MENU LABoratory / III. ročník interaktivní přehlídky audiovizuální kultury / Pilnáčkova továrna / Hradec Králové / 31. 3. – 2. 4. 2016

MENU LABoratory / III. ročník interaktivní přehlídky audiovizuální kultury

31.3. – 2.4.2016

místo: Pilnáčkova továrna, Pospíšilova 281, Hradec Králové.

pořádá: MENU z.s.

web: www.menumusic.cz

Třetí ročník interaktivní přehlídky audiovizuálního umění pod názvem MENU LABoratory nabídne v areálu královehradecké Pilnáčkovy továrny třídenní program zahrnující volně přístupné workshopy, výstavy, zvukové a obrazové instalace, koncerty, performance, přednášky, filmové projekce, praktické showcase či diskuze nad aktuálními podobami vizuální kultury.

Industriální areál se promění ve specifický kulturní prostor, který mohou návštěvníci postupně objevovat při rozvíjení svých zájmů, uměleckém experimentování či setkávání s předními českými i zahraničními umělci a jejich tvorbou. Pod vedením zkušených lektorů získají příležitost ponořit se do prozkoumávání audiovizuální tvorby či se seznámit se současnými trendy vývoje kultury, umění nebo občanského a uměleckého využití brownfields. Široce pojatý  program zahrnuje celou řadu položek, ze kterých není snadné vybrat jen pár reprezentativních položek.

Ve čtvrtek v 18 hodin jej pomyslně odstartuje vernisáž výtvarného programu, kterému bude dominovat hned několik obrazových a zvukových instalací rozprostřených do celého areálu. Chodby, dílny, ale i volná prostranství se tak promění v galerii, která nabídne tvorbu současných autorů. Představí se mj. rakouští Faxen Collective, Eva Jaroňová, Oskar Helcl, Jonaš Verešpej, Iryna Zakharova, Petr Pustina, Šimon Levitner, Judita Levitnerová, Pavlína Jindrová, Jan Kašpar, Tomáš Hrůza či ve své samostatné prezentaci pedagog FAMU Antonín Jirát.

Nedílnou součástí jsou i workshopy a interaktivní programy. Fotografický program si tradičně vezmou na starosti odborníci z firmy FOMEI, a.s. Novinku bude letos půldenní program zaměřený na field recording pod vedením Járy Tarnovského a Šárky Zahálkové. Publicista a radiokutil Jan Sůsa pak ukáže cestu jak využít radiových přijímačů v hudební produkci. Praktickou showcase na téma VJing a VJ software obstará  Andrea Pekárková /alias Aka 47/, prezentovat se bude i významné české vizuální studio LUNCHMEAT, v samostatné diskuzi se Jakub Ďuráško (Stoned To Death), David Rambousek (Ressonus records) a Ondřej Lasák (Genot Centre) zaměří na současný stav hudebního vydavatelství a promotérských aktivit. Součástí programu bude i tradiční možnost vyzkoušet si unikátní sestavu elektronických hudebních nástrojů, syntezátorů či samplerů, shlédnout vybraný filmový snímek s odborným komentářem nebo si vybrat z pestré nabídky publikací, knih, zinů či komixů v improvizovaném knihkupectví ArtMap.

Samostatnou kapitolou je pak skutečně nabitý hudební program, který bude zahrnovat celou řadu zajímavých  položek. Mezi ně bude patřit vystoupení čerstvého držitele hudební ceny Vinyla Ondřeje Bělíčka alias Dizzcocka společně s vizuálním doprovodem Jana Šrámka (VJ Kolouch). Hradeckou premiéru si odbude ostřílený slovenský elektronický producent Dead Janitor, aktuální příslib české scény Lišaj, brněnské weird-popové duo No Fun at All in the House of Dolls, jesenický hudební samorost Der Marebrechst nebo pražský jednočlenný projekt White Wigwam.

Na MENU LABoratory pak zazní i několik hudebních premiér. Ve čtvrtek to bude křest nového alba s názvem bauHAUSmuzak královehradeckého producenta katsa.theo, jenž se představí společně s obrazovým doprovodem Šimona Levitnera. V pátek pak nový hudební projekt  Olbrama Pavlíčka a Davida Střelečka  názvem ((SCARY POOL)).

Atraktivní sestavu pak doplní noisová experimentální skupina Pavel Ondračka, hudební mystifikátoři Henryk Zajonc & Vladislav Tomaszewski, zvuková performance Six Bus a o pomyslné finále se postarají svým djsetem Jan Bárta a Jakub Němeček alias GSMKNSTWRK.

Kompletní informace o programu získáte na webu www.menumusic.cz

Příspěvek TZ: MENU LABoratory / III. ročník interaktivní přehlídky audiovizuální kultury pochází z Artalk.cz

Jiří Hulák / Design dopravních prostředků v ČSSR / GAVU Cheb: galerijní kavárna / Cheb / 30. 3. 2016 v 17h

Jiří Hulák: Design dopravních prostředků v ČSSR

V rámci pravidelných středečních přednášek v chebské galerii začne nyní Jiří Hulák cyklus, věnovaný designu dopravních prostředků po druhé světové válce. Jiří Hulák, který působí v Národním technickém muzeu v Praze, je v současnosti náš největší odborník na tuto problematiku. Pro stálou expozici Retromusea připravil sekce průmyslového designu a dopravy.

Přednáška se uskuteční již tuto středu 30. března v 17.00 v galerijní kavárně.

Na setkání s vámi se těší zaměstnanci Galerie výtvarného umění.

Příspěvek 30. 3. 2016 / Jiří Hulák: Design dopravních prostředků v ČSSR pochází z Artalk.cz

František Kowolowski / Teritorium 199 / Galerie Kaple / Valašské Meziříčí / 8. 3. – 29. 5. 2016

František Kowolowski: Teritorium 199

8. 3. – 29. 5. 2016

Vernisáž: 17. února 2016 v 18.00 hodin

Úvodní slovo: Tomáš Knoflíček

Hudební vystoupení: Vítrholc

Performance autora na vernisáži: Intervence no 1.

Vernisáž 8. 4. 2016 v 18.00 hodin. Následuje koncert skupiny Vitrholc v 19.00 hodin v M-klubu, kde také vystoupí jako frontman kapely František Kowolowski.

František Kowolowski vytvořil svébytnou instalaci v galerii Kaple ve Valašském Meziříčí.

Začátkem dubna bude v galerii Kaple ve Valašském Meziříčí zahájena výstava jednoho z nejvýznamnějších českých performerů a tvůrců temporárních instalací Františka Kowolowského, který nyní působí jako děkan na Fakultě umění Ostravské univerzity. V pátek 8. dubna v 18.00 hodin autor obohatí slavnostní vernisáž výstavy performancí a úvodního slova se ujme kunsthistorik Tomáš Knoflíček. Poté následuje koncert skupiny Vítrholc v M-klubu od 19.00 hodin.

František Kowolowski patří k nejvýznamnějším současným českým výtvarníkům. Věnuje se malbě, performanci a instalaci. Jeho temporární neboli dočasné instalace provází neopakovatelnost a jedinečnost spojená s určitým místem. Výstava v galerii Kaple ponese název Teritorium 199 a bude se zabývat transpozicí textového do formy vizuální minimalistickým označením prostoru a podlahy kaple.

„Z historického hlediska byla tato galerie Kaple vězeňskou kaplí. Texty použité ve výstavě jsou převzaty a upraveny z knihy M. Foucaulta Dohlížet a trestat“, informuje František Kowolowski. Kniha se zabývá historickou analýzou zrodu vězení a text byl použit ve spojitostech s historií komplexu. Renesanční budova galerie sloužila jako kaple Neposkvrněného početí Panny Marie pro ženskou trestnici. Autorovi třeba jen nepatrně proměněné reálie slouží ke generování určitého alegorického či metaforického významu a v jeho akcích je důležité sdělení prostřednictvím stručných a dobře mířených hesel. „Tematicky se zabývám limity tělesnosti jako socializovanou formou výpovědi. Zastávám postoj, že v umění je přítomný vlastní smysl. Instalaci bychom mohli označit jako gesto, které usiluje o transcendenci. Toto gesto vyniká z efemerity tělesnosti, její pomíjivosti, performativnosti tedy něčeho nestálého a rozpadajícího se v obyčejném světě. Výstava bude doplněna o fotografie mých performativních záznamů, o práce textu či slova a o objekty z obyčejných průhledných skel opřených o stěnu, které budou pohlcovat a zároveň reflektovat text a prostor výstavy, tím pádem i jejího návštěvníka“, dodává autor výstavy.

František Kowolowski (1967) se narodil v Třinci a obecně i přes jeho aktivní kurátorskou činnost zapadá do rámce ostravské výtvarné scény. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně a poté Akademii výtvarných umění ve Varšavě (atelier malby: J. Tarasin, R. Winiarski). V roce 2010 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Zabýval se kurátorskou činností v Moravské galerii v Brně, Domě umění města Brna a zaměřuje se na kurátorskou, kritickou i teoretickou publikační činnosti soukromě. Je vedoucím ateliéru Malba II. a nyní je čerstvě děkanem na Fakultě umění Ostravské univerzity. Působí v hudebně poetické skupině Vitrholc a společně s Jiřím Surůvkou a Petrem Lysáčkem je členem umělecké skupiny František Lozinski, o.p.s.

Příspěvek TZ: František Kowolowski pochází z Artalk.cz

Anna Ročňová a Jan Boháč / Herbář / Galerie Altán Klamovka v Praze / Praha / 29. 3. – 23. 4. 2016

Anna Ročňová a Jan Boháč: Herbář

vernisáž se uskuteční 29. 3. 2016 v 18:00, výstava potrvá do 23. 4. 2016

kurátorka: Lenka Sýkorová

altán se nachází v parku Klamovka, tram. č. 4, 9, 10 a 16

www.aug.cz/altan-klamovka- praha

Doprovodný program: workshopy pro děti 3-10 let každou sobotu na téma herbáře

Anna Ročňová a Jan Boháč se potkali v Ateliéru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Oba jsou již poměrně známými autory. Spolu vystavovali kupř. v pražském Pavilonu v roce 2012. Jejich tvorba nese zájem o výpravné instalace, ve kterých pracují se silným potenciálem materiálu a jeho vizualitou. Osobní pocity a zkušenosti často promítají do intermediální tvorby, která je často narativní. Autorské sdělení skrývají v popisných, ale někdy i v abstraktních sochařských formách. Právě ona oscilace mezi popisností a abstrakcí dodává jejich dílu špetku tajemství.

Altán Klamovka autory inspiroval silnou atmosférou, architektonickou podobou a  blízkým parkem. Vztah k přírodě je pro Annu velmi důležitý a spolu s poezií tvoří základ její tvorby. Ona romantická poloha je u ní umocněna zájmem o experiment a intuici. Jan zase rád zpracovává osobní prožitky, které taví do výtvarné formy, jež nese potenciál pro rozvíjení asociací.

Výstavní projekt Herbář vychází z reflexe okolí galerie. Okolní příroda konkrétně květena autory zaujala a pojali ideu rozvíjet příběh květiny prostřednictvím jejího uchování a dalšího zkoumání v herbáři. Vytržení z přírody a adjustace do archivu spolu s odkazem na estetiku starých herbářů vnukla autorům nápad vytvořit herbář, který by balancoval na hraně architektury a objektu. Architektura v architektuře, tak je proměněn interiér altánu, který u autorů nejprve v exteriéru evokoval šachovou figurku krále, který zůstal na šachovnici osamocen nebo miniaturní zámek Hlubokou. Nakonec u nich vyhrála představa a fascinace změny v interiéru a vytvořili trojrozměrný herbář, do kterého se dá vejít, a který skýtá tajemství příběhů květin, které ukrývají ve své uschlé podobě pod průsvitným papírem svoji dokonalost a krásu.

Lenka Sýkorová

Příspěvek TZ: Anna Ročňová a Jan Boháč pochází z Artalk.cz

Maxim Velčovský byl hostem Daniely Drtinové v DVTV. V půlhodinovém rozhovoru mluvil o přípravě výstavy Vše za 39, která probíhá v MG, o kontinuitě své tvorby nebo o současných tendencích a nových technologiích v designu.

Víkendová Čajovna na ČRo Vltava se věnovala deseti letům Artyčok TV. Online platformu pro současné umění, která funguje na AVU, představili vedoucí projektu Vjera Borozan a šéfeditor Janek Rous.

Jan H. Vitvar v Respektu představil poslední projekt Kateřiny Šedé. Ta přijala pozvání na festival IHME v Helsinkách, v rámci něhož je každým rokem do města pozván umělec s úkolem na čtyři dny pozměnit veřejný prostor. V rámci festivalu připravila akci Tram Buskers Tour, náhodná představení pouličních muzikantů v helsinských tramvajích. „IHME ji netlačil k tomu, aby k projektu uspořádala výstavu nebo natočila dokumentární film, což je obvyklá praxe galerií, s nimiž jinak spolupracuje. Pořadatelům nešlo o nic víc ani míň než právě jen o čtyřdenní akci v ulicích. A po ní se ukáže, nakolik se jí podaří proměnit zavedená pravidla.“

Radim Kopáč v Týdeníku rozhlas zhodnotil výstavu Davida Cronenberga v Praze. Výstava podle něj nabízí spíše zklamání: „Nenabízí víc, než zná divák z autorových filmů. A nabízí to spíš zplošťujícím než rozvíjejícím způsobem – v podobě plakátů, filmových smyček, rekvizit, nákresů, poznámek.“

Příspěvek denní tisk 29. 3. 2016 pochází z Artalk.cz

CE∙ZA∙AR 2015, XIV. ročník Ceny Slovenskej komory 
architektov za architektúru / Stredoslovenská galéria v Banskej Bystrici, Bethlenov dom, Dolná 8, Banská Bystrica / 10. 3. – 30. 3. 2016

Příspěvek CE∙ZA∙AR 2015 v Stredoslovenskej galérii pochází z Artalk.cz

Čo do pekla Pamätník pre Biľaka je? / Peter Kalmus a Ľuboš Lorenz / priestor pre súčasnú kultúru – A4, Bratislave / 30. 3. 2016 o 19:00 h

A4-Priestor súčasnej kultúry v spolupráci s alt30collective uvádzajú úspešný formát What the hell***is?, ktorý sa po košickej Tabačke Kulturfabrik presunul aj do Bratislavy a Prahy. Každý mesiac prinesieme čerstvé témy z oblasti súčasnej vizuálnej kultúry, hudby, ale taktiež sa budeme zaoberať ʺnezodpovedanými otázkamiʺ z oblasti verejného života, ktoré s kultúrou súvisia.

Peter Kalmus a Ľuboš Lorenz sa v noci 21. februára 2015 vydali do Krajnej Bystrej aby „revitalizovali“ čerstvo odhalený pamätník komunistovi Vasilovi Biľakovi.  Začiatkom februára 2016 sa začal súdny proces, v ktorom Komunistická strana slovenska žaluje dvojicu výtvarníkov a aktivistov za poškodenie cudzej veci. Koncom marca v čase po druhom pojednávaní budete mať možnosť osobne s umelcami o celej kauze diskutovať. Vstup bude 2€

Peter Kalmus (1953) Výtvarník a aktivista. Vo svojej tvorbe sa zaoberá najmä kresbou, asamblážou, maľbou, objektom, akčným umením, inštaláciou, grafikou a performanciou (často ide o verejný, otvorený a nenásilný protest). V 70. rokoch a počas normalizácie bol výraznou súčasťou neoficiálnej undergroundovej umeleckej scény. V období 1972 – 1975 realizoval niekoľko akcií a experimentov (prevažne v undergroundovej sfére) skúmajúcich vzťahy života a umenia. V júni 1989 podpísal petíciu Niekoľko viet, v novembri 1989 bol spoluzakladateľom Občianskeho fóra v Košiciach.

Ľuboš Lorenz (1982) Po neúspešnom pokuse architektúru študovat ju začal úspešne maľovať. (Bezpečnostný) manažér Pentagramčeku. Dobrovoľník pri záchrane zvierat a pomoci utečencom. Pravdoláskar a kolobežkár.

——————————————————————————-

WHAT THE HELL***IS? / ČO DO PEKLA***JE?

Formát prednášok, prezentácií, projekcií a diskusií, ktoré sa zaoberajú ʺnezodpovedanými otázkamiʺ jednak z oblasti súčasného vizuálneho umenia, hudby, filmu, ale taktiež ʺhorúcimi témamiʺ z oblasti verejného života, ktoré s kultúrou súvisia. Prvoradou ambíciou formátu WHAT THE HELL***IS? je živou formou zoznámiť širokú verejnosť s umením a jeho témami, ktoré sa v dnešnej dobe veľkej popularite netešia.

Viac informácií: tu, tu a tu.

Příspěvek 30. 3. 2016 / Čo do pekla Pamätník pre Biľaka je? pochází z Artalk.cz

Další ze série výstav věnovaných podobám současné malby v Galerii NTK nese název Shaped Canvas. Lenka Sýkorová popisuje Milana Mikuláštíka jako kurátora, který výstavu pojímá jako svébytné výtvarné médium, a pojmenovává světlé i stinné stránky jeho koncepce.

Šišatá výstava v Galerii NTK

Hranice obrazové plochy zkoumá výstava Shaped canvas v pražské Galerii NTK. Kurátor Milan Mikuláštík tak navazuje na předchozí projekty, které byly sondou do současné české malby. Na výstavu jako médium pohlíží Milan Mikuláštík skrze fenomén nepravidelného rámu. S tím se setkáváme i v rámci jiných mediálních forem, než by byla jen očekávatelná malba, a tak se zde vedle malířských děl Milana Saláka, Petra Duba a Ivana Voseckého můžeme setkat i s nepravidelnou kresbou Davida Böhma a Jiřího Franty, fotografiemi Radka Brousila, objekty, site-specific instalací a fotografií Evy Škrovinové a dokumentací intervence do veřejného prostoru prostřednictvím malby Jana Kalába.

Kurátor tak zkoumá vymezení obrazu v dnešním výtvarném umění. Jak již bylo řečeno, současná malba byla v Galerii NTK již několikrát reflektována, a to vždy s přidanou hodnotou určité institucionální kritiky, ať již kupříkladu v kontextu ženského umění na přehlídce Současná česká malba, kde byly vystaveny jen ženy-malířky, nebo v rámci expozice jako proměnlivého média na výstavě Jedna z možností, kdy se prezentované malby neustále měnily a divák je neměl možnost v celku nikdy zhlédnout. Právě výstava chápaná jako laboratoř, kde je prostor pro pokus a omyl, je pro kurátora osvobozující, protože není tak paralyzován očekáváním jakéhosi statementu, který se u kurátorských projektů typu přehlídek malby předpokládá. Výstava pak může být pojímána jako výtvarné médium sama o sobě a kurátor jako tvůrce, který výběrem děl, jejich zasazením do kontextu a uvedením do galerijního prostoru koncipuje vlastní tvůrčí počin.

Právě onen výběr galerie byl klíčový i pro Shaped canvas. Milan Mikuláštík nejprve hledal prostor typu white cube, který by k „jeho šišaté výstavě“ nejvíce ladil. Pak si však uvědomil výzvu jít proti srsti galerii a využít brutální estetiku Galerie NTK ve svůj prospěch. Ona mnohdy až vyčištěná estetika vystavených děl, jejichž styčným momentem je asymetrie, ve spojení s tímto prostorem více vynikla a rozšířila pole významů o překročení média malby ve smyslu vymezení nových možností obrazového prostoru.

Co by se však výstavě dalo vytknout, je jistá koncepční roztříštěnost, kdy prezentováno je široké spektrum děl umělců různých generací od Ivana Voseckého po Evu Škrovinovou, od abstrakce po figuraci, od jednoho obrazu Ivana Voseckého po pětačtyřicet obrazů Milana Saláka. Zahrnuty jsou jak Voseckého a Salákovy postmoderní práce, tak postkonceptuální přístup k malbě u Petra Duba a post-internetové umění Radka Brousila, to vše bez hlubšího vyjasnění v rámci konceptu výstavy. Právě ona roztříštěnost však může být chápána i jako součást kurátorského záměru, kdy je na obrazový prostor pohlíženo z pozice experimentu a forma obrazu je povýšena nad obsah.

Shaped Canvas / vystavující umělci: Milan Salák, Petr Dub, Eva Škrovinová, Radek Brousil, Jan Kaláb, Jiří Franta a David Böhm, Ivan Vosecký / kurátor výstavy: Milan Mikuláštík / Galerie NTK / Praha / 23. 2. – 16. 4. 2016

Foto: archiv Galerie NTK

Příspěvek Šišatá výstava v Galerii NTK pochází z Artalk.cz

Oto Hudec / The Man Who Travels with Bees / Gandy gallery / Bratislava / 16. 3. – 13. 5. 2016

foto: Adam Šakový

Příspěvek Oto Hudec v Gandy gallery pochází z Artalk.cz

Táňa Hojčová / Fotografie, Tanagramy a Tanagrafie / Kurátorka: Silvia L. Čúzyová / Galéria Medium, Hviezdoslavovo nám. 18, Bratislava / Slávnostná vernisáž: 31. 3. 2016 o 18:00 / Trvanie výstavy: do 15. 5. 2016

Táňa Hojčová je slovenská fotografka, v profesionálnych aj odborných kruhoch známa vysokou precíznosťou a mimoriadnou teoretickou pripravenosťou, ktorej zrelými plodmi sú pôsobivé a technicky zvládnuté fotografie, prechádzajúce širokým tematickým i žánrovým spektrom. Jej voľná fotografická tvorba nateraz vrcholí v mimoriadnych, veľkorozmerných fotografiách častých i menej frekventovaných atmosferických úkazov a zaujímavostí z blízkeho vesmíru. Opačným pólom výdatnej a dlhoročnej tvorivej línie sú jej dosiaľ málo známe experimenty a fotografické prvotiny z umeleckých prvopočiatkov, datované od roku 1978, s ťažiskom na prelome stredoškolských a vysokoškolských rokov, do cca 1984.

„Táňa Hojčová“ – v podobe autorskej výstavy v bratislavskej Galérii Medium, prestavuje bohatý výber z niekoľkých navzájom súvisiacich kolekcií fotografií a diel nazvaných „Tanagramy a Tanagrafie“. Tie boli vytvorené inovatívnymi autorskými technikami v ranej fáze tvorby, keď Táňa ako nápaditá a húževnatá študentka prechádzala „klasickým“ fotografickým vzdelaním a popri tom intenzívne nachádzala tie práve svoje témy. S mladistvým zápalom experimentovala s fotografickým materiálom aj postupmi, a so svojským elánom transformovala základné, dobové „poučky“ vymedzujúce médium fotografie.

TÁŇA HOJČOVÁ: „Keď som v roku 1973 začala fotografovať, tak  bola fotografia papierová forma obrazového záznamu, kde obraz bol vytvorený pôsobením svetla na svetlocitlivý materiál. Neskôr ma môj profesor na FAMU, Ján Šmok, naučil, že výrazovým prvkom fotografie je transformovaný rozptylový krúžok vytvorený objektívom. Ja som pri práci na ‘tanagramoch‘, v rokoch 1979 až 1982, žiadny objektív ani aparát nepoužívala, používala som len svetlo a svetlocitlivý materiál. Papier som osvetľovala svetlom jedinej zápaľky, teda asi jednou kandelou. Neskôr som svetlokresbové obrazy skombinovala s negatívmi a vznikli ‘tanagramy‘. Niekedy som negatívy exponovala na pokrčené, pozohýbané alebo postrihané fotografické papiere. Vznikali tak jedinečné obrazy, z ktorých nikdy neexistovali dva rovnaké kusy. Časom som obrazy aj kolorovala a tónovala. Keď som bola prijatá na FAMU, tak mi profesor Šmok povedal, že to bolo paradoxne práve kvôli mojim ‘roztrhaným‘ fotografiám. Dnes je všetko inak a ja rekapitulujem, lebo rekapitulácia je podľa učenia Nagualov čarodejná technika, ktorá slúži k privolaniu a znovunabitiu energie, ktorú som už vyčerpala počas môjho konania v minulosti.“

Táňa Hojčová je meno, ktoré sa v česko-slovenských dejinách umenia a fotografie dosiaľ takmer neobjavuje, hoci má potenciál a nárok udomácniť sa hneď v niekoľkých kategóriách. Táňa sama sa nepovažuje za feministickú autorku, no paradoxne práve v tomto duchu musí jej tvorba i dnes hájiť svoje prirodzené miesto, voči kunsthistorickým konštrukciám, predstavujúcim niektoré kapitoly našich dejín umenia a fotografie vo voluntaristicky vyčistenej, esteticky-reprezentatívnej podobe, ktorá však nereprezentuje skutočnosť. Nekompletný a teda nie celkom pravdivý záznam histórie, dáva priestor, ba priam vyzýva, na jeho prepísanie…

Příspěvek TS: Táňa Hojčová pochází z Artalk.cz

Jana Schlosserová / Navzdory přírodě cítit se být tisem / Galerie Jiří Putna / Brno / od 3. 4. 2016

Jana Schlosserová: Navzdory přírodě cítit se být tisem

vernisáž: sobota 2. 4. 2016 ve 14:30 v Galerii Jiří Putna.

Výstava představí poslední dvě dřevořezby věnující se tématu růstu, předurčení a touhy změnit co změnit nelze.

Galerie Jiří Putna
Luční 54, Brno
www.galeriejiriputna.cz

Příspěvek TZ: Jana Schlosserová pochází z Artalk.cz

Michaela Glozová, Pavel Pangrác, Lyuben Petrov, Michal Rapant / První jarní / Nová galerie / Praha / 24. 3. – 14. 4. 2016

foto: Nová galerie

Příspěvek První jarní v Nové galerii pochází z Artalk.cz

Trojica študentov fotografie bratislavskej VŠVU Iva Ďurkáčová, Ján Skaličan a Ľuboš Kotlár vystupuje už niekoľko rokov (proklamovane od roku 2010 výstavne a spoločnými projektmi od 2013) ako kolaboratívne zoskupenie pod spoločným názvom dsk. Ich aktivita nie je príliš intenzívna čo do kvantity, no zdá sa, že sa postupne vyvíja k čoraz koncentrovanejšiemu a plodnejšiemu spoločnému uvažovaniu. Prvá vec, ktorá je na tejto trojici zaujímavá, je postupné skupinové sebadefinovanie autorov, od priateľstva k spoločným a pod skupinovými názvami konaným aktivitám a napokon aj k uvedomelej sebareflexii skupinového fungovania. Viac ako na samostatnej výstave Faithful to Youth v Open Gallery v roku 2013 na seba upozornili na poslednom letnom prieskume VŠVU, kde sa autori aj v rámci školy po prvý raz prezentovali ako jeden celok projektom Cibuľa. Ten je aj obsahom ich ďalšej samostatnej výstavy a pod názvom Post Onion bol len s minimálnymi zmenami reinštalovaný v galérii Hit.

Zatiaľ čo na svojej predchádzajúcej výstave v Open Gallery prezentoval každý z trojice svoje vlastné fotografie, avšak pod hlavičkou kolektívneho autorstva, jednotlivé súčasti inštalácie Cibuľa sú už výsledkom spoločného pracovného procesu. Faithful to Youth bolo emocionálnou generačnou výpoveďou, kde zostavený výber fotografií odrážal situáciu generácie dvadsiatnikov a tridsiatnikov a ich predĺženého dospievania (viac o výstave tu.) Podobne v súradniciach generačnej výpovede sa dá vnímať aj ich aktuálny projekt. Sprievodný text k výstave, ale predovšetkým zvuková inštalácia pozostávajúca z počítačových hlasov prednášaného prehlásenia (obe dostupné tu a tu) sú návodom na čítanie celej inštalácie. Sú manifestačným kritickým uvažovaním a pokusom odhaliť pravdu o fungovaní vecí. V rétorike a spôsobe myslenia možno stále tak trochu cítiť dozvuky tínedžerskej revolty. Prehlásenie je uvažovaním o spoločnosti a o vlastnom údele jednotlivca v jej celku, o štruktúre a hierarchii moci a jej projektovaní na indivídua. Je tiež vyznaním sa z nespokojnosti a skepticizmu, napríklad k ďalším spoločensko reformatívnym ideám, k možnosti pozitívnej zmeny, ale aj k čo i len usilovaniu sa o ňu a vlastnej aktívnej účasti na nej.

Na pozadí ich skeptického uvažovania sa odohráva odveké úsilie a zároveň pochybovanie o možnosti vyjadrenia pravdy a objektívnosti. Pretavuje sa do premýšľania o vlastnej činnosti a pracovnej metóde, o samotnom médiu fotografie a o jeho tradične pripisovanej schopnosti vytvárať objektívne zobrazenie a vyjadrovať pravdu. Jednotlivé časti inštalácie tak majú byť testovaním a overovaním tejto predstavy, čistým vizualizovaním pochybností o tom, že to je vôbec možné. Ako postup na dosiahnutie tejto imaginárnej kvality si dsk. arbitrárne zvolili prácu s autentickým, ďalej nespracúvaným a nemanipulovaným snímkom. Ďalším trikom k dosiahnutiu tejto mýtickej objektívnosti s asi už menej relativizovaným pozadím má byť podstata spomínaného skupinového fungovania, ktoré má umožňovať eliminovanie subjektivity a utvorenie „objektivizujúcej postavy“.

Inštaláciu v galérii Hit otvára lightbox s osvetlenými pásmi inverzného filmu. Jeho jednotlivé políčka obsahujú monotónne dokola opakované zábery fasády konkrétneho paneláka, ikonického stelesnenia démonizovaného masového bývania a synonyma „biedy“ miznúcej strednej triedy. Nielen námet, ale aj spôsob jeho zobrazenia nespočetným zmnožením zdôrazňuje pravidelné „nenápadité“ usporiadanie. Inštalácia celkovo výstižne ilustruje zľudovené označenie tohto typu bývania ako králikárne, zároveň tým mnohovravne zobrazuje tento obľúbený symbol nezdaru kolektívneho ideálu stotožňovaného so šedivosťou, bezútešnosťou a neľudskosťou uniformity.

Konštrukciu poznania prostredníctvom vedy a jej autoritatívne šírenie mechanizmami vzdelávania sprostredkúva diaprojekcia fotografií zatuchnutých školských kabinetov a opustených učební s rôznymi bizarnými, čiastočne odpudivými a čiastočne fascinujúcimi školskými pomôckami. Tieto objekty, ktoré by mohli byť priam spredmetnením karteziánskej vedy a svetonázoru, sa v rámci súčasných technologických možností stávajú skôr historickou kuriozitou. Rovnako v snímkach dsk. fungujú ako nemožné, ale estetizované bizarnosti, objekty a prostredia, ktoré navodzujú surrealistickú vizualitu viac než svoju pôvodnú vzdelávaciu a poznávaciu funkciu.

Napokon spomedzi ďalších prvkov inštalácie spomeniem videoprojekciu tvoriacu jej záverečnú časť. Obsahuje statický záber zhotovený 35mm kamerou, čisto vizuálne zobrazenie postupného nalievania tekutiny do pyramídy pohárov. Tento záber je doplnený zvukovou kompozíciou, ktorej autorom je Boris Sirka. Výjav pyramidálneho – hierarchického usporiadania má pravdepodobne symbolizovať mocenský aparát a distribúcie moci v ňom, o ktorej nás informuje spomínaný počítačový hlas v úvodnej zvukovej inštalácii.

Komplikácia celého tohto projektu nastáva vďaka tomu, že cieľom autorov bolo spôsobom metaforických výjavov komunikovať svoje presvedčenia a postoje. Komunikovať teda aj svoje „svedectvo“ a spolu s ním zachytiť aspoň „úlomok z rozpadávajúcej sa štruktúry pravdy“ (ako sa citátom Stefana Zwiega prihlasujú v úvode svojho textu k projektu).

Výsledkom spoločnej práce trojice fotografov sú teda najmä výrazovo silné, mimoriadne estetizované fotografické obrazy, ktoré sofistikovane narábajú so samotnou podstatou a materialitou fotografie, využívajúc tradičné technológie a postupy. Motív spochybnenia a testovania pravdivého a objektívneho zobrazenia, ako aj pokus zachytiť aspoň „úlomok z rozpadávajúcej sa štruktúry pravdy“ (ako sa citátom Stefana Zwiega autori prihlasujú v úvode svojho textu k projektu) sa tu správajú ako impulzy na pozadí, viac tu ide o sugestívne pôsobenie a cielené, manipulatívne narábanie s námetom. Je to narábanie veľmi šikovné a výstava zanecháva silný a pozitívny dojem.

Foto: dsk.

Příspěvek Zachytávanie rozpadávajúcej sa štruktúry pravdy pochází z Artalk.cz

Nizozemská maľba: Pohľad zblízka / Slovenská národná galéria, EP, 2. poschodie / 4 € / 2 € / 1. 4. 2016 o 18.00 h 

Tematický kurátorský výklad Zuzany Ludikovej na výstave Nizozemská maľba. Nočnou hliadkou Rembrandt stanovil novú vizuálnu tradíciu. Nevyužil typickú ikonografiu portrétov civilných hliadok a vizuálnym zdrojom, ktorý ho mohol inšpirovať, boli kasárenské výjavy žánrových obrazov (cortegaerde).

Příspěvek 1. 4. 2016 / Nizozemská maľba: Pohľad zblízka pochází z Artalk.cz

Vendula Hnídková / Souboj forem ve válce ideologií. Avantgardy a socialistický realismus / AVU v Praze / Praha / 6. 4. 2016 v 18h

Vendula Hnídková /Ústav dějin umění AV ČR/: Souboj forem ve válce ideologií. Avantgardy a socialistický realismus

Studená válka rozdělila svět na dva znepřátelené tábory. Jejich vzájemný antagonismus mohutně přiživovala propaganda obou politických bloků, ale odlišný projev byl požadován i po uměleckých koncepcích a jejích tvůrcích. V architektuře a jejích dějinách se tak často ocitá v přímé opozici transparentnost pozdního modernismu a těžkopádnost socialistického realismu. Přesto se za touto černobílou teorií odehrávala méně dogmatická realita.

Vendula Hnídková (*1978) absolvovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a teorii designu na UMPRUM v Praze (Ph. D.), průběžně studovala na univerzitách ve Vídni a v Helsinkách. V roce 2013 obdržela Prémii Otto Wichterleho. Od roku 2004 působí v Ústavu dějin umění Akademie věd v Praze. Zaměřuje se na architekturu a design 19.–21. století s důrazem na roli tvůrců na pozadí politických dějin, vlivu ideologií na uměleckou tvorbu a problematizování konvenčních narativů dějin umění. Je autorkou výstavy Národní styl. Kultura a politika (2013, NG v Praze) a spoluautorkou stálé expozice Svět mezi Löw-Beer a Tugendhat (2016, Vila Löw-Beer, Brno). Vydala publikace Pavel Janák. Obrys doby (2009) a Národní styl. Kultura a politika (2013). V současné době připravuje monografii Moskva 1937. Architektura a propaganda v západní perspektivě, ve které zkoumá nástup socialistického realismu v SSSR.

Akademie výtvarných umění v Praze

U Akademie 4, aula – 3. patro

Pořádá Vědecko-výzkumné pracoviště AVU ve spolupráci s Katedrou teorie a dějin umění AVU.

Technická podpora Digilab AVU, on-line stream Česká televize.

Přednášky jsou dostupné online na stránce online streamů www.ceskatelevize.cz/porady/ extra nebo později ze záznamů v iVysílání: http://www.ceskatelevize.cz/ porady/10000000006-stredy-na- avu/dily/

Více na: http://vvp.avu.cz/

Příspěvek 6. 4. 2016 / Vendula Hnídková: Souboj forem ve válce ideologií. Avantgardy a socialistický realismus pochází z Artalk.cz

Křest knihy Děti z Absurdlandu Magdaleny N. Kwiatkowské / Galerie Školská 28 / 6. 4. 2016 od 18 hodin

V Galerii Školská 28 bude 6. 4. 2016 pokřtěna kniha Magdaleny N. Kwiatkowské Děti z Absurdlandu.

O knize Děti z Absurdlandu:

Děti z Absurdlandu vtáhnou čtenáře do dobrodružství hlavní hrdinky a jejích spolužáků. Zdánlivě fiktivní příběhy děti z krajiny Absurdna plné překvapení a nečekaných zvratů jsou založené na reálných dílech umělců nového milénia převážně z bývalého východního bloku. Autorka rekonstruovala výrazné kulturní tendence a skutečné počiny umělců své generace do formy krátkých příběhů. Zaměřila se hlavně na lokální uměleckou komunitu, události, jichž byla svědkem, a umělecké osobnosti, které ji ovlivnily. Místy jde spíše o aluze na diskurzivní témata či jejich volné interpretace. Krátké epizody spojuje dětský způsob vyprávění hrdinky Magdy. Ambicí knížky není kompletní a vyčerpávající reprodukce fenoménů soudobého dění, ale spíše jejich volně pojatá ilustrace. Obraz jednoho modelu reality a jejího mýtotvorného kontinua.

Do zvláštního světa Absurdlandu mnoho cizinců nejezdí, a když už se zde objeví, pozastavují se nad vším, co zde vidí. Také svět umění je světem pro zasvěcené, který chce navenek udivovat tím, že pokaždé přináší něco, co tu ještě nebylo. Identifikace tohoto dětským způsobem podaného univerza plného nepředvídatelných extrémů, podivností a excesů s praxí profesionálního umění dává smysl nejen jako programový rys přítomný v umění od modernity, ale i jako popis mechanismů vyhraněné komunity, jejímž tmelem je sdílení individuálních počinů i skupinových vystoupení, oscilujících mezi soutěžením a spoluprací, a jejíž životní potřebou je sebepotvrzování prostřednictvím vlastní mytologie. Všichni uvažují podobně, protože nakupují v jednom obchodě a chodí do stejné školy. Pupeční šňůru absurdlandské děti nemají proto, že ztratily spojení s přirozeností civilního světa, ale protože se odcizují stereotypům utilitárního světa a cíleně se vymezují vůči produkci předchozích generací.

(Text: Mariana Serranová)

V rámci křtu proběhne prezentace knihy a cross-reading s protagonisty příběhu.
Moderují: Mariana Serranová a Magdalena N. Kwiatkowska
Knihu v grafickém návrhu Jakuba Kovaříka pokřtí Jana a Jiří Ševčíkovi.

Magdalena Kwiatkowska (*1978, Koszalin, Polsko) v omezení předlohy a dětského způsobu vyprávění nachází komfort i výzvu pro bilanci formativního období na výtvarné scéně přelomu milénia i příslušnosti k umělcům své generace a akademickému prostředí AVU v Praze, ze kterého vzešla. Tím, že na prvním místě využívá spontaneitu vlastní paměti a nikoli chladnokrevné historiografické rešerše, rozšiřuje rozpínavé univerzum současného diskurzu o další možné interpretace. Autorka už ve své předchozí práci vycházela z předloh, například projekt Jak na to (2007) byl založen na dětských návodech. Přepisem vizuálních obsahů děl do dialogického narativu v Dětech z Absurdlandu obnažuje dynamiku tvůrčích procesů v jejich autonomii i omezeních.

Ukázka z knihy ZDE.

Více informací ZDE a ZDE.

Děti z Absurdlandu
Text: Magdalena Natalia Kwiatkowska
Redakce: Mariana Serranová
Grafický návrh a sazba: Jakub Kovařík
Jazyková redakce: Klára Ambrůzová, Alice Hekrdlová, Mariana Serranová
Vydala Akademie výtvarných umění v Praze, 2016, v nákladu 100 kusů, jako součást disertační práce „Děti z Absurdlandu. Zkušenost a umění“ pod vedením Tomáše Vaňka.

Příspěvek TZ: Křest knihy Děti z Absurdlandu pochází z Artalk.cz

PechaKucha Night vol. 18 / Kopplova vila GJK, Zelený kríček 3, Trnava / 7. 4. 2016 o 19:30 h

Predstavia sa títo hostia:
01. Veronika Kocourková – výtvarníčka, ilustrátorka
02. Pavol Kulkovský – fotograf
03. Filip Sabol – maliar
04. Štefan Oliš a Lukáš Matejka – TRAKT
05. Alexandra Galambová – fotografka
06. Maliarska skupina BAnda
07. Filip Zemčík – hudobný label Z Tapes
08. TOTO! je Galéria
09. Peter Cvik – výtvarník a maliar
10. ALATE millinery – hand-made klobúky
11. Marínka Somarinka – knihy a aplikácie pre deti o tom, ako vzniká film

štvrtok 7. apríla 2016 o 19:30
Nové krídlo Kopplovej vily, Galéria Jána Koniarka v Trnave, Zelený kríčok 3
Vstupné: 3€

PechaKucha Night je platforma, ktorá vznikla v Tokiu z iniciatívy dvoch architektov Astrid Kleinovej a Marka Dythama. V priebehu pár rokov sa rozšírila po celom svete. Myšlienkou podujatia je priniesť divákom produktívne, zaujímavé alebo prekvapivé myšlienky prostredníctvom projekcií obrázkov, a pritom prinútiť účinkujúcich rozprávať stručne a k veci, miesto toho, aby viedli dlhé monológy.

Podujatie PechaKucha Night Trnava pripravuje OZ Publikum.sk s podporou partnerov: Galéria Jána Koniarka, Trnavský samosprávny kraj, mesto Trnava, Trnava-live.sk, Trnavský hlas a tlačiareň Bright.

Příspěvek 7. 4. 2016 / PechaKucha Night vol. 18 pochází z Artalk.cz

Krst publikácií Biedermeier a Bella Italia / Slovenská národná galéria, Berlinka / vstup voľný / 7. 4. 2016 o 18:00 h

Slovenská národná galéria v spolupráci s Katedrou dejín výtvarného umenia na Filozofickej fakulte UK v Bratislave pozýva na krst publikácií: prvou je zborník – Katarína Beňová (ed.): Domáce a európske súvislosti biedermeiera, ktorý je výstupom z konferencie pripravenej v roku 2015 k výstave Biedermeier.

Druhá publikácia – Dana Bořutová – Katarína Beňová (eds.): „Bella Italia“ Interakcie medzi umeleckou kultúrou Itálie a vývinom umenia na Slovensku v 19. storočí je výstupom vedeckého grantu orientovaného na skúmanie vzťahov talianskej kultúry na našom území v priebehu 19. storočia.

Příspěvek 7. 4. 2016 / Krst publikácií Biedermeier a Bella Italia pochází z Artalk.cz

Naďa Klevisová napsala pro Hospodářské noviny článek představující brněnskou Fait Gallery – její krátkou historii, přesun do býv. továrny Vaňkovka, současné výstavy i plány majitele sbírky Igora Faita. Ten se chce více věnovat mladým umělcům, tvůrcům s blízkého zahraničí a chce rovněž podpořit vznik dalších soukromých sbírek. „Galerie už dokázala realizovat na pět desítek hodnotných výstav. Systematicky též podporuje mladé talenty. Ve Vaňkovce otevřela trojicí výstav a v tradici tří přehlídek chce pokračovat i do budoucna.“

V ostravském Domě umění je k vidění výstava věnující se Leopoldovi a Paulovi Kupelwieserovým, významným postavám města v 19. století. Leopold byl malířem, jeho syn Paul pak ředitelem Vítkovických železáren. „Vedle maleb, grafik, fotografií a technických dokumentací Dům umění představuje i různé objekty, například historické štípací a manipulační kleště nebo kladivo z vítkovického archivu.“ Informuje severomoravské Právo.

Spojitost Zahy Hadid s ruským konstruktivismem rozvíjí ve svém článku pro Lidové noviny Pavel Kalina. Ačkoliv je možné najít mnohé spojitosti, v celkovém obrazu se práce Hadid svým duchovně propracovanějším vzorům vzdalují. Předmětem kritiky architekty mohou být rovněž její kontroverzní zakázky pro diktátorské a nesvobodné režimy. Přesto: „Odešla dáma, díky které víme, že architektura je poezie.“

Příspěvek denní tisk 6. 4. 2016 pochází z Artalk.cz

Jiří Příhoda / Sochy / kurátorka: Magdalena Juříková / GHMP: Zámek Troja / Praha / 31. 3. – 30. 10. 2016

foto: Tomáš Souček

Příspěvek Jiří Příhoda v Zámku Troja pochází z Artalk.cz