Sprievodný program k výstave Zachránené – Zreštaurované diela poškodené požiarom / Východoslovenská galéria / Košice / 23. 4. – 29.8.2019
23.4.2019 / 17.00
Súčasné trendy v reštaurovaní (fotografia, papier)
odborná prednáška
Mgr. art. Jana Križanová, ArtD. (Vedúca Katedry reštaurovania) a Mgr. art. Barbora Němečková ArtD. (Ateliér reštaurovania výtvarných diel vytvorených na papieri a fotografie)
Alžbetina 22
Vstup voľný
30.4.2019 / 17.00
Spoznajte príbehy obrazov
interpretácia umeleckých diel
Mgr. Lucia Kocáková (Krajský pamiatkový úrad Košice)
Alžbetina 22
Vstup voľný
14.5.2019 / 17.00
Zázraky reštaurovaniaukážka zreštaurovaných diel O 280, O 2329, O 1045 a ich dokumentácie
Mgr. art. Ludmila Zozuľáková (reštaurátorka vystavených diel)
Alžbetina 22
Vstup voľný
18.5.2019 / 20.00
Košická noc múzeí a galérií 2019
Donaha – Pozorovanie premalieb a retuší pod UV svetlom
Mgr. art. Ludmila Zozuľáková (reštaurátorka vystavených diel)
Alžbetina 22
Vstup voľný
21.5.2019 / 14.00
Pohodová komentovaná prehliadka pre seniorov
Alžbetina 22
Vstup voľný
22.5.2019 / 16.00
Slovensko-anglická komentovaná prehliadka výstavou
Mgr. Katarína Nádaská, PhD. a PhDr. Miroslav Kleban (kurátori výstavy)
Alžbetina 22
Vstup voľný
4.6.2019 / 17.00
Gyula Benczúr (1844 – 1920) – Umelec v zbierke Východoslovenskej galérie
odborná prednáška Mgr. Katarína Nádaská, PhD. a PhDr. Miroslav Kleban (kurátori výstavy)
Alžbetina 22
Vstup voľný
13.6.2019 / 17.00
Konštantín Kövári-Kačmarik (1882 – 1916) – Umelec v zbierke Východoslovenskej galérie
odborná prednáška Mgr. Katarína Nádaská, PhD. a PhDr. Miroslav Kleban (kurátori výstavy)
Alžbetina 22
Vstup voľný
20.6.2019 / 17.00
Komentovaná prehliadka výstavou s kurátormi spolu s nahliadnutím za dvere depozitára
Mgr. Katarína Nádaská, PhD. a PhDr. Miroslav Kleban (kurátori výstavy)
Alžbetina 22
Vstup voľný
26.6.2019 / 17.00
Donaha – Pozorovanie premalieb a retuší pod UV svetlom
Mgr. art. Ludmila Zozuľáková (reštaurátorka vystavených diel)
Alžbetina 22
Vstup voľný
23.7.2019 / 17.00
Január 1985 – Deň straty pre slovenské umenieodborná prednáška
Mgr. Katarína Nádaská, PhD. (kurátorka výstavy)
Alžbetina 22
Vstup voľný
29.8.2019 / 17.00
Komentovaná prehliadka výstavou s kurátormi spolu s nahliadnutím za dvere reštaurátorského ateliéru
Mgr. Katarína Nádaská, PhD. a PhDr. Miroslav Kleban (kurátori výstavy)
Alžbetina 22
Vstup voľný
Zástupci 12 zahraničních muzeí a galerií napsali dopis premiéru Andreji Babišovi (ANO), ve kterém vyjádřili svůj „údiv a ohromení“ nad odvoláním ředitele Národní galerie v Praze (NGP) Jiřího Fajta. Uvedli, že se zasloužil o vzájemnou spolupráci mezi uměleckými institucemi a pozvedl pražskou Národní galerii. Dokument, který má ČTK k dispozici, podepsali ředitelé světoznámých institucí z Evropy, USA či Singapuru. Na dopis upozornil server Aktuálně.cz.
Fajta odvolal ve čtvrtek ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD), jako důvod uvedl závěry kontroly v galerii. Na šéfa instituce podal také dvě trestní oznámení – kvůli autorské smlouvě na 1,2 milionu korun a kvůli dlouhodobým nájemním smlouvám uzavíraným NGP. Staňkův krok kritizovali již někteří čeští historikové umění a kurátoři.
Šéfové světových galerií uvedli, že s Fajtem udržují dlouhodobé přátelské vztahy a intenzivní spolupráci, což vedlo k výměně pracovníků, plánování společných projektů, vzájemné úctě a rozvoji kontaktů. Mezi podepsanými jsou například ředitelka Státních uměleckých sbírek Drážďany Marion Ackermannová, šéfka skupiny prestižních britských muzeí Tate Galery Maria Balshawová, ředitel Britského muzea Hartwig Fischer, generální ředitelka Umělecko-historického muzea (KHM) ve Vídni Sabine Haagová nebo šéf Metropolitního muzea umění v New Yorku Max Hollein. Podpora přišla i ze Švýcarska, Polska či Španělska.
„Jeho hluboká znalost sbírek Národní galerie, jeho důkladná vědecká odbornost a jeho vynikající komunikační schopnosti jsou pro naši vzájemnou spolupráci nepostradatelné,“ uvedli na adresu Fajta zástupci zahraničních institucí. Podle nich má odvolaný šéf NGP nové nápady a snaží se otevřít muzeum rozmanitému publiku. Podařilo se mu oslovit i mladé lidi, a to úspěšnými Grand Openingy nebo orientací na moderní a současné umělce. Dodali, že Fajt za svého působení ztrojnásobil návštěvnost galerie a že ho vnímají jako inspiraci a vzor.
Kurátorství s radikální empatií – veřejná přednáška Magdaleny Jadwigy Härtelova / AVU: Ateliér nových médií II / Praha / 23. 4. 2019 v 17:00
O bílých zdech, sociálně angažovaném umění, feminismus a úspěšné výstavě.
Termín kurátor pochází z latinského curare – pečovat, starat se. Jak a o co ale pečovat v profesi, která neustále balancuje mezi agendami instituce, diváka, umělce, uměleckého díla? Jak určit etiku prezentace uměleckých děl, za co jsme zodpovědní, když umisťujeme díla do prostoru? V přednášce Kurátorství s radikální empatií představí Magdalena Jadwiga Härtelova, současná kurátorka GAVU, teorii kurátorské péče jako celostní praxe. Probere některé ideologie, které definují současný výstavní prostor a umělecké instituce. Na příkladech bílých zdí, zastoupení umělců, výšky instalace obrazů, alokace rozpočtů, hierarchie instituce a dalších poukáže na více či méně viditelné systémy, které záměrného vylučování a nepřístupnosti. Na rozdílech mezi sympatií a empatií, zviditelňováním a uschopňováním, na teoriích „vycházení“ či „škodlivé podpory“ Härtelová demonstruje své metodiky kurátorství čerpající z postkoloniální teorie, intersekcionálního a spekulativního feminismu. Jako závěr pak zvažuje, jak by ve světle těchto teorií vypadala výstava považovaná za úspěšnou.
V rámci přednášky Härtelova také představí sérii výstav Poznámka k přístupnosti, která probíhala v GAVU v tomto uplynulém roce.
Přednáška Härtelové se neustále pohybuje mezi teorií a konkrétními příklady z praxe. Vyzývá všechny zúčastněné, aby nebraly nic jako dané a získaly zpět svoji představivost přiškrcenou normativními systémy. Kurátorství s radikální empatií nabízí jasné odpovědi, ale nezjednodušitelná řešení. Znalost teorie není nutná, vůle přemýšlet kriticky a vystoupit sám ze sebe je.
Po přednášce bude následovat diskuze, včetně otevřené debaty o proběhlé sérii Poznámka k přístupnosti.
Härtelova vystudovala současné kurátorství na California College of the Arts v San Francisku, kde také vedla dva galerijní prostory, The Orange Box a The Room. Nyní bydlí v Berlíně. V projektech, které jsou vždy silně komunitně orientované a vycházejí z institucionální kritiky, se věnuje především novým médiím, performanci a sociálně angažovanému umění. Mezi její dlouhodobé projekty patří Navajo Mountain Boarding School Project na Navajo rezervaci v Utahu, mezinárodní Mother Tongue Project s íránskou umělkyní Shaghayegh Cyrous, a Chorus projekt v Anchorage na Aljašce.
Přednáška je zdarma a otevřena veřejnosti. Pro zajištění přístupu pro lidi se sníženou pohyblivostí, prosím, kontaktujte předem blanka.cermakova@avu.cz.
Sympozium Poznámka k přístupnosti / Galerie AVU / Praha / 26. 4. 2019 v 11:00
Pro koho jsou galerie určeny a s kým se v nich nepočítá? Máme dost představivosti na to, abychom zformulovaly „odlišnou“ instituci?
Key Note přednáška White Pube (Zarina Muhammad & Gabrielle de la Puente) (UK)
Organizováno kurátorkou Magdalena Jadwiga Härtelova jako součást GAVU s přednáškami, workshopy, panelovými diskuzemi, performancemi a otevřenými konzultacemi od:
Mothers Artlovers, COVEN BERLIN, Dávid Brna, Charles University Gender Audit team, Zuzana Jakalová, Hana Janečková, Kateřina Kolářová, Tamara Moyzes, Alma Lily Rayner, Ella Schoefer-Wulf, a další…
Akce je zdarma a otevřená pro veřejnost. Pro zajištění míst k sezení kontaktujte blanka.cermakova@avu.cz. Po část akce bude k dispozici dětský koutek s dozorem.
Vedením Národní galerie Praha byl dočasně pověřen Ivan Morávek. Stalo se tak po dnešním odvolání dosavadního generálního ředitele Jiřího Fajta ministrem kultury Antonínem Staňkem.
Základním úkolem pověřeného ředitele Ivana Morávka je zajištění kontinuity chodu organizace a její stabilizace.
„Do Národní galerie přicházím jako krizový manažer. Mým cílem je v první řadě zajistit pokračování a dokončení aktuálních úspěšně rozpracovaných projektů. Současně zahájím vyhodnocení personální, ekonomické a procesní situace v instituci a připravím návrhy dalších kroků,“ uvedl Ivan Morávek.
Národní galerie Praha spravuje nejrozsáhlejší sbírku výtvarných děl v České republice. Je institucí s více než dvousetletou tradicí, která v sedmi budovách nabízí reprezentativní přehled vývoje umění. V souladu se svým statutem shromažďuje, eviduje, studuje, vystavuje, publikuje a zprostředkovává umělecká díla všech výtvarných oborů od antiky až po současnost. V loňském roce ji navštívilo přes 700 tisíc lidi.
Přednáška Deane Simpson: Socio-demographic Plastics / Galerie VI PER / Praha / 23. 4. 2019 v 19:00
Galerie VI PER Vás zve na přednášku Deana Simpsona.Přednáška se bude zabývat současnými architektonickými a urbanistickými vývojovými proměnamy, které se objevily jako důsledek jedné z klíčových demografických změn naší doby: stárnutí populace. Výzkum přináší rozlišení jednotlivých fází stáří a identifikuje mezi nimi skupinu známou jako „young old“ (mladý starý či třetí věk), která představuje jakousi Petriho misku pro experimenty se subjektivitou, kolektivností a prostředím. Přednáška vyloží únikové i emancipační rozměry těchto praktik a odhalí tak dosud skrytý urbanistický a architektonický fenomén odehrávající se v Severní Americe, Evropě a Asii.
Tato relativně nová sociodemografická skupina si nese své idealizované svobody a další specifické možnosti, které definují ve své podstatě emancipační a utopickou experimentální praxi. Vzhledem k nedostatku stávajících protokolů této praxe nyní přichází nutnost vymyslet nové modely toho, jak, kde a s kým bude daná skupina žít. Ústřední roli v tomto procesu tak hraje zapojení idealizovaných reprezentací utopických forem života na křižovatce urbanismu, demografie a marketingových praktik. Ať už jde o utopie mladosti (bez mládí), urbanistické utopie nízké hustoty zastavěnosti s bohatými městskými službami, utopie dovolené, která nikdy neskončí, nebo klimatické utopie situované uvnitř toho, co Juan Palop-Casado označuje jako „Geometrie ráje“. Tento utopický emancipační impuls zde souvisí méně s klasickým projevem místa versus ne-místa, ale spíše s koncepcí utopie Ruth Levitasové jako „metodou“ experimentální angažovanosti ve snaze zpochybnit status quo.
Přednáška se také zaměří na druhou stranu tohoto problému – na hledání formy úniku před zkušeností vyplývající ze čtyřnásobné dystopie segregace, sekuritizace, privatizace a popírání. Řada realizovaných forem bydlení určených pro „Active adult“ (aktivního dospělého), jako například The Villages na Floridě, nasazuje agresivní marketing a plánování zaměřené výslovně na potřeby „young old“, čímž vědomě popírají skutečné hodnoty v poslední fázi života. Prostřednictvím vlastnictví a cenzury lokálních médií, obecného zbavování moci místních obyvatel a hospodářského a ekologického zneužívání daného území tak developer The Villages zneužívá formátů privátního dohledu, což přispívá k nedemokratické konsolidaci kontroly nad místním politickým diskurzem. V návaznosti na zavedení mechanismů segregace na základě věku v The Villages může komunita, právě jako je „young old“, představovat symbol stále zabezpečenějšího a segregovanějšího prostoru obecně. V takovém modelu pak „bezpečná“ izolace rozsáhlých segregovaných městských území vyjadřuje trumf agend společenství nad agendami společnosti. Rostoucí počet komunit důchodců, které politicky hlasují proti stavebním a investičním záměrům škol nebo proti podpoře porodnic, poukazuje na zranitelnost a nestabilitu mezigenerační solidarity a na soudržnost našich společností jako celku pod tíhou probíhajících procesů pozdního kapitalismu.
Deane Simpson je profesorem architektury, urbanismu a městského plánování na Škole architektury Královské dánské akademie výtvarných umění (KADK) v Kodani. Spolu s Charlesem Bessardem zde vede mezinárodní magisterský program Urbanismus a společenská změna. Jeho výzkum se zabývá současnými urbanistickými a architektonickými podmínkami a tématy, jako jsou urbanistické důsledky rozsáhlé demografické transformace, sociální a ekologická udržitelnost v rámci městského a regionálního prostředí, problémy související se sekuritizací veřejného prostoru, a prostorové podmínky přizpůsobené transformaci systémů severské sociální péče. Simpson je autorem knihy Young-Old: Urban Utopias of Aging Society (Lars Müller Publishers, 2015) a koeditorem knih The City between Freedom and Security(Birkhäuser, 2017) a Atlas of the Copenhagens (Ruby Press, 2018).
Radek Brousil / Standing, Holding a Waterlily / kurátor: Michal Novotný / Galerie NoD / Praha / 25. 4. – 19. 5. 2019
Výstava Stát a držet Leknín pokračuje v umělcově aktivistickém přístupu k velkým tématům z pozic, které programový kánon osvědčených komentářů a termínů nedodržují, spíše operují emocionálně a osobně, snad i prostě. Pozice umění vstříc environmentální a humanitární katastrofě se v posledních letech polarizovala, ale také zprogramověla, přestože skutečné výsledky zůstaly jako vždy předtím přinejmenším nejisté. Upřímnost, otevřenost, dobré úmysly – jakési dávání se, se kterým k tíživým a často vlastně neuchopitelným problémům Brousil přistupuje, nutně vede ke zranitelnosti, které většina umělecké produkce uniká skrýváním se za ironii, teorii nebo formu. Je však zároveň i komentářem k zakořeněné typologii mužského umělce, oné arogantní nepřístupné sebejistotě v neochotě cokoliv otevřeně a přímo komunikovat.
Stát a držet leknín je určitým postojem úcty, čekání i nejistoty. Výstava se nese částečně ve fantazijním unikání, ale stejně tak pohádkovém heroismu. Procházka, pouť napříč tůňkami, lesem objímacích se, bránou i plůtkem, navrací jakýsi vztah blízkosti, známosti, důvěrnosti. Brousilova ekologická agenda zde nabírá osobního rozměru, charakteru setkání tváří v tvář, citového vztahu, dialogu. Ten nemá daleko k určité tiché lítosti, nejasnému soucitu, který ale zároveň může představovat funkční alternativu k vymknutému rozumu a světu, který ztratil horizont.
Brousil zde rozvíjí svůj specifický přístup k fotografii překračující do objektu, sochy, tkaniny, který dále podtrhuje napětí mezi povrchem a objemem, dekorem a motivem. Emotivní, empatický vztah je nadále zdůrazněn tím, jak se opakující, symbolické motivy, vyvolávající vcítění a pohnutí, proměňují napříč jednotlivými médii a způsoby zobrazení, vždy v posunu od toho, čím původně byly. Ať již se jedná o přírodní nebo figurální prvky, vždy je jakési napětí mezi živým a zároveň neživým. Spojení různých časovostí, opraných triček indie kapel s gotickými nebo renesančními prvky, umělými lekníny, folklorní tématikou, poté jen ještě více asociuje pocit vzpomínky jakéhosi ztraceného, již jen snového, ale přesto blízkého světa.
Anamaria Pravicencu / Poslouchání v Igloo II – Zvuky rumunského venkova / Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě: zvuková galerie IGLOO / Jihlava / 25. 4. 2019
Po desítce výstav ve zvukové galerii IGLOO následuje stejný počet poslechových setkání s umělci z celého světa. Po únorovém představení Veroniky Svobodové a Oony Libens (Belgie – Švédsko) zařazujeme do programu zvuky z Rumunska.
Rumunský venkov je dnes stejně idylický jako před sto lety, trhy se zvířaty uprostřed polí, vozy tažené koňmi, stáda ovcí blokující dopravu, krávy vracející se samy domů, děti hrající si v prachu ulice až do pozdních letních večerů, štěkající psi, ptáci. Během léta téměř všude mimo města rozptýlí ticho brzkého svítání kokrhající kohout. Výběr z terénních nahrávek připravila Anamaria Pravicencu.
Anamaria Pravicencu vystudovala kresbu a sochařství, zajímá se o zvuk a instalaci. Od roku 2006 je uměleckou ředitelkou skupiny Jumătatea plină, propagující ve svých pravidelných programech zvukové a hudební experimenty (Sâmbăta sonoră). Je kurátorkou portfolia SEMI SILENT a produkuje vlastní zvuková díla.
Kateřina Adamová, Karíma Al-Mukhtarová, Jana Babincová, Zuzana Badinková, Tomáš Beňadik, Kateřina Burgertová, Jan Cileček, Filip Černý, Tomáš Džadoň, Eliška Fialová, Daniel Hanzlík, Matouš Háša, David Helán, Anežka Hošková, Petra Hudcová, Anna Hulačová, Martina Chloupa, Jakub Janovský, Jan Jirovec, Jaroslava Kadlecová, Martin Káňa, Susanne Kass, Rebeka Kloudová, Terezie Kolářová, Tadeáš Kotrba, Marie Ladrová, Veronika Landa, Václav Litvan, Martin Matoušek, Matouš Marek, Lucie Nováčková, Robo Palúch, Pasta Oner, David Pešat, Milan Plešinger, Tomáš Prchal, Jaroslav Prokeš, Veronika Přikrylová, Ondrej Roubík, Zuzana Růžičková, Juraj Schikor, Alessandra Svatek, Pavel Šimíček, Adam Štech, Petra Švecová, Pavel Tichoň, Pavel Trnka, Pavla Vachunová, Martin Vlček, Ladislav Vlna / Flying Inn / kurátor: Karel Srp / Pragovka Gallery / Praha / 7. 4. – 6. 6. 2019
Požár katedrály Notre-Dame nastartoval dramatický týden, jenž se nesl nejen ve znamení úplňku, ale zejména temných sil, které měly za následek odvolání generálního ředitele Národní galerie v Praze, Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc, Michala Soukupa. O přežití bojuje Galerie Na shledanou, která pracuje s tématikou smrti a jedinou pozitivní zprávou týdne je, že bylo zastaveno trestní stíhání umělecké a aktivistické skupiny Zentrum für politische Schönheit (Centrum pro politickou krásu).
V pondělí, 15. 4. 2019 v 18:50, začal hořet krov katedrály Notre-Dame v Paříži, která byla z větší části postavena mezi léty 1163-1345. Bylo to v místech, která procházela rekonstrukcí. V tom čase byla katedrála pro návštěvníky uzavřena a na střeše se též nikdo nenacházel. Požár tak nemá žádné následky na lidských životech. Zničeny však byly veškeré středověké krovy a sanktusník, který během puristické rekonstrukce navrhl známý francouzský architekt Viollet-le-Duc. Díky zřícení zmíněné věže a kvůli vysokému žáru se též propadlo klenební pole křížení hlavní lodi a transeptu. Do prostoru katedrály tak padala hořící torza krovu a suť. Pařížští hasiči oheň hasili po celou noc a teprve v pátek bylo konstatováno, že katedrále nehrozí žádná další degradace. Francouzský prezident Emanuel Macron kvůli požáru odložil dlouho očekávaný projev reagující na protesty Hnutí žlutých vest. V minulém týdnu se začalo hovořit o vyhlášení mezinárodní architektonické soutěže na dostavbu a rekonstrukci katedrály a vznikla též veřejná sbírka na její podporu. Vyšetřovatelé prozatím pracují s verzí nehody bez cizího zavinění, ačkoliv se objevilo hned několik konspiračních teorií. Výsledky šetření budou známy v průběhu několika měsíců. (více zde).
2/ Ministr kultury Antonín Staněk odvolal generálního ředitele Národní galerie v Praze, Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc, Michala Soukupa
Minulý čtvrtek ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) s okamžitou platností odvolal dva ředitele významných českých muzeí umění, sice Národní galerie v Praze a Muzea umění Olomouc. Ačkoliv se v obou případech o této možnosti mluvilo již dříve, jednak v souvislosti s nabídkou prezidenta Zemana, jenž za odvolání Jiřího Fajta nabízel Staňkovi svou politickou podporu, nebo v souvislosti s vypsáním architektonické soutěže na novou budovu Středoevropského fóra Olomouc, stalo se tak až poté, co v obou institucích proběhl interní audit. Ministerstvo kultury ČR na svých stránkách uvádí závěry těchto auditů: „Kontroloři dle výsledků jejich činností opakovaně prokázali nedostatky porušování povinnosti plnit určené úkoly nejhospodárnějším způsobem, porušování finančních vztahů se zřizovatelem, porušování zákona o zadávání veřejných zakázek, podezření z porušení zákona o střetu zájmů, porušování zákoníku práce a řadu dalších zákonných pochybení.“ V souvislosti s Jiřím Fajtem se jako nejzávažnější přečin jeví střet zájmu v případě autorské smlouvy uzavřené mezi ním a Národní galerií v Praze, která se týká přípravy dramaturgie roku 2018 v souvislosti s oslavami „osmičkových“ výročí, v níž je stanoven honorář 1,12 milionu korun. Michal Soukup, dnes již bývalý ředitel Muzea umění Olomouc, byl ve střetu s Ministerstvem kultury ČR již delší dobu kvůli Středoevropskému fóru. Jiří Fajt se proti nařčení ze střetu zájmů ohrazuje tím, že vytvoření autorské smlouvy na jeho odbornou činnost bylo zcela standardním postupem, stejně tak obhajuje výši svého honoráře, jenž je v podstatě stejně vysoký jako jeho běžný roční plat a zásadně přesahuje standard podobných honorářů v kultuře. Michal Soukup konzistentně argumentuje již od samého počátku sporu o SEFO tím, že veškeré kroky, které byly podniknuty již jeho předchůdcem a následně jím, byly konzultovány a schvalovány zřizovatelem, tedy MK ČR. Podle svých slov tedy nepochybil. Prozatímními řediteli byli jmenováni v případě Národní galerie v Praze ekonom a „krizový manažer“ Ivan Morávek, jenž působil též v holdingu Agrofert a v Olomouci Ondřej Zatloukal, mnohaletý kurátor MUO a syn bývalého ředitele Pavla Zatloukala, otce myšlenky SEFO.
3/ Galerii Na shledanou sídlící v jihočeské Volyni hrozí zánik
Galerie Na shledanou, hřbitov Malsička, Volyně, zdroj: fb profil galerie
Minulý čtvrtek Jan Freiberg, fotograf a dlouholetý kurátor Galerie Na shledanou, která sídlí v nikdy nezprovozněné smuteční síni na hřbitově Malsička v jihočeské Volyni, zveřejnil tiskovou zprávu, v níž vyjadřuje obavy o další pokračování činnosti galerie a žádá kulturní veřejnost o podporu. Galerie Na shledanou vznikla v roce 2010 a od počátku je její provoz zaštítěn Městským muzeem ve Volyni (ředitel Karel Skalický). Objekt, v němž galerie dnes sídlí, je však ve vlastnictví města Volyně, které uzavřelo s muzeem dohodu o užívání objektu smuteční síně, která je vypověditelná prakticky ze dne na den. V galerii se od roku 2010 vystřídalo mnoho současných, především českých umělců, kteří vždy reagovali na dané místo a dramaturgii, jež se vždy soustřeďovala kolem otázek smrti a umírání. Mezi vystavujícími tak v minulosti byli Ondřej Maleček (2010), Josef Bolf (2010), Tomáš Vaněk (2011-2012), Marie Blabolilová (2012), Jiří Thýn a Václav Kopecký (2012), Jaromír Novotný (2013-2014), Norbert Schmidt (2014), Michal Škoda (2014), Milena Dopitová (2016), Jiří Příhoda (2017-2018) nebo Peter Demek (2018-2019) a mnozí další. Galerie spolupracovala i s mnohými kurátory současného umění, teoretiky, filozofy, historiky nebo teology, kteří pravidelně publikovali své texty v doprovodných Novinách Na shledanou, jejichž poslední, páté číslo vyšlo teprve nedávno. Janu Freibergovi a Karlu Skalickému se tak podařilo kulturně oživit region, přinášet vždy kvalitní program a navíc tento program i teoreticky podložit. Již od počátku své existence se proto galerie, sice prostorově skromná, avšak svými aktivitami významná, těšila velkému zájmu široké kulturní veřejnosti, o čemž svědčí i skutečnost, že byla schopna na svou činnost vždy čerpat z několika grantových titulů. Jak však uvádí Jan Freiberg ve zveřejněné tiskové zprávě, aniž by město Volyně s kurátorem konzultovalo svůj postup, začalo podnikat kroky, které vedou k rekonstrukci objektu a jeho využití v původní intenci. Přípravné studie provádí architekt Lukáš Velíšek, jenž údajně plánuje zapojit do interiéru stavby i umělecká díla, která vznikla během let existence galerie. Proti tomu se ohrazuje Freiberg, jenž tvrdí, že tato díla nevznikala jako interiérový doplněk a navrhuje vrátit se zpět o jeden krok, zahájit řádnou diskuzi s občany města, jež by se týkala zejména potřeby vzniku podobného prostoru a zároveň by mohla předestřít možné hybridní způsoby koexistence galerie spolu se smuteční síní. Pokud na svém zítřejším zasedání zastupitelstvo města Volyně rozhodne o přidělení částky deseti milionů na rekonstrukci, aniž by otevřelo všechny tyto otázky, bude to pravděpodobně znamenat konec jedné úspěšné regionální galerie.
4/ Trestní stíhání německé umělecké a aktivistické skupiny Zentrum für politische Schönheit (Centrum pro politickou krásu, ZPS) bylo zastaveno
Ne kriminalizaci kritického umění! Za svobodu umění! (Keine Kriminalisierung kritischer Kunst! – Für die Kunstfreiheit) – tento název nese otevřený dopis více než sto padesáti představitelů německé kultury, který pomáhalo sepsat a distribuovat berlínské Divadlo Maxima Gorkého v čele se Sherminem Langhoffem a jenž reaguje zejména na kauzu více než šestnáctiměsíčního stíhání umělecké a aktivistické skupiny Zentrum für politische Schönheit (ZPS), o němž jsme již dříve referovali. Členové a členky zmíněné skupiny postavili před pozemkem ultrapravicového politika Björna Höckeho repliku berlínského Památníku holocaustu, čímž chtěli upozornit na jeho politiku nenávisti. Mezi zakladatele hnutí patří zejména Philipp Ruch, jenž je zároveň jeho mediální tváří. Vyšetřovatelem kauzy byl Martin Zschächner, jenž, jak zjistil deník Die Zeit, aktivně podporoval ultrapravicovou politiku strany Alternative für Deutschland (AfD), jejímž je Höcke zástupce. Proklamovaná nestrannost a apolitičnost celého případu se tak ukázaly být pouhými řečnickými figurami. Zmíněný otevřený dopis představitelů německé kultury shrnuje dění kolem trestního stíhání skupiny ZPS a pozastavuje se nad skutečností, že je vyšetřována na základě § 129, jenž má být pojistkou zejména proti terorismu. Dopis tak ostře argumentuje proti této skutečnosti a hájí svobodu slova a uměleckého vyjádření, jež je ukotvena v Listině základních práv a svobod. Na závěr se v dopisu uvádí: „Vyzýváme veřejnost a občanskou společnost, aby hlasitě protestovala ve chvíli, kdy jsou naše základní práva napadena nebo dokonce pozastavena. Jsme ohromeni, ale nikoliv bez základních práv a svobod (zde je slovní hříčka – Wir sind zwar fassunglos, aber nicht verfassungslos, pozn. red.). Všemi možnými způsoby bojujeme za liberální demokratický řád a proti tendencím politicky a ideologicky kriminalizovat umění a instrumentalizovat trestní právo.“ Po zveřejnění tohoto dopisu, který nese datum 11. dubna 2019, bylo trestní stíhání v minulém týdnu zastaveno. Vyšetřovatel Martin Zschächner nebyl od té doby k zastižení. (více zde a zde)
V galérii HIT sa bratislavskému publiku predstavila rusko-dagestánska vizuálna umelkyňa Taus Makhacheva. Vystavuje video-práce, na ktorých zachytáva silákov. Barbora Komarová sa vo svojej reflexii venuje jednotlivým vystaveným prácam a vidí súvislosti medzi tamojšími a miestnymi ,,borcami“ a širším kontextom vo svete, ich gestá a pohyby sú podľa nej čitateľné, nakoľko prehovárajú globálnym jazykom.
Dobre známi siláci
Bratislavská galéria HIT, ktorá sa nachádza v podzemných priestoroch Vysokej školy výtvarných umení na Hviezdoslavovom námestí, prešla po viac ako pätnástich rokoch svojej existencie organizačnou transformáciou. Po posledných riaditeľoch, dvojici Dorote Kenderovej a Jarovi Vargovi, ktorí ju spoločne viedli od roku 2007, prevzala vedenie iná dvojica, a to umelkyňa Lucia Tkáčová (spoluzakladateľka HIT gallery) a kurátorka Mária Janušová. Tie však vzali HIT na rezidenciu “galérie v galérii” do Banskej Štiavnice, kde počas tohto roka otvoria niekoľko výstav pod hlavičkou projektu s príznačným názvom “Zlaté časy” v priestoroch tamojšej Galérie Jozefa Kollára.
Priestory na Hviezdoslavovom námestí však nezostali prázdne. Začiatkom marca tu kurátorka Lýdia Pribišová uviedla prvú zo štyroch výstav s medzinárodným obsadením, ktoré otvorí v rámci svojho projektu PILOT/HIT počas roka 2019. Prvou z nich je samostatná prezentácia rusko-dagestánskej umelkyne Taus Makhachevy, po ktorej budú nasledovať Loukia Alavanou, Ming Wong a Nikolay Karabinovych.
Vizuálna umelkyňa Taus Makhacheva u nás svoju tvorbu ešte neprezentovala, zato sa ale zúčastnila na veľkých medzinárodných prehliadkach, okrem iného na Bienále v Benátkach (2017) či poslednej Manifeste 12 v Palerme. Makhacheva sa narodila v roku 1983 v Moskve, kde aj momentálne žije. Svoj pôvod má však v avarskom etniku v Dagestane – autonómnej republike Ruskej federácie, ktorá sa rozprestiera v kaukazskom pohorí. Práve tieto jej korene ju formujú ako umelkyňu a inšpirujú témy veľkého množstva jej prác. Prostredníctvom humoru a absurdity vedľa seba postavených protikladov skúma a spytuje zaužívané historické, kultúrne či rodové otázky. Jej videá, performance či inštalácie napríklad reflektujú, ako globalizácia pomaly preniká do tradičného prostredia bývalej socialistickej republiky, alebo čo sú základné, autentické znaky tejto kultúry a aké miesto zohrávajú v súčasnosti.
Výstava s názvom Siláci prezentuje výber z jej video-prác, ktoré sa zameriavajú na skúmanie rodových stereotypov badateľných najmä v “undergroundových” podmienkach či aktivitách. Ženy na tejto výstave nie je márne hľadať, no vyskytujú sa tu len ojedinele. Napríklad hneď v prvej miestnosti, kde sú na kôpke poukladané, voľne dostupné plagáty – reprodukcie fotografie Super Taus and Yasha the Camel, ktorá zobrazuje autorkino alter ego Super Taus zdanlivo stojace na chrbte ťavy na pozadí pláže. Superhrdinka sa tu objavuje v tradičnom dennom ženskom odeve ako protiklad všetkých tých “silných chlapov”, ktorých nájdeme v ostatných miestnostiach. V rámci výstavy v galérii HIT chýba tejto fiktívnej postave kontext, a teda pôsobí trochu osamelo medzi ostatnými video-dielami. Nenájdeme tu totiž autorkine videá, v ktorých Super Taus zohráva hlavnú úlohu a vykonáva rozličné náročné úlohy s použitím výnimočnej, nadľudskej sily.1 V prvej miestnosti je okrem plagátov prezentované tiež video s názvom Fast and Furious (2011) zobrazujúce Makhachevu, ktorá sa v prestrojení zúčastnila na ilegálnych pouličných automobilových pretekoch v hlavnom meste Dagestanu, Machačkale. Aj svoje pretekárske auto “prestrojila”, keď ho celé pokryla second-handovými kožušinami, čo vzbudilo nemalý záujem u mužskej časti súťažiacich a publika. Makhacheva tu humorne a zároveň kriticky spája mužský a ženský svet – nielen cez samotnú participáciu na tomto “mužskom” podujatí, ale aj využitím obľúbených komodít lokálnych prejavov túžby (aspoň vizuálne) patriť k “vyšším” vrstvám. Ženy sa rady odievajú do drahých kožuchov, ktoré nadobúdajú charakter rodinného majetku predávaného z generácie na generáciu, muži sa zas zadlžujú nakupovaním veľkých SUV automobilov. Na nižšom poschodí sa premieta video Vocabulary, na ktorom umelkyňa pracuje od roku 2012. Jedná sa o video-zbierku gest, posunkov či pohybov, ktoré sú typické pre mužov, buď samostatne alebo v komunikácii medzi sebou, zvyčajne v rámci kamarátskych vzťahov. Výstavu uzatvára trojkanálová videoinštalácia Let Me Be a Part of a Narrative (2012) zameriavajúca sa na kultúru zápasenia v jej rôznych podobách, do ktorej sa niekedy pretavuje mužská potreba súperenia a násilia. Dve z troch videí zachytávajú dagestánske psie zápasy, (skoro) výsostne mužskú záležitosť, a to cez zábery zo samotných zápasov. Objavuje sa tu ale tiež rozhovor s mladou ženou, chovateľkou a cvičiteľkou kaukazských psích bitkárov, ktorá však potvrdzuje ojedinelosť svojej záľuby a účasti na tomto obľúbenom podujatí. Tretím zo série videí je čiernobiela dokumentárna snímka o päťnásobnom dagestánskom šampiónovi vo wrestlingu, Ali Alievovi. Aj tu vidíme, ako sa násilie a (síce športové) bitkárčenie menia na všeobecné uznanie a slávu.
Síce sa jedná o diela staršieho dáta, ich hlavná téma ale ešte stále rezonuje, dokonca aj v tak (geograficky) vzdialenej krajine akou je Slovensko. Predstavené videá, miestami pôsobiace v podstate celkom humorne, zachytávajú zjavne globálny jazyk a prejavy, rozpoznateľné a čitateľné naprieč celým svetom. Nájsť v nich isté podobnosti s naším kontextom, totiž nie je náročné – aj u nás sa nájdu “siláci”, ktorí sa svoju záľubu v rôznych druhoch násilia ani nesnažia skrývať; ktorí sú ešte aj dnes (do istej miery a v určitom prostredí) plní ostentatívneho dokazovania si svojej maskulinity či vnútorného presvedčenia o svojej sile alebo nadradenosti, či tiež nadhodnoteného ega založeného na materiálnom zabezpečení, alebo len tak, na svojom rode.
Workshop pro rodiny vedený umělkyněmi: Bundička na haldu / PLATO Ostrava / Ostrava / 28. 4. 2019 10:00 – 13:00
Výroba autorského dětského oděvu a osobitá módní přehlídka na nové PLATO stage. Rodinnou dílnu vedou Lucie Králíková, zakladatelka ekologického květinářství Efemér, a Hanka Kubešová Žiži, oděvní designérka.
Chodíte na haldy? Nebo do parku? Do lesa? Bunda na výlety se vám bude hodit. Vezměte si z domů na workshop jednu z těch, které vás už nebaví, nebo jsou starší a měli jste už několikrát chuť je vyhodit. S Lucií a Hankou je proměníme v originální kousek šitý na míru vaší povaze. Jedinečná kapuce, různé přívěsky, kapsa, výšivka, zkrátka co kdo zvládne. Uděláme si módní přehlídku v prostoru naší nové stage – umělcem navrženého pódia, nafotíme pár okamžiků a povíme si něco o poutnictví.
Pro děti od 5 let
Dílna se vztahuje k výstavě Dočasné struktury 6 (stage).
