Aktuality a plány SNG na rok 2019 / Slovenská národná galéria 

FAQ | Slovenská národná galéria 2019

| Aká bola úspešnosť a návštevnosť projektov v minulom roku?

V roku 2018 videlo expozície a výstavy v SNG Bratislava 41 617 návštevníkov; no spolu s rôznymi výchovno-vzdelávacími a kultúrno-spoločenských programami predstavuje celková návštevnosť počet 54 347 návštevníkov. Najnavštevovanejšou výstavou roku 2018 v bratislavskom Esterházyho paláci bola výstava FILLA – FULLA | Osud umělce – Osud umelca, ktorú v období júl – október videlo 12 302 návštevníkov.

Celková návštevnosť výstav a expozícií, kultúrno-spoločenských a výchovno-vzdelávacích programov v roku 2018 v SNG Bratislava spolu s vysunutými pracoviskami vo Zvolene, v Ružomberku, v Strážkach a v Pezinku predstavuje približne 122 000 návštevníkov.

Bohdana Hromádková

riaditeľka úseku marketingu a komunikácie SNG

| Akí partneri nás budú sprevádzať v roku 2019?

Sme veľmi radi, že do roku 2019 opäť vstupujeme s generálnym partnerom Tatra bankou, a. s. Partnerstvo sa začalo v januári 2017 a aj vďaka nemu bolo možné pokračovať vo voľnom vstupe na výstavy v SNG Bratislava a najmä v dlhodobej stratégii sprístupňovania umenia širokému publiku. „Kultúru a umenie vnímame ako nevyhnutnosť, ktorá dokáže človeka esteticky zušľachťovať a hodnotovo orientovať v spoločnosti. Kvalitný a originálny vklad do kultúry je tiež otázkou sebaúcty a prestíže každej krajiny. Preto sme sa v Tatra banke rozhodli venovať práve podpore umenia a v tejto snahe sme nepoľavili už takmer 25 rokov. Tešíme sa, že aj prostredníctvom nášho pokračujúceho partnerstva môžeme prispieť k posilneniu rôznorodých aktivít Slovenskej národnej galérie,“ uviedol Michal Liday, predseda predstavenstva a generálny riaditeľ Tatra banky.

Voľný vstup na výstavy v Bratislave pokračuje aj v roku 2019.

| Ako oslávime 50 rokov Zvolenského zámku?

V septembri oslávime 50 rokov od rekonštrukcie Zvolenského zámku a zároveň i jeho činnosti pod hlavičkou SNG. Pri tejto príležitosti pripravujeme viacero projektov zameraných na zámok a jeho históriu, medzi nimi i populárno-vedeckú monografiu, na ktorej aktuálne pracuje tím historikov, archeológov a historikov umenia.

Na piatok 13. septembra 2019 je naplánovaná narodeninová oslava 50. výročia sprístupnenia expozícií verejnosti, ktorej súčasťou bude otvorenie experimentálnej „site specific“ výstavy dvoch českých výtvarníkov Jiřího Frantu a Davida Böhma odrážajúcej poslanie SNG v historickom objekte zámku.

„V duchu nedávnych osláv 70. narodenín Slovenskej národnej galérie v Bratislave sme našu oslavu nazvali takisto Živijó!, no tentokrát na Zvolenskom zámku. Nebude chýbať narodeninová torta a mnoho prekvapení,“ prezrádza Erika Trnková, riaditeľka Zvolenského zámku. „Našou túžbou je už v lete ukončiť rekonštrukciu a sprístupniť návštevníkom priestory novej kaviarne na zámku,“ dodáva k plánom na rok 2019.

| Čo prinesú experimentálne expozície?

Prvé poschodie Esterházyho paláca bude súčasťou veľkého expozičného okruhu v rámci budúceho areálu SNG. Pripravované expozície už s týmto plánom počítajú a budú jeho súčasťou. Experimentálnymi ich nazývame preto, že okrem prezentácie fondu riešia aj teoretické a praktické možnosti a postupy pri sprístupňovaní kultúrnych predmetov a možnosti, ako prezentovať ďalšie súvisiace abstraktné obsahy. Tento rok by sme radi odprezentovali prvé dve: Knižnicu Kornela a Nade Földvári (koncepcia Peter Krištúfek) a Krajinu za mapou (koncepcia Ondřej Horák). Rozdielnejšie asi ani nemôžu byť, čo ich ale pevne spája, je misia, ktorú sme si v SNG definovali – prezentovať návštevníkom popri fondoch aj ďalšie obsahy, uviesť ich do širších kultúrnych kontextov, sprostredkovať poznanie, inšpirovať, byť miestom kultúrnych experimentov.

Knižnicu Kornela a Nade Földvári sme začali pripravovať spolu s Petrom Krištúfkom, ktorého dlhoročnou snahou bolo nájsť spôsob, ako zachovať veľkú zbierku Kornelových kníh. Nešlo však iba o knihy a knižnicu, ale aj o zbieranie, či presnejšie o zberateľskú posadnutosť, a predovšetkým o zachytenie esencie jeho osobnosti. Práve téma knižnice ako špecifického miesta poznania, ale aj fyzického miesta v byte a téma zberateľstva (posadnutosti) a uchovávania boli tými, ktoré sme cítili ako prienik s tým, čím sa intenzívne zaoberá múzeum umenia dnes. „Našou misiou už dávno nie je iba zbierať a uchovávať, ale aj sprístupňovať, vzdelávať a inšpirovať,“ vysvetľuje Alexandra Kusá. „Práve o tom je projekt földváriovskej knižnice, zamerali sme sa na jeho záľubu v tzv. béčkovom žánri, dobrodružnej literatúre, kovbojkách a detektívkach, ktoré sú veľmi často iniciačným momentom budúceho konzumenta literatúry. Nezanedbateľnou je snaha urobiť zmysluplnú inštaláciu aj o tom, ako Kornel premenil vlastný byt na obraz svojej knihomoľskej vášne. Je to zároveň pocta ľuďom, ktorí celý život nenápadne pozitívne formovali náš intelektuálny priestor. Ak Peter Krištúfek hovorí o sv. Kornelovi ako o patrónovi knihomoľov, tak toto je prvé miesto, z ktorého začne pôsobiť.“

Krajina za mapou: Podivuhodné dejiny umenia podľa profesora Škrečka je interaktívna projekcia venovaná príbehu dejín umenia, ktorú pripravujeme v spolupráci s Ondřejom Fuczikom, Davidom Kakalíkom a spoločnosťou INITI. Určená bude predovšetkým deťom so záujmom o históriu umenia, ako aj laickým i poučeným návštevníkom. Projekt ponúka možnosť zoznámiť sa zábavnou formou s vývojom výtvarného umenia a spoznať významné osobnosti umenia. Expozícia v niečom nadväzuje na cestu, ktorú sme naznačili pri výstave Uchovávanie sveta, už vtedy sme sa inteligentne pokúsili prepojiť svet digitálnych umení so svetom umenia tak, aby sme posilnili auru umeleckého diela a pripravili jedinečný zážitok. Aj tu si autori stanovili úlohu vyrozprávať príbeh umenia spôsobom, aby prepojili poznanie, zábavu a vzbudili u návštevníka túžbu vedieť viac. Expozícia je prepojená so sériou animovaných filmov o slovenských výtvarníkoch, ktoré v spolupráci s pražskými kolegami pripravujeme pre digitálny priestor.

| Aké publikácie pripravujeme?

Po publikácii Sen × skutočnosť | Umenie a propaganda v rokoch 1939 – 1945 pokračujeme v mapovaní dôležitých dekád slovenského vizuálneho umenia. Publikácia Prerušená pieseň. Výtvarné umenie v časoch stalinskej kultúrnej praxe 1948 – 1956 (Alexandra Kusá) je vedeckovýskumným projektom SNG, ktorý vychádza a nadväzuje na rovnomenný výstavný projekt (2012), prvú zo série „osmičkových násteniek“ inštalovaných v SNG venovanú februáru 1948 (2018) a pripravovanú stálu expozíciu. Ako napovedá názov, téma publikácie reflektuje komplikované obdobie 50. rokov 20. storočia a zameriava sa na vzťah kultúrnej politiky a umenia. Na základe udalostí, osôb, výstav a konkrétnych diel prinesie prvú ucelenú interpretáciu komplikovaného obdobia našich dejín.

SNG po prvýkrát vydáva a v marci 2019 uvedie knihu pre svojho detského návštevníka alebo aj pre deti, ktoré ešte nikdy v národnej galérii neboli, s názvom Kde je Ester N? Skoro až „detektívny“ príbeh 12-ročného dievčatka Ester, ktoré sa večer ocitá v galérii so svojím potkanom Ernestom, predstaví deťom a ich rodičom všetky činnosti, ktoré galéria vykonáva, ako sa ošetrujú diela a kde sú uložené, na čo máme v galérii stolársku dielňu, čo je to centrálny register diel a kedy a prečo sa napríklad zápisník môže stať umením, ktoré v galérii vystavujeme. „Publikácia chce ukázať významnú rolu všetkých galerijných inštitúcií, ale aj prečo je zaujímavé, objavné a niekedy i zábavne v galérii pracovať,“ približuje Bohdana Hromádková. „Čítaním tohto príbehu sa dostanete do všetkých zákutí galérie a spoznáte jej život trochu inak. Možno práve táto kniha v deťoch vzbudí zvedavosť, kde sa tá obrovská budova – „viachlavá príšera“ z obrázku v knihe – vlastne nachádza a či v nej naozaj pracuje pán Antoš. Veríme, že aj vďaka nej sa výtvarné umenie a galéria ako priestor votrie detskému čitateľovi pod kožu a stane sa už v útlom veku jeho prirodzenou súčasťou.“ Text Moniky Kompaníkovej je sprevádzaný ilustráciami Barbory Idesovej.

| Ako pokračuje rekonštrukcia?

Podrobnejšie budeme o rekonštrukcii referovať na pravidelnom kontrolnom dni pre novinárov, aby  sme ho mohli spojiť aj s prehliadkou stavby. Minulý rok sme v súvislosti s kontrolou priebehu rekonštrukcie úspešne absolvovali kontrolu z ministerstva výstavby. Od decembra 2018 tiež prebieha audit MK SR, od ktorého si sľubujeme o. i. budúce posilnenie personálnych kapacít potrebných k plynulému manažmentu stavby. Dúfame, že sa dovtedy uzavrie úloha z uznesenia vlády (č. 288/2016) a budeme môcť aktualizovať termín dokončenia.

V týchto dňoch zhotoviteľ dokončuje práce na vonkajších fasádach a demontuje lešenie zo strany nábrežia, ktoré odkryje finálnu podobu Dedečkovho premostenia, taktiež je už zrejmá finálna podoba budovy Vodných kasární. Nadzemné podlažia sú zasklené a pracuje sa na fasáde, ktorá tesne susedí s návštevnícky populárnym nádvorím a bude spoluutvárať exteriérovú pohodu. Sme veľmi radi, že všetky stromy zatiaľ výstavbu znášajú v dobrej kondícii. Momentálne pracujeme s projektantmi na projekte interiéru a stálych expozícií.

Alexandra Kusá

generálna riaditeľka SNG

| Ako pokračuje digitalizácia?

V rámci udržateľnosti národného projektu Digitálna galéria bolo v roku 2018 zdigitalizovaných 6119 zbierkových predmetov zo zbierok siedmich zbierkotvorných galérií vrátane SNG. Celkovo bolo ku koncu roka 2018 zdigitalizovaných 119 000 zbierkových predmetov (približne 66 % z evidovaných zbierok). V roku 2019 sa bude v digitalizácii pokračovať zo zbierok šiestich galérií, digitalizuje sa v digitalizačnom pracovisku vo Zvolene a v Bratislave. Plán je mať zdigitalizovaných 124 000 zbierkových predmetov do konca roka 2019. Tak ako bolo pravidlom pri realizácii projektu, aj naďalej každý zbierkový predmet určený na digitalizáciu prejde komplexnou evidenciou. Výsledky digitalizácie SNG pravidelne sprístupňuje na Webe umenia.

Mária Bohumelová

riaditeľka úseku výskumu a rozvoja SNG

V roku 2018 výrazne stúpla návštevnosť Webu umenia. Za celý rok si Web umenia pozrelo 171 000 používateľov, čo je v porovnaní s návštevnosťou v roku 2017 nárast o 37 000 používateľov. Pribudli dve galérie – Moravská galéria a Východoslovenská galéria, celkový počet galérií zverejňujúcich svoje diela na Webe umenia tak stúpol na jedenásť. Web umenia sa rozvíjal nielen ako online katalóg, ale aj ako open-source nástroj, ktorý lab.SNG upravuje pre potreby inštitúcií, ako napríklad Národná galéria v Prahe, Moravská galéria, alebo Památník národního písemnictví. Pre Památník národního písemnictví pripravil lab.SNG koncom minulého roka web stránku 65 – otevřený depozitář, kde návštevníci nájdu 65 diel zo zbierok inštitúcie (http://65.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/), okrem iného aj ukážku z rukopisu divadelnej hry RUR od Karla Čapka. S využitím zdrojového kódu Webu umenia vyvinul lab.SNG pre Kunsthalle Bratislava web stránku Artbase – online databázu súčasného vizuálneho umenia (http://artbase.kunsthallebratislava.sk/).

Najvýraznejším digitálnym projektom z dielne lab.SNG bola v roku 2018 webová aplikácia Filla Fulla Chat https://fillafulla.sng.sk/. Návštevníkom výstavy Filla – Fulla | Osud umelca – Osud umělce priblížila životné príbehy oboch umelcov formou interaktívneho rozhovoru. Aplikácia bola dostupná na tabletoch v priestoroch výstavy, počas trvania výstavy si aplikáciu online vyskúšalo viac ako 1400 používateľov. V spolupráci so španielskym štúdiom MadPixel Factory pripravil lab.SNG pre Zvolenský zámok aplikáciu Second Canvas https://www.webumenia.sk/clanok/second-canvas-zvolensky-zamok. Návštevníkom umožňuje preskúmať vybrané diela zo stálej expozície Zvolenského zámku v digitálnej podobe s pútavým popisom v slovenskom a anglickom jazyku. Pri príležitosti 70. narodenín Slovenskej národnej galérie pripravil lab.SNG v spolupráci s Jurajom Staroveckým krátky dokument o jej histórii, ktorý je dostupný online https://www.webumenia.sk/clanok/70-rokov-sng. Pre Múzeum Slovenských národných rád v Myjave vytvoril lab.SNG interaktívnu aplikáciu, ktorá formou „choose your own adventure“ („vyber si svoj vlastný príbeh“) historickej fikcie približuje slovenské dobrovoľnícke výpravy z roku 1848.

K 30. výročiu udalostí z roku 1989 pripravuje lab.SNG v spolupráci s kurátorkou Petrou Hanákovou (nielen) digitálny projekt, ktorý návštevníkov vtiahne do udalostí tohto roku prostredníctvom obrazového a zvukového materiálu.

Michal Čudrnák

vedúci oddelenia digitálnych zbierok a služieb SNG

| Zbierka Linea v SNG

S radosťou zverejňujeme novú rozsiahlu akvizíciu diel, ktorú sa SNG podarilo získať minulý rok. Veľkorysý dar od Zbierky Linea, ktorá je jednou z najvýznamnejších súkromných zbierok na Slovensku, obsahuje viac ako 150 umeleckých diel v odhadovanej nadobúdacej hodnote približne      3,5 mil. eur. Sochy, maľby, grafiky, kresby, objekty a inštalácie sú reprezentatívnym výberom z výsledkov zberateľského úsilia dvoch generácií rodiny Zubaľovcov. V budúcnosti plánujeme špeciálne sprístupniť diela z daru návštevníkom stálych expozícií zrekonštruovanej budovy SNG.

V kolekcii pre SNG sa nachádzajú niektoré vzácne artefakty starého umenia od polovice 18. storočia (Kristus a neveriaci Tomáš od Franza Antona Maulbertscha, Portrét cisárovnej Márie Terézie od Franza Antona Palka), portréty a krajinomaľby z 19. storočia napríklad od Eduarda Majscha, Karola Marka st. či Ladislava Mednyánszkeho. Moderna je bohato zastúpená dielami autorov pôsobiacich v rôznych umeleckých okruhoch, spomeňme aspoň niektorých autorov ako Anton Jasusch, Július Jakoby, Edmund Gwerk, Elemír Halász-Hradil, ale aj Martin Benka, Miloš Alexander Bazovský, Mikuláš Galanda, Ľudovít Fulla, Bedrich Hoffstädter či Vincent Hložník.

Najväčšiu časť daru tvoria diela autorov a autoriek zo 60. až 80. rokov 20. storočia, napríklad od Jozefa Jankoviča, Rudolfa Filu, Alexa Mlynárčika, Júliusa Kollera, Jany Želibskej, Stana Filka, Vlada Popoviča, Petra Bartoša, Juraja Meliša, Alojza Klima, Tamary Klimovej, Pavla a Danuty Binderovcov, Milana Adamčiaka, Petra Rollera. SNG v tomto dare získava aj konvolút diel súčasného umenia od Ivana Csudaia, Ilony Németh, Romana Ondáka, Borisa Ondreičku, Doroty Sadovskej, Svätopluka Mikytu, Emöke Vargovej a ďalších.

Lucia Gregorová Stach

vedúca kurátorka zbierok moderného a súčasného umenia SNG

Slovenská národná galéria je inštitúcia v zriaďovateľskej pôsobnosti Ministerstva kultúry SR

Štvrtý rok rekonštruujeme!

Voľný vstup na výstavy v SNG Bratislava aj v roku 2019!

Příspěvek TS: Aktuality a plány SNG na rok 2019 pochází z Artalk.cz

Pripravované výstavy v SNG 2019 / Slovenská národná galéria 

Z akadémie do prírody

Podoby krajinomaľby v strednej Európe 1860 – 1890

8. 3. – 30. 6. 2019

Otvorenie výstavy: 7. 3. 2019 o 18:00

Esterházyho palác – 2. poschodie, Bratislava

Kurátorka: Katarína Beňová

Asistentka výstavy za Plzeň: Ivana Skálová

Výstava organizovaná Západočeskou galériou v Plzni a Slovenskou národnou galériou je jedným z prvých pokusov zamerať sa na tvorbu osobností výtvarnej scény, ktoré sa pohybovali medzi dunajskou monarchiou a súdobými centrami výtvarného umenia. K hlavným vplyvom, ktorý mali maliari v rámci krajinomaľby možnosť absorbovať, bola tzv. barbizonská škola. Umelci patriaci do tejto skupiny, ako aj množstvo ich nasledovníkov z celej Európy sa sústredili na zachytenie prchavých prírodných javov a sprostredkúvali svoj osobný pohľad na krajinu. Tento vplyv sa prejavil u vybraných autorov práve v priebehu 60. až 80. rokov 19. storočia.

Plenérová krajinomaľba (tzv. Freilichtmalerei) sa stala nositeľkou nových umeleckých tendencií smerujúcich od intímnej a lyrickej krajinomaľby k impresionizmu. „Intímna krajina“ so svojím zameraním na živú skutočnosť a orientáciu na domáce a dedinské prostredie pomohla k postupnej transformácii krajinomaľby smerom k modernému umeniu. Maliari reagovali nielen na kompozičné schémy s často využívaným nízkym horizontom, ale aj po stránke maliarskej techniky objavovali pastózny rukopis a uvoľnenejšiu prácu s farbou. Predstavitelia prezentovanej generácie krajinomaliarov realisticky stvárňovali prírodný svet a ich práce boli oceňované i pre schopnosť zachytiť zvolený námet či výsek krajiny s jej jedinečnou atmosférou.

Prezentovaní autori:

Tina Blau, Zdenka Braunerová, Václav Brožík, Lajos Deák Ébner, Antonín Chittussi, Eugen Jettel, László (Ladislav) Mednyánszky, Géza Mészöly, Mihály Munkácsy, László Paál, Soběslav Hippolyt Pinkas, Rudolf Ribarz, Wilhelm Riedel, Robert Russ, Emil Jakob Schindler, Béla Spányi a ďalší

László (Ladislav) Mednyánszky: Podtatranská krajina po jarnom daždi.

1878 – 1879. Slovenská národná galéria

„Kufor z Ameriky“

21. 6. – 10. 11. 2019

Otvorenie výstavy: 20. 6. 2019 o 18:00

Esterházyho palác – 3. poschodie, Bratislava

Kurátorka: Lucia Gregorová Stach & Alexandra Homoľová

Arnold Peter Weisz-Kubínčan (1898 – 1944) sa narodil v židovskej rodine v pruskom meste Usch. V rokoch 1913 – 1917 študoval na Umeleckopriemyselnej škole v Budapešti odbor sochárstvo. Po vojne pokračoval v štúdiách v Berlíne, pravdepodobne na súkromnej akadémii. V Berlíne 20. rokov 20. storočia mal možnosť byť v blízkosti expresionistických tendencií, čo vyhovovalo jeho autorskému naturelu. Weisz-Kubínčan je v maľbe, v kresbe, ale aj svojím mysticizmom ojedinelou postavou nášho moderného umenia.

Rozsiahly konvolút diel prevažne na papieri zo Schenectady, Albany (NY) v USA je veľkorysým darom od rodiny Curtisovej a zároveň vzácnou príležitosťou doplniť v SNG zbierku kresby a Archív výtvarného umenia o nové diela od 20. rokov po 40. roky 20. storočia – maľby, kresby, skice, skicáre a výstrižky z dobovej tlače –, ale aj o príbeh tejto akvizície. Prostredníctvom akvizície tohto „kufra“ plného diel, ktorý bol zachránený po 2. svetovej vojne a teraz znovuobjavený a zdokumentovaný (október 2017), sa môžeme dozvedieť viac o autorovej tvorbe, ale aj o jeho tragickom osude počas 2. svetovej vojny a jeho historických súvislostiach.

Arnold Peter Weisz-Kubínčan: Autoportrét.

Okolo 1927. Slovenská národná galéria

LACO TEREN

Nič nás nezastaví!

13. 9. 2019 – 12. 1. 2020

Otvorenie výstavy: 12. 9. 2019 o 18:00

Esterházyho palác – 2. poschodie, Bratislava

Kurátorka: Katarína Bajcurová

Výstava Laca Terena predstaví kľúčové body jeho umeleckého programu a pokúsi sa komplexne priblížiť jeho jedinečnú výtvarnú a vskutku „polymúzickú“ osobnosť. Patril k vedúcim osobnostiam postmodernej generácie, ktorá okolo polovice 80. rokov 20. storočia vystúpila s programom neoexpresívnej maľby inšpirovanej talianskou transavantgardou a nemeckým hnutím Neue Wilde. Výbušným temperamentom, razantnou a odvážnou metaforou ironizoval ikonografické symboly končiacej sa éry socializmu. Na jeho súčasných rozmerných maliarskych plátnach „barokovo-secesného“ a popartového strihu, založených na veľkoryso plošnom farebnom a kresbovom rozvrhu, sa krížia rozmanité aktuálne a historické podnety.

Je príkladom autora, ktorý síce prevažne maľuje, ale občas si odskočí aj k sochárstvu. Od začiatku 90. rokov sa paralelne venuje navrhovaniu a tvorbe priestorových objektov, pričom vychádza z ikonografického a štýlového repertoáru svojho maliarstva. Hoci hlavnou sférou jeho záujmu je maľba, v jeho prípade môžeme hovoriť o presahu médií – kresby, maliarstva a sochárstva. V Terenovej tvorbe našli svoje miesto postmoderná iracionalita, humor, absurdná metafora, alegorický inotaj a najmä hry so symbolmi – je majstrom vytvárania hybridných znakov a popkultúrnych rébusov rozmanitého značenia.

Laco Teren (nar. 1960, Bratislava) študoval na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave (1979 – 1985, reštaurovanie u doc. I. Meszárošovej). Absolvoval štipendijný pobyt na BINZ 39 v Zürichu (1990 – 1991) a bol hosťujúcim profesorom na Vysokej škole umeleckopriemyselnej v Prahe (2004). V rokoch 2003 až 2013 pracoval pre Nadáciu Tranzit v Bratislave, zameranú na podporu súčasného umenia. S projektom Traja z pekného páru (s Ivanom Csudaiom a Stanislavom Divišom) sa zúčastnil 26. bienále v São Paule (2004).

Laco Teren: Žatva. 1988. Slovenská národná galéria

Anna Daučíková

6. 12. 2019 – marec 2020

Otvorenie výstavy: 5. 12. 2019 o 18:00

Esterházyho palác – 3. poschodie, Bratislava

Kurátorka: Monika Mitášová

Samostatná výstava Anny Daučíkovej nadväzuje na vydanie jej prvej monografickej publikácie. Zo sklárky, šperkárky a maliarky sa Anna Daučíková stala aj fotografkou, videoperformerkou a videoumelkyňou. Experimentovala s umeleckými druhmi, technikami aj postupmi tvorby. Premenila aj samu seba. Prežívanie „vlastného“ alebo „iného“ tela transformovala na prežívanie a konceptualizáciu tretieho pohlavia a rodu, ktoré môžu presahovať etablované chápanie ženskosti aj mužskosti. Vystavuje, prednáša a publikuje na Slovensku, v Česku aj vo vzdialenejšom zahraničí.

Anna Daučíková (nar. 1950, Bratislava) ako akademická sochárka absolvovala Ateliér skla v architektúre docenta Václava Ciglera na VŠVU v Bratislave (1977). V ranom období sa venovala vrstveným skleneným plastikám a šperkom-objektom, neskôr hlavne maľbe diptychov a seriálnej maľbe, kolážam, fotografii a od 90. rokov novým médiám, predovšetkým videu. V rokoch 1979 – 1991 žila a tvorila v Moskve. Po návrate do Bratislavy v 90. rokoch spolupracovala s feministickým vydavateľstvom a časopisom Aspekt, občianskym združením Iniciatíva Inakosť – spolužitie bez diskriminácie sexuálnych menšín a s Q-archívom. Od roku 1999 učila na VŠVU v Bratislave, od 2003 predmet videotvorba – obraz v pohybe. Viedla Sekciu multimédií pri Inštitúte umenia a vedy VŠVU. O tri roky neskôr sa habilitovala na Akadémii výtvarných umení v Prahe. Od roku 2010 tam ako docentka vedie Ateliér nových médií II, školu Anny Daučíkovej. Žije a tvorí v Prahe a Bratislave.

K jej najvýznamnejším samostatným výstavám patria: Anna Daučíková (Futura, Praha, 2016), Anamnézy (Galerie TIC, Brno, 2013), Old Matters (Stredoeurópsky dom fotografie, Bratislava, 2011), eastwest se/x @Foyer KHM, Hochschule für Kunst und Medien (Kolín nad Rýnom, 2007). K  vybraným skupinovým výstavám patria: Good Girls (MNAC, Bukurešt, 2013), ROSA ARBEIT AUF GOLDENER STRASSE (Gallery Xhibit, Viedeň, 2012), What a Material: Queer Art from Central Europe (Gallery P.A.X., Amsterdam, 2012), Pražské bienále 5/Prague Biennale 5 (Mikrona, Praha, 2011), Mapy/Maps. Umelecká kartografia v strede Európy (GMB, Bratislava, 2011), Nulté roky (Považská galéria Žilina; Dom Umenia, Bratislava, 2011), Gender Check–Femininity and Maskulinity in the Art of Eastern Europe (Zacheta National Gallery of Art, Varšava, 2010 MUMOK, Viedeň, 2009), Ars Homo Erotica (National Museum in Warszaw, Varšava, 2010) a predovšetkým Manifesta 10. Eastern Window (Štátna Ermitáž, Petrohrad, 2014) a Kyiv Biennial. School of Kyiv / Kyjevské bienále. Kyjevská škola (Dom odievania, Dom umelcov, Dom filmu, 2015).

Je zastúpená vo verejných i v súkromných zbierkach na Slovensku aj vo svete.

Anna Daučíková: Výchova dotykom. 1996. Slovenská národná galéria

Příspěvek TS: Pripravované výstavy v SNG 2019 pochází z Artalk.cz

Pavol Truben / Pátranie po Leviatanovi / Kurátor: Jana Babušiaková / Galéria HIT / Bratislava / 1. 2. – 15. 2. 2019

Výstava: Pavol Truben – Pátranie po Leviatanovi

Kurátor: Jana Babušiaková

Miesto:  Galéria HIT, Hviezdoslavovo námestie 18, Bratislava 811 03

Otvorenie:  31. január 2019 o 19.00

Trvanie: 1.2. – 15.2.2019 (okrem pondelkov) vždy 15:00 – 18:00

Vizuálny umelec Pavol Truben vo svojich dielach často pracuje s tematikou neprehľadnosti a dezorientácie, pričom  skúma hranice poznania reality súčasného sveta. Reaguje na aktuálne spoločenské i politické udalosti a globálne známe konflikty, pričom paradoxne nezriedka siaha po historických symboloch, ktoré napĺňa novými, aktuálnymi obsahmi.   

Mýtická bytosť Leviatan plával stáročiami v židovsko-kresťanskom kultúrnom priestore a bral na seba rozličné podoby rýb, drakov či morských netvorov. Pavol Truben ho vylovuje spod hladiny pôvodných historických významov a v súlade s modernistickým racionálnym prístupom pozýva diváka k analýze tohto tvora. V Galérii HIT na Hviezdoslavovom námestí skladá mozaiku stôp jeho fyzickej existencie od skíc, cez kresbu DNA až po skutočne hmatateľný artefakt – Leviatanove rebro, a predkladá ich pred nás nielen ako predmet výskumu, ale najmä ako dôkazné materiály o skutočnom, žijúcom Leviatanovi. Na výstave tak rozohráva hru reality a fikcie a necháva nás spochybňovať naše presvedčenia o svete okolo nás. Sme si úplne istí, že vieme, aká je pravda o Leviatanovi?

Metafora Leviatana pracuje s viacznačnosťou súčasného sveta a s relativitou faktov, ktoré sa v mori internetového priestoru stávajú obeťou „dravcov“ – internetových trollov, hoaxov a manipulácií. Zneprehľadňujú, až znemožňujú poznanie skutočnej situácie a vytvárajú tak realitu, v ktorej viac nie je možné zaujať stanovisko k zhromaždeným faktom. Truben ju prepája nielen s aktuálne pálčivými témami ako sú ruská propaganda či konflikt v Sýrii, ale dotýka sa i vedeckých a technologických trendov, či už ide o informačné technológie a prácu s dátami, alebo výskum DNA a klonovanie, ktoré dáva Leviatanovi možnosť nekonečného množenia, podobne ako sa v internetovom priestore šíria dezinformácie.

Pavol Truben (1985)

Pavol Truben ukončil v roku 2017 doktorandské štúdium na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave na Katedre grafiky a iných médií. Počas štúdia absolvoval zahraničnú stáž na École Estienne v Paríži. Vystavuje od roku 2006, pričom má za sebou viac ako 30 skupinových výstav na Slovensku aj v zahraničí (Bratislava, Košice, Plzeň, Katowice, Štokholm, Rím, Viedeň, Tokio, Vilnius, Budapešť) a 6 samostatných výstav na Slovensku, v Rakúsku a Maďarsku. Za svoju tvorbu získal cenu Martina Benku, Cenu Budapeštianskej galérie Arte na XXV. trienále súčasnej grafiky, Cenu výtvarnej kritiky na XVll. trienále súčasnej Slovenskej grafiky, Cenu rektora za najlepšiu diplomovú prácu a stal sa finalistom v kategórii Inštalácia, socha a performance v rámci Celeste Prize v Ríme. Žije a pracuje v Bratislave a okrem tvorby sa venuje aktivitám občianskeho združenia Ultrafialová, ktoré rieši praktické otázky života výtvarníka a komunikácie výtvarného umenia.

www.pavoltruben.eu

Jana Babušiaková

Kontakt: 0905 539 166

Z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia

Příspěvek TS: Pavol Truben pochází z Artalk.cz

Cyril Blažo & Užitočná fotografia / Slovenská národná galéria / Bratislava / 31. 1. 2019 o 18:00 h

Autorský komentovaný sprievod jedného z vystavujúcich autorov, dlhoročného pedagóga Cyrila Blaža výstavou Užitočná fotografia. Fotografia v súčasnom slovenskom umení.

Srdečne pozývame!

Aký je koncept výstavy Užitočná fotografia? Prečo práve týchto 16 autorov? Ako treba výstavu čítať? Pozrite si video k výstave, kde vám kurátori Aurel Hrabušický a Filip Vančo na tieto otázky odpovedia. A príďte na výstavu!

Vstupné 2 € /1 €

Příspěvek 31. 1. 2019 / Cyril Blažo & Užitočná fotografia pochází z Artalk.cz

Kata Mach / Revolution must be beautifu / Temporary Parapet / Bratislava / 31. 1. 2019 – 15. 2. 2019

KATA MACH / Revolution Must Be Beautiful

31.1.2019 – 15.2.2019
vernisáž: 31.1.2019 o 19:00
Temporary Parapet, Pražská 11, 811 04, Bratislava
otváracie hodiny: streda-piatok: 15:00-19:00

Kata Mach sa dlhodobo zaujíma o pôsobenie komplexných prepojených systémov útlaku (kapitalizmus, patriarchát, telesná a mentálna normativita a.i.) ako na jednotlivca, tak na spoločnosť. V priebehu posledných rokov sa výraznejšie priklonila k performatívnym polohám a k práci s vlastným telom, ktoré sa jej stáva reprezentantom, symbolom i objektom rôznych podôb neustáleho zlyhávania v týchto systémoch. Ohľadávanie a skúšanie realít vlastného tela v kontextoch politických, spoločenských, ekonomických a rodových vzťahov si v jej prípade v sebe vždy zachováva istú ambivalenciu. Mach totiž tieto kontexty nielen popisuje, analyzuje, kritizuje a tematizuje, ale často boľavo ukazuje, do akej veľkej miery je sama ich produktom a súčasťou.
V priebehu posledných dvoch rokov Kata Mach aktualizovala i svoj dlhoročný záujem o význam a formy reprezentácie, estetizácie, vyprázdňovania a kooptácie protestu v súčasnej spoločnosti. V sérii flitrových výšiviek na plátne s názvom Revolution Must be Beautiful (2016 – 2018) telo figuruje na škále od rozoznateľného individuálneho demonštranta po súčasť unifikovanej politickej / politizovanej masy, ako strojca odporu i ako „pekný obrázok“.

Mach k tejto sérii píše:

„Black bloc (v preklade čierny blok) je taktika používaná počas protestov a pochodov, kde jednotlivci nosia čierne oblečenie, šatky, slnečné okuliare alebo iné veci maskujúce a ochraňujúce tvár. Slúžia na zamaskovanie identity protestujúcich a zabránenenie ich perzekúcii, pretože je zložité rozlíšiť identitu jednotlivcov. Táto taktika umožňuje skupine pôsobiť ako jedna veľká, jednotná masa a podporuje solidaritu medzi účastníkmi. Participanti black blocu sú väčšinou asociovaní s anarchizmom.

Pochody black blocu sú fenoménom ultimátneho protestu a súdržnosti participantov, avšak ich stratégie už boli kooptované zvrchovanou ideológiou neoliberálneho kapitalizmu. Protest a revolúcia sa dnes stali spektáklom, mediovanou show, ktorá konformizuje masy, stali sa akýmsi ornamentom systému. Prenášam obrazy z týchto protestov (pracujúc trpezlivo, ale má to zmysel?) na plátno ako detailné výšivky z malých flitrov čiernej farby (čierna ako /ne-/farba anarchizmu, a tiež nikdy nadčasovej elegancie). Výsledné práce sú magicky pôsobivé, trblietavé, gýčové ornamenty oprostené od zmyslu a radikálneho potenciálu.

Abstrakcia viditeľného znaku radikálnych protestov sa teda stáva bezubou atrakciou.“

Realizáciu diel podporil z verejných zdrojov formou štipendia v roku 2018 Fond na podporu umenia.
Výstavný program galérie Temporary Parapet v roku 2019 z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia. Fond je hlavným partnerom projektu.

Příspěvek TS: Kata Mach pochází z Artalk.cz

Pavel Trnka / Hranice stínu / kurátorka: Lenka Sýkorová / Altán Klamovka / Praha / 5. 2. – 2. 3. 2019

„List papíru nemůže ani zemřít. Když list papíru spálíte, vidíte, že se promění v dým, páru, popel a teplo. List papíru trvá v jiné podobě. Říci, že když se něco rozložilo, již z toho nic nezbývá, je mylný názor, nazývaný názor dokonalého zániku.“ Takto poutavě vyjádřil pomíjivost vietnamský buddhistický mnich a mírový aktivista Thich Nhat Hanh. (In: Strach, základní průvodce, jak přežít bouři, str. 57). Z anglického originálu vydaného nakladatelstvím HarpeOne, New York, 2012.

Pavel Trnka kresbu vnímá jako svébytné výtvarné médium. Na samotné tvorbě jej fascinuje tvůrčí proces s uhlem, který je vlastně primitivní materiál spojující nás s prvními výtvarnými projevy jeskynních maleb. Současně uhel i dnes umožňuje umělcům bohatostí odstínů vyjádřit nejniternější emoce a situace, které nás obklopují. V Trnkově díle tak zaujímá kresba výchozí pozici, především pak její monumentální měřítko. Záměrná deformace reality se u něj propojuje s energií, kterou mu kresba sama poskytuje. Současně je inspirován čínskou a japonskou tušovou malbou. Lehkost naznačení pouhých bodů či čar propojuje se silnou expresí. Spolu s dynamikou námětu, který vychází z autorova pozorování mezilidských vztahů a společenského vývoje, dochází do polohy monochromních kreseb vyzařujících pulsující i klidovou energii. Meditativní poloha díla je jeho nedílnou součástí a projevuje se i v nové kresebné instalaci, která je prezentována v Altánu Klamovka.

V expozici Hranice stínu Pavel Trnka rozvíjí na dvou monumentálních a třech menších kresbách téma imaginativní krajiny, ve které se jako zjevení tkví zaklesnutá industriální architektura. Naznačená situace nás vtahuje do jakéhosi mezičasu apokalypsy zničené městské krajiny, kterou si nazpět bere sama příroda. Technický ráz architektury naznačený v centrální kresbě V horách je pak rozpracován v detailech do menších kreseb, které divákovi přibližují pohled dovnitř zkázy. Kombinace uhlu, tuše a rzi umožnuje hru s barevnými akcenty, současně odkazuje k procesu rozpadu a zániku. Pomíjivost se tak stala pro Pavla Trnku klíčovou náplní při tvorbě aktuálního cyklu a poukazuje na autorův dlouhodobý zájem o experiment, improvizaci a meditaci. Autor tak otevírá otázku o neexistenci dokonalého zániku.

Pavel Trnka je umělec působící v Praze a Plzni, kde absolvoval Ústav umění a designu na Západočeské Univerzitě v Plzni (dnešní Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara ZČU). Od roku 2008 zde působí jako odborný asistent kresby a malby. V roce 2012 založil časopis komiksu, ilustrace a kresby: Caves s cílem upozornit na kvalitní tvorbu českých autorů.

Příspěvek TZ: Pavel Trnka pochází z Artalk.cz

Marek Ehrenberger / kurátor: Vojtěch Fiala / Vnitroblock / Praha / 30. 1. – 17. 3. 2019

Industriální prostor Vnitroblocku v pražských Holešovicích ovládly od konce ledna unikátní barevné portréty ilustrátora a grafického designéra Marka Ehrenberga. Tento skromný kluk z Moravy s vášní pro cestování to se svou tvorbou dotáhl až do New Yorku. Momentálně ale působí v Praze, a tak zde připravil novou výstavu svých dřevěných ilustrací. Výstava potrvá až do 17. března, je volně přístupná všem návštěvníkům Vnitroblocku.

Kurátor výstavy Vojtěch Fiala shrnuje své dojmy po vernisáži: „Pro Marka bylo určující studium na pražské UMPRUM. Snoubí v sobě totiž technologicky relativně náročný výrobní postup spolu s dekorativní estetikou, která je lidem lehce srozumitelná. Má tak potenciál oslovit široké spektrum diváků, což potvrzuje úspěšná vernisáž i dosavadní nadšené reakce návštěvníků.“

Marek svou tvorbu přirovnává k chameleonovi – barevná, osobitá, mírně střelená. Přidejme k tomu trochu nadsázky a máme recept na skvělou solo show, ve které Marek představí nejnovější sérii dřevěných figur a ikonických hlav. Jak název „Not good enough“ napovídá, výstava vyobrazuje členy současné různorodé individualistické společnosti ve chvílích jejich síly i úzkosti. Každá postava je nositelem parodie na konkrétní globální fashion značku, která reflektuje úzkostlivé stavy, jenž jsou důsledkem dnešní uspěchané doby. „Inspirací mi byl samotný New York, město, které nikdy nespí a které podobně jako kterákoli jiná metropole světa oplývá zdánlivě nekonečnou diverzitou,“ říká o své tvorbě Marek.

Marek Ehrenberger

Vystudoval ve Zlíně na Univerzitě Tomáše Bati a v Praze na UMPRUM. Od roku 2012 se živí jako freelance ilustrátor a grafický designér. Pracovně působil například v Curychu, Barceloně nebo v renomovaném studiu Craig&Karl v New Yorku. Právě kouzlo metropole mrakodrapů ho očarovalo nejvíce a tak momentálně zvažuje, že by se tam natrvalo usadil.

Příspěvek TZ: Marek Ehrenberger pochází z Artalk.cz

Bohumil Konečný / Reklamní plakáty / Návštěvnické centrum Plzeňského Prazdroje / Plzeň / 1. 2. – 31. 3. 2019

Výstava Reklamní plakáty a další tvorba Bohumila Konečného v Návštěvnickém centru Plzeňského Prazdroje představí práce nevšedního umělce

Kinosál Návštěvnického centra Plzeňského Prazdroje od února do konce března zaplní pozoruhodná výstava Reklamní plakáty a další tvorba Bohumila Konečného. Výjimečný, znovuobjevovaný malíř a ilustrátor 2. pol. 20. století byl mistrem dynamických dobrodružných ilustrací a kreseb krásných žen. Ilustroval knihy Jaroslava Foglara a Otakara Batličky, proslavil se také jako autor řady reklamních plakátů a propagačních materiálů pro nejznámější československé značky: Tesla, Baťa, Barum, Jablonex, Sigma anebo legendární Plzeňský Prazdroj.  Svými pin-up girls – vnadnými kráskami, které pomáhaly propagovat exportní výrobky – proslul po celém světě. Expozice je přístupná zdarma, denně od 8 do 17 hodin.

Bohumil Konečný (1918–1990), díky svému vzhledu od dětství přezdívaný Bimba, se narodil v Plzni a až do absolvování reálky zde žil a později se sem rád vracel. Kája Saudek o něm před lety napsal: „Konečný, to byl člověk, který uměl v roce třicet sedm nebo třicet osm to, co dnes v Americe umí sotva pár desítek malířů. Byl neporovnatelný s čímkoli. Tento Bohumil Konečný, zcela zapomenut a za života neuznán, byl absolutní génius, který už jen tak nebude. To, co umím, mě naučil on.“ Zájem o pozapomenutou tvorbu Bohumila Konečného znovu probudila dvojice velkých výstav v Západočeském muzeu v Plzni v roce 2007 a v Obecním domě v Praze v roce 2008.

V loňském roce, při příležitosti 100. výročí Konečného narození, byl realizován projekt BOHUMIL KONEČNÝ-BIMBA,  1918–2018, jehož součástí je také série doprovodných výstav s názvem Reklamní plakáty a další tvorba Bohumila Konečného pro společnosti Sigma pumpy, Plzeňský Prazdroj a Barum. Pro ně a další firmy v rámci Podniků zahraničního obchodu Bohumil Konečný v 50. letech vytvářel reklamní plakáty pro export. V době, kdy pro domácí trh maloval budovatelské plakáty s Dědou Mrázem, pro kapitalistickou cizinu vytvořil přes 200 plakátů ve stylu tzv. „americké reklamy”.  Spolu s nimi bude na výstavě v Návštěvnickém centru Plzeňského Prazdroje k vidění průřez celou tvorbou Bohumila Konečného.

Příspěvek TZ: Bohumil Konečný pochází z Artalk.cz

Raul Rodrigo Diaz / PUNX / Galerie Polagraph / Praha / 8. 2. – 5. 4. 2019

Galerie Polagraph Vás zve na výstavu Raula Rodriga Diaze pojmenovanou Punx. Raul zasvětil svoji fotografickou tvorbu Polaroidu a instantní fotografii. Není pro něj jen médiem s okamžitým výstupem, ale i platformou k ojedinělým pokusům a experimentům. Snímky vystavené v Polagraphu představují Raulův specifický přístup k foceným modelům, ale i koláže s propojováním jednotlivých fotografií. Diaz svůj zásah nikdy nemaskuje, neretušuje, předkládá své dílo ve vší punkové surovosti.

Raul Rodrigo Diaz (*1968)

Cesta Raula Rodrigo Diaze vstříc instantní fotografi, začala jako boj proti digitální době, až se nakonec stala celoživotním experimentem. Rodák z Chile nejprve studoval na New York School of Visual Arts a poté mezi lety 1988-1995 na známé Corcoran School of Arts ve Washingtonu. V roce 1997 odjíždí do Francie, kde se stává asistentem fotografů významných jmen módní a reklamní fotografie, Stéphane Sednaoui a Jeana-Baptista Mondino.

Zkušenosti z tohoto období mu následně pomáhají v realizaci a publikování prvních portrétů a módních souborů na stránkách francouzských i světových magazínů, začíná hojně vystavovat v Paříži. Pro svou tvorbu si volí médium instantní fotografie a dodává tak svým záběrům půvab a nadčasovost. V letech 2009 a 2016 provozuje EN FACE, uměleckou galerii a obchod zaměřenou na instantní fotografii. Stává se jedním z hlavních přispěvatelů pařížské polaroidové scény, vydává svou první knihu ‘Cadavre Exquis’ a pokračuje ve  vývoji svého experimentálního fotografického díla.

Příspěvek TZ: Raul Rodrigo Diaz pochází z Artalk.cz

Rafani / Pulse / HotDock project space / Bratislava / 12.12. 2018 – 31.1. 2019

Foto: Leontína Berková

Příspěvek Rafani v HotDock project space pochází z Artalk.cz

Ján Mančuška / (Kon)texty Jána Mančušky / kurátor: Jaroslav Michna / Galerie výtvarného umění v Ostravě / 23. 1. – 24. 3. 2019

Foto: Roman Polášek

Příspěvek Ján Mančuška v Galerii výtvarného umění v Ostravě pochází z Artalk.cz

Eliška Černá se v Deníku N dále věnovala středověkému obrazu Zvěstování Panně Marii z dílny Mistra Vyšebrodského oltáře, který se snaží Národní galerie zakoupit do svých sbírek. Současným majitelem je nadační fond Richarda Fuxy, jenž dílo zakoupil po nevydařené akci za několikanásobně větší částku, než byla cena aukční (2,9 milionu korun). NGP za obraz nabízí 65 milionů korun na základě vlastní expertízy a požadavku majitele. Ten však odmítá, že by s částkou přišel on a nabízí, že pokud galerie obraz nekoupí, s radostí ho zapůjčí do stálé expozice.

Lidové noviny podrobně informují o snahách odvolat Jiřího Fajta z čela Národní galerie. Jako možného iniciátora těchto snah neoznačil Fajt přímo prezidenta, ale advokáta Marka Nespalu. Ten v minulosti pro NGP pracoval za jejího vedení Milanem Knížákem, nyní pracuje pro hradní kancelář v případu článku Ferdinanda Peroutky. „Ministrovi by se „hradní tlačenka“ náramně hodila. Na kultuře si totiž počíná jako příslovečný slon v porcelánu a nevyniká ani v mediální prezentaci. Čím dál častěji se tak spekuluje o jeho výměně. Pokud by ale na své straně měl politickou těžkou váhu Zemanova kalibru, nemusel by se (alespoň nějaký čas) o své setrvání v ministerském křesle bát,“ popisují Tomáš Tománek a Jana Machalická možné motivace ministra kultury Antonína Staňka přání Hradu vyhovět. Podobně se vyjadřuje i Martin Zvěřina v rubrice názory stejného periodika.

Jana Machalická připravila pro Lidovky s Jiřím Fajtem rozhovor týkající se celého sporu. Ten vyjma již zmíněného právníka Nespalu poukázal i na další názorové oponenty – především na Víta Vlnase, jenž měl ambice stanout v čele Národní galerie a jeho někdejšího zástupce Nikolaje Savického. Rozhovor posléze rekapituluje celou kauzu nejmenování profesorem.

Hospodářské noviny se slovy Kateřiny Frouzové věnují osobě ministra kultury Antonína Staňka. Ta připomíná, že Staněk patří mezi nejméně populární a viditelné členy vlády, což mu vyčítá i vedení ČSSD. Dostal za úkol zapracovat na své mediální propagaci, čehož chce dosáhnout například tím, že své příspěvkové organizace pověří nastartováním projektů směřujícím k navýšení jejich návštěvnosti. O Staňkově výměně se může jednat na březnovém sjezdu strany, má však rovněž řadu příznivců oceňujících jeho nekonfliktní jednání.

V pražské Trafo Gallery vystavuje cyklus koláží a obrazů Robert Šalanda. „Umí vyvážit všechny kompoziční prvky, vystihnout rytmus obrazu, zdůraznit, co je důležité, a potlačit, co pokládá za nepodstatné. Dokáže se vyjádřit na malém i velkém formátu tak, že jeho projev vyznívá monumentálně,“ píše Jiří Machalický v Lidových novinách a dodává, že tvorba Šalandy umělecky dozrává a právem se tak stal vedoucím ateliéru malby na AVU.

V příloze Doma DNES v Mladé frontě vyšel článek Petra Tůmy o Krásné jizbě, která od roku 1927 nabízela designově kvalitní, avšak finančně dostupný nábytek a bytové vybavení. Fenoménu se až do začátku března věnuje výstava v pražském Uměleckoprůmyslovém museu. „Zakladatelé Krásné jizby přitom vyznávali stejné ideje, kterými žili návrháři holandského sdružení De Stilj, představitelé sovětského konstruktivismu či německé umělecké školy Bauhaus,“ popisuje Tůma.

V deníku E15 vyšel rozhovor Martina Štorkána s ředitelem Moravské galerie Janem Pressem. Mluvilo se o tom, co se v instituci po Pressově nástupu změnilo, o jejím financování a plánech do budoucna. „Když se nastupuje do takové státní instituce, tak vás každý varuje a říká, že tam nic nepůjde změnit a vy budete jen součást mechanismu, který je už nastavený. Chtěl jsem zlepšit hlavně kontakt s veřejností, protože se mi zdálo, že je galerie otevřená pouze odborné veřejnosti, a nikoli běžným návštěvníkům. Společně jsme zavedli experimentální projekty,“ říká Press s tím, že MG by měla být zaměřena hlavně na moderní a současné umění a design.

Příspěvek denní tisk 30. 1. 2019 pochází z Artalk.cz

Rozhovor s ředitelem Národní galerie Jiřím Fajtem pro dnešní Hospodářské noviny připravil Daniel Konrád. „V Česku je to nastaveno tak, že mohu letět na hodinu bez udání důvodu. Do této situace jsem vstupoval a takto mohu i skončit. Pokud by se tak stalo, vnímal bych to jako silný signál o pokleslém stavu, ve kterém se nachází naše společnost. Od ministra by mě to překvapilo, od prezidenta nikoliv. Hlava státu se takto konzistentně chová k lidem, kteří jsou vůči ní kritičtí. Nejsem sám,“ pregnantně Fajt vyjádřil své pocity z možného mediálně probíraného odvolání. Mluvilo se však i o plánech na rekonstrukci Veletržního paláce nebo nástupu Michala Novotného do čela Sbírky současného a moderního umění. Fajt rovněž reagoval na kritiky Víta Havránka, Terezy Stejskalové nebo Anežky Bartlové.

Radka Štefaňáková připravila pro Literární noviny rozhovor s fotografem Jan Saudkem. Mluvilo se o poměrně osobních věcech, o samotném fotografování spíše okrajově: „Nesleduji, co se v umění děje, jak bych viděl něco zajímavého, hned bych to ukradl (podle surrealismu je uměleckým dílem i dílo nalezené!). Inspiruje mne pornografie devatenáctého století a vím, že všechny nejslavnější světové fotografie jsou aranžované – a proč ne?“

V pražském Museu Kampa probíhá výstava uměleckých děl reagujících na sebeupálení Jana Palacha a Jana Zajíce. „Je s podivem, že výstava (…) není jen ponurá. I když na diváka přenáší tíhu historie, mrazí ho při sledování dokumentárních filmů, tváří v tvář záběrům si připomíná atmosféru okupace a pohřbu, nachází zde i komíhající se světlo budoucnosti. Má podobu filmových záznamů z Palachova týdne z roku 1989, kdy podle pořadatelů čin obou studentů „došel faktického smyslu,“ míní Blanka Frajerová v Lidových novinách.

V Reflexu vyšel rozhovor Marka Gregora s německým malířem Uwe Handem, který právě vystavuje v pražské galerii Cermak Eisenkraft. „Už jako malý kluk jsem obdivoval v galeriích a muzeích obrazy starých holandských mistrů, zvláště jejich světlo. Během těch 45 let jsem se opravdu naučil malovat snad všemi technikami, mohu malovat jako Vermeer nebo Gerd Richter, ne třeba až tak úžasně, ale vím, jak na to. A míchám to dohromady, proto jsou mé obrazy tak jiné.“

Události v kultuře na ČT odvysílaly zprávu o návrhu na koupi obrazu Zvěstování Panně Marii od Mistra Vyšebrodského oltáře Národní galerií. Ministerstvo kultury však požaduje další posudky.

Příspěvek denní tisk 31. 1. 2019 pochází z Artalk.cz

Aktuálny ročník Ceny Oskára Čepana 2019 je vyhlásený / do 31. 3. 2019

Nadácia – Centrum súčasného umenia (N-CSU) a platforma na podporu umenia Collective vyhlásili otvorenú výzvu na prihlášky do Ceny Oskára Čepana 2019 pre umelcov do veku 40 rokov. Možnosť prihlásiť sa je sprístupnená od dnešného dňa (31. 01. 2019) a termín uzávierky je nedeľa, 31. 03. 2019. Výstava finalistov sa bude konať vo Východoslovenskej galérii v Košiciach. Meno laureáta/laureátky ceny bude známe na konci novembra tohto roku. Minuloročná víťazka Emília Rigová odlieta do New Yorku na dvojmesačný rezidenčný pobyt už o pár týždňov.

„Minulý rok sme si interne klasifikovali ako ‘nultý ročník’, keď sme sa v pozícii staro-nových členov tímu zoznamovali so stavom projektu a jeho potrebami s odstupom času, v snahe v prvom rade ho zachrániť a časom posunúť ďalej. Aj z tohto dôvodu sme v tomto roku pristúpili k istým zmenám, ktorých zámerom je okrem iného poskytnúť umelcom viac času v procese prihlasovania sa do súťaže, ako aj neskôr finalistom na prípravu spoločnej výstavy,“ povedala riaditeľka Nadácie – Centrum súčasného umenia Lucia Gavulová.

Výtvarníci, ktorí sa chcú prihlásiť do aktuálnej Ceny Oskára Čepana (COČ) sa musia riadne zoznámiť s podmienkami zverejnenej výzvy.  Všetky žiadané texty je potrebné odoslať online a to v slovenskom aj anglickom jazyku. Prihlásený profil a portfólio je možné priebežne upravovať a dopĺňať až do termínu uzavretia prihlášok – 31. 3. 2019, o polnoci. Porota vyberie štyroch finalistov na základe: portfólia prác za posledné obdobie, autorského stanoviska a životopisu.

“To, že nám záleží na zvyšovaní kvality projektu, sa odráža aj v zložení poroty, ktoré sme tento rok obmieňali minimálne na troch pozíciách. Z minulého roku v členstve pokračujú Rainer Fuchs (šéfkurátor mumok I museum moderner kunst stiftung ludwig, Viedeň) a Lora Sariaslan (pedagogička na University of Amsterdam, Amsterdam); novými členmi pre obdobie rokov 2019 a 2020 sú v tejto chvíli Jaro Varga (vizuálny umelec, Praha, Bratislava) a Vjera Borozan (riaditeľka projektu Artyčok TV, pedagogička na Akademii výtvarných umění, Praha); ostatní členovia poroty sú nateraz v štádiu dohadovania, potvrdené mená budeme priebežne zverejňovať,“ dodala Lucia Gavulová.

Laureáta/laureátku 24. ročníka COČ čaká dvojmesačný rezidenčný pobyt v New Yorku, v spolupráci s Trust for Mutual Understanding a Residency Unlimited, finančná odmena vo výške 3 000 eur, samostatná výstava a podpora N-CSU pri zaistení ďalších výstav, projektov a prezentácií na Slovensku a v zahraničí. “Ako organizátor ďakujeme spoluorganizátorovi platoforme na podporu umenia Collective, Fondu na podporu umenia a všetkým minuloročným partnerom, ktorí budú v spolupráci na projekte pokračovať aj naďalej (J&T Banka, Trust for Mutual Understanding, Residency Unlimited, Young Visual Artists Awards), ako aj novým tohtoročným partnerom, z ktorých do projektu výrazne vstúpi najmä Východoslovenská galéria v Košiciach,“ uzavrela Lucia Gavulová.

Minuloročnou víťazkou sa stala Emília Rigová (1980). Medzinárodná odborná porota ocenila jednoznačne genderový prístup umelkyne k tvorbe, fakt, že skúma priepustnosť hraníc ľudskej identity, kriticky nahliada na stereotypy spojené nielen s vnímaním svojho rómskeho pôvodu, ale aj s globálnym fungovaním narácií v kultúre a umení vôbec. Ďalšími finalistami COČ 2018 boli: Lucie Mičíková (1986), Adam Novota (1984), Boris Sirka (1981). Výstava štyroch finalistov s podtitulom Time After Time  sa v kurátorskom vedení Lucie Gregorovej Stach konala v priestoroch bývalého obchodného domu Dunaj na Nám. SNP v Bratislave.

Súťaž Cena Oskára Čepana vznikla v roku 1996 a je určená vizuálnym umelcom do veku 40 rokov. Účasť v súťaži nie je obmedzená konkrétnym výtvarným médiom. Projekt realizuje od roku 2001 Nadácia – Centrum súčasného umenia, od roku 2016 v spolupráci s Residency Unlimited, Trust for Mutual Understanding a s finančnou podporou Fondu na podporu umenia. Od roku 2018 je spoluorganizátorom ceny platforma na podporu umenia collective. Cena je súčasťou medzinárodnej siete ocenení YVAA – Young Visual Artists Awards, organizovaných v krajinách stredovýchodnej Európy.

Oskár Čepan (1925-1992) bol literárnym vedcom, výtvarným teoretikom a kritikom, umelcom, archeológom a paleontológom. „Spája v sebe odvahu, étos, presvedčenie, intuíciu a schopnosť revidovať ustálené názory. Sú to vlastnosti ojedinelé, hodné mladých nositeľov Ceny Oskára Čepana a jej trvalého kultivovania.“ –Peter Zajac, júl 2014

www.oskarcepan.sk

www.facebook.com/CenaOskaraCepana/

—

Organizátor: Nadácia – Centrum súčasného umenia

Spoluorganizátor: Collective, Východoslovenská galéria Košice
Z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.

Partner: J&T Banka

Partneri: Trust for Mutual Understanding, Residency Unlimited, Young Visual Artists Awards, works.io

Komunikačný partner: SKPR STRATEGIES

Zuzana Golianová / Mediálna podpora COČ 2019                                  

31. január 2019, Bratislava

Příspěvek TS: Aktuálny ročník Ceny Oskára Čepana 2019 je vyhlásený pochází z Artalk.cz

Nové habitaty – nové ornamenty / kurátoři: Imrich Vaško, Shota Tsikoliya / Winternitzova vila / Praha / 6. 2. – 10. 3. 2019

Nejnovější projekt studentů Ateliéru architektury III Nové habitaty – nové ornamenty se představí na stejnojmenné výstavě ve Winternitzově vile.

Nové habitaty – nové ornamenty se pozastavují nad novými formami bydlení pro město Tallinn vytvářenými prostřednictvím výpočetního navrhování a propracováním nové ornamentální estetiky. „Studenti ve svých návrzích spekulují o typologiích, formách, konstrukcích, materiálech, ale hlavně o nové kráse, která se může projevit ve zcela nečekané formě. V práci navazují na rešerši významných stavebních typologii dvacátého století reprezentovaných Le Corbusierovým Maison Domino, Habitat 67 od architekta Moshe Safdie a Mobius House od UNstudio. Navazováním, překročením nebo odmítnutím těchto vzorů hledají zcela nové ornamenty a nové habitaty“, přibližují projekt kurátoři Imrich Vaško a Shota Tsikoliya.

Výstava Nové habitaty – nové ornamenty je pokračováním úspěšné spolupráce mezi Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze a Winternitzovou vilou. Spolupráce začala v roce 2018 výstavou Architektura na UMPRUM 2018 – výběr z klauzurních prací studentů ateliérů architektury. V současné době také probíhají rešerše, na základě kterých by měla vyjít publikace o Winternitzově vile. Nyní dostal prostor nejnovější projekt Ateliéru architektury III vedeného prof. Imrichem Vaškem a Shotou Tsikoliyou.

„K výběru této výstavy dopomohla i blízkost témat, nově pojímaného ornamentu studentů experimentální architektury a vnímání ornamentální estetiky spoluautora Winternitzovy vily Adolfa Loose. Jeho názory byly shrnuty v jeho známé knize s příznačným názvem Ornament a zločin“, říká, proč se právě rozhodli zařadit tuto výstavu, ředitel galerie a spolumajitel vily David Cysař.

Výstavu modelů a návrhů studentů Ateliéru Architektury III bude možné vidět v prostorách pokojů v prvním patře Winternitzovy vily až do 10. března.

Příspěvek TZ: Nové habitaty – nové ornamenty pochází z Artalk.cz

Hana Puchová / Rodina / Galerie Petr Novotný / Praha / 6. 2. – 16. 3. 2019

První letošní výstava v Galerii Petr Novotný patří obrazům ostravské malířky Hany Puchové. Je to od roku 2012 její třetí samostatná výstava v této galerii.

Puchová se narodila v roce 1966 v Ostravě. V letech 1991 – 1997 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Jiřího Šalamouna. V současné době žije a pracuje v Ostravě.

O výstavách i samotných obrazech Hany Puchové se dá říct, že nás většinou ničím nepřekvapí, ale zato vždy potěší. Je to dáno tím, že autorka již dlouhou řadu let rozvíjí a rozvětvuje své dva stěžejní cykly obrazů. Jsou to jednak práce figurální, kde jsou zobrazeni její známí a přátelé, často známé osobnosti ostravské kulturní scény. A pak jsou to půvabná zátiší, většinou s dominantními květinami a dalšími drobnostmi všednodenního života. Obě tyto linie vycházejí z tradiční malby, jsou lyrické i syrové zároveň, s jemnou stylizací. Vycházejí z obyčejnosti, všednosti, z toho, mezi čím a kým malířka žije.

Autorka sama ke své tvorbě uvádí: „Vracím se a rozšiřuji sérii portrétů, svých přátel a jejich dětí, a zvířat, své rodiny a známých. Někdy si říkám, že je to jako kdybych začala psát kroniku, nemůžu přestat zaznamenávat nové události a setkání.“

Hana Puchová, která působí na výtvarné scéně přes dvacet let, se stále jeví jako zajímavá autorka s výrazným rukopisem. Je silně spjatá s Ostravou, v posledních letech se jí však jako jedné z mála malířek podařilo překonat bariéry regionu a je akceptována i na celostátní úrovni. Její Ostrava však na ni rozhodně nezapomíná, jak dokázala v roce 2017 velká retrospektiva v Domě umění a vydaná monografie.

Příspěvek TZ: Hana Puchová pochází z Artalk.cz

Cross The Line / České sklo v Izraeli / Český dům Jeruzalém: Cinematéka / Jeruzalém / 3. 2. 2019 – 28. 2. 2019

Výstava českého skla v Jeruzalémě, nazvaná CROSS THE LINE, představuje jednu z hlavních událostí Českých center v Izraeli pro rok 2019. K vidění budou skleněné originály zapůjčené exkluzivně pro tuto akci od patnácti sklářských firem z České a Slovenské republiky. Hlavními organizátory jsou Český dům Jeruzalém a České centrum Tel Aviv. Výstava vznikla ve spolupráci s Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

Kurátor Petr Nový z Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou připravil pro izraelskou prezentaci výběr solitérů a setů od patnácti českých a slovenských sklářských firem. Ve své koncepci kladl důraz nejen na aktuální design, ale také na nadčasovost, originalitu, excelentní řemeslo a v neposlední řadě – komerční využití. Díky tomu celá expozice přehledně ukazuje, jakým směrem se ubírají současné trendy českého ručního sklářství. V  ukázkách nechybí inspirace tradičními vzory, unikátní moderní doplňky, designérské projekty. Zastoupeny jsou firmy ALDIT, BLAŽEK GLASS, BROKIS, BYSTRO DESIGN, CAESAR CRYSTAL BOHEMIAE, EVANS ATELIER, GOLDBERG GLASS, ILLOLA, LADISLAV ŠEVČÍK; LHOTSKÝ, MOSER, RONA, RÜCKL CRYSTAL, ŠÍPEK TEAM a VERREUM. Pro zájemce je připravena komentovaná prohlídka s kurátorským výkladem.

PETR NOVÝ, HLAVNÍ KURÁTOR MUZEA SKLA A BIŽUTERIE V JABLONCI NAD NISOU, KURÁTOR VÝSTAVY, AUTOR KONCEPCE:

„Výstava představuje patnáct pečlivě vybraných sklářských firem a značek, zavedených i nových. Prezentujeme vedle sebe jak tradiční, ale stále živé, nadčasové a komerčně úspěšné vzory, tak aktuální designovou tvorbu. Ve všech případech se jedná o exkluzivní ruční výrobky zdobené technikami brusu, malby, hutních postupů. Představujeme  jedinečnou variabilitu dnešního českého a slovenského luxusního skla, jež ve světě nemá konkurenci – jde o skutečné umění bez hranic.“

Výběr pouhých patnácti producentů z široké škály dvou set českých sklářských firem znamenal podle slov kurátora výzvu, protože se Česká republika stále udržuje na světové špičce v produkci ručně vyráběného skla, a to i přes silné konkurenční tlaky. Součástí výstavy je i jeden skutečný unikát, první výrobek nové značky GOLDBERG GLASS, která tak v Izraeli zažije světovou premiéru. Specifičností přehlídky je zařazení dvou slovenských zástupců, které odkazuje k nedávnému výročí vzniku i rozdělení Československa a společnou sklářskou tradici obou zemí.

Profesionální prodejci a dodavatelé skla obecně soudí, že právě Izraelci patří k nejaktivnějším zájemcům o silné české sklářské značky, mezi než patří například firma Moser.

Na realizaci výstavy se podílí Český dům Jeruzalém, České centrum Tel Aviv (hlavní organizátoři) ve spolupráci s Muzeem skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a sklářskými společnostmi. Iniciátorem výstavy je Robert Mikoláš, ředitel Českého centra Tel Aviv, autorem koncepce kurátor Petr Nový.

ČESKÁ CENTRA PRO ČESKÉ SKLO VE SVĚTĚ

Mezi další úspěšné „skleněné projekty“ Českých center patřily v minulých letech putovní výstavy  Brilliant by Design (Současné české designové sklo a porcelán) na kterou navázal projekt Handmade Dreams (Současná česká módní bižuterie). Vedle toho se pak zásluhou ředitelů jednotlivých center v zahraničí pravidelně konají výstavy českého skla v zemích jejich působení (spolupráce na Bienále skla v Sofii, prezentace českého skla na milánském trienále, prezentace skla v Londýně, Studio Dechem na  veletrhu Arts and Craft, Petr Stanický na London Design Festival. Studio Dechem se rovněž prezentovalo také na Budapest Design Week.

České sklo však není podporováno jen přehlídkami v zahraničí. V roce 2018 uspořádala Česká centra cestu zahraničních kurátorů na mezinárodní sympózium skla v Novém Boru. Na světově proslulou akci zavítali díky podpoře Českých center Zhang Lin z Shanghajského muzea skla a Anna Vanlatum z francouzského muzea MusVerre.

Příspěvek TZ: Cross The Line / České sklo v Izraeli pochází z Artalk.cz

Marie Lukáčová / Magie v době konjunktury / kurátorka: Eva Riebová / MeetFactory / Praha / 15. 2. – 7. 4. 2019

Magie v době konjunktury navazuje na předchozí angažované umělecké projekty a aktivistickou činnost Marie Lukáčové. Ještě během studií zpracovávala (často ve spolupráci s umělcem Jakubem Ročkem) témata blížící se apokalypsy způsobené palčivými krizemi dnešní doby: geopolitickou situací, hyperkapitalismem, ekologickou hrozbou anebo nadvládou machistického „silnějšího pohlaví“. Její videa, která často propojuje s komiksovou kresbou a 3D animací, se většinou pohybují v kulisách dystopických světů a připomínají post-surrealistické vizuální koláže.

Marie Lukáčová vidí chyby v systému a ty jí nedají spát. Zpracovává je v příběhových liniích svých děl, kde svou frustraci a naštvání filtruje s osobitě drzým humorem a mladistvou urputností. Chyby v systému se projevují také formálně: v deformovaném obrazu, rušivých šumech a ostrých střizích. V poslední době se v její tvorbě stále více dostává do popředí hudba: z pouhého podkresu se stává hlavním hybatelem děje, z autorských dialogů se stávají autorské songy. Marie postupně dochází k rapovému projevu a s pomocí hudebních producentů nachází svůj vlastní beat. Její texty získávají podobu protest songů. Nejsilněji byl doposud její hlas slyšet v souvislosti s ostrou kritikou heteronormativního nastavení současné společnosti a genderové nerovnosti nejenom v prostředí českých uměleckých škol.

V rámci připravované výstavy Magie v době konjunktury propojuje Marie Lukáčová nové hudební video („rapovou operetu“) s malbami na zdi a autorským mobiliářem. Tentokrát zaměřuje pozornost na pro mnohé z nás nepochopitelný svět bankovních domů, finančních toků a akvizičních fondů. Autorka toto prostředí prezentuje jako tajemný svět čar a kouzel, v němž se odehrávají rituály ne nepodobné těm ze zvířecí říše. „Základní pravidlo vrcholových bankéřů a bankéřek je však udržet své tajemství před obyčejnými lidmi, a tak striktně dodržují svůj odosobněný výraz frigidních hybatelů ekonomie,“ říká Marie o svém díle.

Marie Lukáčová (nar. 1991) studovala v malířském ateliéru na brněnské FaVU, pokračovala na Kunsthochschule v Mainzu a magisterské studium absolvovala v ateliéru supermédií na pražské VŠUP. Stála u zrodu hnutí Čtvrtá vlna, které ostře kritizovalo nerovné jednání se studentkami na uměleckých školách a přispělo k velmi hlasité diskuzi a propagaci feminismu v Česku. V lednu 2019 byla Marie vyhlášena jako jedna z finalistek na Cenu Jindřicha Chalupeckého pro mladé umělce do 35 let. Je maminkou půlročního syna Eduarda

Příspěvek TZ: Marie Lukáčová pochází z Artalk.cz

Gyula Muskovics, Tamás Páll, Viktor Szeri / Phoenix / MeetFactory / Praha / 14. 2. 2019

Ve 37. okrese byly postaveny nové továrny společnosti Foxconn. Někdejší kulturně bohaté okolí známé jako město Slunce je zastíněno chromovými mrakodrapy. Brzy bude stržen poslední klub. Gentrifikace modré zóny začala. V opuštěných prostorách azbestem zateplených domů této okrajové oblasti vzniká více a více nových míst. Pod 49. tratí je Phoenix otevřen každý týden od pondělí do pátku. Moderní systém vzduchových filtrů zadržuje škodlivé látky venku, a tak se tančící dav může v podzemním hangáru nerušeně bavit. Místo je také kvůli excelentní laboratoři a skvělému systému chodeb doporučováno těm, kteří preferují intimní styk. Phoenix nezná žádná tabu, pouze tajemství. Je bezpečným místem, kde můžete objevovat všechny možné způsoby, jakými přinést slast jak sobě, tak i ostatním.

Phoenix je dystopický noční klub představený kurátorem a umělcem Gyulem Muskovicsem, 3D umělcem a designérem her Tamásem Pállem a tanečníkem a choreografem Viktorem Szeri. Umělci zkoumají měnící se úlohu lidského těla a představu skutečného prožitku na hranici virtuální a fyzické reality. Představení probíhající v prostředí, které připomíná počítačové roleplay hry, seznamovací aplikace či stránky pro networking, se točí kolem chtíče, extáze a intimity. Phoenix je stále pokračujícím projektem, který mění svůj tvar, pohybuje se, taví a přetváří podle daného momentu a času, ve kterém se odehrává. V MeetFactory si představení zapůjčí formu decentralizované party s DJem.

Gyula Muskovics, Tamás Páll a Viktor Szeri jsou během února rezidenty Meetfactory. V rámci svého pobytu v Praze vytvoří představení PHOENIX. Jejich rezidence je podporována v rámci programu International Visegrad Fund Performing Arts Residency

Tvůrci / účinkující: Gyula Muskovics, Tamás Páll, Viktor Szeri

Skladatelé hudby / Živý DJ set:
András Molnár
The Stanley Maneuver
soundcloud.com/the-stanley-maneuver
facebook.com/thestanleymaneuver
Tamás Marquetant
soundcloud.com/ateuqram

Rezidence Gyuli Muskovicse, Tamáse Pálli and Viktora Szeri je podpořena z programu International Visegrad Fund Performing Arts Residency.

Příspěvek TZ: Gyula Muskovics, Tamás Páll, Viktor Szeri pochází z Artalk.cz

Healing 2.0 / kurátorka: Tereza Jindrová / MeetFactory / Praha / 14. 2. – 7. 4. 2019

Výstava Healing 2.0 tematizuje rozličné způsoby nahlížení na sféru zdraví, léčení, terapie a prevence v dnešní době, a to z perspektivy současného umění, které tuto problematiku zasazuje do širších celospolečenských souvislostí. Výstava představí tvorbu sedmi výrazných tvůrců z nastupující generace českých umělců a umělkyň, kterou obohatí trojice zahraničních autorů. 

Výstava Healing 2.0 tak nazírá na zdraví jako na součást životního stylu moderní západní společnosti, která se s oblibou nechává strhávat trendy a současně musí reagovat na problémy, jež do velké míry sama generuje – ať už to je chronická únava, stres, nespavost nebo problémy stravování apod. Zároveň se zde tematizuje také to, jak do moderních, technologických prostředků prosakují původní, přírodní až archetypální elementy založené spíš na tradici nebo i iracionální víře, než na striktně vědeckých či exaktních postupech. Respektive poukazuje na fakt, že se obě tyto složky v rámci úsilí moderního člověka o zdravý život často prolínají.

Výstavu prolíná chladná estetika čerpající zejména ze současných technologií a již podtrhuje architektonické řešení připomínající prostředí nemocnice či laboratoře. Především na významové rovině je však tato „sterilita“ kontaminována emocionalitou, tělesností, intuicí, iracionalitou i svým způsobem existenciálním pocitem člověka balancujícím mezi „přirozeností“ a „umělostí“.

Healing 2.0 je volným pokračováním výstavního projektu kurátorky Terezy Jindrové, který se uskutečnil v produkci Společnosti Jindřicha Chalupeckého v Českém centrum v Berlíně (23. 2.–12. 4. 2018).

Vystavující: Mit Borrás, Romana Drdová, Ján Gašparovič, Martin Kohout, Jakub Jansa, Andrea Pekárková, Pavel Příkaský a Miroslava Večeřová, Tabita Rezaire, Johana Střížková

Příspěvek TZ: Healing 2.0 pochází z Artalk.cz