Vladimír Skrepl / Lež a lži / GAVU Cheb: Velká galerie / Cheb / 9. 10. – 23. 11. 2014
Vladimír Skrepl (1955) vystudoval dějiny umění a v 80. letech, kdy působil v Galerii hlavního města Prahy, patřil k nejprogresivnějším kurátorům, kteří z této instituce udělali ostrov pozitivní deviace v období doznívající normalizace. Souběžně se věnoval i své volné tvorbě, která se po roce 1989 stala jeho hlavní aktivitou vedle pedagogické práce na pražské Akademii výtvarných umění. Zahrnuje širokou škálu projevů od malby po objekty a instalace, jejich spojujícím prvkem je drsná primitivizující exprese, karikaturní deformace a časté zapojení písma opět v podobě hrubé kaligrafie; malbu s oblibou kombinuje s asambláží a koláží. Zabývá se lidskými vztahy i veřejnými tématy, jeho práce je svébytnou reflexí naší společnosti, která pod uspořádaným povrchem skrývá svou iracionální podstatu. Výstava v Chebu však není retrospektivou. Prvotním impulsem byl soubor několika desítek autorských knih, které zde budou vůbec poprvé prezentovány. Jejich základem jsou výtvarné katalogy, obrazové knihy a další publikace, které upravuje kolážováním, protrháváním a dokreslováním. Knihy jsou na výstavě doplněny sochami a obrazy, které organicky vznikají ve Skreplově ateliéru z výstřižků a balíků časopisů, knih, pozvánek a obyčejných předmětů jakoby vlastním organickým růstem. Jeho přístup by se dal shrnout jako trvalé vzdorování vůči konformnímu přístupu k životu i k umění.K výstavě vychází monografie věnovaná jeho autorským knihám.
Petr Dub / Další ze způsobů jak nevytvářet obrazy / GAVU Cheb: Malá galerie / Cheb / 9. 10. 2014 – 4. 1. 2015
Výtvarná díla, které Petr Dub (1976) vytváří v posledních několika letech, se velmi odlišují od konvenční představy závěsného obrazu. Nejen že mají velmi nezvyklé formáty, někdy kruhové, jindy sice pravoúhlé, ale příliš úzké a v dalších případech zcela nepravidelné. Tím hlavním rozdílem je jejich expanze do prostoru. Mají podobu poměrně vysokých reliéfů s měkkými přechody, takže v kombinaci s barvou aplikovanou stříkáním připomínají detaily karosérií aut opalizujících metalíz nebo abstraktní počítačové vizualizace povrchu nějaké planety. Jejich podložkou je však stále ještě plátno připravené klasickým malířským způsobem a na některých jsou dokonce záměrně přiznány stopy malířského rukopisu. Když se podíváme na tvorbu, která jim předcházela, zjistíme, že i zde se jedná o artefakty ambivalentní povahy mezi obrazem a jeho zpochybněním. Někdy to byla plátna nepravidelných tvarů zavěšená přímo na stěně jako barevné skvrny, jindy je navíc zmuchlal do záhybů, takže vytvářely nepravidelné amorfní struktury. Vždy však mají estetickou povahu a jejich materiálová podstata diváka nutí vnímat je stále ještě jako obrazy. Díla Petra Duba tak jsou jak působivými estetickými artefakty, reflektujícími soudobou vizualitu, tak i výsledky komplikovaného přemýšlení o obrazu jako specifické uměleckohistorické entitě.
Sociální skupina Ho-Ho-Ko-Ko / GAVU Cheb: Výstava z depozitáře / Cheb / 8. 10. 2014 – 4. 1. 2015
Název Sociální skupina Ho-Ho-Ko-Ko byl vytvořen až poválečnou historiografií, která potřebovala vymezit aktivitu čtyř přátel Karla Holana (1893–1953), Miloslava Holého (1897–1974), Pravoslava Kotíka (1889–1970) a Karla Kotrby (1893–1938), které ve 20. letech 20. století spojil podobný umělecký názor a jež společně vystoupili na třech výstavách v letech 1925 až 1927, nazvaných jen výčtem jmen svých protagonistů. Spojuje v sobě titul nerealizovaného sborníku plánovaného estetikem Bohumilem Markalousem (Ho-Ho-Ko-Ko, což je akronym tvořený počátečními slabikami jmen umělců) a označení „Sociální skupina“, které dobře vystihuje společnou podstatu jejich tvorby v uvedené době. Spolužáci z akademie Holan, Holý a Kotrba tehdy se starším Kotíkem nejdříve vstoupili počátkem 20. let do tradičnější Umělecké Besedy. Po pěti letech strávených v Umělecké Besedě se ocitli ve střetu s konzervativnějším křídlem spolku, který se vystupňoval na přelomu 1et 1924-25. Následně vstoupili do progresivnějšího Mánesa, kde naopak tvořili spíš tradičněji orientované křídlo. I zde se však dostali do konfliktu, který vedl k jejich vyloučení v roce 1930. Ve sbírkách GAVU Cheb se nachází od každého z nich špičkové ukázky malířské tvorby z první poloviny 20. let, dále rozsáhlý soubor grafik Miloslava Holého nebo Kotrbovy sochařské portréty Karla Holana a Bedřicha Piskače, dalšího vynikajícího malíře, který měl k tomuto okruhu blízko.
Hippolyt Soběslav Pinkas / Modlitba za oběšence / GAVU Cheb: Opus magnum / Cheb / 9. 10. — 30. 11. 2014
V cyklu výstav jednoho díla představujeme nově objevený obraz Hippolyta Soběslava Pinkase (1827-1901), donedávna skrytý v soukromém majetku ve Francii, který je nyní po získání do české sbírky poprvé po více než 150 letech vystaven v galerijním prostředí. Obraz byl znám pouze z karikatury reagující na jeho vystavení na pařížském Salonu a ze skic a studií uložených v pražské Národní galerii, už to však stačilo, aby byl rozpoznán jeho význam. Pinkas se jím řadí po bok čelních protagonistů realismu, jako byli Jean-François Millet, Gustave Courbet či Édouard Manet. Jeho východiskem byla traumatická zkušenost sebevraždy jeho přítele malíře Josefa Wehleho v Paříži v roce 1857, kterou popsal v jednom ze svých dopisů. Tehdy se prodral davy přihlížejících a nešťastníka sám odřízl. O dva roky později začal vytvářet přípravné studie a v roce 1861 obraz představil na Salonu. Dále víme, že ho vystavoval ještě jednou v roce 1863 a někdy poté prodal neznámému kupci. Současný objev však přinesl velké překvapení, neboť oběšenec na něm chybí; je přítomen pouze v symbolické rovině oprátkou položenou na proutěném koši. Restaurátorský průzkum doložil, že jej Pinkas před prodejem zakryl přemalbou a změnil i podobu skupinky žen.
Vernisáže všech výstav se uskuteční již tuto středu 8. října 2014 v 17.00 hodin.