První ročník plzeňského festivalu Industry Open otevře průmyslové areály veřejnosti / Plzeň / 14. – 16. 6. 2019
Komentované prohlídky, exkurze do výroby, jízdy historických vozidel i parní vlak, hornický skanzen a také bohatý doprovodný program pro celou rodinu. To vše nabídne premiérový ročník festivalu Industry Open, který se koná o víkendu 14. – 16. června na několika místech v Plzni a Plzeňském kraji. V řadě případů se návštěvníci podívají i na místa, kam se běžně nedostanou. V rámci festivalu se vůbec poprvé otevře prohlídková trasa bývalého kaolinového dolu v Nevřeni.
K programu festivalu se v roce 160. výročí vzniku Škodových závodů dnem otevřených dveří připojí jeden z jejich následovníků – plzeňská Škoda Transportation. Zájemci se budou moci po pěti letech podívat do míst, kde se vyrábí špičková vozidla pro ekologickou a čistou dopravu. K vidění budou například jednopodlažní elektrické vlaky, lokomotivy nebo moderní tramvaje. Návštěvníci budou mít také unikátní příležitost projet se po škodováckém areálu vlakem s parní lokomotivou. Připraven bude bohatý doprovodný program pro celou rodinu.
Na Karlově budou moci zájemci nahlédnout také do zázemí Výzkumného a zkušebního ústavu Plzeň, který se v oblasti výzkumu a testování materiálů řadí k evropské špičce. Exkurze do výroby kuchyňských modulů do letadel airbus chystá firma Safran Cabin CZ.
Chystá se bohatý program v celém regionu. Na komentované prohlídky výroby keramických dlaždic RAKO se mohou zájemci vydat do chlumčanského závodu společnosti LASSELSBERGER. Zapojí se do něj například Hornický skanzen a štola Prokop ve Stříbře nebo Centrum stavitelského dědictví Národního technického muzea Plasy. Vůbec poprvé se o festivalovém víkendu budou moci návštěvníci oficiálně podívat do bývalého kaolinového dolu v Nevřeni. Ten bude poté zpřístupněn pravidelně.
Oslavami svého 120. výročí se k festivalu Industry Open připojí také Plzeňské městské dopravní podniky. Hlavní část oslav je plánovaná na sobotu 15. června, kdy bude připraven celodenní program ve vozovně tramvají na Slovanech a novém depu na Karlově. Nebudou chybět ani jízdy historickými vozy.
Speciální festivalové prohlídky chystá také Plzeňský Prazdroj. Účastníky prohlídek seznámí s historií pivovarských budov a rozvojem celého areálu. Podívají se i na místa, kam obvykle mají přístup pouze zaměstnanci a běžným turistům zůstávají skryta, a to včetně logistického centra, odkud putuje pivo do celého světa. Kulturním programem i komentovanými prohlídkami v rámci akce Den BOHEMIA SEKTu se připojí i přední český výrobce šumivých vín ze Starého Plzence.
Zájemci si budou moci za zvýhodněnou cenu prohlédnout také jednotlivé Loosovy interiéry, jejichž původní majitelé patřili k významným prvorepublikovým průmyslníkům. Zvýhodněné vstupné a doprovodný program nabídne také Techmania Science Center. Komentovanou prohlídkou areálu připraví i DEPO2015. Zájemci budou moci absolvovat architektonickou procházku po Doudlevcích, která je provede po historii i současnosti místních průmyslových objektů.
Na řadě míst je program připraven zdarma. Na komentované prohlídky je nutné si vzhledem k omezené kapacitě předem zakoupit vstupenky, jejichž předprodej bude zahájen 20. května.
Většina vstupenek se bude prodávat prostřednictvím Plzeňské vstupenky a v Turistickém informačním centru na náměstí Republiky vedle plzeňské radnice. Rezervace vstupenek na festivalové prohlídky pivovaru bude možná pouze prostřednictvím návštěvnického webu Plzeňského Prazdroje www.prazdrojvisit.cz.
Veškeré informace k programu je možné najít na webových stránkách www.industryopen.cz
„Nevěřil jsem, že pan ministr Antonín Staněk najde tolik odvahy, aby sám odstoupil z této funkce.
Na jeho nekompetentnost jsme upozornili v otevřeném dopise už v březnu, kdy jsme jej vyzvali k rezignaci. V tomto kroku jsme získali velkou podporu veřejnosti, známých osobností i běžných lidí, kterým není kultura lhostejná. Hodně nám pomohla i petice, kterou vyhlásila galerie DOX. Bylo velmi důležité, že jsme měli tuto morální podporu. Chtěl bych poděkovat všem sedmi tisícům lidí, kteří petici podepsali.
Ohledně mého působení v Muzeu umění Olomouc musím poukázat na to, že moje odvolání je neplatné, neboť jsem ho dosud nepřevzal. Bude na rozhodnutí nového vedení ministerstva, jak tuto situaci posoudí, protože důvody k mému odvolání byly zástupné. Zůstává zde také trestní oznámení na mě a mého předchůdce, prof. Zatloukala. Zatím nás policie nekontaktovala, takže nevíme, co je jeho obsahem.
Doufejme, že tato etapa vedení ministerstva kultury je za námi a že příští ministr bude naslouchat věcným argumentům a bude přístupný diskusi.“
Martin Hurych / Proč po mně nikdo nic nechce? / kurátor: David Bartoš / Basement Project / Olomouc / 21. 5. – 13. 6. 2019
Jak může vypadat směna ve světě absolutního kapitalismu, kde i člověk x má svůj ekvivalent v podobě peněžního kapitálu y? Jak může vypadat směna ve světě, kde HDP je měřítkem kvalitního a šťastného života, přestože s rostoucím HPD roste i nerovnost na poli sociální mobility? A konečně jak může vypadat směna, když jejím předmětem je vlastní identita a snad i touha pomoct či po pomoci? Tyto a jiné otázky si klade Hurych v postupně vznikající práci na bázi audioseriálu vzniklého z vlastní intervence do ulic našich měst.
Martin Hurych (1988*) je absolvent fakulty architektury VUT, asistent na AVU v ateliéru Intermediální tvorby, asistent umělce Jiřího Příhody, student ateliéru Environment FaVU VUT a i iniciátor Kulturáku ARCHA. Jeho umělecká činnost (reflektovaná v rámci skupinových i samostatných výstav) se v počátcích opírala o vzdělání i praxi v oblasti architektury především v podobě konceptuálních objektů myšlených k obývání (Bazének, Vor, Buben z pračky, Kurník, Lávka). Následně se od média definující prostor měřítkem pravítka dostal k médiu, který prostor vyplňuje zvukem (Zázněje, O lidové tvořivosti, Na i v mezi). Přes performativní postupy (Odveta) se v poslední práci Hurych dostává opět k architektuře, ale tentokrát sociální. Skrze identitu jedince, jakožto základní stavební jednotky analyzuje a popisuje konstrukci celé stavby – společnosti.
V Lázních se znovu zvedly vlny. Přijďte se vykoupat na novou výstavu / Oblastní galerie v Liberci / Liberec / 15. 5. 2019
Libereckou galerii zaplavily monumentální dřevěné vlny. Zcela ojedinělá instalace slovenského umělce Juraje Gábora je součástí nové výstavy Mystika hygieny, která má nejen připomenout původní účel této lázeňské budovy, ale také upozornit, v jak neklidné a informačně zaneřáděné době žijeme. Vlny, zabírající celou plochu podbazénové haly, doplňují objekty dalších umělců a dohromady vytvářejí jeden kompaktní „očistný“ celek. Výstava bude v galerii k vidění a „očistné koupeli“ od 17. května do 1. září.
Fascinace přestavby lázní na galerii, to byl hlavní impuls ke vzniku této mimořádné mezinárodní výstavy pod kurátorským vedením historiků umění Lenky Sýkorové a Viktora Čecha. Ti za tímto účelem oslovili slovenského výtvarníka Juraje Gábora, který se motivem „vlnění“ zabývá již několik let. „Na zhmotnění ideje vlnění jsem pracoval od roku 2015. Výjimečný prostor haly pod bazénem o rozměrech 10 × 20 metrů mi umožnil realizovat minimalistický, ale velmi pracný projekt dřevěných vln a na jejich povrchu instalovat další umělecká díla korespondující s obsahem výstavy,“ říká Juraj Gábor.
Očistná koupel mezi nebem a dnem
Dřevěná platforma nazvaná „Vlnění“ prošla dokonce statickou zkouškou a může se pochlubit úctyhodnou nosností 500 lidí. Dřevo na její realizaci dodala pila z Oldřichova v Hájích. Prkna pak do výsledné podoby zpracovával přímo v prostorách galerie autor společně se třemi tesaři po deset dnů. „Nosná dřevěná konstrukce pomyslně evokuje vodní hladinu a odkazuje k původnímu účelu sálu. Návštěvník proplouvá prostorem a ocitá se mezi nebem – skleněným stropem – a dnem,“ vysvětluje Anna Habánová z Oblastní galerie. „Kurátorský koncept pracuje s jasně viditelnou symbolikou očisty vodou, a to nejen v rovině fyzické, ale i psychické. Síla dřevěných vln tkví v pravidelnosti a měkkosti vedoucí ke zklidnění mysli. Zároveň se jedná o architekturu, v níž jsou ostatní díla přímo vystavena, a výsledná křivka zvlnění s nimi koresponduje.“
Kysané zelí a relaxační katafalk
Jak nahlížejí na hygienu, zdraví a relaxaci současní umělci, prozrazují další exponáty. Přímo z dřevěné podlahy vyrůstají ocelové figury Tomáše Roubala, připomínající lázně jako místo odpočinku, setkávání a také glosování aktuálních společensko-politických problémů, stejně jako je tomu v českých hospodách a kavárnách. David Vojtuš ve svých „tetovaných“ gumových polštářích zase parafrázuje jeden z nejtypičtějších materiálů spojených s moderní hygienickou obsesí – průhledné plasty umožňující důslednou izolaci i snadnou očistu.
Na chemické a biologické procesy, které jsou neodvratitelnou součástí naší tělesnosti, se zaměřují ve svých instalacích Anetta Mona Chisa a Lucie Tkáčová. „Autorky zde představují objekty se skleněnými hlavami, v nichž kvasí zelí a další zelenina. Celkový vizuální dojem je tak doplněn o barvu,“ doplňuje Habánová.
Dřevěné vlny a všechny vystavené objekty lze pozorovat i zpod černého „katafalku“. Stačí ulehnout a nechat na sebe umění působit. „Cséfalvayova videoinstalace vtahuje diváka do intimního dialogu s mystickou postavou asyrského ochranného božstva Lamassu a odkazuje tím ke kořenům hygieny jako rituální očisty nejen fyzické, ale především duchovní,“ vysvětluje kurátor Viktor Čech.
Mystika hygieny chce bojovat i v národní soutěži muzeí
Mystika hygieny bude v Oblastní galerii v Liberci k vidění po celé léto. „Výstavu chceme přihlásit i do prestižní národní soutěže Gloria musealis. Instalace tohoto rozměru vznikají totiž v českém výtvarném umění naprosto ojediněle. Jedná se o mimořádný počin, náročný nejen po umělecké, ale i technické stránce,“ uzavírá Habánová.
Výstavu tematicky doplňuje i doprovodná expozice v grafickém kabinetu Z lázní do Lázní, která představuje výběr grafických listů ze sbírek OGL s námětem lázeňství.
V Lázních vystaví grafiky lázní / Oblastní galerie v Liberci / Liberec / 15. 5. 2019
V Oblastní galerie Liberec začíná v pátek 17. května výstava, která představí zajímavé grafické listy ze sbírky galerie s námětem lázeňství. Výstava má název Z lázní do Lázní a potěší především milovníky klasického umění.
Největší rozmach lázeňství ve smyslu odpočinku a léčebných kúr spadá do první poloviny 19. století. V té době vznikla také většina grafických listů s náměty kolonád a vřídel prezentovaných na nové výstavě. Do výběru byly zařazeny práce s náměty z Karlových Varů, Mariánských Lázní a Teplic, které zachycují idylickou romantickou podobu těchto míst v polovině 19. století. Zajímavé jsou záznamy běžného provozu a atmosféry, ve které se zde setkávaly elity tehdejší společnosti. Z dalších míst jsou zastoupeny Bad Ems nebo Bad Kissingen v Německu a nechybí ani exotické turecké lázně.
„V regionu patřily k významným místům s prameny s léčebnými účinky Lázně Libverda. Pro milovníky regionu byla proto zařazena grafika s velmi netypickým pohledem na toto místo ve Frýdlantském výběžku,“ doplnila kurátorka výstavy Anna Habánová.
Oblastní galerie Liberec spravuje více než 22 000 sbírkových předmětů, z toho na 16 000 grafických listů. Grafiky prezentované na nově otevřené výstavě byly pro tento účel zrestaurovány za finanční podpory Libereckého kraje. „Restaurování našich sbírek je asi nekonečný příběh. Díla stárnou přirozeně, ale my dnes hlavně splácíme dluh, který vznikl nevhodným uložením děl ve staré galerii. A bez Libereckého kraje bychom to určitě nezvládli,“ vysvětlil ředitel galerie Jan Randáček.
Současně s touto výstavou je v galerii k vidění zcela výjimečná prostorová instalace, jejímž hlavním námětem je očista ducha a pomyslně i těla v nynějším přetechnizovaném světě pohledem současného umění. Galerie – objekt bývalých městských lázní – se tak pomyslně navrací ke svému původnímu účelu.
Muzejní noc pod Ještědem 2019: Návrat do budoucnosti / Oblastní galerie v Liberci / Liberec / 17. 5. 2019
V pátek 17. května 2019 se na Liberecko vrací oblíbená tradiční akce – Muzejní noc pod Ještědem. Kromě noční prohlídky jednotlivých institucí se návštěvníci mohou těšit na bohatý doprovodný program ve formě různých vystoupení, na stánky s občerstvením a na výtvarné dílny pro děti. Program Muzejní noci pod Ještědem zaujme všechny věkové a sociální skupiny. Vstup zdarma.
„Akci letos zaštítí společné téma, kterým je návrat do budoucnosti,“ prozradila Petra Kašková, koordinátorka programu. „Téma se odrazí především ve výtvarných dílnách, které budou probíhat ve vybraných institucích, v některých pódiových vystoupeních. Chybět nebude ani robot,“ s úsměvem dodává Petra Kašková. Do celovečerního programu, který bude probíhat mezi 18.00 hodinou a půlnocí, budou mimo jiné zařazeny komentované prohlídky stálých expozic i krátkodobých výstav muzeí a galerie.
V Liberci se bude hlavní část programu odehrávat na uzavřené křižovatce mezi Severočeským muzeem, Technickým muzeem a Oblastní galerií, kde bude umístěno pódium se zábavným doprovodným programem – pěveckými, tanečními a hudebními vystoupeními, a také stánky s občerstvením nebo výtvarnými workshopy. Severočeské muzeum bude kvůli rekonstrukci stále uzavřené, ale výjimečně zpřístupní věž, abyste se na celou slávu mohli podívat z ptačí perspektivy. Výtvarnou dílnu Severočeského muzea najdete ve stanu před budovou. Technické muzeum návštěvníkům předvede čtyři technicky rozmanité pavilony, včetně pavilonu s vozy luxusních značek jako Rolls-Royce nebo Cadillac. Velkou změnu letos hlásí iQLANDIA, která stěhuje svůj program zpátky „domů“. Své brány v ulici Nitranská 410/10 otevře v 16 hodin všem malým i velkým příznivcům vědy za snížené vstupné – 50% sleva na veškeré vstupné.
Vratislavice nad Nisou lákají především fanoušky automobilového průmyslu k prohlídce unikátních exponátů. Rodný dům Ferdinanda Porscheho si připravil komentované prohlídky všech expozic, výtvarnou dílnu pro děti nebo specialitu v podobě UV občerstvení. Automuzeum Vratislavice nabízí komentované prohlídky svých nejlepších exponátů nebo ochutnávku piv pivovaru Konrad.
Jablonecké Muzeum skla a bižuterie k příležitosti 115. výročí vypustí symbolických 115 balónků směrem k obloze, a to přesně v 18.00 hodin. Dále představí výstavu od historie po současnost s pohledem do budoucnosti. Dům manželů Scheybalových nabídne kromě komentovaných prohlídek a výtvarné dílny také pohádky pro děti nebo neobyčejné skleněné hudební vystoupení.
Podobně jako v minulých letech bude zajištěna kyvadlová doprava historickými autobusy a tramvajemi mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou se zastávkou ve Vratislavicích nad Nisou.
Podrobný program jednotlivých organizací je k dispozici na webových stránkách, Facebooku a v informační brožuře, která bude zdarma k dispozici v zúčastněných institucích a v infocentrech. V brožurce rovněž návštěvníci naleznou jízdní řády historických autobusů a tramvají.
Sběratelé mají možnost získat na akci turistické absolventské vizitky.
Projekt Muzejní noc pod Ještědem je součástí Festivalu muzejních nocí, který volně navazuje na Mezinárodní den muzeí. Tuto akci společně pořádají: Oblastní galerie Liberec, Severočeské muzeum v Liberci, Technické muzeum Liberec, iQLANDIA, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Dům Jany a Josefa V. Scheybalových Jablonec nad Nisou, Automuzeum a Rodný dům Ferdinanda Porscheho ve Vratislavicích nad Nisou. Akce probíhá za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Libereckého kraje, Statutárního města Liberce a Statutárního města Jablonce nad Nisou.
Pro kamna ke Špačkovi. Kachle a kamnářství v renesanční Praze / Muzeum hlavního města Prahy / Praha / 15. 5. 2019 – 29. 3. 2020
Výstava seznamuje návštěvníky s výrobou kamnových kachlů i kamnářským řemeslem v Praze pozdního středověku a raného novověku – od konce 14. do 16. století. Představuje výjimečný archeologický nález hrnčířské dílny v Truhlářské (dříve Hrnčířské) ulici na Novém Městě pražském, objevené při rozsáhlém výzkumu bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad na náměstí Republiky v letech 2003–2006, a jejího vlastníka – pražského měšťana, hrnčířského a kamnářského mistra Adama Špačka. Autory výstavy jsou Jaromír Žegklitz, předseda odborné rady Archaia Praha, a Miroslava Šmolíková, vedoucí archeologického oddělení MMP.
Dílna Adama Špačka fungovala v letech 1531–1572 a soubor zde získaných kachlových zlomků je výjimečný nejen svým počtem (bezmála 30 000 kusů) a kvalitou, ale i unikátní možností přiřadit je konkrétnímu, jménem známému výrobci, bohatě doloženému dobovými písemnými prameny.
Originální archeologické nálezy z oblasti hrnčířské a kamnářské výroby a dobová vyobrazení návštěvníkům umožňují nahlédnout do života a provozu v hrnčířských dílnách. Seznamují je s vývojem otopných zařízení a různými typy kachlových kamen.
Oheň jako zdroj tepla i energie pro úpravu potravy provázel člověka od pradávna. Zprvu jen otevřené ohniště bylo postupně kryto kamennou či hliněnou pecní konstrukcí. Do hliněné klenby pece se začaly ve středověku vsazovat vypálené keramické kachle, které se postupně staly jediným konstrukčním prvkem a původní pec se proměnila v kachlová kamna, obsluhovaná nepřímo skrze otvor ve zdi z vedlejší místnosti. V širší oblasti střední Evropy se tento systém vytápění začal prosazovat ve 12. století. Zpočátku tvořila kachlová kamna výbavu církevních a šlechtických sídel, v průběhu středověku pronikala také do měšťanského a posléze i venkovského prostředí. Reliéfně zdobené komorové či nikové kachle dodaly původně jen užitkové funkci kamen i rozměr reprezentační. Výběrem výzdobných motivů dávali objednavatelé kamen najevo rovněž své politické či náboženské přesvědčení.
Součástí výstavy je i funkční replika hrnčířského kruhu z 15. století zvaného špruslák a rekonstrukce kachlových kamen podle nálezů z dílny Adama Špačka.
Výstavu doplňují filmové dokumenty o důležitých součástech výrobních postupů a nechybí ani hmatová část či dětské aktivity.
Muzejním počinem loňského roku se stal projekt Národního technického muzea Prezidentský vlak 2018 pořádaný ke 100. výročí vzniku Československa. Ve své kategorii dnes dostal cenu Gloria musaealis, která oceňuje nejlepší výkony českých muzeí v uplynulém roce. Nejlepší muzejní výstavou pořadatelé vyhlásili expozici Rozlomená doba 1908 – 1928, kterou uspořádalo Muzeum umění Olomouc a která dokumentuje nástup avantgardního umění na území bývalého Rakousko-Uherska. Kurátorky výstavy uvedly, že hlavní zásluhu na ní má nedávno odvolaný ředitel muzea Michal Soukup.
Na podporu muzea vystoupil také Jiří Jůza, ředitel Galerie výtvarného umění v Ostravě, která dostala ocenění za výstavu Černá země? Mýtus a realita 1918 – 1938. Ceny se dnes předávaly v pražském Obecním domě.
Olomoucká výstava bude mít reprízy v Krakově, Bratislavě a Pécsi a představila moderní umění v klíčových bodech jeho rozvoje. Ukazuje, jak umělecká tvorba v jednotlivých zemích, ač izolovaná dramatem doby, reagovala na historické události podobným způsobem.
„Ocenění, kterého se nám dnes dostalo rozhodnutím nezávislé odborné komise, má pro naši instituci zvláště v dnešních dnech velký význam. Je to pocta našemu vůbec největšímu mezinárodnímu projektu, který ovšem jen naplnil naše zaměření na výtvarné umění ve středoevropském prostoru,“ řekla při přebírání ceny jedna z kurátorek výstavy Anežka Šímová. Připomněla, že vize o středoevropském umění žije v muzeu 20 let, v roce 2009 dostala pod názvem Středoevropské forum (SEFO) posvěcení ministrů kultury celé visegrádské skupiny.
„Mluvím za celý semknutý tým olomouckého muzea. Je nám strašně líto, že tu s námi nemůže z roztodivných důvodů stát ředitel Michal Soukup. Byl to on, který odvážně zvolil v rámci akcí k výročí republiky tak velkorysé mezinárodní téma, které přesáhlo obvyklý obzor pohledu. Jestliže přebíráme tuto cenu, je to především jeho zásluha,“ řekla.
Soukupa spolu s ředitelem Národní galerie Praha (NGP) Jiřím Fajtem odvolal v polovině dubna ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD). Oběma vytkl hospodářská pochybení, Soukupa kritizoval mimo jiné za údajně nevýhodný nákup pozemků pro SEFO. Za odvolání ředitelů čelil kritice velké části kulturní obce a ve středu oznámil, že na konci května rezignuje.
NGP dnes dostala zvláštní cenu Českého výboru ICOM za novou expozici 1918-1938: První republika. „Ráda bych, aby tento projekt byl symbolem fungování Národní galerie, kterou hned tak něco nerozhodí, je v ní spousta pracovitých lidí, kteří mají mezinárodní kontakty, a není v současné době nefunkční, jak se o ní píše,“ uvedla kurátorka výstavy Anna Pravdová.
Vítězný projekt Prezidentský vlak znamenal vypravení zvláštního vlaku, který byl tvořen unikátními vozy, sloužícími k přepravě tuzemských prezidentů a Františka Ferdinanda d’Este. Soupravu táhly napříč Českou a Slovenskou republikou historické lokomotivy vyrobené v ČKD Praha po trase 4150 kilometrů. Vlak navštívilo během cesty 100.000 lidí. První místa jsou spojená s odměnou 70.000 korun.
Cenu za nejlepší muzejní publikaci dnes dostalo Muzeum romské kultury za publikaci Amendar: Pohled do světa romských osobností autorek Jany Horváthové a Alice Sigmund Herákové. „Amendar znamená od nás, od nás pro vás, je to vzkaz od nás Romů, že jsme tu s vámi a chceme se na životě této krásné země podílet,“ řekla dnes Horváthová, která je ředitelkou muzea.
Součástí projektu Multilogues on the Now: Technologie těla v pražském Displayi je také výstava brazilské umělkyně Luizy Prado, jež se dlouhodobě zabývá možnostmi dekolonizace západního vědění a designu a jejíž příspěvek Topografie excesů věnovaný dozoru nad lidskými těly za použití biopolitických technologií jste si mohli přečíst v loňském Artalk Revue. Jak je vidět na aktuální výstavě, kterou navštívila Natálie Drtinová, Prado ve svém výzkumu stále pokračuje, přičemž se zaměřuje na téma antikoncepce a rozhodovací moci o ženských tělech a reprodukci. „V dnešní západní společnosti tak panuje narativ, že antikoncepční pilulka, vyvinutá v padesátých letech minulého století, dala konečně ženám moc nad svými těly, moc regulovat vlastní plodnost. Jak poukázala řada odbornic, nejenže je tato moc spíše v rukách nadnárodních farmaceutických koncernů než žen samotných, vyvinutí této antikoncepční metody provázely silně rasistické, až eugenické procesy.“
Rostlinná dekolonizace medicíny
Kdo měl tu možnost nahlédnout do otevřeného rezidenčního ateliéru Luizy Prado v MeetFactory, mohl tam najít jakousi extenzi její současné výstavy v galerii Display – akcent na červené osvětlení propojující obě expozice, identické plakáty, kterými jsou vylepené celé dvě stěny v prostorách Displaye, ale zejména tematické propojení týkající se antikoncepce a rozhodovací moci o ženských tělech a reprodukci. Autorčin ateliér poskytoval také náhled do jejích teoretických východisek ve formě skromné knihovničky, která mimo jiné skýtala knihy zabývající se vlastnostmi bylin, včetně jejich schopnosti ovlivnit a regulovat ženskou plodnost, jako například Discovering the Folklore of Plants Margaret Baker či Eve’s Herbs: A History of Contraception and Abortion in the West Johna M. Riddlea. Možnosti přírodní bylinné antikoncepce, užívané dlouho před vznikem moderní západní medicíny, tak byly dány do kontrastu s hromadou vyprázdněných platíček antikoncepční pilulky, jež se nacházela v rohu jejího ateliéru. Zatímco v MeetFactory bylo stěžejním předmětem právě prázdné plato moderní hormonální antikoncepce, výstava v Displayi se točila hlavně okolo druhé zmíněné formy regulace plodnosti. Autorčino zaměření na rostlinnou moc a nápomoc tak rezonuje s právě probíhající výstavou Céline Baumann Queer Nature v Galerii VI PER, jež se zabývá širokou diverzitou ve světě rostlin či s nedávným projektem v rámci Fotograf festivalu 2016 mEDICINE Jany Doležalové zaměřeným na čínskou medicínu, jež čerpá z přírodních zdrojů a tvoří důležité kulturní dědictví.
Do výstavy uvádí návštěvníka videoesej s názvem Když plameny obstoupily řeku. Tento esej je vyprávěním o brazilských ulicích a křovinách, jež je lemují, zejména pak o rostlině ayoowiri (Caesalpinia pulcherrima neboli Sapan nádherný). Tato okrasná dřevina je díky brazilskému klimatu (respektive klimatu Ria de Janeira a okolních měst) nenáročná na údržbu, zároveň není invazivní jako podobné dřevinné druhy a jako bylina má specifické schopnosti, které se lidé naučili využívat ke své pomoci. Je to rostlina, která obyvatele města chrání před pařícím sluncem, ale má také blahodárné účinky na lidské zdraví – dokáže léčit rány, horečku, kašel nebo bolest na hrudi. Pro mnoho lidí, jejichž předci žili s touto rostlinou v symbióze po dlouhá staletí, není tento poznatek ničím novým, avšak pro činitele západní medicíny, jako je například americký neuropsycholog a etnograf S. Allen Counter, může být toto poznání téměř k nepochopení. Counter v roce 2006 publikoval článek Amazon Mystery s podtitulem ‚Léčitel znal tajemství této rostliny mnohem dříve než my. Jak to?‘.[1]
V něm popisuje poznatky o této rostlině, která se v posledních letech stala předmětem zkoumání západních lékařů. Prado staví ayoowiri do centra své výstavy zejména proto, že byla v minulosti používána nejen jako prostředek proti otěhotnění, ale odvar z jejích semen se používal také k přerušení těhotenství. Ayoowiri se tak stala pomocnicí mnohým zotročeným původním obyvatelům nebo otrokům dovezeným z afrických zemí. Těhotné otrokyně jí mohly použít k ukončení těhotenství, když si nepřály, aby se jejich potomci narodili do bezpráví, ve kterém se ony samy nacházely.
Z Counterova článku, který Prado v plném znění zahrnula do instalace, je cítit nejen překvapení, ale i povýšenost západní medicíny, když například čteme: „Rostliny vyvinuly svoje léčebné vlastnosti pro ochranu sebe samých proti virům a bakteriím podobným těm, co napadají člověka, ale tohle domorodci nemohli vědět – nebo snad ano?“ Pro moderní západní medicínu je charakteristické, že ignoruje znalosti, jež byly mezi lidmi ukotveny po celá staletí až tisíciletí a považuje se za jedinou možnou autoritu v oblasti lidského zdraví. V dnešní západní společnosti tak panuje narativ, že antikoncepční pilulka, vyvinutá v padesátých letech minulého století, dala konečně ženám moc nad svými těly, moc regulovat vlastní plodnost. Jak poukázala řada odbornic, nejenže je tato moc spíše v rukách nadnárodních farmaceutických koncernů než žen samotných, vyvinutí této antikoncepční metody provázely silně rasistické, až eugenické procesy. Pro emancipaci bílých středostavovských žen utrpěla nejvíce těla nebílých žen, zároveň byly potlačeny jejich staleté vědomosti ohledně přírodních forem antikoncepce. O tom píše například Fannie Sosa v sekci The 3D Additivist Cookbook, kurátorované právě Luizou Prado a Pedrem Olivierou.[2][3]
V článku Biohack is Black Sosa upozorňuje na disproporční nucené sterilizace nebílých žen, na testování nových léků na těchto ženách bez jejich souhlasu či na nehumánní experimenty, kdy byli jak v Alabamě, tak v Guatemale nakaženi ti nejzranitelnější jedinci (jižanští Afroameričané, guatemalští vězňové, prostitutky a pacienti psychiatrické péče) infikováni syfilidou. Samotná Prado připomíná experimenty prováděné na vzorku zhruba 1500 portorických žen, předcházející vypuštění antikoncepční pilulky na americký trh.[4]
Provázání mezi antikoncepcí a západní imperialistickou potřebou regulovat populační růst, a to zejména u těch nebílých, nezápadních, chudých a „nerozvinutých“ – tedy pocházejících z tzv. rozvojových zemí, Prado tematizuje v dvoukanálovém videu s názvem Erupce. Na jedné straně vidíme ji samotnou, jak si do kondomem vystlaných úst postupně sype celé měsíční plato antikoncepčních pilulek, v druhém videu zas probleskují vyobrazení evropského kolonialismu, vědecké klasifikace původních obyvatel Ameriky a Afriky a projevy současného prezidenta Brazílie Jaira Bolsonara, který volá po přísné politice ohledně kontroly populace již od devadesátých let. Prado tak poukazuje na přímou linku propojující současný fašistický diskurz kontroly růstu populace a jeho koloniálním původem z dob evropského imperialistického rasismu.
Ayoowiri, jež nás výstavou provází v několika formách, je pro Prado hybnou sílou dekolonizace medicíny, reprodukčních technologií a nezápadních těl, jež se vymykají evropskému ideálu. Není to zdaleka jediná rostlina, na níž na výstavě narazíme – fontána uprostřed zadní místnosti je sestavena z větviček, v nástěnných skulpturách jsou do ručně barveného hedvábí přimotána semínka rostliny urukum. Prado vybízí k většímu propojení s přírodou a s naším okolím, k holistickému uvažování o naší realitě. Pozoruhodné je její gesto propojit sama sebe s vystaveným celkem, a to nejen skrze zapojení oblečení své matky a babičky do objektu Spektrum nepřítomnosti, ale také smíchání vlastních slin s čajem z rostliny ayoowiri, jež proudí hadičkami díla Imaginární se stane úplným na okrajích každé nové lineární projekce.
Spíše než krátkodobou výstavou je Luizina expozice vhledem do jejího dlouhodobého výzkumu, který nazývá Topografií excesů. Ve stejnojmenném příspěvku do druhého vydání Artalk Revue Diagnóza napsala: „Tělo kolonizovaných se proměňuje v topografie excesů: je jich příliš mnoho, jsou příliš sexuální, jsou příliš intenzivní, příliš vzdálená – což byl zničující terén, ztělesnění evropských úzkostí vůči druhým, jimž jsou přisouzeny atributy rasy a genderu. (…) Já sama se ve svých uměleckých dílech zabývám excesem coby prostorem, kde se setkávají těla, jež neodpovídají eurocentrickým, bílým taxonomickým a biometrickým standardům; prostorem, kde lze narušit dohled nad kolonizovanými těly a kde vzkvétá queer sexualita.“[5]
Když se v českém prostředí mluví o rase, rasismu a kolonialismu, máme často tendenci z této konverzace vystoupit s tím, že se nás netýká. Imperiální velmocí jsme nikdy nebyli, kolonie ani otroky z afrických zemí jsme neměli, a to jsou přece body, okolo kterých se točí drtivá většina postkoloniální a rasové teorie. I po zhlédnutí této výstavy by bylo nasnadě si pomyslet, že naše situace je v tomto ohledu vlastně veskrze přívětivá. Tato domněnka by však znamenala opomenutí temných stránek naší nedávné minulosti, kdy docházelo k nedobrovolným a zatajovaným sterilizacím romských žen.[6]
Narativ spojený s rasou byl a je v Česku odlišný od koloniálního diskurzu v tom, že jinakost byla definována v době státního socialismu skrze kategorie sociální deviace a společenské přijatelnosti a způsobilosti, nikoliv rasy. Ačkoliv nebylo v žádných předpisech psáno, že kontrola populace se má zaměřovat hlavně na romskou populaci, implikace skrze charakteristiku nepřizpůsobivosti měla dopady takové, že romské ženy byly nedobrovolnou sterilizací neproporčně postihovány oproti ženám bílým. I naše historie tedy má své eugenické kapitoly, a jak je bohužel vidět na příkladu současné Brazílie, nikdy nevíme, kdy a v jaké formě se tyto staré narativy znovu objeví. I proto bychom se mohli inspirovat Luiziným projektem a vydat se do dávnější minulosti orální historie k radám matek a bab, dokud nám ještě budou schopné předat vědomosti vycházející ze znalosti rostlin a napojení na přírodu, která nás stále ještě obklopuje.
[1] S. Allen Counter, Amazon Mystery, Health Science, příloha The Boston Globe, 24. 7. 2006
[2] Faye Ginsburg a Rayna Rapp, The Politics of Reproduction, in Annual Review of Anthropology, 1991:20, s. 311–343
[3] Fannie Sosa, Biohack Is Black, in Daniel Rourke a Morehshin Allahyari (eds.), The 3D Additivist Cookbook, 2017, http://www.additivism.org/cookbook
[6] Věra Sokolová, Planned Parenthood behind the Curtain: Population Policy and Sterilization of Romani Women in Communist Czechoslovakia, 1972–1989, in East Europe Anthropology Review 2005:23, s. 75–96.
Luiza Prado / Multilogues on the Now: Technologie těla / Display – sdružení pro výzkum a kolektivní praxi / Praha / 3. 4. – 6. 6. 2019
OPEN CALL Trans-media symposium Crossing Borders – Performing in-between pro 10 umělců z České republiky, Německa a Francie 18/07/19 – 29/07/19, rezidence Galerie XY v přírodním areálu Kruhovského mlýnu v obci Laškov (u Olomouce)
Hledáme studenty a absolventy vysokých uměleckých škol a mladé profesionální umělce na poli výtvarného umění, tance, hudby a performance. Sympozium poskytne umělcům jedinečnou příležitost intenzivní koncentrace na jejich uměleckou tvorbu mimo obvyklý rámec myšlení, každodenních povinností, městského života i virtuálního světa, a jejich rušivých impulzů a podnětů. 12 dní v přírodě a odtržení od civilizace bez přístupu k internetu či elektřině.
Cílem sympozia je vytvořit platformu umělecké (spolu)práce skrze redukci/omezení/ limitovanost, která pomáhá kreativnímu náhledu do problematiky jednotlivých médií a povede tak k jejich netradičnímu rozvíjení a hlubšímu výzkumu a možnostem komunikace. Plátna, barvy, hudební nástroje, taneční podlahy, kamery, fotoaparáty, projektory, reflektory, zvukové aparatury a konečně počítače s veškerými postprodukčními aplikacemi budou vyměněny za environment – přírodní krajinu a materiály a vlastní bytí – tělo, hlas, vědomou meditaci. Skrze tento umělecký materiál se účastníci společně zaměří na jednotlivé složky umění jako vizualita (obraz), mobilita (pohyb), audialita (zvuk). Všichni umělci společně projdou jednotlivými médii a budou se soustředit na jeho výrazovost. Předešlá inherentní nepoučenost v daném médiu zde neznamená omezení, naopak slouží jako kreativní můstek mezi jedním a druhým uměním, zvědavou i přirozenou reakcí a odpovědí (dialogu) každé přítomné individuality. Tyto intenzivní cykly pak povedou k debatám, hlubšímu výzkumu a mísení jednotlivých složek, jak v rámci individuálního pojetí, tak ve skupinové tvorbě.
Tyto podmínky pomohou nejen umělcům, ale i samotným disciplínám hledat cestu zpátky k sobě. Namísto rozvíjení jednotlivých médií svým specifickým způsobem se umělci budou snažit naopak o překračování hranic a zaplňování meziprostorů. Hledání společných bodů, společný záměr reagovat a odpovídat na to, co vzniká v uměleckém procesu mezi různými materiály. Tento univerzální proces kreace a exprese, osvobozený od žánrové diverzity umění se spolu s přítomností přírodního prvku přiblíží formě starověkých rituálů, což je další cíl, kterého chceme v rámci sympozia dosáhnout. Jde zde tedy v podstatě o mutaci pojmu inter-media na pojem trans-media (pre-media).
V konečné části sympozia pak půjde především o syntézu procesuální práce zahrnující kontextu site-specific konkrétního prostoru a vytvoření finálního výstupu pro širokou veřejnost. Všichni příchozí budou mít možnost být nejen pasivním divákem, ale další den po veřejném výstupu se zúčastnit sympozia společně s jeho účastníky.
Garanti zajišťují pokrytí rezidence, tj. ubytování účastníků v přírodě v Laškovském areálu – v maringotce a společných stanech, s improvizovanou venkovní kuchyňkou a koupelnou, zároveň poskytuje i zákl. zázemí v případě deště, se sprchami, kuchyňkou a elektřinou. Garanti projektu: rezidence – Galerie XY, Olomouc, sympozium – Hana Magdoňová
Přihlášku na sympozium (něco mezi motivačním dopisem a portfoliem) posílejte do 30. 6. 2019 na e-mail: hermisoft.Lara@gmail.com (Hana Magdoňová) účastnický poplatek: 100€
Rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze se sídlem v Praze 1, nám. Jana Palacha 80, vypisuje v souladu se zněním § 77 Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů i platným vnitřním předpisem výběrové řízení ve studijním programu Výtvarná umění na místo akademického pracovníka:
Asistent/asistentka vedoucího Ateliéru grafického designu a nových médií
Kvalifikační předpoklady:
VŠ vzdělání (minimálně magisterský stupeň) v uvedeném oboru
oborová praxe
znalost anglického jazyka
pedagogická praxe.
Písemné přihlášky s následujícími přílohami:
úředně ověřené kopie dokladů o nejvyšším dosaženém vzdělání, případně dosažených vědeckých hodnostech
strukturovaný životopis
motivační dopis
portfolio – zaslat elektronicky, příp. v tištěné podobě
ocenění osvědčující úspěchy na mezinárodní i domácí výtvarné scéně (kopie)
doklad o předešlém pedagogickém působení a / nebo odborné praxi
kontaktní údaje
zašlete / odevzdejte nejpozději do 16. 7. 2019 na adresu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze k rukám vedoucí personálního oddělení – Ing. Jana Hubičková, MBA (hubickova@vsup.cz).
Předpokládaný nástup:
1. 10. 2019 na plný úvazek (1,0)
Zasláním přihlášky do výběrového řízení uchazeč/uchazečka souhlasí s poskytnutím osobních údajů za účelem archivace po dobu 3 let.
Průběh výběrového řízení:
Odborná komise jmenovaná rektorem posoudí platné přihlášky a budou vybráni uchazeči, kteří budou s dostatečným časovým předstihem pozváni k pohovoru, ve kterém komisi stručně představí svou koncepci spolupráce asistenta s vedoucím Ateliéru. Po prezentaci uchazeče bude následovat diskuze s odbornou komisí.
Konečné výsledky výběrového řízení budou oznámeny jednotlivým uchazečům nejpozději do 20. 9. 2019.
Přednáška Štěpán Vácha: Karel Škréta (2. díl) / Galerie výtvarného umění v Chebu / Cheb / 22. 5. 2019 v 17:00
V pokračování přednášky o barokním malíři Karlu Škrétovi bude představeno jeho malířské dílo v Čechách. Pojednány budou významné oltářní obrazy, také portréty a Pašijový cyklus.
Přednáška se uskuteční tuto středu 22. května v 17.00 v galerijní kavárně.
Na setkání se těší zaměstnanci Galerie výtvarného umění v Chebu.
Vstupné na přednášku: 50 Kč / členové klubu zdarma
