Inspirací pro mou práci je často přechod do jiného oboru, média, pro získání nové perspektivy. V posledních letech to byly hlavně knihy a přednášky zabývající se teorií architektury a prostoru. Zajímají mne autoři jako jsou Anthony Vidler, Karsten Harries, Michel Foucault, Beatriz Colomina či Gaston Bachelard.
Otázky, které mou mysl neustále obtěžují, se týkají právě prostoru.
Mezi prostory / 2014 / 160 x 220 cm/ foto: Jan Freiberg / courtesy Charim galerie
Pracuji převážně v médiu malby, videa a koláže. Malba jako proces mě zklidní natolik, že mohu do tohoto meziprostoru vstoupit. Nemyslím si, že jde o nějaký mystický průchod odněkud někam. Naopak, prostor chápu jako určitý obraz vědomí. Domnívám se také, že při hlubší koncentraci se v procesu malby může porušit hranice mezi subjektem a objektem, mezi vnitřním a vnějším prostorem. Pojmy jako „osobní“ a „neosobní“ se rozplynou.
Mé obrazy jsou návrhy a projekty, ne definice prostoru.
Návrhy proto, že proces, který se v tomto prostoru odehrává, je v neustálém pohybu. Mohl bych tedy malovat jeden obraz v nekonečné proměně. Každý obraz je zastavenou možností tohoto procesu.
Malíři/ 2013/ 180×250 cm/ AMC COLLEZIONE COPPOLA
V mých obrazech se objevuje často architektura. Nejde mi však o to zobrazit nějaké stavby, architektura mi pomáhá ukázat prostor, světlo a pohyb.
Je to moje vůle, která uvádí jednotlivé objekty v prostoru do pohybu, a pokud chci získat obraz, vzniká chaos.
Jednotlivé objekty, které se v tu chvíli na scéně objevují, někdy nazývám kulisami. Jsou to vlastně překážky, které zabraňují uvidět prostor celý, ale kterých se chytám jako záchranných kruhů.
Je to podobné tomu, jako když vstupujeme do čisté vody a zvíříme kal na dně. Proces malby je snaha vrátit jednotlivé věci zpět na své místo. Proces malby je podobný rekonstrukci nebo úklidu toho, co jsme sami rozházeli. Výsledkem je poznání. Nikdy nepochopím, jak jsou věci uspořádány, pokud je nerozeberu a nesložím zpět.
Podzimní vítr/ 2008/ 46x80cm/ courtesy Hunt Kastner
Někdy se mi stane, že nemám co říct. Všechno leží těžce na zemi, voda je zkalená už na začátku. Někdy se snažím tuto situaci překonat vlastní vůlí. Musím stavět z jednotlivých desek tvar, překonávat tíži a čekat, jestli se něco stane. Většinou se nestane nic, ale někdy mi konstrukce napoví a podaří se ve mně obnovit zájem a pohyb.
záběr z videa Ztracený architekt/ režie a animace Daniel Pitín/ DVD stereosound/ 1,40 min./ 2008/ courtesy Hunt Kastner
Další důležitou strategií v mé práci je manipulace. Manipulace je hra, je nejméně vyčerpávající, protože nachává vnější vnějším a vnitřní vnitřním. Manipulace je zábava, divadlo, film a pornografie. Tahání loutek po pódiu. Často převezmu nějakou situaci, kterou považuji za objektivně známou. Jako filmový záběr, nebo nejraději pornografický záběr. Ten ukazuje velmi objektivní situace. Zároveň je tato objektivita po chvíli tupá, tuhá, nudná. Snažím se ji znovu otevřít. Zastřít, znejistit, a přitom uchovat něco z toho původního. Je zde důležitá míra původní informace a nová možnost vlastní interpretace. Kolik mohu říct a kolik zatajit z původního obrazu. Je to „remanipulace“, homeopatie, reinterpretace známého a objektivního.
Oidipus/ 2014/ 54x45cm/ photo Jan Freiberg/ courtesy Charim galerie
Prostor pokračuje i mimo obraz. Prostor je místo, kde je obraz zavěšen a je konfrontován s prostory ostatních lidí, díváků.
I zde dochází k ovlivňování a prolamování prostorů, manipulaci a rekonstrukci, komunikaci. Vznikají tak situace, které však již nemohu zcela ovlivnit.
Beata/ 2014/ záběr do instalace/ courtesy Charim galerie
Domnívám se, že můžu vidět takovou část prostoru, kterou jsem schopen vidět. Překážky a kulisy mi dávají pocit iluzorního bezpečí a vlastní identity. Zároveň si díky těmto překážkám vůbec prostor mohu uvědomit a sdílet ho s divákem. Je to kruh. Labyrint, ve kterém sám před sebe kladu překážky, protože nejsem schopný vidět prostor celý. Neunesl bych to.
Proto sám sebe nutím bloudit.
Situace, které na obraze buduji, by si měly být vědomy toho, co zakrývají, a neměly by odvádět mysl jiným směrem, pokud to není nutné k zachování duševního zdraví.
Kruh/ 2010/ 150x205cm/ AMC COLLEZIONE COPPOLA
Neřeším, jestli jsou obrazy složité, nebo jednoduché, hezké, nebo ošklivé, nesnažím se je udělat lepší, než jaké mají být.
Vzdělání prostor rozšiřuje. Ne vědomosti, ale získané vědomí vlastní nepatřičnosti, které nám vzdělání dává.
Věřím v postupné odkládání forem, stylů, teorií, které překrývají podstatu malby. Podstata obrazu je neexistence obrazu. Mé malování je spíše aktem zoufalství, že neumím dělat nic lepšího a smyslupnějšího.
Slunce na půdě/ 2014/ 53×70 cm/ photo Jan Freiberg/ courtesy Charim galerie