V polovině ledna proběhly na Akademii výtvarného umní v Praze konkurzy na posty vedoucích tří ateliérů (výsledky zde). Jedním z pedagogů, který má být od nového akademického roku vystřídán, je Milan Knížák, který vedl Ateliér intermediální tvorby I. Studenti a absolventi Knížákova ateliéru se snaží protestními akcemi dosáhnout přezkoumání rozhodnutí výběrové komise (více k jejich aktivitám zde). Po komentářích Silvie Šeborové a Jiřího Davida přinášíme také vyjádření Milana Periče, který působí jako odborný asistent Intermediální školy profesora Milana Knížáka.
Pokrytectví je obecně vnímáno jako nesympatická a pokleslá vlastnost a nevyhnulo se ani obyvatelům „zpropadené voliéry Čech“.
Markantně se projevilo v dobách nacistické okupace a následně po okupaci, komunistický puč pak vytvořil podmínky pro megapokrytectví padesátých let, sovětská okupace zase byla spouštěcím mechanismem pro normalizační pokrytectví a tak dále a tak dále. Existovalo zajímavé vysvětlení, že za vše může uran, který se nachází v Čechách měrou převelikou.
Většinou ti nejšpinavější pokrytci chtějí vypadat čistě a za tím účelem jsou schopni dělat špinavé věci. Zainteresovaní chtějí vypadat nezainteresovaně, vědoucí nevědoucně, zkušení nezkušeně, intrikáni nevinně, blbci chytře a naopak. Pokrytectví je asi nejzřetelnější v politice a projevuje se různými způsoby, děsivými i komickými a někdy děsně komickými. Vnímáme to jako něco normálního a nedivíme se. Metody běžné v politice jsou stále více praktikované i v „umělecké branži„ a nikdo se nad tím už nepozastavuje. Nejaktuálněji se politicky účelové pokrytectví projevuje na Akademii výtvarných umění v Praze. Elitní umělecká škola by však měla mít jistou mravní úroveň a svobodného ducha.
Proto se obracím s prosbou na iniciátory akce proti Milanovi Knížákovi, aby přestali býti pokrytci. Všichni totiž velmi dobře ví, co je meritum věci. Působí trapně a směšně, když nespravedliví předstírají spravedlivé a předpojatí nepředpojaté. Mrzelo by mě, kdyby se Akademie měla stát stejně trapnou a směšnou školou.
Stejnou prosbu mám i na Jiřího Davida. Ačkoliv naprosto souhlasím s první polovinou jeho článku na Artalku (zde), nemohu souhlasit s jeho tvrzením, že jsou protestující studenti zmanipulováni pedagogem. Měl by si vzpomenout na protesty svých studentů, když odcházel z AVU. Byli zmanipulovaní? Jistě zná odpověď.
K napsání tohoto článku mě především vedlo to, že jako odborný asistent Intermediální školy AVU znám osobně většinu protestujících studentů, vážím si jejich kvalit a považuji za svou povinnost je podpořit.
A to navzdory tomu, že žijeme na uranu.
foto: archiv Vladana Koláře
