Doposud jsme se na artalku až na výjimky vyhýbali textům týkajícím se architektury. Není to cílená součást dramaturgického plánu jako spíše odraz zaměření jednotlivých redaktorů. Tuto architektonickou mezeru by měla nyní vyplnit nová rubrika Rostislava Koryčánka Meziměsto, i když vzhledem ke Koryčánkově působení lze očekávat, že se zde příležitostně setkáme i s články nearchitektonickými.
Rostislav Koryčánek: Architektura jako tvůrčí biotop
Jednou z věcí, které činí ze studia Projektil jeden z nejzajímavějších architektonických ateliérů u nás, je programové rozšiřování týmu o externí spolupracovníky, kteří se stávají plnohodnotnou součástí procesu architektonického navrhování. Netýká se to jen dalších architektů a stavebních specialistů, součástí týmů se stávají i teoretici, umělci nebo grafici. Nejde o to, aby teoretik o nové stavbě zasvěceně napsal nebo aby ji grafik vhodně dozdobil. Důvodem rozšiřování vlastních horizontů je, aby názory dalších se stávaly podkladem pro architektonické uvažování projektiláckého týmu anebo aby grafik nebo umělec svým přídavkem podpořil, co v rámci architektonického tématu je ve stavbě zaneseno.
Toto tvrzení je ostatně doložitelné i na realizaci sídla Nadace Partnerství na ulici Údolní v Brně, ke které přizvali brněnské grafické studio Pixl-e. Základní myšlenka vloni na podzim dokončeného domu je, že postupem času dům vymizí. V současné době se jedná stále ještě o polotovar – černý pravidelný betonový hranol se zanořuje do svahu pod hradem Špilberk jak vafle do zmrzlinového poháru a nejnápadnějším prvkem je dřevěná treláž, která mřížkuje viditelné strany domu a po které by se v následujících letech měly plazit popínavé rostliny, jež dům zcela překryjí. Do procesu vymizení byla zapojena i střecha, na níž se nachází extenzivní zahrada s několika objekty, které jsou součástí výukového programu spojeného se zahradou.
Druhou výraznou charakteristikou domu je jeho prostupnost ve dvou směrech: příčná umožňuje obousměrné spojení interiéru s exteriérem, diagonální, která kopíruje sklon svahu, zprostředkovává komunikaci uvnitř domu. A zatímco exteriér má být překrytý přírodní vrstvou a stane se méně čitelný, v interiéru je možné číst vše, co bylo zvenku zamaskováno: konstrukční řešení, použitý materiál, rozvody instalací. Odhalená dřeň domu dává vyniknout tomu, co je jeho obsahem – činnost nadace.
Tomu napomáhá také přístup grafických designérů, kteří pokračují v odhalování vnitřní struktury organizace a pracovní činnosti jejích zaměstnanců i v rámci aplikovaného orientačního systému. Grafici vyzvali všechny uživatele domu, zda by mohli slovně charakterizovat svoji práci nebo roli, kterou v organizaci zastávají, případně popsat místa, která mají v nové budově užívat. Z těchto charakteristik pak grafici vybrali ta slova či slovní spojení, jež nejzajímavějším způsobem popisují činnosti či náplně lidí pracujících v jednotlivých prostorách domu. Ta se pak přes šablony nanášela na stropy, u kterých byla zachována přírodnost pohledového betonu. Šablony grafici a přizvaní přátelé vymazávali květy, listy, kořením, čímž do interiéru vznesli stejný druh nestálosti podobně jako architekti v podobě propletence rostlin na fasádě. Kombinování betonu a stop rostlinných pigmentů má v sobě něco drásavého a komplementárního současně. Něco co může udržet pozornost uživatelů domu i poté, co se v nových prostorách zabydlí.
Vyhnout se úskalím nepřiměřeného estetizování počitkově střídmého interiéru vlastně napomohlo i použití nijak tvarově vyhraněného fontu Ariel, který je součástí grafické identity Nadace Partnerství a byl povinnou součástí navrhovaného orientačního systému. O to přirozenější je vyznění jednotlivých sdělení a kombinování asociací, jež generují.
Přestože se hranol domu díky povrchům, které ho maskují, zanořuje do svahu s lehkostí a samozřejmostí, prostorové uspořádání domu stále připomíná, že objekt je položen ve svahu. Stejně tak světlost přednáškového sálu dává tušit, že místo pro jeho stavbu bylo nutné nejdříve vydobýt z paty kopce. Prostorové řešení a prostupnost domu umožňuje pozorovateli si postupně uvědomit dualitu navozovaných situací: zatímco exteriér stavby včetně zahrady je určitou inscenací, klamáním reality, interiér tuto přijímanou blamáž kompenzuje důslednou pravdivostí. K tomuto inscenování se připojují opět grafici ze studia Pixl-e, když dvanáct objektů, které slouží jako demonstrační pomůcky fyzikálních či ekologických zákonitostí, označují a popisují pomocí notoricky známé kapky Google Maps. To, co máme uloženo ve vnitřním obraze jako součást digitálního popisu světa, se náhle objevuje v reálném světě. I v tomto případě dochází k migraci vnějšího dovnitř a vnitřního na povrch.
I když budova Nadace Partnersví není nijak nápadnou realizací, přesto síla konceptu, která je umocněna grafickým designem orientačního systému, a přímočarost jeho provedení činí z této realizace věc hodnou pozornosti. A to i kvůli příkladnosti mezioborové spolupráce a také faktu, že poslání Nadace Partnerství, která nově postavený objekt užívá, je posilování občanské společnosti a vazeb člověka na jeho životní okolí. Nové sídlo nadace představuje jakýsi sociotop a bude velmi zajímavé pozorovat, jak si obyvatelé osvojí a zažijí kvalitu domu a zda se jim podaří ji rozvíjet.
