Ábris Gryllus, Péter Tornyai and Krisztián Kertész, Lauren Tortil / Kde začíná ticho / kurátoři: Eszter Őze, Flóra Gadó / Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě: zvuková galerie IGLOO / Jihlava / 2. 3. – 23. 4. 2017

IGLOO 4: Kde začíná ticho

Ábris Gryllus (HU), Péter Tornyai and Krisztián Kertész (HU), Lauren Tortil (FR)

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě / zvuková galerie IGLOO

Komenského 10 (sklep), Jihlava (www.ogv.cz)

2. 3. – 23. 4. 2017

vernisáž: 2. 3. 2017 v 18 hodin

kurátoři: Eszter Őze, Flóra Gadó

Výstava zkoumá odlišné způsoby komunikace a jejich neustálou proměnu. Tři mladí umělci pocházejí z trochu odlišných prostředí (výtvarné umění, skladba a mediální design), ovšem v poslední době jejich projekty souvisejí se zvukem, hlukem, poslechem a tématem ticha. Tím, co je spojuje, je jejich zájem o zvuk jakožto stopu či znak, něco, co lze sbírat, organizovat a poté znovu šířit a rozvíjet. Zajímá je pohyb zvuku a to, jak se spojuje s dynamikou našeho každodenního života. Výstava je poetickým zkoumáním procesu poslouchání, komunikování a experimentuje s hranicemi mezi zvukem a tichem, od mikro k makro měřítku. Nepřímo se důležitými aspekty výstavy stává také migrace a mobilita, neboť propojuje osobní, technické a psychologické aspekty samotného pohybu.

Zvuková instalace Pétera Tornyaie a Krisztiána Kertészse zkoumá dědictví maďarského skladatele  Bély Bartóka a jeho sbírku lidových písní,  Ábris Gryllus představuje experimentální audiovizuální dílo, zkoumající vzorce a rytmy lidského chování a  video Laurena Tortila se zabývá historií parabolické antény ve Francii, kde byla v roce 1962 používaná k zachycení prvních transatlantických televizních signálů.

Příspěvek TZ: Kde začíná ticho pochází z Artalk.cz

Michal Kadleček / „Hrdinové? Oběti? Viníci? A co my?“ / Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě / Jihlava / 2. 3. – 2. 4. 2017

Michal Kadleček: „Hrdinové? Oběti? Viníci? A co my?“

Vernisáž: 2. 3. 2017 v 17 hod.

2. 3. – 2. 4. 2017

Místo konání: Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Masarykovo náměstí 24, Jihlava

Komentovaná prohlídka: 16. 3. 2017 v 17 hod.

Výstava spojuje poprvé dva autorovy obrazové cykly („Šťasten je ten, kdo zapomene na všechno, co už nelze změnit. Je opravdu šťasten ten, kdo zapomene…?“ z let 1996–98 a „Nejžhavější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo vidí bezpráví a mlčí.“ z let 1998–2001), zabývající se naší novodobou historií a především soužitím lidí různých národností na našem území od I. světové války až po jeho tragické ukončení během II. světové války a po ní. Obrazy připomínají zapomenuté nebo schválně zamlčené osudy a události a svými velkými formáty umožňují divákovi „vstoupit“ do zobrazené situace, představit si ji „na vlastní kůži“. Názvy obrazů často kontrastují se zobrazenými náměty, a tím navozují otázky, na které by si měl návštěvník sám odpovědět.

Michal Kadleček studoval na pražské AVU v Ateliéru monumentální tvorby pod vedením prof. Aleše Veselého. Kromě malby, kresby a grafiky se zabýval i konceptuálními projekty na záchranu či obnovu devastovaných území v okolí Lemberka a Mostu. Během těchto prací se poprvé seznámil se sudetskou krajinou a historií, které se potom delší dobu věnoval (cesty, studium, kontakty s pamětníky, mezinárodní setkání a sympozia). Z této doby pocházejí oba vystavené obrazové cykly. V současné době se autor věnuje malbě, která volně navazuje na žánrovou malbu přelomu 19. a 20. století, a vážně míněné malbě pro děti. Postavy, často mytické nebo pohádkové, zasazené do reálné krajiny, vytvářejí neobvyklé vztahy, které podtrhuje i název obrazu, ať už tím, že s námětem zdánlivě kontrastuje, nebo do něj vkládá zárodek příběhu, děje. (michaelkadlecek.eu)

Příspěvek TZ: Michal Kadleček pochází z Artalk.cz

Světla, šero a temnoty. Umění českého 19. století / Západočeská galerie v Plzni: výstavní síň „13“ / Plzeň / 24. 2. – 21. 5. 2017

Světla, šero a temnoty. Umění českého 19. století

Západočeská galerie v Plzni, výstavní síň „13“

24. 2. – 21. 5. 2017

Výstava je součástí programu k aktuálnímu tématu 37. ročníku plzeňského mezioborového sympozia k problematice 19. století pořádaného každoročně v rámci festivalu Smetanovské dny, letošní téma vědeckého sympozia je „Světlo, stíny a tma v české kultuře 19. století“.

Na výstavě jsou zastoupena mj. díla Josefa Mánesa, Augusta Piepenhagena, Josefa Navrátila, Bedřicha Havránka, Adolfa Kosárka, Julia Mařáka, Beneše Knüpfera, Antonína Chittussiho, Felixe Jeneweina, Emanuela Krescence Lišky, Maxmiliána Pirnera, Jakuba Schikanedera, Františka Kavána, Antonína Slavíčka, Jana Preislera, Jaroslava Panušky a dalších umělců.

Letošní téma sympozia chápe označení stavů světla hlavně v jejich širším, metaforickém užití a týká se různých kulturních a civilizačních změn mezi érou osvícenství a érou začátku 20. století. Výstava v Západočeské galerii toto širší kulturně historické téma sleduje po stránce tvořivosti výtvarných umělců z českých zemí. V pěti kapitolách na vybraných ukázkách prací malířů, kreslířů a grafiků naznačuje, jak se cesty modernizace ve výtvarném umění prolínaly, ale také míjely s všeobecnou modernizací.

Doba pozdního 18. a raného 19. století, plná převratných a obnovitelských idejí a dějů, proměnila možnosti i ambice výtvarného umění. První část výstavy nese název „Osvícenství a osvětlení“. Sestává ze souboru hlavně drobných uměleckých tisků/grafik, v nichž umělci a jejich publikum sdíleli své pocity a myšlenky o světě a o své době. Výtvarní umělci spolu s vědci zkoumali genezi viditelného světa v působení slunečního světla při vzniku barev a objemů. Snad ještě větší význam však mnozí připisovali tradičním prostředkům umění – šeru a stínu. Zdůrazňovali, jak vše smyslově a rozumově uchopitelné je obklopeno tajemnem. Některé z exponátů výstavy připomínají různé hry se světlem a stínem jako médium dobové zábavy a vzdělání. Dva z exponátů implikují umělcův komentář ke společenskému dění, resp. k „osvícenství“.

Druhá část výstavy má titul „Stavy krajiny, stavy duše“. Obsahuje hlavně ukázky z krajinomalby. Ta podle notoricky známého výkladu vývoje výtvarného umění byla vzorem základní modernizace výtvarného umění, jež spočívala v odklonu od tradiční akademické, „ateliérové“ malby a v příklonu ke studiu přírody. Příklady z různých období však mají ukázat spíše jinou stránku obrazových strategií malby krajin. Týká se symbolického aspektu světelných poměrů v obraze. Je zdůrazněn společný základ nálady viděné krajiny a jejího diváka, ať už je divák v obraze znázorněn anebo je tam přítomen implicite.

Třetí část výstavy pod názvem „Nadpřirozené světlo, vnitřní zrak“ naznačuje na vybraných příkladech několik tendencí v kultuře 19. století a zvláště během jeho poslední třetiny. Začaly se projevovat snahy o obnovené působení vizuálních objektů sloužících náboženskému obřadu. Zároveň byly motivy spjaté se světlem a viděním z této sféry často přenášeny na jiné druhy adorace, adorace národa nebo umění.  V poslední třetině století se výtvarného umění dotkly také rostoucí zájmy o para-normální jevy a o skrytý potenciál lidské psychiky.

Ve své čtvrté části („Měsíc střídá slunce“) výstava ukazuje, jak čeští výtvarní umělci pozdního 19. století využívali noční scenérii nebo mezní světelné stavy mezi dnem a nocí. Znázornění noční scenérie se tradičně pokládalo za jedno z měřítek mistrovství v malbě. Figurální složka výjevu mohla odkazovat na známý historický příběh nebo k časově neurčité, „prezentní“ situaci. Děj mohl být kolektivní, většinou však individuální. Výjev měl náplň ve škále od tragédie k lyrice. V každém případě poukazoval za všední realitu, obvykle k osamocení znázorněné osoby tváří v tvář silám vesmíru. Několik vynikajících obrazů a kreseb „personalizuje“ měsíc či slunce, případně jiná světla na obloze.

Závěrečná část výstavy („Město: záře a příšeří“) předvádí město jako dominantní prostředí urbánní a průmyslové společnosti doby, resp. reálný i symbolický potenciál světelných prostředků v umělecké evokaci města. Oficiální sebeprezentace města se vyjadřuje jeho stupňovanými světelnými charakteristikami, leskem. Plnost umělého osvětlení charakterizují moderní velkoměsto, rušné bulváry a kavárny. Je však zachycují čeští malíři vesměs jinde než v Praze, nejraději v Paříži. Praha přelomu století zažívá nápor všeobecné modernizace. Pro zdejší projevy ekonomických, politických i sociálních antagonismů se k umělecké evokaci města hodí spíše tlumené či kalné světlo. V české umělecké grafice oživuje tradice moderní apokalypsy a důraz je často kladen na spodní („infernální“) osvětlení.

Publikace provázející výstavu přináší vyobrazení většiny exponátů doplněných několika dalších příkladů z tvorby sledované epochy.

Komentované prohlídky s autorem výstavy Romanem Prahlem se konají 10. 3. a 31. 3. od 17 hodin.

Na výstavě jsou prezentována díla mj. těchto umělců: Josef Bergler, František Bílek, Václav Brožík, František Drtikol, Bedřich Havránek, Antonín Hudeček, Antonín Chittussi, Felix Jenewein, Bohumil Kafka, František Kaván, Beneš Knüpfer, Quido Kocián, Ludvík Kohl, Adolf Kosárek, Emanuel K. Liška, Josef Mánes, Quido Mánes, Julius Mařák, Josef Navrátil, Jaroslav Panuška, August Piepenhagen, Maxmilián Pirner, Jan Preisler, Jakub Schikaneder, Antonín Slavíček, Jaroslav Špillar, Karel Špillar a další

Autor výstavy: Roman Prahl

Kurátorka: Ivana Jonáková

Spolupráce za Národní galerii v Praze: Markéta Dlábková, Veronika Hulíková

Grafické řešení: Martin Pivrnec

Jazyková redakce textů: Zdenka Prahlová

Překlad: Překladatelské a tlumočnické centrum Eufrat, Plzeň (Richard Savage)

Instalace: Jan Jirka, Miroslav Tázler

Řezaná grafika: Jakub Čermák

Doprovodné programy: Jiří Hlobil, Marcela Štýbrová

Otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

www.zpc-galerie.cz

www.plzensympozium.cz

www.smetanovskedny.cz

Příspěvek TZ: Světla, šero a temnoty. Umění českého 19. století pochází z Artalk.cz

Jan C. Löbl / Vikuk ušák / Galerie Altán Klamovka / Praha / 28. 2. – 25. 3. 2017

Jan C. Löbl: Vikuk ušák

vernisáž se uskuteční 28. 2. 2017 v 18:00, výstava potrvá do 25. 3. 2017

kurátorka: Lenka Sýkorová

Galerie Altán Klamovka v Praze

altán se nachází v parku Klamovka, tram. č. 9, 10 a 16

www.aug.cz/altan-klamovka-praha

Doprovodný program v sobotu 25. 3. 2017:

14–16:00 animační dílna pro děti, 16–17:00 komentovaná prohlídka k výstavě i k výstavní činnosti Altánu Klamovka.

Jan C. Löbl vystudoval Ateliér textilní tvorby na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, kde v současné době působí na doktorandském studiu u školitelky doc. Zdeny Kolečkové. V Altánu Klamovka představuje doktorandský projekt L O O K I N Gvycházející z textilního a oděvního fenoménu Krušnohoří, který je postupně devastován. Pro uchování jeho jedinečnosti autor propojil deset regionálních muzeí, ve kterých hledá se svými kolegy textilní knihy a hmotné pozůstatky. Získaný materiál digitalizuje a přetváří do výrobního projektu Löblhof & Artgrund – Design ze Severu. Autor tak zkoumá textilní identitu severočeského kraje tím, že vytváří autorské raporty, rastry a digitální plošné tisky, které využívá při návrzích pro vlastní fashion kolekci.

Mimo hlavní linii znovuoživení textilního fenoménu Jan C. Löbl hledá také své kořeny. Odkrývá staré rodinné fotografie a artefakty, které jsou naplněny příběhy blízkých lidí. Vzpomínání je na výstavě Vikuk ušák jednou z důležitých linií pro případné interpretace. Autor vytvořil desén, který vychází z dlouhodobějšího projektu L O O K I N G. Kresba je zde dokladem minulosti. Vychází z autentických látek se vzory. Kresba – desén se pro autora stává nosnou pro vyprávění příběhů, nejen obecně historického, ale také rodinného, protože Löblovy kořeny jsou v Krušnohoří zapuštěny. Vikuk ušák je pohodlným křeslem, do kterého je divák usazen, aby se ponořil a nechal si odvyprávět příběh. Výtvarnou polohu zde autor vyplnil především pak v čalounění ušáku, která nese desén se skrytým vizuálním příběhem o Krušnohoří.

Lenka Sýkorová

Příspěvek TZ: Jan C. Löbl pochází z Artalk.cz

Baby, I Like It Raw. Post-Eastern Bloc Photography & Video / kurátoři: Marie Tomanová a Thomas Beachdel / České centrum New York / New York / 2. 3. – 4. 4. 2017

Baby, I Like It Raw. Post-Eastern Bloc Photography & Video

Curated by Marie Tomanová & Thomas Beachdel

MAR 2 – APR 4 2017

Opening reception on March 2nd, 7-10pm, with special program of video screening at the movie theater

at CZECH CENTER NEW YORK 321 E 73rd Street, NY, NY 10021

PHOTOGRAPHY: Masha DEMIANOVA, Pola ESTHER, GORSAD, Daniel KING, Sasha KURMAZ, Sonya KYDEEVA, Slava MOGUTIN, George NEBIERIDZE, Anya SCHILLER, Marie TOMANOVA, Irina YULIEVA

VIDEO: Sam CENTORE, Samira ELAGOZ, Becky FACTORY, Slava MOGUTIN, Marie TOMANOVA, Martynka WAWRZYNIAK

Exhibition statement:

The West has grown fat, fat, fat and gluttonous. Post-WWII, it has devoured everything and spun a global web of consumer desire, shaping identity through materialism and media.

More than only geographically isolated until the early 1990s, what once was the Eastern Bloc is now defining itself with and against a consumer history it never really had.

Raw desire and energy—youth culture—come into tension with the totalitarian ghost of Stalin. Larry Clark and Gosha Rubchinskiy greet each other in the Brutalist architectural spaces of conformity and power.

West and East mix, breed, copulate, produce. Harmony Korine, you are to the West what Boris Mikhailov is to the East. If we were to find you all young and willing, easy and free…, and put you in a room, it might be something like this show. It might smell like black cigarettes, sex, and alcohol. It would be cold. It would be hot. It would shine brilliant and real. Clothing would be cast off with innocence. There might be blood on the snow and the concrete. SOME OF YOU WILL BECOME GREAT. Some of you will be lost among the plastic bottles and dirty socks. Some of you know…Baby, I Like It RAW!

Příspěvek TZ: Baby, I Like It Raw. Post-Eastern Bloc Photography & Video pochází z Artalk.cz

Eduard Steinberg / From Moscow to Paris / GHMP: Dům U Kamenného zvonu / Praha / 24. 2. – 28. 5. 2017

Eduard Steinberg: From Moscow to Paris

24. 2. – 28. 5. 2017

Galerie hlavního města Prahy

Dům U Kamenného zvonu

Staroměstské nám. 13, Praha 1

Otevřeno út–ne, 10:00–20:00

Kurátor výstavy: Hans-Peter Riese

Eduard (Edik) Steinberg (1937–2012) patří k předním zástupcům ruských nonkonformistů, v jejichž životě sehrála zásadní roli Praha. Již v 60. letech minulého století, především v období pražského jara, podnikali čeští historici umění – z Prahy to byli Miroslav Lamač, Jiří Padrta či Jindřich Chalupecký – cesty do Moskvy a navazovali tam kontakty s izolovanými umělci. Všichni tři se zároveň stýkali s kolegy na Západě, kteří v polovině 60. let začali Prahu navštěvovat, a díky tomu se vedle českých umělců, na západ od nás téměř neznámých, seznámili i s díly některých Rusů. Ke zmíněným kolegům kunsthistorikům patřil i kurátor této výstavy Hans-Peter Riese. Čeští kritikové začali o svých návštěvách Moskvy publikovat v západních uměleckých časopisech, a tak se Riese – oklikou přes Prahu – se jmény ruských nonkonformistů seznamoval.

Jindřich Chalupecký si s Eduardem Steinbergem vybudoval počátkem 70. let mimořádný vztah a začali si dopisovat. Chalupecký také jako první kurátor vystavil jeho dílo mimo území Sovětského svazu.

Steinberg byl prakticky od narození předurčen k životu na okraji. Jeho otec, umělec, básník a překladatel Arkadij Steinberg, byl ve Stalinově éře odsouzen a deportován do pracovního tábora; po propuštění směl žít pouze v malém městě Tarusa na řece Oka. Syn neměl šanci na jakékoli vyšší vzdělání, proto ho otec vyučoval malbě sám a zprostředkoval mu široký přehled o výtvarném umění i literatuře.

Edik Steinberg se posléze vrátil do Moskvy, byl přijat do Svazu výtvarných umělců SSSR a mohl se tak občas účastnit oficiálních výstav. Jeho malířský styl se však stále ubíral směrem, který sovětští funkcionáři netolerovali. Navíc byl členem neoficiálního hnutí nonkonformistů. Kvůli přátelství s Iljou Kabakovem, Vladimirem Nemuchinem, Erikem Bulatovem a Oskarem Rabinem byl ze strany oficiálního dění v Moskvě ignorován, nemohl vystavovat a byl zahnán do izolace.

Jeho dílo se však i v této době vyvíjelo. Na jedné straně čerpal z hluboké religiozity, na straně druhé se vypořádával s ranou ruskou avantgardou kolem Maleviče a jeho okruhu. Steinberg je však ovlivněn také ruskou kulturou a jejími kořeny ve venkovském životě. V 70. a 80. letech pravidelně trávil letní měsíce v typické ruské vesnici Pogorelka, kde žil s lidmi, kteří pro něj znamenali skutečné, nefalšované Rusko. Svým přátelům z Pogorelky věnoval významný cyklus obrazů, jenž lze v úplnosti zhlédnout na pražské výstavě.

Od počátku 90. let trávil Steinberg zimní měsíce v Paříži, kde mu jeho galerista Claude Bernard poskytoval potřebné zázemí; ročně mu uspořádal jednu dvě výstavy a stal se pro něj nejdůležitějším obchodníkem s uměním. Na léto Steinberg odjížděl do Tarusy, kde vyrostl a kde vlastnil venkovský dům.

90. léta také přinesla rostoucí ohlas Steinbergova díla na Západě. Výstav je stále více, především ve Francii a v Německu. Umělec nalezl nezaměnitelný styl a hlavně v Paříži byl neobvykle produktivní. Zařadil se tak vedle Kabakova a Bulatova k hlavním představitelům raného sovětského nonkonformismu.

O Steinbergově tvorbě poté vyšlo mnoho monografií a katalogů v ruštině, francouzštině a němčině. Přes vážné zdravotní potíže, kvůli nimž byl v Paříži opakovaně hospitalizován, pracoval neúnavně dál. Roku 2012 však v Paříži onemocnění podlehl. Pohřben je v Taruse.

Výstava v Domě U Kamenného zvonu je Steinbergovým symbolickým návratem do Prahy. Do města, jehož prostřednictvím navázal první kontakty se Západem. Zahrnuje četné práce pocházející z ruské soukromé sbírky, jež je uložena v Praze. Dosud nebyly veřejně prezentovány, a proto naše povědomí o díle Eduarda Steinberga zásadně prohlubují a obohacují.

Hans-Peter Riese

Není úplně náhodou, že ruské umění začíná v šedesátých letech silně expandovat na západ. V roce 1962 totiž ve Velké Británii vychází zásadní monografie Camilly Grayové Velký experiment: Ruské umění 1863–1922, kterou v našem prostředí v roce 1965 obsáhle recenzoval v 8. čísle časopisu Výtvarné umění Bohumír Mráz. Stejně jako ve Spojených státech a v západním umění vůbec, které sovětskou avantgardu skutečně poprvé poznává, i u nás se začínají do popředí dostávat neokonstruktivistické tendence reprezentované sochařskou tvorbou Stanislava Kolíbala, Karla Malicha nebo Radoslava Kratiny.

Faktickou spojnicí mezi ruskými umělci a naším domácím prostředím byl ale od počátku především kritik a historik umění Jindřich Chalupecký (1910–1990), který v šedesátých letech působil jako kurátor Galerie Václava Špály, v níž uvedl mnoho současných zahraničních neokonstruktivistických umělců (Otto Herbert Hajek, výstavy Klubu konkretistů nebo právě Stanislava Kolíbala s Karlem Malichem) – a to včetně Steinberga samotného. Po celá šedesátá a sedmdesátá léta spolu udržovali čilý kontakt nejen prostřednictvím korespondence, ale také prostřednictvím několika návštěv, které uskutečnil společně s Jiřím Šetlíkem při svých cestách do Ruska. Československá kritika tak byla prakticky vůbec první, která si začala všímat dění především na současné moskevské umělecké scéně šedesátých let.

Eduard Steinberg (1937–2012) ve svém díle pracuje s odkazem ruského suprematismu Kazimira Maleviče, jehož dílo a práce s ním ovšem nejsou v našem prostředí ničím neobvyklým. Malevičův hrob se často objevuje v konceptuálních strategiích vztahování se k jeho odkazu v tvorbě Rudolfa Sikory a vliv jeho myšlení se také objevuje v tvorbě generačně spjatého autora Viktora Pivovarova žijícího od roku 1982 v Praze. Steinbergova poloha je však oproti tradici tuzemského modernismu výrazně lyrická a jeho suprematistické reflexe se vztahují k utopickým idejím metafyzického prostoru a později také k hluboké religiozitě sovětského venkova. K ruskému neoavantgardnímu umění se tak Steinbergovou výstavou Galerie hlavního města Prahy vrací po více než dvaceti letech, kdy naposled na výstavě Mileny Slavické Létat – odejít – zmizet představila moskevské konceptualisty včetně okruhu autorů Steinbergovi generačně blízkých (Ilja Kabakov, Erik Bulatov).

Jakub Král

Eduard Steinberg / From Moscow to Paris

Výstavu pořádá Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Museem Wiesbaden a donací Galina Manevič 2013

Kurátor výstavy: Hans-Peter Riese

Koordinátor výstavy: Jakub Král

Architektonické řešení: Tomáš Svoboda

Grafické řešení: Zdeněk Ziegler

Česko-anglický překlad a redakce textů: Vladimíra Šefranka Žáková

Německo-český překlad a redakce textů: Lenka Vosičková

Instalace a produkce, vedoucí: Diana Brabcová

PR a Marketing, vedoucí: Michaela Vrchotová

Vzdělávací programy, vedoucí: Lucie Haškovcová

Místo konání: Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské nám. 13, Praha 1

Termín konání: 24. 2. – 28. 5. 2017

Otvírací doba: út–ne 10:00–20:00

Vstupné: 120 Kč plné (dospělí) / 60 Kč snížené (studenti) / 30 Kč (senioři)

Další informace: www.ghmp.cz

Příspěvek TZ: Eduard Steinberg pochází z Artalk.cz

Plastimat 1946-1996 / kurátor: Jan Mohr / GAVU Cheb: Retromuseum / Cheb / 2. 2. – 30. 4. 2017

foto: GAVU Cheb

Příspěvek Plastimat 1946-1996 v GAVU pochází z Artalk.cz

Milan Tittel pochádza zo zoskupenia XYZ, kde spolu s Matejom Gavulom pracujú s hmotou, matériou, ale aj performatívnym záznamom. Jeho samostatnú výstavu v galérii Kunstverein si môžete pozrieť do soboty 25. 2. 2017.

Výstava Cez okno pre Kunstverein Bratislava je prvou samostatnou výstavou Milana Tittela. Verím, že jeho samostatných výstav uvidím do budúcnosti ešte niekoľko. Tittel touto inštaláciou odkrýva vlastnú výtvarnú identitu, ukazuje ako dokáže s vtipom, jednoduchosťou a s citom pracovať s objektom a s priestorom. Výstava je vlastne prienikom medzi fotografiou, objektom, videozáznamom z happeningu. Na tejto inštalácii Tittel zároveň ukazuje premyslenú prácu so samotným galerijným priestorom Kunstverein Bratislava, niektoré objekty pôsobia site specific dojmom. Galerijným priestorom takmer pohltené, v ňom ponorené.

Vystavovanými objektmi a objektmi na fotografiách sú predmety každodennej potreby či predmety bez zvláštneho významu. Tittel im však ten význam dodáva. Pri niektorých ich hodnotu povýšil, pri niektorých vtipným spôsobom ponížil. Čiže na jednej strane bagatelizuje a na strane druhej vzpriamuje predmetom inú, novú, výstavnú, umeleckú konceptuálnu hodnotu. Citeľný odkaz na Marcela Duchampa je podľa mňa zrejmý. Pri niektorých objektoch vdychuje funkčnosť a praktickosť tam, kde nebola. Zároveň vtláča iný dojem, napríklad dojem ľudskej kože či vlasov do jednoduchých objektov, či skôr geometrických tvarov. Prenáša divákovu pozornosť tam, kde je pozornosť zabudnutá, neexistujúca. Kombinuje dojmy tam, kde ich nečakáme. Tento aspekt prináša pozastavenie sa, istý upokojujúci pocit. Celá inštalácia je vlastne hra s obyčajným objektom, s jeho funkciou a umeleckou, vizuálnou či spoločenskou hodnotou a jeho umiestnením v priestore.

Tittel sa nezameriava len na samotný objekt alebo samotný priestor. Skúma priestorové vzťahy, hľadá správnu pozíciu objektu v priestore, vytvára medzi objektom a priestorom osobité vzťahy. Súčasťou výstavy sú aj už spomínané videozáznamy. V nich vďaka pohyblivému obrazu ukazuje o niečo iný typ vzťahu objektu a priestoru, modifikáciu tohto vzťahu ,,tu a teraz“ na základe hýbuceho sa objektu. Statické inštalácie objektov a fotografie sú naopak akýmsi dôkazom už nájdeného vzťahu medzi priestorom a daným objektom a jeho konkrétne definovanie, či už v priestore, alebo definovanie významu samotného predmetu bez ďalších okolitých aspektov. Kurátor tejto výstavy Aurel Hrabušický označuje priestor, s ktorým Tittel pracuje ako „medzipriestor“, niekde medzi vonkajškom a vnútrajškom. Tittel totiž svoje objekty často umiestňuje do priestoru k oknu. Tým zároveň vyjadruje pominuteľnosť, temporalitu predmetu aj priestoru.

Milan Tittel touto inštaláciou vystúpil z kolektívneho vystavovacieho kolobehu, uvoľnil svoju výstavnú samostatnosť. Ukázal majstrovstvo a krehkosť vo vnímaní matérie, „medzipriestoru“ a ich vzájomných vzťahov. Nejde len o opisovanie, ukazovanie a umiestňovanie hmôt, silný konceptuálny charakter inštalácie je svojrázny.

Foto: archív galérie Kunstverein

Příspěvek Tittel – objekt – medzipriestor pochází z Artalk.cz

V týdeníku Téma se obsáhle věnují osobnosti Andyho Warhola z pozice jeho příbuzných – zejména synovce Jamese nebo matky Julie, kteří se oba rovněž věnovali nějaké formě výtvarného umění. Článek vyšel k výročí úmrtí Warhola a vychází zejména z biografické knihy zmíněného Jamese a rozhovoru s ním pořízeným před časem v Praze.

Regionální Právo a MfDnes informují o nově otevřené výstavě Světlo, šero a temnoty: Umění českého 19. století, která probíhá v plzeňské Západočeské galerii. Výstava je součástí tradičního mezioborového sympozia věnovaného 19. století a nabízí díla Josefa Mánesa, Jakuba Schikanedera, nebo Antonína Chittussiho. Kurátorem je Roman Prahl a výstava trvá do 21. května.

V Kafkově domě v Praze vystavuje v rámci festivalu Art Prague mladá sochařka Josefina Jonášová. „Upozornila na sebe už svou diplomovou prací, monumentální ženskou sochou Antikoncept, k níž ji inspirovalo vlastní onemocnění trombózou z hormonální antikoncepce. Získala za ni cenu rektora AVU za nejlepší absolventský počin,“ píše Naďa Klevisová v magazínu ego! Hospodářských novin. Na stránkách magazínu vyšel ještě rozhovor s designérem Jiřím Pelclem.

Magdalena Čechlovská se v Hospodářských novinách věnuje plánovaným nebo již budovaným kulturním stavbám u nás. Vyjma koncertních sálů vzpomíná i plány Prahy postavit výstavní síň pro Muchovu Slovanskou Epopej, která by měla vyrůst na místě někdejšího nádraží Těšnov. Primátorka Adriena Krnáčová by v Praze ráda viděla i městskou kunsthalle – ta soukromá se roku 2020 otevře na Klárově. Rovně Jiří Fajt ohlásil velkou rekonstrukci Veletržního paláce, pro kterou oslovil řadu prestižních zahraničních architektonických studií.

Příspěvek denní tisk 24. 2. 2017 pochází z Artalk.cz

Finisáž výstavy A je tu zas? + uvedenie sprievodného katalógu / Kunsthalle Bratislava / 25. 2. 2017 o 16:00 h

Kunsthalle Bratislava pozýva na poslednú komentovanú prehliadku / finisáž výstavy A je tu zas? Slovenský štát v súčasnom umení.

Nechajte sa previesť výstavou, ktorá prezentuje diela viac ako dvadsiatich súčasných slovenských umelcov reflektujúcich obdobie Slovenského štátu – s odborným komentárom galerijnej pedagogičky KHB Lucii Kotvanovej.

Súčasťou finisáže bude predstavenie nového sprievodného katalógu.

Výstava A je tu zas? reaguje na aktuálnu a nielen na poli vizuálneho umenia citlivú tému – kontroverzného obdobia dejín Slovenska a ukazuje, že aj umelci si kladú podobné otázky ako väčšina občanov: čo s dedičstvom klérofašistického Slovenského štátu? Máme ho študovať? Ignorovať či popierať? Snažiť sa ho pochopiť? Opovrhovať ním? Ospravedlňovať sa zaň? Umelci však jazykom umenia na mnohé odpovedajú a (nielen) vnímavému divákovi ponúkajú zážitok, ale aj materiál na premýšľanie.

Viac info o výstave: http://bit.ly/AjeTuZas

Příspěvek 25. 2. 2017 / Finisáž výstavy A je tu zas? pochází z Artalk.cz

Tomáš Polcar / Obraz / Galerie města Loun / Louny / 3. 3. – 14. 5. 2017

Tomáš Polcar: Obraz

vernisáž 3. 3. 2017 v 18h

komentovaná prohlídka s autorem 4. 3. 2017 ve 14h

Vstupné 50 Kč

Příspěvek TZ: Tomáš Polcar pochází z Artalk.cz

Večer s Karlem Kuklíkem a Českým dřevákem / GHMP: Dům fotografie / Praha / 1. 3. 2017 v 18h

Večer s Karlem Kuklíkem a Českým dřevákem / debatní podvečer o fotografii, dřevěných kamerách a krajinách k 80. narozeninám Karla Kuklíka

1. 3. 2017 v 18h

Dům fotografie, Revoluční 5, Praha 1

vstupné zdarma, rezervace na pr@ghmp.cz

hosté
Karel Kuklík
Jaromír Zemina
Jaroslav Beneš
Petr Helbich
Tomáš Rasl

moderuje: Pavlína Vogelová

Příspěvek 1. 3. 2017 / Večer s Karlem Kuklíkem a Českým dřevákem pochází z Artalk.cz

Julia Amelie, Mara Novak, Janine Schranz, Pawel Szostak, Dorothea Trappel, Thomas Wagensommerer / Working Knowledge / kurátorka: Nika Kupyrova / Galerie AMU / Praha / 28. 2. – 26. 3. 2017

Julia Amelie, Mara Novak, Janine Schranz, Pawel Szostak, Dorothea Trappel, Thomas Wagensommerer: Working Knowledge

kurátor: Nika Kupyrova

vernisáž v úterý 28. února 2017 v 18h

https://www.facebook.com/ events/267398073672030/

Výstava potrvá do 26. března 2017.

Výstava studentů a absolventů třídy TransArts na vídeňské Vysoké škole umělecko-průmyslové představuje umělecké pozice zabývající se tématem selhávání komunikace, ať už v kontextu dialogu, překladu, či neschopnosti správného výkladu.

Příspěvek TZ: Working Knowledge pochází z Artalk.cz

Rudolf Kremlička (1886-1932). Cesta k modernímu obrazu / kurátorka: Pavlína Pyšná / Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně / Zlín / 28. 2. – 30. 4. 2017

Rudolf Kremlička (1886-1932). Cesta k modernímu obrazu

vernisáž: 28. února 2017 v 17h, v 1. podlaží budovy 14.

Výstava Rudolfa Kremličky navazuje na volnou sérii výstavních projektů Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, které jsou věnovány vrcholným představitelům české výtvarné scény v přelomovém období závěru 19. a první poloviny 20. století. Kremlička náleží ke klíčovým postavám českého umění 20. století. Soustavnou a soustředěnou prací dospěl k autentickému uměleckému výrazu, jímž se řadí mezi zakladatelské osobnosti moderního malířství. Na svých zásadních dílech pracoval v poměrně úzkém časovém rozpětí od konce druhého do počátku čtvrtého desetiletí, kdy jeho život a tvorbu předčasně uzavřela vážná nemoc.

Výstava představuje v reprezentativním průřezu Kremličkovo malířské dílo, charakterizované prolínáním figurálních motivů s krajinomalbou. Jádro expozice se odvíjí od děl nacházejících se ve sbírce pořadatelské instituce, které obohacují téměř čtyři desítky obrazů zapůjčených z předních sbírkových institucí v čele s Národní galerií v Praze, Moravskou galerií v Brně či Západočeskou galerií v Plzni. Vnějším impulsem k uspořádání výstavy se stala také skutečnost, že ve Zlíně se Kremličkova samostatná výstava konala naposledy před padesáti lety.

Kurátorka výstavy: Pavlína Pyšná

Komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy: 14. 3. 2017 v 17.00 hod.

Příspěvek TZ: Rudolf Kremlička (1886-1932). Cesta k modernímu obrazu pochází z Artalk.cz

Mezinárodní soutěž mladých sklářů. Junior Glass Ways / Centrum sklářského umění v Sázavě / vyhlášení vítězů: 4. 3. 2017, výstava: 7. 3. – 1. 4. 2017

Mezinárodní soutěž mladých sklářů. Junior Glass Ways

Prestižní soutěže Junior Glass Ways se účastní desítky talentovaných studentů sklářských oborů z celého světa.

Soutěž JGW je respektovanou platformou pro mezinárodní setkávání studentů, pedagogů a sklářských výtvarníků a jejím hlavním cílem je ukázat vysokou úroveň sklářské tvorby nejmladší generace a skvělé řemeslo, které má u nás silnou historii.

„Chceme motivovat studenty oborů se zaměřením na výtvarné zpracování skla a vyzdvihovat důležitost uměleckoprůmyslového vzdělávání.“ – řekl ředitel soutěže Jaroslav Polanecký.

Organizátorem soutěže JGW je nově společnost CESTY SKLA, o.p.s., která provozuje již třetím rokem Centrum sklářského umění v Sázavě.

Soutěž je organizována ve dvou věkových kategoriích. V mladší kategorii soutěží studenti středních odborných škol. Starší kategorie je určena studentům vyšších odborných a vysokých škol. V každé z nich jsou udělovány tři ceny. Dále jsou udělovány speciální ceny za řemeslné zpracování a cena veřejnosti, při které odbornou komisi nahradí samotní návštěvníci Centra sklářského umění. Hlavní cenou je rezidenční pobyt výherce v některé ze sklářských dílen v České republice.

Slavnostní zahájení výstavy a předání cen výhercům proběhne v sobotu 4. března od 18 hodin v Centru sklářského umění v Sázavě a je volně přístupné veřejnosti.

Výstava všech soutěžních děl pak potrvá od 7. března do 1. dubna 2017.

Partnery soutěže JGW jsou: Nadace Josefa Viewegha sklářská huť František, Moser a.s., Nadace Preciosa, Česká sklářská společnost, z.s., BVD Pece spol. s.r.o., Galerie Smečky, Muzeum skla a Bižuterie v Jablonci nad Nisou,  Ajeto, s.r.o., Lhotský, s.r.o., HG Atelier Design, s.r.o., TGK, s.r.o., Pačinek Glass, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, odborný časopis Sklář a keramik a Posázaví, o.p.s.

Více informací o soutěži na: www.juniorglassways.com

Příspěvek TZ: Mezinárodní soutěž mladých sklářů. Junior Glass Ways pochází z Artalk.cz

Finisáž výstavy Sen × skutočnosť ǀ Umenie & propaganda 1939 – 1945 / Slovenská národná galéria, Esterházyho palác, átrium / 26. 2. 2017 o 17:00 h

Pozývame na kurátorské záverečné slovo k výstave a koncert z diel skladateľov obdobia 30. ‒ 40. rokov na Slovensku spojený s prednáškou Miroslava Tótha

Program
Príhovor generálnej riaditeľky SNG Alexandry Kusej

Záverečné slovo kurátoriek výstavy: Katarína Bajcurová (SNG), Petra Hanáková (SNG), Bohunka Koklesová (VŠVU)

Koncert s úvodom skladateľa a muzikológa Miroslava Tótha – na koncerte odznejú skladby z tvorby Karola Elberta a jeho súčasníkov a taktiež skladby, ktoré boli skomponované ako pocta zabitým a perzekvovaným skladateľom. Prednáška sa bude venovať stavu výskumného bádania v oblasti hudobnej tvorby na Slovensku v období medzi rokmi 1938 – 1945.

Program koncertu

Roman Berger (1930)
Päť veľmi krátkych skladieb pre klavír (1959)

Miroslav Tóth (1981)
Doń t touch me (2016) na slová Martina Burlasa (2016)
Venované M. Weinbergovi

Mieczyslav Weinberg (1919 – 1996)
Sonáta pre sólo violončelo op.72 (1961)

Karol Elbert (1911 – 1997)
Malá panychýda nad zrúcaninami varšavského geta – Smútok za Ester (1986) na báseň Ivana Mojíka pre spev, ženský zbor a klavír

Účinkujú

Deborah Jendruchová, soprán
Xénia Jarová, klavír
Andrej Gál, violončelo
Katarína Hozlárová, zborový spev
Michaela Červenáková, zborový spev
Dorothy Sabová, zborový spev
Alena Korekáčová, zborový spev
Miroslav Tóth, hudobná dramaturgia, úvod pred koncertom

Mgr. et Mgr. art. Miroslav Tóth
Zastupuje mladú generáciu slovenských hudobných skladateľov; performer, organizátor hudobných podujatí a aktuálne doktorand na HAMU v Prahe, kde aj prednáša. V posledných rokoch sa zaoberá muzikologickým výskumom obdobia 30. a 40. rokov na Slovensku a v strednej Európe.

Příspěvek 26. 2. 2017 / Finisáž výstavy Sen × skutočnosť pochází z Artalk.cz

Alexey Klyuykov, Dominik Forman, Lenka Štěpánková, Vasil Artamonov / Kdo se bojí červené? / Galerie TIC: Galerie mladých / Brno / 15. 2. – 25. 3. 2017

foto: Michaela Dvořáková

Příspěvek Kdo se bojí červené? v Galerii mladých pochází z Artalk.cz

Anna Hulačová_Intervence #4 / Přestávky mezi směnami / Oblastní galerie Liberec / Liberec / 10. 3. – 26. 6. 2017

Příspěvek TZ: Anna Hulačová_Intervence #4 pochází z Artalk.cz

Tomáš Honz, Jakub Jansa, Dimitri Nikitin, Štěpánka Šimlová, Jakub Tomáš, Vladimír Turner, Miroslav Vavřina / In a Landscape / kurátor: Milan Kreuzzieger / Dům umění města Brna: Dům pánů z Kunštátu / Brno / 8. 2. – 26. 3. 2017

foto: Michaela Dvořáková

Příspěvek In a Landscape v Domě pánů z Kunštátu pochází z Artalk.cz

Miroslav Šimorda / Imprese / Galerie Václava Chada / Zlín / 2. 3. – 12. 5. 2017

Miroslav Šimorda: Imprese

Vernisáž 2. 3. 2017 v 17h
Výstava bude otevřena od 3. 3. 2017.

První poschodí zlínského zámku.
Výstava potrvá do 12. 5. 2017.

Brněnský rodák, malíř a grafik Miroslav Šimorda se narodil 29. 3. 1923. Stejně jako u jeho dobrých přátel Jana Rajlicha st., Václava Chada, Alexe Berana nebo Františka Chmelaře můžeme nalézt počátek umělecké tvorby v letech 1939-1943 strávených na Škole umění ve Zlíně. Cílem expozice je představit návštěvníkům dvě dominantní tendence v Šimordově volné tvorbě. První část je věnována výběru tvorby s námětem krajiny, které se věnuje již od padesátých let dvacátého století. Naopak druhá část výstavy představí několik poloh jeho rozsáhlého malířského díla zaměřeného na městská zákoutí a domy, kterým se věnoval celý svůj život. Pokud stojíme před těmito díly a pozorujeme je v tichosti, vnímáme nejen domy a byty, ale i kontext lidského soužití, který probíhá uvnitř – za zdmi, v soukromí.

Více informací zde.

Příspěvek TZ: Miroslav Šimorda pochází z Artalk.cz