Ve 14. hodin 7. května 2019 se po dlouhých letech chátrání otevírá výjimečný barokní areál a národní kulturní památka, Karlínská Invalidovna. Spolek Iniciativa pro Invalidovnu proměňuje prostor na 6 měsíců v živé kulturní centrum pro společenské a sousedské aktivity v samotném srdci Karlína. Po celou dobu se zde budou konat koncerty, performance, diskuzní a přednáškové programy, festivaly, instalace, umělecké rezidence a výstavy, které mimo jiné bude organizovat nově vzniklá platforma 3Kurátorek.

Pro Grand Opening Invalidovny si 3Kurátorky připravily prezentaci šesti prostorových instalací nejmladší generace českých umělkyň a umělců. Dále vystaví soubor soch zesnulého Jiřího Čujana. Zvláštním hostem pro Grand Opening Invalidovny je francouzský umělec Baptiste Charneux, jež je letošním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Jednotícím prvkem připravovaných instalací je přímá reakce na české prostředí jeho paradoxy, vývoj i osobní výpovědi.

Jana Svobodová je studentkou sochařského ateliréru ak. mal. Tomáše Hlaviny pražské Akademie výtvarných umění. V Invalidovně představí monumentální sochařskou realizaci, která je metaforou k základu její další sochařské tvorby, která bude doprovázena souborem jejích grafických prací, které jsou inspirovány vnitřní krajinou. Umělecká trojice Lucie Hyšková, Alexandra Naušová a Petr Kubáč jsou studenty ateliéru fotografie Lukáše Jasanského na Fakultě umění a designu. Vytvořili světelnou instalaci přímo pro prostory Invalidovny, jež reflektuje historii budovy. Anna Roubalová studuje v ateliéru Digitálních médii pod vedením Michaely Thelenové na Fakultě umění a designu. Panel je video instalací inspirovanou klasickým sídlištním charakterem z 70. let 20. století. Staví do kontrastu
monumentální hmotu a organické detaily. Jan Poš studuje v ateliéru Time-based Media u Pavla Mrkuse na Fakultě umění a designu. Vytvořil nové platformě 3Kurátorek světelnou instalaci na míru. Další realizace představí v budoucím programu.

Jiří Čujan alias Jiřička absolvoval v ateliéru Sochařské a prostorové koncepty na Akademii výtvarných umění v Drážďanech u prof. Eberharda Bossleta. Jiřička žil a pracoval střídavě v Německu a České republice a věnoval se fotografii, měděným plastikám a dřevěným objektům. Cyklus dřevěných plastik, které budou představeny jen na jeden večer v rámci Grand Openingu, Andere Kinder je inspirován fotografiemi dětí z kojeneckého ústavu v Krči, kde pracoval Jiřího tatínek.

Baptiste Charneux je mladý umělec pohybující se na francouzsko-české současné umělecké scéně. Na začátku letošního roku se dostal do širšího podvědomí českého publika zejména díky nominaci do finále cen Jindřicha Chalupeckého za rok 2019, a to jako jeden ze dvou zahraničních umělců. Baptiste rozvíjí svou představivost a gesta skrze prostorové objekty, které vytváří zejména prostřednictvím hlíny a keramiky.

Nová platforma 3Kurátorek tvoří skupina tří mladých, ambiciózních a energických nadšenkyň do současného umění, které se poprvé poznaly při studiu Kurátorských studií, magisterského oboru Fakulty umění a designu v Ústí nad Labem. Spojila je ambice být aktivní součástí československé umělecké scény a realizovat kurátorskou činnost novým způsobem, a tak zpřístupnit současné umění široké veřejnosti. Mají snahu realizovat kurátorskou činnost zodpovědně a organizovaně, s ohledem na reálnou situaci veřejných i soukromých uměleckých institucí, na problematiku kulturních pracovníků i kurátorů a v neposlední řadě především s ohledem na nestálé postavení samotných umělkyň a umělců.

Příspěvek Grand Opening Invalidovny pochází z Artalk.cz

Maciej Bohdanowicz / Záhrady radosti / Nástupište 1-12 / Topoľčany / 3. – 20. 5. 2019

Multimediálny priestor pre súčasnú kultúru Nástupište 1-12, podchod autobusovej stanice v Topoľčanoch pozýva 3. máj 2019 o 18h na otvorenie výstavy

Gardens of Delight / Záhrady radosti

Maciej Bohdanowicz /PL

výstava potrvá do 20.5.2019

Text: Konrad Sierzputowski

Záhrada je symbolickou formou sveta. Za každým druhom záhrady je možné nájsť jej štruktúrny význam a pozorovať metamorfózu, ktorá sa odohráva v jej štruktúre. Nakoniec každá záhrada je umelé usporiadanie a tvorivé zasahovanie prírody.

Technika koláží autora Macieja Bohdanowicza zavádza zmätok v rámci existujúceho diskurzu, kde sú ľudia, rastliny, zvieratá vytrhnuté zo súčasného kontextu, kde každý objekt bol ideálnym alebo falošným vyjadrením re- zity. Obrazy, ktoré sú zoskupené do fantastických kompozícií, nielen menia svoj pôvodný význam, ale vytvárajú aj nové estetické svety. Tieto prvky oddelené od pôvodného pozadia a zavedené do nového priestoru začínajú vyzerať komicky. Objekty prestanú byť tým, čím sa zdali byť: ovocie prestáva byť súčasťou prírody, zvieratá sa podobajú ľuďom a ľudské telá sa môžu zamieňať za štruktúry minerálov. Archívne prvky spolu vytvárajú nové vzťahy, ktoré sa nezdajú byť náhodné, ale skôr starostlivo naplánované, dokonca aj pred samotným estetickým zásahom. Vizuálne reprezentácie mužov medzi ovocím, zeleninou, zvieratami a minerálmi začínajú odhaľovať telesné a často ne-normatívne fantázie a túžby. Každá Záhrada poskytuje miesto pre nerušenú realizáciu aj najviac skrytého potešenia.

Napriek tajnej spokojnosti, ktorá je zapísaná vo vizuálnom zážitku zo záhrad, je celá séria kritická aj historický archív mužských reprezentácií a celý rodový diskurz. Muži, izolovaní od pozadia, sú uvedení do novej reality, kde začínajú vyzerať hravo a gay. Z ovocia, zeleniny a zvierat sú obklopení novou aurou a evokujú nové, často homosociálne a niekedy aj homosexuálne túžby. Tieto maskulínske fantázie nie sú možné v skutočnosti, tu v ríši Gardženu, nájdu miesto pre neobmedzenú realizáciu. Predstavení muži sa stávajú formami ne-normatívnej matinity a simulacrum mužstva. Záhrady potešenia sú estetická intervencia, ktorej hlavným cieľom je uvoľniť reprezentáciu zo súčasného spoločenského, historického a dokonca politického kontextu.

Záhrady potešenia sa stávajú priestorom pre nový život pre archívne, zabudnuté alebo nechcené obrazy. Kolégiá robia telesnosť a hmotnosť sveta slobodným v každom možnom prejave, kde diváci môžu slobodne rozprávať svoj vlastný príbeh túžob a strachu. Nikde inde, ale presne tu v záhrade sa telesnosť a hmotnosť stávajú formou alternatívnej radosti.

Maciej Bohdanowicz získal PhD v odbore výtvarné umenie, aktuálne odborný asistent na Strzemiński Academy of Art Łód (Poľsko). Ako umelec pracuje s digitálnou grafikou a fotografiou. Jeho diela boli prezentované počas kolektívnych a individuálnych výstav v Poľsku, Taliansku. Nemecko, Ukrajina, Rumunsko a Albánsko. Jeho diela sú súčasťou zbierky Centra súčasného umenia v Toruni.

Podujatia Nástupišťa 1-12 podporil z verených zdrojov Fond na podporu umenia.

Prílohy:

Plagát k podujatiu (autor Matej Lacko)

ukážky prác (foto: Maciej Bohdanowicz)

Příspěvek TS: Maciej Bohdanowicz pochází z Artalk.cz

Kryštof Strejc / Brother In Trap / kurátor: Nikolas Bernáth / VUNU Gallery Košice / 24. 4. – 24. 5. 2019

Kryštof Strejc “Brother In Trap”

kurátor: Nikolas Bernáth

Kryštof, Kryštof Strejc
is tuning VUNU place

Každý z nás má v sebe “guerilla tunera” prahnúceho po autonómnom estetizovaní univerzálnej reality. Kreujme, deštrujme, kurátorujme, selektujme, píšme, mažme, potom znova píšme. Fixou vytvorený tag (nový obraz – singatúra – bol som tu – fuck off Mark!) na obraze Rothka v neživom múzeu moderného umenia a dotykom bruška palca tagnutý instagramový profil v lineárnej dynamike plochy Instagram Stories. Rozšírená skutočnosť, skrotené svetlo sveta (kapsula vesmíru) a vlastná uzavretosť, spontánna úzkosť tmy (útroby tela). Lampy bez tienidla, čiapky so šiltom, farebný panelák, čierny Mercedes, biele dlane, bronzové lýtka a mosadzné kolená. Striebro je ušľachtilý kov bielej farby, ľad je pevné skupenstvo vody kryštalizujúce v hexagonálnej sústave.

Pozri mierim hore päsť
mier ti nerozbije face

Slávme gestickosť! Gestická maľba, gestické parkovanie, gestický urbanizmus, gestické hasenie katedrály aparátom tisícok miliónov (čohokoľvek), gestický prepočeť osemsto (euro) v krabici Adidas pod mojou posteľou, na ktorej nespím. Gesto je kinetické médium. Gesto je situačný performance. Gesto je estrogén, ktorý vytvára tisícky miliónov pohlaví, ktoré definujú javy tu a teraz a vtedy a tam.

v aute vzadu nemam bass
iba v predu basostred

Aphex Twin a Cocteu Twins. Sedieť za (pred) Yasminom a stáť pri (v) Kunsthalle. Dodekafonický serializmus (Schönberg) a ľubozvúčna slovenčina (Hoax). Zvuk je mechanické vlnenie vzduchu. V čase a priestore deformuje realitu. Zvuk s obrazom zvádzajú vlastné džihády, ktoré sa mozog naučil vyhodnocovať ako noetickú krásu.

a v ňom Gucci Mane
na mne Gucci nie

Zbrane, drogy, rap (trap), Atlanta. Kľučové slová z wikipédiovského profilu Radrica Davisa. Bratia (a sestry) v pasci, kde soundtrackom života sú Traphouse mixtapes a insígniami komúny obrandované kusy odevov. Aj samotná Kryštofova tvorba mi pripomína starý Vetements sveter, nanovo upcyklovaný podľa zásad guerilla tuningu entuziastickej dôchodkyne, ktorá pred rokmi zreštaurovala v miestnom kostole španielskeho mesta Borja fresku s vyobrazením Ježiša Krista. Skrátka všetko od haute couture po low culture, od tvojho Gmailu po zlaté zuby jedného známeho slovenského Dj a producenta.

Kryštof Strejc (*1994)

Študuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Prahe (ateliér Jiřího Černického a Michala Novotného). Jeho práca bola predstavená na mnohých skupinových výstavách, napr. v Schimmel Projects – Art Centre Dresden, KunstvereinGRAZ Gallery v Regensburgu, v Galerii NoD v Prahe. Samostatne se predstavil v galérii Berlinskej Model, 207 Gallery a Karlin Studios v Prahe. V roku 2018 obdržal Cenu kritiků pro mladou malbu – 2.

Příspěvek TS: Kryštof Strejc pochází z Artalk.cz

Josef Čižmár, Karolína Netolická, Marek Škubal, Tereza Eisnerová, Filip Kůrka, Oskar Hořánek, Martin Mulač, Markéta Garai, Tomáš Roubal, Tomáš Klepoch  / Neue Wilde / Kurátor: Martin Gerboc  / Co-kurátor: Kristýna Jirátová  / DOT. Gallery / Bratislava / 2. 5. – 2. 6. 2019

Martin Gerboc predstavuje autorov Neue Wilde v galérii DOT na Lazaretskej 13 v Bratislave.

Autori: Josef Čižmár, Karolína Netolická, Marek Škubal, Tereza Eisnerová, Filip Kůrka, Oskar Hořánek, Martin Mulač, Markéta Garai, Tomáš Roubal a Tomáš Klepoch

Kurátor: Martin Gerboc
Co-kurátor: Kristýna Jirátová

Trvanie výstavy: 2. 5. – 2. 6. 2019
Vernisáž: 2. May o 19:00 hod
Lazaretská 13, Bratislava

Pojem „Neue Wilde“ doteraz odkazoval k neoexpresívnym tendenciám v postmodernom umení 80tych rokov. Výstava „Neue Wilde“ uvádza tento pojem do prostredia, ktoré s „formalizmom“ svojho prvotného označenia nemá nič spoločné. Naopak, tento pojem reviduje a svojim názorom prechádza k dôrazu na epiku, naráciu, dej, obsah a „mentálny“ výraz, pri ktorých sa od pojmu „výtvarného“ presúvame k pojmu „sociálneho“. „Neue Wilde“ tak prechádza na územia „osobného backgroundu“, ktorý má s pojmom výtvarného umenia spoločné len územie, na ktorom vzniká. Na jeho teritórium sa usiluje prinášať pojmy, ktoré neraz výtvarné nie sú, a – za predpokladu, že sa o výtvarné umenie stále jedná (z pojmov estetiky je umeniu neumožnené vylúčiť samo seba) – vypovedáva v prvom rade osobnú skúsenosť, existenčný pocit a názor, tvoriace onen sociálny background, z ktorého epické umenie vychádza. Obraz (či akýkoľvek druh vizuality) sa tu tak stáva synonymom pojmu problém hneď z niekoľkých dôvodov. Napriek príbuznej vizualite (narácii, emocionalite a pod.) pre túto skupinu obrazov a objektov neexistuje nijaký zastrešujúci metajazyk, ktorý by tieto subjekty spájal pod exaktné (teoretické) pojmy, scenáre či konštrukcie. Ak pripustíme, že každý z autorov vychádza z iného sociálneho prostredia, ani ich diela nemôžu byť interpretovateľné rovnakým slovníkom. Spojivom je tu názor dekadencie, obhajoby drsnej vizuality, kubinovského temna a charovskej či rousselovskej inakosti. Nočná mora sa už ticho vznáša nad zeleným tienidlom stolnej lampy, a v štádiu presýtenia a pohltenia významom či v delíriu horror vacui, ktoré obostierajú každé nepokojné myslenie, sa vytvárajú emócie nepodliehajúce potrebe exaktne definovať samé seba.

Martin Gerboc

Příspěvek TS: Neue Wilde pochází z Artalk.cz

Klášterní zahrada 2019 – Jakub Goll, Jiří Kobr / Galerie Dům / Broumov / 5. 5. – 30. 9. 2019, 30. 6. – 30. 9. 2019

Letošní ročník výstavního cyklu „Klášterní zahrada“ představuje od počátku května práce Jakuba Golla a od konce června bude rozšířen o rozsáhlý sochařský soubor Jiřího Kobra, jenž v tomto roce připravil výstavu i pro Galerii Dům.

Jakub Goll náleží k nedávným absolventům pražské Akademie výtvarných umění, konkrétně ateliéru figurálního sochařství. Vystavené práce se věnují tématu hranice zobrazení a evokace tvaru. Dřevěné Torso (2015) vypovídá o autorově dlouhodobém zájmu o transformaci tělesné formy, odkazuje k původní inspiraci – figurálním pískovcovým sochám Josefa Wagnera. Ten často pracoval s tvary jakoby nalezenými v přírodě, se spojením těla a přírodního útvaru. Ve svých textech Cesty sochaře k sochařství uvažuje o pratvaru, o vzniku sochařství v prehistorické době, kdy člověk uviděl lidskou postavu nebo podobu zvířete v pohozeném kameni. Wagner připomínal i Braunovu fantazii jitřenou skalními útvary. Jakub Goll dvojici betonových tvarů z roku 2016 (Raněná zvířata) vytvořil inspirován výjevem ze španělské krajiny, kde se setkal mimo jiné i s autentickou silou sochařských prací Eduarda Chillidy. Zabývá se tvary v jejich vztahovosti, přičemž stylizaci odvozuje z kresby, ne z modelované formy. Práce reflektují současně i Gollův zájem o sumerské a egyptské sochařství, o význam kanonických proporčních zákonitostí, o problematiku symetrie, o architektonické uvažování. Autor pracuje s formou naznačenou, nedopovězenou, hledá prostor vjemové rezonance. Jeho sochy vzbuzují respekt velkorysým formátem i specifickou kombinací archaičnosti a modernosti tvaru.

Jiří Kobr svými uměleckými pracemi dlouhodobě zdůrazňuje samozřejmost vzájemné prostupnosti profánního a sakrálního prostoru. Vystavený celek tvoří figurální dřevěné sochy, několik betonových prací ze souboru Kříž a dřevořezy na plátně volně zavěšené v zahradě. První sochy ze souboru Kříž pocházejí již z roku 2003, závěru autorova studia na pražské Akademii výtvarných umění, kdy se zabýval významovými možnostmi formálních daností materiálu, tvaru a barvy, bez odkazu na symbolické a náboženské obsahy. Za nosné téma zvolil hranici, omezující a současně poskytující východiska, z významu uzavřenosti dospěl „cestou skrze střed“ ke křížové formě. V Kobrových pracích se snoubí autentická znalost křesťanské symboliky, dlouhodobá zkušenost s řezbou, vědomí inspirativnosti krajiny, role historie a významové vstřícnosti člověku. Křesťanství je pro něho prostor možností invenčního myšlení v paradoxech, možností všední žité situace proměňovat v posvátné. Víru a umění chápe jako oblasti navzájem podpůrné. Hlavní sílu uměleckých prací spatřuje v možnosti oslovit člověka prožitkem, podpořit jeho osobní zkušenost, skrze kterou se může rozvzpomenout na původní schopnost náboženství zprostředkovat autentickou sílu vědomého bytí. Tradiční náměty a témata Jiří Kobr zpřítomňuje na současné výstavě svěží srozumitelnou formou prostřednictvím souboru dřevěných figur z let 2016–2018 a nového cyklu dřevořezů na plátně.

JAKUB GOLL (nar. 1990 v Praze) vystudoval v letech 2005–2009 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze (obor řezbářství), poté pokračoval v letech 2009–2016 v sochařském studiu na Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér figurálního sochařství – Jan Hendrych, Vojtěch Míča). Od roku 2011 jsou jeho práce prezentovány na společných výstavách: Start (Klub V. kolona, Praha, 2011), výstava soch na parkovišti Malostranského náměstí (Praha, 2014), Andante (České centrum, Milán, 2015), Kresby / Sochy (GAVU, Praha, 2016), NordArt 2016 (Kunstwerk Carlshütte, Německo), Vanity Fair / Diplomanti AVU (Veletržní palác, Praha, 2016) nebo Kulový blesk (Zámek, Litvínov, 2018).

JIŘÍ KOBR (nar. 1974 ve Dvoře Králové nad Labem) studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu a Vyšší odbornou školu v Praze (řezbářství, 1988–1997), v letech 1997–2003 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění (restaurování a sochařství – Petr Siegl, Jindřich Zeithamml; za diplomovou práci na téma Kříž obdržel cenu rektora). Ze samostatných výstav připomeňme např.: rok 2001 v Městské galerii v Trutnově; vitrážová výzdoba oken ve Strakově u Litomyšle (od 2016); „Ejhle…“ Domorodé kultovní sochařství z Čech v Galerii Ústavu makromolekulární chemie v Praze (2017; u příležitosti výstavy přednesl přednášku Staré náboženství v novém umění (Důvody k optimismu při oživovacích pokusech); Zahrada uzavřená / Hortus conclusus v zahradě Břevnovského kláštera (2017 a 2018); Kostel v Horním Žďáru (2018–2019). Jeho práce byly zařazeny např. na výstavy: v Reinraum, Düsseldorf, 2002; MECCA, Terezín, 2003; Nic na odiv…?, Kateřinská zahrada v Praze, 2004; Socha 2, Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora, 2006; nebo Socha 3, Wortnerův dům AJG, České Budějovice, 2007. V letech 2002–2005 vyučoval řezbářství a modelování na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Je autorem řady kopií, rekonstrukcí a realizací dřevěných soch pro sakrální prostory.

Příspěvek TZ: Klášterní zahrada 2019 pochází z Artalk.cz

Tomáš Hliva / Daily Surreal / Galerie Polagraph / Brno / 4. 5. — 16. 8. 2019

Dalším počinem brněnské galerie Polagraph bude výstava fotografií Tomáše Hlivy, který v kurátorském výběru Ondřeje Žižky představí ukázku ze svého cyklu Daily Surreal. Vernisáž proběhne 3. 5. 2019 od 19 hodin za účasti autora a redakce časopisu FOTO. Nechybět bude škvarková pomazánka, pivo Šalina a mandlovice.

“Předmětem zájmu Tomáše Hlivy jsou ryze všední předměty běžné spotřeby a lidé vytržení z šedé, uniformní masy. Nehledá exotičnost ani exkluzivitu v námětu, pracuje ve svém vlastním sociálním a nejčastěji také geografickém prostoru. Nepřekračuje hranici voyeurství, jeho kritika se odehrává na veřejnosti, na ulici, na výstavách, zkrátka v místech, kde být fotografován není zásahem do soukromí zúčastněných. Jeho fotografie nejsou prvoplánově šokující a zajímavé, zneklidňují v detailu a v okamžiku, kdy si divák uvědomí, v jakém ironickém a absurdním světě vlastně žije současný Evropan střední třídy, potažmo on sám.”

_Martina Grmolenská

Tomas Hliva

Pozorovatel výjevů ze života lidí (dokumentární cykly Bezprostřední zprostředkování a Daily Surreal), absolvent bakalářského a magisterského studia na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Propagátor vizuální čistoty, autor konceptu tištěného časopisu FOTO a od roku 2012 jeho šéfredaktor. Se svým kolegou Richardem Procházkou se v rámci studia Mushroom on the walk věnuje knižní grafice.

Příspěvek TZ: Tomáš Hliva pochází z Artalk.cz

Výbor odborové organizace považuje za nešťastné zpolitizování dění okolo Národní galerie v Praze a tímto prohlášením se snaží situaci vrátit na věcnou rovinu. Shrnujeme důvody, proč souhlasíme s odvoláním Jiřího Fajta z funkce generálního ředitele (GR) Národní galerie v Praze.

1/Personální situace: V posledních 4 letech z celkového počtu zaměstnanců NGP bylo na svých pozicích vyměněno nejméně 60 % z nich. Z toho v klíčových pozicích došlo k těmto výměnám: Ekonomicko-provozní ředitel – 4x, vedoucí právního oddělení – 4x, vedoucí personálního oddělení – 3x, vedoucí hospodářské správy – 3x. Třikrát se kompletně vyměnily zaměstnankyně účtárny a bylo zrušeno systemizované místo mzdové účetní, 3x došlo ke kompletní výměně pracovníků investičního oddělení, 3x došlo k výměně vedoucího hospodářské správy. Zároveň většina těchto změn proběhla bez řádného předání agendy novému nástupci. Poslední ekonomicko-provozní ředitel byl vybírán výběrovým řízením, kde hlavními kritérii bylo příslušné vysokoškolské vzdělání a kvalifikační předpoklady. Funkce byla z rozhodnutí GŘ obsazena osobou, která nesplňuje ani jeden tento požadavek. Od roku 2014 do roku 2019 proběhlo 5 reorganizací organizační struktury NGP, z nichž některé neodpovídaly platnému statutu Národní galerie. Tyto organizační změny významným způsobem zasáhly do odborné činnosti NGP a omezily její schopnost plnit zákonem dané odborné úkoly. Z našeho pohledu jsou všechny tyto okolnosti ukázkou neprofesionálního manažerského řízení této instituce.

2/Přístup k zaměstnancům NGP: Výše uvedenému způsobu vedení odpovídá i přístup k zaměstnancům, kdy docházelo k porušování zákoníku práce (neproplácení příplatků za práci o víkendech, nedodávání pracovních pomůcek v zákonem stanovených termínech). Plnění vládního usnesení v oblasti odměňování v roce 2019, kdy podle dopisu ekonomického náměstka MK obdržela NGP do rozpočtu finanční prostředky na navýšení mimotarifních složek zejména pro 1-10 platovou třídu, nebylo naplněno. Od 1. 1. 2019 nebyly zaměstnancům NGP platy mimo povinného 5% zvýšení tarifů změněny, protože: „rozhodl jsem se, že k rozdělení přidělené částky do motivační složky přistoupím jednorázově v druhé polovině roku“ (citace z odpovědi GŘ na dotaz odborové organizace ze dne 15. 2. 2019). Setkáváme se také s nerovným přístupem k zaměstnancům NGP, kdy za poslední 4 roky byly většině zaměstnanců vyplaceny roční odměny minimálně – výše se pohybovala v řádu desetiny měsíčního platu.

3/ Autorský honorář pro GŘ: Zaměstnanci NGP všechny tvůrčí aktivity vykonávají v režimu zaměstnaneckého díla podle autorského zákona, takže nedostávají žádné autorské honoráře, ale pouze mohou dostat od svých nadřízených (vedoucích pracovníků) odměny. V tomto světle je pro nás naprosto nepředstavitelná odměna, kterou si GŘ vyplatil za svou ,,kurátorskou a koncepční činnost“ koncem roku 2018. Ve výčtu výstav, za které si odměnu přidělil, však figurovaly i výstavy, které byly v rozporu s účelovým příspěvkem na oslavy,osmičkových výročí“, z něhož byly finance NGP přiděleny. Nejvíce nás překvapuje autorská koncepce GŘ u úspěšné výstavy Františka Kupky, která se v NGP začala připravovat již za předchozího vedení a měla začínat ke Kupkovu výročí v roce 2017 v Praze a vyvrcholit v MoMa v New Yorku.

4/ Zákonné plnění pravidel příspěvkové organizace a smluv Státní příspěvková organizace by měla být garantem plnění a dodržování všech zákonných pravidel, které se na tyto organizace vztahují. Tato pravidla by měla být závazná pro všechny zaměstnance, zejména pro management instituce. Řada indicií ukazuje na závažná porušování zákonných norem ze strany odvolaného GŘ. Považujeme za nutné, aby krizový management NGP na tato pochybení reagoval, a doufáme, že budeme seznámeni s výsledky auditní kontroly MK ČR.

Za výbor základní odborové organizace NGP předseda Pavel Piekar

Příspěvek Prohlášení odborové organizace NGP pochází z Artalk.cz

Program Galerie Klatovy / Klenová červen 2019 / 3. 5. 2019

Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech

Výstava
Do 23. 6. 2019
Karel Šlenger
Karel Šlenger (1903–1981), neznámý malíř z Podkrkonoší, předvedl na jaře 1941 husarský kousek. Uprostřed války se mu v Praze u Topiče na Národní třídě podařilo do posledního obrazu prodat svou výstavu. Expozice autora, jehož dílo se za protektorátu pohybovalo na hranicích Entartete Kunst, zakázaného umění, se stala senzací. Salon byl po dlouhé době zcela vyprodán. Jako poradce při výběru tehdy asistoval hybatel celé akce, malíř František Tichý. Na přelomu 20. – 30. let Šlenger žil v Paříži a dotkl se zde metod a výrazů různých uměleckých směrů, z nichž nejblíže mu byla tzv. Pařížská škola. V expresivitě však zašel mnohem dál, v strukturách, připomínajících mnohdy již reliéf, zhmotňoval své pocity a stavy, a tak se na počátku 30. let stal ještě před Jeanem Fautrierem anticipátorem informelu. Podobně lze uvažovat nad částí jeho díla v souvislostech s Dubuffetem a Art brut. Šlengrovo dílo má ikonický potenciál přesahující dějiny českého výtvarného umění.

28. 6. 2019 od 18 hodin
vernisáž výstavy
Jonáš Czesaný
Jonáš Czesaný (1972), absolvent již reformované pražské Akademie (malba u prof. Františka Hodonského, grafika u prof. Vladimíra Kokolii) je představitel generace, jež vystoupila na scénu v 90.
letech. Malba Jonáše Czesaného má charakter mimovolně objevovaných paměťových asociací, které se vynořují v obraze během pracovního procesu. Někde se tyto asociace pouze mihnou, oslabí a zmizí, jinde jsou podrženy, polapeny a vypěstovány do čisté, krystalické podoby, nebo zmetaforizovány do obecnějších poloh evokace či výpovědi. Jsou to věcné stavy, konkrétní předměty, nebo předmětné konstelace (včetně starých fotografií či novinových ilustrací), které provokují a probouzejí paměť.
Výstava potrvá do 1. 9. 2019.

Kostel sv. Vavřince v Klatovech

Do 23. 6. 2019
Karel Šlenger / Monumentální malby
Pokračování monografické výstavy z Galerie U Bílého jednorožce v prostorách barokního kostela představí autorovy dosud vzácně vystavované monumentální kompozice z 30 – 50 let o rozměrech
opony velkého kamenného divadla. Monumentální figurální malby vznikaly těsně před okupací a během ní. Reflektují předválečnou a válečnou atmosféru. V našem umění prakticky nemají obdoby.
Typická Šlengrovsky deformovaná figura a neskrývaný protiválečný náboj umisťuje tato díla za hranicí Entartete Kunst, Zvrhlého umění. Na vsi naštěstí tehdy zůstaly mimo pozornost. Po únoru 1948 na ně umělec navazuje a kriticky se vyjadřuje k převratu a procesům. Z mušky komunistických nohsledů unikl, když svoji kritiku režimu vykládal jako protiválečné umění.

27. 6. 2019 od 18 hodin
vernisáž výstavy
Společné cesty 7.
Již posedmé budou představena díla výtvarníků klatovského regionu společně s výtvarníky německé příhraniční oblasti. Hlavním pořadatelem výstavy je město Klatovy, galerie podporuje akci po provozní a technické stránce.
Výstava potrvá do 4. 8. 2019.

Galerie Klenová

vernisáž výstavy
Martin Kuriš
Na poli současné malby je malíř, ale také řezbář a autor her pro loutkové divadlo a ve všech oborech své činnosti bytostný vypravěč příběhů Martin Kuriš (1973) poněkud exotickým zjevem. Tajemství prochází celým jeho dílem a propojuje všechny jeho projevy. Z výtvarné tvorby převažuje především figurální malba, čas od času prolehčená krajinou. Žije v Sudetech, krajině krásné i tvrdé, poznamenané poválečným vysídlením a dodnes sociálně bezútěšné. Maluje zdejší louky, mokřiny, remízky, zimní nehostinnost, rozházené domy, a sem zasazuje své příběhy. Odtud se posiluje jemu blízká baladičnost i sociální ladění. Tady nachází dřevo pro své sochy. Výstava představí všechna odvětví Kurišovy tvorby v celé jejich poetice.
Výstava potrvá do 1. 9. 2019.

1. 6. 2019 od 16 hodin
vernisáž výstavy
Bedřich Grunzweig / New York
(1910, Brno – 2009, New York)
Výstava představí autorovy fotografie z New Yorku, kam v roce 1939 přicestoval z tehdejšího protektorátu Čechy a Morava (jako jedinému z celé rodiny se mu podařilo uniknout před holocaustem).
New York, kde prožil značnou část života, představoval pro Bedřicha Grünzweiga zpočátku záhadné město – byl ohromen jeho zvláštním půvabem, architekturou, směsicí ras a někdy až vyčerpávajícím tempem života. Snímky z New Yorku prostupují celou Grünzweigovou tvorbou, fotografoval ale také například na svých pozdějších pracovních i soukromých cestách (Izrael, Španělsko, Belgické Kongo). Živé snímky Bedřich Grünzweig nikdy nemanipuloval, fotografoval s pochopením a s ohledem na situaci, podstatné pro něj bylo zachytit atmosféru prostředí a propojit ji s vlastním prožitkem.
Výstava potrvá do 1. 9. 2019.

1. 6. 2019 od 17 hodin
vernisáž výstavy
David Cajthaml
Pole působnosti Davida Cajthamla (1959) je široké a vejde se na něj tvorba od scénografie, kterou vystudoval spolu s architekturou na pražské UMPRUM, přes volnou malbu, grafiku, keramickou tvorbu, autorské knihy až po vyjadřování čistě múzické. Je spoluzakladatelem kapely DekadentFabrik, autorem hudby k některým představením Arnošta Goldflama atd. Výčet činností této renesanční osobnosti současnosti by mohl pokračovat do šíře, neboť David Cajthaml je nevysychající studna snů, představ i skutků. Stejně široký záběr bude mít výstava v prostorách sýpky, založená na snově asociativním principu a zároveň deníkovém charakteru Cajthamlovy tvorby.
Výstava potrvá do 25. 8. 2019.

Příspěvek TZ: Program Galerie Klatovy / Klenová červen 2019 pochází z Artalk.cz

Symposium S kým mluvíme? Co se mohou instituce (od)naučit od umělců? / Kampus Hybernská / Praha / 17. – 18. 5. 2019

Sympozium S kým mluvíme? Co se mohou instituce (od)naučit od umělců? je součástí prvního ročníku bienále Ve věci umění, Praha.

Gentrifikace, růst cen nemovitostí, nedostatek dostupného bydlení, sociální bubliny vytvářené prediktivními algoritmy sociálních sítí. Rostoucí sociální segregace ve fyzickém a virtuálním prostoru nás nutí potýkat se s krizí veřejného prostoru. Dnes často vůbec nerozumíme tomu, s čím nesouhlasíme, což souvisí s čím dál větším nedostatkem inkluzivněji pojatých platforem. Jak by na to mělo reagovat umění, ale především umělecké instituce?

Na symposiu se umělci, umělkyně a umělecké kolektivy, jakož i zástupci a zástupkyně uměleckých institucí setkají nad otázkami týkajícími se vztahu kulturních projektů, institucí a publika.

Jak vytvořit skrze umění platformu, kde se budou moci setkávat a komunikovat lidé různých společenských vrstev, pohlaví, etnicity? V jakém ohledu potřebuje umělec ci umělkyně pro budování vztahů s publikem umělecké instituce? Jaké způsoby práce se může umělecká instituce (od)naučit z praxe umělců a umělkyň, kteří zapojují a spoluvytvářejí komunity a tak zviditelňují jejich problémy? Jak může být umělecká praxe inspirativní pro kritickou uměleckou instituci, která by se chtěla stát místem nepravděpodobných setkání v podmínkách sociálních bublin ve virtuálním i fyzickém prostoru?

Symposia se zúčastní:

tranzit.cz – Tereza Stejskalová, Vít Havránek, Veronika Janatková (CZ), Krytyka Polityczna – Igor Stokfiszewski (PL), Željka Blakšić AKA Gita Blak (HR), James & Brea McAnnaly/ The Luminary (USA), Emília Rigová (SK), Andang Kelana (ID), Sráč Sam (CZ), Jiří Skála (CZ), Ruti Sela (ILl), Chto Delat – Dmitry Vilensky (RU), Alarm – Saša Uhlová, Jan Bělíček (CZ), Illia Gladshtein (UA), Mark Wilson (United Kingdom), Alex Martinis Roe (GB), Jonas Staal (NL), Marcus Steinweg (DE), Lucy Lopez (GB)
Moderují: Tereza Stöckelová, Igor Stokfiszewski, James McAnnaly, Anna Remešová

pozn. Sympozium  bude probíhat v anglickém jazyce, je bezbariérové.a k dispozici je dětská herna s hlídáním.

Bienále Ve věci umění se potýká s otázkami soužití ve společnosti, v níž lidé přestali hovořit společným jazykem. Zdržuje se v místech, kde jazyk selhává, zkoumá pohrdání, podráždění, strach, frustraci, neporozumění, zlobu, agresi, únavu, apatii, lhostejnost, úzkost. S pocitem, že je nutné najít společné východisko, ohledává příčiny a podmínky emocionálního naladění současné společnosti. Tyto příčiny hledá v minulosti, v přítomnosti, či na ně hledí z perspektivy možných scénářů budoucnosti. První edice konající se v létě 2020 je organizovaná tranzit.cz a kurátorovaná Vítem Havránkem a Terezou Stejskalovou.

Příspěvek TZ: Symposium S kým mluvíme? Co se mohou instituce (od)naučit od umělců? pochází z Artalk.cz

V otevřené výzvě Signal Calling 2019 zvítězilo dílo s názvem Reflexis od Petra Vacka a Adama Ciglera, absolventů liberecké fakulty umění a architektury. Autoři v díle zhmotnili jak společné nadšení pro vědu a pokročilé technologie, tak i hlavní téma nadcházejícího Signal Festivalu, kterým bude revoluce a její formy. Objekt složený z pohyblivých zrcadel odrážejících a proměňujících okolní prostředí vznikne za podpory komunitní dílny PrusaLab a stane se součástí hlavního programu 7. ročníku Signal Festivalu, který proběhne od 10. do 13. října 2019 v Praze.

Již potřetí dostali mladí umělci možnost zúčastnit se grantové otevřené výzvy Signal Calling, jejímž hlavním cílem je finanční i realizační podpora mladého českého umění. Přihlášené projekty hodnotila porota složená ze zástupců umělecké rady Signal Festivalu společně s PrusaLabem, letošním spolupořadatelem otevřené výzvy. Vybíralo se z 19 projektů, u kterých se hodnotila kvalita, nápad, originalita a technické zpracování. Důležitý byl také myšlenkový obsah díla, který měl v roce třicátého výročí od politických změn v České republice reagovat na téma revoluce a její formy.

„Zpracování i samotné umělecké koncepce některých přihlášek byly natolik kvalitní, že se směle mohou rovnat i projektům některých renomovaných zahraničních umělců. Vítězem se stal návrh instalace Reflexis od autorského dua Petr Vacek a Adam Cigler, který svou rozpracovaností o úroveň převýšil všechny ostatní přihlášené projekty. Z obsahového hlediska nás instalace zaujala využitou technologií a interakcí nejen s okolím, do kterého bude umístěna, ale i možnou interaktivitou s návštěvníky festivalu,“ vysvětluje Matěj Vlašánek, vedoucí programu Signal Festivalu.

Petr Vacek s Adamem Ciglerem se ve své tvorbě zabývají propojením pokročilých technologií a tvůrčího uměleckého procesu. Projekt s názvem Reflexis vytvořený pro Signal Festival 2019 je složený z pohyblivých zrcadel. Ta s pomocí světla, které do uměleckého díla vstupuje v podobě odrazů, vytváří dynamickou vlnící se plochu a vtahuje do ní i samotného návštěvníka. Části odrazů okolí i diváka jsou neustále fragmentovány na malé části a znovu skládány do nových nečekaných kombinací. Divák se tak stává součástí instalace. Dílo vyvolává otázky, nakolik je člověk fragmentem zmítaným okolním prostředím a jestli lidé existují jako společnost, anebo shluk pixelů přeskupujících se působením vnějších vlivů. Instalace zprostředkovává most mezi jedincem, společností a reflexí jejich vzájemných vazeb, ať už současných, historických či budoucích.

Ve čtvrtek 2. května převzali vítězové Signal Calling 3D tiskárnu od PrusaLabu při slavnostním vyhlášení. Komunitní dílna PrusaLab podpoří vítěze také zázemím a technologickými znalostmi, které výherci využijí při samotné tvorbě instalace.

Příspěvek Otevřenou výzvu Signal Festivalu vyhrála dvojice mladých architektů pochází z Artalk.cz

Fraser Brocklehurst / Pillow Talk / kurátor: Richard Adam / Moravská galerie v Brně: Pražákův palác / Brno / 12. 4. – 11. 8. 2019

Foto: archiv MG

Příspěvek Fraser Brocklehurst v Moravské galerii v Brně pochází z Artalk.cz

Študentské roky Ernesta Zmetáka /kurátorka: Helena Markusková / Galéria umenia Ernesta Zmetáka v Nových Zámkoch / 28.3. – 11.5. 2019

Foto: archív galérie

Příspěvek Študentské roky Ernesta Zmetáka v Galérii umenia Ernesta Zmetáka pochází z Artalk.cz

Petra Švecová / Jestli spíš, tohle se ti taky zdá / Studio PRÁM / Praha / 17. 4. – 7. 5. 2019

Foto: Anna Pleslová

Příspěvek Petra Švecová ve Studiu Prám pochází z Artalk.cz

Dagmar Šubrtová / Prach země / kurátorka: Iva Mladičová / arto.to galerie / Libčice nad Vltavou / 14. 4. – 20. 7. 2019

Foto: Martin Polák

Příspěvek Dagmar Šubrtová v arto.to galerii pochází z Artalk.cz

Václav Cigler / Kresby / kurátorky: Gina Renotière, Olga Staníková, Jana Šindelová / Muzeum umění Olomouc / 22. 3. – 23. 6. 2019 

Foto: Muzeum umění Olomouc

Příspěvek Václav Cigler v Muzeu umění v Olomouci pochází z Artalk.cz

Promluva / Synagoga na Palmovce / Praha / 9. – 24. 5. 2019

PROMLUVA výstava – film – koncert 9. – 24. 5. 2019

Promluva (Eliáš Dolejší) 9. 5. 2019, 19:00 vernisáž výstavy 10. – 24. 5. 2019, pondělí – pátek, 14:00 – 19:00

Tvorba Eliáše Dolejšího je nadčasová. Jeho záměrem je vytržení z žité zkušenosti času na základě přerušení běžného časového kontinua. Otvírá prostor pro možnost nové zkušenosti, která se přibližuje zakoušení posvátného. Tato zkušenost je specifická tím, že se vzpírá kontextualitě a hypoteticky funguje napříč sociálně-kulturními diskurzy. Tuto výstavu věnuje autor specifickému otevírání nové formy zážitku spojené s promluvou konkrétního prostoru a jeho vztahu s vystavovanými objekty. Název výstavy Promluva cílí na problematiku objektové ontologie a její formy. Na základě spojení prostoru a objektů vzniká prostor nový. Právě vztah mezi těmito subjekty a jejich dialog je výchozím bodem pro jiné vnímání a novou orientaci návštěvníků výstavy.

www.works.io/elias-dolejsi/

Central Bus Station (Tomáš Elšík) 9. 5. 2019, 19:30 projekce filmu

Dokument o druhém největším autobusovém nádraží na světě situovaném v Tel Avivu. V útrobách nádraží vznikla porodnice, kostel, knihovna a divadlo využívaná uprchlíky z celého světa. Je jednoduché se ve změti nekonečných chodeb ztratit…proto i toto místo má svého průvodce – Yonathana. Yonatan budovu autobusového nádraží považuje za jedno z mála svobodných a autentických míst v Izraeli. Společně s Yonathanem film sestupuje do míst, kde 20 let nikdo nebyl a odpovídá na všudepřítomnou otázku, proč je toto místo pravým domovem nejen pro Yonathana.

www.centralbusstationfilm.com

Meccaverius Society 9. 5. 2019, 21:00 koncert

Instrumentální kapela Meccaverius Society byla založena v Praze roku 2012. Na počátku skupina vycházela především z post-rocku a free-jazzu, jejich hudební styl byl dále ovlivněn starými rockovými kapelami. Po několika letech hraní, především v pražských klubech, svůj hudební styl přetvořili a nyní jejich hudba obsahuje známky psychadelického a matematického rocku. Jejich vystoupení jsou doprovázeny live projekcemi Eliáše Dolejšího. V roce 2018 dělala kapela hudbu k filmu Central Bus Station.

www.bandzone.cz/meccaveriussociety

Akci organizuje spolek Krajinou přílivu ve spolupráci se Sdružením Serpens

Příspěvek TZ: Promluva v synagoze na Palmovce pochází z Artalk.cz

Přednáška Richard Biegel: Francouzské gotické katedrály / Galerie výtvarného umění v Chebu / Cheb / 8. 5. 2019 v 17:00

Historik architektury a urbanismu dr. Richard Biegel bude pokračovat v přednáškovém cyklu, který je věnován kapitolám z dějin evropské architektury.

Téma středeční přednášky: Francouzské gotické katedrály.

Přednáška se uskuteční tuto středu 8. května v 17.00 v galerijní kavárně.

Na setkání s Vámi se těší zaměstnanci Galerie výtvarného umění v Chebu.

Vstupné na přednášku: 50 Kč / členové klubu zdarma.

Příspěvek 8. 5. 2019 / Přednáška Richard Biegel: Francouzské gotické katedrály pochází z Artalk.cz

Bastian Schwind / Poté, co jsi rozbil okno / kurátor: Jiří Ptáček / Fotograf Gallery / Praha / 10. 5. 2019 — 8. 6. 2019

Název první samostatné výstavy mladého vídeňského fotografa Bastiana Schwinda nejenže odkazuje k jeho nejnovějšímu fotografickému objektu Broken Window Theory, ale také momentu, kdy fotografický obraz ztratí svoji samozřejmost a značně aktivně projevovat svoji konstruovanou a podvratnou podstatu. Bastian Schwind ve svých pracích několikrát zacílil právě na tento přechodový stav ve vnímání fotografie. Oporou mu v tom zůstává modulární architektura posledních dvou století a v ní užívané materiály. Východiskem se také stává expanze za hranice fotografického média, takže některé jeho práce technicky vzato nemůžeme považovat za fotografie, i když z fotografických přístupů stále vycházejí.

Výstava vznikla ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze.

Příspěvek TZ: Bastian Schwind pochází z Artalk.cz

Vernisáž výstavy Bastian Schwind: Poté, co jsi rozbil okno / Fotograf Gallery / Praha / 9. 5. 2019 v 18:00

Příspěvek 9. 5. 2019 / Vernisáž výstavy Bastian Schwind: Poté, co jsi rozbil okno pochází z Artalk.cz

Prezentace: The Rodina: Naslouchej a vyzkoušej / PLATO Ostrava / Ostrava / 9. 5. 2019 v 18:00

Prezentace postkritického a experimentálního studia grafického designu The Rodina (CZ/NL), které v roce 2011 založili Tereza a Vít Ruller. Studio hledá odpovědi na otázky: Jak zpřístupnit svobodu a hravost, tradičně přiznávanou umělcům, širšímu publiku? Jak navrhovat situace nebo objekty, které stimulují aktivitu a účast vedoucí k proměně diváka nebo společenského prostředí?

The Rodina, které propojuje prvky akčního umění s grafickým designem, pracuje především pro kulturní instituce jako Harvard GSD (USA), Sonic Acts Foundation (NL) nebo Hyundai Card Library Soul (KR).

Ve spolupráci s Fakultou umění Ostravské univerzity.

Doporučené vstupné 30 Kč

Příspěvek 9. 5. 2019 / Prezentace: The Rodina: Naslouchej a vyzkoušej pochází z Artalk.cz