Eugenio Percossi / After Van Gogh / Enrance Gallery / Praha / 21. 3. – 14. 4. 2013
Eugenio Percossi / After Van Gogh
Entrance Talk a vernisáž: 20. 3. 2013 / 19.00
Výstava: 21. 3. 2013 – 14. 4. 2013
Otevřeno: čt–ne 12.00–18.00
V Česku domestikovaný intermediální umělec italského původu Eugenio Percossi (1974) je důkazem toho, že v umění nejsou důležité hranice, ale jen mít co říct a vědět jak. Jeho umění je ze všeho nejvíc uměním přežít, a to především sebe sama, svoje problémy a nejistoty. Percossi tak velmi subtilním a emotivním způsobem často tematizuje právě své úzkosti a deprese, které u něj vedly k několika pokusům o sebevraždu. Nedílnou součástí jeho tvorby jsou i série autoportrétů, které mají nejrůznější podobu od proleženého sofa, přes osobní archiv neuroticky zdeformovaných drobností, po rozměrná plátna ručně popsaná tisícovkami drobných opakujících se sdělení. Do této linie zapadá i cyklus s hypertoxickými rostlinami oleandru, které Percossi doplnil expresivními autoportréty z plastelíny a nazval ho After Van Gogh. Jeho záběr ještě rozšiřují obrazy věcí, které Eugenia zástupně reprezentují právě v období psychických propadů, jako jsou televizní ovladač, krabičky antidepresiv nebo joint. Podobizny zachovávají pastózní charakter Vincentovy malby stejně jako jeho výraznou barevnost, ale namísto „vysoké“ olejomalby pracují s materiálem, který je příznačný pro dětskou tvorbu a už samo jeho použití podvědomě vzbuzuje zlehčující úsměv.
Ani postimpresionická superstar není zvolena náhodou. Neslouží Percossimu tendenčně jako obvyklá ikona průkopníka moderního umění nebo ztělesnění romantizující představy o silném uměleckém osudu, ale naopak čistě jako prototyp neúspěšného člověka, losera zmítaného pochybnostmi a osobními běsy, který si nakonec sám vzal život. S Percossim jej kromě pocitů beznaděje spojuje právě zaujetí vlastní tváří. Jeho umělecký výzkum tak zjednodušeně řečeno představuje paralelní cestu, na níž zkouší hledat skrytou přítomnost smrti zakletou do zrcadlení reality svého já.
Práce Eugenia Percossiho jsou často těsně svázané s ikonografií osobního života a jiné to není ani v tomto případě. Svůj podivný význam tak má samozřejmě i samotný oleandr – krásná a tradičně dekorativní rostlina-zbraň, kterou se Eugenio proti sobě neúspěšně pokusil obrátit. Další charakteristickou vlastností jeho tvorby je fakt, že je racionální i emotivní zároveň. Nedá mi proto nenapsat, že zatímco rozhodnutí odejít z tohoto světa se rodí v mozku, jedy oleandru působí naopak přímo na srdce.
Text: Radek Wohlmuth