Národní cena za studentský design 2016 / Design Cabinet CZ / Praha / 11. 1. 2016

Výsledky Národní ceny za studentský design 2016

Tak je to tady! Národní cena za studentský design oslavila letos šestadvacáté výročí! Od roku 2012 je soutěž stala mezinárodní. Další změna nastala v roce 2014, kdy se rozdělila na dvě části – na obory patřící pod oblast vizuální komunikace a oblast produktového designu. Soutěží nezávisle na sobě v bienálovém rytmu. Letos se soutěžilo v široké škále vizuální komunikace.

Do letošního ročníku se přihlásilo 120 autorů z 10 univerzit (z toho 3 zahraničních) a 11 vyšších odborných škol a středních odborných škol. Jejich práce hodnotily tři nezávislé poroty: vysokoškolská porota byla složena z pedagogů vysokých škol univerzit, středoškolská porota složená z pedagogů středních a vyšších odborných škol a mezinárodní porota byla složena z kurátorů muzeí, nezávislých expertů a nejlepších profesionálních designérů ČR. Celkem hodnotilo studentské práce 27 profesionálních vysokoškolských a středoškolských pedagogů, grafických designérů, expertů a kurátorů designu.

Poroty nominovaly v několikakolovém hodnocení k ocenění 51 prací.

Po zasedání mezinárodní poroty získala

jedna práce Národní cenu za studentský design 2016 * GRAND (Pavel Coufalík/VŠUP),

jedna Národní cenu za studentský design 2016 * JUNIOR (Judita Košťáková/VOŠG a SPŠG Praha),

pět ocenění Excelentní studentský design 2016 (Marek Fanta a Martin Roudenský/FUD UJEP, Lucia Mlynčeková/VŠVU Bratislava, Nikola Klímová/VŠUP, Lenka Štukhejlová/FUD UJEP a Josefína Karlíková /VOŠG a SPŠG Praha)

a sedm cenu Dobrý studentský design 2016 (Tereza Bartošová/ FUD UJEP, Michelle Cndenárová/FMK UTB, Pavel Mrňous/FMK UTB, Veronika Tilšerová/FUD UJEP, Matěj Brnický/VOŠG a SPŠG Praha, Klára Zerzánková/VOŠG Jihlava a Veronika R. Nováková/FMK UTB).

– Letos udělila poprvé porota vlastní Cenu mezinárodní poroty. Získala ji Josefína Karlíková/VOŠG a SPŠG Praha.

Poprvé v historii soutěže od roku 1991 získal Národní cenu za studentský design jeden autor podruhé! Pavel Coufalík uspěl v roce 2013 (tehdy ještě jako student FMK UTB) s knihou Zlín a letos s diplomovou prací Orientační systémy v československé socialistické architektuře na VŠUP v Praze.

Vítěz Národní ceny za studentský design 2016 získává cenu Českých center (týdenní rezidenční pobyt v některé z evropských metropolí se sídlem Českých center), luxusní hodinky ELTON hodinářská, pobyt v Art Campu Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZUČ v Plzni, knihu Materiology a voucher na vstup do knihovny materiálů Matério od firmy Happy Materials, s.r.o., výrobky firem Tescoma s.r.o., IKEA ČR, knihu z produkce nakladatelství Albatros Media, a.s., roční předplatné časopisů Architekt+, Font a Brand & Stories.

Vítězka Národní ceny za studentský design 2016*JUNIOR obdrží pobyt v Art Campu Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZUČ v Plzni, knihu Materiology a voucher na vstup do knihovny materiálů Matério od firmy Happy Materials, s.r.o., knihu z produkce nakladatelství Albatros Media, a.s., výrobky firem Tescoma s.r.o., IKEA ČR a roční předplatné časopisů Font a Brand & Stories.

Zvláštní ceny

Zvláštní ceny udělují děkani vzdělávacích institucí, profesionální sdružení, studia a ateliéry, muzea a odborné časopisy.

Cenu Design Exit udělil práci Lenky Štukhejlové/FUD UJEP děkan Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (30 000 Kč), tři vybrané práce získávají Ceny děkana Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni (celkem ve výši 20 000 Kč) (Maxim Yanbekov/FDU LS ZČU, Anežka Bělohoubková/FDU LS ZČU, Lukáš Dobeš/SUŠ Ostrava).

Vítězná práce Pavla Coufalíka/VŠUP získala dále Cenu ředitelky Uměleckoprůmyslového musea (odkoupení vybraného exponátu do muzejních sbírek za přiměřenou cenu).

Středoškolská práce Violy Vackové/VOŠG a SPŠG Praha získala Cenu Společnosti přátel Uměleckoprůmyslového musea (5000 Kč).
Zvláštní cenu udělila Veronice Hanzlíkové/FUD UJEP Asociace užité grafiky a grafického designu (ve výši 3 000 Kč)).

Nakladatelství Albatros Media, a.s. vybralo dvě knihy, kterým umožní jejich vydání (Tereza Bartošová /FUD UJEP; Lucie Bindíková/FMK UTB). Mimo to odmění knihami ze své produkce vítěze národních cen a excelentních designů a dva vítěze cen veřejnosti (pro jednoho univerzitního a jednoho středoškolského vítěze) (Michaela Klihavcová/FUD UJEP, Štěpán Rubáš/SŠ obchodu, užitého umění a designu Plzeň).

Další profesionální ocenění udělilo brněnské studio ATAK Design (stáž ve studiu a knihu Kobobook) autorské trojici Radce Bartošové, Marku Štimovi a Radku Timoftejovi/FUD UJEP.

Design Cabinet CZ pro svou cenu vybral knihu Jany Hylmarové/FDU LS ZČU (předmět ze soukromé sbírky designu).

Firmy IKEA ČR, s.r.o. a Tescoma s.r.o. ocení svými produkty vedle vítězů národní ceny také ty, kdo získali ocenění Excelentní studentský design 2016 a ocenění Dobrý studentský design 2016.

Žurnalisté udělují každý rok Cenu novinářů (získala ji Michelle Condenárová/FMK UTB).

Cenu veřejnosti získávají vysokoškolská a středoškolská práce s nejvyšším počtem hlasů v hlasování na webových stránkách www.studentskydesign.cz (Michaele Klihavcová/ FUD UJEP, Štěpán Rubáš/ SŠ obchodu, užitého umění a designu Plzeň).

Soutěž a výstava mohly proběhnout díky finanční podpoře firem Heineken ČR, Architecture Week s.r.o., Grund, a.s., Domu bytové kultury Praha a Jablotron Alarms a. s. a materiálové podpoře firem Česká centra, Elton hodinářská, a.s., ATAK Design, IKEA ČR, s.r.o., Albatros Media a.s., Tescoma s.r.o. a Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství.

Grafický vizuální styl soutěže a katalogu vytvořila MgA. Lucie Kaslová. Logo soutěže od Milana Sodomy vyšlo ze zadání Vyšší odborné školy grafické v Praze.

Vyhlašovatel soutěže Design Cabinet CZ je nadační program Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství. Působí v něm především dobrovolníci z řad studentů designu.

Seznam oceněných studentů je v přiložené tabulce.

Design se nevzdává! To je letošní motto grafického vizuálu soutěže.

Obrazová dokumentace je k vidění na www.studentskydesign.cz.

Lenka Žižková

Příspěvek TZ: Národní cena za studentský design 2016 pochází z Artalk.cz

Kurátorská prohlídka výstavy Jaroslav Horejc – Mistr českého art deca s Olgou Malou / GHMP: Dům U Kamenného zvonu / Praha / 15. 11. 2016 v 18h

Komentovaná prohlídka výstavy Jaroslav Horejc (1886–1983) – Mistr českého art deca s kurátorkou výstavy Olgou Malou

15. 11. 2016 v 18h

Dům U Kamenného zvonu

vstupné: 120 Kč / 60 Kč
snížené vstupné pro studenty, seniory, skupiny a studenty uměleckých škol

Příspěvek 15. 11. 2016 / Kurátorská prohlídka výstavy Jaroslav Horejc – Mistr českého art deca s Olgou Malou pochází z Artalk.cz

Open call pro umělce a kurátory / Galerie Klubovna / Brno / do 22. 12. 2016

Více zde.

Příspěvek do 22. 12. 2016 / Galerie Klubovna: Open call pro rok 2017 pochází z Artalk.cz

Adéla Lustigová / Impuls / Galerie Dolmen / Praha / 3. – 30. 11. 2016

Adéla Lustigová: Impuls

Galerie Dolmen, Pštrossova 31, 11000 Praha 1

Otevřeno: po – pá: 13 – 18 h

Výstava s názvem Impuls v Galerii DOLMEN představuje tvorbu Adély Lustigové, která je letos diplomující studentkou Ateliéru malby / Školy Michaela Rittsteina / Akademie výtvarných umění v Praze.

Prvotním impulsem pro Adélu Lustigovou je často prostý vizuální vjem. Jednoduché objekty a situace v prostoru zároveň s všedními zážitky, mají na autorku největší vliv. Zaznamenává místa, která souvisí právě s těmito momenty inspirace, uvědoměním, řešením, momenty měnícími způsob uvažování, myšlenkami zapadajícími do správného rámce. V jednoduchých námětech se tak promítá myšlenkový proces, vnitřní rozpoložení, vzpomínky.

Obrazy tak fungují jako emblémy autorčiných zkušeností, které ji k nim dovedly.

Motivy přírody, světa zvířat, hlubokých lesů, se zdají být na jednu stranu kontrastní k industriálnímu prostředí, autorka však zároveň právě tento enviroment využívá jako nejbližšího spojence pro vytvoření průchodu možnou krajinou, protože co jiného je dnes blíže přírodě, než právě krajina města. Monumentalita v maličkosti. Struktura lesa. Řád slunce. Jednoduchost života. Komplexnost dne.

Adéla Lustigová svou tvorbu vnímá jako neustále probíhající proces hledání. Jde jí o zachycení prchavých momentů, fascinujících zážitků z místa / prostoru / krajiny / nevědomí / snu. Zachycení osobních vzpomínek, které se  volně prolínají s představou představují pro autorku možnost vytvářet mnohovrstevný, komplexní, nový časoprostor, který pohltí diváka a nabídne mu odlišné světy, které se stávají skutečnými, osobními, plynoucími v odlišném tempu, než naše každodenní realita.

Adéla Lustigová *11. 6. 1989

2011 – dosud – Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér malířství III., prof. Michael Rittstein

2014 – 2015 – Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (FAMU, Katedra fotografie)

2014 – Middlesex University, Londýn, Erasmus program

2008 – 2011 – Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, studijní program: Specializace v pedagogice, obor VZ – VV (Bc.)

Příspěvek TZ: Adéla Lustigová pochází z Artalk.cz

Radek Brousil / Černá a bílá ve fotografii / kurátorka: Sandra Baborovská / GHMP: Colloredo-Mansfeldský palác / Praha / 21. 9. 2016 – 22. 1. 2017

foto: Radek Brousil

Příspěvek Radek Brousil v Colloredo-Mansfeldském paláci pochází z Artalk.cz

Jan Rajlich st. / Hloubka plochy / Galerie Václava Chada / Zlín / 10. 11. 2016 – 13. 1. 2017

Jan Rajlich: Hloubka plochy

10. 11. 2016 v 17h, Galerie Václava Chada první poschodí zlínského zámku

Výstavu zahájí: Čestmír Vančura
Kurátor výstavy: Vít Jakubíček

Otevřeno: úterý–pátek, 14 –17h
Výstava potrvá do 13. 1. 2017
Komentované prohlídky s kurátorem výstavy:
27. 11. 2016 v 15h, 15. 12. 2016 v 17h, 12. 1. 2017 v 17h

www.gvch.cz

Příspěvek TZ: Jan Rajlich st. pochází z Artalk.cz

Fotograf hvězd SAM SHAW (1912–1999) / kurátor: Thomas Buchsteiner / GHMP: Dům fotografie / Praha / 11. 10. 2016 – 15. 1. 2017

foto: archiv GHMP

Příspěvek Sam Shaw v Domě fotografie pochází z Artalk.cz

Alena Kotzmannová / Králík a královna / kurátorka: Olga Malá / GHMP: Colloredo-Mansfeldský palác / Praha / 19. 10. 2016 – 29. 1. 2017

foto: Anna Pleslová

Příspěvek Alena Kotzmannová v Colloredo-Mansfeldském paláci pochází z Artalk.cz

Matěj Pavlík / Follow to Construct / Galerie 209 / FaVU VUT v Brně / Brno / 17. – 29. 11. 2016

Matěj Pavlík: Follow to Construct

Vernisáž: 16. 11 2016 v 17h

Začínáme autorovou prezentací v 17:00h v Ateliéru malby 2 na budově U4, Údolní 53/Brno.

Třetí výstava v galerii 209 se tentokrát odklání od malby a zaměřuje se na konceptuální fotografii: Matěj Pavlík představí projekt navazující na jeho dlouhodobý zájem o vztah architektury a dominance. Jak moc nás determinuje vnitřní uspořádání interiéru? Má nad námi moc víc než my nad ním? Jak moc je interiér takto skutečně navrhován a proč? Matěj volí způsob zkoumání a konstruování situací, ve kterých je tato moc odkryta. Matěj Pavlík studuje ateléir fotografie na Pražské UMPRUM pod vedením Aleksandry Vajd.

Příspěvek TZ: Matěj Pavlík pochází z Artalk.cz

Jaromír Slomek se v časopise Týden věnuje výstavě Ty děti si pořád hrají prezentující v GASKu tvorbu bratří Čapků pro děti (kurátoři Pavla Pečinková a Richard Drury). „Kutnohorské shledání s dětským světem bratří Čapků je velkolepé. Výstavě, pro niž organizátoři vyčlenili šest sálů v Jezuitské koleji, dominují obrazy staršího z bratrů, známé i méně známé, pozornost návštěvníků přitáhnou i jeho ilustrace (…) a jistě též dekorační tkaniny podle jeho návrhů.“

Automatické mlýny od Josefa Gočára, jedna z dominant Pardubic, by měly být opraveny do roku 2020. Alespoň takový je plán architekta Lukáše Smetany, který je loni spolu s manželkou koupil. V budově by měla najít místo kultura (galerie, koncerty, divadlo), vzdělávání (laboratoře pro školy), start-upy pro podnikatele a v okolních objektech i byty. Vzorem pro manžele je lipské Spinnerei, bavlnářská továrna přestavěná na výtvarné centrum. Více informací v dnešních Hospodářských novinách.

Příspěvek denní tisk 14. 11. 2016 pochází z Artalk.cz

Lucia Nimcová a Sholto Dobie – Khroniky / Krokus Galéria, Námestie 1. mája 3, 81106 Bratislava / 11. 11. 2016 – 14. 1. 2017

Od roku 2014 sa slovenská umelkyňa Lucia Nimcová spolu so škótskym umelcom Sholtom Dobiem pravidelne vracia na západnú Ukrajinu, do oblasti Karpát, kde žije rusínska minorita. V audiovizuálnom projekte s názvom Khroniky dokumentujú každodenný život tamojších obyvateľov prostredníctvom videa, fotografie, textu a zvukového záznamu. Na rozdiel od tradičných dokumentárnych praktík sa umelci rozhodli svoju prácu nazvať folkovou operou, archívom piesní, príbehov, hudby, performance a terénnych záznamov, na pomedzí etnografického dokumentu a hudobného divadla.

Khroniky označujú ľudové piesne, spievané na svatbách, pohreboch, krstinách, pri rituáloch, verbovačkách, prácach na poli, v lese a v dome. V týchto piesňach sa z generácie na generáciu prenáša národné poznanie o vlastnej histórii a kultúre, v ich textoch sa stretávajú malé a veľké dejiny: láska, vojna, rodina, smrť, vzťahy, násilie, túžba a nenávisť. Každodenný život a politika sa zlievajú do orálnej histórie hlboko vrytej do pamäte tamojších ľudí. Autori prinášajú iný pohľad na Ukrainu, obrazy a zvuky, ktoré by sme v médiách nenašli.

Súčasťou projektu Khroniky je aj Nimcovej video s názvom Bajka (2016), ktoré autorka charakterizuje slovami: „Bajka sa snaží zachytiť súkromné, skryté skutočnosti vylúčené z dejinného príbehu regiónu. Horský hardcore rap, retro-feminizmus a lascivný karpatský hip hop stále majú čo povedať.“ Špeciálnym hosťom výstavy v Bratislave je poľský hudobník Remigiusz Mazur-Hanaj, ktorý na otvorení spolu so Sholtom Dobiem zahrá hudobnú live performance. Obaja používajú tradičné ale aj domácky vyrobené hudobné nástroje, ako aj elektornické zvuky, za pomoci ktorých komponujú experimentálnu hudbu s prvkami folku, minimalizmu a noise.

Lucia Nimcová (*1977 v Humennom), študovala na Inštitúte kreatívnej fotografie SU v Opave a na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdame. V roku 2007 sa stala víťazkou Ceny Oskára Čepana, v roku 2008 získala Oskar Barnack Award, v roku 2009 získala ocenenie Nadácie Tatra Banky Mladý tvorca, roku 2013 bola ocenená špeciálnou cenou poroty na fotografickom festivale vo Vevey (CH). Je autorkou viacerých fotografických kníh (Rusíni, Unofficial, Animal Imago, Leftovers).

Sholto Dobie (*1991 v Edinburgu), umelec, skladateľ, hudobník a kurátor. Pracuje so zvukom, terénnymi záznammi, performance a videom. Vedie priestor pre umenie The Laughing Bell a je tvorcom eventov Mucke Mouth. Žije v Londýne.

Remigiusz Mazur-Hanaj (*1966 v Pila), hudobník, etnograf, a scénarista. Hrá s kapelami Księżyc, Wędrowiec, Pies Szczeka a tvorí duo s Agatou Harz . Je spoluzakladateľom varšavskej asociácie Dom tańca, editorom časopisu Wędrowiec, zakladateľom labelu In Crudo.

Výstavu z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia

Výstavu podporil Poľský inštitút Bratislava

Příspěvek TS: Lucia Nimcová a Sholto Dobie pochází z Artalk.cz

Sympózium Biafra ducha / Účastníci: Miroslava Hlinčíková, Marta Edith Holečková, Matěj Nytra / Moderátorka / Moderator: Tereza Stejskalová / Komentovaná prehliadka / Čas: 15. 11. 2016 o 17:00 / Miesto: tranzit sk, Beskdyská 12, Bratislava / Sympózium / Symposium / Čas 15.11. 2016 o 18:00 / Miesto: A4-priestor súčasnej kultúry, Karpatská 2, Bratislava

Sympózium sa zameria na tému študentov z tretieho sveta v Československu a na kultúrnu výmenu medzi druhým a tretím svetom počas obdobia studenej vojny. Zameria sa na Univerzitu 17. novembra (1961-1974), inštitúciu ktorá zabezpečovala štúdium v Československu poslucháčom pochádzajúcim z krajín tretieho sveta, zhodnotí jej rolu ako aj spôsob, akým riešila konflikty, ku ktorým dochádzalo medzi miestnym obyvateľstvom a zahraničnými študentmi. Diskusia sa bude tiež venovať otázke kultúrnej výmeny, napríklad do akej miery mali občania Československa prístup ku kultúrnej produkcii krajín tretieho sveta, konkrétne v oblasti filmu? Prečo o tejto kultúrnej výmene neprebehli po roku 1989 diskusie a nebola podrobená dostatočnému výskumu? Ako sa dnes staviame k nedorozumeniam medzi občanmi Československa a zahraničnými študentmi a k problému rasizmu v období komunizmu?

Svoje príspevky v rámci sympózia uvedie historička Marta Edith Holečková, filmový kritik Matěj Nytra a etnologička Miroslava Hlinčíková. Podujatie sa koná v rámci výstavy Biafra ducha. Študenti z tretieho sveta v Československu (7. október – 26. november, 2016) v tranzit/sk ktorú kurátorsky pripravila Tereza Stejskalová v spolupráci so Zbyňkom Baladránom.

Miroslava Hlinčíková pôsobí na Ústave etnológie SAV, pôsobila tiež ako výskumná analytička v Inštitúte pre verejné otázky. Zaoberá sa najmä otázkami migrácie, integrácie, diskriminácie a sociálnej a kultúrnej diverzity v mestskom prostredí, venovala sa tiež výskumu integrácie migrantov a migrantiek z Vietnamu v Bratislave. Je autorkou a spoluautorkou viacerých štúdií, napríklad In_akosti slovenské: z rozprávaní cudzincov;  Migranti v meste: prítomní a (ne)viditeľní.

Marta Edith Holečková pôsobí na Ústave pro Českou literaturu AV ČR. Zaoberá sa výskumom „druhej kultúry“ v období normalizácie, pričom sa orientuje predovšetkým na problematiku samizdatu a rímskokatolíckej cirkvi či vysokých škôl v období rokov 1948–1989 v Československu. Realizovala napríklad výskum zameraný na Univerzitu 17. novembra. Venuje sa tiež metóde oral history, pričom so združením Post Bellum a Českým rozhlasom spolupracovala na projekte Příbehy 20. století.

Matěj Nytra, filmový publicista a v súčasnosti tiež dramaturg a autor brnenského HaDivadla. Je držiteľom ocenenia Objev roku alternativního umění udelovaného festivalom Next Wave (2016). Od roku 2010 priebežne prispieva do filmových periodík Cinepur, Film a doba či Dok.revue, spolupracuje s MFF Karlové Vary a Národným filmovým archívom. Počas štúdia filmovej vedy na (FF MU) a divadelnej dramaturgie (JAMU) absolvoval stáže v Štokholme a Lisabone.

Organizátorom podujatia je tranzit/sk. Nadácia ERSTE je hlavným partnerom tranzit.

Příspěvek 15. 11. 2016 / Sympózium Biafra ducha pochází z Artalk.cz

Optické oko / Geometria – umenie ako pasca pre zrak a myseľ / Umelci: Marina Apollonio, Bernard Aubertin, Štefan Belohradský, Alberto Biasi, Franco Costalonga, Milan Dobeš, Ašot Haas, Ennio Chiggio, Radoslav Kratina, Manfredo Massironi, Adam Szentpétery / Kurátorka: Ivana Moncoľová / White & Weiss Contemporary Art Gallery, Grösslingová ul. 50, Bratislava / Vernisáž 15. 11. 2016 o 18:00 h / Trvanie výstavy: 16. 11. 2016 – 10. 1. 2017

Slovo spectáculum (predstavenie) súvisí s videním, pozeraním sa na dielo a jeho výzor, ako aj na jeho význam. Hovoríme tak o percepcii, vnímaní. Tlmočenie optických klamov je, samozrejme, známe z rôznych období výtvarného umenia. Či už v princípe impresionizmu vytvárajúceho dojem/zdanie zložením farebného spektra, alebo napríklad realistickej maľby trompe l´oeil klamúcej diváka vytváraním ilúzie priestoru a objemu. Optický klam na výstave Optické oko je založený na jednoduchých geometrických tvaroch, poprípade ich prekrývaní a zhlukovaní, ktoré vytvárajú ilúziu priestoru, pohybu, svetelného zdroja, na tvorbe efektov ako moiré (moaré – interferencia dvoch pravidelných podobných rastrov, ktorá vytvára pri kruhovom vzorci pocit nekonečného priestoru a jeho zakrivenia). Dvojrozmerný obraz simuluje trojdimenzionálny priestor, trojrozmerný statický objekt vytvára zdanie pohybu. K tomu je nevyhnutná jednoduchá interakcia diváka, a to jeho pohyb v priestore pri pozeraní si umeleckého diela. Mozog vnímaním prepína medzi dvoma statickými obrazcami. Prepína tak rýchlo, že si ich zloží do trojrozmernej scény (princíp stereoskopie, ktorú doviedol do vrcholnej fázy virtuálny zábavný priemysel).

Výstava Optické oko predstavuje zo 60. rokov a zo súčasnosti diela, ktoré citujú a používajú princíp optickej pasce pre divákov zrak a myseľ. Výber diel je postavený na optickom klame a skúsenosti nášho zmýšľania schopného si ilúziu poskladať do výsledného efektu.

Výstava vo White & Weiss Contemporary Art Gallery v Bratislave s názvom Optické oko – Geometria ako pasca pre zrak a myseľ ponúkne od 16. novembra 2016 do 10. januára 2017 11 pôvodom slovenských, českých, talianskych a francúzskych umelcov. Niektoré diela pochádzajú zo 60. rokov 20. storočia a priraďujú sa k tomu najlepšiemu, čo v tom čase v európskom kontexte vzniklo. Mnohí z nich sa oprávnene považujú za zakladateľov geometrického, neo-konštruktívneho, lumino-dynamického umenia. Milan Dobeš je jednou z takých osobností vo svetovom meradle od polovice 60. rokov 20. storočia. „V svetovom meradle“ je oprávnené slovné spojenie, umelo nepreháňajúce jeho význam. Pred ním boli len umelci z južnej Ameriky, ktorý toto smerovanie umenia začali rozvíjať. Aby sme dnes pochopili toto umenie vo forme artefaktu (materiálnej veci), musíme si uvedomiť, že v 60. rokoch, v euro-americkom kontexte, základom pre jeho zrod bol poriadok, snaha o zadefinovanie umenia ako vypočítateľnej, zadefinovateľnej entity. Aj keď samotných umelcov k tomu viedli geometrické, dynamické, optické javy, ktoré boli známe už viac niekoľko storočí. Vychádzali najmä z umenia ako formy hľadania univerzálneho poriadku. Univerzálny poriadok aplikovateľný v celom spektre poznania, najmä však užšieho prepojenia so životom. Snaha definovať reálny život prostredníctvom umenia, bolo jedným z vtedy široko-spoločensky akceptovaných prístupov. Aj ked dnes sa pozeráme na artefakt bez kontextu doby, v tom čase týto umelci tvorili na báze experimentov, skúšania a výpočtov. To potiahlo vtedajší vývoj umenia dopredu a preto je dnes obdobie 60. rokov také vážené, skúmané, vystavované.

Vernisáž sa uskutoční za prítomnosti niektorých žijúcich umelcov: vrátane Milana Dobeša, Ašota Haas, Adama Szentpéteryho.

Geometrické, konštruktívne, optické tendencie v umení vznikali v zárodkoch už počas 20. rokov 20. storočia v Rusku (konštruktivizmus) či v 50. rokoch v Paríži (op-art a medzinárodní umelci pohybujúci sa okolo Galérie Denise René). V priebehu prvej polovice 50. rokov 20. storočia sa tieto tendencie rozšírili, geometrická abstrakcia bola akceptovaná ako nasledovníčka výbojných raných avantgárd. Jej udržanie, pokračovanie súviselo s kontinuitou technického vývoja a vedeckých objavov rozšírených medzi širšiu populáciu. Konkrétne v umení vznikala potreba umelca prepojiť matematické myslenie s umením, čo možno dať do súvisu s individuálnym autorským hľadaním univerzálneho poriadku (rádu Univerza) medzi výpočtami, fyzikálnymi úkazmi sprostredkovanými umením a umeleckým dielom.

Dynamika zmien v spoločnosti a zároveň v dobývaní vesmíru bola od začiatku 60. rokov silne prítomná v spoločenskej, ako aj vedeckej diskusii. Tvorcov ovplyvnila fascinácia zo stretnutia s industriálnou technikou, do ktorej významu sa snažili vniesť humanizačné funkcie. V umení to všetko bolo základným priestorom a predovšetkým osobným hnacím motorom pre individuality ako Milan Dobeš, Štefan Belohradský, Radislav Kratina a iní, ktorí prišli na výtvarnú scénu vo vtedajšom Československu v prvej polovici 60. rokov. Československý kontext umenia geometrie a neo-konštruktívnych tendencií, kinetizmu v 60. rokoch získal na výstavách vo svete značný ohlas. Autori vystavovali v máji až auguste 1969 na výstave Nove tendencije 4 v Záhrebe. Nove tendencije boli v rokoch 1961 – 1978 celosvetovou prehliadkou umenia čerpajúcou z „programovaného umenia“.

Uvádzanie českých a slovenských umelcov (Milan Dobeš, Štefan Belohradský, Radislav Kratina) v kontexte talianskych umelcov (Marina Apollonio, Bernard Aubertin, Francúz Alberto Biasi, Franco Costalonga, Ennio Chiggio, Manfredo Massironi) nie je samoúčelné, generačne mladší Taliani (od spomínaných Čechov a Slovákov), tu zase recipročne vystavovali už v roku 1968 na prehliadke Medzinárodného bienále mladých výtvarníkov Danuvius 1968 (talianski umelci G. Alviani, A. Biasi, A. Bonalumi), či na výstave konkretistov v Žiline v marci 1968 (napr. P. Dorazio, J. Le Parc, F. Morellet, J. R. Soto).

V kontexte výstavy Optické oko je potrebné spomenúť umelecké úspechy a akceptáciu aj na východ a západ od hraníc Československa v 60. rokoch, a to dielom Milana Dobeša. Reflexiu jeho tvorby zvýraznila spolupráca s nemeckými teoretikmi umenia (U. Kultermannom a F. Popperom), ktorí jeho diela zaregistrovali na samostatnej výstave v Prahe v roku 1966. Od roku 1968 ho obaja nemeckí kurátori obsadzovali na zahraničné výstavy ako zakladateľa kinetického umenia. Bol vystavujúcim autorom na jednej z najprestížnejších výstavných prehliadok umenia Documenta 4 v nemeckom Kasseli (konajúcej sa opakovane dodnes). Prechodom na normalizačné 70. roky sa naviazanie na aktívny svetový kontext a kooperácie značne obmedzili. Významnou prezentáciou sa stala expozícia na svetovej výstave Expo´70 v Osake v roku 1970. Osaka sa stala pre Milana Dobeša odrazovou plochou pre sériu performatívnych svetelných a kinetických koncertov v USA v júli 1971, ktoré boli skomponované na hudobné diela skladateľov T. Mayuzumiho (Koncert pre perkusie) a K. Pendereckeho (Pittsburgh Overture) a ktoré sa konali ako súčasť vystúpení American Wind Orchestra.

Od začiatku 60. rokov 20. storočia v československom kontexte existovala enkláva umelcov, ktorí sa výtvarné myslenie rozhodli zhmotniť v konštruktívnych objektoch, svietiacich obrazoch, sochách, ktoré vytvárali či simulovali pohyb. Sekundoval im záujem domácich (Arsén Pohribný, Jiří Valoch, Josef Hlaváček, Tomáš Štrauss) aj zahraničných kurátorov (Udo Kultermann a Frank Popper). Prepojenie českej a slovenskej výtvarnej scény zintenzívnilo založenie výtvarného združenia Klub konkretistov (1967), ktoré inicioval Arsén Pohribný. Po roku 1970 sa práve český umelec Radoslav Kratina stal neformálnym vodcom združenia a inicioval demokratické spôsoby komunikácie medzi členmi. Na základe korešpondenčnej výmeny názorov prispel k udržiavaniu tvorivosti jednotlivých osobností.
Post-geometria a umenie dnes

Umenie má mať odozvu v momente, kedy vzniká, vtedy má schopnosť priblížiť sa čo najviac človeku svojej doby. Preto predstavujeme v kontexte svetových mien aj generačne mladších autorov zo slovenskej výtvarnej scény. Ku generácii, ktorá nastúpila na výtvarnú scénu v 80. rokoch 20. storočia, patrí Adam Szentpétery. V jeho práci zohráva základnú úlohu budovanie priestoru silným maliarskym kódovaním založeným na línii, farbe a ploche. Jeho kruhové maľby s evokáciou možností ďalšieho priestoru za prvotnými farebnými líniami diváka úplne pohltia.

Mladšou a výraznou osobnosťou je Ašot Haas, ktorý k výtvarným námetom starších autorov pracujúcich s geometriou pribral silné a funkčné technologické východisko, ktoré je často zahrnuté do funkčnosti umeleckého diela. Výsledné diela sú na pomedzí obrazu, objektu, dizajnu. Jeho svetelné, pulzujúce obrazy, veľké sklenené šošovky s geometrickým rastrom diamantu, či vo farebnom spektre meniace sa svetelné objekty priamo rátajú s technickým pohodlím dnešného diváka a zberateľa. Optický efekt je hra umelca s divákom, povzbudzuje jeho interaktivitu a vnímanie samotného diela.
Ivana Moncoľová

Příspěvek TS: Optické oko pochází z Artalk.cz

Dědictví. Tradice, inovace, móda / Galerie UM / Praha / 8. 11. – 10. 12. 2016

Dědictví. Tradice, inovace, móda

Vernisáž: úterý 8. 11. 2016 od 18 h
Výstava potrvá do: 10. 12. 2016
Galerie UM, UMPRUM, nám. Jana Palacha 80, Praha 1
Otevřeno: pondělí až sobota 10–18 hodin
vstup zdarma

Výstava Dědictví, kterou připravila Alice Klouzková, představí v Galerii UM tradiční textilní techniky Čech a Moravy a možnosti jejich využití v oděvním designu. Její projekt dokazuje, že tradiční rukodělné techniky nejsou odsouzeny k zániku, ale mohou existovat jako funkční prvek soudobého oděvního designu.

Obnovení spolupráce s lokálními výrobci je  aktuální celosvětový trend preferující tradiční výrobní postupy a produkci, která splňuje potřebu ekologického a etického přístupu k módě. Projekt „Dědictví“ podporuje regionální výrobce, ukazuje jejich příběhy, bohatou historii a cenné dovednosti. Jeho součástí je i popsání role zaniklé instituce Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV).

Výstava nemapuje tuto problematiku jen historicky. Důležitou částí je praktický výstup doktorské práce Alice Klouzkové – nová, inovativní módní kolekce oděvů s výrazným řemeslným akcentem. Prezentované oděvy vznikly ve spolupráci s lokálními výrobci, kteří jsou mistry ve svém oboru, a tradičními českými firmami s unikátním know-how předávaným po generace.

Alice Klouzková patří mezi přední osobnosti v oblasti módní tvorby své generace. Její dlouhodobé autorské téma čerpá z tradice a zabývá se převážně rukodělnými technikami. „Projekt Dědictví – disertační práce na téma reinterpretace tradičních textilních technik v kontextu soudobého oděvního designu se slibně rýsuje jako naprosto zásadní oborový počin a velmi cenný příspěvek do profesionálního archívu Ateliéru módní tvorby. Pečlivě a původním způsobem mapuje národní identitu a inovativně ji aplikuje do současnosti”, říká k projektu MgA. Pavel Ivančic, MA – vedoucí Ateliéru módní tvorby UMPRUM.

Instalaci, kterou připravila Lenka Míková, tvoří dva hlavní prvky – látky zavěšené v prostoru a pracovní stoly. Prezentace technik zůstává vizuálně čistá, minimalistická až skoro abstraktní. Doplňují ji fotografie Tomáše Brabce (série portrétů řemeslníků a reportáží z jejich dílen) a projekce Karin Zadrick (kolekce oděvů Alice Klouzkové).

K výstavě vychází i doprovodná publikace „Dědictví. Tradice, inovace, móda“ přibližující problematiku tradičních textilních technik a jejich využití v módním designu. Na knize spolupracovala řada renomovaných odborníků včetně Lidewij Edelkoort. Z odborných textů a rozhovorů s řemeslníky se čtenář dozví o historii, samotném procesu výroby i současném využití konkrétní techniky. Součástí publikace je i bohatý obrazový doprovod – např. unikátní archivní materiály ÚLUV nebo reportáže z dílen. Knihu graficky zpracoval Adam Uchytil, který do projektu vložil osobní pohled a jedinečný přístup k tradici, na níž navazuje a zároveň ji boří a každý rozhovor i text sázel s individuálním přístupem. Adam je také autorem loga projektu, jež do jednoho piktogramu krásně spojuje tři hodnoty (ruka, srdce, hlava) navazující na klíčové pojmy hnutí Arts and Crafts.

Autorka výstavy: Alice Klouzková
Vizuální styl výstavy: Adam Uchytil
Architektonické zpracování výstavy: Lenka Míková
Fotografie, video: Tomáš Brabec a Karin Zadrick
Kurátorka výstavy: Andrea Březinová

Příspěvek TZ: Dědictví. Tradice, inovace, móda pochází z Artalk.cz

Ulrike Mundt / Behind the Surface / Galerie Die Aktualität des Schönen / Liberec / 17. 11. – 9. 12. 2016

Ulrike Mundt: Behind the Surface

vernisáž: 16. 11. 2016 v 18h

Galerie Die Aktualität des Schönen…

Galerie Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci

otevřeno:
pondělí – pátek 14.00 – 18.30 hodin

Umělecký vedoucí galerie
doc. M.A. Jan Stolín

adresa:
Palachova 1404, 460 90 Liberec
první patro obchodního domu Plaza

https://www.dads.cz
https://www.facebook.com/galerie.die.aktualitat.des.schonen
http://www.flickr.com/photos/galeriedads/?hide_photostream_welcome=1

Příspěvek TZ: Ulrike Mundt pochází z Artalk.cz

KERNEL / Water Sleeps / Polansky Gallery / Praha / 11. 11. – 23. 12. 2016

KERNEL: Water Sleeps (Voda spí)

11. 11. – 23. 12. 2016

Ve výstavě Water Sleeps (Voda spí), athénská umělecká skupina KERNEL zkoumá síť geopolitických jevů souvisejících s globálními logistickými projekty a jejich multimodálními dopady na současnou socioekonomickou situaci Řecka. Výstava je organizována ve spolupráci s Are | are-events.org.

Příspěvek TZ: KERNEL pochází z Artalk.cz

Barbora Fastrová / Ve šťastných městech v zázemí / Polansky Gallery / Praha / 11. 11. – 23. 12. 2016

Barbora Fastrová: Ve šťastných městech v zázemí

11. 11. – 23. 12. 2016
kurátorka: Christina Gigliotti

Byt ve druhém patře, Bogota. Tlumené, namodralé světlo. Hučivý zvuk ventilátoru. Ze zaprášené pokojové rostliny na polici odkapává voda. Ve své práci Ve šťastných městech v zázemí prezentuje Barbora Fastrová vzájemné propojení, které nastává, když organické a mechanické společně obývají městský prostor.

Příspěvek TZ: Barbora Fastrová pochází z Artalk.cz

Kurátorský výklad na výstave Sen × skutočnosť. Umenie & propaganda 1939 – 1945. / Výstavu na úvod prehliadky predstavia všetky tri kurátorky (Katarína Bajcurová, Petra Hanáková, Bohunka Koklesová) / Slovenská národná galéria, Esterházyho palác – 2. a 3. poschodie, Námestie Ľ. Štúra 4, Bratislava, Bratislava / 16. 11. 2016 o 18 h

Téma: Umenie – štát – umelci (Katarína Bajcurová, SNG)
Výstavu Sen × skutočnosť. Umenie & propaganda 1939 – 1945 na úvod prehliadky predstavia všetky tri kurátorky (Katarína Bajcurová, Petra Hanáková, Bohunka Koklesová).Výklad začne na 3. poschodí Esterházyho paláca.

Vstup voľný

Příspěvek 16. 11. 2016 / Kurátorský výklad na výstave Sen × skutočnosť pochází z Artalk.cz

Azar Alsharif, Diogo Evangelista, Anna Franceschini, Matyáš Chochola, Henning Lundkvist, Nuno da Luz, Ana Manso, Nikolai Nekh, André Romão, Iza Tarasewicz / Pravá ruka kouzelníka / kurátorka: Markéta Stará Condeixa / Centrum pro současné umění FUTURA / Praha / 24. 9. – 27. 11. 2016

Rozhovor s kurátorkou na UMA: You make Art zde.

foto: archiv Centra pro současné umění FUTURA

Příspěvek Pravá ruka kozelníka ve Futuře pochází z Artalk.cz

Šimon Kadlčák představuje brněnskou galerii Industra, která od roku 2014 funguje v prostorách mrazíren a kde právě probíhá výstava Bronislavy Orlické a Michala Cába s názvem Lovci bouřek. 

Harmonická disharmonie

„[Bouřka je] zajímavý atmosférický jev, který je na půdě fyziky, ale pokud jde o vnitřní strukturu, tak bych řekl, že jde o jev interdisciplinární – uplatňují se zde totiž fázové změny vody, vznik ledu, generování el. náboje a posléze bipolární úkazy, tedy blesky, které, jak ukazují současné výzkumy, souvisí s ději seshora – s účinky kosmického záření, vlivy rychle ubíhajících elektronů a podobně.“ Těmito slovy uvádí fyzik a meteorolog prof. RNDr. Jan Bednář fenomén bouřky v rozhovoru otištěném v autorském zinu Bronislavy Orlické a Michala Cába, který je přímou součástí jejich společné výstavy v prostorách brněnské Industry. S vědomím určitého zjednodušení lze výrok, zamýšlený jako popularizační shrnutí odborných poznatků, současně vnímat jako metaforu autorských intencí a očekávání spojených s vlastní výstavou. Také ta je interdisciplinární (co do užitých výrazových prostředků), bipolární (na úrovni uměleckého dialogu) a souvisí s ději shora (o nichž lze hovořit jak exaktním jazykem vědce, tak prostřednictvím kódů současného umění). Zhodnotit tedy zbývá, jaký to vlastně přineslo výsledek a zda se umělcům povedlo svůj záměr naplnit.

Nejprve se však asi sluší stručně představit výstavní prostor Industry, o jejíchž aktivitách se čtenáři Artalku mohli zatím dovědět toliko z oficiálních tiskových zpráv (např. zde) a několika fotoreportů, nezávislé recenze ale nikoli. Multifunkční kulturní prostor s kavárnou, umístěný v bývalých výrobních a skladních prostorách mrazírenského areálu, v Brně funguje od roku 2014. Fakt, že větší část areálu, jímž se po cestě do Industry prochází, slouží nadále účelům mrazírny, nutnost vstupu přes vrátnici a poněkud odlehlá pozice vůči městskému centru, staví jinak ambiciózní projekt do apriorně periferního postavení jak z hlediska geografie, tak pokud jde o vnímání případným publikem. Potenciál působivých vnitřních prostor tří hal a kavárny, přes den přirozeně prosvětlených skrze prosklené vysoké stropy, je pak vůči těmto „vnějším okolnostem“ v ostrém kontrastu. Produkční tým Industry, která vedle výstav současného umění pořádá i koncerty, parties, divadelní představení nebo food festival, tak momentálně stojí před nutností definovat vlastní publikum, oslovit ho a ideálně ho naučit se opakovaně vracet. To se, mám pocit, doposud dělo na úrovni jednotlivců. Očekávaný break-through (užití tohoto termínu je zcela v souladu s kosmopolitním, motivačně-spirituálním duchem Industry), který by z tamních akcí udělal komunitní nebo ideálně pro širokou veřejnost atraktivní události, zatím nepřišel.

V tomto ohledu je však třeba uznat jistý posun, který naznačila právě poslední vernisáž. Spolu s recenzovanými Lovci bouřek se zahajovala také výstava Úžas Karolíny Rossi a s hlukovou peformancí vystoupil Tomáš Kajánek. Účast publika byla slušná a také nejbližší plánovaný blok s výstavami brněnských umělců Anity Somrové a Jakuba Tajovského jsou příslibem zvýšeného zájmu místní scény. Industra v současnosti nemá šéfkurátora, výstavní program byl sestaven na základě open callu iniciovaného někdejší produkční Šárkou Teleckou, zásluhy za jeho kvalitní realizaci lze ale do velké míry přičíst také současné dramaturgicko-produkční trojici Matyáš Dlab, Ivana Hrončeková a Alexandr Jančík.

Jak jsem již zmínil v předchozím odstavci, interiér Industry nabízí kvalitní a rozsáhlý výstavní prostor. Paradoxně se tato jeho dispozice častěji vyjevuje jako úskalí než jako benefit. Ukazuje se, že velkorysý prostor ještě sám o sobě negeneruje výjimečné výstavy, pokud nejde ruku v ruce s velkorysým rozpočtem na jejich realizaci. Tato disproporce byla v případě mnoha dosavadních instalací bohužel příliš zjevná, na pozadí bylo tušit boj umělce s architekturou galerie, jehož výsledek často vyzníval v neprospěch výstavy. Z tohoto pohledu lze hned v úvodu úlevně konstatovat, že Lovce bouřek tento trudný osud nepotkal. Bronislava Orlická a Michal Cáb se s nelehkým prostorem vyrovnali s lehkostí, což se cení.

„Pohledově“ výstavě dominují malby Orlické. Dva největší formáty jsou zavěšené naproti sobě v zárubních dvou širokých dveří, z nichž jedněmi se do prostoru vchází. Kvůli tomu přicházející divák instalaci nevidí dřív, než do ní vejde, přičemž je fyzicky konfrontován s dílem, kolem něhož se musí opatrně protáhnout (na situační výzvu lze pravděpodobně reagovat i méně citlivě, já jsem však jiné možnosti netestoval). Zevnitř pak odhalí, že motiv i barevné provedení obou částí diptychu jsou shodné: zastřeně fialový „mrakovitý“ tvar v bílém poli vyplňuje takřka celou plochu formátu, ohraničeného ze třech stran černým tahem opisujícím rám obrazu. Dvojice obrazů se vzájemně zrcadlí, aniž by přitom otázka originálu a kopie hrála velkou roli. Oba jsou originál a dva stejné obrazy neexistují. Ačkoli umístěním vytvářejí rám zbytku výstavy, jejich symetrie je jenom poziční: drobné asymetrie v provedení jsou patrné na první pohled, což vytváří napínavý vztah.

Malby Bronislavy Orlické pak po obvodu lemují celý obvod galerie. S výjimkou právě popsaného diptychu jde jinak výhradně o menší formáty. Bez jakéhokoli citového zabarvení je lze charakterizovat jako lapidární abstrakce. Jednoduché tvary a tlumená barevnost. Konkrétní obrysy předmětného světa divák spíš tuší, než vidí. Jsou to obrazy z kategorie, jíž přílišná snaha o slovní opis může víc uškodit než pomoct. Proto vyjádřím své sympatie přáním, aby se na ně více lidí dívalo, než si o nich četlo, a dostalo se jim adekvátní pozornosti způsobem odpovídajícím jejich médiu.

Pokud jsem psal, že malby Bronislavy Orlické dominují výstavě po vizuální stránce, pak Michal Cáb obsadil prostor zvukem, a to s podobnou razancí. Jeho intervenci však musí návštěvník nejprve objevit a aktivovat. Dřevěná krabička na podlaze je jednoduchý ovladač o dvou módech. Jedním tlačítkem se spouští zvuk, opakovaným stlačením lze případně zvuk změnit (spustit jinou nahrávku). Otáčením druhého knoflíku se reguluje hlasitost. Intenzita hlasitosti i výběr zvuků (předpokládám, že jde o terénní nahrávky různých ruchů) se pohybuje na škále od poměrně snesitelných po zcela trýznivé. V případě, že se návštěvník rozhodne bednu ignorovat, zůstane prostor tichý a příznačné hromové burácení v něm bude přítomné jen jako virtuální možnost. Nalevo od této krabice pak lze v pootevřených dveřích spatřit na zemi položenou obrazovku se zasmyčkovaným záběrem deštivého bezčasí, vystřiženým z ikonického filmu.

Lovci bouřek tedy nejsou jediné dílo autorské dvojice, koncepční výstava šitá na míru místu či události, ale společná prezentace dvou umělců, jejichž autorská identita zůstává na výstavě viditelně rozdělena. Tuším, že právě někde v místech tření těchto dvou osobních přístupů by měl vznikat onen elektrifikující, příslibem bouře vyplněný dusný vzduch. Ale neděje se to. Juxtapozice obrazů Bronislavy Orlické a zvukové intervence Michala Cába je sice nějakým zvláštním způsobem disharmonická, zároveň o ní však není možné přemýšlet v duchu vyhraněných kontrastů typu negativní/pozitivní náboj. Pokud bych se měl nadále držet metaforického čtení názvu jako jisté výkladové nápovědy, dojdu k tomu, že Cábovy zvuky bouří působí až moc doslovně a obrazům Bronislavy Orlické je zase vlastní specifická rozvaha a soulad, neimplikují ale pověstný klid před bouří. Když už, tak nějaký stav po bouři, a to jsou místa, kam se nechci dostat. Proto mě napadá, že ten nesoulad, který mě na Lovcích bouřek tak dráždí, nespočívá ve vzájemných interakcích vystavených děl. Je to spíš nesoulad mezi výstavou jako takovou a jejím názvem, který mne mate a možná od tématu víc odvádí, než aby k němu přibližoval. Souhra vystavených děl je svým způsobem taky disharmonická, ale je to disharmonie dobře vyladěná a pocit, který vyvolává, uspokojující.

Teď se však obloukem musím vrátit na začátek. Jestli se přece jenom někde na výstavě koncentruje napětí způsobem odpovídajícím názvu, je to ve společném autorském zinu, ze kterého pochází úvodní citace. Motivy roztřesených kreseb se tetelivě prolínají na polopropustných papírech. Nekvalitní jehličkový tisk umocňuje „analogové“ vzezření, které trochu připomíná fax s jeho nestálostí a hrozbou možné brzké ztráty obsahu. Škoda, že je sešit na výstavě jen v jediném exempláři a nedá se zakoupit. Při listování zinem má člověk dojem, že všechny siločáry výstavy se sbíhají směrem k němu a ukazují směr. Že někde tam leží klíč, odpověď na otázku, kdo jsou Lovci bouřek.

Bronislava Orlická a Michal Cáb / Lovci bouřek / kurátor výstavy: Matěj Smrkovský / Industra Art / Brno / 21. 10. – 21. 11. 2016

Příspěvek Harmonická disharmonie pochází z Artalk.cz