Martina Hlavajová / Martu: To bolo včera a to je už minulosť
/ galéria ± 0,0 , Hurbanova 11,  Žilina / vernisáž štvrtok 17. 3. 2016 o 18:00 h / 18. 3. –  22. 4. 2016

Nejasnosť situácie a hlavne úzkosť. Prežívanie Martu musí byť neuveriteľne hlboké, veľmi temné, niekedy morbídne, bezočivé alebo vulgárne. Naživo to na nej vidí len málokto. Keď ju stretnete, skoro vždy sa na vás usmieva. Ale jej diela – kresby, grafiky a v poslednej dobe aj maľby, dokážu všetko vykričať celkom inak, úprimne a zrozumiteľne.
Martu vo svojom každodennom živote pracuje najmä s deťmi, a zvláda ich veľmi profesionálne. Deti sa však vracajú v jej figurálnych výjavoch, ako potemnelé prízraky, často s čiernymi tvárami. Deti také, ako ich asi nechcú vidieť ich rodičia. Na plagátoch sa deti objavujú trochu vtipnejšie, no stále pôsobia znepokojujúco. A plagáty ako Martu nerobí nikto iný.
Hlavnou postavou je však v dielach Martu ona sama. Martu zobrazuje výjavy a situácie z jej života, ale vždy na nich odhaľuje podivné veci pod povrchom. Hadia láska alebo plač celým povrchom tela. Plačúca Martu na mnoho spôsobov, a veľa priateľov okolo, tiež s čiernymi tvárami. Priatelia niekde v pozadí alebo príliš blízko popri nej. Niekedy viete rozoznať, kto je kto aj cez čierne masky.
Otázkou pre mňa vždy bolo, či vyjadrovať úzkosť takto otvorene je skôr terapiou, alebo väčším utápaním sa v temnotách. Z pohľadu diel a ich diváka však na tom nezáleží. Surové metaforické výjavy a nočné mory diváka uhranú a vtiahnu do svojho sveta. Názov výstavy naznačuje možnosť východiska z tohto sveta, ktorý sa mení v čase. Zatiaľ však vždy bol rovnako melancholický a nekompromisný.

Martina Hlavajová (1988) je absolventka Školy úžitkového výtvarníctva v Ružomberku a Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici. V súčasnosti pôsobí v Žiline na Stanici. Galéria Plusmínusnula sa na mesiac premení na jej ateliér, v ktorom bude priamo tvoriť a priebežne inštalovať svoje aktuálne diela.

Text: Katarína Gatialová

Příspěvek TS: Martina Hlavajová pochází z Artalk.cz

Žanna Kadyrova a Alice Nikitinová / Ochranné zbarvení / kurátor: Marek Pokorný / PLATO – platforma (pro současné umění) Ostrava / Ostrava / 10. 2. – 1. 5. 2016

foto: Tomáš Souček

Příspěvek Kadyrova a Nikitinová v PLATu pochází z Artalk.cz

Ľudmila Machová / Kde slnko nezapadá a tráva je stále zelená / kurátor: Pali Hovanec / ARTotéka gallery, Bartislava / 3. 3. – 30. 4. 2016

Do priestorov ARToteka gallery prichádza samostatná výstava Ľudmily Machovej a jej série malieb, ako niečo nové a svieže, nielen pre svoju farebnosť. Po skutočne dlhej dobe sa v špecifických podmienkach podkrovnej galérie objavuje výstava malieb a nie sitespecific projekt, ako bolo posledné obdobie zvykom.
Séria pod názvom Kde slnko nezapadá a tráva je stále zelená, je svojim obsahom mimo galerijný priestor a vnáša tak do ARToteka gallery nové vizuálne i koncepčné kvality. Ľudmila vo svojich maľbách skúma priestor golfových ihrísk ako priestor, respektíve krajinu zo špecifickými vlastnosťami a zároveň potrebami. Aj názov výstavy napovedá o tom, ako autorka na takúto človekom pretvorenú krajinu nazerá. Vidí v nej akúsi prirodzene neprirodzenú skutočnosť, ktorú si ľudia tvoria, do ktorej sa uzatvárajú a doslova vytláčajú realitu. Tá sa pre týchto tzv. užívateľov dostáva za plot, je ohraničená veľkosťou pozemku, kde sa golfové ihrisko nachádza. Ihrisko je vykreslené ako homogénna krajina neprijímajúca nič, čo nebolo dopredu naplánované, vymerané a zasadené. Mohlo by sa zdať, že v takej to krajine absentuje aj ten najmenší náznak prirodzenosti, čo podčiarkuje aj výrazná zelená farebnosť celej série malieb. Maľby golfových ihrísk Ľudmily Machovej sú akousi kritikou, či skôr pousmiatím sa nad vznikom takýchto priestorov, ktoré v kontexte krajiny, do ktorej sú zasadené vyznievajú priam absurdne. Maľby preexponovaným používaním farieb či symbolov charakterizujúcich toto prostredie poukazujú aj na zaškatuľkovanú predstavu o spoločnosti, ktorá tieto rezorty buduje. Vkladá do nich pravidlá, ktoré  sú následne priam dogmaticky dodržiavané. Počet malieb, ich veľkosť a samotná inštalácia vytvára akúsi mozaiku týchto štruktúr, kde každý ma svoje predom určené miesto. Spoločne tvoria obraz o nahliadaní človeka na krajinu, ako na miesto nutné k pretvoreniu a na stanovení nových pravidiel určujúcich pohyb v nej. Nedá sa uprieť aj ekologický kontext tejto série, keďže golfové ihriská sú udržiavané v perfektnom stave, bez ohľadu na okolité prostredie a zdroje na to využité. Názov výstavy jednoznačne hovorí o dokonalej krajine bez chýb. Takáto krajina ale nemôže existovať a neexistuje bez toho, aby inú nedevastovala.

 
Ľudmila Machová je v súčasnosti študentkou magisterského stupňa štúdia na Vysokej škole výtvarných umení na katedre Maľba a nové médiá v ateliéry + – XXI Prof. akad. mal. Daniela Fischera. Aktuálne absolvuje internú stáž v ateliéry maľ+by Doc. Mgr. art. Klaudie Kosziba ArtD. V roku 2014 absolvovala jeden semester v rámci programu Erasmus na Universita of Porto, Faculty of Fine Arts, Porto, Portugal. Má za sebou mnoho kolektívnych výstav ako napríklad, 2015 – KEBABB, Považská galéria umenia v Žiline, 2016 Soyart, Mediworx, Bratislava, 2014 – MOVIE UP, Galeria dos Leoes, Porto, Portugal

Pali Hovanec

Příspěvek TS: Ľudmila Machová pochází z Artalk.cz

Galerie SVIT představuje ve svých nových prostorách malíře Jana Mertu. Kateřina Štroblová v recenzi kromě výstavy samotné přibližuje také plány galerie pro nadcházející období.

Jan Merta servíruje Předkrm ve SVITu

Galerie SVIT se výstavou Jana Merty představuje v novém prostoru na pražských Vinohradech. „Náš rok a půl na Ořechovce jsem od začátku – tedy od září 2014 – bral jako příjemnou, ale dočasnou přestupní stanici. Když jsem loni koncem léta objevil tenhle velkorysý a výborně dostupný prostor v centru, přišlo mi stěhování jako naprosto přirozený krok. Rekonstrukce proběhla na začátku letošního roku a otevřením nového prostoru jsme vykročili do šestého roku existence galerie,“ popisuje galerista Michal Mánek okolnosti již třetího přesunu galerie (první adresou, kde sídlila, byl činžovní dům ve Štefánikově ulici na Smíchově).

V novém zázemí bude SVIT pokračovat ve svém bohatém programu. Díky vřelým kontaktům s polskou uměleckou scénou se v něm již uskutečnilo několik výstav polských autorů (Michał Budny, Rafał Bujnowski, Monika Zawadski ad.) a naopak čeští autoři dostali možnost vystavovat v Polsku (Marek Meduna v galerii Stereo, dvojice Jasanský-Polák v galerii Raster). „V dubnu se uskuteční výstava Habimy Fuchs ve varšavské Zachętě, u nás bych rád brzy představil Wojciecha Bąkovského,“ pokračuje Michal Mánek. Mimo Polska spolupracovala galerie i s mnoha dalšími zahraničními autory, z nichž někteří tu byli na kratších tvůrčích pobytech. Několik umělců zde také absolvovalo tříměsíční rezidenci podpořenou Visegrádským fondem. „Rozhodně však nemáme ambice organizovat regulérní rezidenční centrum, víceméně to v minulosti vždy úzce souviselo s naším programem,“ upřesňuje dále Mánek. SVIT se také od počátku prezentuje na několika uměleckých veletrzích ročně (Berlín, Londýn, Vídeň, Turín a další) a ani tento rok nebude výjimkou. Příští výstava představí výrazné autory nejmladší generace: Ondřeje Petrlíka, Davida Krňanského a Tomáše Absolona.

Jana Mertu zastupuje galerie více než dva roky a nyní se zde umělec prezentuje první samostatnou výstavou.

S plátny Jana Merty bývají nejčastěji spojovány pojmy jako ticho, klid, bezčasovost, lyričnost. V každém je ukryt příběh – vzpomínka, událost či jen letmé zahlédnutí čehosi zajímavého, Merta však není ochotný vypravěč. Naopak, jeho obrazy se svou narativností ani okázalým líčením děje nevnucují a zvou nás do světa, jehož rozmanitost zůstává poněkud nedostupná. Pokud k rozkrytí motivu nepomůže název obrazu, těžko je divák sám odhalí a autor to ani nežádá.

Mertova díla působí spíše jako lyrická poezie – jeho „čtenáři“, možná občas s mírným pocitem zklamání či dezorientace, vstřebávají samotná plátna s vědomím, že je za nimi cosi, co se jim nepodaří rozkrýt. Je nutné se spokojit s vědomím, že pro autora jsou zobrazené skutečnosti něčím víc, že ví (a většinou nepoví, pouze naznačí). Svými motivy se často vrací do dětství – tedy spíše k vidění světa užaslýma dětskýma očima, jež intenzivně vnímají i obyčejné věci. Náměty pláten jsou civilní (až civilistní), vždy je přítomen člověk, přestože je málokdy zobrazen. V Předkrmu nalezneme nostalgická školní zátiší, muzeální kompozice, melancholická místa pro exponáty, které zde chybí. Odkazy k osobním příběhům se mísí s aluzemi na obecné dějiny. Důležitá je pro Mertu subjektivita, jakási zacyklenost vyjevující se převážně ve výtvarné stránce díla.

Autorova díla jsou charakteristická svou jemnou, pastelovou barevností, jež jim dodává křehkost a subtilnost, a letmými tahy štětce. Barevnost obrazů vystavených ve SVITu je však o poznání temnější a ona křehkost z pláten mnohde zcela vymizela. Jakoby obrazy obestírala tíha padající shůry, podpořená zemitými tóny khaki, hnědé a šedé. Výstava představuje pro Jana Mertu nepříliš typické malé formáty.

Nálada vystavených děl je poněkud rozptýlená: tu se náznakem objeví kubizující kompozice (Sklepní kino, Školní výlet), tam geometrická abstrakce (Základní nostalgie) a některá plátna připomenou klidnou vyčištěnou atmosférou a jakýmsi přirozeným řádem vyprázdněné interiéry Edwarda Hoppera (Chodba II, Místo pro exponát).

Merta se po intermezzu kritických děl okolo cyklu Stockhausenova symfonie (2010) vrací do své typické lyrické a intimní polohy. Přesto není dojem z výstavy ucelený a uspořádaný. Určitá nesourodost a kolísání výrazu souvisí s neustálým hledáním formy – Merta nezůstává v zaběhnutých kolejích své malby a podle svých slov naslouchá tomu, co si obrazy samy říkají. S neutuchajícím elánem ohledává nové možnosti zobrazení a vyjádření.

To, co zde malíř letmo nakousl, bude možná dovyřčeno na podzim – Mertovým hlavním chodem tohoto roku bude velká exhibice v Galerii hlavního města Prahy.

Jan Merta / Předkrm/ Galerie SVIT / Praha / 1.3. – 16. 4. 2016

Foto: Tomáš Souček, SVIT

Příspěvek Jan Merta servíruje Předkrm ve SVITu pochází z Artalk.cz

Art Prague 2016 / Kafkův dům / Praha / 15 – 20. 3. 2015

15. ročník veletrhu současného umění Art Prague
15. – 20. března 2016
Kafkův dům, Praha

V Praze se ve dnech 15. – 20. 3. 2016 uskuteční již XV. ročník přehlídky současného výtvarného umění ART  PRAGUE. Předešlé úspěšné ročníky prokázaly životaschopnost této akce, kdy má návštěvník možnost v časovém úseku jednoho týdne zhlédnout originální díla až 250 autorů. 36 galerií nabídne díla téměř všech výtvarných oborů – malba, kresba, grafika, socha, umělecké sklo, instalace, videoprojekce aj.

Parnáctý ročník ART PRAGUE bude pokračovat v prezentaci zahraničních umělců formou ucelené koncepce postupného propojováni České republiky se zahraniční uměleckou scénou.   V letošním roce byli k participaci vyzváni umělci z New Yorku, které představí kurátor Robert Carrithers. V rámci přehlídky se budou konat diskusní panely za účasti odborníků a umělců jak z České republiky, tak i z USA. Cílem je podpořit vztahy mezi umělci a galeristy na poli výtvarného umění, rozšířit vzájemnou podporu uměleckých projektů a zvýraznit roli Prahy v mezinárodním výtvarném kontextu. V dalších ročnících se uvažuje o spolupráci s uměleckou scénou v Rakousku, dále Francii a Holandsku.

ART PRAGUE se za dobu svého trvání stal vyhledávanou každoroční událostí pro všechny milovníky výtvarného umění – sběratele, teoretiky, umělce, studenty, podnikatele, zahraniční návštěvníky Prahy, ale i pro laickou veřejnost, která se se současnými trendy především v oblasti malby a plastiky teprve seznamuje.

Galerie mají možnost bezprostřední konfrontace, návštěvníci pak příležitost v krátkém časovém úseku projít nabídku několika stovek, ba tisícovek uměleckých děl.  Tato pražská přehlídka se tak stává součástí okruhu zahraničních akcí obdobného rozsahu jako jsou např. Art Paris, Arténimes nebo přehlídky ve Štrasburku či ve Vídni.

OTEVÍRACÍ DOBA

15. – 20. března 2016

Denně úterý – sobota:   10h – 19h
(čtvrtek 17. 3. 2016 :    10h – 21h NOCTURNO)
Neděle  20. 3. 2016 :    10h – 18h

VSTUPNÉ

Základní :    90,- Kč
Snížené :     60,- Kč
Katalog:    120,- Kč

ADRESA

Kafkův dům
náměstí Franze Kafky 3
Praha 1

REALIZAČNÍ TÝM

Iva Nesvadbová, ředitelka Art Prague
Milan Jaroš, umělecká koncepce Art Prague
Petr Hájek, programový koordinátor

Více zde.

Příspěvek TZ: Art Prague 2016 pochází z Artalk.cz

Pavel Mrkus / Jindy / kurátorka: Nina Michlovská / Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem / Roudnice nad Labem / 11. 2. – 10. 4. 2016

foto: Zdeněk Porcal

Příspěvek Pavel Mrkus v Roudnici nad Labem pochází z Artalk.cz

Vyhlášena osobnost roku, Tate Gallery už nesponzoruje BP, nové výstavy v Brně, El Greco bude k vidění v Olomouci a roku 2015 poklesl světový trh s uměním.

1/ Vyhlášena cena Osobnost roku

Redaktoři a spolupracovníci Art + Antiques, Artalk.cz a Galerie výtvarného umění v Chebu vybrali laureáty letošní umělecké ceny Osobnost roku. Vítězi se stejným počtem hlasů se stali Eva Koťátková a Jiří Valoch. Koťátková loni výstavou v galerii Prádelna dokončila disertaci na VŠUP a vystavovala v New Yorku. Valoch měl samostatnou výstavu v galerii Tranzidisplay a na jeho sbírce je postavena část nové stálé expozice současného českého umění Moravské galerie. Cena, kterou je černý čtverec vytvořený loňským vítězem Zbyňkem Baladránem, bude předána na přelomu března a dubna.

2/ Společnost BP od příštího roku končí s podporou Tate Gallery

Ropný gigant BP od roku 2017 ukončuje smlouvu o sponzorství londýnské Tate Gallery. Prakticky 30 let trvající partnerství bylo předmětem řady kontroverzí především v posledních letech. Společnost BP je celosvětově kritizována nejen kvůli znečišťování životního prostředí, což se projevilo rovněž v performativních akcích v samotné galerii. BP nadále sponzoruje řadu britských kulturních institucí včetně British Musea nebo National Portrait Gallery.

3/ Nové výstavy v Brně

Dům umění města Brna otevřel 9. března tři nové výstavy – pro hlavní prostor vytvořil site-specific instalaci malíř Milan Houser. V dalších prostorách Domu umění vystavují architekti David Kraus a Svatopluk Sládeček. Posledním vystavujícím je Robert V. Novák, který prezentuje své fotografie. V Uměleckoprůmyslovém paláci Moravské galerie byla v pátek otevřena výstava designéra Maxima Velčovského Vše za 39, která je pomyslným zahájením roku designu, jenž vyvrcholí tradičním Bienále a bude zakončen prezentací dua Olgoj Chorchoj.

4/ V Olomouci bude vystaven El Greco ze sbírek Metropolitního muzea

Náhradou za zápůjčku Tizianova Apolla a Marsya ze sbírek olomouckého arcibiskuptsví na Moravu přicestuje Klanění pastýřů od El Greca. New Yorkské Metropolitní muzeum dílo zapůjčí od června, kdy bude vystaveno v Arcidiecézním muzeu v Olomouci v rámci desetiletého výročí instituce. V rámci jubilea bude přebudována celá stálá expozice, která je proto do 2. června zavřená.

5/ Pokles světového trhu s uměním

Z výzkumů společnosti Arts Economics plyne, že loni postihl trh s uměním pokles 7 %. Je to poprvé od roku 2011, kdy obchod s uměním nerostl. Přestože padlo několik výjimečných částek (například za Modiglianiho nebo Gaugina), celkový obrat byl 63,8 miliard dolarů. Na vině je zejména pokles trhu s levnějším uměním a situace v Číně. Její umělecký trh zaznamenal propad díky horší ekonomické situaci země. Rostl naopak objem prodeje uměleckých děl ve Spojených státech.

Příspěvek Top5týdne 15. 3. 2016 pochází z Artalk.cz

Zdena Kolečková a Michaela Thelenová / Kunsthalle/Hala umenia Košice, Košice / 15. 03. – 24. 04. 2016

Výstava Prach v medzerách/Dust in the Gaps, ktorá bude sprístupnená verejnosti v Kunsthalle/Hale umenia od 15. marca do 24. apríla, predstaví dve neprehliadnuteľné autorky, reprezentujúce silnú generáciu českého výtvarného umenia, Zdenu Kolečkovú a Michaelu Thelenovú. Ich prezentácia predstavuje retrospektívny pohľad umelkýň, ktoré spája fenomén tzv. ústeckého neokonceptuálneho okruhu.

Na umeleckú scénu nastúpili v 90. rokoch 20. storočia a postupne sa etablovali v prostredí severočeského mesta Ústí nad Labem. Vo svojej práci dlhodobo tematicky čerpajú práve z protikladnej atmosféry tohto mesta i priľahlej industriálnej podkrušnohorskej aglomerácie, ktorá je určovaná dramatickými dejinnými udalosťami druhej polovice 20. storočia, a zároveň s procesom nedokončenej spoločenskej transformácie po roku 1989.

Příspěvek TS: Zdena Kolečková a Michaela Thelenová pochází z Artalk.cz

Katarína Tekeľová Blažová / Žena v láske. Matka. Mystička.
Retrospektíva 1968 – 2015 / Stredoslovenská galéria, Praetorium, Nám. Š. Moysesa 25, Banská Bystrica / 17. 3. 2016 o 17.00 h

Repríza výstavy košickej umelkyne, ktorá prezentuje výber z malieb, tapisérií, návrhov a kresieb od konca 60. rokov 20. storočia po súčasnosť, predstavuje málo známe práce a ponúka nové pohľady na dielo autorky, ktoré bolo v úzadí. Retrospektívna výstava jej prác v textile, ktorá siaha od jej raných tapisérií a návrhov až po najaktuálnejšie maľby, odhaľuje konzistentnosť jej návrhov počas niekoľkých desaťročí.

Názov výstavy bol prebraný z kľúčového textu druhej vlny feminizmu z Druhého pohlavia Simone de Beauvoir. Západné feministky často využívali alternatívne médiá vrátane textilu, keďže tieto nemali takú históriu, v ktorej dominovali muži, ako napríklad v ako soche a maľbe. Tapisérie boli často využívané počas socializmu ako umenie vo verejnom priestore, preto ich slovenská teória často chápe ako konzervatívny žáner, ktorému dominoval socialistický realizmus a ktorý bol nositeľom predovšetkým kolektívnej skúsenosti. Potenciál tapisérií niesť kritické odkazy ešte nebol preskúmaný ani zdokumentovaný, táto výstava sa o to pokúša.

Vo svojich tapisériách Katarína Tekeľová Blažová ukazuje, že abstraktné umenie /ktorému dominujú muži/ môže byť emotívne, hlboké ale tiež figuratívne. Jej rané práce, v ktorých skúmala formálne ale tiež autobiografické témy, vzťahy a túžbu redefinujú surrealistický koncept lásky L´amour fou. Rovnako odrážajú autorkine odpovede na abstraktnú maľbu, ako aj niektoré stratégie pop-artu. Cyklus z jej zrelého obdobia Moira predstavuje sexualizovanú a duchovnú podobu materstva a predznačuje cestu k spiritualite.

Okrem textilných prác bude na výstave predstavený aj súbor fotografií, ktoré neboli nikdy vystavené a ktoré dokumentujú jej malé performancie.
Výstava bola premiérovo uvedená vo Východoslovenskom múzeu v Košiciach v roku 2015.

Katarína Tekeľová Blažová (1945) maliarka, autorka tapisérií a art-protisov. Vyštudovala Vysokú školu výtvarných umení v Bratislave – oddelenie voľnej maľby a gobelínu profesora Petra Matejku (1965-1971). V rokoch 1979 až 1989 realizovala viacero výtvarných diel v architektúre v technikách art-protisu, viazanej a tkanej tapisérie, mozaiky a vitráže. Tkané a viazané tapisérie realizovala v spolupráci s Moravskou gobelínovou manufaktúrou vo Valašskom Meziříčí, medzi inými veľkoplošnú tapisériu z raného obdobia Rozhovor v záhrade (1971), cyklus jedenástich tapisérií Moira (1994 -1996) a ručne tkanú oponu Fénix pre Štátne divadlo v Košiciach realizovanú na základe verejnej súťaže (1990). V roku 2012 sa stala finalistkou maľby a grafiky prestížnej medzinárodnej ceny pre súčasné umenie Celeste Prize. Autorkine tapisérie a obrazy boli predstavené na viacerých domácich i zahraničných samostatných výstavách: Moira-Tapisérie/Obrazy – SNM Bratislavský hrad (1996), Východoslovenská galéria Košice (1996), SNG Zvolenský zámok (1998), Slovenský kultúrny inštitút Budapešť (1998), Rakúske kultúrne centrum – Palais Pallfy Viedeň (1998), DNA – Obrazy/Tapisérie – Dom umenia, Bratislava (2008). Zúčastnila sa viacero kolektívnych výstav: Actual Textile Art, Konsolidační banka, Praha (1995), Tapiserie / MGM, Amsterdam (1995), Tapiserie, obraz, prostor, Dům umění, Brno (1995), Actual Textile Art, Galéria Mánes, Praha (1997), Umenie 2007 – Interpretácia skutočnosti, Dom umenia, Bratislava (2007), Papier Kole /česká a slovenská koláž XX a XXI storočia/, Východoslovenská galéria, Košice (2012), Celeste Prize 2012, Múzeum Centrale Montemartini (Rím 2012), 7.Zlínsky Salón – trienále súčasného českého a slovenského umenia, Galerie Zlín (2014). Jej práce sú zastúpené v zbierkach v Slovenskej národnej galérie v Bratislave, Východoslovenskej galérie v Košiciach, Šarišskej galérii v Prešove, v súkromných zbierkach na Slovensku, aj v zahraničí. Má dve deti, žije a pracuje v Košiciach s manželom Františkom Blažom a synom Markom, ktorí sú tiež výtvarní umelci.

Příspěvek TS: Katarína Tekeľová Blažová pochází z Artalk.cz

Matin C. Putna napsal do Lidových novin článek o výstavě v Náprstkově muzeu, která představuje starověké umění z území dnešního Afghánistánu. Na rozdíl od recenze na A2larm nevidí problém ve vystavení budhistického umění spolu s předměty denní potřeby vojáků mezinárodních sil, kteří se podílí i na záchraně místního kulturního dědictví: „Jisto však jest, že když kurátoři výstavy položili vedle starověkých přileb přilbu sil ISAF, vedle mincí žetony do vojenské kantýny, vedle hliněných misek plastový obal na jídlo – nechtěně tím ukázali, jak jsou moderní předměty zoufale ošklivé.“

Kateřina Šedá zítra zahájí další performativní projekt. V tramvajích Helsinek budou jezdit pouliční muzikanti – buskeři – z celé Evropy. Akce je součástí festivalu IHME a má za úkol nabourat jistou strnulost finské metropole. „Festival IHME, který každoročně platí jedna finská mecenáška, jež zůstává v anonymitě, má ale prý po osmi letech už takové renomé, že k uskutečnění čtyřdenní akce získal souhlas helsinského dopravního podniku. Byť jednání trvala dlouho,“ píše Ivan Hartman v Hospodářských novinách.

Události v kultuře na ČT Art se věnovaly zahájení veletrhu Art Prague, na kterém se představí na 37 galerií. Součástí vysílání byl rovněž živý vstup s rozhovorem s Petrem Hájkem, koordinátorem festivalu.

Příspěvek denní tisk 15. 3. 2016 pochází z Artalk.cz

Zítra je 120. výročí narození nejznámnějšího českého fotografa Josefa Sudka. Jelikož si letos připomeneme rovněž 40 let od jeho smrti, plánují se dvě velké retrospektivní výstavy – v Národním centru fotografie Jeu du Paume v Paříži a kanadské Národní galerii v Ottawě. Článek přibližující Sudkovu tvorbu napsal pro LN Vladimír Birgus: „Je (…) tvůrcem, jehož dílo nejvíce naplňuje obraz národní specifičnosti české fotografie.“

V A2 vyšel překlad manifestu umění od Mohammada Salemyho napsaný loni na e-flux. „Programový text, který vznikl spojením myšlenek mnoha osob, lze označit za jakýsi novodobý futuristický manifest umění. Umění se má odpoutat od svých dosavadních dějin i od přesvědčení o privilegovaném postavení člověka ve světě. Je mu prorokována mechanická budoucnost.“

Retromuseum, které je součáastí GAVU Cheb, láká po měsící od otevření davy návštěvníků. Dle ředitele muzea Marcela Fišera si cestu do galerie najde tisícovka lidí každý týden. Vstupenky platí i pro další expozice galerie, které jsou proto navštěvovány až desetinásobně více než dříve. Muzeum plánuje několik přednášek, stále je do něj možné přinášet sbírkové předměty. Více v regionální MfDnes.

Jana Machalická si na stránkách Lidových novin posteskla nad kvalitou současné architektury v Praze. Sterilnost pražské architektury vyplyne na povrch například v porovnání s novou budovou nadace Louise Vuittona v Paříži od Franka Gehryho, která slouží vystavování současného umění. „V Praze se bohužel taková architektura až na pár výjimek nestaví, pořád dokola se budují nudné skleněné krabice. Jsou součástí sterilních developerských projektů, které z každé lokality vytvoří zaměnitelné místo bez ducha. A vymýšlejí je stále ti samí lidé, jejichž invence se už dávno vyčerpala.“

V Kafkově domě na Náměstí Franze Kafky v Praze probíhá veletrh současného umění Art Prague 2016. Informace včetně rozhovoru s organizátorkou Ivou Nesvadbovou nabízí Mozaika na Čro Vltava.

Příspěvek denní tisk 16. 3. 2016 pochází z Artalk.cz

Křest katalogu / Jiří Černický: Divoký sny / Galerie Rudolfinum / Praha / 17. 3. 2016 v 19h

Křest unikátního katalogu k výstavě Jiří Černický: Divoký sny

Akce začne KOMENTOVANOU PROHLÍDKOU v 18 hodin s teoretikem umění Michalem Kolečkem a autorem výstavy Jiřím Černickým.

V 19 hodin slavnostně pokřtíme jedinečnou publikaci, do které svými texty přispěli přední kurátoři a teoretici umění a která Vám zároveň představí všechna díla z výstavy spolu s původními kresbami, podle nichž instalace vznikala.

Součástí křtu bude také PERFORMANCE Jiřího Černického „Štychař“ a prezentace autorových básní za účasti spisovatele Ondřeje Buddeuse.

Poté se budete moci bavit v prostorách dvorany Rudolfina, kde Vás čeká občerstvení a hudební doprovod DJ Johany.

Příspěvek 17. 3. 2016 / Křest katalogu Divoký sny Jiřího Černického pochází z Artalk.cz

Kai Teichert / Substantia Nigra / Museum Montanelli / Praha / 22. 3. – 22. 6. 2016

Když podvědomí inspiruje umělecké dílo. V Museu Montanelli v Praze představí výstavu Substantia Nigra

Erotika, vášeň, kosmos. Obrazy významného německého umělce, malíře a sochaře Kaie Teicherta „Substantia nigra“ jsou vším, z čeho je stvořen univerzální svět. Od 23. března do 22. června je představí Museum Montanelli v pražské Nerudově ulici.

Nebe, peklo, vášeň i utrpení

Podvědomí je pramenem tvořivé inspirace, dílo produktem abstraktní představy zprvu reálného procesu či paranormálního prožitku.

Umělec naslouchá citlivě své intuici a pomyslným astrologickým hodinám, aby v horečnatém okamžiku ztvárnil bytosti svého paralelního světa. Měsíční fáze jsou při tom jeho pomocníkem, neklidná a nespoutaná síla úplňku dodává jeho tvorbě spirituální dimenzi.

Kai Teichert vytváří vlastní nezaměnitelnou estetiku v realizaci konečného díla. Daří se mu vdechnout anorganickému materiálu život a dokazuje, že věří svému uměleckému výrazu, jímž diváka magicky vtahuje do děje. Prostory Musea Montanelli obohacuje o další velkoformátová díla a přizpůsobuje je architektuře výstavních síní.

V jedné z instalací používá dřevo jako symbol stromu života nebo jako symbol universálního kříže křesťanské tradice. Draka proměňuje do podoby mužského erótu, na jehož špičce tančí nahá žena. V opulentní zahradě rozkoše nebude nikdo zatížen smrtelným hříchem chlípnosti. Lidské bytosti se zde chovají na první pohled diskrétně a obezřetně, rafinovaně se v zahradě lásky maskují do úkrytu stromů, keřů, větví, listí, kořenů a květin. Tam, v rudé zahradě, se milují a žijí vlastní touhou po samozřejmém, nerušeném naplnění slasti…

Umělec zde využívá mnoha výrazových forem, které v minulosti sotva někdo spatřil, a chrání tak vlastní svěřence vášně. Všechny ty, kteří v nejrůznějších pozicích a formách milostných aktů bizarně a mnohdy nečekaně propleteni splývají s faunou, nebem a zemí. Protože se jim daří dosáhnout tantrické spirituality, unikají zrakům nezasvěcených vetřelců a stávají se nesmrtelnými. Pro ty, kteří milujícím nepřejí, zůstávají navždy utajeni v hlubinách tajuplné fauny a flóry.

Avšak ti, kteří nápoj lásky již ochutnali a neuzavřeli svá srdce, rozpoznají sebe sama v milostném opojení a svobodě nekonečného prostoru. Barva rozkoše je zde železitá. Pochází z nitra malé oblasti našeho mozku zodpovědné za motorické funkce člověka a označované jako nucleus ruber.

Zda je právě to důvodem, proč Kai Teichert svou zahradu lásky pojmenoval „Červeným hájem“, zůstává tajemstvím. Ale každý, kdo do ní vstoupí, pochopí, že tato halucinogenní instalace plná tajuplné erotiky je dílem velkého umělce, který v nás znovu probudí naději uloženou hluboko v našem nitru.

Autorka textu: Kurátorka výstavy Substantia Nigra Prof. Dr. Dadja Altenburg-Kohl

Vernisáž výstavy Substantia Nigra se v Museu Montanelli uskuteční 22. března od 18 hodin.

Otevřena bude do 22. června v době: út-pá 14-18 h, so-ne 13-18 h

Příspěvek TZ: Kai Teichert pochází z Artalk.cz

Ján Berger / Kontinuum /obrazy po roku 2000 / Xénia Lettrichová / Galéria mesta Bratislavy, Mirbachov palác / 18. 3. – 19. 6. 2016

Maliar Ján Berger (1944) na rozdiel od väčšiny svojich autorských výstav túto v poradí tretiu v Galérii mesta Bratislavy pomenoval, KONTINUUM /obrazy po roku 2000/, ktorá v Mirbachovom paláci potrvá od 17. marca do 19. júna 2016. Autor názvom naznačuje zásadný charakter celoživotných maliarskych krokov, zas podnázvom akcentuje svoju výstavu retrospektívneho charakteru v roku 2000, ktorá bola pre maliara dôležitým rozhraním. Nezvrátila však jeho nastavenie. Ján Berger ani v čase, keď sa vo svete, ale i u nás objavila hlučná snaha „usvedčiť“ bytostný spôsob ľudského reagovania a vyjadrovania akým maľba je, z neaktuálnosti, bez zaváhania pokračoval a zároveň v duchu vlastných presvedčení viedol aj jeden z maliarskych ateliérov na VŠVU v Bratislave.
Súčasná výstava v Galérii mesta Bratislavy predstavuje verejnosti súbor Bergerových obrazov, ktoré vznikli po roku 2000 a ktoré ešte neboli vystavované. Súbor sa nesie s klíme mýtických obsahov, má svoje dominanty i kontrapunkty. Niektoré autorom cielene zaradené diela pochádzajú zo staršieho obdobia.
Autorka textu v Bergerovej monografii (2014) Xénia Lettrichová medzi iným napísala: „…Na slovenskej výtvarnej scéne patrí k menšinovej a postupom času stále sa zmenšujúcej skupine maliarov, ktorí majú v sebe ako samozrejmosť zakódovaný morálny imperatív. Autorskú česť a úctu k maliarskemu umeniu, poctivosť, pôvodnosť v námete a interpretácii…Maliarskym programom Jána Bergera je reflexia vlastnej skúsenosti, životných pocitov a poznania. Reflexia svojej doby a svojho života. Vďaka tomu sa z jeho tvorby nikdy nestratila autentická aróma…Farba má v jeho maliarskom programe ťažiskové postavenie, ďaleko významnejšie než ako je v súčasnom maliarstve bežné, kde sa povedané s istou zovšeobecňujúcou licenciou, chápe ako vizuálna látka…Bergerove cítenie a práca s ňou, spôsob ako obsiahne bohatstvo a krásu jej jazyka, sú osobné, jedinečné ako odtlačok prsta…“

Příspěvek TS: Ján Berger pochází z Artalk.cz

Open call for projects / Karlin Studios / Praha / do 17. 4. 2016

KARLIN STUDIOS S POTĚŠENÍM OZNAMUJE OTEVŘENÉ VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA VÝSTAVNÍ PROJEKTY A INTERVENCE pro 2. POLOLETÍ 2016 – “KONEC AGÓNIE”

“Co tě nezabije, to tě posílí.” Barbar Conan

Vzhledem k posunutí termínu demolice budovy Karlin Studios bude program Karlin Studios do konce roku 2016 pokračovat v bývalé tovární hale ČKD na Křižíkově 34.

Žádáme kurátory a umělce o návrhy intervencí a projektů, které se nemusí dotýkat ukončení aktivit a historie Karlin Studios v pražském Karlíně, ale budou svou pozicí výzvou pro budovu samotnou. Zajímáme se specificky o projekty, které zdůrazňují moment narušení, vymazání, poškození, zničení a nenávratnosti, ne jako metaforické figury jazyka, ale jako konkrétní přístup ke zdem, podlahám a stropům budovy.

Pozor: výběrové řízení se netýká hlavního výstavního prostoru Karlin Studios, ale ostatních vnitřních prostor v komplexu:

přízemní prostor sloužící jako galerie s kanceláří o rozloze 100 m2. Prostor se nachází vedle hlavní galerie Karlin Studios (současná galerie KIV, bývalá galerie Entrance).
podzemní prostor o rozměrech: 300 m2
všechny ostatní po dohodně využitelné vnitřní prostory Karlin Studios – lobby, koridory, schodiště atd.

Pro prohlídku nebo zaslání obrazové dokumentace kontaktuje přímo: caroline@futuraproject.cz

Seznam požadovaných příloh:

1. Životopis a portfolio žadatele

2. Podrobný popis projektu (maximálně 2 strany A4)

3. Obrazová dokumentace projektu (maximálně 15 obrázků)

4. Předběžný rozpočet projektu

Žádosti může podávat umělec nebo kurátor do 17. dubna 2016 pouze elektronicky na caroline@futuraproject.cz. Akceptujeme jen žádosti ve formátu .doc/.docx/.pdf/.pages

Vybrané projekty budou podpořeny do maximální výše 15 tisíc korun.

Příspěvek do 17. 4. 2016 / Karlin Studios: Open call for projects pochází z Artalk.cz

Zsolt Tibor / Nadávat věcem / Kalin Studios / Praha / 18. 3. – 8. 5. 2016

Zsolt Tibor: Nadávat věcem

Kurátorka: Caroline Krzyszton

Samostatná výstava Zsolta Tibora je o rituálním nutkavém chováním, způsobem (bezpodmínečné) lásky / (podmíněné) nenávisti, nebo naopak. Animace a hierarchie objektů ve jménu sebeobrany, které jsou v mysli konstruovány jako vzorce a rituály.
Pečlivě skryté onemocnění.

DALŠÍ PROGRAM VEČERA

21.00: ASFALT by Martin Groch w/ Aleš Hvízdal feat. Dru Lnchmt und Klub AVU @ Galerie KIV

LINE UP

iOb (tttastes)
Kredenc (Lazytempo/Lunchmeat)
Yadel (Lazytempo/Křak)
Zlatomil (Luhovaný Vincent) & dru (Lunchmeat) B2B

Příspěvek TZ: Zsolt Tibor pochází z Artalk.cz

Marte. Marte Architecten / Appearing Sculptural / Dům umění města České Budějovice / České Budějovice / 24. 3. – 22. 4. 2016

Marte. Marte Architecte: Appearing Sculptural

Zahájení: Ve středu 23. 3. 2016 v 19.00

Galerie současného umění a architektury – Dům umění města České Budějovice

Výstava: 24. 3. – 22. 4. 2016

Kurátor:  Michal Škoda

PŘEDNÁŠKA ARCHITEKTŮ VE STŘEDU 23. 3. OD 17:00 – STUDENTSKÝ KOSTEL SV. RODINY, UL. KARLA IV. 

Bratři Bernhard / 1966 / a Stefan Marte / 1967 /vystudovali obor architektura na Technické Univerzitě v Innsbrucku. V roce 1993 společně založili atelier Marte. Marte Architecten ve Weileru, malé obci ve spolkové zemi Vorarlbersko v údolí Rýna. Vedle řady soukromých domů postavili též úctyhodný počet oceněných budov v oblasti kultury, vzdělávání, infrastruktury a zdravotnictví. Jejich budovy charakterizuje přísný smysl pro abstrakci, redukci a cit pro jejich umístění. Četné úspěchy na soutěžích a mezinárodní ocenění jsou dokladem přínosu tohoto atelieru, jehož tým má v současnosti 25 zaměstnanců.

Pro práce bratrů Bernharda a Stefana Marte je typická přísnost konceptu, přehledná organizace a skulpturální forma.  S velkou citlivostí dokáží reagovat na historický kontext a přesvědčivě reinterpretovat stávající budovy. Kromě dřeva, skla a udusané hlíny, je především beton jejich nejčastěji užívaným materiálem.

Skulpturální výraz, jenž Marte. Marte hledají, není otázkou pouhé formy, nýbrž výrazem, který nabízí více, než je vidět. Myšlenka a obsah jsou v jejich případě jasným emociálním základem. Velice citlivě dokáží reagovat na kontext prostředí, a ač by se mohlo z jejich realizací se sochařským rukopisem zdát, že se jedná o reakci na krajinu, v níž žijí a pracují, tak se jedná spíše o místo v krajině, které se stává pro architekty stěžejním momentem. Za velice důležité, jak sami uvádějí, je v rámci používaného skulpturálního jazyka jejich forem to, že jím docilují maximálního zredukování na samu podstatu. Redukce samotná by však postrádala smysl, pokud by výsledkem nebyla právě silná forma.

Díky vysoké kvalitě svých projektů obdrželi Marte. Marte již řadu ocenění a dosáhli řady vítězství v architektonických soutěžích, což jim zajistilo značné renomé a jejich jméno se stává stále frekventovanějším také na mezinárodní scéně.

Osobitý rukopis v podobě tvarové jednoduchosti masivních staveb, který se jim podařilo vyvinout, se stává prostředníkem k novému definování kontextu místa a dosažení pozitivního napětí v souladu s řádem, který je patrný v komplexnosti nahlížení daných prostředí, jež velice citlivě doplňují.  Často používaný beton, jako základní materiál pro většinu jejich realizací však není pouhým oblíbeným materiálem, nýbrž materiálem, který samotné projekty vyžadují. Beton, jako volně tvarovatelný materiál umožňuje vzniku citlivě prostorových kompozic s patrným důrazem na působení světla a hmoty.

Výstava připravená pro Galerii současného umění a architekturu v Českých Budějovicích je reprezentativním náhledem na současné dílo Marte. Marte Architecten. Jedná se o znázornění konceptu, myšlení, materiálů a rovněž lidí, kteří za těmito projekty stojí. Divák má možnost ocitnout se v prostředí jedinečného zážitku prostoru, tvaru a emoce.

Jedná se o prezentaci vybízející k zamyšlení, plné překvapení i napětí a předkládá pohled do současných konfrontací s budovami sloužícím uměleckým a kulturním účelům. Samotná výstava stojí na prolnutí dvou rovin – z jedné části tvořené bílou objektovou – prostorovou strukturou a z části druhé pozoruhodnou sérií filmů, vytvořených fotografem a experimentálním filmařem Andreasem Waldschützem.

Součástí výstavy je také kniha, mapující dosavadní tvorbu Marte.Marte, která získala Rakouskou státní cenu za grafickou úpravu, stříbrnou medaili za nejkrásnější knihu světa v Lipsku, Evropskou knižní cenu v Athénách a ocenění DAM Architectural Book Award.

Příspěvek TZ: Marte. Marte Architecten pochází z Artalk.cz

The Diamond: sheffieldská technika s českou fasádou / Fakulta architektury ČVUT v Praze: přednášková síň 155 Gočár / Praha / 21. 3. 2016 v 18h

The Diamond- sheffieldská technika s českou fasádou, přednáška na Fakultě architektury ČVUT v Praze

Radim Koštial (Sipral a.s.) a Matt Cartwright (Twelve Architects & Masterplanners) budou na Fakultě architektury ČVUT v Praze přednášet o společném projektu nové budovy pro technickou fakultu Univerzity v Sheffieldu. Jak probíhala spolupráce českých designérů a britských architektů? Která fáze projektu byla nejnáročnější a jak projekt posuzovala britská památková péče? Nejen o tom promluví v pondělí 21. března od 18:00 v přednáškové síni 155 Gočár, FA ČVUT, Thákurova 9, Praha 6 – Dejvice. Přednáška bude v anglickém jazyce, vstup je volný.

Autorem nové budovy pro technickou fakultu Univerzity v Sheffieldu je britské studio Twelve Architects & Masterplanners a společnost Sipral pro ni vytvořila unikátní fasádu, díky které se budově přezdívá The Diamond (česky Diamant).

Návrh fasády The Diamond odkazuje na detailní rozkreslení kamene na okolních historických budovách, ale v současném, inovativním a technicky promyšleném pojetí. Modulová fasáda vyrobená v Jirnech za Prahou zabírá plochu cca 6 000 m² a je tvořena z 803 unikátních elementů. Na každém elementu jsou minimálně 2, ale místy i 12 kusů skel různorodých tvarů, rozměrů a skladeb. Charakteristický pro „diamantovou fasádu „ je finální obklad ze speciálně ohýbaných hliníkových plechů, tzv. Lattice.

Nová budova technické fakulty je historicky největší investicí v oblasti výuky a vzdělávání Univerzity v Sheffieldu a v historickém centru města byla dokončena v roce 2015. Studentům poskytuje 9 přednáškových sálů, 6 flexibilních učeben, přes 30 skupinových a odpočinkových učeben a 19 technických výukových laboratoří, například s leteckým motorem.

Radim Koštial je CEO Sipral a.s. Se společností je spojen již od roku 1991, kdy stál spolu s Leopoldem Barešem u jejího zrodu. Dnes je Sipral předním českým dodavatelem obvodových plášťů budov ze skla a lehkých kovů s více než 250 zaměstnanci v České republice, Dánsku, Velké Británii a Francii. V Čechách Sipral dodával komplexní opláštění např. pro Quadrio a Florentinum (Cigler Marani Architects ) nebo Main Point Karlín (DaM). Mezi zahraniční projekty společnosti patří mj. Fondation Louis Vuitton v Paříži (Frank Gehry) nebo kodaňská spalovna odpadu Amager Bakke (BIG). www.sipral.com

Matt Cartwright je jedním ze zakládajících ředitelů Twelve Architects & Masterplanners, architektonické kanceláře se sídlem v Londýně. V jejím portfoliu se nachází široké spektrum projektů od urbanismu po residenční stavby. www.twelvearchitects.com

Další podrobnosti o projektu:

http://www.sheffield.ac.uk/diamond

http://sipral.cz/cz/jednotka?uid=17

Příspěvek 21. 3. 2016 / The Diamond: sheffieldská technika s českou fasádou / Přednáška na Fakultě architektury ČVUT v Praze pochází z Artalk.cz

Středy na AVU / jarní cyklus / Blaščák, Hnídková, Krivý, Szalay / AVU v Praze / Praha / od 23. 3. 2016

23-3-2016, 18:00

FEDOR BLAŠČÁK /Bratislava/

SLOVÁCI

„[Slováci] sú ľud zdravý, usilovný, vytrvalý a skromný, ale tiež vzdorovitý, tvrdohlavý, konzervatívny, k inteligentom nedôverčivý; postavy priemerne strednej. Húževnato visia na materčine. (…) Slováci majú svojrázne zvyky a obyčaje. Pri všetkých významných okolnostiach životných (krst, svadba a iné) radi spievajú.“

Malý Ottov slovník náučný, 1904, 2. diel, str. 727.

Filozof Fedor Blaščák připomene několik slovenských postav z dějin československé architektury a umění 2. pol. 20. století a na příkladech jejich ikonických děl předestře, jaké zjevné i netušené důsledky může mít vzdorovitost, když se znenadání ocitne jako hybná síla uprostřed kulturního zápasu o politickou emancipaci v 60. letech. Samozřejmě, že to bude o politice. Problém deficitu kulturních tradic se začne jevit hned jinak, když se jejich východiskem stane jazyk a ambice moderny i (neo)avantgardy. Jinými slovy, na co by nám byla „malířská tradice“, když máme silný konceptualismus?

# Husák, Filko, Dedeček, Kuzma, Jankovič a další.

Fedor Blaščák (*1975) je vzděláním filozof, profesí nezávislý konzultant a aktivista. Na Slovensku se pohybuje mezi různými občanskými iniciativami, platformami a kampaněmi, v Čechách se podílí na utužování kontaktů s pražským prostředím. V letech 2006–2008 filozoficky stážoval v pražském Centru teoretických studií a na FHS UK. Je také například členem různých komisí. Ve slovenském státním rozhlase vede autorskou diskuzní relaci Chrobák v hlave­_FM.

6-4-2016, 18:00

VENDULA HNÍDKOVÁ /Ústav dějin umění AV ČR, Praha/

SOUBOJ FOREM VE VÁLCE IDEOLOGIÍ. AVANTGARDY A SOCIALISTICKÝ REALISMUS

Studená válka rozdělila svět na dva znepřátelené tábory. Jejich vzájemný antagonismus mohutně přiživovala propaganda obou politických bloků, ale odlišný projev byl požadován i po uměleckých koncepcích a jejích tvůrcích. V architektuře a jejích dějinách se tak často ocitá v přímé opozici transparentnost pozdního modernismu a těžkopádnost socialistického realismu. Přesto se za touto černobílou teorií odehrávala méně dogmatická realita.

Vendula Hnídková (*1978) absolvovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a teorii designu na UMPRUM v Praze (Ph. D.), průběžně studovala na univerzitách ve Vídni a v Helsinkách. V roce 2013 obdržela Prémii Otto Wichterleho. Od roku 2004 působí v Ústavu dějin umění Akademie věd v Praze. Zaměřuje se na architekturu a design 19.–21. století s důrazem na roli tvůrců na pozadí politických dějin, vlivu ideologií na uměleckou tvorbu a problematizování konvenčních narativů dějin umění. Je autorkou výstavy Národní styl. Kultura a politika (2013, NG v Praze) a spoluautorkou stálé expozice Svět mezi Löw-Beer a Tugendhat (2016, Vila Löw-Beer, Brno). Vydala publikace Pavel Janák. Obrys doby (2009) a Národní styl. Kultura a politika (2013). V současné době připravuje monografii Moskva 1937. Architektura a propaganda v západní perspektivě, ve které zkoumá nástup socialistického realismu v SSSR.

20-4-2016, 18:00

MAROŠ KRIVÝ /Estonian Academy of Arts, Tallinn/

URBANITA 86 A KRITIKA SÍDLIŠŤ V DOBĚ POZDNÍHO SOCIALISMU

Výstavou Urbanita 86 (1986) vrcholila kritika sídlišť, kterou se architekti v Československu zabývali nejpozději od 70. let. Varianty této kritiky (reformní, ironickou a cynickou) představí Maroš Krivý ve společensko-institucionálním rámci pozdního socialismu. Zdůrazní přitom paralely mezi recepcí postmodernismu a znovuobnovením zájmu o socialistický realismus, jako je například tematizace architektury jako životního prostředí, které ovlivňuje psychiku jednotlivců. Na závěr uvede hypotézu o kontinuitě mezi kritikou sídlišť a post-socialistickou neoliberální urbanizací.

Maroš Krivý (*1981) je vedoucí katedry Urban studies na Fakultě architektury Estonské akademie umění v Tallinnu. Titul Ph. D. obhájil na Helsinské univerzitě ve Finsku (2012). Zabývá se historií kritiky sídlišť a pozdně-socialistickou recepcí postmodernismu v česko-slovenské architektuře. Mezi jeho publikace patří Greyness and Colour Desires: The Chromatic Politics of the Panelák In Late-Socialist and Post-Socialist Czechoslovakia (Journal of Architecture, 2015) a Postmodernism or Socialist Realism? The Architecture of Housing Estates in Late Socialist Czechoslovakia (Journal of the Society of Architectural Historians, 2016). Jeho články byly publikované též v časopisech Footprint, City a International Journal of Urban and Regional Research. V roce 2014 organizoval konferenci Socialist and Post-Socialist Urbanizations: Architecture, Land and Property Rights (Tallinn). Podobnými tématy se zabývá ve své vizuální práci (New Coat of Paint, Political Economy of Landscape). Je vítězem sittcomm.award (2011).

4-5-2016, 18:00

PETER SZALAY /Ústav stavebníctva a architektúry SAV, Bratislava/

RESTAUROVAT MODERNU. DVĚ POLOHY OBNOVY MODERNÍHO ARCHITEKTONICKÉHO DĚDICTVÍ

Neologická synagoga v Žilině je jakousi slovenskou Vilou Tugendhat a to nejen proto, že obě díla projektovali „otcové“ světové moderní architektury. Jejich široce medializovaný proces obnovy ukázal naší společnosti, že je potřeba restaurovat i moderní architekturu. Paralely obou děl se však v samotné praxi jejich obnovy široce rozcházejí. Přednáška tak bude zamyšlením nad polohami praxe konzervování a transformování paměti a architektury, které stejně jako „volná“ tvorba otvírají diskuzi o poznávání architektury, umění a současné společnosti.

Peter Szalay (*1982), teoretik a historik architektury, absolvoval katedru Védy o výtvarném umění na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, a doktorské studium na Fakultě architektury Slovenské technické univerzity. Pracuje na Oddělení architektury, Ústavu stavebnictví a architektury SAV v Bratislavě. Ve svém výzkumu se věnuje především teorii a historii moderní architektury ve středoevropském regionu z památkového i sociálního a společenského hlediska. Je spoluautorem několika vědeckých publikací jako Moderná Bratislava (2014), Moderné a/alebo totalitné v architektúre Slovenska (2013), nebo Atlas sídlisk Bratislavy (2012). Je korespondentem časopisu A10 a členem redakční rady časopisu ERA 21. Je členem mezinárodní organizace na výzkum a ochranu moderní architektury DOCOMOMO International.

AKADEMIE VÝTVARNÝCH UMĚNÍ V PRAZE

U AKADEMIE 4, AULA – 3. PATRO

POŘÁDÁ VĚDECKO-VÝZKUMNÉ PRACOVIŠTĚ AVU VE SPOLUPRÁCI S KATEDROU TEORIE A DĚJIN UMĚNÍ AVU

TECHNICKÁ PODPORA DIGILAB AVU

ON-LINE STREAM ČESKÁ TELEVIZE

více na: http://vvp.avu.cz/

Příspěvek od 23. 3. 2016 / Středy na AVU / jarní cyklus / Blaščák, Hnídková, Krivý, Szalay pochází z Artalk.cz

Ľudmila Machová / Kde slnko nezapadá a tráva je stále zelená / kurátor: Pali Hovanec / ARTotéka gallery / Bartislava / 3. 3. – 30. 4. 2016

foto: ARTotéka gallery

Příspěvek Ľudmila Machová v galérii Artotéka pochází z Artalk.cz