Komentovaná prohlídka výstavy Oblouk paměti / Adéla Babanová, Raphaël Denis, Jaroslav Kyša, Hynek Martinec, Štefan Papčo, Lucia Sceranková / kurátorka: Tereza Jindrová / Zahorian & Van Espen Praha / Praha / 3. 3. 2017 v 17h

Komentovaná prohlídka výstavy Oblouk paměti

pátek 3. 3. 2017 v 17h

ZAHORIAN & VAN ESPEN Prague, Šmeralova 3, ( 2.patro), 170 00 Praha 7

více informací na:
http://www.zahoriangallery.com/new/arc-of-memory/

https://www.facebook.com/events/1815438188722210/

Příspěvek 3. 3. 2017 / Komentovaná prohlídka výstavy Oblouk paměti pochází z Artalk.cz

Michael Zachař: Joža Uprka / GAVU Cheb / Cheb / 1. 3. 2017 v 17h

Michael Zachař: Joža Uprka

Joža Uprka (1861-1940) byl moravský malíř a grafik, představitel plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Michael Zachař nás v přednášce seznámí s jeho životem a dílem.

Přednáška se uskuteční již tuto středu 1. března v 17.00 v galerijní kavárně.

Vstupné na přednášku: 50 Kč / členové klubu zdarma.

Příspěvek 1. 3. 2017 / Michael Zachař: Joža Uprka pochází z Artalk.cz

Zuzana Pustaiová / Aký kraj, taký mrav / kurátorka: Lucia. L. Fišerová / Fotografická galerie Fiducia / Ostrava / 1. 3. – 1. 4. 2017

Zuzana Pustaiová: Aký kraj, taký mrav

Vernisáž 1. 3. 2017 v 18 hod.

1. 3. – 1. 4. 2017

Výstavu připravila a uvede Lucia L. Fišerová

Fotografické médium od nepamäti mapuje aktualitu folklóru. Výstava Zuzany Pustaiovej pracuje s touto kultúrnou skúsenosťou a predkladá novú víziu tohoto fenoménu na hranici inscenácie a dokumentu. Na prvý pohľad tradičné čiernobiele obrazy krojovaných postáv v prírodnom či vidieckom prostredí, známe z národopisnej fotografie, znepokojivými detailami narušujú ilúziu tradície ako zakonzervovanej a nemennej. Autorka s nadhľadom problematizuje vzťah medzi lokálnym a globálnym. Na inscenovaných snímkoch predstavuje fúziu folklóru v zmysle kultúrneho dedičstva a akejsi novodobej formy „ľudovej“ kultúry ovplyvnenej všadeprítomným konzumom a virtuálnym svetom médií.

Zuzana Pustaiová (1990) je mladá slovenská autorka, vystudovala Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě, obor fotografie. V roce 2014 se stala vítězkou prestižní přehlídky Portfolio Review Bratislava. Věnuje se inscenované fotografii.

Příspěvek TZ: Zuzana Pustaiová pochází z Artalk.cz

Jaroslav Jebavý / Nic než kruhy / Galerie města Pardubic / Pardubice / od 2. 3. 2017

Jaroslav Jebavý: Nic než kruhy

Galerie města Pardubic

vernisáž 2. 3. 2017 v 18h

K výstavě vychází 80 stránkový katalog celoživotního díla s textem Martiny Vítkové, Pavla Šmída a rozhovorem s Mistrem kroužků, který vedl básník Pavel Rajchman.

Vystaveny budou nejnovější velké obrazy a taky Malý soukromý vesmír, v přísálí autor nainstaluje skladiště z části svých starších obrazů.

další informace: www.gmpardubice.cz

Příspěvek TZ: Jaroslav Jebavý pochází z Artalk.cz

Libor Novotný / Poznámky k inteligenci větve / Galerie Kaple / Valašské Meziříčí / 1. 3. – 21. 4. 2017

Libor Novotný: Poznámky k inteligenci větve

1.3.2017 – 21.4.2017

Vernisáž: 1. března 2017 v 18.00 hod.

Úvodní slovo: Tomáš Knoflíček

Hudební vystoupení: Rowan Kilduff

Intervence Libora Novotného v Galerii Kaple

Počínaje měsícem březen bude v Galerii Kaple na II. nádvoří zámku Žerotínů otevřena nová výstava českého umělce Libora Novotného nesoucí název Poznámky k inteligenci větve. Ten pro Galerii Kaple vytváří jedinečnou osmimetrovou instalaci šitou na míru přímo tomuto prostoru doplněnou o objekty. Úvodního slova na vernisáži 1. března se ujme Tomáš Knoflíček a hudebně ji doprovodí Rowan Kilduff.

Libor Novotný je absolventem Fakulty umění OU, kde v současné době působí i jako asistent Ateliéru kresby Josefa Daňka. Již během studií se vyprofiloval jako autor intervencí do veřejného prostoru. Zpočátku jejich podstatu tvořil sémantický základ, neméně důležitá však byla i formální artikulace konkrétních textových sdělení, při které mohla sehrát důležitou roli i Novotného ateliérová zkušenost u Eduarda Ovčáčka. Autorova záliba ve vytváření překvapivých stimulů divácké pozornosti šla ruku v ruce s jeho zájmem o procesuálnost a efemérnost uměleckého díla, jež je zvláště ve veřejném prostoru vystaveno různým, více či méně předvídatelným faktorům. Často jde o různé objekty na hraně rozkladatelnosti a komické kamufláže. Na objektech tak pokouší naše smyslové vnímání a jeho jednotlivé realizace si uchovávají příznačně subverzivní charakter. To vše se prolíná v jeho videích, kresbě, objektech a instalacích.

„Důležitým motivem mé práce posledních let byly nejrůznější fyzikální aspekty materiálů a jevů. Ty jsem nejčastěji nacházel v přírodních procesech, které jsem implantoval do sochařské práce. Výsledné realizace (pro které je příhodnější označení objekt, nežli socha) obsahují stopy těchto procesů, jako je růst, změna skupenství, magnetismus, proudění vzduchu apod. Tématem výstavy pro Galerii Kaple je inteligentní systém okolního univerza, který je více tušený, než prokázaný, čímž se v mnoha případech míjí s vědou, ale nachází paralely s oblastí mýtu, náboženství nebo umění,“ přiblížil koncept výstavy Libor Novotný.

Libor Novotný (1979) se narodil se v Jablonci nad Nisou, ale dlouhá léta působí převážně na ostravské scéně. Studoval na SUPŠ sklářská Železném Brodu, VOŠ sklářské v Novém Boru, je absolventem grafického ateliéru u Prof. Eduarda Ovčáček a ateliéru intermedií u Doc. Petra Lysáčka na Institutu pro umělecká studia na OU v Ostravě a studium zakončil doktorský program Vizuální komunikace FUD UJEP v Ústí nad Labem u Doc. Daniela Hanzlíka a v současné době je asistentem v Ateliéru kresby na ostravské FU a odborným asistentem na katedře architektury VŠB v Ostravě. Novotný je spoluorganizátor ostravského festivalu umění ve veřejném prostoru Kukačka a provozovatel Galerie Kaluž. Momentálně žije Bordovicích u Frenštátu pod Radhoštěm.

Příspěvek TZ: Libor Novotný pochází z Artalk.cz

Adam Holý, Peter Fabo, Petr Strouhal, Roman Štětina, Tillman Kaiser / Teorie duchů / Galerie TIC: Galerie U Dobrého pastýře / Brno / 1. 3. – 6. 5. 2017

Adam Holý, Peter Fabo, Petr Strouhal, Roman Štětina, Tillman Kaiser: Teorie duchů

vernisáž 28. 2 2017 v 17:30

Černou a bílou můžeme považovat za ghost colours – mrtvé připomínky živých barev. Barevnost, která vyprchala. Zůstala jen vzpomínka v odstínech šedi. Pomocí světla a stínu vytváříme dvojníky skutečnosti. Tajemné odrazy, které přes dvě stě let pronásledují naše představy o světě. Fotografický proces jako umění duchů, konflikt přízraků. V seriálu Black Mirror průvodkyně Katie vysvětluje Cooperovi novou počítačovou hru, kterou právě testuje: Vítej v devatenáctém století. Žádná televize, žádný internet, žádná wi-fi. Čím méně rozptýlení, tím častěji lidé vidí duchy. Nepřetržitost vizuálních podnětů vzbuzuje podobný účinek, jako jejich absence. Technické obrazy zářící z monitorů můžou přivolat vidiny stejně jako plamen, který vrhá stíny na zeď. Technologické inovace neustále vylepšují naší schopnost vyvolávat přízraky, říše duchů se rozšiřuje. Hito Steyerl mluví o digitálních obrazech s nízkou kvalitou a špatným rozlišením jako o přízracích obrazů – ghost of an image. Ve své obraně chabých obrazů jim přisuzuje roli svědků současné vizuální roztříštěnosti a neustálého přemisťování. Obrazy s nízkým objemem dat se můžou jednoduše šířit, uploadovat a stahovat. Jako duchové vizuální kultury snadno prostupují ekonomickou zdí komodifikace. Zapomenuté filmy se nelegálně objevují na internetu ve formě rozmazaných souborů mp4 nebo avi. Britský snímek Ghost Dance má na síti necelých tisíc megabitů. Ve filmu mimo jiné vystupuje Jacques Derrida a vysvětluje svojí teorii duchů: Ať už na duchy věřím nebo ne, říkám ať žijí duchové. Jiná teorie tvrdí, že duchové jsou naživu a my všichni jsme mrtví. Oni nás o tom neustále přesvědčují.

Kurátor výstavy: Jiří Havlíček

Architektura výstavy: Martina Holá

Grafická spolupráce: Anymade Studio

Doprovodný program k výstavě Teorie duchů

23. 3. 2017 ve 20h

Film Týden (r. Jiří Havlíček, 2016, 12 min., 16mm)

Film původně vznikal na motivy Nezvalovy knihy Valérie a týden divů. V průběhu realizace se ukázalo, že důležitější než Valérie, je médium filmu a týdennní časová jednotka, ve které se odehrává a opakuje náš život. Abstraktní krajina vyvolané emulze prostupuje konkrétní krajinou, ve které se postupně objevují stopy lidské civilizace. Hudební performance Jan Kratochvíl.

Zajatci filmu (r. Jiří Havlíček, 2012, 10 min., VHS)

Video-fragment odehrávající se v prostoru mezi několika filmy. Volně inspirováno českým snímkem pro děti Kaňka do pohádky a francouzským němým seriálem Les Vampires. Hudební doprovod Morton Feldman. Hrají: Anita Somrová, Ondřej Novák, Jiří Havlíček sen.

Příspěvek TZ: Teorie duchů pochází z Artalk.cz

Zahajte jaro na Veřejném domě – multižánrovém večírku celé MeetFactory / MeetFactory / Praha / 3. 3. 2017 v 19:30

Multižánrový večírek Veřejný dům / Public House odstartuje jaro!

Přijďte si do MeetFactory prohlédnout Open Studios rezidentů z různých částí světa, poslechnout elektronickou progresivní hudbu nových DJ a producentů, zapojit se do interaktivního divadla SkyLab a v neposlední řadě se zúčastnit  vernisáže skupinové výstavy Universal Hospitality 2, která probíhá ve spolupráci s Centrem současného umění Futura. Začínáme v pátek 3. března v 19:30, vstup zdarma.

Galerie MeetFactory a Galerie Kostka uvedou skupinovou výstavu Universal Hospitality 2, na které se podílí přes dvacet umělců různých národností. V době, kdy je Evropská unie ohrožená brexitem, východoevropským nacionalismem a korupcí, zatímco se v různých zemích povzbuzených novou politickou situací v USA začíná objevovat autoritářství a státní kontrola, hledá sociálně angažovaná výstava souvislosti a hnací síly za sestupnou sociální spirálou. Výstava, která probíhá současně také v Centru současného umění Futura, má za cíl stimulovat hlubší porozumění prvkům na pozadí změn, a podněcovat k pokroku. Vedle kritiky se rovněž snaží posilovat odpor. Namísto předkládání nezávazné zábavy nabízí výstava jistý druh vizuální analýzy složitých společenských procesů v neklidných časech. Vernisáž proběhne 3. března nejprve ve Futuře, kde bude v 18:00 zahájena performancí Dante Buua The Winner Takes It All / Vítěz bere vše, následně se vernisáž přesune do MeetFactory, kde v 20:30 svou performanci Universal Anthem / Univerzální Hymna uvede Ference Gróf.

Galerii Kostka v rámci výstavy Universal Hospitality 2 obsadí autorská výstava Szabolcs KissPál From Fake Mountains to Faith reagující na svět, kde nacionalismus a šovinistické diskurzy nejsou už tabu.

V divadelním sále Divadla MeetFactory bude uvedena interaktivní hra SkyLab. Divadelní performance inspirovaná R.U.R., Buddhou a Vesmírem. Hra ve hře, kdy skupina 12 diváků zakusí interaktivitu zážitkového divadla. Ostatní diváci tvoří publikum. Start je jasný, cíl nejasný. Podstatou je HRÁT SI. Vést a nechat se vést. Během Veřejného domu proběhnou dvě představení – v 20:00 a 22:00.

V hudebním sále se představí čtyři umělci zabývající se současnou experimentální elektronikou. Švédská DJ a producentka Toxe je hlavní postavou stockholmského labelu STAYCORE. Belgická umělkyně SKY H1 debutovala v roce 2015 na berlínském labelu Creamcake. Jejímu EP Motion se dostalo velké odezvy a stalo se albem měsíce Mixmag. Na Boomkat bylo toto EP zařazeno mezi nejlepší a nejvíce návykovou hudbu roku 2016. Další výrazný hudebník labelu STAYCORE Mechatok, který je často zmiňován v souvislosti s labelem Bala Club, založený mladou skupinou Uli K, Endgame a Kamixlo. V průběhu večera vystoupí také český hudebník dzurillah.

Vystoupení Toxe a SKY H1 jsou součástí platformy SHAPE, která byla podpořena programem Kreativní Evropa Evropské unie.

Celý večer bude také možné navštívit ateliéry našich současných rezidenčních umělců. Svoje práce představí: Milan Vagač (SK), Antoine Renard (FR/DE), Patrícia Domínguez (CL), Sylbee Kim (KR/ DE), Yonatan Raz Portugali (IL), Hilla Toony Navok (IL), Hinda Weiss (IL), Viktor Valášek (CZ), Urban Space Epics (CZ/ US).

V průběhu večera proběhne komentovaná prohlídka rezidenčního patra s našimi kurátory.

Akce začíná v 19:30 a pro všechny návštěvníky je vstupné zdarma.

Více informací:

http://www.meetfactory.cz/cs/program/detail/verejny-dum-6

https://www.facebook.com/events/1429214603778789/

Příspěvek TZ: Zahajte jaro na Veřejném domě – multižánrovém večírku celé MeetFactory pochází z Artalk.cz

Debata o vstupech současného umění do sakrálního prostoru / Patrik Hábl, Michal Rataj a Norbert Schmidt / studentský kostel Sv. Rodiny / České Budějovice / 4. 3. 2017 v 16h

Debata Patrika Hábla, Norberta Schmidta a Michala Škody o vstupech současného umění do sakrálního prostoru

Popeleční středa – Velký pátek 2017

Alšova jihočeská galerie vás srdečně zve na debatu Patrika Hábla, Norberta Schmidta a Michala Škody o vstupech současného umění do sakrálního prostoru k příležitosti intervence Bělohorské postní plátno ve Studentském kostele sv. Rodiny v Českých Budějovicích. Debatu povede Petra Lexová.

Aktuální postní intervence ve studentském kostele v Českých Budějovicích v sobě nese hned několik vrstev. Svou podobou a dobou, po kterou ji můžete v kostele Sv. Rodiny spatřit, navazuje na prastarý zvyk zahalovat presbytáře kostelů velkými postními plátny. Ta přidávala k půstu těla i půst zraku. Pozdně středověká postní plátna byla bohatě posetá výjevy, znázorňujícími jako biblia pauperum, bible chudých, dějiny spásy. Známé je např. Velké žitavské postní plátno z roku 1472 s devadesáti biblickými zobrazeními od Stvoření po Poslední soud. Nejstarší postní plátna, která se objevují už na přelomu tisíciletí, však byla prostá, v přírodních barvách bez jakýchkoli ilustrací či symbolů kříže. V českém prostředí na tuto tradici např. navázala v roce 2012 instalace v Akademickém kostele Nejsv. Salvátora v Praze.
„Plátno“ vystavené v budějovickém kostele však původně žádným postním plátnem nebylo. Jde o otisk, pravděpodobně největší současnou litografii, pořízenou z jiné umělecké intervence. V roce 2014 malíř Patrik Hábl, skladatel Michal Rataj a architekt Norbert Schmidt dočasně upravili místo posledního odpočinku vojáků padlých v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. V kostele Sv. Rodiny se setkáváme právě s otiskem (a to včetně otisku zvukového) z této události, setkáváme se s pokusem přenést něco z dnešního bělohorského ekumenického mementa do budějovického studentského kostela.

„Jsou dvojí katastrofy, ničící – a tvořící. Očistné katastrofy, jejichž láva spaluje jakési otrávené vegetace života. Vaše vás nezničila, jste. Z čeho vás očistila? Přemýšlejte!“ Tak o dědictví Bílé hory kdysi uvažoval spisovatel Miloš Marten. Jako počátek přemýšlení nad tím, co nového nám aktuální „zahalení“ kostela Sv. Rodiny „odhaluje“, si tuto výzvu můžeme přisvojit i my.

Pořadatelé intervence:
Studenstký kostel sv. Rodiny a Dům umění v Českých Budějovicích

Spolupráce:
Centrum teologie a umění při KTF UK

Malíř a grafik Patrik Hábl (*1975) vystudoval VŠUP v Praze u prof. Pavla Nešlehy. Hábl pravidelně vystavuje doma i v zahraničí. V letošním roce uspořádal samostatné výstavy také v Miláně a v Haagu. Zkušenosti se vstupy současného umění do významných historických objektů prokázal ve svých mnohých projektech jako např. pro akademický kostel Nejsv. Salvátora či klášterní kostel ve Speinshartu, nebo intervencemi do stálých expozic Národní galerie v Praze. Souběžně s budějovickou instalcí realizuje Patrik Hábl nové postní plátno pro Akademický kostel v Grazu. Alšova Jihočeská galerie hostila do 26. února 2017 Háblovu velkou výstavu V architektuře malby. Hábl působí pedagogicky na VŠUP v Praze. (http://www.patrikhabl.com/)

Michal Rataj (*1975) vystudoval hudební vědu na FF UK a skladbu na AMU v Praze u prof. Ivana Kurze a prof. Milana Slavického. Absolvoval studijní pobyty ve Velké Británii, Německu a USA. Je autorem především instrumentální a elektroakustické hudby, jedním z jeho zájmů je i gregoriánský chorál. V letech 2000 – 2014 pracoval jako hudební režisér a producent Českého rozhlasu a podílel se na vedení mezinárodní producentské skupiny EBU Ars Acustica. V současné době vyučuje skladbu a elektroakustickou hudbu na katedře skladby HAMU a na NYU Prague. Zkomponoval množství hudeb pro film a rozhlasové hry a jeho skladby byly provedeny a vysílány v řadě zemí po celém světě. (http://michalrataj.com/)

Norbert Schmidt (*1975) je architekt a redaktor teologické revue Salve, vedoucí Centra teologie a umění při Katolické teologické fakultě UK. V současné době pracuje v AP ateliéru Josefa Pleskota, kde spolupracoval právě i na rekonstrukci kostela Sv. Rodiny. V jihočeské galerii Na Shledanou realizoval v roce 2014 výstavu Überraum. V pražském akademickém kostele doprovází pravidelné intervence současných umělců. Nicméně letos je paralelně s budějovickou intervencí v kostele Nejsv. Salvátora u Karlova mostu možné spatřit atypickou instalaci gotického Krista v Getsemanech. V nakladatelství Triáda právě vychází jeho kniha Přímluva za současnost. Umění v sakrálním prostoru.

Příspěvek 4. 3. 2017 / Patrik Hábl, Michal Rataj a Norbert Schmidt: Debata o vstupech současného umění do sakrálního prostoru pochází z Artalk.cz

Ivana Bendová a Zdeněk Ryneš / Chci / kurátorka: Barbora Klímová / Galerie Jelení / Praha / 15. 2. – 12. 3. 2017

Ivana Bendová a Zdeněk Ryneš: Chci

15. 2. – 12. 3. 2017

kurátorka: Barbora Klímová

Líbí se mi představa, že některé dvojice lidí spojují komplementárně se doplňující vlastnosti. Teprve spolu jednají komplexně. Komplementárnost se projevuje v projektech, které Ivana Bendová a Zdeněk Ryneš uskutečnili samostatně. Ivana ve své práci řeší především aktuální společenská témata, jako například fenomén blogerství. V principu zamítá předpokládatelná řešení, systém či tradiční média. Zdeněk Ryneš se naopak dlouhodobě soustředí na pohyblivý obraz, zajímají ho různé univerzální principy, skrze které nahlíží své bezprostřední okolí. Oba jsou absolventy Fakulty výtvarných umění v Brně (v letech 2015 a 2016). A i přesto, že se ve své individuální tvorbě projevují odlišně, spolupráce a vzájemné ovlivňování jsou přirozenou součástí většiny projektů, které uskutečnili.

Společná výstava těchto autorů v Galerii Jelení nese název Chci. Odvíjí se od jejich sdíleného soukromí. Ivana a Zdeněk v ní intuitivně ohledávají otázky na hraně institucionalizovaného a mentálního vlastnění, přisvojování, užívání prostor a věcí ve vzájemném vztahu a v prostředí jednoho konkrétního místa – pozemku a domu.

Vystavují záznamy civilních akcí, při nichž jednoduše třídili a popisovali prostor a věci, které považují za své. Na základě tohoto inspirativního experimentu rozvíjí vyprávění o tom, proč a jak věci užívají. Ideální představy o majetku se v něm kříží s limitující skutečností. O narativu videí mi Zdeněk v emailové korespondenci napsal, že popisovali osobní situace a postupně je „očišťovali od osobních nánosů (něco tam muselo zůstat, protože nám to pak připadalo moc frázovité) a vznikly schematizované popisy situací, ze kterých by měly vystupovat především strany (já, oni…), které jsou v konkrétním vztahu“.

Ve vystaveném projektu figurují Ivana a Zdeněk jako ona a on, zástupci mužské a ženské perspektivy. Odehrává se v interiéru domu a na sněhem zapadané zahradě, kde vyprávění o jejím obdělávání může vyznívat jako metafora různých situací člověka v rámci systému. Jejich postoje nejsou politické ani jednoznačné. Někde si dokonce protiřečí, např. když ve scénách na zahradě čteme prohlášení: „Možná je ovládaná tím, že tento prostor jí nepatří“ a ve stejném kontextu pak zazní: „Snaží se rozšiřovat svůj prostor“. Mohou tak rezonovat v subjektivním tázání diváka po tom, co je vlastně moje, jak a proč se k vlastnění stavím, jak se to zrcadlí v pohledu na druhého, jak to reflektuje ten druhý a jak to funguje v nějakém vztahu.

Barbora Klímová

Příspěvek TZ: Ivana Bendová a Zdeněk Ryneš pochází z Artalk.cz

Jan Pfeiffer / Černá v pohybu / Galerie Lauby / Ostrava / 6. 3. – 14. 4. 2017

Jan Pfeiffer: Černá v pohybu

6. 3. – 14. 4. 2017

Galerie Lauby

www.galerielauby.tumblr.com

Je spousta hlasů a jen málo těch, kteří by jim skutečně naslouchali. I to je důsledek postmoderního smýšlení, které v dobré víře odmítlo „jediný příběh” a dopřálo prostor skupinám, jež byly v průběhu dějin systematicky umlčovány. Dnes proto není problém vyslovit nesouhlas de facto s čímkoli. Mnohem těžší ale je, přinutit někoho, aby se podstatou tohoto nesouhlasu hlouběji zabýval. Tím, že názory jdoucí proti současnému uspořádání věcí přestaly být potírány, přišly částečně i o svou svůdnou přitažlivost zapovězeného. Represi vystřídala ignorace, která ústí buď v odevzdanost nebo v gesta, jimž chybí reálný účinek.

Instalace, kterou Jan Pfeiffer připravil pro Galerii Lauby pojednává daný problém jako abstrahovanou scénu z demonstrace – tedy jako jednu z tradičních forem společenského vzdoru v současném světě pozbývající jednoznačnost své výpovědi. Podle definice Václava Bělohradského se demonstrace mění v happening, jehož aktéři ani nemusejí mít přesnou představu o „nepříteli” a motivuje je spíše vágní pocit nesouhlasu než konkrétní idea. Současně jsou ale také demonstrace žádaným artiklem v médiích, coby přitažlivý „spektákl nesouhlasu”. Demonstrace se tak redukuje na pouhý obraz, na němž spojnici mezi strůjci a krotiteli této nevole představuje černá barva, charakteristická jak pro demonstranta tak strážce zákona. Pfeifferova instalace „Černá v pohybu” je proto vizuální glosou, která nemluví o vyhraných bitvách, na něž lze být pyšný, nýbrž o nejasné pozici dnešního dnešního nesouhlasu. Nesouhlasu, jenž má poměrně daleko k „dissensu”, jak o něm hovoří Jacques Rancière, tedy neshodě, odkrývající trhlinu v znehybněné konvenčnosti zavedené reality sociálního světa.

Jan Pfeiffer a Tomáš Knoflíček

Jan Pfeiffer (*1984, žije a pracuje v Praze) se sebevědomě pohybuje napříč různými médii; s oblibou holduje videu, fotografii, animaci či kresbě. U Pfeiffera se analytická zádumčivost nad historickými, politickými či sociokulturními jevy setkává s upřímnou fascinací mytologickou a náboženskou symbolikou. Materiál ke zpracování si však autor nevybírá podle jeho relevance v historiografickém diskurzu. To, co jej primárně zajímá, jsou někdy téměř nepostřehnutelné mechanismy a konotace, které dané historické či společenské momenty utváří či obklopují. Nebo obráceně zkoumá dané mechanismy a konotace jako následky iniciačního, spouštěcího momentu, ve kterém nastává historický či společenský pohyb. Jazyk, kterým Pfeiffer vykládá eklektické příběhy vlastního uvažování, je abstraktní a často svébytně symbolický. Jeho základem však neustále zůstává lidské měřítko, které autor převádí jak do svých jednotlivých prací, tak do galerijního kontextu.

Lenka Sýkorová

Příspěvek TZ: Jan Pfeiffer pochází z Artalk.cz

Darina Alster / PXS: Tension X / Galerie Ferdinanda Baumanna / Praha / 20. 1. – 20. 3. 2017

foto: Jan Kolský

Příspěvek Darina Alster v Baumannovi pochází z Artalk.cz

Nové národní kulturní památky, ročenka Art+ a Art Index 2017, Francis Keré v Serpentine Gallery, problémy s bezpečnostní službou v NG a objev fragmentu gotického reliéfu u sv. Salvátora v Praze.

1/ Národní kulturní památky

Vláda rozhodla o rozšíření seznamu národních kulturních památek. Mezi objekty, které se považují za nejvýznamnější součást kulturního dědictví České republiky, přibylo čtrnáct staveb. Významnou skupinu mezi nově prohlášenými NKP tvoří budovy moderní architektury, například Střední strojní průmyslová škola v Mladé Boleslavi od Jiřího Krohy nebo brněnské krematorium postavené dle projektu Ernsta Wiesnera. Starší památky zastupují pražská Invalidovna nebo klášter Louka u Znojma.

2/ Ročenka Art+ a Art Index 2017

V únoru vyšla v pořadí osmá ročenka Art+ shrnující dění na trhu s uměním v uplynulém roce. Loňský rok byl na českém trhu v několika ohledech rekordní – sběratelé celkově utratili 1,26 miliardy korun, vzrostl podíl milionových a statisícových položek a v první desítce nejdráže prodaných děl všechny ceny přesáhly deset milionů korun. Společně s ročenkou byl vydán také J&T Banka Art Index, žebříček se stovkou nejvýznamnějších českých umělců narozených po roce 1950. Na první příčce se již čtvrtým rokem umístil Jiří Kovanda, výrazný vzestup zaznamenal laureát CJCH a účastník Manifesty v Curychu Matyáš Chochola.

3/ Francis Keré v Serpentine Gallery

Autorem sedmnáctého letního pavilonu Serpentine Gallery v Londýně bude africký architekt Diébédo Francis Keré, který dlouhodobě působí v Berlíně. Kurátoři galerie pro letní pavilon vždy vybírají autora, jenž dosud nemá realizaci na britském území. Kerého návrh pro galerii je inspirován stromem – otevřeným útočištěm před sluncem a ústředním bodem africké vesnice, kde se schází komunita.

4/ Krátkodobé uzavření NG

Národní galerie v Praze musela během uplynulého víkendu uzavřít návštěvníkům expozice kvůli problémům s bezpečnostní agenturou, jež měla zajišťovat ostrahu sbírek. Dle vyjádření NG firma ABAS IPS, kterou vybralo ministerstvo kultury i pro své další příspěvkové organizace, neplnila své povinnosti a bylo jí uděleno několik pokut. Galerie v krizovém režimu vybrala jinou firmu a začala připravovat výběrové řízení, jehož součástí budou specifické požadavky, jež nebyly v předchozí smlouvě zachyceny.

5/ Objev fragmentu gotického reliéfu

Akademická farnost u nejsvětějšího Salvátora v Praze vystaví fragment gotického reliéfu Krista v zahradě Getsemanské, který byl loni objeven pod schodištěm jižní věže kostela sv. Salvátora. Jde o náhodný nález části portálu někdejšího dominikánského kostela sv. Klimenta. Dle profesora Jana Royta je „jedním z nejvýznamnějších objevů doposud neznámé památky středověkého sochařství“.

Foto: 1/ Jiří Kroha, škola v Mladé Boleslavi, Miloslav Rejha, Wikimedia Commons 2/ Jan Brueghel, květinové zátiší, Sotheby’s, Wikimedia Commons 3/  Diébédo Francis Kéré, David Heerde, flickr.com 4/ NG, Chmee2, Wikimedia Commons 5/ kostel nejsv. Salvátora, Aconcagua, Wikimedia Commons

Příspěvek Top5týdne 28. 2. 2017 pochází z Artalk.cz

Komentovaná prohlídka výstavy Není malých mistrů. Německá grafika 16. století ze sbírky OGL / Oblastní galerie Liberec / Liberec / 2. 3. 2017 v 10:30 a 17h

Komentovaná prohlídka výstavy Není malých mistrů. Německá grafika 16. století ze sbírky OGL

Výstavou provede Petra Zelenková

Více zde.

Příspěvek 2. 3. 2017 / Komentovaná prohlídka výstavy Není malých mistrů v OGL pochází z Artalk.cz

Matej Al-Ali / Trajektória videnia / galéria Plusmínusnula, Hurbanova 11 , 010 01 Žilina / výstava potrvá do 10. 3. 2017

Foto: Peter Snadík

Příspěvek Matej Al-Ali v Plusmínusnula pochází z Artalk.cz

Regionální Právo informuje o zahájení nové výstavy Nedělní korzo na brněnském Špilberku. Výstava pořádaná Muzeem města Brna představí historii korza od 18. století do současnosti. K vidění budou dobové fotografie a předměty. Výstava potrvá do 21. května.

Ondřej Kamenický se v článku Klid před bouří v časopise A2 zabývá uměleckým aktivismem v Hongkongu. Na příkladech filmové tvorby, galerijního prostoru a performance dokládá, jak se Hongkonžané vyrovnávají s rostoucím tlakem Číny na jejich politickou a kulturní autonomii.

V dalším článku z časopisu A2, Vzduchoprázdno, se Marek Pokorný kriticky vyjadřuje k nedostatečné výstavní prezentaci českých umělců střední generace. Podtitul článku „Připravme umělce na smrt nezájmem“ shrnuje z hlediska zájmu nepříznivou situaci, se kterou se potýkají umělci ve věku od 40 do 50 let.

Nové vydání časopisu A2 dále přináší rozhovor Davida Kořínka s Federicem Díazem. Rozhovor nese název Vidění stroje a je zaměřený především na instalaci BIG LIGHT, na vyjasnění pojmů a symboliky tohoto projektu.

Mladá fronta DNES, Právo a Hospodářské noviny přinášejí informaci, že v muzejní knihovně v Ústí nad Labem bude vystavena kopie Ďáblovy bible. Její vystavení je součástí širšího výstavního plánu letošní sezóny, který je zaměřen na ústecký region v období středověku. Ďáblova bible bude vystavena do 29. března.

Příspěvek denní tisk 1. 3. 2017 pochází z Artalk.cz

Odborné ostravské knihovny vystaví umělecké kopie vzácných středověkých rukopisů / GVUO: knihovna / Ostrava / 1. – 31. 3. 2017

Historik Marek Zágora připravil pro Knihovnu Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO), příspěvkové organizace Moravskoslezského kraje, a Moravskoslezskou vědeckou knihovnu v Ostravě (MSVK) přehlídku exkluzivních faksimile středověkých rukopisů.  

Od středy 1. března můžete v Knihovně GVUO, jediné veřejné galerijní knihovně v Moravskoslezském kraji, na Poděbradově ulici 12 navštívit netradiční expozici vzácných faksimile středověkých tisků s názvem Krása a tajemství středověkých rukopisů III. Výstava navazuje na předchozí stejnojmenné projekty, které připravila GVUO v letech 2010 a 2012. Historik Marek Zágora projektem letos poprvé propojil Knihovnu GVUO s Moravskoslezskou vědeckou knihovnou v Ostravě. V Galerii výtvarného umění v Ostravě bude výstava k vidění do 31. března.

Faksimile představí na konkrétních příkladech informace o středověku a životě v něm zakódované do nádherných, často bohatě iluminovaných rukopisů. „Bohužel originály jednotlivých manuskriptů jsou za specifických podmínek uloženy ve zvláštních trezorech. Často se k nim nedostanou ani odborníci, kteří se jimi profesně zabývají, a musí se spokojit pouze s jejich fotografiemi, digitalizovanými verzemi, nebo jejich uměleckými kopiemi. Již několik desítek rukopisů se dočkalo své faksimile, z nichž většina těch nejkrásnějších a nejkvalitnějších je zejména z finančních důvodů pro normálního smrtelníka téměř nedostupná,“ vysvětluje Marek Zágora, kurátor výstavy.

Během několika posledních desítek let vznikly faksimile i několika rukopisů, které jsou úzce spjaty s českým prostředím. Mnohdy se však nejedná o jejich český původ, nicméně byly určeny pro českého panovníka, nebo některého vysoce postaveného duchovního či šlechtice. Takovými rukopisy jsou například Vyšehradský kodex, Bible Václava IV., Zlatá bula, Cestopis Jana z Mandevillu nebo Jenský kodex. Právě na bohatých faksimile těchto rukopisů bude ukázána pestrost středověku i myšlenkové a umělecké bohatství, které svou šíří fascinuje. Součástí výstavy budou také ukázky dalších rukopisů, jako například Book of Kells, Bamberská apokalypsa, Bible Ludvíka IX. nebo Codex Manesse, jež v rámci obou expozic časově pokryjí období od konce 7. do počátku 16. století.

 „I když se v posledních letech změnil pohled na středověk, toto období je stále většinou vnímáno jako velice temné a zároveň kruté. Jeho obraz se ale změnil ve spojení se středověkým výtvarným uměním,“ vysvětluje Marek Zágora a pokračuje: „Ve středověku vzniklo nepřeberné množství jedinečných uměleckých děl, z nichž se nám bohužel do současnosti dochoval pouhý zlomek. Přesto si i z mála můžeme udělat určitou představu o středním věku jako významné etapě lidských dějin a také o životě i myšlení středověkého člověka.“

Expozici v Knihovně GVUO bude možno navštívit ve středu od 8 do 16 hodin a ve čtvrtek od 10 do 17.45 hodin, nebo po domluvě s knihovnicí Vladimírou Lichovníkovou na tel. č. 731 691 567. Část expozice v Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě bude přístupná od 3. března do 3. Května, pondělí až pátek od 9 do 19 hodin a v sobotu od 8.30 do 12 hodin. Začátkem dubna dojde v MSVK k částečnému obměnění exponátů. Na obě výstavy je vstup volný.

Příspěvek TZ: Odborné ostravské knihovny vystaví umělecké kopie vzácných středověkých rukopisů pochází z Artalk.cz

FA ČVUT přijímá uchazeče do doktorského studia / Praha / přihlášky do 31. 3. 2017

FA ČVUT přijímá uchazeče do doktorského studia

Fakulta architektury ČVUT v Praze zve do konce března 2017 všechny zájemce o studium v doktorském studijním programu k podání přihlášky. Mezi výzkumné úspěchy posledních let, na kterých se doktorandi FA ČVUT podíleli, patří Laboratoř ticha, expozice českého pavilonu na EXPO 2015 v Miláně nebo funkční prototyp soběstačného solárního domu AIR HOUSE, za který obdrželi třetí místo v soutěži Solar Decathlon 2013 v Kalifornii.

FA ČVUT nabízí doktorský studijní program v českém a anglickém jazyce. Standardní doba studia je 4 roky, každoročně je přijímáno kolem třiceti doktorandů a absolventům se uděluje akademický titul „doktor“ (ve zkratce „Ph.D.“). Studenti mají k dispozici zázemí největší technické univerzity v České republice a moderní budovy od architektky Aleny Šrámkové, ve které od roku 2011 fakulta sídlí.

Uchazeči se mohou hlásit do jednoho z pěti studijních oborů: Architektura, teorie a tvorba, Urbanismus a územní plánování, Architektura, stavitelství a technologie, Dějiny architektury a památková péče a Průmyslový design, a to v prezenční či kombinované formě studia. Přes osmdesát vyhlášených témat slibuje uchazečům zapojení do výzkumu v oblastech teorie a dějin architektury, průmyslového dědictví, procesů územního plánování, pokročilých stavebních materiálů, soudobého bydlení nebo multimediálního designu.

Doktorské studium je pro architekty, urbanisty a designéry možností, jak posílit své odborné schopnosti nebo lépe pochopit prostředí, ve kterém se již profesionálně pohybují.

„Mám malou projektovou kancelář a do roku 2007 jsem se 100% věnovala projektování vlastních projektů. Když v roce 2007 umožnil Stavební zákon činnost autorizovaných inspektorů ve stavebnictví a vytvořil institut „zkráceného stavebního řízení“, stal se ze mne takový malý „chodící stavební úřad“. Když v roce 2013 vešla v platnost novela SZ, která činnost autorizovaného inspektora potlačila, přišla mně tato realita nespravedlivá a rozhodla jsem se právními souvislostmi ve výstavbě zabývat ve větší míře. Ne jenom „pracovně“ v kanceláři ale i studiem,“ vysvětluje svoji motivaci pro doktorské studium jedna z doktorandek, architektka Marcela Koukolová.

Studenti doktorského studia se zapojují do unikátních výzkumných aktivit, mají možnost publikovat a využít kontaktů FA ČVUT se zahraničními univerzitami formou účasti na mezinárodních konferencích nebo odborných stážích.

„V agentuře CzechInvest jsem se podílela na zpracování studií a koncepčních dokumentů týkajících se brownfieldů, konkrétně Národní strategie regenerací brownfieldů. Díky výzkumným projektům udržuji kontakty s odborníky na brownfieldy v zahraničí a využívám zkušenosti, které jsem získala díky konzultacím s odborníky z praxe i na akademické půdě,“ potvrzuje absolventka doktorského programu Lucie Doleželová, která se ve své doktorské práci věnovala tématu rekonverze nevyužitých průmyslových ploch.

Přihlášku včetně požadovaných příloh uchazeč podává do 31. března 2017; výběrové řízení se koná 21. června 2017.

Kompletní přehled vypsaných témat disertačních prací a formulář přihlášky jsou ke stažení na webových stránkách: https://fa.cvut.cz/Cz/PrijimaciRizeni nebo http://fa.cvut.cz/Cz/Studium/Ds.

Více informací o výzkumu na FA ČVUT je možné najít na webových stránkách fakulty: http://fa.cvut.cz/Cz/VyzkumARozvoj nebo http://fa.cvut.cz/Cz/Studium/Ds.

Příspěvek do 31. 3. 2017 / FA ČVUT přijímá uchazeče do doktorského studia pochází z Artalk.cz

František Skála představuje ve své Jízdárně muzea v muzeu / Národní galerie v Praze / Praha / 1. 3. 2017

Všemi dostupnými prostředky se pokouším sám sobě navodit stav úžasu a zprostředkovat ho druhým

Jedna ruka surovec – druhá ruka citlivec

Apoštol zmaru – lovec mizejících kvalit

Vyvolávám tváře z transkulturního zásvětí

Pohybuji se po riskantní hranici vážného a nevážného

Potápím se ke dnu přiváben hlasem mořské okurky a na hladinu vynáším perlu

František Skála

František Skála představuje ve své Jízdárně muzea v muzeu

František Skála připravil návštěvníkům Valdštejnské jízdárny komplexní zážitek. Nová výstava Národní galerie v Praze představuje jeho práce od roku 2004 včetně těch, které umělec připravil přímo pro prostor Jízdárny. Výtvarník, performer, loutkář, divadelník či zpěvák je zároveň výstavním architektem a představuje návštěvníkům svá díla v neobvyklé koncepci „muzeí v muzeu“.

„Výstavu lze chápat jako přehlídku několika tematických expozic, kdy jedna zdánlivě zpochybňuje předešlou, stejně jako zaběhnutý obraz o Skálově práci. Celek však vyjeví skrytý řád, názor na svět, předmět uměleckého zájmu, které chce autor prostřednictvím své tvorby co nejpřesněji artikulovat,“ popisuje kurátor výstavy Tomáš Pospiszyl.

Výstava je procházkou metafyzickou krajinou podivné architektury modelované světlem a dominantami samostatných soch. Jednotlivá díla jsou uskupena do několika dílčích „muzeí“, v nichž jsou představeny tematické okruhy díla Františka Skály. Divák se může nechat vést mapou expozice, nebo prostředí prozkoumávat na vlastní pěst.

„Architektura výstavy umožňuje jednotlivá díla vnímat z různých pohledů, zevnitř a zvenčí, zezdola a shora, v různých stadiích jejich života. Některá působí jako starodávné vykopávky, jiná jako dílo v procesu vzniku. Jednotícím aspektem výstavy je světlo, ať už umělé, přírodní nebo duchovní, které autor zkoumá a užívá v různých kvalitativních podobách,“ doplňuje Tomáš Pospiszyl.

František Skála působí v řadě uměleckých disciplín. Vytváří sochy, asambláže, malby, pohyblivé objekty, světelné instalace, zbraně a kytary, kresby, grafiky, koláže, fotografie a série aranžovaných snímků, realizuje interiéry či celé architektonické projekty. Jeho práce mají blízko k nezatížené obrazotvornosti tvůrců lidového umění nebo art brut, klíčová je pro něj inspirace materiálem.

V jeho dílech lze nalézt odkazy na staré kultury, prehistorické artefakty a umění přírodních národů, v jeho ateliéru vznikají bůžkové, šamanské propriety, postapokalyptické nástroje. Objevují se ale i motivy technologie, různých přístrojů, součástek, moderních syntetických materiálů, spotřebičů a zářičů. Část Skálovy práce lze vnímat jako reakci na nadbytečné produkování věcí a zážitků konzumní společností. Proti zkracujícímu se času, po který si věci v moderní společnosti udrží svou hodnotu, staví Skála jiný rytmus, který zahrnuje i čas opotřebení a stárnutí.

František Skála

Dílo Františka Skály (*1956) respektují historici umění, jež jej vnímají jako jednu z klíčových postav českého umění posledního půlstoletí. Jak současně ukázaly Skálovy větší bilanční výstavy (Galerie Rudolfinum, Muzeum umění Olomouc), jeho tvorba vychází
z obecných principů estetické atraktivity a myšlenkové hravosti a je schopná oslovit široký okruh diváků.

Práce Františka Skály jsou od počátku formovány osobní mytologií, jsou postaveny na autentických životních prožitcích i na konstrukci smyšlených identit a osudů. Zásadní je pro Skálu inspirace materiálem, jemuž podle vlastních slov jen vychází vstříc a podtrhává jeho již existující kvality. Opakovaně u něj nalezneme groteskní příběhovost, potřebu zařazovat věci do možných dějových souvislostí. Jeho sochy, dioramata, kresby a fotografie zachycující různé paralelní reality, vymyšlené postavy, imaginární kosmologie, alternativní dějiny, uměle vytvořené hrdinské eposy apod.

František Skála je řezbář, tvůrce autorských deníků, ilustrátor, autor komiksů, performer, loutkář, divadelník, zpěvák. Pracuje se dřevem, s plasty, s nejrůznějšími přírodninami, s nevyčíslitelnou škálou nalezených předmětů i s bohatým repertoárem tradičních i nově vyvinutých řemeslných technik. Tento zdánlivě bezbřehý záběr napříč tvůrčími disciplínami, v současném umění ne neobvyklý, však propojuje jednotný estetický výraz i konzistentní přístup k umělecké tvorbě.

Umělec již roku 1974 spoluzaložil tajnou skupinu B. K. S. (Bude konec světa) a byl členem skupiny Tvrdohlaví, která na přelomu 80. a 90. let vnesla do českého prostředí hravý postmodernismus. V roce 1991 získal nejprestižnější ocenění pro mladé české umělce, Cenu Jindřicha Chalupeckého. Tvorba Františka Skály je však především charakterizovaná na dobových trendech nezávislou kreativitou a dlouhodobou kontinuitou témat, postupů i osobních postojů.

Příspěvek TZ: František Skála představuje ve své Jízdárně muzea v muzeu pochází z Artalk.cz

Vila Tugendhat je po obnově otevřená už pět let. Výročí oslaví reedicí knihy „Mies v Brně“ / Muzeum města Brna / Brno / 1. 3. 2017

Celých pět let může česká i světová veřejnost navštěvovat vilu Tugendhat po zdařilé památkové obnově. Práce na restauraci domu, který je jedinou českou památkou moderní architektury zařazenou na Seznam světového dědictví UNESCO, trvaly dva roky. Vila Tugendhat po nich byla slavnostně otevřena ve výjimečné datum: 29. února 2012.

Pětileté výročí od znovuotevření si vila Tugendhat připomíná 1. března 2017. Při této příležitosti bude představeno druhé vydání knihy Mies v Brně. Vila Tugendhat editorek Ivety Černé a Dagmar Černouškové. Jde o jednu z nejzdařilejších publikací o vile a také o první velkou syntetickou práci českých badatelů o této architektonické ikoně. Podrobně je v ní popsána práce architekta Ludwiga Miese van der Rohe, jeho unikátní řešení prostoru vily a zasazení do krajinného rámce, příznivé okolnosti vzniku stavby, historie domu za války i po ní, stavební úpravy, památkové obnovy i péče. Kniha se věnuje také Torsu od Wilhelma Lehmbrucka nebo materialitě vily – od vzácných dřevěných dýh a onyxu až po koberce nebo dlažbu. Třísetstránková kniha si získala oblibu u návštěvníků pro množství dobových i aktuálních fotografií, plánů i informací. Kdo chtěl vědět o vile úplně všechno, sáhl právě po téhle knize.

O první vydání z roku 2012 byl velký zájem. Vzhledem k němu i k množství dotazů po dotisku bylo v nákladu 1500 kusů připraveno druhé vydání. Jde navíc o verzi rozšířenou o nejnovější poznatky: přibyla např. kapitola o původním nábytku odkoupeném od potomků stavebníků nebo nové fotografie od Davida Židlického, dosavadní kapitoly byly aktualizovány. Kniha je k dostání v bookshopu vily Tugendhat, v prodejně suvenýrů na hradě Špilberku a v některých brněnských knihkupectvích.

Vila Tugendhat je považována za ikonické dílo moderní architektury a nejlépe dochovanou stavbu německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe v Evropě. Vilu si v letech 1929–1930 nechali postavit manželé Tugendhatovi, kteří v ní žili do roku 1938. Dům zabavili nacisté, zdevastovala jej Rudá armáda, po válce byl zestátněn a využíván jako taneční škola, dětské rehabilitační středisko a později po rekonstrukci v 80. letech 20. století jako reprezentativní objekt města uzavřený veřejnosti.

Cesta k obnově vily Tugendhat a jejímu zpřístupnění trvala víc než čtyřicet let. Jako první o něm uvažoval František Kalivoda v 60. letech minulého století, bylo to také přání Grety Tugendhatové. Fakticky se tak stalo roku 1994, kdy vilu otevřelo Muzeum města Brna veřejnosti jako vůbec první instalovanou památku moderní architektury v Česku, i když ne v ideálním stavu. Dlouholetý záměr navrátit památku do její podoby po dokončení v roce 1930, odstranit nevhodné zásahy z 2. světové války a z druhé poloviny 20. století a představit dům tak, jak jej pro rodinu navrhl architekt, byl naplněn až 29. února 2012.

Příspěvek TZ: Vila Tugendhat je po obnově otevřená už pět let. Výročí oslaví reedicí knihy „Mies v Brně“ pochází z Artalk.cz

Divadlo Non.Garde: Zlé gesto / Autori a účinkujúci: Lucia Čarnecká, Jana Šturdíková / Stanica Žilina-Záriečie / 2. 3. 2017 o 19 h

Divadlo Non.Garde je známe svojou, u nás ojedinelou, tvorbou, v ktorej sa vizuálne prepájajú netradičné prístupy k inscenačnej tvorbe s výtvarným umením. Ich predstavenia majú vo výsledku silnú vizuálnu zložku na pomedzí výtvarného umenia a divadla. Zlé gesto je autorská obrazová inscenácia o hľadaní stavu, ktorý by nás oslobodil od našich vlastných problémov a posunul nás bližšie k ideálnej predstave o sebe. Treba sa však mať na pozore, pretože byť iba dokonalý nie je v skutočnosti možné.

Příspěvek 2. 3. 2017 / Divadlo Non.Garde: Zlé gesto pochází z Artalk.cz