Prošel jsem a procházím různé etapy, různá období a k vyjádření využívám různých prostředků. Jako prioritu své práce a zájmů jsem dlouhou dobu uváděl „prostor“, vždy to do jisté míry souviselo s prozkoumáváním – problematiky, otázek, témat, která mne zajímala. Analýzy, vztahy – ano, vše spojeno s prostorem, architekturou a také s objevováním, viděním, vnímáním, opřeno o „pocity“. Odpověď není v mém případě možná – jasná, vždy to bude subjektivní pohled, který ve své výchozí podobě nechce dávat odpovědi. Otázky tvoří otázky, vždy se jedná o komunikaci a ta se stává jazykem.
Čím dál více jsem si však začal uvědomovat, že tak dominantní a často zmiňovaný prostor s řadou úrovní a problematik, které se k němu vážou, je součástí každodennosti. Vše spolu souvisí a právě „každodennost“ je mým prioritním tématem – dlouhá léta, ač jsem si to plně neuvědomoval a tedy nezmiňoval. Každodennost, kde však architektura hraje hlavní roli.
Jestliže mne oslovuje řada věcí, vnímám vše ve svém okolí a jsou pro mne tolik důležité pocity, vše se odehrává v prostoru a „čase“.
Čase, který je pro mne dosti důležitým, a ptám se, jak důležitým. Zda se nejedná spíše o jeho určitou elastičnost než lineárnost..? Vnímám přítomnost, ale i minulost, a ptám se, zda lze tyto dva „časové úseky“ vnímat zároveň.
Již delší dobu mi jako způsob vyjádření nejvíce vyhovuje kresba. Souběžně se věnuji různým úvahám, jež se vztahují spíše k prostorovým instalacím a nástěnným malbám. Kresba je však nejfrekventovanějším médiem a základem stále intenzivního „otevřeného“ cyklu /od počátku roku 2011/ vztahujícího se k času a prostředí.
Dalším důležitým momentem tohoto „cyklu“ je také přítomnost textu. Umění je formou komunikace, jakýmsi druhem jazyka. Text může mít vlastnosti obrazovosti, vizuality, dvojrozměrnosti. Tedy vizuální vlastnosti, které se následně mění na vlastnosti čtecí a naopak. Zajímá mne rovněž vztah mezi uměním, jazykem, prostorem, obrazem. Napsané slovo také vytváří formy a nabízí možnost pro čtení i prohlížení, stejně jako nabízí různé souvislosti a významy. Každý může číst tentýž text, avšak s rozličným chápáním. Stejně jako nějak vnímáme prostor, místo – každý jinak. Veřejný jazyk se transformuje do osobních obrazů /významů, prožitků/.
Mnou často zmiňovaná jednoduchost, strohost, obyčejnost, řád… není o „minimalismu“, jak často slýchávám a kam je tendence mne zařazovat. V zásadě se jedná o aspekty, přirozeně vycházející z mého „já“, které mi jsou velice důležitými a přirozenými. Vycházejí z nejsilnějších pocitů, jistého duševního rozpoložení. Jedná se o přesvědčení – postoj proti materialistické společnosti dusící se pod nánosy zbytečnosti. Domnívám se, že harmonie a čistý prostor ( právě se svou jednoduchostí, obyčejností, strohostí…) dovolují odpoutat mysl od konzumního stylu života.
Stále mne zajímá vztah „mezi“. Chci zkoumat vše prostřednictvím sebe. Vše stojí na základě vlastních zážitků, pocitů, zkušenosti. Na vlastní zkušenosti stojí mé téma, mé hledání.
