V DOXu lze navštívit výstavu projektu UPFRONT prezentující snímky čtyřiadvaceti španělsky mluvících válečných fotografů. „Každý snímek má svůj příběh. Zneklidňující, drásající, někdy melancholicky dojemný,“ píše Leona Šlajchrtová v Lidových novinách.
Aféra Panama Papers se dotkla i trhu s uměním. Modiglianiho obraz Sedící pán z holí, který byl do roku 2008 ztracený, totiž patří rodině obchodníků s obrazy Nahmadovým. Možnému dědici díla tvrdili, že obraz je majetkem firmy International Art Center sídlící v Panamě. Nyní se však ukázalo, že ona firmu ve skutečnosti vlastní právě Nahmadovi. „V podstatě je to jen krycí firma, fíkový list, který má na veřejnosti oddělit galerii Nahmadových od obrazů, o nichž Nahmadovi dobře vědí, že jejich vlastnictví je přinejmenším sporné,“ píše se MfDnes a krátce i Právo.
Mozaika na Čro Vltava nabízí rozhovor s Jiřím Sopkem, který právě vystavuje v rámci skupiny 12/15 v pražské Galerii Gema. Sopko po 25 letech odchází z AVU, které byl dvakrát rektorem.
V českobudějovické galerii Měsíc ve dne je do 15. dubna k vidění výstava České malířství dvacátého prvního století v deseti obrazech. Kurátoři (Jakub Albín, Jiří Ptáček a Michal Vavrečka) oslovili jedenáct autorů a nabídli jim možnost vytvořit malbu přímo na stěny galerie. Projekt svým pojetím připomíná salonní výstavy oblíbené v 18. a 19. století, kde umělci prezentovali svá nejnovější díla, aniž by je spojovalo jednotné téma. Výstava v Měsíci ve dne ale daný koncept využívá s lehkou nadsázkou, kterou lze cítit už v samotném názvu. Nesnaží se o objektivní shrnutí současné české malby. Namísto toho představuje „reprezentativní vzorek“ umělců, kteří jsou schopní reagovat na specifickou koncepci výstavy, jež se obrací k tradici nástěnné interiérové malby. Prostor galerie byl rozdělen na jednotlivá pole, která autoři pojali bez předem stanoveného zadání v intencích vlastního výtvarného uvažování. S kurátorem Jiřím Ptáčkem a umělci Patricií Fexovou, Václavem Girsou a Tomášem Roubalem jsme se bavili o přípravě projektu a úskalích jeho realizace.
Zleva Ludmila Smejkalová, David Krňanský, Václav Girsa, Patricie Fexová (dole)
Před umělci stál poměrně těžký úkol: vytvořit nástěnné malby. To ne každý může zvládnout, už kvůli samotnému měřítku zdí. Na základě jakého klíče jste umělce vybírali?
Jiří Ptáček: Výběr účastníků vycházel z větší řady předpokladů a úvah. Shrnout je stručně prostě nemohu. O každém vystavujícím jsme uvažovali v individuální rovině, ale také ve srovnání s ostatními. Svoji roli hrál také typ malby i postavení na české scéně. Důležitým hlediskem ale bylo, že jsme chtěli všem malířům důvěřovat, že obstojí v námi daných podmínkách nástěnné malby. Pouze u menšiny jsme se ale mohli opřít o předešlé realizace. Součástí našeho konceptu bylo, že autorům předkládáme neobvyklou podmínku, která si vynucuje promyslet vlastní přístup.
Výstava svou formou připomíná salonní výstavy a spojuje v sobě několik různorodých malířských poloh.
JP: Slovo „salon“ jsem použil už v první korespondenci s umělci. Někteří na něj reagovali velmi zkoumavě až pichlavě. To slovo má negativní konotace výstav bez ladu a skladu. Podle mě se ale na kolektivních výstavách někdy příliš snažíme o koncepční zarámování, takže se může vytrácet individuálnost vize a řešení. V případě této výstavy jsme si mohli oddychnout a těžiště přenést na samotné malířské téma nástěnného obrazu a výmalby galerijního prostoru. Uvědomujeme si totiž, že zátěž znamenají již základní „problémy“ jako malba na stěnu, monumentální měřítko, stejně jako vynucené sousedství a požadavek zaplnění celé galerie v duchu interiérové výmalby měšťanských domů či zámků. Proto jsme také nechtěli vkládat další program. Jednotlivá malířská pole jsme také chtěli oddělit od sebe, aby výstava zůstala „výstavou obrazů“. V jejím designu jsme tak hledali pomezí, kdy galerii vymalujeme, ale přitom se podržíme ideje, že nám jde o jednotlivý obraz jako nosič určitého vizuálního sdělení.
Na salónní koncepci se odvolává i muzeální název výstavy. Z textu k výstavě jsem nakonec vypustil větu, že podobně nazvané všezahrnující a vyprázdněné přehlídky přenecháváme nenápaditým muzejním kurátorům a špatným provinčním galeriím. Nás zajímalo prověřit možnosti nástěnné malby u malířů, kteří nám připadají výjimeční a schopní. S přesvědčením toho, že jim v takto daných podmínkách chceme ponechat co nejvíce manévrovacího prostoru. V tomto duchu jsem s nimi výstavu konzultoval i na našich schůzkách.
Tomáš Roubal
Jak probíhala vaše spolupráce na projektu? Vedli jste nějaké diskuze, ještě než jste sem přijeli? Jak jste se na výstavu sami připravovali?
Patricie Fexová: Myslím, že předem byly dvě schůzky. Na té první jsme přišli s vlastními návrhy a na základě toho vznikl koncept samostatných polí. Následně do sebe začalo vše přirozeně zapadat. Každý si mohl pro realizaci vybrat místo, které se mu líbí. Já jsem vedle sebe chtěla co nejvíc sousedů a malbou na jejich práci reagovat. Použila jsem barvy, kterými malovali a snažila se tak sousední obrazy propojit. K tomu se nejlíp hodil spodní pruh na největší stěně první místnosti, kdy mám vedle sebe malbu Lídy Smejkalové a nad sebou práce Davida Krňanského a Václava Girsy.
Václav Girsa: Já jsem reagoval na název galerie „Měsíc ve dne“ a vytvořil jakýsi graf. Zaznamenával jsem dobu jednoho měsíce a se zápisem jsem skončil pár dní před vernisáží. Černou barvou je zachycen spánek, bílá pole jsou bdělý stav a každý čtvereček představuje jednu hodinu. Ta zelená pole znázorňují čaj, béžové obdélníky kafe s mlékem, žlutá pivo, červená červené víno, nazelenalá jsou martini. Je to vlastně záznam, kolik jsem toho vypil. Už od dětství jsem si dělal podobné poznámky. Když jsem byl mladý hoch v pubertě, tak nás všichni strašili, že alkohol a jiné návykové látky jsou smrt. Já jsem byl samozřejmě zvědavý. Všechno jsem si psal, abych zjistil, zda je to se mnou špatné. A nyní mě napadlo se v souvislosti s výstavou k tomu tématu vrátit. Půlnoc je zobrazená dole. Střed je dvanáctá hodina polední a nahoře je opět půlnoc. Je zde vidět, že chodím spát v jednu nebo v půl druhé ráno, pak se v noci probouzím. Dalo mi to hodně práce, protože ta zeď se chová jinak než plátno. Když se celá vylepuje páskami, tak se pak často strhne i samotná omítka s barvou. Tím se to celé muselo pracně retušovat. Pracoval jsem všech pět dní a skončil až dvě hodiny před vernisáží. Myslím, že už to nikdy dělat nebudu (smích). Přesto mě na tom zajímalo, jak malba bude vypadat v celé své monumentalitě.
Patricie, když Václav maloval až do poslední chvíle, tak pro tebe muselo být náročně na jeho malbu reagovat.
PF: Vždy, když Václav trochu uhnul, sebrala jsem mu barvu a něco pod jeho obrazem vytvořila. Přijela jsem do Budějovic už první den a byla zde až do konce. Když jsem nemohla malovat, mohla jsem rozjímat anebo jsem ostatním pomáhala míchat barvy.
Jan Šerých
Tomáši, tvoje malba zabírá celou jednu stěnu v zadní místosti. Jakému tématu ses věnoval?
Tomáš Roubal: Ta malba nepotřebuje větší komentář, vše je v ní napsáno (v dolním rohu Europe 2017). Je to taková temná vize Evropy v roce 2017. Hranice, zdi, stěny. Je celá v šedých tónech.
Měls předem nějak rozvržené, jak to budeš malovat?
TR: Věděl jsem akorát, co chci malovat, a zbytek byla improvizace. Původně tam mělo být více věcí, ale nakonec mi to přišlo dobré, jak to je. Vznikla z toho taková temná abstrakce.
Patricie, ty jsi měla jasně rozmyšlený koncept. Myslíš, že byli i ostatní dobře připraveni, nebo nechali konečné řešení náhodě? Říkám si, když někdo nezná daný prostor a práce ostatních, musí být těžké předem odhadnout, zda jeho malba bude v prostoru fungovat.
PF: Myslím, že byl každý dost pečlivě připraven. Já jsem věděla ze schůzky, co chce dělat Václav Girsa a Lída Smejkalová. Ale například u Davida Krňanského došlo k nějakým změnám.
JP: Každý přípravě věnoval jinou dobu. David Krňanský chtěl původně malovat parafrázi myší díry. Teprve Patricie mě upozornila, že jeho pole nekončí u země, takže myší díra by nedávala smysl. Myší díra se přeci nemůže vznášet ve vzduchu. Tak jsme mu zeď nafotili a on nakonec přijel s jiným nápadem. Chtěl vytvořit kosočtvercový designový tvar. Na místě zjistil, že ho použila už Lída Smejkalová na vedlejší zdi. Rozhodl se tak malovat na zeď zcela bezprostředně. (V minulosti se věnoval street artu a měl zkušenosti s graffiti, pozn. autorky.) Také Vasil Artamonov mi po příjezdu vyprávěl o třech možných idejích. Když za ním o něco později dojel Alexey Klyuykov, rozhodli se pro čtvrtou.
Jejich malba budí dojem, že je od jednoho autora. Zároveň si vybrali nejproblematičtější zeď s oknem uprostřed.
JP: Skvěle mezi sebou komunikují. A nevzpomínám si, že bych je přitom slyšel spolu mluvit. Jsou něco jako Vinnetou s Old Shatterhandem. Zároveň pracují velmi pilně a rychle. Malovali bez přípravné kresby a navzájem si svoje práce opravovali. Přitom zde malovali po delší pauze ve vzájemné umělecké spolupráci.
Vasil Artamonov a Alexey Klyukov
Tak mě napadá, znali se všichni umělci navzájem?
JP: Bylo tam jen pár menších mezer. Například Davida Krňanského někteří neznali osobně. S Tomášem Roubalem jsou zde nejmladšími autory. Ale mnozí z nich jsou spolužáky ze školy a svoji tvorbu znají dobře. Ono je také nebezpečné, že jako kurátoři máme určité umělecké preference. Když pak člověk vybírá autory pro výstavu, snadno zjistí, že vyšli z jednoho či dvou ateliérů. Stále se pohybujeme na jedné myšlenkové mapě. Tomu jsme se také chtěli vyhnout.
Jednotlivá díla nemají popisky a je tak těžké přiřadit je k autorům. To byl záměr?
JP: Připravili jsme doprovodný katalog. Původně jsem chtěl požadovat, aby práce na obrazech byly ukončeny den před výstavou. Díky dobrým vztahům Elišky Štěpánové (zakladatelky galerie, pozn. autorky) a Františka Nárovce s majitelem místní tiskárny jsme totiž schopní vytisknout malý katalog za jeden den. Fotograf s grafikem byli připravení podstoupit noční směnu, aby katalog šel ráno do tisku. Později mi došlo, že nemohu spoléhat na to, že všechno vznikne za pouhé tři dny. Variantou bylo udělat katalog ze skic. Někteří si ale žádné náčrty nepřipravovali. Co by tam dala například Patricie? David Krňanský by tam zase měl tu myší díru.
Přes předchozí schůzky byl konečný výsledek do poslední chvíle nejasný. Stalo se něco, co tě vyloženě překvapilo?
JP: „Výsledek“ bývá nejasný i u výstav, kdy máte v galerii deset fotografií a máte je pověsit na zeď vedle sebe. Na to musí být kurátor připravený. Proto je tak důležité, aby u výstavy byl osobně přítomný a ochotný neustále přehodnocovat dříve přijatá rozhodnutí. Překvapením samozřejmě je výsledný tvar, který nám na výstavě vyplynul sousedstvím děl. Jiným typem překvapení zase byla trpělivost Patricie Fexové, celé dny vyčkávající, až ostatní rozmalují obrazy, nebo Girsova schopnost určovat dynamiku společného pobytu celé skupiny. Překvapením také bylo, když skvělý malíř Adam Štech s vyvalenýma očima postával za zády Alexeje s Vasilem a zíral na způsob jejich práce. Bylo úžasné sledovat, jak jejich malování hltá.
Adam Štech
České malířství dvacátého prvního století v deseti obrazech / vystavující umělci: Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov, Tomáš Bárta, Patricie Fexová, Václav Girsa, David Krňanský, Petr Písařík, Tomáš Roubal, Ludmila Smejkalová, Jan Šerých, Adam Štech / kurátoři výstavy: Jiří Ptáček, Jakub Albín, Michal Vavrečka / Galerie Měsíc ve dne / České Budějovice / 16. 3. – 15. 4. 2016
Josef Váchal / Kniha vzpomínek. Dialog díla a fotografie / GAVU Cheb / Cheb / 14. 4. – 19. 6. 2016
Josef Váchal: Kniha vzpomínek. Dialog díla a fotografie
14. 4. – 19. 6. 2016
Kurátorka: Hana Klínková
Vernisáž ve středu 13. dubna v 17.00.
Komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy ve středu 1. června v 17.00.
Výstava je uspořádána ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze.
Josef Váchal (1884-1969), malíř, ale především náš nejvýznamnější grafik 20. st., velkou část svého života také fotografoval. K této činnosti přistupoval různě: najdeme u něj snahy o uměleckou fotografii, zajímavé motivy si zaznamenával pro případné budoucí výtvarné dílo a konečně fotoaparát používal jako každý jiný pro dokumentaci krajin, lidí a situací. Z mladých let existuje řada autoportrétů, dále fotografoval své blízké – matku, ženu Mášu a přítelkyni Annu Mackovou, čtyřnohé členy své domácnosti a různé přátele. Výstava ale primárně nechce představit Váchala jako fotografa. Jejím cílem je zachycení „meziprostoru“ mezi výtvarným dílem a fotografií. Na některých případech dokládá, jak Váchal fotografii používal jako inspiraci či předlohu konkrétních děl, jindy snímky přibližují kontext, v němž vznikaly jeho práce týkající se určitých lidí a míst. Počátky Váchala – fotografa spadají do roku 1905, kdy vznikl i umělcův Denník 1905 / Kniha vzpomínek. Podle něj byla nazvána nejen tato výstava, jejíž jedna část je deníku přímo věnována, ale i stejnojmenná kniha, která k ní vychází v nakladatelství Arbor vitae.
Tajomstvá umenia 9 / Ján Berger – Kontinuum / Mirbachov palác GMB, Františkánske nám. 11 / 13. 4. 2016 o 14.00 h
Programy cyklu Tajomstvá umenia sú zamerané na hlbšie poznávanie vybraných tém, osobností a diel zo sveta starého i súčasného umenia. Konajú sa raz mesačne, vždy v stredu so začiatkom o 14 hod. v Mirbachovom alebo Pálffyho paláci GMB.
Vstupné: 1,50 €/osoba (platí len pre seniorov).
Ján Berger – Kontinuum
Výstava predstavuje súbor obrazov Jána Bergera (1944), ktoré vznikli po roku 2000 a ktoré ešte neboli vystavované. Súbor sa nesie v klíme mýtických obsahov, má svoje dominanty i kontrapunkty. Niektoré autorom cielene zaradené diela pochádzajú zo staršieho obdobia. Bytostný maliar a kolorista dlhoročne viedol Ateliér maľby na VŠVU. Podľa jeho slov: „Vzťah k maliarstvu sa vtedy jemne povedané gumoval, lebo do popredia sa dostávali iné médiá. V porevolučnej situácii som sa ako vedúci ateliéru snažil udržať zmysel maľby na Slovensku.“ Mgr. Vladislav Malast povedie diskusiu so samotným autorom.
Ján Hrčka / Legendy z podtácku / kurátor: Jakub Hvězda / Galéria Čin Čin, Bratislava / 12. 4. o 18.00 h
Legendy z podtácku
Dosavadní tvorba Jána Hrčky by se dala rozdělit zhruba do dvou výrazně oddělených poloh, propojených společnými znaky, jako je např. sklon k monochromii a formální redukci nebo primární důraz na malířské kvality – s níž velmi obratně zpracovává zvolený námět v obraze. Obrazy první skupiny jsou založeny na zobrazení konkrétního motivu v jeho typickém expresivním výrazu s důrazem na strukturu a materiál malířských prostředků. Motivem, který zpracovával a varioval pro tuto výstavu, se mu stal pivní podtácek. Zvolený námět, který na první dojem působí dosti banálně, nám prezentuje s ironickým podtextem – kde se zabývá jeho kulturně-společenskou historií. Podtácek se na výstavě stává doslova legendou, která nám poodhaluje příběh těchto „hraček“ štamgastů. Je to především osobní výpověď a zároveň malířský výzkum. Malíř klade důraz na hloubku, bohatost prožitků a schopnost předat tyto prožitky dál. Autorova malířská výpověď zrcadlí společenský vývoj pivních tácků s ironicko-kritickou nadsázkou. Na vystavených formátech je patrná určitá grotesknost, která ilustruje příběhy jednotlivých tácků. Tvorba je pro Hrčku nutnost se vyjádřit a malba je jazyk – prostřednictvím něhož nachází slova. Ján Hrčka „píše“ svoji povídku o pivních táccích skrze malbu. Podobnost jeho prací s anticipačním momentem lidského zacházení s pivními tácky se nachází v soudobé městské kultuře. Klade si otázku, kam až se do dnešního dne dostala „pivní kultura“. Určitá neobratnost jeho děl vyznívá jako obratnost, s jejíž pomocí nám poodhaluje něco, nám mnohdy neviditelné. S touto formou kriticky parafrázuje úpadek typické „pivní kultury“ u nás.
Žádná lyrizující křehkost či jemnost! Tvorba Jana Hrčky působí daleko syrověji a útočněji -podobně jako první „pratácky“, které bývaly často odbarvené do tmavě ruda nebo tmavě zelené a nepůsobily zrovna hygienickým dojmem. Většinou byly vlhké, hostily celé kolonie bakterií a nevábně zapáchaly. Atmosféru hospodského prostředí, která je v dílech též patrná, velmi dobře dokresluje celkový výraz výstavy. Odhaluje nám pravý a jediný význam pivních podtácků, s kterými zachází jako s legendou. V bezprostřední surovosti malířského gesta se odehrávají autorova vlastní mikrodramata, která se snaží diváka vyprovokovat k aktivní spolupráci při dotváření konečné vize z celkového vizuálního dojmu výstavy.
Ján Hrčka patří k nejmladší generaci, která aktivně prezentuje svou tvorbu na Slovenské výtvarné scéně i v zahraničí. Jeho počátky jsou spjaty se studiem na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, konkrétně v ateliéru Prof. Ivana Csudaie. Též je členem malířského kolektivu BAnda, který svá díla aktivně prezentuje na Slovenské i České umělecké scéně. Neméně důležitá je i jeho hudební činnost, sám hraje na bicí a figuruje jako zpěvák v několika punkových kapelách.
Open studio: Anca Benera a Arnold Estefan / Café Berlinka SNG, Bratislava / prednáška bude v anglickom jazyku / 12. 4. 2016 o 17:00 h
Pacta sunt servanda, 2011-2012 (video still)
Anca Benera a Arnold Estefan splupracujú ako umelecká dvojica od roku 2011. Vo svojej práci sa priamo zaoberajú otázkou kultúrnych rozdielov, odhaľujúc dôsledok naliehavého pôsobenia identity, dejepisectva a zákonodarstva na subjektivitu.
V umeleckej praxi využívajú rozličné médiá, kultúrne registre a disciplíny, ako prostriedky na reflexiu spoločnosti ako spleť konvencií, ktoré môžu a musia byť sústavne pretvárané.
Sú zároveň spoluzakladateľmi Centrum pre vizuálnu introspekciu (Center for Visual Introspection) v Bukurešti, kde zorganizovali množstvo workshopov, projektov vo verejnom priestore a vydali niekoľko publikácií.
Open studio je vzdelávací program ateliéru IN na Katedre Intermédií na VŠVU v Bratislave.
SENSORIUM / Berlinka — SNG, Esterházyho palác, Slovenská národná galéria, Nám. Ľudovíta Štúra 4, Bratislava / 19. 4. 2016
Illustrácia-Amalia Roxana Filip
Nechajte sa vtiahnuť do sveta dynamických a interaktívnych inštalácií, grafík, vizualizácií dát a generatívneho dizajnu. Medzinárodne uznávaní umelci a dizajnéri, ktorí kreatívne využívajú technológie, sa stretnú v Bratislave, aby prezentovali svoje projekty, procesy a myšlienky. Sensorium je prvý ročník jednej z najpokrokovejších vzdelávacích udalostí svojho druhu na Slovensku zameraných na prienik umenia, dizajnu a technológií.
Miesto: Celodenný Workshop — Lab, Námestie SNP 25, 811 01 Bratislava
Večerné prednášky — Berlinka, SNG — Esterházyho palác, Námestie Ľudovíta Štúra 4, 811 02 Bratislava
Produkcia: Unfold — Lucia Dubačová
Myšlienka podujatia Sensorium sa zrodila na festivale Resonate, ktorý spája významných svetových umelcov, dizajnérov, výskumníkov a pedagógov. Jedinečné projekty a priateľskí lektori boli inšpiráciou pre organizátorov Sensoria, ktorí sa rozhodli priniesť podobnú atmosféru a projekty na Slovensko.
V Bratislave sa naskytne jedinečná možnosť zažiť projekty využívajúce moderné technológie a nové médiá, no hlavne možnosť spoznať zaujímavých umelcov a dizajnérov ako Karstena Schmidta z Nemecka a Paua Garciu zo Španielska. Cieľom podujatia je tvorba priestoru pre umelcov na prezentáciu ich diel a s tým súvisiaca debata o víziách, ktoré spájajú technológie a umenie. Domácu scénu zastúpi Ján Šicko, vedúci MediaLabu na VŠVU a oceňovaný tvorca interaktívnych inštalácií a vizuálna umelkyňa Amaliu Filip.
Hviezdou tohtoročného programu je Karsten Schmidt aka toxi, ktorý sa preslávil tvorbou nástrojov pre programovanie vizuálneho umenia a multidisciplinárnosťou.Vystavoval v New Yorku (Museum of Modern Art), Londýne (Victoria & Albert Museum, Design Museum) a ďalších mestách po celom svete. Je označovaný za neprekonateľného softvérového umelca a remeselníka.
„Sensorium je už na začiatku svojej existencie vrcholovým príspevkom k rozvíjajúcej sa slovenskej scéne generatívneho dizajnu, digitálneho navrhovania a umenia najnovších médií. Prednášky Pau Garciu a Karstena Schmidta stabilizujú Bratislavu ako jedno z centier aktuálneho umeleckého diania. Zároveň je to prvý krát, kedy na Slovensko prichádzajú umelci tohto formátu aj v disciplínach na pomedzí programovania, grafického dizajnu, vizuálneho, priestorového a interaktívneho umenia. Karsten Schmidt už roky rozvíja najprogresívnejšie digitálne návrhové nástroje a na scéne sa stal legendou.“ Ján Pernecký, rese—arch
Workshop povedie oceňovaný umelec Karsten Schmidt (aka toxi), ktorý spája programovanie, dizajn a umenie. Uskutoční sa v Labe — novom priestore pre digitálnu fabrikáciu, kde účastníci workshopu spoluvytvoria modulárnu skulptúru. Workshop je vhodný pre začiatočníkov, ale aj pokročilejších dizajnérov, ktorí majú záujem o posúvanie hraníc svojej kreativity a zručností.
Karsten Schmidt (DE) svetoznámy umelec a dizajnér, ktorý spája výpočtovú techniku
s umením, dizajnom a remeslami. Pôvodom z východného Nemecka, pôsobiaci v Londýne, sa počas posledných 25 rokov zaoberá transdisciplinárnym spôsobom práce. Karsten bude viesť celodenný workshop v Labe a taktiež porozpráva niečo o svojej tvorbe večer v SNG.
V rámci svojho projektu PostSpectacular Karsten aktívne skúma možnosti prieniku dizajnu, umenia, softvérového vývoja a vzdelania a ich aplikácie do rôznych sfér, akými sú architektúra, branding, digitálna fabrikácia, interaktívne inštalácie, pohybová grafika a hudba. Vystavoval v MoMA New York, Design Museum, Barbican Centre a Victoria and Albert Museum, London.
Workshop buduje na Karstenových procesoch a nástrojoch z jeho projektu thi.ng. Účastníci budú pracovať s geometriou, rôznorodými materiálmi, technikami fabrikácie, laserovým rezačom a špeciálne vyvinutým softvérom. Workshop poskytne praktický prehľad a zručnosti v nástrojoch, technikách a prostredí výpočtových dizajnových praktík. Účastníci sa naučia, ako používať techniky parametrického a generatívneho dizajnu, nástroje digitálnej fabrikácie a fyzickú montáž skulptúry. V rámci workshopu bude prebiehať aj základná práca s kódom, pričom nie sú potrebné žiadne predošlé skúsenosti.
devart co(de)factory @ digital revolutions, barbican-Karsten Schmidt, (foto: Andrew Meredith)
PREDNÁŠKY
Berlinka — SNG, Esterházyho palác, Slovenská národná galéria, Nám. Ľudovíta Štúra 4, Bratislava
Program
17.30—17.45 Registrácia
17.45—18.00 Úvod lab.SNG
18.00—18.30 Amalia Filip
18.30—19.00 Ján Šicko | DevKid
19.00—19.10 Prestávka – výstava
19.10—20.10 Pau Garcia | Domestic Data Streamers
20.10—20.20 Prestávka – výstava
20.20—21.20 Karsten Schmidt | Post Spectacular
21.20—23.00 Neo-swingové šialenstvo | DJ Matwe Drappenmadchenfeller
18.00—23.00 Výstava
Po skončení prednášok bude možnosť zoznámiť sa a porozprávať sa s lektormi osobne.
Amalia Roxana Filip aka chaosdroid (RO) pôsobí už 10 rokov na Slovensku a jej hlavnými vyjadrovacími prostriedkami sú živé vizuály, grafika a zvuk. Jej najnovšie projekty zahŕňajú koordináciu a.live festivalu živých vizuálov, grafický dizajn pre literárny magazín Kloaka, kuráciu 3++ party lab sérií. Je taktiež spoluautorkou mnohých projektov v oblasti nových médií. Momentálne sa venuje hlavne mixovaniu „soundscapov“, fotografovaniu mestského života a štúdiu virtuálnej reality.
Ján Šicko (SR) sa venuje tvorbe a výskumu vo sfére vizuálnej komunikácie a nových médií, od roku 2009 vo vlastnom DevKid Studio. Okrem profesionálnej práce v oblasti grafického dizajnu a nových medií vedie na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave MediaLab – laboratórium zamerané na skúmanie hraničých polôh grafického dizajnu. Jeho voľná tvorba sa pohybuje od animácie cez VJing, mapping k interaktívnym inštaláciám a počítačovým hrám, taktiež vyvíja vlastné nástroje formou autorského softvéru a hardvéru. Spolupracoval so SNG, Slovenským národným múzeom, Slovenským centrom dizajnu, SND a mnohými ďalšími inštitúciami.
Pau Garcia (ES) je členom Domestic Data Streamers, ktorí transformujú dáta do interaktívnych systémov. Často experimentujú s hranicami umenia, vedy a sociológie, aby skúmali a tvorili nové jazyky pre dáta. Tím vznikol v októbri 2013 a odvtedy pracovali na vytváraní dátových zážitkov pre niekoľko lokálnych aj medzinárodných múzeí a kultúrnych inštitúcií vrátane CCCB, Smart City Expo, Quatar Foundation či California Academy of Sciences.
V Berlinke vám okrem zaujímavých zahraničných hostí predstavíme aj diela mladých slovenských umelcov pracujúcich s novými médiami. Môžete sa tešiť na dynamické inštalácie ako aj ich tvorcov, ktorí ich predstavia.
Jonathan Ravasz | dizajnér — Turbines
Zuzana Liptáková | dizajnérka — Baend
Miriam Rut Elijaš | dizajnérka — The resting place
SÚŤAŽ
Sensorium vyhlasuje súťaž pre študentov vysokých a stredných škôl o bezplatné miesto na celodennom workshope Generative Structures. Záujemci môžu zasielať motivačný list (do 200 slov) a svoje portfólio alebo iný podporný materiál na sensorium2016@gmail.com do 11. 4. 2016. Výsledky budú oznámené mailom 13. 4. 2016.
Sponzormi podujatia Sensorium sú Goetheho inštitút v Bratislave, Štúdio 727 a Nethemba.
Partnermi podujatia Sensorium sú festival Resonate, Slovenská národná galéria a Lab.
Víkendová Čajovna na ČRo Vltava hostila teoretičku Barboru Špičákovou a architektku Janu Moravcovou, které vedou nové pražské galerie zaměřené na architekturu. Prvně jmenovaná stojí za galerií Viper, která funguje od března v pražském Karlíně a právě hostí výstavu Místo monumentu. Jana Moravcová připravuje výstavní prostor Norma-a, který se otevře v červnu.
Zdeněk Brdek v jihočeské Mf Dnes zhodnotil výstavu Zbyňka Sekala, jež probíhá v AJG. „Hlubocká Sekalova výstava, jež měla premiéru v Olomouci, je nevelkou, ale dost hutnou přehlídkou, jíž by prospěl větší výstavní prostor. Návštěvník je koncentrací vystavených děl poněkud zahlcen a musí neustále dávat pozor, aby do některého z nich nenarazil. Ale možná jde o záměr přiblížit atmosféru umělcova ateliéru, kde podle fotografií nebylo pro samé umělecké artefakty kam šlápnout.“
Hospodářské noviny upozornily na publikaci Sedm let K. O. V., v níž je představena generace designérů, které na VŠUP vedla Eva Eisler. Designu se věnuje i Respekt, který připravil článek o tvorbě Liběny Rochové, čerstvé držitelky ceny Czech Grand Design.
Diskusia: autorský šperk; dielo Antona Cepku / Slovenská národná galéria, EP, 3. poschodie / 2 € / 14. 4. 2016 o 18.00 h
Kedy sa vlastne začalo hovoriť o autorskom šperku? Kto a kde ovplyvnil príbeh šperku ako autonómnej umeleckej disciplíny?
Aká je súčasnosť autorského/umeleckého/výtvarného šperku na Slovensku a v Čechách? Akú úlohu zohral v dejinách autorského šperku Anton Cepka a aká je jeho pozícia v dejinách slovenského výtvarného umenia 2. polovice 20. storočia? Nielen tieto otázky si položíme v rámci diskusie, ktorej aktérmi budú slovenskí a českí odborníci na umelecký šperk.
Hostia:
prof. PhDr. Alena Křížová, Ph.D.
PhDr. Miroslav Cogan
prof. Karol Weisslechner, akad. arch.
Ľuba Belohradská
Diskusiu vedie Viera Kleinová, kurátorka výstavy Anton Cepka. Kinetický šperk.
Panama Papers a trh s uměním; Manifesta 11; Michal Sedláček architektem města Brna; spor o Slovanskou epopej; Jiří Sopko odchází z AVU.
1/ Panama Papers a trh s uměním
Rozsáhlá kauza tzv. Panama Papers zahrnuje několik problémů spojených se světovým trhem s uměním. Jedním z výrazných případů je prodej Piccasova obrazu Alžířanky, který byl v roce 1997 prodán za rekordní sumu v aukční síni Christie’s a odstartoval období mimořádně vysokých investic do umění. Obraz byl nabízen jako součást sbírky Victora a Sally Ganzových, z níž však významná díla před aukcí prostřednictvím offshorové společnosti zakoupil obchodník Joe Lewis. Jiná část kauzy se týká obrazu Amadea Modiglianiho Sedící muž s hůlkou, který byl během druhé světové války zkonfiskován židovskému sběrateli a o jehož navrácení usiluje vnuk původního majitele. Dokumenty ukazují, že obraz je skrze panamskou firmu v majetku obchodníka s uměním Davida Nahmada.
2/ Umělci na Manifestě 11
V Curychu začne 11. června přehlídka současného umění Manifesta 11 s podtitulem What people do for money. Organizátoři zveřejnili seznam zúčastněných umělců; z českých umělců budou zastoupeni Matyáš Chochola, Jiří Thýn, Roman Štětina a Jiří Skála. Vedoucí kurátor, Christian Jankowski, představil některé skupinové projekty, na nichž se budou podílet umělci společně s profesionály mimo oblast umění – například Michel Houellebecq bude pracovat s curyšským lékařem na projektu How is Michel Houellebecq?.
3/ Michal Sedláček architektem města Brna
Brněnští radní přijali doporučení odborné komise a schválili Michala Sedláčka ředitelem nově zřizované Kanceláře architekta města Brna. Práci by měl naplno zahájit v červenci. Nyní bude sestavovat tým patnácti spolupracovníků, s nimiž připraví územní plán města nebo strategii péče o veřejná prostranství.
4/ Spor o Slovanskou epopej
Spor o Slovanskou epopej mezi Prahou a vnukem Alfonse Muchy, Johnem Muchou, pokračuje. Malířův vnuk podal na město žalobu o určení vlastnictví, protože Praha podle něj nesplnila jednu z podmínek daru. Hlavním důvodem sporu je Muchův nesouhlas s přesunem epopeje do Asie, kde by měla být prezentována na výstavách v několika zemích.
5/ Jiří Sopko odchází z AVU
Jiří Sopko ve svých čtyřiasedmdesáti letech odchází z AVU, kde od roku 1990 vedl Ateliér malířství I a po dvě funkční období byl rektorem školy. Na místo vedoucího pedagoga ateliéru bylo vypsáno výběrové řízení, jehož první kolo proběhlo v březnu. Druhé kolo, kam postoupila dvojice Robert Šalanda a Lukáš Machalický, a dále Milan Salák, Pavel Šmíd a Igor Korpaczewski, se odehraje na konci dubna.
IX. ročník PRAGUE PHOTO 2016 / Kafkův dům / Praha / 19.–24. 4. 2016
IX. ročník PRAGUE PHOTO 2016
Kafkův dům Praha
19. – 24. dubna 2016
Jako každý rok, i v dubnu 2016 ožije Praha fotografií. Již tradičně se bude PRAGUE PHOTO konat v samém centru Prahy, v Kafkově domě v sousedství Staroměstského náměstí. Výběr ze své dramaturgie zde uvede téměř 30 vystavujících subjektů.
V Kafkově domě se představí nejširší plejáda jednotlivých fotografů, galerií a společností zabývajících se fotografií, prezentovány budou originály téměř 190 autorů, a to jak současných, tak i klasiků. Své kolekce autorských fotografií uvedou např. Artinbox Gallery, The Chemistry Gallery, Czech Press Photo, Galerie Gambit, IndigoSpace aj.
Stále více se prosazuje forma pop-up prezentací jednotlivých fotografů – letos jsou to např. Magdalena Blahová, Robert Carrithers, Jiří a Jiřina Hanke, Tomáš Paulus, Antonio Cossa, Assem Alsabban, Alexandre Katsapov aj.
Nově se budou prezentovat rovněž fotografové ze zahraničí – Itálie, Německa, USA a Saudské Arábie.
Tradičně PRAGUE PHOTO uvede obsáhlou sekci tvorby nejmladší generace fotografů – studentů a čerstvých absolventů sedmi odborných škol (Slezská univerzita Opava, Západočeská univerzita Plzeň, Univerzita J. E. Purkyně Ústí nad Labem, Střední škola grafická a Vyšší odborná škola grafická v Praze, Škola střední a Vyšší odborné školy Michael a Orange Factory, a Pražská fotografická škola).
Leošní doprovodný program se soustředí především na prezentace různorodých fotografických projektů, které budou jednak prezentovány v rámci PRAGUE PHOTO, jednak budou v dalších termínech uvedeny ve výstavních síních a galeriích v Praze.
Již od vzniku přehlídky je na návrh odborné komise každoročně udělována mladému fotografovi do 35 let cena Young Prague Photo Award. Díky tomuto ocenění zaznamenali dosavadní laureáti značně zvýšený zájem o svoji práci a tento kredit jim následně přinesl i zajímavé nabídky ze zahraničí.
Konání již IX. ročníku PRAGUE PHOTO svědčí o dlouhodobém zájmu publika i odborníků a samotných tvůrců o takovouto specializovanou a širokou platformu.
Pro organizátory je tento zájem největší motivací do dalších let.
PRAGUE PHOTO se koná pod záštitou paní Adriany Krnáčové, primátorky hl. m. Prahy, a pod záštitou starosty Městské části Prahy 1, pana Oldřicha Lomeckého, a s podporou Magistrátu hl. m. Prahy a Městské části Praha 1.
Místo konání: Kafkův dům, Náměstí Franze Kafky 3, Praha 1
Otevírací doba: 19. – 23. dubna 2016 11 – 19 hod.
24. dubna 2016 11 – 18 hod.
Call for Stanislav Libenský Award 2016 / Pražská galerie českého skla / Praha / do 24. 6. 2016
Pražská galerie českého skla již po osmé vyhlašuje cenu Stanislav Libenský Award
Soutěž, která je určena mladým umělcům z celého světa, absolventům bakalářského nebo magisterského studia, kteří ve své závěrečné práci použijí sklo.
Mezinárodní sklářská výstava Stanislav Libenský Award 2016 se bude konat v DOX centru současného umění v termínu 15. 9. – 14. 11. 2016.
Vyplněný online registrační formulář s přiloženou fotografií přihlašovaného díla, profesní životopis a anotace díla v češtině a angličtině musejí být odeslány nejpozději 26. června 2016 (neděle) do půlnoci SEČ.
Výběr z mlířských prací z let 2013-2016 a výsledky plenéru / Vasil Artamonov, Alexey Klyuykov, Dominik Forman, Alice Nikitinová, Tomáš Pilař, Lenka Štěpánková / Galerie Bunkr / Most / 16. 4. – 26. 5. 2016
Výběr z mlířských prací z let 2013-2016 a výsledky plenéru
Vasil Artamonov, Alexey Klyuykov, Dominik Forman, Alice Nikitinová, Tomáš Pilař, Lenka Štěpánková
Výstava představí průřez aktuální tvorbou šesti umělců, kteří pracují takřka výhradně v médiu malby. Autoři, poučeni historickými
souvislostmi uměleckého provozu, se v posledních letech hlásí ke klasičtější podobě malby, jejíž předmět vychází vždy z reality.
Žánrovost motivů, typická pro tento druh malířské praxe, převládá i zde. Vystavené práce lze rovněž chápat jako studijní materiál či proces. Součástí výstavy budou také malby vzniklé v plenéru,
jenž se uskuteční ve dnech 15. a 16. 4. 2016 v Mostě a kterého se může každý zúčastnit.
David Vávra / Nejen tři cesty za architekturou / INDUSTRIAL Gallery / Ostrava / 12. 4. – 6. 5. 2016
David Vávra a jeho „Nejen tři cesty za architekturou“ budou vystaveny v INDUSTRIAL Gallery
V INDUSTRIAL Gallery se bude konat vernisáž známého českého oblíbeného architekta, herce, spisovatele a šumného průvodce David Vávry. Vernisáž výstavy s názvem Nejen tři cesty za architekturou se uskuteční v úterý 12. 4. 2016 v 18.00 hod.
David Vávra absolvoval stavební fakultu ČVUT a Akademii výtvarných umění. Jako architekt působil zejména v Praze a okolí. Spolu s Milanem Šteindlerem v 70. letech 20. století v Praze spoluzakládali divadlo Sklep. Televizním divákům je znám také jako spoluautor a průvodce úspěšného seriálu Šumná města nebo z České sody z nevšedního kurzu německého jazyka Alles Gute, kde působil ve dvojici se Šteindlerem jako Karl a Egon.
Kresby Davida Vávry jsou architektonickou terapií autora, která probíhá především v kavárnách na různých kontinentech. S tužkou, nebo nyní častěji s mastným pastelem v jedné ruce a tenkým doutníkem v druhé, na malém stolku vznikají volné otisky viděného, chvilkové prchající záznamy reality. Později jsou tyto barevné kresby zvětšovány na formát 50 x 70 cm a znova probarvovány. Vystavené pastely vznikaly během náhodných poznávacích výletů a šumných natáčení. Aktuální výstava je také pokračováním čerstvě vyšlé obrazové knihy Tři cesty za architekturou.
Výstava Davida Vávry se koná v rámci 8. ročníku mezinárodního festivalu architektury, designu a umění ARCHIKULTURA 2016. Kurátory výstavy jsou Tadeáš Goryczka a Zuzana Kulhánková.
Prezentaci děl Davida Vávry si můžete do 6. 5. 2016 prohlédnout v INDUSTRIAL Gallery, Zahradní 10, 702 00 Ostrava. Galerie je otevřena od pondělí do pátku od 10.00 do 18.00 hod.
Staré a Nové. Staré jako východisko či překážka? / Katolická teologická fakulta UK / Praha / 28. 4. 2016 od 8:45
Mezinárodní konference studentů doktorských studijních programů
Staré a Nové. Staré jako východisko či překážka?
28. 4. 2016
Katolická teologická fakulta UK, Thákurova 3, Praha 6
zahájení konference 8:45
závěrečná přednáška 16:15
Tento rok se na Katolické teologické fakultě UK pod vedením doc. PhDr. Martina Zlatohlávka, Ph.D. koná již třetí mezinárodní konference studentů doktorských programů dějin umění, teologie, literatury, hudby i dalších kulturně historických oborů. Konference si klade za cíl umožnit představení výsledků dosavadního bádání studentů, přinést aktuálních a nové poznatky vzniklé na základě přípravy jejich disertačních prací, vzájemně konfrontovat metodické přístupy a tím podpořit jejich vědecké aktivity.
Letošní téma konference „Staré a nové. Staré jako východisko či překážka?“ bylo záměrně zvoleno tak, aby zaujalo co nejširší okruh doktorandů z humanitních studijních programů a poskytlo dostatek prostoru pro volbu tématu a jeho zpracování. Příspěvky budou zaměřeny na diskurs pojmu starý a nový, ať již v rámci děl hmotných, například z oblasti výtvarného umění, tak i děl nehmotných jako hudební dílo nebo duchovní idea. Ústřední myšlenkou však vždy bude percepce, jak se v daném uměleckém díle či názorové ideji zrcadlí předchozí tvorba a myšlenky.
Konference bude probíhat současně v šesti sekcích − Středověké umění, Novověké umění, Umění od 19. století do současnosti, Architektura, Teologie, Hudba − Literatura − Historie. Jednotlivé příspěvky budou simultánně tlumočeny. Konferenci zakončí přednáška PhDr. Magdalény Nespěšné Hamsíkové, Ph.D. na téma „Lze prostřednictvím dějiny umění dojít k pravdě? Metodické přístupy k dílu Lucase Cranacha st.“
Back Home / Gallery of the Czech Centre Milano / Milano / 12. 4. – 17. 4. 2016
Back Home
12. – 30. 4. 2016
Galerie Českého centra v Miláně
Milan Design Week 2016
Výstava představuje produkty navržené pro řemeslné zázemí dílen v českých regionech. Do různých lokalit se vraceli studenti Katedry designu Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.
Výstavní projekt vzniká ve spolupráci s Českým Centrem Miláno a je součástí programu Milan Design Week – Fuorisalone (12. 4.–17. 4. 2016).
Paky Vlassopoulou / Be Quiet / Nevan Contempo / Brno / 29. 3. – 7. 5. 2016
Paky Vlassopoulou: Be Quiet
Představuji si performerku jak šeptá návštěvníkům do ucha “be quiet”, představuji si mužskou postavu jak křičí za stolem, psychoterapeuta se svou klientkou, skupinu lidí v nebezpečí, matku s dítětem a také umělkyni v prázdné místnosti. Všechna tato zhmotnění jsou dosti stereotypní, neboť v nás žijí jako předobrazy z minulosti, ale jejich průnik vytváří nejisté napětí. Strach z historického znamená nesvobodu přítomnosti. Řízená repetice má schopnost zasáhnout jiné receptory poznání.
Výstava by konkrétně i obecně měla být výchozí bod pro individuální uvažování. Obě protilehlé možnosti jejího názvu jsou určeny k uskutečnění a obě vycházejí ze současné osobní i společenské reality a jejích emocí. Název není nadřazená struktura, je jedním z aktérů výstavy, temperuje jednotlivé vystavené kusy, které mezi sebou svírají jisté množství rozepsaných příběhů nebo větných konstrukcí. Be quiet předpokládá pohyb, prostor, nervozitu, vzruch, klid a postavu.
Jako v pozměněných stavech vědomí se místnost (zde galerijní) lehce promění v krajinu, nejen archetypální “krajinu duše nebo poznání”, ale i zcela konkrétní krajinu, která nese budoucí všední a historické události. A raději krajinu než zemi nebo stát. Krajinu jako jakousi hmotu připravenou pro otisk, jako začátek sochy a jako prostor, který není úplnou prázdnotou. Solidní kus jedné z realit přistál jako fragment něčeho zjevně velkého v galerii, je nabídnut zkoumání a pohledu. Dostal se sem pohybem, který se přesouvá dovnitř našich těl. Povrch se stále trochu chvěje a ztuhne až na dokumentárních pohledech do výstavy. Je křehký, musí být obcházen jako objekt investigace a současně tím, kolik místa zabírá, se sám do jisté míry stává prostorem. Je to modelová situace, ale dosti sugestivní. Máme pocit, že výstavou prochází věčnost, ale zároveň na nás tlačí naléhavost současného stavu věcí – ty malé kousky mramoru uvězněné v igelitových sáčcích, na fotografiích zachycené otevřené krabice s věcmi a obraz krajiny*, který visí doma a zřejmě byl nebo bude stěhován.
Paky říkala, že nemá ráda mnoho procesů najednou, že jeden krok stačí k tomu, aby se něco pohnulo a vyjevil se význam. V jedné místnosti fotografie a v druhé “monolitická” koláž. Paky sdílí ateliér v Athénách s dalšími kolegy – Chrysanthi Koumianaki a Kosmasem Nikolaou. Provozují v něm prostor pro umění 3 137. Všichni tři se rozhodli se zapsat do kurzu intarzie, aby společně praktikovali fyzickou činnost, která by se vymykala jejich běžné práci v ateliéru. Ruční práce přináší specifický druh poznání a uvolňuje jiný způsob přemýšlení. Opakovaná činnost se odehrává na pomezí rituálu a meditace, pořád stejně a pokaždé jinak s malými, ale citelnými odchylkami, doprovázena volnějšími myšlenkovými proudy. Informace zakódované v technologických postupech. Pohyb fyzický, psychický a historický.
Alexamenos je tělo, vysvětluje Paky, je tedy asi postavou a vypravěčem, který přichází zpoza hranice dějin. Je starší a zatím nevystavenou prací, vsazenou do vznikající výstavy. Ukazuje, jak mytologické či náboženské příběhy mohou spustit nová vyprávění. Oslí hlava a kříž byly užívány jako symboly výsměchu raným křesťanům ze strany římské společnosti. Alexamenovo graffiti nebo také “rouhačské graffiti” je považováno za vůbec první zobrazení Ježíše, který má oslí hlavu a je uctíván Alexamenem. Paky původně chtěla, aby jediným tělem ve výstavě byl návštěvník, který se pohybuje. Alexamenos však zavádí diváka dál do historického času přelomu 2. a 3. století a doby formování náboženské dominance západní civilizace. Tento exkurz není diktován, může a nemusí se odehrát, je zde však náznak provizorního jeviště a časoprostor se souběžným bodem ukotveným v našem místě a času.
Věci, objekty a materiály, jimž ponechává jejich významy a symboly, Paky zároveň užívá tak, aby křehkými spojeními vytvářely jakýsi dočasný jazyk, strukturu, naraci. Ta nemá být věčnou pravdou ani politickým komentářem. Může se v kterékoliv chvíli přeskupit do jiného příběhu, rozpadnout do jiné konstelace či fragmentovat do téměř nicoty. “Věčné návraty” některých materiálů, částí soch a starších děl do nových celků hovoří o důležitosti kontinuity a vyvíjející se identitě, která je uvězňována do vracejícího se fetiše. Tím jsou odlitky části vlastního těla, kousky mramorů (jako těl řeckých bohů a bohyní a tradičního zdroje bohatství země), hřbety knih, které navíc svou fyzickou naléhavostí stvrzují důležitost spojení teorie a praxe. Paky velmi vědomě, ale i intuitivně zachází se sochou a sochařstvím, někdy užívá přímé odkazy na sochařské kánony například “Note on Sculpture” Roberta Morrise a snaží se posunout dobovou objektovost dále do prostoru, který je jak společenským problémem, fyzickou hranicí tak stále neprobádanou oblastí lidské psychiky.
*obraz je zarámovaná fotografie od umělkyně Marizy Nikolaou
Paky Vlassopoulou (narozená 1985 v Řecku, žije v Athénách). Její práce se zabývá sochařstvím a problematikou jazyka, která je s ním spjata. Objekty přesahují vlastní formu a mohou být také vnímány jako slova a hmotné výpovědi. Práce Paky Vlassopoulou zkoumá a prozrazuje trvale složité vztahy mezi sochou, tělem a neadekvátností řeči či jazyka. Umělkyně se zúčastnila skupinových výstav v Řecku i v zahraničí, mezi nimi “Reverb: New Art from Greece” (Boston, USA/ 2014, kurátorky Evita Tsokanta, Eirene Efstathiou), “A thousand doors” (Gennadius Library, Athény/ 2014, kurátorka Iwona Blazwick,), “Afresh, A new generation of Greek artists”(National Museum of Contemporary art, Athény/ 2013, kurátorky Daphne Vitali, Tina Pandi, Daphne Dragona). Se svými kolegy umělci Chrysanthi Koumianaki a Kosmasem Nikolaou provozují v Athénách, Exarcheii nezávislý prostor pro umění 3 137, který založili v roce 2012. pakyvlassopoulou.wordpress.com
Doprovodný program k výstavě senegalského umělce El Hadji Syho: Malba – Performance – Politika / Národní galerie v Praze: Veletržní palác / Praha / 14. 4., 20. 4. a 12. 5. 2016
Národní galerie v Praze Vás srdečně zve na speciální doprovodný program k výstavě senegalského umělce El Hadji Syho: Malba – Performance – Politika, která se koná do 22. května 2016 ve Veletržním paláci, Dukelských hrdinů 47, Praha 7.
Podrobnosti o akcích naleznete v přiložené pozvánce.
Další informace sledujte na webu Národní galerie:
14. 4. – zde.
Rozsáhlá kauza tzv. Panama Papers zahrnuje 
V Curychu začne 11. června přehlídka současného umění 
Brněnští radní přijali doporučení odborné komise a 
Spor o Slovanskou epopej mezi Prahou a vnukem Alfonse Muchy, Johnem Muchou, pokračuje. Malířův vnuk 
Jiří Sopko ve svých čtyřiasedmdesáti letech 
