Ministerstvo kultury plánuje oceňovat mecenáše umění státní medailí pro „rytíře a dámy kultury“. O návrhu udělovat toto ocenění bude vláda hlasovat v lednu, už nyní se však připravuje seznam potenciálních kandidátů. Informaci otiskly Lidové noviny na titulní straně. Zbyněk Petráček k tomu v LN napsal komentář, v němž poukazuje na to, že kontinuita mecenášství z dob Rakouska-Uherska a první republiky byla přerušena a novodobí mecenáši jako Kellner či Roman mohou někomu připadat málo tradiční a kulturní. Závěrem dodává: „Upřímně řečeno, mecenášství kultury je objektivněji měřitelné než samotné umělecké výkony – třeba režisérů Sedláčka či Renče – a státních vyznamenání za ně.“
Jan H. Vitvar v Respektu píše o pražské výstavě Milana Grygara. Jeho novátorské dílo bylo za minulého režimu více známé a uznávané v zahraničí než u nás. „Aktuální výstava Vizuální a akustické v Galerii hl. města Prahy nicméně dokazuje, že v umění není třeba se honit za okamžitým uznáním. Když na to máte náturu, víte, že jednou si vás publikum stejně najde.“
Radim Kopáč v Týdeníku Rozhlas zhodnotil výstavu zaměřenou na dílo českých umělkyň 90. let Někdy v sukni, která probíhá v Domě U zlatého prstenu v Praze. „Celkově je z výstavního projektu patrná radost z možností, konečně uvolněná energie, která nese výrazné nápady obsahové i formální. Je zajímavé sledovat, kam vybrané autorky za čtvrtstoletí došly…“
V Právu vyšel rozhovor s malířem a sklářským výtvarníkem Jiřím Šuhájkem. Sklo podle něj není pro mladé české výtvarníky z finančních důvodů atraktivní: „Hodina ve sklárně dnes stojí čtyři až pět tisíc korun a za hodinu toho moc neuděláte. Ateliéry, alespoň v Praze, jsou drahé, takže výtvarník se musí hodně ohánět, aby si ho udržel. Nájemné je tržní a radnice nedělá rozdíl mezi výrobní provozovnou a uměleckým ateliérem. Umělec byl dán na pospas trhu a také to podle toho vypadá. V podstatě vítězí komerce,“ řekl.
Jan Šída v Právu napsal o výstavě Šumná a bezbranná 2003-2009, která probíhá v prostorách Novoměstské radnice v Praze. Výstava dokumentuje příklady devastace měst. „Negativem výstavy je její přílišná stručnost. Takové téma by si zasloužilo mnohem větší fotografickou dokumentaci nebo i zmenšené modely daných objektů, aby co nejlépe vynikla jejich deformace. Přesto lze takto pojatou expozici považovat za smysluplnou, neboť názorně ukazuje nenávratnou devastaci v nás samotných.“
Hostem Martina Veselovského v DVTV byl Vladimir 518, který hovořil o svých zkušenostech s graffiti nebo o významu squatů pro města (zde).