Kultura a konflikt: Izolyatsia v exilu / Centrum současného umění DOX / Praha / 11. 6. – 20. 7. 2015

Výstava v DOXu upozorňuje na příběh okupované galerie v Doněcku

11. 6. – 20. 7. 2015

Centrum současného umění DOX představuje v informační výstavě s názvem Kultura a konflikt: Izolyatsia v exilu příběh nezávislé kulturní nadace Izolyatsia zmítané konfliktem na východní Ukrajině. Sídlo nadace v Doněcku je již rok okupováno představiteli „Doněcké lidové republiky“ a její tým dočasně působí v Kyjevě. V rámci zahájení výstavy 10. června proběhne performance ukrajinského umělce Serhije Zacharova a panelová diskuze na téma role umění a kultury v době válečného konfliktu.

Dne 9. června 2014 obsadili nezávislé kulturní centrum Izolyatsia představiteli samozvané Doněcké lidové republiky. Kanceláře, galerie a umělecké prostory nadace byly v průběhu následujících měsíců vyrabovány a zdemolovány a jsou v současnosti vyu žívány jako skladiště zbraní, vojenský výcvikový tábor a věznice, kde probíhají výslechy a mučení.

Výstava představí videorozhovory ruských reportérů s mladými lidmi z Doněcku, s civilisty, kteří byli drženi zástupci „DLR“ v sídle nadace, ale i rozhovory s velitelem vojenského tábora a dalšími příslušníky milice.

Součástí výstavy je také dílo doněckého umělce Serhije Zacharova, který během konfliktu v Doněcku vytvořil sérii karikatur hlavních představitelů Doněcké lidové republiky. Navzdory nařízenému zákazu vycházení svá díla na protest rozmístil po městě. Do měsíce Zacharova zadržela hlídka „DLR“ a umělec strávil měsíc ve vězení „DLR“, kde byl surově bit a mučen.

V rámci zahájení výstavy dne 10. 6. představí Serhij Zacharov performance s názvem The House of Cards. Domeček z karet v nadživotní velikosti představuje patnáct Zacharovových původních kreseb vysoce postavených činitelů „DLR“ a jiných osobností konfliktu jako karikatury na hracích kartách. Konstrukce je vratká a nestabilní jako samotná „DLR“. Během performance je domek z karet zničen a zpod stavby je vytažena základní karta, na níž je zobrazen Putin jako žolík.

Na performance naváže panelová diskuze s českými i zahraničními hosty (podrobnosti níže), která je realizována ve spolupráci s Člověkem v tísni. Obě akce jsou přístupné zdarma.

Doprovodný program i samotná výstava mají za cíl upozornit na příběh kulturní nadace Izolyatsia a současně vyvolat diskuzi na téma úlohy umění, umělce i uměleckých institucí v době konfliktu.

IZOLYATSIA je nevládní umělecká nadace, kterou založila Lubov Michailova v roce 2010 v ukrajinském Doněcku na místě bývalé továrny na izolační techniku. Posláním tohoto multidisciplinárního kulturního centra je uchovávat odkaz industriálního dědictví a realizovat kulturní program s důrazem na 3 typy aktivit: pomáhá rozvíjet místní komunity prostřednictvím site-specific uměleckých projektů, vytváří vzdělávací programy a podporuje kreativní průmysl. Během posledních pěti let centrum zorganizovalo přes 30 rozsáhlých projektů a řadu vzdělávacích a společenských akcí.

PROGRAM / 10. 6. 2015:

18:00 The House of Cards – performance umělce Serhije Zacharova

18:30 – 20:00 Panelová diskuze

Jaká je úloha umělců a kulturní tvorby v dobách konfliktu? Jaké jsou historické precedenty a kde je ve válečné zóně hranice mezi kulturní tvorbou a propagandou?

Hosté:

Ania Medvěděva  –  Nadace IZOLYATSIA

Serhij Zacharov  –  umělec působící v Doněcku (UA)

Jemima Montagu – Culture + Conflict

Jefim Fištejn – komentátor, Rádio Svobodná Evropa

Moderuje: 

Adriana Dergam – šéfredaktorka zahraničního vysílání, Česká televize

Diskuze bude probíhat v angličtině a bude tlumočena do českého jazyka.

Výstava bude pro veřejnost otevřena v Centru současného umění DOX ve dnech 11. 6. – 20. 7. 2015.

O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru / MeetFactory / Praha / 11. 6. 2015 v 18h a 19h

Vášnivě svůdné rozjímání nad Shakespearem

2. června 2015, Praha – Letní divadelní a galerijní sezona bude v MeetFactory překvapivá, originální a nebezpečně svůdná. Mezižánrový experiment O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru se pohybuje na pomezí site-specific divadla a monumentální umělecké instalace.

Projekt O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru vznikl ze spolupráce divadelní a výstavní dramaturgie MeetFactory na základě reinterpretace třech textů: kanonické Shakespearovy hry Romeo a Julie, románu Temná energie současné německé autorky Juli Zeh a výjimečného spisu filosofa Sørena Kierkegaarda  Svůdcův deník. Divadlo a Galerie se propojí nejen tematicky, ale i prostorově: při inscenaci budou diváci spolu s herci putovat prostory Galerie i Divadla, které se zároveň stane součástí výstavních síní, kde bude instalace přístupná i mimo reprízy divadelních představení.

Originální, částečně site-specific inscenace na pomezí divadla a monumentální umělecké instalace tematizuje obraz lásky coby paradoxního archetypu. Ve jménu hledání smyslu života se milující subjekt vrhá po hlavě do sebezničující propasti. Neúnavně, stále znovu, napříč staletími. Neideologicky, nevysvětlitelně, s narcismem sobě vlastním, za stále stejných kulis milostných trojúhelníků, jejichž vrcholy jej opakovaně zraňují. Projekt zkoumá téma vášně a svádění jako estetického aktu, motiv přebytku a přílišného intelektu, který může být zničující silou i hnacím motorem života, přítomného okamžiku a nesmrtelnosti.

Vizuální umělec Jan Haubelt připravil pro projekt O něco horší než Romeo instalaci sestávající z jedenácti monumentálních soch, jejichž tvary jsou odvozeny od motivů Abecedy Vítězslava Nezvala, v souvislosti s níž Karel Teige typograficky zachytil taneční pojetí jednotlivých písmen. Haubeltovy sochy uchopují tento mezižánrový a zároveň gestický princip skrze převedení Teigeho znaků do třetího rozměru, na bázi rotace celého motivu. Sochy se tak stávají takřka univerzálními charaktery, které v inscenaci nabírají roli herců i autonomních uměleckých objektů. Nedílnou součástí instalace je pak světelná inscenace navržená Jiřím Thýnem.

Premiéra, jejíž součástí bude i vernisáž umělecké instalace O něco horší než Romeo a vernisáž výstavy Hlášení Šeherezádina bratra v Galerii Kostka, proběhne ve čtvrtek 11. června od 18:00 a 19:00. Vzhledem k omezené kapacitě je nutná akreditace na konkrétní hodinu.

Divadlo MeetFactory uvede během léta i úspěšnou inscenaci loňské sezony Autoatlas Ukrajiny, která získala ocenění festivalu Next Wave a označení Sukces léta v Divadelních novinách. Reprízy se budou konat 18., 20. a 28. června.

Program večera
18:00 – představení O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru (rezervace nutná)
19:00 – představení O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru (rezervace nutná)
20:00 – vernisáž výstavy Hlášení Šeherezádina bratra v Galerii Kostka
21:00 – vernisáž umělecké instalace O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru v Galerii MeetFactory

Otevření Galerie Kostka v den vernisáže: 19.00 – 00.00
Otevření Galerie MeetFactory v den vernisáže: 21.00 – 00.00

Běžná otevírací doba Galerie: denně od 13.00 do 20.00 + dle repríz představení a dalšího večerního programu

Reprízy představení O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru
12.6., 11. 7., 14. 7., 16. 7., 28. 7., 30. 7., 11. 8., 15. 8. od 20:00

Autoři projektu: Karina Kottová, Matěj Samec
Vystavující umělec: Jan Haubelt
Light design: Jiří Thýn
Hrají: Halka Třešňáková, Vojta Švejda, Matěj Nechvátal
Režie: Viktorie Čermáková
Kostýmy: Inês Liberal

Biografie umělců

Jan Haubelt (1977)
Propojuje sochařskou tvorbu s prvky fotografie, fotokoláže a řadou výzkumných postupů. Často se zabývá úhlem pohledu na předmět, ať už ve výsledné realizaci deformuje část barokní sochy Matyáše B. Brauna, nebo zkoumá planetární pohyb skrze zvířecí optiku. Jeho uvažování často doprovází práce se stínem, zrcadlením a dalšími posuny v percepčním poli.

Působí jako odborný asistent v Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM, který v roce 2007 sám absolvoval. Studoval také na athénské Akademii výtvarných umění, v roce 2011 byl na stáži v New Yorském ISCP. Své dílo představil na řadě samostatných i skupinových výstav ve významných nezávislých galeriích i institucích po České republice, ale také v Belgii, Bulharsku, Maďarsku nebo Itálii.

Jiří Thýn (1977)
Těžiště Thýnovy umělecké tvorby je v médiu fotografie, která expanduje do objektu či instalace skrze zkoumání světelných podmínek, ateliérových komponentů či vztahů mezi obrazem, objektem a slovem.

Vystudoval Ateliér fotografie na pražské UMPRUM, rok studoval také na Akademii výtvarných umění v Praze a na UIAH v Helsinkách. V roce 2005 spolu s Janem Haubeltem a Adélou Svobodovou založil skupinu Ládví, která se zabývala intervencemi do veřejného prostoru vázanými na lokální komunity a sociálně prospěšné akce. V roce 2011 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, byl pozván na rezidenční pobyty do Mexico City, Bernu a New Yorku.

Halka Třešňáková (1972)
Česká herečka a choreografka, významná osobnost české alternativní divadelní scény. Vystudovala Realschule v Heidelbergu a Katedru nonverbálního divadla a komedie na pražské HAMU. Začala vystupovat v divadle Alfred ve dvoře, v Roxy/NoD či MeetFactory. Spoluvytvořila skupinu Seconhand Women. Na Nové scéně Národního divadla v Praze účinkovala v inscenacích Poslední oheň a Třináctá Mariina láska. V roce 2009 účinkovala v komediálním dramatu Jitky Rudolfové Zoufalci a o tři roky později si zahrála v kriminálním thrilleru Davida Ondříčka Ve stínu. Účinkovala v prvním dílu kriminálního seriálu České televize Clona (2014). Populární je její role asistentky Tondy Blaníka v politicko-satirickém webovém seriálu Kancelář Blaník.

Vojta Švejda (1976)
Věnuje se herectví, autorské divadelní tvorbě a improvizaci. Vystudoval obor nonverbální a komediální divadlo na pražské HAMU. V roce 2012 získal cenu Divadelní DNA za vysokou uměleckou a tvůrčí integritu a reprezentaci nového českého autorského divadla v zahraničí. Umístil se v nominaci na cenu Alfréda Radoka za rok 2009 jako talent roku. V roce 2008 byl v divadle Alfréd ve dvoře uskutečněn průřez jeho divadelní tvorbou pod názvem Sny a Realita. Získal

Cenu diváka na festivalu Česká taneční platforma za představení Albert se bojí. V roce 2002 získal ocenění za herecký výkon a dramaturgii za představení nazvaného Bliss na festivalu Mimolet v  Irkutsku.

Matěj Nechvátal (1987)
Vystudoval činoherní herectví na pražské DAMU. V současné době pracuje jako herec na volné noze, hostuje v Národním divadle, Divadle Na Fidlovačce, spolupracuje s divadelním sdružením Tygr v tísni. Pravidelně také spolupracuje s Divadlem MeetFactory (titulní role dramatizace románu Ingeborg Bachmannové Malina a role Karenina v inscenaci Nespavost.

Viktorie Čermáková (1966)
Režisérka a herečka. Působila v brněnském Divadle na provázku, v pražském spolku Kašpar, v MDP Rokoko, v Divadle v Celetné, v Divadlu Komedie, kde hrála v inscenacích režisérů M. Dočekala, J. Nebeského, J. Pokorného a J. A. Pitínského. Od roku 2005 vytvořila inscenace v Činoherním studiu Ústí nad Labem, Rubínu, Divadle v Celetné, Ta Fantastice, Boudě ND, Divadle v Řeznické, La Fabrice, Středočeském divadle Kladno, Śtúdiu SND Bratislava nebo v Městských divadlech pražských. Spolupracuje i se studiem Alfréd ve dvoře. Významnou část její režijní práce tvoří současná česká a světová dramatika a autorské projekty. V roce 2007 byla na festivalu Příští vlna / Next Wave oceněna za přínos českému divadlu a v témže roce byla jako talent roku nominována na Cenu Alfréda Radoka. V roce 2010 vytvořila hlavní ženskou roli Kláry ve filmu Hlava – ruce – srdce režiséra Davida Jařaba. V roce 2012 hrála jednu ze dvou hlavních ženských rolí ve filmu Jana Hřebejka Svatá čtveřice. V MeetFactory režírovala inscenaci Chladnější vrstvy vzduchu a byla také jedním ze čtyř režisérů inscenace Nespavost.

Události v kultuře na ČT art představují sochařský festival Sculpture line, který začíná 10. června v Praze (zde) a upozorňují na kulaté výročí Damiena Hirsta, jenž v neděli 7. června oslavil padesátiny (zde).

Filip Šenk v Lidových novinách hodnotí výstavu Pražský funkcionalismus: tradice a současné ozvěny, kterou do 16. června hostí newyorské Centrum pro architekturu. „Jedná se o inteligentní lákadlo pro inteligentní návštěvníky. Je to reklama v dobrém slova smyslu, která nezůstává u nablýskané fikce, ale ukazuje pozornosti hodnou skutečnost. Funkcionalistické stavby obohatily tvář Prahy, a to do té míry, že i v současné architektuře je možné najít jejich ohlas.“

Tomáš Tománek se na stránkách Lidových novin věnuje Slovanské epopeji Alfonse Muchy. „Objevily se zprávy, že Praha jedná o možnosti postavit výstavní halu v centru. Zámek v Moravském Krumlově je ovšem rekonstruován a město má možnost ho koupit zpět od slovenské společnosti Incheba. Starosta Krumlova Tomáš Třetina uvažuje, že by do něj epopej časem vrátil.“

Ve východočeských vydáních Deníku naleznete rozhovor s malířem Tomášem Císařovským. Středočeská mutace MF DNES přináší speciální přílohu věnovanou letošnímu ročníku Pražského Quadriennale.

Jan Boháč / Hlášení Šeherezádina bratra / MeetFactory: Galerie Kostka / Praha / 11. 6. – 5. 7. 2015

Sochařská instalace v Galerii Kostka přivádí diváka do surrealistické džungle tvarů a slov, kdy se zdánlivě nesouvisející prvky vydávají na společnou cestu do lidského nitra i vzdálených krajů. Výstava je současně autorovou diplomovou prací v Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM.

Post-konzumní Plastic People v PLATO: WE, Ravioli Me Away a Gebart / PLATO – platforma (pro současné umění) Ostrava / Ostrava / 14. 6. 2015 v 19h

Post-konzumní Plastic People v PLATO: WE, Ravioli Me Away a Gebart

PLATO – platforma (pro současné umění) Ostrava

14. 6. 2015 v 19h

www.plato-ostrava.cz
Pod názvem Post-konzumní Plastic People uvede PLATO – platforma (pro současné umění) Ostrava v neděli 14. 6. 2015 od 19 hodin hudební performance tří londýnských kapel WE, Ravioli Me Away a Gelbart. Koncert, který je součástí Paralelní mise PLATO a cyklu Odložená paleta, se koná v Multifunkční aule Gong.

Ve školním roce 2014/2015 se rozvinula intenzivní spolupráce Ateliéru sochařství pražské VŠ UMPRUM, který vedou Dominik Lang a Edith Jeřábková, s londýnskou dvojicí umělců a kurátorů Pil and Galia Kollectiv. Jedním z výsledků tohoto dialogu je i ostravská prezentace tří hudebních skupin, pro něž formát popového koncertu slouží ke zkoumání vztahů v oblasti politiky, technologií, genderu a (národní) identity. Kapely vyzvané k českému turné intenzivně využívají možnosti spojení hudby a vizuálních aspektů v rámci živé performance. Spolupráce mezi pražskou, ostravskou a londýnskou scénou bude mít ještě pokračování v podobě workshopu studentů Pil and Galia Kollectiv z Reading School of London, který se bude konat v nové Národní galerii Perla ve Vraném nad Vltavou souběžně s výstavou Šárky Mikeskové vzniklou ve spolupráci s PLATO.

WE představuje terénní nahrávky z havarijního pásma kulturního průmyslu. Fragmenty osmdesátkových klubových hvězd, jež byly propasírovány cedníkem sedmdesátkového elektropopu a slepeny melodií béčkových slaďáků, tu nejsou prodávány jako elegantní remix klasiků, ale naopak ponechány všanc hnilobě jako hromada zlevněných cédéček v opuštěném Tescu. WE je spíše prověrka limitů popu než kapela – čtyři individua provizorně potlačená identickými černými krabicemi představují pokažený lidský stroj na pronikavé syntetizátorové groovy, bizarní kytarové melodie, zkreslené bicí a saxofon pro zvláštní příležitosti. WE si vypůjčili strategie od oblíbených Residents, Devo a Laibachu a nahradili individuální JÁ kolektivním MY, aby proměnili něžné lovesongy v hrozivá poselství odvety a melodie vojenských pochodů s dvojznačnými texty: WE Want to Hold Your Hand / ChceME se vámi držet za ruce – WE Will Always Love You / Vždycky vás budeME milovat – WE Will Be Your Father Figure / BudeME vám Otcem. WE transponují monstrózní, násilný a traumatický revoluční proces rozrušování identity do pluralizovaného popu. http://www.kollectiv.co.uk/WE/

Ravioli Me Away je ryze dívčí přijazzlá post-pop-punková hip-funková formace, která  používá kostýmy, rekvizity a videoprojekce k posílení basů inspirovaných kapelou The Slits a k umocnění svého casio-popového zvuku i chladných bicích á la Moe Tucker. Stylově schizofrenní kapela volně vykrádá bohatou historii subkultur a mísí vše dohromady do pochroumaných novovlnných kalypsoklubových hitů, přičemž infikuje feministický pop dadaistickým zmatkem. http://raviolimeaway.co.uk

Gelbartova vášeň pro analogové zvuky a levné technologie mu pomohla rozvinout značnou praxi v kladení otázek o vztazích mezi lidmi, věcmi a technologickým prostředím. Gelbart pracuje u filmu a zároveň se věnuje vlastnímu psaní a hudbě. Jeho nahrávky jsou soundtracky do světa obývaného podivnými tvory – vražednou zeleninou a křečky animovanými v tancích z bojišť první světové války.

http://www.gelbartcorp.com

Koncert je pořádán ve spolupráci s Are.

Overture I. / Josef Achrer, Jiří Černický, Pavel Hayek, Vladana Hajnová, Daniel Hanzlík, Milan Houser, Ladislav Jezbera, Stanislav Kolíbal, Jiří Matějů, Michaela Maupicová, Jaromír Novotný, Gerhard Richter, Evžen Šimera / Hauch Gallery / Praha / 28. 5. – 27. 6. 2015

foto: archiv Hauch Gallery

Adéla Taübelová / pohled náhled vhled / Galerie AVU / Praha / 11. – 30. 6. 2015

Galerie AVU Vás zve na vernisáž

Adéla Taübelová: pohled náhled vhled

zahájení 11. 6. v 18.00

Výstava potrvá do 30. 6. 2015

Výstava je výběrem z archivu Adély Taübelové (*1986 +2014), který se pokouší zmapovat témata, jež byla pro její tvorbu v posledních letech charakteristická.

Představeny budou jak kresby, tak pozdější performativní práce tematizující akt dívání. K shlédnutí bude také cyklus kreseb, reflektujících charakter výstavního prostoru, chování diváka v něm
a jeho miomoděčnou roli performera.

Galerie AVU je otevřena denně mezi 10-18.00.

FB událost: https://www.facebook.com/ events/814399738637441/

Václav Stratil / Nedělám nic a jiné práce / Moravská galerie v Brně: Pražákův palác / Brno / 29. 5. – 16. 8. 2015

Václav Stratil: Nedělám nic a jiné práce
(výstava laureáta Ceny Michala Ranného za rok 2014)

Moravská galerie v Brně
Pražákův palác, Husova 18
www.moravska-galerie.cz

Doba trvání výstavy: 29/05/2015–16/08/2015
Datum vernisáže: 27/05/2015 v 18:00
Místo konání: Pražákův palác, Husova 18
Kurátor: Jiří Ptáček
Grafik: Filip Cenek

Udělení Ceny Michala Ranného malíři, performerovi a konceptuálnímu fotografovi Václavu Stratilovi  (*1950) je ojedinělou příležitostí k uspořádání průřezové retrospektivy jeho doposud nezhodnoceného díla z let 1998–2015. Výstava „Nedělám nic a jiné práce“ je vůbec prvním shrnutím tvorby významného českého umělce za uplynulého půl druhého desetiletí. Časově ji ohraničuje Stratilů v příchod do Brna v roce 1998. Výstavu představuje kurátor Jiří Ptáček: „Václav Stratil se stal nepřehlédnutelnou osobností českého výtvarného umění již díky kresbám a  fotografickým sériím, které vytvářel v Olomouci a v Praze během osmdesátých a devadesátých let. Jeho, brněnské období ale bezpochyby můžeme hodnotit jako další, svébytnou etapu jeho uměleckého vývoje. Nejenže během něj obohatil vlastní výtvarný rejstřík o nové techniky, například o používání barevných pastelek, ale zároveň také přehodnotil základní koncepty své tvorby. ,Brněnské období‘ ovšem charakterizují také pohledy zpět a přehodnocování starších postupů. Širší kulturní veřejnost obvykle zná pouze extrovertní a provokativní polohu Stratilovy práce. Záměrem retrospektivy je nastínit její rozsah a mnohostrannost. Stratil je umělec, pro kterého je jistě důležité dávat určité nekompromisní impulzy, zároveň ale dokáže zprostředkovat hluboký intimní ponor, duchovnost, humor a ambivalenci. Proto je na osu mezi extrovertním a introvertním Stratilem navlečen výběr z jeho nejdůležitějších malířských, kresebných a fotografických souborů.“ Součástí projektu byl vedle výstavy rovněž slavnostní galavečer „Bol som slavnej“ konaný v říjnu 2014. Jednalo se o první událost tohoto typu v dějinách ceny. „Když vloni přebíral Cenu Michala Ranného na slavnostním galavečeru v Uměleckoprůmyslovém muzeu, poznamenal před naplněným auditoriem, že se od této chvíle cítí jako Brňák. V nadsázce tím ocenil, že jemu cena udělována v místě, kde se rozhodl žít a působit. Nadsázka byla namístě i proto, že se s Brnem sžil záhy po svém příchodu v roce 1998 a přinejmenším jako pedagog výrazně ovlivnil několik generací mladých umělců, jejichž část dnes spoluutváří místní kulturní klima. Výstava v Moravské galerii tak v neposlední řadě může přispět k pochopení dynamiky lokální umělecké scény. Poznat lépe Stratila znamená dozvědět se víc i o tom, proč výtvarné umění v Brně je, jaké je,“ uvádí Jiří Ptáček.

Václav Stratil: Výstava pro děti
Výstava pro děti je druh
ou samostatnou výstavou Václava Stratila v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně. Probíhá paralelně s autorovou průřezovou retrospektivou „Nedělám nic a jiné práce“, zacílena je ovšem především na dětského diváka. Václav Stratil chce vystavovat společně s dětmi, a tak se vedle jeho miniaturních kreseb a monumentálního obrazu lišky na výstavě objeví i jím inspirovaná díla od návštěvníků výstavy.

Výstava pro děti bude slavnostně otevřena vernisáží 28. 5. 2015 v 16:00 v prostorách připravovaného dětského ateliéru v přízemí Pražákova paláce.

Disparátní proudy / Dům umění města Brna / Brno / 10. 6. – 9. 8. 2015

Disparátní proudy. Mezinárodní skupinová výstava

10. 6. – 9. 8. 2015

kurátorky: CAPRI Berlin (Bettina Carl, Ina Bierstedt)

spolukurátorka co-curator: Klára Adamcová

Vernisáž v úterý 9. 6. 2015 v 18 h

Dům umění města Brna, Malinovského nám. 2 Brno

Caroline Achaintre (SRN/F), Michelle Alperin (USA), Ina Bierstedt (NDR), Bettina Carl (SRN), Matyáš Chochola (ČR), Dietmar Fleischer (SRN), Anna Gollwitzer (SRN), Irène Hug (CH), Sofia Hultén (SE/UK), Andreas Koch (SRN), Susanne Lorenz (SRN), Alena Meier (NDR), Svätopluk Mikyta (ČSSR), Cora Piantoni (SRN), Janek Rous (ČR), Ivan Seal (UK), Pavel Sterec (ČR), Wolf von Kries (SRN), Ilona Winter (SRN)

Výstava Disparátní proudy představuje mezinárodní skupinu umělců, kteří se sešli v 90. letech v Berlíně a které od té doby pojily společné výstavní aktivity, stejně jako blízký pohled na uměleckou tvorbu. Dnes řada z nich působí v nejrůznějších koutech Evropy nebo Ameriky a někteří z nich učí na vysokých školách umění v Berlíně. Spojuje je zejména respekt vůči specifickému, jedinečnému autorskému projevu. Ten se odráží také v názvu výstavy, převzatém z technického názvosloví – v původním významu slova jde o magnetické proudy, které vyzařuje indukční cívka volně do prostoru. Kurátorky tento jev přirovnaly k uměleckému, svobodnému a experimentálnímu uvažování, které se šíří různými směry a postrádá jasně srozumitelnou kauzalitu či linearitu. Tento jev asociuje také marnotratné zacházení se silami, invencí i energií, které nutně doprovází tvůrčí proces. Jednou z rovin kurátorského záměru dua Capri je tedy provokativní oslava neefektivnosti, rozhazování a plýtvání. Kurátorky jsou si vědomy, že takový záměr v nás vzbuzuje čistě negativní asociace. Svou tvůrčí rozmařilost, kdy dávají v plen své nevyžádané autorské úsilí, staví do kontrastu s utilitárním charakterem jednání naší společnosti, která se orientuje především na peníze a zisk.

Ke spolupráci na výstavě přizvaly podobně uvažující české a slovenské umělce a spolukurátorku Kláru Adamcovou.

Pomyslný střed výstavy tvoří pódium ve tvaru půdorysu zaniklé malé berlínské galerie. Tento objekt zároveň představuje tvar volného společenství umělců. Výstava dále ukazuje jak malbu či kresbu, fotografii, videoprojekce, tak nejrůznější instalace, leitboxy, nebo inspirace brněnským kulturním prostorem. Mimořádná je například práce Susan Lorenz, která se inspirovala pozdně gotickým obrazem ze stálé sbírky Moravské galerie. Naše běžné vnímání času a minulosti narušila výrobou lavičky zachycené na středověkém obraze. Na časovost poukazuje také iritujícím způsobem fotografický triptych Pavla Sterce I don´t believe in past lives. Série ukazuje pohledy z hlubin dolu v Přibyslavi, kde se ve středověku marně dlouhá léta dolovalo stříbro. Videoprojekce Matter in Plastic in the Face of the Mind, kterou na výstavě prezentuje Sofie Hultén, předvádí banální každodenní situace, které jsou typické pro naši současnost. Umělkyně však toto filmové vyprávění radikálně dekonstruuje: převádí to, co je nám zdánlivě známé, do sekvencí, které svou absurditou vyvolávají velmi znejišťující účinek. Zaujme také například malba Iny Bierstedt, která ve svých obrazech reaguje na malířské dílo svého otce, který se celý svůj život musel konfrontovat s ideologickým tlakem na kulturu v bývalé NDR. Představí i zcela esteticky a obsahově potlačené dílo A. Kocha, který se kromě své umělecké činnosti zabývá i editováním internetového časopisu o současné vizuální tvorbě “vonhundert”.

Následující den po vernisáži, 10. června, v 17 a 18 hodin budou mít návštěvníci Domu umění možnost absolvovat komentovanou prohlídku výstavy s kurátorkami a přednášku Anrease Kocha o jeho ediční a redaktorské práci.

Marie Kratochvílová / Záznamy podstaty událostí. Fotografie 1968–2015 / Dům umění města Brna / Brno / 10. 6.–9. 8. 2015

Marie Kratochvílová: Záznamy podstaty událostí. Fotografie 1968–2015

10. 6. – 9. 8. 2015

kurátorka: Terezie Petišková

Vernisáž v úterý 9. 6. 2015 v 18 h

Galerie Jaroslava Krále, Dům umění města Brna, Malinovského nám. 2 Brno

Dílo Marie Kratochvílové je spjato s podobou výtvarné fotografie českého kulturního prostoru 2. poloviny 20. století, stejně jako s akční a konceptuální scénou Brna zejména 70. a 80. let a okruhem autorů okolo Jiřího Valocha, Dalibora Chatrného, Jiřího Hynka Kocmana a dalších. Od počátku své fotografické práce se zabývá tím, aby její snímky prostředkovaly ze skutečnosti jen to nejpodstatnější. Skromná, reduktivní estetika snímků M. Kratochvílové představuje pomyslný základ její fotografické tvorby, který z ní vytváří koherentní celek. Její dílo patří k těm, která čekají na hlubší promyšlení úlohy, podílu a významu fotografa pro konceptuální a akční tvorbu jako takovou.

Do uvažování autorky o vlastní tvorbě se logicky promítá i provedení snímků a rovina kvalitního řemeslného školení. Sama se nyní k této rovině své tvorby vyjadřuje takto: „Technická fotografie, výrazem abstrahující disciplína, u mne otevřela osobní dispozice a citlivost. V jisté rovině, odhlédnuto od obsahu, se pro mne černobílý obraz a černobílý grafický pohled na písmo – knihu stal estetickým kultem.“(leden 2015) Jistě také ne náhodou se autorka v poslední době intenzivně věnuje józe a cvičení tai chi. Směřování autorky k východním způsobům uvažování představuje z vnějšího pohledu logickou paralelu k jejímu minimalistickému způsobu vyjadřování, vnímání opomíjeného detailu skutečnosti, ze kterého tvoří ústřední motiv díla. Na počátku roku 2015 si napsala další poznámku: „Když půjdu, vzhledem k věku a zájmu hlouběji, dojdu k mystické a výrazové prostotě tao monady a tai chi. Ne k abstraktní, ale k fyzické estetice, kterou žiju.“ Tvorba M. Kratochvílové, která má kořeny ve všedním, opomíjeném námětu tak, jak je to fotografii českého kulturního prostoru poválečných let vlastní, se logicky vyvíjela do specifické podoby konceptuální fotografie.

Výstava v Galerii J. Krále ukáže zejména stěžejní fotografické autorské cykly autorky: Městské sochy – objekty, Sněhy, Asfalty nebo Botanická zahrada. Snímky většinou vznikaly jako aditivní série dlouho zkoumající určitý jev. Objeví se zde i autorčiny fotografické knihy Ma France, Ronchamp, Supíkovice či Botanická zahrada, které připomenou tento od 60. let 20. století aktuální fenomén. V případě M. Kratochvílové nesou knihy navíc samizdatovou skromnou estetiku, která je v souladu jak s jejím uměleckým naturelem, tak s oblíbeným konceptuálním výstupem výstav: knihou či sešitem. Na výstavě se objeví rovněž její fotografická dokumentace brněnské akční scény.

Dům umění města Brna navazuje výstavou na kurátorskou a umělecko-historickou práci Pavla Vančáta, který v roce 2006 publikoval v bulletinu MG stěžejní studii o díle M. Kratochvílové a prezentoval její tvorbu v ateliéru Josefa Sudka. Výstava se rovněž opírá o materiál nedávno obhájené diplomové práce o díle M. Kratochvílové autorky Anny Jedličkové.

Ostravská muzejní noc 2015 / Galerie výtvarného umění v Ostravě / Ostrava / 13. 6. 2015 od 17h

OSTRAVA PO ROCE OPĚT OŽIJE NOČNÍM KULTURNÍM ŽIVOTEM 

Třicet sedm ostravských kulturních center otevře v rámci celorepublikového festivalu Muzejní noc své brány veřejnosti zdarma až do pozdních nočních hodin.

Ostrava – V sobotu 13. června 2015 od 17 hodin do půlnoci se v rámci celé Ostravy posedmé uskuteční festival Ostravská muzejní noc 2015. Společně se představí 37 organizací, které se běžně zapojují do kulturního dění města Ostravy i Moravskoslezského kraje. Festival bude zahájen společným vypouštěním balonků v 18 hodin před budovou Nové radnice na Prokešově náměstí za účasti představitelů města a organizací, které vznik ostravského festivalu iniciovaly.

„Letošní ročník festivalu opět zahájíme společným vypouštěním balonků, které měly před dvěma lety velký úspěch nejen u dětí,“ dodává Jana Šrubařová.

Jádro Ostravské muzejní noci 2015 tvoří kulturní stánky, které mají v Ostravě vybudováno renomé. Zakládajícími organizacemi jsou Galerie výtvarného umění v Ostravě a Ostravské muzeum. Festival již tradičně obohatí i nově zapojené subjekty, jako například výstava Magičtí Lucemburkové, Lidová konzervatoř a múzická škola Ostrava, Střední odborná škola umělecká a gymnázium nebo Čajovna Rashmi.

Všechny zapojené organizace připravily pro své návštěvníky netradiční program, který zpřístupní zdarma. Stejně tak zvláštní autobusové linky budou mezi jednotlivými institucemi přepravovat zadarmo. „Vybrané aktivity si návštěvníci mohou zarezervovat prostřednictvím online systému od pondělí 8. června na webových stránkách Ostravské muzejní noci, vyhnou se tak neoblíbeným frontám,“ vysvětluje Andrea Węglarzyová.

Festival muzejních nocí, který zaštiťuje Asociace muzeí a galerií ČR, je primárně zaměřen na činnost muzeí a galerií. Ostravské muzejní noci 2015 se však neúčastní pouze muzea a galerie, ale ve spolupráci s nimi také další organizace, jejichž náplň se prolíná s muzeální činností, kulturou či vzděláváním, ať už se jedná o divadla, knihovny, umělecké školy, čajovnu či samotnou Radnici města Ostravy.

Podrobný program jednotlivých organizací je zobrazen na webových stránkách www.ostravskamuzejninoc.cz, na Facebooku a v informační brožuře, která je k dispozici zdarma v zúčastněných organizacích a na veřejných místech Ostravy. V brožurce rovněž návštěvníci naleznou jízdní řády k zvláštním autobusovým linkám a mapky institucí.

Festival zaštítil hejtman Moravskoslezského kraje Miroslav Novák a Tomáš Macura, primátor statutárního města Ostravy. Finančně akci podpořilo statutární město Ostrava a Moravskoslezský kraj.

Hlavní mediální partner: Český rozhlas Ostrava

Partneři: RETIS GROUP, Program, Asociace muzeí a galerií České republiky

Účastníci OMN 2015:

Ostravské muzeum

Galerie výtvarného umění v Ostravě

Radnice města Ostravy

Český rozhlas Ostrava

Centrum kultury a vzdělávaní – Výstavní síň Sokolská 26

Centrum kultury a vzdělávaní – Minikino Kavárna

Centrum kultury a vzdělávaní – Klub Atlantik

Hasičské muzeum města Ostravy

Magičtí Lucemburkové – Svět techniky

INDUSTRIAL Gallery

Muzeum a Galerie Mlejn

Výtvarné centrum Chagall

Antikvariát a klub Fiducia

PLATO – platforma pro současné umění

Slezskoostravská galerie

Galerie Magna

Národní divadlo moravskoslezské

Divadlo loutek Ostrava

Stará Aréna

Miniuni – Svět miniatur

Knihovna města Ostravy

Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě

Alliance française Ostrava

Janáčkova filharmonie Ostrava

Janáčkova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě

Lidová konzervatoř a múzická škola Ostrava

Střední umělecká škola, Ostrava

Střední odborná škola umělecká a gymnázium

Dopravní podnik Ostrava

Železniční muzeum moravskoslezské

Planetárium Ostrava

Čajovna Rashmi

Dolní oblast Vítkovice

Landek Park

Důl Michal

TyfloCentrum Ostrava

Nová Akropolis

Nová šéfka Sbírky moderního a současného umění NG, finalisté Ceny Oskára Čepana, dokončení oprav Husova pomníku na pražském Staroměstském náměstí, odvolání náměstkyně pro kulturní dědictví MK, Anish Kapoor ve Versailles.

1/ Nová šéfka Sbírky moderního a současného umění NG
Sbírku moderního a současného umění Národní galerie povede Milena Kalinovská, která nyní působí ve washingtonském Hirshhornově muzeu jako ředitelka programů pro veřejnost. Její jmenování doporučila osmičlenná odborná komise, jež vybírala nové ředitele tří sbírek NG. Na posty šefkurátorů Sbírky starého umění a Sbírky umění 19. století komise žádného z uchazečů nedoporučila, místa tak zatím zůstanou neobsazena (zde).

2/ Finalisté Ceny Oskára Čepana
Odborná šestičlenná porota rozhodla o čtveřici finalistů letošního ročníku Ceny Oskára Čepana (zde a zde). Z šestapadesáti přihlášených umělců byli nakonec vybráni Radek Brousil, František Demeter, Viktor Fuček a Ján Zelinka. Porota zasedala ve složení Milena Bartlová, Monika Mitášová, Joanna Rajkowska, Adam Budak, Peter Tajkov a Dušan Barok.

3/ Dokončeny opravy Husova pomníku
Uložením pamětní schránky s dokumenty byly ukončeny opravy pomníku Jana Husa na pražském Staroměstském náměstí (zde). Plány na opravu sousoší, které spravuje Galerie hl. m. Prahy, začaly vznikat v roce 2007, samotná rekonstrukce byla zahájena v roce 2013. V průběhu oprav byl pomník zbaven nečistot a konzervován, velká část původních železných šroubů musela být vyměněna za nerezové a zděné pilíře nahradily nerezové podpěry.

4/ Odvolání náměstkyně pro kulturní dědictví
Ministr kultury Daniel Herman odvolal náměstkyni pro řízení sekce kulturního dědictví Annu Matouškovou. Podle oficiálního prohlášení MK Matoušková v dosavadní funkci skončila kvůli novému služebnímu zákonu a po vzájemné dohodě. Na Matouškovou si ovšem již delší dobu stěžovaly památkové asociace kvůli připravovanému památkovému zákonu. Novým náměstkem pro kulturní dědictví byl jmenován dlouholetý ředitel NPÚ v Českých Budějovicích Vlastislav Ouroda (zde).

5/ Anish Kapoor ve Versailles
Od 7. června probíhá ve Versailles výstava Anishe Kapoora (zde). Šestice monumentálních sochařských intervencí, jež jsou umístěny v prostorách zámecké zahrady a míčovny, již vzbudila značný rozruch. Nejdiskutovanějším objektem je socha nazvaná Dirty Corner (Obscénní koutek), která připomíná vagínu (zde). „Existuje více možností, jak interpretovat umělecké dílo,“ řekl Kapoor podle agentury AP novinářům ve Versailles. „Člověk nevyhnutelně narazí na tělo, na naše těla a určitou úroveň sexuality. Nejde ale jen o to.“ Kapoorova instalace navazuje na sérii výstav současného výtvarného umění, které se ve Versailles konají od roku 2008.

Pode Bal jsou jedněmi z průkopníků politického umění v Česku, což je zásluha, kterou jim už nikdo neodpáře. V 90. letech, kdy politizace umění měla stále silné konotace s modem umělcova bytí v předlistopadovém režimu, bylo angažované gesto samo o sobě subversivním aktem, aniž bychom se nějak zvlášť museli ptát po síle sdělení. Co ale stačilo tehdy, nemusí stačit pro dobu, která stihla dozrát do politické reality 21. století.

Vítejte v poušti konceptuálního Reálna!

Bruselské sousoší Rekonstrukce jako tragédie a fraška se stalo středem pozornosti médií, stejně tak jako terčem kritiky. Trhání „narušitele státních hranic“ Hartmuta Tautze, „samostatně útočícími“ psy československé pohraniční jednotky, je vyvedeno v estetice, která navozuje dojem frašky, kterou má z původní tragédie činit současné utopické šílení levicových intelektuálů formátu Slavoje Žižka nebo Noama Chomského. Původně prý mělo být takových postav v instalaci přítomno víc, nicméně se tak nakonec nestalo a dnes už nezbývá než toho jen hluboce litovat, protože celé dílo by tak mohlo být ještě zajímavější.

Pode Bal tu svým dílem mohou parafrázovat Nietzscheho klasickou figuru: „Budoucnost je mrtvá! Budoucnost zůstane mrtvá! A my jsme ji zabili!“. Na smetiště dějin preemptivními uměleckými intervencemi tak odkládají všechny, kdo by chtěli myslet radikálně jinak, čímž dávají figuře aktivistického, politického nebo angažovaného umělce zcela staronový náboj obhajoby aktuálního řádu. Podobají se tak těm, vůči kterým se radikálně vymezují víc, než by si přáli, a společně s Francisem Fukuyamou se ocitli na konci dějin, který je nepřátelský vůči všem utopickým diverzantům.

Za oázou polistopadového řádu, integrovaného do západního civilizačního okruhu, se nachází už jen poušť potenciální dystopie a věčný návrat stejného katastrofického scénáře. Pode Bal se rozhodli osvojit si konzervativní gesto uchovávání a rozvíjení stávajícího světa – a pouze tímto prizmatem můžeme jejich tvorbu vnímat jako „aktuální“.

Žánr aktualismu, kterého jsou nositeli, se vyčerpává poukazováním na fenomény, které vnímají vždy jako partikulární bojůvky v nikdy neukončeném zápasu o „svobodu a demokracii“. Mohou tak poukazovat na korporátní cynismus a střet civilizací (výstava Converse), neschopnost očistit společenské struktury od estébácké svoloče (Malík Urvi) nebo se třeba věnovat tématu Benešových dekretů, ale vždy ve jménu konformních morálních kódů – konformních se svojí sociální bublinou, která schopnost sebereflexe svých vlastních předpokladů vyměnila za pohodlnost integrovanou do hlavního proudu českého měšťanského liberalismu.

Svojí tvorbou Pode Bal ukazují naprostou konceptuální provinčnost a neschopnost překročení vlastního stínu. Stali se smutnými příklady toho, jak lze domestifikovat subversivní snahy politicky angažovaného umění. Pochopitelně tu nechci podrobit kritice samotný záměr připomenutí zločinu, který si pozornost nesporně zaslouží, i proto, že jeho aktéři nikdy nebyli dovedeni k odpovědnosti. Problém s tvorbou Pode Bal nastává ale už v samotném konceptuálním prizmatu, skrze které je situace z roku 1986 nazírána. Tato optika je právě tím, co z bruselského sousoší dělá skutečnou kombinaci frašky a tragédie, nicméně v  odlišném smyslu, než by si autoři představovali.

Pode Bal nahradili subversivní figuru prstem, jenž varuje před všemi extrémismy (levými i pravými), které by mohly ohrožovat nově nabytý liberální řád. Díky tomuto konceptuálnímu guláši v hlavách tvůrců je možné Slavoje Žižka, Noama Chomského a Vladimira Putina vedle sebe pohodlně usadit do role postav, které jsou fraškovitou součástí jedné naděje na útěk ze socialistického pandemonia.

Pode Bal očividně nedokázali rozluštit hádanku, jak osvěžit zatuchlou českou paměť, aniž by sklouzli k triviálnímu antikomunismu. Tedy k takové formě historické paměti, kterou za ně zprostředkují mnohem lépe a efektivněji etablované politické strany, jež takový antikomunismus od počátku zakomponovali do svých předvolebních strategií, s pragmatickým cynismem, který jim je vlastní.

Pode Lol

Autory milovaná evropská liberální modernita byla bohužel hanebně vyživována tu koloniální politikou, tu zase proletarizací širokých vrstev vlastní populace. V postkoloniálních časech dneška tvoří materiální základnu euroamerického blahobytu robotárny třetího světa, africké doly na vzácné kovy společně s bezprecedentním plundrováním přírodního bohatství a eliminací biodiverzity, která už dávno dosáhla katastrofálních rozměrů planetární ekocidy.

Od Pode Bal by ale taková konceptualizace musela znamenat snahu vytáhnout hlavu z písku (a na místě je i jadrnější metafora). Uprostřed civilizačního vektoru (sebe)destrukce jsme namísto toho přesvědčováni, že máme věřit takovému angažovanému umění, které využívá existence komunistických zločinů proti všem těm, kdo by vůči této trajektorii chtěli hledat alternativu.

Petr Motyčka – jeden ze současných členů Pode Bal – geniálně upřesnil, na jakých že to hliněných nohou celý koncept stojí: v rozhovoru pro Českou televizi[1] vysvětlil, že název sousoší vychází z Hegelova výroku (sic!) o tom, že historie se opakuje – nejdřív jako tragédie, potom jako fraška.

Pravdou ovšem je, že diváka, který by se snažil v Hegelových dílech takový výrok najít, by bohužel čekal Ovčáčkův osud. Okřídlená citace totiž nepochází z Hegelova pera, ale z Marxova Osmnáctého brumairu Ludvíka Bonaparta, kde si bere na paškál Hegelovu představu, že všechny velké světodějné události a osoby takříkajíc přiházejí dvakrát. Snad není příliš pedantské chtít po angažovaném umění, aby alespoň umělo číst to, co se rozhodlo podrobit nelítostné kritice.

Vzhledem k tomu, že umělci z Pode Bal o Hegelovi a Marxovi neví evidentně zhola nic, můžeme považovat název instalace za reakci na stejnojmennou knihu Slavoje Žižka, která se před lety objevila na pultech českých knihkupectví, což patrně spustilo v hlavách autorů událost, která vykrystalizovala až v bruselském sousoší. To vše nepochybně umocněno Chomského glosou o nesrovnatelnosti latinskoamerického utrpení pod jhem ze strany vojenských junt podporovaných administrativou Spojených států.

Archeologie umění

Pode Bal dnes už nepředstavují možnost defibrilace skomírající paměti o předlistopadové době. Mnohem více se stali žijícími relikviemi českých devadesátek. Petrifikovaným étosem jedné porevoluční interpretace, která se ve světle nových událostí stává čím dál tím víc neudržitelnou.

Charakteristickým znakem polistopadové politické éry je totiž především to, že nepřinesla nic skutečně nového – nebyla v posledku ničím jiným, než utvořením společenského pletiva podle už existujících západních modelů, které chtěla alespoň dohnat, když už ne předehnat. V okamžiku, kdy se tyto modely ocitnou v krizi, nelze interpretovat tvorbu Pode Bal jinak, než jako snahu vytěsnit rozpory směrem k imaginárnímu vnějšímu nepříteli, který přichází odkudsi zvnějšku s poselstvím nové nebezpečné utopie.

Jen tak se může stát, že na hranicích liberální pevnosti Evropa tonou afričtí uprchlíci po tisících, zatímco si český umělecký kolektiv nevzpomene na nic jiného, než zasadit do scenérie trhání socialistického běžence postavy intelektuální levice. Možnosti uměleckých forem, které by dokázaly zakomponovat situaci současného uprchlíka v kontextu paměti zločinů komunistické pohraniční stráže, jsou prakticky nevyčerpatelné. Autoři se nás ale uprostřed humanitární katastrofy namísto toho rozhodli obohatit varováním před utopickými socialisty všech odstínů a barev.

Pode Bal vůbec nejlépe ukazují, že čerpat konceptuální podhoubí z narativu, který byl odstartován během poslední dekády 20. století, s sebou nese v českém kontextu riziko, že skrze tento narativ nebudeme schopni uchopit nové fenomény, které si akutně žádají naší pozornost, natožpak abychom byli schopni rozkrývat existenci nových jevů, které se ještě žádné pozornosti netěší. Takové umění jednoduše zaspí dobu a zasekne se v místě svého někdejšího vrcholu. Nejen Pode Bal už se novým kouskům patrně nenaučí, takže jsou v českém angažovaném umění výzvou nastupujícím umělcům k jedné jediné věci – generačnímu zlomu.

______________________________________________________________

[1] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/312939-roztrhane-telo-symbolem-zelezne-opony-ceske-umeni-zdobi-brusel/

VISVA.CO / Martin Lukáč / Galerie Kabinet / Brno / Radnická 4 / 13.05 – 20.06.2015

VISVA.CO / Martin Lukáč

Základným východiskom výstavy Martina Lukáča VISVA.CO je vizuálna reprezentácia morskej panny (formosa superne), konkrétne zmeny obsahov a asociácií, s ktorými sa obrazový motív bájneho stvorenia v dvetisícročnej histórii spájal. Inštalácia vytvára enviroment, v ktorom je nová sémantická skutočnosť definovaná pohybom medzi troma základnými referenčnými bodmi na časovej osi.

1. bod: Úvod svojho spisu Ars poetica (O básnickom umení, 1. st. pr. Kr.) formuluje Horácius ako varovný signál umelcom- vystríha ich pred zobrazovaním hybridných kombinácií, ktoré nezodpovedajú pravde prírody či logického skúmania. Ako príklad použil morskú pannu- hybridné stvorenie, ktoré je od pása nahor krásnou ženou a zvyšok tela je rybí:

„Keby tak dievčenskú hlavu sa rozhodol zobraziť maliar

na konskej šiji a telo vytvoriť z rozličných údov 

hýriacich farebným perím a krásna žena by mala

naspodu podobu odpornej ryby, premohli by ste,

priatelia, smiech, keby ste prišli si pozrieť ten výtvor?“

2. bod: V stredoveku sa mytologická postava z Homérovej Odysey stáva predmetom moralizátorských výkladov. Morská panna (ochechule) je symbolom márnivosti a nebezpečnosti mámivej ženskej krásy, reprezentuje pokušenia striehnuce na kresťana pri jeho „plavbe“ životom. Morská panna je synonymom pre pokušiteľku: „Naše milá sestra Jana / do školy jest dána, / tá nevěrná rána / ta jie provrtána. / Ve školejest známa, / tam nelehne sama, / (…) Když prídeš po chvíle, / žák, tebe pochuchle. / Ó předrahá ochochule, / svrbíť li tě karkule?“ (Naše sestra Jana, pol. 14. stor.).
3. bod: Terry Heckler, autor loga firmy Starbucks – najväčšieho obchodného reťazca kaviarní na svete – o svojom výtvore povedal: „It’s a metaphor for the allure of caffeine, the sirens who drew sailors into the rocks.“

Inštalácia je vizuálnym komentárom k týmto bodom. Vytvára medzi nimi nové siete významov a v komprimovanej forme prepája mytologické, sakrálne, profánne a komerčné aspekty obrazového motívu morskej panny. Predostiera vzájomnú kontamináciu významov: napĺňanie, vyprázdňovanie a aktualizácie obsahov identického obrazového motívu. Z mytologickej postavy z Homérovej Odysey sa cez moralizátorské interpretácie stredoveku dostávame k logu siete kaviarní, ktorej brand komerčne zhodnocuje rozšírené významové asociácie. Enviroment vytvára siete hybridných kombinácií, ktoré zodpovedajú nielen podstate východiskového motívu, ale predstavujú i autorský vizuálny komentár k transkultúrnym a transhistorickým vzťahom, v ktorých je morská panna opätovne redefinovaná. (fotoreport tu)

Výstava svojim názvom, i celkovou koncepciou (forma estetizovaného a štylizovaného priestorového hypertextu), odkazuje na špecializované blogy, v ktorých ustavične vznikajú nové obrazové svety a tým i premenlivé siete významov, splietané z privlastňovaných obsahov z najrôznejších zdrojov. Na súčasnú postinternetovú situáciu reaguje i spôsob vytvárania fotografického záznamu výstavy, ktorý sa osamostatňuje a žije si vlastným virtuálnym životom, nezávislým na fyzickej existencii samotnej expozíce. Snímky tak nepredstavujú dokumentáciu výstavy, v zmysle zaznamenania jej „reálnej“ podoby, ale produkciu nových obrazov v sfére digitálneho zdieľania.

Peter Megyeši

VISVA.CO / Martin Lukáč / Galerie Kabinet / Brno / Radnická 4 / 13.05 – 20.06.2015

foto: Michal Huštaty

Nejvýznamnější mezinárodní přehlídka v oblasti divadla a scénografie na světě s tradicí od roku 1967 se opět po čtyřech letech vrací do Prahy. 13. ročník Pražského Quadriennale se ponese v duchu živé výstavy, která během 11 dní nabídne desetitisícům návštěvníků prezentaci děl a umělců z rekordního počtu 78 zemí světa. Hlavním tématem PQ 2015 je SdílenýProstor: Hudba Počasí Politika. Hudba je tedy jedním ze tří podtémat PQ, které rozvíjejí SdílenýProstor, a je jí věnována velká část celého programu. Před Rudolfinem vyroste během PQ 2015 na 11 dní expozice Hudba a prostor kurátora Jiřího Heřmana, na Nové scéně se uskuteční workshopy pro zvukové designéry, v areálu Podolského plaveckého bazénu zahrají švýcarští hudebníci např. z Young Gods, v přednáškovém programu vystoupí i hudební hvězdy jako je např. Bianca Casady ze skupiny CocoRosie. Po celý červen bude probíhat v Galerii Jaroslava Fragnera světová premiéra multimediální instalace věnované fenoménu festivalu v Glastonbury. Hudba je však také výrazně zastoupena i v Sekci zemí a regionů, hlavní programové části PQ 2015. Zvuky a hudba jsou totiž mnohdy hlavními vyjadřovacími prostředky kurátorů jednotlivých expozic této světové výstavy.

 Slavnostní zahájení 13. ročníku Pražského Quadriennale se uskuteční ve středu 17. června od 18 hodin na Staroměstském náměstí. Pod vedením režiséra Viliama Dočolomanského vystoupí Folklórna skupina Poľana z Jarabiny a členové souboru Farma v jeskyni. Zahraje Orchestr BERG v čele s dirigentem Peterem Vrábelem.

Zvuk přenášený kostmi, počasí měnící hudbu či izraelský hudební videoart

V rámci výstavní Sekce Zemí a regionů se návštěvníci mohou těšit na mnoho netradičních zvukových i hudebních zážitků. Polská národní expozice, na které pracoval významný scénograf Jerzy Gurawski, nechá návštěvníky proniknout do tajů sonifikace a zprostředkuje jim možnost „sáhnout si na zvuk“ a slyšet jej přes vlastní kosti. Finská instalace Meteorologická stanice prozkoumá roli zvuku jako scénografického faktoru v performativních uměních a to hned několika způsoby. Umělci se například pokusí společně s návštěvníky Pražského Quadriennale zjistit, jakým způsobem ovlivňuje počasí hudební nástroje a tedy i hudbu. Finští hudebníci během hry na nástroj zažijí déšť, sníh, dusivé horko, povodeň a vítr, i všechny jejich možné kombinace a s postupných rozkladem nástrojů budou návštěvníci moci sledovat i proměny samotné hudby. Katalánsko uvede záznamy nedávných operních inscenací Alfonse Florese a Izrael přiveze do Prahy videartovou instalaci, která představí celkem 45 produkcí izraelských muzikálů a oper.

Glastonbury: Země a legenda

(28. května – 28. června 2015, Galerie Jaroslava Fragnera)

Victoria and Albert Museum připravilo v rámci Pražského Quadriennale 2015 první imerzivní videoinstalaci o festivalu Glastonbury. Jedná se o světovou premiéru, ve které se poprvé v atraktivní multimediální instalaci představí video archiv tohoto legendárního festivalu. Instalace, představující i dosud nepromítaný film natočený v Glastonbury v roce 2014, zkoumá étos největšího uměleckého festivalu na světě odehrávajícího se v zelených polích. Festival spjatý s idylickým somersetským venkovem je utvářen nezaměnitelnou topografií prostoupenou staletími mýtů a legend a sám se podílí na jeho dalším utváření. Instalace si klade za cíl zachytit tuto komplexitu prostřednictvím pohledu na ideály a scénografii sdíleného prostoru.

Instalace Hudba a Prostor v podobě zenové zahrady před Rudolfinem

(18. – 28. června 2015, náměstí Jana Palacha)

Autorem instalace Hudba a Prostor je Jiří Heřman, komisař a garant tématu „Hudba“ v rámci hlavní výstavní sekce PQ 2015. Zenová zahrada vytvoří pro návštěvníky i kolemjdoucí v srdci rušného velkoměsta klidovou zónu, ve které několikrát denně zazní skladba dirigenta a hudebního skladatele Marko Ivanoviće. V sobotu 20. června se hudba rozezní již při východu slunce ve 4.39 a také při jeho západu ve 20.48. Instalace chce poukázat na vztah hudby a prostoru a jejich vzájemné ovlivnění – inscenování hudby v prostoru a prostor jako inspirace pro kompozici hudby.

Bazén v Podolí oslaví 50. výročí audio-vizuálním koncertem Švýcarů- Bernard Trontin (Young Gods), OY a Sunfast

(18. června 2015 od 22:30, Plavecký stadion Podolí

Umělecká instalace a performance Podolská vlna, která je součástí švýcarské expozice, představuje jedinečný audiovizuální projekt, připravený u příležitosti 50. výročí vybudování areálu plaveckého bazénu Podolí. V rámci Pražského Quadriennale tak na jeden den vznikne v areálu plaveckého bazénu ojedinělá performance, inspirovaná samotnými prostory budovy. Vlna, kterou budova připomíná, se na jeden den zalije světelnou instalací, rozezní inspirativní hudbou a na chvíli se bude zdát, jakoby se celá rozpohybovala. Tvůrci audiovizuálního projektu nabídnou 18. června od 22:30 zcela jiný úhel pohledu na plavecký stadion a to v době, kdy není běžně veřejnosti otevřený. Na koncertě komponovaném speciálně pro tuto příležitost vystoupí také Bernard Trontin ze skupiny Young Gods, jeden z umělců ze švýcarského týmu, kteří se PQ 2015 zúčastní. Vstupenkou na akci je plavenka do podolského bazénu.

Okružní hudební jízda probouzející se Prahou

(19. – 22. června 2015, Slovanský ostrov)

Během prvních dní konání Pražského Quadriennale budou mít návštěvníci možnost vyplout na ranní projížďku na palubě loďky australské expozice kolem Střeleckého ostrova. Plavidla budou vybavená audio a video technikou, a tak na břehu i na lodích bude možné naladit stejnou radiovou frekvenci s doprovodnou hudbou, která vznikne přímo k plavbě. Atmosféru probouzejícího se města bude možné zažít po čtyři rána od 19. do 22. června. Vyplouvá se vždy v 7.00 ze Slovanského ostrova a jedna plavba trvá 40 minut.

Sound Kitchen představí živě práci zvukových designérů

(22. – 24. června 2015, Nová scéna Národního divadla)

Foyer Nové scény Národního divadla se na tři červnové dny stane sídlem projektu Sound Kitchen, který nabídne prostor pro prezentaci a diskuzi umělců z celého světa působících v oblasti zvukového designu. Sound Kitchen bude přístupný zdarma i široké veřejnosti a to vždy od 10.00 do 18.00. Na Nové scéně Národního divadla se setká téměř 50 zvukových umělců, kteří představí skladby, zvukové umění, zvukové instalace či díla zvukového designu. 

Přednášky a workshopy hudebních hvězd

Také v rámci PQ Talks se můžete těšit na zajímavé přednášky a diskuze s hudebními interprety. Bianca Leilani Casady z amerického sesterského dua CocoRosie program doplní svou přednáškou „Faded like a Rose At The End Of A Dream„. Ústředím tématem je divadlo jako prostor pro rozvoj tvůrčího procesu. Přednáška proběhne ve čtvrtek 18. června od 14.00 v Paláci Colloredo-Mansfeld.

Zpěvačka Ridina Ahmedová ve své tvůrčí dílně prozkoumá vztahy mezi smysly a okolním světem. Její celodenní workshop, který se koná 23. června od 18.00, nadchne všechny, kteří chtějí objevovat vlastní hlas a poznatky s ním spojené.

V rámci Pražského Quadriennale se můžete těšit na mnoho dalších nejen divadelních zážitků. Celý program se v letošním roce poprvé odehraje v historickém centru Prahy, jak uvnitř významných staveb a památek města, tak ve veřejném prostoru. Kromě hlavní programové části Sekce zemí a regionů se můžete těšit na divadelní představení, pouliční performance, instalace ve veřejném prostoru, workshopy, přednášky a diskuze s nejvýznamnějšími osobnostmi současného divadla a scénografie či dokonce filmu jako jsou Robert Lepage, Robert Wilson nebo Julie Taymor.

Filip Šenk v Lidových novinách hodnotí výstavu britského umělce Rogera Hiornse v Galerii Rudolfinum. Hiorns je podle Šenka zdatným pokračovatelem skupiny britských umělců označovaných jako Young British Artists. „I když mám dojem, že k přesvědčivosti Tracy Eminové či Chapmanů mu něco chybí. Nesměřuje přímo ke kýči jako Damien Hirst, ale moralistní tón je příliš vyhrocený. Namísto kýžené hloubky reflexe zůstává u povrchního efektu šoku, byť myslím, že některá tíživá morální dilemata současnosti zachytil umělec přesně. Dobře se tu bude cítit málokdo.“

Ivan Eixner, jednatel Spolku výtvarných umělců Mánes, doplňuje text Kristýny Drápalové Osud opraveného Mánesu je umělecky zle nahnutý a Mánes nad propastí (LN 7. 3.) a shrnuje některá zásadní fakta spojená s dějinami budovy Mánesa a S. V. U. Mánes.

Události v kultuře na ČT art představují aktuální knížku tragikomiksů Venduly Chalánkové, výtvarnice hovoří také o svých dalších projektech (zde). Události si rovněž všímají nové výstavy Anishe Kapoora ve Versailles (zde).

Mezinárodní hudební festival Brno – Expozice nové hudby 2015 / 28. ročník – téma Procházení hudbou / koncerty, zvukové instalace a performance, hudební intervence do veřejného prostoru / Brno / 10. – 14. 6. 2015

Dolnorakouská Kunsthalle Krems, situovaná na břehu Dunaje, připravila pro své návštěvníky rozsáhlou prezentaci překlenující tvůrčí období třiceti let, které svými podmanivými projekcemi, instalacemi a objekty ovládla švýcarská umělkyně Pipilotti Rist.

Z šedi každodennosti je divák autorkou zván do útrob galerie, aby se vydal na cestu do magického (na první pohled zdánlivě tolik odlišného) světa, aby zbystřil své smysly, vnímal intenzivněji sám sebe i své okolí a pak se vrátil zpět proměněn touto novou zkušeností. Tak jako ze snu k nám, jednou symbolicky, podruhé bezprostředně smyslově, promlouvají obrazy z velkoplošných projekcí autorčiných videokoláží. Jistě ne náhodou je hned v prvním sále divák vybídnut, aby ulehl do jedné z postelí, které tvoří součást instalace, a oddal se plně přívalu vizuálních vjemů. Pipilotti Rist dopřává svému publiku multisenzorický zážitek, který podporuje celkovým charakterem svých projekcí a vytvořením takového prostředí, které poskytuje možnost fyzické relaxace, odpoutání se od vlastního těla a jeho možné opětovné vnímání navozené vizuálními podněty. Kromě zraku je také tímto prostředím přímo aktivizován i hmat, který může spočinout na měkkých a strukturovaných površích polštářů a koberců.

Videoprojekce využívají celých ploch galerijních stěn, podlahy i stropu, a tak se vnímající ocitá přímo v obraze, či spíše téměř ve scéně samotné, čemuž napomáhá i způsob, jakým autorka pracuje s kamerou (orientace na diváka). Rist prolíná detailní záběry těl ve vláčném pohybu a v blízkém a až teatrálně intenzivním kontaktu s přírodními prvky tak, aby plně atakovala a probudila divákovo ospalé vnímání. Také záběry natočené pod vodní hladinou (Sip My Ocean, 1996) evokují rozostřené snové prostředí a neurčitost představ či vzpomínek. Projekce v mnohých případech počítá i s kaleidoskopickým efektem vznikajícím v lomech stěn a stimulujícím obrazotvornost podobně jako známé skvrny Rorschachova testu. Náhodně vznikající osově souměrné obrazce jemně připomínají, že jsme v měkkém ženském světě, na který autorka často odkazuje také ve své druhé tvůrčí poloze – v drobnějších objektech, které jsou těmi nejdůmyslnějšími způsoby propojeny s videem. A tak se nám naskytuje možnost nahlédnout do nitra dámských kabelek, stejně tak jako sledovat děje v zákoutích lastur.

Videoobjekty však využívají opačný funkční princip – divák není projekcí pasivně pohlcen, ale je vybízen k pozornému objevování a nahlížení na věci, jež ho obklopují. Přímo pro výstavu v Kremži vytvořila Pipilotti Rist „obývací pokoj“ (Kremser zimmer, 2015) skrývající četná zákoutí se skrumážemi předmětů oživenými tu a tam drobnou videoprojekcí. Všední předměty se zde proměňují a s nimi i vše, co je v jejich blízkosti. Rozestlané hnízdo postele se pod sprškou hvězd stává středem vesmíru a koberec v pokoji kryje vstup do pekel, odkud k nám skulinou ve spletitém perském vzoru naléhavě vztahuje ruce sama Pipilotti (instalace jejího díla Selbstlos im Lavabad [Selfless in the Bath of Lava], 1994). Nutno dodat, že působivost výstavy by nebyla možná bez precizního technologického zpracování a zázemí. Jen perfektně nasvícené, fungující, ozvučené a vzájemně se nerušící instalace totiž umožňují adekvátní vnímání jednotlivých děl.

Probouzíme-li se pak v závěru výstavy opět do skutečnosti, plni dojmů se možná zamýšlíme nad tím, jak moc se pestrobarevný svět videoartové kouzelnice Pipilotti Rist liší od toho „našeho“. Překvapivě ale nakonec můžeme dojít k závěru, že záleží hlavně na nás samotných a našem rozhodnutí, jakým způsobem vnímáme svět, který obýváme, a zda si z něj dokážeme vytvořit místo, ve kterém chceme žít.

______________________________________________________________

Pipilotti Rist / kurátoři: Stephanie Damianitsch, Hans-Peter Wipplinger / Kunsthalle Krems / Rakousko / 22. 3. – 28. 6. 2015

______________________________________________________________

foto: archiv Kunsthalle Krems

BookObrazy: Traja kamoši a fakticky fantastický bunker / Berlinka, Ex Libris , Bratislava / 12. 6. 2015 o 16. 30h

BookObrazy: Traja kamoši a fakticky fantastický bunker
16.30 – 18:00 / Berlinka, Ex Libris / vstupné 3 € pre rodinu

Juraj má skoro jedenásť a chcel by pieskomila alebo iné prítulné zvieratko. Nič z toho mu nedovolia. A tak si Juraj nájde v lese fantastický bunker a troch kamošov. Doktor, slečna a agent (čiže kôň, mačka a pes) naučia Juraja, že keď niečo chce, musí byť trpezlivý, že najlepšie sa premýšľa na strome a tiež, že všetko nie je vždy tak, ako to vyzerá.
Rezervácie: barbora.jurinova@sng.sk