Dagmar Hochová / Akrobat na glóbu života / Fiducia / Ostrava / 12. 12. 2013 – 15. 1. 2014
DAGMAR HOCHOVÁ – AKROBAT NA GLÓBU ŽIVOTA
Kurátor: Tomáš Pospěch
Fotografická galerie Fiducia, Ostrava
Vernisáž: ve čtvrtek 12. prosince 2013 v 18 hodin
Úvodní slovo Tomáš Pospěch
Pořádá: Leica Gallery Prague a Fotografická galerie Fiducia
Otevřeno: 12. prosince 2013 – 15. ledna 2014 (otevřeno pondělí−pátek, 10−18 hodin)
Nádražní 30, 702 00 Moravská Ostrava
Komorní retrospektiva významné české dokumentaristky a reportérky Dagmar Hochové (1926−2012), připravená pro Leica Gallery Prague a už dříve reprízovaná v Domě umění v Opavě, se soustředí na stěžejní linii, která provázela celou její tvorbu. Představený výběr připomíná, že byla žákyní Jaromíra Funkeho na Státní grafické škole v Praze, přátelila se s generací, která často rozvíjela podněty surrealismu ve specificky českém pojetí nadrealismu a anatomie zázračna. Její dokumentární i portrétní fotografie i postřehy ze zákoutí ulic byly kořeněny těmito východisky i absurdním nádechem tehdejší socialistické společnosti a Prahy padesátých až osmdesátých let.
Fotografka Dagmar Hochová patří mezi nejvýznamnější české představitele humanistické fotožurnalistiky. Z její tvorby jsou nejvíce známy fotografie dětí a starých lidí, portréty významných osobností, reakce na politické události roku 1968, z pohřbů Jana Palacha nebo Jaroslava Seiferta i ze sametové revoluce v roce 1989 nebo také fotografie z cest do Ruska, Vietnamu, Francie, Itálie, Švédska a na Slovensko.
Výstava čtyř desítek fotografií by chtěla ukázat, že tvorbu Dagmar Hochové neformulovala jen humanistická fotožurnalistika, příklad výstavy Family of Man (1955) nebo tvorba Henri Cartier-Bressona, ale také přátelství s výtvarníky a spisovateli, česká surrealistická tradice, ve které vyrůstala a atmosféra tehdejší Prahy. Vedle momentních fotografií, které nezapřou zmíněná východiska, jsme se proto pokusili sledovat i nepříliš známou a dosud nevystavovanou linii tvorby Dagmar Hochové. Tato fotografka bezprostřednosti dětského světa, života a vztahů mezi lidmi fotografovala také místa bez lidí, která jsou přesto zaplněna intenzívní lidskou přítomností. Nalezená zátiší zobrazují nejen poezii města, ale odráží také důležité politické události. Blízkost s myšlením Jaromíra Funkeho a dalších surrealistů se může projevovat ve sledování dětských „graffiti“ na dlažbě a zdech pražských domů, propadání kouzlu Matějské pouti v době, kdy bývala ještě na dejvickém Vítězném náměstí, i hledání poetiky ve zdánlivě nevýznamných momentech běžného života.
Tomáš Pospěch, kurátor výstavy