Počiny současné nejmladší umělecké generace napříč jednotlivými scénami přitahují diváky nejen jakousi svěžestí, originalitou a novými přístupy, nejzajímavější je vždy kooperace mezi jednotlivými umělci a interprety často nacházející místo pro společné dialogy až v rámci aktivní tvorby. Druhý ročník Festivalu Kruh, probíhající v polovině října, byl jedním z mnoha multikulturních akcí se snahou zprostředkovat širokému publiku nejnovější tendence současného umění. Povedlo se?
Ústecká scéna, stejně tak jako další okrajová centra uměleckých aktivit, za léta své existence dokázala vytvořit pevné zázemí nejen zásluhou silných osobností vedení fakulty umění a designu, ale také samotných studentů, jejichž aktivity a úspěchy často překračují hranice regionu. Díky tomuto úsilí dochází k nevyhnutelnému slučování a prolínání jednotlivých českých scén, navazování hodnotných kontaktů a vzniku nových zajímavých spoluprácí a dialogů. Místní specifika jednotlivých fakult vytváří vhodné prostředí pro spolupráci mladých umělců, pomáhá jim nalézat zajímavé cesty vedoucí novými a originálními myšlenkovými zkratkami a tak vznikají díla schopná adaptace do současného multikulturního prostředí.
Jedním z podobných aktivit širšího rozsahu je bezpochyby Ústecký festival Kruh, který, pod taktovkou studentů fakulty umění a designu, proměnil Ústí nad Labem na třídenní umělecký maraton. V rámci úzké spolupráce studentů napříč jednotlivými obory vznikl pevný tvůrčí tým, sestavený z teoretiků kurátorských studií a umělců z ateliérů nejrůznějších zaměření. Toto rozmanité organizační složení se podepsalo nejen na pestrém okruhu presentovaných umělců, objevily se zde také velmi zajímavé posuny v chápání a přetváření běžných městských prostorů a jejich využití ve smyslu neortodoxních galerií. Oproti loňskému (prvnímu) ročníku se odehrál velký posun především v rozšíření vystavujících směrem z Ústí do okolních měst všech částí České republiky. Tímto způsobem vznikala řada možností zprostředkování umění široké veřejnosti, což by se jistě dalo považovat za jeden z hlavních cílů celého festivalu, nicméně nutno dodat, že stejně tak, jako při mnoha jiných podobných akcích nezainteresované okolí nebylo schopné jednotlivé počiny vnímat a vstřebat.
Jak jsem již zmínila výše, organizační sféra z řad studentů FUD zajistila unikátní složení vytavujících od nadějných studentů nejrůznějších univerzit a ateliérů až po etablované umělce dlouhodobě formující českou výtvarnou scénu. Mimo klasické kamenné i improvizované galerie, noční bary, staré budovy a městská zákoutí nejrůznějšího charakteru se jako neobvyklé výstavní prostory uplatnily soukromé byty studentů fakulty umění a designu roztroušené kolem ústeckého centra. Vernisáže těchto improvizovaných expozicí pod názvy Marnoleum a Něco mezi nebem a zemí – snad se do toho vejdem proběhly během pondělního programu. Bytové výstavy posloužily nejen jako místa pro presentaci projektů domácích, jednalo se o jakési sociální sondy do soukromého prostředí jejich obyvatel, což jednoznačně překročilo rámec klasické expozice a poskytlo návštěvníkům nearanžovaný pohled do místního studentského života.
Za další, velice originální počin lze považovat komentovanou procházku Ivy Polanecké (studentka FuD, ateliér interaktivní media), která pomocí audio nahrávek dokázala provést ústeckými cestami vlastním pohledem. S MP3 přehrávači a sluchátky na uších tak divák na malou chvíli získal možnost navštívit známá místa očima někoho jiného, zpracovat jeho sluchové vnímání nejrůznějších situací, momentů a zvukových nuancí, porovnat je se svým vlastním a nechat se tak obohatit další interpretací reality. Přidanou hodnotou pak bylo dozajista zpestření pohybu mezi jednotlivými výstavními místy festivalu.
Během tohoto třídenního maratonu na návštěvníka čekalo nejedno překvapení performativního charakteru, ať už se jednalo o živé, často velmi tělesné vstupy, improvizace či nejrůznější audio a videoprojekce vzniklé především na domácí scéně. Živý výstup se silným odkazem k pradávným rituálům divákům v úterních večerních hodinách zprostředkovala Kateřina Olivová se svým malým synem Lvem Stratilem, kdy v cirka desetiminutovém vystoupení na dětském pískovišti v roli šamana interpretovala představu pravěkých obřadů. Do svého charakteristického rukopisu vnesla o trochu více intimity, jemnosti a humoru, což velkou dávkou přispělo k dobrému naladění publika. Zajímavým projektem byl dozajista také experimentální videoprojekt Jáchyma Myslivce a Martina Krupy, který nás, díky kombinaci starých technických postupů a zařízení s vložením kreativních autorských invencí dokázal vrátit o několik desetiletí filmařského vývoje zpět.
Jako velkolepé zakončení celého festivalu na návštěvníky v odpoledních a večerních středečních hodinách čekala výstava a následná párty v prostorách staré vysokoškolské menzy v areálu ústeckých kolejí. Tematika akce, odvíjející se od místa konání, procházela celým večerem, nejen v instalacích, performancích a vystoupeních vystavujících, ale jistým způsobem také v hudebních doprovodech několika kapel a uskupení. Během tohoto finálního večera se presentovalo velké množství umělců jak z Ústí nad Labem, tak i z ostravských, pražských a brněnských univerzit. Kooperace mezi jednotlivými vystavujícími a milá a shovívavá nálada návštěvníků se s ubíhajícími hodinami proměnila v bujaré veselení všech zúčastněných. O hudební doprovod, jak elektronického, tak instrumentálního charakteru se postaraly kapely a interpreti jako Hissing fauna, To žluté, co máte na kalhotkách, Holy, či Ventolin. Párty probíhala do brzkých ranních hodin a úspěšně tak zakončila celý festival.
______________________________________________________________
Kruh / Ústí nad Labem / 13. – 15. 10. 2014
______________________________________________________________
foto: archiv festivalu Kruh