Martin Tůma / Krajiny po zkušenosti / Fiducia / Ostrava / 10. 9. – 8. 10. 2013
Martin Tůma: Krajiny po zkušenosti
10. 9. – 8. 10. 2013, Galerie Fiducia, Nádražní 30, Ostrava
kurátorka výstavy: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………..
Zkušenost s krajinou (a v krajině) představuje už několik staletí jeden z nejsilnějších tvůrčích podnětů. Vnímání monumentality prostoru, který nás přesahuje nejen svou vnější rozlehlostí, ale také jistou vnitřní nepojmutelností, doslova vybízí k malířské nebo fotografické transformaci. Na druhé straně však může tento vztah fungovat i obráceně. I běžný návštěvník přírody – rekreant, turista či výletník – dokáže ocenit „malebnost“ dané krajiny, majíc na mysli jistý typ uměleckého ztvárnění, prostřednictvím kterého krajinu podvědomě vizuálně uchopuje. Krajina v podání Martina Tůmy nevyniká malebností ani efektností. Autorovo přemýšlení o ní se formuje na základě předchozí zkušenosti jak s tímto uměleckým žánrem, tak s meditací v přírodě. Oba vystavené fotografické cykly jsou tak svébytnou reflexí způsobů vztahování se ke krajině.
V souboru Estetizovaná akce z roku 2010 autor proniká do zimní krajiny, kterou pozvolna přetváří podle vlastních představ a na chvíli se stává její křehkou součástí. Volbou tématu a uměleckými postupy v lecčem navazuje na apelativní landartové projekty 70. a 80. let; přejímá identitu umělce – poustevníka, kterého tvůrčím materiálem se stává sníh a živým médiem příroda sama. S fotografií ale nepracuje intuitivně jako s pouhým záznamem pomíjivé konstelace. Formován fotografickým vzděláním klade velký důraz na inscenaci předkamerové reality a pečlivé svícení. Dalo by se dokonce říct, že tato intimní akce vznikla proto, aby byla následně „estetizována“. Přesto autorova jasná vize výsledného obrazu z principu nebrání osobnímu prožitku splynutí s krajinou.
Cyklus Krajiny po zkušenosti, 2011, jenž dal název celé výstavě, naopak, představuje odtažitý náhled na krajinu, oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání. Autor odmítá všechny nabízející se obrazová klišé fotogenického Valašska a místo vnoření se do jeho malebných zákoutí záměrně klouže „po povrchu“. Divákovi předkládá téměř abstraktní krajinné výseky nepropustného jehličnatého porostu, pozorovatelné ze vzdálených turistických rozhleden, tedy jakýchsi míst novodobé meditace. Odmítnutím prostorové perspektivy autor dosáhl efektu topografického sploštění, evokujícího fotomapu, tapetu anebo vzorkovnici. Toto obrazové odcizení může být však velice plodné. Opakovaně nám sděluje, že veškerá naše osobní zkušenost v obklíčení krajinou se z hlediska nekonečna odehrává na stejném místě.
Lucia L. Fišerová