Anežka a Mirosav Kovalovi / Městské muzeum Rýmařov – Galerie Octopus / Rýmařov / 4. 11. – 3. 12. 2017

Foto: Zdenka Nesetová Přikrylová a Lukáš Nedomlel

Příspěvek Anežka a Miroslav Kovalovi v Rýmařově pochází z Artalk.cz

Benjamin Bronni / PARTITION #1 / Dům umění města Brna: Galerie G99 / Brno / 15. 11. – 30. 12. 2017 

foto: Michaela Dvořáková

Příspěvek Benjamin Bronni v Galerii G99 pochází z Artalk.cz

Decembrove stopy 2017 / galéria Čin Čin, Bratislava / 6. 12. – 22. 12. 2017

Příspěvek TS: Decembrove stopy 2017 pochází z Artalk.cz

Jan Činčera / Ayersova skála a jiné objekty / Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem / Roudnice nad Labem / 7. 12. 2017 – 14. 1. 2018

Jan Činčera: Ayersova skála a jiné objekty

7. 12. 2017 – 14. 1. 2018

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

vernisáž: 7. 12. 2017 v 17:00

kurátorka: Petra Mazáčová

Jméno Jan Činčera (*1961) není třeba ve světě obalového designu nijak zvlášť představovat. V roce 1980 absolvoval Střední průmyslovou školu grafickou, obor Obalová technika a zpracování papíru. Předtím, než se svou manželkou Zorou založil designové Studio Činčera, působil mezi roky 1989–1994 na pražské Akademii výtvarných umění jako asistent v Atelieru konceptuálních tendencí Miloše Šejna. Jeho práce patří právem k absolutní špičce na poli papírového produktového designu. O  papíru nepřemýšlí pouze jako o materiálu, z něhož je zhotoven koncový produkt, nýbrž jako o matérii, jež neustále překvapuje velkou škálou svých vlastností: hladkostí, křehkostí, tvárností a zároveň jasným definováním tvaru, striktní geometrií a ostrostí hran. Ve své práci neustále osciluje mezi precizností zhotoveného produktového designu a estetickým imperativem volné umělecké tvorby. Za zásadní považuje Jan Činčera v souvislosti s formováním svého postoje k papíru jakožto uměleckému materiálu setkání s Jiřím Hynkem Kocmanem (*1947) – výraznou osobností českého výtvarného umění zaměřeného na práci s papírem, s nímž udržuje přátelské vztahy od roku 1983.

Hlavním prvkem výstavy Jana Činčery je objekt Ayersova skála (1987), zhotovený z barevného papíru pojeného pomocí papírmašé. Tato práce, vytvořená v době, kdy se autor intenzivně zabýval otázkou možnosti využít papír ve volné umělecké tvorbě, nám otevírá příběh o pouti plné hledání vztahových souvislostí mezi volným a užitým uměním, mezi touhou po sebevyjádření, ale i po čisté vizuální podobě.

Výstava Jan Činčera: Ayersova skála a jiné objekty je součástí volného cyklu Užité umění, v němž Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem představuje významné osobnosti českého designu a uměleckořemeslné tvorby.

Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Příspěvek TZ: Jan Činčera pochází z Artalk.cz

Vdovy S / Sekal / Slavík / Sýkora / Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem / Roudnice nad Labem / 7. 12. 2017 – 11. 2. 2018

Vdovy S / Sekal / Slavík / Sýkora

7. 12. 2017 – 11. 2. 2018

Vernisáž výstavy se koná ve čtvrtek 7. 12. 2017 v 17.00 v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, Očkova 5. Výstavu zahájí Duňa Slavíková, autorka výstavy.

V hudebním programu vystoupí klavírista Jan Bartoš.

Vdovy S, Christine Sekal, Duňa Slavíková a Lenka Sýkorová

Na výstavě Vdovy S v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem se setkáváme s díly tří umělců, Zbyňka Sekala, Otakara Slavíka a Zdeňka Sýkory. Díla těchto autorů jsou tentokrát představována jejich životními partnerkami, jejich vdovami. Jak je ve světě umění běžné, je autorovo dílo prezentováno s každým kurátorem jinak, odlišným výběrem, jinými náhledy, reflexemi a způsoby instalace, jako různé příběhy s roztroušenými figurami, které jsou poskládány dohromady s odlišnými záměry a strategiemi. Autorka výstavy Duňa Slavíková požádala o spolupráci na výstavě své dvě přítelkyně, Lenku Sýkorovou a Christine Sekalovou. Autorky se zde nesnaží prosazovat proti běžným uměleckým praktikám. Výstava je pojímána jako jejich individuální zamyšlení, které by mohlo diváka vést k hlubšímu pochopení vystavených děl. Zároveň je ovšem i snahou o otevření nových perspektiv.

Christine Sekalová, citlivá partnerka introvertního umělce, která v pro něj cizí zemi zásadním způsobem podpořila jeho existenci a tvorbu, se v intimním výběru Sekalových děl soustřeďuje jak na důležité biografické aspekty umělcovy osobnosti, tak i na dialog vzájemného vztahu.

Lenka Sýkorová, umělkyně, kurátorka, publicistka a vydavatelka, je partnerkou, spolupracovnicí a v neposlední řadě spoluautorkou Zdeňka Sýkory. Od smrti Zdeňka Sýkory pečuje neúnavně o upevnění jeho odkazu v kulturním povědomí. Její téma směřuje do budoucnosti. Koncept Muzea Sýkorových děl, z nichž v Roudnici prezentuje dvě stěžejní, je jedním z dalších úkolů, které si Lenka Sýkorová vytyčila.

Historička umění Duňa Slavíková se zabývá úvahou o složitém vztahu Otakara Slavíka k vlastnímu dílu. Pro malířovo okolí bylo nepochopitelné, z jakého důvodu stále ničil svá nejlepší díla, často i po uplynutí několika desetiletí od vzniku. Neustálý boj s obrazy byl charakteristickým pro Slavíkovu velikou urputnost.

Výstava Vdovy S není pokusem o novou autorskou skupinu. Osobní interpretací ovšem vzniká vzájemný diskurs mezi autorkami, jenž se prolíná se společnou snahou o sdílení této interpretace s divákem.

Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Výstava bude pro veřejnost otevřena od 7. 12. 2017 do 11. 2. 2018, úterý – neděle
10.00–17.00.

Autorka výstavy: Duňa Slavíková

Kurátor za GMU v Roudnici nad Labem: Alena Potůčková

Výstavu doprovodí katalog s texty Duni Slavíkové a Lenky Sýkorové a barevnými reprodukcemi.

Příspěvek TZ: Vdovy S / Sekal / Slavík / Sýkora pochází z Artalk.cz

Csilla Klenyánszki, Jakub Šimčík, Lilla Százs / Pilíře domova / kurátorka: Flóra Gadó / Galerie Klubovna / Praha / 1. 11. – 7. 12. 2017

Rozhovor UMA Audioguide

Foto: Romana Horáková

Příspěvek Skupinová výstava Pilíře domova v Klubovně pochází z Artalk.cz

Stála expozícia Stana Filka v Stredoslovenskej galérii / Vystavujúci autor: Stano Filko / Kurátorská koncepcia a dramaturgia výstav: Mira Keratová / Stredoslovenská galéria v Banskej Bystrici / Miesto: foyer Bethlenovho domu, / Termín: 6. december 2017 – 4. marec 2018 / Sprístupnenie: 6. decembra 2017 o 10.00 hod.

Pozývame Vás na sprístupnenie prvej epochy
Stálej expozície Stana Filka v Stredoslovenskej galérii – HYDROZOA
v stredu 6. decembra 2017 o 10.00 h. v Bethlenovom dome na Dolnej 8 v Banskej Bystrici.

Stano Filko je slovenský neoavantgardný umelec generácie 60. rokov, známy najmä tvorbou totálnych inštalácií a prostredí. Medzi jeho najznámejšie projekty patria readymade eventy Happsoc od 60. rokov (na prvom z nich spolupracoval s A. Mlynárčikom a Z. Kostrovou) a transcendentálne prostredie Biely priestor v bielom priestore od 70. rokov (pôv. s M. Lakym a J. Zavarským). Stredoslovenská galéria získala v roku 2015 do svojej zbierky rozsiahlu akvizíciu viac než 700 Filkových diel. Ide o zbierku menších objektov a diel na papieri, ktorá má povahu umeleckého archívu s bádateľským potenciálom. Obsahuje autonómne diela, ako aj dokumentácie Filkových výstavných projektov a mnohých už neexistujúcich alebo priebežne prepracovávaných priestorových diel či diel vysvetľujúcich vývoj jeho unikátneho ideologického systému farieb, ktorý vytvoril na vysvetlenie svojho holistického konceptu sveta. Retrospektívna výstava Stana Filka z tejto zbierky sa konala v budove Pretória Stredoslovenskej galérie v čase od 21. februára do 30. apríla 2017.

Nový formát Filkovej permanentnej expozície charakterizuje neohraničené trvanie a premenlivá povaha, ktorá je vyjadrená delením programu na epochy (jednotlivé dočasné výstavy, autorské projekty, intervencie a i.). Koncept expozície je zasadený do kontextu inštitucionálnej kritiky, ktorá od 60. rokov 20 st. kriticky komentuje ideológie a mocenské štruktúry ovplyvňujúce cirkuláciu umenia, politiku výstav a diskusií o umení prebiehajúcich na inštitucionálnej úrovni. V rámci dlhodobého výstavného projektu HYDROZOA (tzv. polypovce ako prastaré živočíchy, medzi ktoré sa zaraďujú napr. niektoré biologicky nesmrteľné druhy medúz) bude verejnosti sprístupnený program kurátorských a autorských výstav v spolupráci s pozvanými hosťami, ktoré budú reagovať na zbierku diel Stana Filka v SSG.

Verejné zbierkotvorné inštitúcie sú dnes častým miestom korunovácie umelcov ako komerčných celebrít či hviezd, obvykle v rámci formátov retrospektívnych výstav. Múzeá a galérie sú už zriedkavo experimentálnymi platformami, stávajú sa skôr miestami luxusných dizajnových produkcií s dobre štrukturovaným verejným programom; často takpovediac vyhladzujú veľké provokatívne myšlienky predkladaného umenia tak, aby obstáli v strednom prúde, nezostávali príliš konfrontačné, boli ľahko metabolizovateľné najmä cieľovou strednou vrstvou. Umelecké inštitúcie a verejné zbierky sú naviazané na požiadavky umeleckého trhu, konzumné mechanizmy, investičné stratégie a vôbec sú zasiahnuté celkovou komodifikáciou a monetarizáciou sveta umenia. Tieto okolnosti ovplyvňujú nielen umeleckú produkciu, ale aj jej reprezentáciu. Vo volaní po reformácii, resp. regenerácii umeleckých inštitúcií a prehodnotení politicko-ekonomických aspektov ich fungovania, ponúka Stredoslovenská galéria ikonoklastický formát svojej stálej expozície Stana Filka HYDROZOA, zameraný nie na marketingovú hodnotu diela, ale v duchu Filkovho odkazu naopak na rozširovanie poznania a redukciu role umeleckého objektu.

Mira Keratová
Tešíme sa na vašu návštevu!

Příspěvek TS: Stála expozícia Stana Filka v Stredoslovenskej galérii pochází z Artalk.cz

Národní galerie vydává průvodce výstavou Norberta Grunda / Národní galerie v Praze / Praha / 4. 12. 2017

Průvodce Norbert Grund (1717–1767). Půvab všedního dne doprovází stejnojmennou výstavu, která veřejnosti poprvé přibližuje v celé šíři žánrovou tvorbu jednoho z nejvýznamnějších představitelů rokoka v Čechách. Národní galerie v Praze pořádá výstavu v paláci Kinských od 1. prosince 2017 do 18. března 2018 při příležitosti 300. výročí narození a 250. výročí úmrtí umělce.

Publikace v základních obrysech reflektuje Grundovo dílo, nastiňuje jeho východiska a naznačuje vývojovou chronologii jeho umělecké produkce. Také zaměřuje pozornost na Grundův mimořádně široký námětový i stylistický rejstřík. Samostatná kapitola je věnována sběratelství Grundových děl a jejich grafickým listům z ruky Jana Jiřího Balzera.

Grundova malba se vyznačuje spontánním rukopisem a prosvětleným koloritem, zahrnuje s výjimkou zátiší všechny malířské druhy. Motivicky i stylisticky čerpá z nejrůznějších zdrojů. Podněty z holandské a vlámské žánrové malby, impulzy z italského krajinářství i vzory francouzských galantních slavností malíř převedl a přetvořil do idylické, hravé polohy. Uměl evokovat atmosféru, lehce začlenit figury do kompozic svých obrazů, využít rozlehlosti a hloubky prostoru k překvapivému celkovému vyjádření.

Norbert Grund se umělecky vyškolil u svého otce Christiana Grunda, poté se odebral na cesty. Pravděpodobný je jeho pobyt ve Vídni; působení v Německu a Itálii není prameny podloženo. Do Prahy se vrátil nejpozději roku 1751, kdy se oženil s Ludmilou Illingerovou. Až do své smrti působil na Malé Straně jako člen tamního malířského cechu.

Spolehlivé časové zařazení jeho děl je velmi obtížné, ne-li nemožné. Stanovení přesnější linie Grundovy tvorby ztěžuje kromě absence datovaných děl také jejich velký počet, geografické rozptýlení, střídání různých malířských poloh a opakované umělcovy návraty ke stejnému námětu. Grund nejspíše pracoval pro volný trh a na bezprostřední objednávku asi jen ojediněle. Jeho díla byla oblíbená zejména mezi příslušníky středního stavu. Dalšími zákazníky byli také výkonní umělci nebo umělečtí řemeslníci a Grundovy obrazy se nacházely rovněž v klášterních a aristokratických sbírkách. Základem dnešní početné kolekce děl Norberta Grunda v Národní galerii v Praze byl velkorysý dar Josefa Karla Eduarda Hosera Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění.

Průvodce akcentuje zvláště Grundovu žánrovou malbu jako význačnou kapitolu jeho tvorby, v níž prokázal i svou zkušenost v zachycování postav. Rovněž jeho díla konfrontuje s obrazy, z nichž mohl čerpat inspiraci, a přináší možnost porovnat je se soudobou středoevropskou kabinetní produkcí. Ukázky uměleckého řemesla, které byly zachyceny v Grundových malbách, ilustrují rokokovou kulturu. Průvodce výstavou Norberta Grunda je spolehlivým pomocníkem na cestě k poznání světa plného tajemství, oplývajícího radostí z krásy i rafinovanosti detailů, který umělec ztvárnil na svých obrazech.

Marcela Vondráčková

Norbert Grund (1717–1767). Půvab všedního dne

160 stran, 127 reprodukcí, česko-anglicky

Příspěvek TZ: Národní galerie vydává průvodce výstavou Norberta Grunda pochází z Artalk.cz

Komentovaná prohlídka výstavy Blízkost s autorem Pavlem Baňkou / GHMP: Dům fotografie / Praha / 7. 12. 2017 v 18h

Komentovaná prohlídka výstavy Blízkost s autorem Pavlem Baňkou
termín

7. 12. 2017 v 18h

Dům fotografie, Revoluční 5, Praha 1

vstupné: 120 Kč / 60 Kč / snížené vstupné pro studenty, seniory, skupiny a studenty uměleckých škol

Příspěvek 7. 12. 2017 / Komentovaná prohlídka výstavy Blízkost s autorem Pavlem Baňkou pochází z Artalk.cz

Komentovaná prohlídka výstavy Jaroslav Róna 1997–2017 s autorem / GHMP: Dům U Kamenného zvonu / Praha / 8. 12. 2017 v 17h

Komentovaná prohlídka výstavy Jaroslav Róna 1997–2017 s autorem Jaroslavem Rónou

8. 12. 2017 v 17h

Dům U Kamenného zvonu

vstupné: 120 Kč / 60 Kč / snížené vstupné pro studenty, seniory, skupiny a studenty uměleckých škol

Příspěvek 8. 12. 2017 / Komentovaná prohlídka výstavy Jaroslav Róna 1997–2017 s autorem pochází z Artalk.cz

Lektorská prohlídka Ateliéru Františka Bílka / GHMP: Bílkova vila / Praha / 10. 12. 2017 ve 14h

Lektorská prohlídka Ateliéru Františka Bílka

10. 12. 2017 ve 14h

Bílkova vila

vstupné na výstavu + lektorský příplatek 20 Kč (studenti, senioři 15 Kč)

Komentovaná prohlídka Bílkovy vily s lektorem GHMP.

Příspěvek 10. 12. 2017 / Lektorská prohlídka Ateliéru Františka Bílka pochází z Artalk.cz

PLATO rozsvítí vánoční strom na svém budoucím sídle – ostravském Bauhausu / galerie PLATO / Ostrava / 6. 12. 2017 v 18h

Galerie současného umění PLATO opět po roce připravila pro veřejnost autorský vánoční strom. Letošní instalace nazvaná Bauhaus Corner bude poprvé venkovní. Kužel světla na rohu bývalého hobbymarketu Bauhaus zviditelní budoucí sídlo galerie, která se do něho přestěhuje na jaře. Autorkami nepřehlédnutelné variace na vánoční strom jsou studentky grafického designu Fakulty umění Ostravské univerzity. PLATO rozsvítí strom ve středu 6. prosince v 18 hodin. Zahájení měsíční instalace bude předvánočním setkáním návštěvníků galerie i široké veřejnosti. S hudbou, punčem i sněhovou nadílkou.

Autorský vánoční strom připravuje PLATO každoročně od začátku svého působení. Již čtvrtým rokem oslovuje umělce a autory spojené s Ostravou. V předchozích letech vytvořily vánoční stromy postupně Šárka Mikesková, Elli Tiliu Motýlová a Katarína Szányi – umělkyně žijící v Ostravě. Letos PLATO vyzvalo ke spolupráci grafický ateliér Text Forma Funkce Fakulty umění Ostravské univerzity. Ze tří studentských návrhů nakonec vybralo projekt od Kateřiny Baránkové a Kristýny Pavlíkové.

Jejich jednoduchá koncepce je protikladem přehnané vánoční výzdoby hlavně nákupních center. „Vánoce jsou obdobím světel. Obchodní centra je využívají ke své propagaci více než jindy. Stejnou strategii využíváme ve snaze upoutat pozornost na přesun galerie PLATO do bývalého hobbymarketu. Přebujelou výzdobu jsme však redukovaly na světelný kužel jako základní tvar vánočního stromu,“ vysvětlují autorky, s nimiž spolupracovali studenti Tereza Boturová a Matěj Doležel.

Světelná instalace bude na Bauhausu vidět po setmění až do 6. ledna. Její zahájení chce galerie pojmout jako nezvyklé sváteční setkání se svými dospělými i dětskými návštěvníky, ale také se širokou veřejností. „PLATO a jeho návštěvníky lze s nadsázkou vnímat jako svébytný typ široké rodiny. Jako veřejná instituce chce mít PLATO ale svou rodinu co největší. A tak se pokoušíme srozumitelně oslovit i ty, kteří vůbec nevědí, že umění může vstoupit do jejich životů, aniž by se toho museli obávat,“ míní ředitel PLATO Marek Pokorný.

Venku před Bauhausem bude vonět punč, který připraví sami studenti ateliéru Text Forma Funkce. Hudební produkci zajistí absolvent téhož ateliéru Jakub Mynář, který vystupuje pod pseudonymem Jim Krutor. Předvánoční atmosféru umocní i přislíbené sněžení. „Třeba bude sníh i v punči… Společně se pak můžeme těšit na příští rok, kdy už budeme moci pozvat naše příznivce dovnitř do bývalého Bauhausu,“ dodal M. Pokorný.

Z dočasné Kanceláře pro umění na Českobratrské ulici se PLATO přestěhuje do bývalého Bauhausu v březnu; otevření veřejnosti plánuje na polovinu dubna. „Vzhledem k tomu, že PLATO přemýšlí jinak a ke spolupráci zve umělce, tak i banální funkce, které zatím v bývalém Bauhausu nenajdete, chceme pojmout nově, jinak a s otazníkem. Do dubna musíme těch 4000 metrů čtverečních zabydlet tak, aby se nám na nich diváci neztráceli a měli důvod se vracet. Bude i umění…,“ naznačil ředitel.

PLATO Ostrava působí od roku 2017 v centru Ostravy jako příspěvková organizace města. Navazuje na tříletý projekt v Dolní oblasti Vítkovic, který skončil v prosinci 2016. Působení v bývalém hobbymarketu Bauhaus má být dočasné – konečným sídlem městské galerie se během několika let stanou rekonstruovaná městská jatka, která se nacházejí vedle budovy Bauhausu.

Profil grafického ateliéru Text Forma Funkce Fakulty umění Ostravské univerzity:

Ateliér pro současný grafický design pod vedením Filipa Nerada a Jiřího Havlíčka je mimo jiné prostor pro setkávání studentů, umělců, teoretiků, architektů a designérů s důrazem na tvůrčí dialog. Mezi jeho aktivity patří např. interaktivní videoinstalace v rámci Bratislava Design Week 2015, série projektů reagujících na uprchlickou krizi či kniha mapující park Dr. Milady Horákové jako místo odpočinku pro živé i mrtvé. Paperback s názvem Oáza (rozhovory se členy ostravské nezávislé hudební scény), získal cenu Nejkrásnější kniha roku 2016 za nejlepší studentskou práci.

Více informací:

Bauhaus Corner na webu PLATO

Příspěvek TZ: PLATO rozsvítí vánoční strom na svém budoucím sídle – ostravském Bauhausu pochází z Artalk.cz

U objektů Transgasu na Vinohradské třídě v Praze dnes protestovalo zhruba 160 lidí proti plánované demolici budov, které chce majitel nahradit novými domy. Situaci dávali protestující za vinu ministru kultury Danielu Hermanovi (KDU-ČSL). Jeho ministerstvo v listopadu odmítlo prohlásit soubor tří budov za kulturní památku. Protest svolaly iniciativy Prázdné domy, Architektura 489, Klub Za starou Prahu, Spolek za estetiku veřejného prostoru a další.

„To gesto, ta klička Daniela Hermana je, a musím to říct přímo takhle, naprosto nemorální,“ uvedla profesorka dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové Milena Bartlová. Reagovala tak na vývoj situace kolem řízení prohlášení budov za památku. Ministerstvo kultury odmítlo budovy ze 70. let za památku prohlásit, ministr Herman začal na jaře rozhodnutí památkářů přezkoumávat a v médiích uvedl, že domy se památkami asi stanou. Přezkumné řízení však Herman letos v listopadu zastavil, a domy tak památkovou ochranu nemají. Bartlová a další řečníci změnu Hermanova postoje dávají do souvislosti s volbami.

Řečníci při projevech kritizovali také práci Národního památkového ústavu a odboru památkové péče pražského magistrátu. „Podívejte se za uplynulých x let, jak systematicky naprosto bez jakéhokoli zájmu odpisují jednu stavbu za druhou, až bych řekl, že je to skoro úmysl vyhladit z Prahy stavby z 60. a 70. let,“ řekl spoluarchitekt budov Václav Aulický.

„Máme proti sobě silného soupeře. Je to bohatý investor s velkou peněženkou, je to velice kvalitní architekt, který zpracovává variantní řešení do této lokality. Je to samozřejmě i část veřejnosti, které se prostě tento objekt nelíbí, a bohužel je to i ministerstvo kultury v čele s panem ministrem, kteří ještě před několika málo týdny pro nás znamenali jakousi záruku toho, že se objekt podaří zachránit, že se kulturní památka nějakým způsobem zachová i pro další generace,“ řekl autor interiérů budov Transgas Jan Fišer.

Podle Bartlové je potřeba vytvořit lepší systém ochrany památek moderní architektury, podle kterého by developeři jasně zjistili, co se kterou budovou lze a nelze dělat. Zastánci ochrany budov uvádějí, že dílo týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a Václav Aulický je jednou z nejvýraznějších realizací ve stylu brutalismu v Česku.

Od budov Transgasu prošel průvod na Václavské náměstí k místu bývalého Kozákova domu v Opletalově ulici, který byl stržen letos v srpnu.

Majitelem souboru budov Transgas je developerská skupina HB Reavis slovenského miliardáře Ivana Chrenka, která ho získala v roce 2014 od společnosti ČEZ. Místo stávajících budov chce vybudovat polyfunkční soubor sedmi budov podle návrhu architekta Jakuba Ciglera. Podle předběžných odhadů by se mohl projekt začít stavět přibližně za rok a dokončen by mohl být začátkem roku 2021.

Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky stojí na Vinohradské třídě pod budovou Československého rozhlasu. Tři budovy byly postaveny v letech 1966 až 1976 v brutalistním stylu doplněném o různé technicistní detaily.

Zdroj: ČTK

Příspěvek Na 160 lidí protestovalo proti demolici Transgasu pochází z Artalk.cz

Manifesta budou mít první kurátorský tým, Emmanuel Macron přislíbil vrácení afrického kulturního dědictví do Afriky, zastupitelé Pardubického kraje budou hlasovat o přesunutí Východočeské galerie, ministrem kultury v nové vládě bude pravděpodobně Ilja Šmíd, Tate Gallery čelí kritice kvůli platům ředitelek a ředitelů

1/ Byl oznámen kurátorský tým Manifest 12

Evropské bienále současného umění Manifesta se příští rok uskuteční v sicilském Palermu a chystá zásadní organizační změnu. Doposud vznikalo bienále pod taktovkou jednoho kurátora, Manifesta 12 bude však připravovat čtyřčlenný tým, složený z italského architekta Ippolita Pestellini Laparelliho, nizozemské režisérky a novinářky Bregtje van der Haak, španělského architekta Andrése Jaque a švýcarské kurátorky Mirjam Varadinis. Ústředním motivem bienále bude „globální zahrada“.

2/ Emmanuel Macron slibuje vrácení afrického kulturního dědictví

Francouzský prezident Emmanuel Macron se v řeči pronesené na návštěvě africké republiky Burkiny Faso zavázal vrátit africké kulturní dědictví zpět do Afriky. Mělo by se tak stát během následujících pěti let. Podle odhadů se v uměleckých sbírkách po celé Francii nachází přibližně 4 500 děl africké provenience. „Existují pro to historická vysvětlení, ale neexistují opodstatnění, která by dnes stále platila. Africké umění nemůže být záležitostí pouze evropských sbírek a muzeí.“

3/ Pardubický kraj podporuje záměr přesunutí Východočeské galerie do Gočárových mlýnů

Pardubičtí radní již dříve v tomto roce oznámili záměr přesunout Východočeskou galerii do nových prostor. Má se tak stát u příležitosti rekonstrukce zámku, v němž galerie doposud částečně sídlila. Jako nejvhodnější prostor byly vybrány Gočárovy mlýny, jejichž majitel, architekt Lukáš Smetana, představil v uplynulém týdnu návrh architekta Petra Všetečky na jejich rekonstrukci. „To, že se naskytla možnost majetkově se domluvit s majitelem, je výborné. Ve stávajících prostorách galerii dobře není. Ta je z podstaty věci otevřenou institucí, potřebuje víc prostoru,“ říká Všetečka. O návrhu nákupu části mlýnů bude za dva týdny hlasovat krajské zastupitelstvo.

4/ Novým ministrem kultury bude jmenován Ilja Šmíd

Ve vznikající menšinové vládě ANO bude ministerstvo kultury vést pravděpodobně muzikolog a hudební manažer Ilja Šmíd. Naposledy působil jako šéf opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, v letech 1996 až 2012 byl nejprve ředitelem Pražské komorní filharmonie a posléze ředitelem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, odkud odešel po vleklých sporech se svými kolegy. Své jmenování na post ministra kultury Šmíd blíže nekomentoval.

5/ Tate Gallery čelí kritice kvůli nerovným platům ředitelů a ředitelek

Tate Gallery byla v uplynulých dnech kritizována za nerovné platy lidí ve svém vedení. Nicholas Serota a Chris Dercon, ředitelé Tate a Tate Modern, dostávali vyšší platové ohodnocení než jejich nástupnice Maria Balshaw a Frances Morris. Rozdíly se pohybují v řádu deseti tisíc liber za rok. Mluvčí Tate situaci obhajuje tvrzením, že noví zaměstnanci nedostávají plat podle toho, kolik dostávali jejich předchůdci, ale podle zkušeností a odpracovaných let.

Foto: 1: Prezentace kurátorského týmu Manifesta 12, oficiální FB stránky Manifesta Biennial; 2: Winternitzovy mlýny automatické, Wikipedia Commons, Marion1111; 3: Tate Modern v Londýně, foto: Wikimedia Commons, Hans Peter Schaefer

Příspěvek Top5týdne 5. 12. 2017 pochází z Artalk.cz

Jakub Roček, Jakub Neměc, Tomáš Drápela a Jaroslava Červenková / Když nastala rovnováha / Galerie TIC: Galerie Mladých / Brno / 8. 11. – 2. 12. 2017 

foto: Michaela Dvořáková

Příspěvek Když nastala rovnováha v Galerii Mladých pochází z Artalk.cz

Vybrané vidění. Pozice a strategie výtvarné tvorby v procesu vzdělávání / Galerie Emila Filly / Ústí nad Labem / 7. 12. 2017 – 25. 1. 2018

Vybrané vidění. Pozice a strategie výtvarné tvorby v procesu vzdělávání

Galerie Emila Filly Ústí nad Labem

Vernisáž výstavy: 6. 12. 2017 od 18 hodin

7. 12. 2017 – 25. 1. 2018

Autorka výstavy: Mgr. Eva Mráziková, Ph.D.

Základní myšlenkou projektu se stalo uvažování nad současným stavem dění v terciárním vzdělávání v oboru výtvarná výchova na vybraných pracovištích v České republice a na Slovensku, jejichž společným znakem je naplňování všech stupňů akademického vzdělávání (od bakalářské po doktorskou formu studia). Toto téma je pak nahlíženo z několika pozic a má i různé výstupy: výstavu a publikaci.

Při přemýšlení o tématu vyvstávaly otázky: V jakých konkrétních postupech a strategiích se odráží specifikum tvůrčích činností na katedrách výtvarné výchovy? Jak reagují pracoviště na aktuální stav a proměny výtvarného umění? Jak reagují na společenskou situaci a vzdělávací „objednávku“ nadřazených institucí? Zda a případně jak reagují na neutěšenou praxi a reálnou situaci oboru v základním a středním školství?

Výstava realizovaná ve velkorysém prostoru Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem si jako základní koncepci vzala díla, vybraná v rámci jednotlivých výtvarných kateder. Důraz je kladený na jednotlivé práce, na podobnosti výrazů, obsahů, témat nebo médií, s nimiž jednotliví autoři pracují. Na výstavě jsou tak zastoupeny téměř všechny strategie, styly a média, s nimiž se divák může setkat také v oblasti současného volného výtvarného umění. Expozice navíc upřednostňuje kontextuální instalaci, takže divák z umístění děl nebo popisky nezjistí, zda jde o práci studenta nebo pedagoga či doktoranda, ani z jaké školy pochází. Tyto záměrně potlačené informace, které nalezneme až v doprovodném letáku, zvýrazňují tvůrčí potenciál oboru výtvarné výchovy a dále rozpracovávají výše položené otázky vztahující se k oborové reflexi výtvarného umění a vizuální kultury. Do značné míry koncepce výstavy vyzdvihuje myšlenku tvorby jako významného kulturního nástroje a procesu, jenž může kultivovat jedince i společnost.

Výstavní expozice dále zviditelňuje tématiku teoreticky rozpracovávanou v publikaci: témata interdisciplinarity, pozice expresivních umělecko-pedagogických oborů a také pro-inkluzivních aspektů výtvarné výchovy. Kromě těchto okruhů lze v oborovém kontextu vysledovat tendence, které mají značný potenciál ve svých pro-inkluzivních aspektech a formách. Výtvarná výchova zde plní roli „mostu“ mezi různými světy a vrstvami společnosti. Ať už máme na mysli svět umění, vědy, školy (vzdělávací instituce), volnočasové aktivity nebo, do jisté míry odlišné, světy hendikepovaných jedinců, dětí a seniorů. Také propojuje světy našich běžných existencí se světy galerií umění. Vystavené projekty jednotlivých kateder do značné míry reflektují nebo ovlivňují reálnou praxi, ať už školní, volnočasovou nebo nejširší vzdělávací prostor a zároveň komunikují se světem vizuální kultury a výtvarného umění. Projekt VYBRANÉ VIDĚNÍ ve své praktické výstavní i teoretické rovině aktivně vstupuje do okolního světa a ukazuje potenciál oboru výtvarná výchova v oblasti pro-inkluze a interdisciplinarity, její roli a možný přínos pro společnost, a v neposlední řadě vyvrací zastaralá či stereotypní pojetí o tomto oboru. Cílem projektu není jen prezentovat vybrané výsledky jednotlivých pracovišť a příklady dobré praxe, ale především otevřít kritickou diskusi nad aktuální oborovou problematikou a podobou kultury všeobecně.

Otevírací doba: út – pá 10-18 hodin, so 13-17 hodin

Galerie Emila Filly – prostory Severočeské armaturky, Jateční 49, 400 01 Ústí nad Labem

Katedra výtvarné kultury Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem – České Mládeže 8, 400 96, Ústí nad Labem

www.pf.ujep.cz/kvk, www.kaveka.cz

Výstavní program Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem pro rok 2017 je realizován s podporou těchto institucí:

Ministerstvo kultury České republiky

Magistrát města Ústí nad Labem

Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Příspěvek TZ: Vybrané vidění. Pozice a strategie výtvarné tvorby v procesu vzdělávání pochází z Artalk.cz

Lidové noviny publikovaly recenzi Filipa Šenka na výstavu fotografií Thomase Strutha v Haus der Kunst v Mnichově. Jelikož se jedná o výstavu retrospektivní, vyzdvihuje na ní Šenk to, co je pro Struthovu tvorbu obecně typické – dokumentární objektivita a chladný odstup. Díky tomuto přístupu autor označuje Strutha za pokračovatele Bernda a Hilly Becherových, konkrétně zmiňuje například sérii Uncoscious Places.

Deník E15 se v dnešním vydání hned třikrát věnuje trhu s uměním. V prvním článku na straně 10 je shrnut pro český trh úspěšný rok 2017, na článek pak navazuje rozhovor Jana Stuchlíka s Martinem Kodlem, majitelem Galerie Kodl. „Nepovažuju se za velkého obchodníka, jsem spíše sběratel. I moji lidé jsou hlavně kunsthistorici. Obchod přichází tak nějak sám. Vždycky jsme z toho překvapení. V každém případě náš byznys plán na příští rok nemá letošní sumy překonávat.“

Jan Stuchlík je autorem i dalšího článku z E15. V něm přibližuje proces vzniku Zlaté slzy českoargentinského umělce Federica Díaze, díla, které se letos 19. listopadu stalo nejdražším dílem žijícího autora, vydraženým na tuzemské aukci.

Příspěvek denní tisk 5. 12. 2017 pochází z Artalk.cz

Juraj Gábor / Wave Shape / kurátorka: Tereza Záchová / Galerie 35m2 / Praha / 9. 12. 2017 – 7. 1. 2018

Juraj Gábor: Wave Shape

vernisáž: 8. 12. 2017 v 19h

otevřeno denně
po-pá 10.00 – 19.00 hod
so-ne 12.00 – 19.00 hod

http://35m2.cz/
https://www.facebook.com/events/128575174506289/

Příspěvek TZ: Juraj Gábor pochází z Artalk.cz

Českou expozici na mezinárodním bienále architektury v Benátkách 2018 připraví umělkyně Kateřina Šedá. Zvítězila v soutěži na návrh projektu, který vypsala Národní galerie v Praze. Její projekt připravovaný ve spolupráci s českokrumlovským Egon Schiele Art Centrem zkoumá, jak cestovní ruch ovlivňuje život ve městech, uvedla dnes NG v tiskové zprávě. Šedá je držitelkou Chalupeckého ceny a českou umělkyní známou i za hranicemi.

Porota vybrala z 11 přihlášených návrhů projekt Šedé, která má ve své tvorbě blízko k sociální architektuře a letos dostala za svoji práci cenu Architekt roku. Tématem bienále v roce 2018 bude Freespace, volně přístupný prostor vyjadřující velkorysost ducha a smysl lidskosti jakožto centrální funkce architektury. Kurátorkou projektu je Hana Jirmusová Lazarowitz z Schieleho centra.

„Když jsem přijela do Českého Krumlova, zaskočilo mě, že v historickém centru prakticky nikdo nebydlí. Jedno z našich nejkrásnějších měst má bohužel stejný problém jako Benátky – protékají tady statisíce turistů a normální život v ulicích v podstatě přestal existovat. Proto jsem se rozhodla na tento celosvětový jev zareagovat a najít způsob, jak města zapsaná na seznamu kulturního dědictví UNESCO znovu oživit a vrátit do nich to nejpodstatnější – běžný život,“ uvedla Šedá.

Její projekt výběrovou komisi zaujal podle poroty zejména aktuálností a sociálním rozměrem. „Kateřina Šedá přistupuje k tématu příštího bienále podvratným způsobem. Její návrh totiž ukazuje, co volný prostor není a co ho omezuje, kriticky redefinuje národní dědictví a zkoumá, jak cestovní ruch omezuje život ve městech,“ uvedl člen poroty a hlavní kurátor Národní galerie v Praze Adam Budak.

Šedá se ve své práci dlouhodobě zaměřuje na sociálně koncipované akce, při nichž často zaměstnává desítky či stovky osob, které nemají s uměním nic společného. Většinou se odehrávají přímo na vesnicích nebo v ulicích měst. Experimenty s mezilidskými vztahy mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo sociální izolace. Pomocí jejich vlastní (vyprovokované) aktivity a díky novému využití všedních prostředků se pokouší probudit trvalou změnu v jejich chování.

Příspěvek Českou expozici na Bienále architektury v Benátkách 2018 připraví Kateřina Šedá pochází z Artalk.cz

Národní galerie v Praze v roce 2018: od současného umění k novým sbírkovým expozicím / Národní galerie v Praze / Praha / 5. 12. 2017

Program Národní galerie v Praze bude v roce 2018 sledovat dvě hlavní linie. NG naváže na dosavadní úspěšný výstavní program akcentující moderní a současné umění a představí první z řady plánovaných změn ve sbírkových expozicích. Výstavní rok zahájí retrospektivou slavné rakouské malířky Marie Lassnig a site-specific instalací Kathariny Grosse pro Velkou dvoranu Veletržního paláce. Na konci roku se pak otevřou výstavy Františka Kupky a českých umělců tvořících ve francouzské Bretani. Při příležitosti 100. výročí založení Československa a 50. výročí srpna 1968 představí NG nové sbírkové expozice umění 20. století.

Hodnocení roku 2017

Rok 2017 se v Národní galerii nesl zejména v duchu rozsáhlých výstavních projektů významných uměleckých osobností. „Dosavadní výsledky naznačují, že v letošním roce překonáme loňský rekord, kdy návštěvnost Národní galerie poprvé přesáhla 700 tisíc. Nejnavštěvovanějšími projekty se staly výstavy Gerharda Richtera a Františka Skály, které přesáhly 50, respektive 60 tisíc návštěvníků. Nejvyhledávanější budovou je již tradičně Veletržní palác, který letos hostil monumentální instalace Aj Wej-weje pro Velkou dvoranu a Magdaleny Jetelové pro Malou dvoranu. Aj Wej-wej Prahu navštíví do konce roku ještě jednou – 14. prosince uvede ve spolupráci s NG v Lucerně českou premiéru svého dokumentárního filmu Human Flow. Na podzim byla ve Veletržním paláci zahájena také filmová instalace Juliana Rosefeldta v hlavní roli s Cate Blanchett, která je k vidění až do ledna. Hlavním letošním projektem starého umění je pak teprve nedávno otevřená výstava Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský,“ uvádí generální ředitel NG Jiří Fajt.

Národní galerie letos spustila také pilotní ročník programu Anežka LIVE!, který po celé léto oživoval revitalizovaný areál Kláštera sv. Anežky České a přilákal tisíce návstěvníků na pestrý program od letního kina po speciální komentované prohlídky a koncerty.

Zájem o program Národní galerie v Praze potvrzuje i rostoucí počet členů vloni spuštěného Klubu přátel NG. Za rok své existence se rozrostl o více než dva tisíce členů, kteří mohou využít nejrůznější výhody včetně volného vstupu do stálých expozic a na krátkodobé výstavy.

„Letos se díky finanční podpoře Poslanecké sněmovny ČR podařilo také po třech dekádách absence systematické akviziční politiky začít doplňovat sbírku NG o současné umění. Získali jsme vynikající práce předních osobností českého umění – Magdaleny Jetelové, Františka Skály, Evy Koťátkové, Kateřiny Šedé, Josefa Bolfa nebo Jana Híska. Oslovili jsme i příslušníky mladší generace a zakoupili díla Vladimíra Houdka, Romana Štětiny, Lukáše Karbuse nebo Jana Nálevky. Pevně věřím, že v nastoupeném trendu budeme moci pokračovat. V současnosti navíc hledám způsob, jak sbírku pravidelně obohacovat i o signální díla světových umělců,“ říká Jiří Fajt.

Klíčové výstavní projekty roku 2018

Výstavní program Národní galerie odstartuje příští rok tradičním únorovým Grand Openingem Veletržního paláce. Velká dvorana se promění ve snovou krajinu díky instalaci Wunderbild německé umělkyně Kathariny Grosse. Po Aj Wej-wejově instalaci Zákon cesty se tak jedná o druhý projekt, kdy se další významná osobnost současného umění chopila výzvy připravit nové dílo přímo pro Prahu. Pro návštěvníky se zároveň otevře retrospektiva rakouské umělkyně Marie Lassnig, považované za jednu z nejoriginálnějších malířek 20. století. Program Veletržního paláce na jaře doplní také výstava Příběhy ptačího koberce, jež představí vzácný turecký koberec, který se stal Karlu Čapkovi inspirací při psaní povídky Čintamani a ptáci.

Na jaře 2018 zahájí NG v paláci Kinských výstavu Jiřího Koláře, kterou pak na konci roku vystřídá výstava mapující tvorbu českých umělců, kteří pod vlivem významých osobností francouzského umění působili v Bretani. Na výstavě, již NG pořádá ve spolupráci s Musée départemental breton, tak bude k vidění tvorba Antonína Chittussiho, Jana Zrzavého, Josefa Čapka nebo Toyen společně s díly Paula Gauguina či Paula Sérusiera. Podzimnímu programu pak bude vévodit obsáhlá výstava Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně.

Hradčanské náměstí v roce 2018 ožije současným uměním. V Salmovském paláci si budou moci návštěvníci od června prohlédnout první část proslulé mezinárodní sbírky nadace Francesky von Habsburg Thyssen-Bornemisza Art Contemporary. Salmovský palác se postupně ve spolupráci s českými i zahraničními akademickými pracovišti přemění v centrum kritického myšlení o současném umění s bohatým výchovně-vzdělávacím programem. Protější Šternberský palác pak bude od dubna hostit výstavu Hynka Martince, který se ve své tvorbě inspiroval díly klasických mistrů, jež jsou v paláci vystavena.

Se spuštěním druhého ročníku programu Anežka LIVE!, který v letních měsících oživuje areál Kláštera sv. Anežky České, bude představena také instalace jednoho z předních světových sochařů, v Londýně tvořícího Anthonyho Gormleyho, a vynikajícího bamberského kreslíře Richarda Wientzeka. V doprovodných programech se NG vedle tradičních vzdělávacích aktivit pro veřejnost i školy zaměří na zpřístupnění umění osobám z vyloučených lokalit, sociálně znevýhodněným či lidem se zdravotním handicapem.

Nové sbírkové expozice

Při příležitosti 100. výročí vzniku Československa a 50. výročí srpnových událostí roku 1968 budou ve Veletržním paláci slavnostně otevřena dvě patra nových sbírkových expozic. Expozice ve třetím patře bude věnována umění od začátku první republiky do roku 1938 a její součástí bude i slavná francouzská sbírka, kterou z velké části nakoupil československý stát jen pět let po svém vzniku. Na ni ve druhém patře naváže expozice mapující vývoj umění od konce války až do současnosti. V roce 2019 naváže NG instalací nové expozice umění 19. století ve čtvrtém patře Veletržního paláce. Tyto nové expozice budou prezentovat sbírky 19., 20. a 21. století do doby rekonstrukce Veletržního paláce. Aktuálně NG čeká, až Ministerstvo kultury ČR uvolní finanční prostředky, které jí umožní vypsat mezinárodní vyzvanou architektonickou soutěž.

I další budovy NG a jejich sbírkové expozice se v roce 2018 budou připravovat na postupnou revitalizaci. V průběhu roku bude uzavřen Schwarzenberský palác, jehož prostory se budou chystat na instalaci nové expozice starých mistrů v roce 2019. V prvním čtvrtletí dojde také k přesunu expozice Umění Asie z paláce Kinských. Sbírka umění Asie a Afriky bude následně přístupná ve Veletržním paláci ve formě tzv. schaudepot, tj. přístupného depozitáře do doby, než bude v budoucnu trvale vystavena na Hradčanském náměstí.

„V souvislosti se sbírkami NG je důležité zmínit také projekt jejich digitalizace, který se přes četná ujišťování mých předchůdců bohužel dosud prakticky nerozjel. Po důkladné mezinárodní rešerši jsme vybrali sofistikovaný systém sbírkové administrace, který používá řada světových sbírkových institucí. Vedle toho sbírky fotodokumentujeme a plánujeme postupné zveřejnění online – již v závěru letošního roku začneme se souborem našich nejvýznamnějších děl,“ dodává Jiří Fajt. S koncem roku dojde také na spuštění pilotní verze mobilní aplikace, která bude postupně obohacovat návštěvnický zážitek z výstav a expozic NG.

Hlavní výstavní projekty roku 2018

Katharina Grosse

15. 2. 2018 – 7. 1. 2019
Veletržní palác – Velká dvorana
Kurátor: Adam Budak

Německá umělkyně Katharina Grosse (1961) maluje monumentální obrazy vyjadřující touhu, které lze chápat jako nádherný akt mileneckého objetí vztaženého k prostoru, stavbě a divákovi.

Pro Národní galerii v Praze připravila velkorozměrnou malířskou instalaci, která radikálně předefinovává malbu jakožto performativní a strukturální médium a reaguje přímo na industriální prostor galerie postavené ve funkcionalistickém stylu pozdních dvacátých let. Výstava je architektonický, prostorový obraz, který divák zabydluje vlastním tělem a myslí. Barva díky němu nabývá na objemu, rovný povrch dostává skulpturální rozměr, obrazová rovina překračuje hranice vizuálního. Instalace velkolepého měřítka připomíná středověkou nástěnnou malbu i jeskynní lůno s pravěkými kresbami a opanovává prostředí; přímo se stává prostorem. Podle Kathariny Grosse je obraz nespoutaným projevem svobody a její dílo, vzniklé pro Národní galerii v Praze, je výbuchem malířské velkorysosti. Výstava zachycuje okamžik zjevení obrazu a na malbu nahlíží jako na křehký a nevyhnutelný proces, jako na duševní i tělesnou posedlost.

Mimoto Katharina Grosse vytváří intervenci na pomezí architektury a přirozeného prostředí mimo galerii. V obou případech vzniká autonomní prostor určovaný barvou a formou, jakási monumentální postromantická krajina, kterou lze zařadit kamsi mezi americký land art a německý romantismus pozdního devatenáctého století. Její mnohdy velkorozměrné struktury zabírající mezní území interiéru (institucionální prostor) a exteriéru (veřejný prostor) a často integrující organické materiály (stromy, kamení, půdu apod.) jsou hybridy, které překračují dělicí čáru mezi přírodou a kulturou. Vytvářejí prostor pro spolužití lidského a nelidského, organického a neorganického, přirozeného a umělého a míří k subjektivní antropologii vhodné pro svět v ekologickém úpadku.

Katharina Grosse se narodila v německém Freiburgu a v současnosti žije v Berlíně. Studovala na Kunstakademie Düsseldorf a Kunstakademie Münster v Německu. Od druhé poloviny devadesátých let 20. století přestala používat štětce a pracuje téměř výhradně s průmyslovými pistolemi, s jejichž pomocí rozprašuje jasné akrylové barvy prakticky po jakémkoli dostupném povrchu.

Maria Lassnig

15. 2. – 17. 6. 2018
Veletržní palác – 1. patro + Moving Image Department
Kurátor: Adam Budak ve spolupráci s Kasiou Redzisz

Národní galerie v Praze s potěšením představuje první velkou výstavu průlomové tvorby jedné z nejvýznamnějších umělkyň současnosti Marii Lassnig (1919–2014, Rakousko). Výstava zahrnující přes 50 velkorozměrných obrazů, kreseb a akvarelových cyklů, skulptur a filmů, které odhalují dlouhodobý zájem Marii Lassnig o zkoumání těla a sebereprezentaci, pokrývá celé, více než sedm desetiletí trvající profesní působení umělkyně. Ukazuje její tvůrčí vývoj od abstraktních děl, která vznikala ve Vídni čtyřicátých let, přes malířské experimenty z doby jejího pařížského a newyorského pobytu včetně progresivní filmařské tvorby až po zralé dílo vytvořené po návratu do Rakouska v roce 1980, včetně pouze vzácně vystavovaných skulptur. Retrospektivu pak uzavírají obrazy, kresby a akvarely z posledních let života Marii Lassnig, které spadají do autoportrétní tvorby a zkoumají ideový základ, z něhož vychází většina jejích děl, zejména „vnímání těla“.

Maria Lassnig se od počátku inspirovala uměleckými hnutími, která oslavovala gestickou, neformální a spontánní praxi, jako byl informel, tachismus a surrealismus, ale také body artem a performativním uměním. Pod těmito vlivy vytvořila soudržné dílo sestávající z odvážně expresivních olejomaleb jasných barev, jejichž středobodem byla lidská postava – často fragmentovaná, deformovaná a groteskní. Tyto obrazy, na nichž je sama sobě modelem, upozorňují na křehkost těla, stárnutí a běh času. Jsou současně sebeznázorněním i sebeodhalením a vztahují se ke slovům samotné umělkyně: „Osamělost dané osoby, neschopnost využívat kohokoli jiného, meditace a použití skalpelu k vědeckému zkoumání ochotného subjektu, vlastního já.“

Maria Lassnig významně ovlivnila a ovlivňuje vývoj malířství dvacátého a jednadvacátého století, přestože se její tvorba donedávna netěšila odpovídající pozornosti. Její vizionářská a nekompromisní tvorba se setkala s pozitivním kritickým ohlasem a inspirovala další generace umělců, včetně Paula McCarthyho a Martina Kippenbergera. Spolu s Louise Bourgeois, Agnes Martin a Joan Mitchell je považována za jednu z nejdůležitějších umělkyň dvacátého století, která se stala průkopnicí ženské emancipace v uměleckém světě, jemuž dominují muži.

Příběhy ptačího koberce

29. 3. – 2. 12. 2018
Veletržní palác
Kurátorka: Zdeňka Klimtová

Čintamani a ptáci, proslulá kobercářská povídka české literatury – a ostatně i filmu –  má jádro ve skutečném příběhu, který se udál v první polovině dvacátých let, kdy mezi rozmanitými zájmy a koníčky Karla Čapka zaujímaly významné místo orientální koberce. Sběratelský význam bílého anatoláku Čapek v jednom pražském obchodě rozpoznal a byl by ho rád sám koupil, na prodej však tehdy nedošlo. V roce 2014, asi devadesát let poté, co Čapek unikátní koberec obdivoval a nezískal, se jej podařilo zařadit do sbírek Národní galerie v Praze.

Podle soudobé nomenklatury jde o Koberec selendi se vzorem ptáků, pocházející ze západního Turecka; na základě současných poznatků můžeme spíše než o 17. století uvažovat o době vzniku už na sklonku nebo ve druhé polovině 16. století, je to tedy jeden z nejstarších orientálních koberců v českých sbírkách. Aby mohl být představen návštěvníkům, prošel náročným restaurátorským zásahem, jehož průběh bude na výstavě doložen fotografiemi i dokumentárním filmem. Především k zájmu Karla Čapka o orientální koberce se vztahují také další exponáty této mezioborové výstavy. K výstavě je vydán stejnojmenný sborník.

Jiří Kolář

25. 5. – 2. 9. 2018
Palác Kinských
Kurátorky: Marie Klimešová, Milena Kalinovská

Národní galerie v Praze uspořádala v roce 2000 rozsáhlou retrospektivu Jiřího Koláře. Před několika lety se k jeho dílu vrátila ve Veletržním paláci znovu, a to výstavou Korespondáž, zaměřenou na jeho inspirativní komunikaci s mladou francouzskou adeptkou žurnalistiky Beatricí Bizot, probíhající v polovině 80. let. K výrazným osobnostem, jako je Jiří Kolář, je ovšem třeba vracet se stále znovu a hledat možnosti, jak pohled na ně zbavit stereotypů a jak prostřednictvím rozmanitých úhlů pohledu uchopit jejich mnohotvárné dílo. Výstava Jiřího Koláře se zaměřuje na takový výběr Kolářových prací, který v propojení s jeho básnickým dílem naznačí, jak neortodoxně dovedl Kolář umělecky formulovat svůj účastný komentář ke světu. Významnou součástí výstavy bude Deník 1968, soubor šedesáti šesti doličných koláží mapujících dramatické události tohoto roku. Doplněn pak bude dalšími cykly mnohdy neznámých prací, které ukazují, jak Kolář výtvarně otevřeně budoval od druhé poloviny čtyřicátých let až do sklonku života orbis pictus naší doby. Mezi vybranými díly budou práce z Národní galerie v Praze, Musea Kampa, pozůstalosti Jiřího Koláře, Neues Museum Nürnberg i dalších soukromých sbírek.

TBA21NGP

Od 6. 6. 2018
Salmovský palác

V červnu 2018 zahájí Národní galerie v Praze partnerství s Thyssen-Bornemisza Art Contemporary (TBA21). Otevření nového centra současného umění v Salmovském paláci bude výsledkem spolupráce, která svým rozsahem nemá ve více než dvou set leté historii státní kulturní instituce obdoby. Během pěti let se v rámci partnerství představí sbírka současného umění světového významu, vzniknou nová umělecká díla, programy pro veřejnost včetně nové studijní a badatelské iniciativy. Mimořádné partnerství si s podporou Ministerstva kultury ČR a Ministerstva kultury Rakouska klade za cíl aktivovat historický Salmovský palác uměleckou kreativitou, umístěním projevů současného umění a smýšlení přímo do ikonického sídla národní identity.

Klíčovým prvkem spolupráce bude pravidelně se obměňující instalace sestávající výhradně ze sbírky současného umění TBA21. Objeví se díla takových umělců, jakými jsou například Monica Bonvicini, Cerith Wyn Evans, Olafur Eliasson, Dominique Gonzalez-Foerster, Ragnar Kjartansson, Roman Štětina a další. V rámci partnerství vznikne nové výzkumné centrum současného umění v přízemí budovy Salmovského paláce s ambicí přidat novou dimenzi umělecké instalaci zpřístupněním rozsáhlých archivů TBA21 a knihovny s více než třemi tisíci tituly. Národní galerie společně s TBA21 připravuje intenzivní doprovodný program, jehož součástí budou performance, debaty s umělci, přednášky a nově vzniklý vzdělávací obor ve spolupráci s pražskými předními vysokými školami zaměřenými na výtvarné i performativní umění, architekturu, design a film.

Tisková konference k projektu se uskuteční začátkem roku 2018.

František Kupka (1871–1957)

7. 9. 2018 – 20. 1. 2019
Valdštejnská jízdárna
Kurátor: Anna Pravdová

Ve spolupráci s francouzským Reunion de musées nationaux Grand Palais a Ateneum Art Museum v Helsinkách připravuje Národní galerie v Praze retrospektivní výstavu František Kupka (1871–1957).

Výstava představí dílo Františka Kupky v celé jeho šíři, od raných prací z devadesátých let 19. století až po abstraktní práce z padesátých let 20. století. Díky spolupráci s francouzským partnerem se podařilo sestavit jedinečnou sbírku olejomaleb, prací na papíře, tiskovin a dokumentačních materiálů, která bude na jaře 2018 prezentována v pařížském Grand Palais, v obměněné podobě na podzim 2018 v Národní galerii v Praze a na jaře 2019 v helsinském Ateneum Art Museum. Pražská výstava tak vedle děl ze sbírek Národní galerie uvede četné práce ze sbírky pařížského Centre Pompidou, newyorského Guggenheim Museum nebo vídeňské Albertiny.

Chronologicky koncipovaná výstava bude členěna do tematických celků, které umožní návštěvníkovi sledovat umělcovu cestu od symbolismu k abstrakci, u jejíhož zrodu Kupka stál, i proměnu společnosti a důležitá témata tehdejší doby. Retrospektiva se zaměří na jeho symbolistické malby, první expresionistické portréty, cestu k abstraktnímu umění, barevné vertikály, řeč tvarů a barev, mašinismus i geometrickou abstrakci. Četné práce na papíře představí Kupku jako satirického kreslíře a znamenitého ilustrátora, umělce se zájmem o filozofii, antiku, náboženství i vědu.

1918–1938

Sbírková expozice od 28. 10. 2018
Veletržní palác – 3. patro
Kurátor: Anna Pravdová

Výstavní projekt První republika bude mít povahu sbírkové expozice ve třetím patře Veletržního paláce, které bude nově instalováno ke stému výročí vzniku Československé republiky. Na základě sbírek Národní galerie v Praze, doplněných o zápůjčky od institucí či ze soukromých sbírek, představí bohatou a kosmopolitní tvorbu a umělecký provoz dvacetiletého období nezávislého Československa mezi lety 1918–1938.

Expozice se nebude omezovat na výtvarná umělecká díla, ale bude mít i mezioborový přesah, a to díky prezentaci dalších kulturních a výtvarných oblastí první republiky, jako jsou knižní tvorba, design či užitý grafický design. Formou umělecké topografie ukáže rozmanitost tehdejší umělecké produkce i bohatý umělecký provoz.

Projekt představí umění první republiky očima tehdejšího uměnímilovného diváka, prostřednictvím stěžejních galerií, uměleckých spolků a institucí, a přiblíží i významná kulturní centra mladého státu. V prvé řadě to bude hlavní město jakožto umělecké centrum s rušnou výstavní aktivitou, která se nesoustředí jen na tvorbu domácích umělců, ale i na  nejprogresivnější jména z celé Evropy. Kurátoři ale budou věnovat pozornost i Brnu, Zlínu, Bratislavě, Košicím a Užhorodu. Součástí expozice budou také částečné rekonstrukce zásadních výstav, které se v těchto centrech v době první republiky konaly (výstava Tvrdošíjných, Výstava soudobé kultury v Brně, Poesie 32, První výstava Surrealistů v ČSR).

V daném časovém a prostorovém rámci představí výstavní projekt významné události na poli výtvarné kultury s důrazem na kosmopolitní a mnohonárodnostní charakter území první republiky. Tento přístup si klade za cíl nejen ukázat s historickou věrností bohatství a rozmanitost kultury mladého státu, ale sloužit i jako poučení pro dnešní dobu, kdy neznalost minulosti má mnohdy za následek xenofobní postoje. Novou expozici bude provázet také bohatý edukativní i odborný doprovodný program.

1945–1989

Sbírková expozice od 28. 10. 2018
Veletržní palác – 2. patro
Kurátor: Jiří Fajt, Daniela Kramerová, Marcel Fišer

Nová podoba sbírkové expozice poválečného umění bude založena na dvou základních principech přístupu k uměleckým dílům. Tím prvním je exkluzivní setkání s díly jako nositeli uměleckých a duchovních hodnot v hlavním proudu expozice. V malbě, plastice i pracích na papíře seznámí expozice návštěvníka s poválečnou návazností na surrealistické proudy, pařížskou školou a novou poetikou moderního života. Ukáže osobní individuální projevy a bude sledovat podoby a specifika české abstrakce, návrat ke geometrickým a figurativním způsobům vyjádření, zásadní proměny chápání díla směrem ke konceptualizaci projevu a věnovat se bude také tématu znaku a slova ve výtvarném projevu, vztahování ke krajině i novým návratům malby a plastiky v osmdesátých letech. Umělecká díla budou prezentována nikoliv pouze na základě řazení podle hlavních směrů, ale i na základě vnitřní příbuznosti prací či jiných druhů propojení.

Hlavní proud prezentace špičkových děl doplní druhý plán vycházející ze současného pojetí díla jako součásti společenské a kulturní situace, uměleckého provozu. Různými inscenačními i audiovizuálními prostředky budou v několika zvláštních sekcích představena dobově důležitá témata, na jejichž zpracování se podílí přizvaný tým odborníků (půjde například o výstavní dění šedesátých let, Světové výstavy Expo, umění ve veřejném prostoru, akční umění, design publikací a plakátů, underground sedmdesátých a osmdesátých let a další).

Expozice tak umožní několik rovin čtení podle zájmu návštěvníků. Na základě umělecké reflexe dění i jednotlivých historických témat přiblíží vývoj společenské situace od krátkého a pestrého poválečného období, přes traumatický únorový zlom následovaný nejvýraznější érou temna druhé poloviny 20. století, až po postupnou liberalizaci vrcholící kulturní erupcí šedesátých let a následným opakováním historického příběhu ve slabší intenzitě, v nových kulisách. Těžiště exponátů českého i světového umění z kolekce Národní galerie v Praze doplní zápůjčky z domácích a zahraničních institucí i soukromých sbírek.

Pravda vítězí(vá). Obrazy nejen z českých dějin

28. 10. 2018 – 3. 2. 2019
Veletržní palác – 1. patro
Kurátor: Markéta Dlábková

Výstava volně souvisí s výročím vzniku Československa a jejím cílem je zamyslet se nad stereotypy spojenými s prezentací historických událostí. Soustředí se na práce na papíře jako na médium, které může zprostředkovat konkrétní (a aktuální) okamžik – prostřednictvím letáků, populárních tisků, autentických záznamů či časopiseckých ilustrací, kdy za použití stejných prostředků lze současně prezentovat jak oficiální či oficializovaný pohled na danou událost, tak i jeho pravý opak.

Výstava se pokusí odhalit obrazové strategie prezentace jednotlivých „typů“ událostí a vysledovat, jak a zda se tyto strategie proměňují v průběhu staletí. Soustředí se především na ty historické momenty, které ve své době stály za zaznamenání. Šlo především o dramatické události – bitvy a války, protesty a demonstrace. Opačným pólem jsou události „pozitivní“ – např. ceremoniály korunovací nebo různých oslav. Významnou roli v reflexi významných dějinných chvil hraje také humor a na druhém pólu pak dlouhodobá frustrace plynoucí z pocitu dějinné „neúspěšnosti“ – tyto dva aspekty se přitom mohou vzájemně prolínat. Časový rozptyl vystavených děl se bude pohybovat přibližně od počátku 17. století do roku 1918. Reflektovat bude zejména události v českých zemích, pokusí se ale i o komparaci podobného materiálu tematizujícího zahraniční události.

I přesto, že titul výstavy parafrázuje heslo na české prezidentské standartě, výstava by měla ukázat, že vizuální způsoby prezentace českých událostí se nijak významně neliší od jiných – případná specifika souvisejí s konkrétními událostmi či osobnostmi, nikoliv s jejich výtvarným podáním. Právě opakování týchž situací může poukázat na relativitu dějin, naznačenou názvem výstavy.

Bonjour, Monsieur Gauguin: Čeští umělci v Bretani (1850–1950)

16. 11. 2018 – 17. 3. 2019
Palác Kinských
Kurátoři: Anna Pravdová, Kristýna Brožová

Bretaň odjakživa přitahovala výtvarné umělce a na přelomu 19. a 20. století se díky pontavenské škole stala významným uměleckým centrem moderního umění, kam se sjížděli nejprogresivnější malíři tehdejší doby. Pravidelně do Bretaně jezdili i umělci českého původu, několik málo z nich se tam i na čas usadilo.

Výstava zmapuje přítomnost českých umělců v Bretani v letech 1850–1950 a zhodnotí, jakým způsobem zachycovali její drsnou krajinu či tradiční bretonské motivy, vliv pontavenské školy na jejich tvorbu či naopak její jedinečnost.

Díla českých autorů – Jaroslava Čermáka, Antonína Chitussiho, Alfonse Muchy, Josefa Čapka, Františka Kupky, Jana Zrzavého, Aléna Diviše, Toyen či Jana Křížka budou doplněna o srovnání s obrazy zahraničních tvůrců, jako jsou Paul Gauguin, Paul Sérusier, Emil Bernard a Charles Filiger.

Výstava se bude nejprve konat od července do září v Musée départemental breton a poté pod záštitou Velvyslanectví Francie v Praze v paláci Kinských Národní galerie v Praze. K výstavě vyjde publikace Bonjour, Monsieur Gauguin, Čeští umělci v Bretani (1850–1950).

Příspěvek TZ: Národní galerie v Praze v roce 2018: od současného umění k novým sbírkovým expozicím pochází z Artalk.cz