Magdalena Čechlovská představuje na stránkách Hospodářských novin výstavu Motýlí efekt?, která je od pátku k vidění v Rudolfinu. Kurátor Petr Vaňous zde vystavil plátna šesti současných malířů, jsou jimi Daniel Pitín, Jiří Petrbok, Lubomír Typlt, Adam Štech, Vladimír Véla a Martin Gerboc. „Výstava Motýlí efekt? má své silné stránky, i když moc nedrží pohromadě. Snaha pochopit kurátorův důvtip, se kterým spojil šestici českých a slovenských malířů mladší a střední generace, a užít si tak jistou myšlenkovou nadstavbu, se více než motýlům podobá zápasu s lepkavou, příliš komplikovanou pavoučí sítí.“ Čechlovská dodává, že kvůli jednotlivostem se rozhodně vyplatí výstavu navštívit. Jí samotnou pak zaujalo především dílo Daniela Pitína.
Výstavě Motýlí efekt? se věnuje také Peter Kováč na stránkách Práva. „Dosud bylo nové české umění prezentováno díky teoretikům a kurátorům v roli ryze konceptuální, kdy idea, myšlenka a výtvarné gesto se staly vším“, píše Kováč. Výstava zaměřena výhradně na malbu tak podle něj „naznačuje vítanou změnu“. Obrazy šestice vystavujících hodnotí jako „zajímavé, působivé a emotivně zaujaté. Spojuje je vášeň pro barvy a slušná řemeslná úroveň. Jen málokdy jsou vidět nějaké rozpaky nebo váhání.“
O aktuální výstavě skupiny Reality v Galerii Václava Špály píše Jan H. Vitvar v dnešním vydání Respektu. Repliky Špálových obrazů vystavené v upraveném interiéru galerie jsou podle Vitvara „příjemně zneklidňující instalací, která je na naše poměry sympaticky dotažená do nejmenších detailů“. V textu se však Vitvar nevěnuje pouze výstavě, ale zaměřil se také na jednoho ze členů umělecké skupiny, na Jiřího Davida, se kterým se u příležitosti výstavy setkal. „Proslulá emoční přepjatost Jiřího Davida kombinovaná s hypertrofovanou kritikou se zkrátka neobrušuje ani s blížící se šedesátkou. Spíš se zdá, že se ještě prohlubuje. Tahle vlastnost Davidovi na jedné straně umožňuje být už čtvrtou dekádou figurou, kterou na scéně nelze přehlédnout a jež svou nekompromisní energií čas od času pomůže pohnout věcmi kupředu. Na druhou stranu si kvůli tomu vysloužil pověst věčného kverulanta, kterému nikdy není nic dobré a jemuž je často lepší se úplně vyhnout.“