Kino-pátek s komentářem: Politika pravdy / PLATO Ostrava / Ostrava / 10. 5. 2019 v 19:00
Výběr videí kurátorek Anny Remešové a Alžběty Bačíkové, který zkoumá dokumentární přístupy umělců pracujících s pohyblivým obrazem. Projekci doprovodí komentář obou kurátorek.
Program:
Nika Autor / Newsreel 63
2017, 38 min, anglicky
Oleksiy Radynski / The Film of Kyiv. Episode One
(Kyjevský film: Epizoda jedna)
2017, 8 min, anglicky
Ivo Deković / Ivan braucht keinen Fernseher
(Ivan nepotřebuje televizi)
1997, 10 min, s českými titulky
Irina Botea Bucan / Auditions for a Revolution
(Konkurzy na revoluci)
2006, 23 min, anglicky
V anglickém znění, 79 min
Projekce navazuje na projekt Politika pravdy kurátorek Anny Remešové a Alžběty Bačíkové, který v roce 2018 pořádala etc.gallery.
Vstup na projekce je součástí vstupného do galerie.
Pina Bausch Foundation: Ensembles – Videoinstalace v Centru současného umění / Centrum současného umění DOX / Praha / 2. 5. 2019
Celkem 36 tvůrčích let, 46 choreografií, nesčetně úspěchů na všech důležitých světových jevištích: takový je odkaz Piny Bausch (1940–2009), jedné z největších choreografek 20. století. Právě její dílo přiblíží videoinstalace PINA BAUSCH FOUNDATION: ENSEMBLES, která se v rámci Festivalu tanečních filmů představí od 9. května v Centru současného umění DOX. Pořádá Festival tanečních filmů, Centrum současného umění DOX a Goethe-Institut Česká republika.
„Videoinstalace v DOXu českému publiku představí dílo Piny Bausch a jejího souboru Tanztheater Wuppertal,“ komentuje Jana Návratová, umělecká ředitelka Festivalu tanečních filmů. „Pro Pinu Bausch byly videonahrávky podstatnou součástí tvůrčího procesu. Pro nás představují jeden ze způsobů, jak vnímat její uměleckou práci, a zároveň je to možnost nahlédnout za oponu, do kreativního procesu Piny Bausch. Instalace ENSEMBLES je cestou časem, procesem vzniku, vývojem, změnou a obrozením,“ dodává Návratová.
Tvůrci instalace jsou ředitel archivu Nadace Piny Bausch Ismaël Dia a choreografčin dlouholetý spolupracovník Matthias Burkert. ENSEMBLES pojali jako hudebně-vizuální kompozici kladoucí důraz především na tvůrčí proces a na průřez kariérou Piny Bausch, jejíž dílo nepřestává fascinovat laickou i odbornou veřejnost ani deset let po smrti své autorky.
Vernisáži videoinstalace bude předcházet přednáška Ismaëla Dii. Ten promluví o činnosti a filozofii nadace Pina Bausch Foundation. Přednáška je nabízena zdarma. Organizátoři se navíc rozhodli vyjít vstříc svým návštěvníkům i finančně. Se zakoupenou vstupenkou na Festival tanečních filmů bude možné získat slevu 50 % na vstupné do Centra současného umění DOX, a to od 9. do 20. května 2019. Sleva ze vstupného se vztahuje na celý program Centra současného umění DOX, tedy samozřejmě včetně videoinstalace Pina Bausch Foundation: ENSEMBLES.
Protože můj čin z minulého týdne nebyl ani v nejmenším zamýšlen vandalsky nebo snad s cílem někomu škodit, cítím povinnost se k tomuto vyjádřit a uvést věci na pravou míru. K tomuto činu, ať jej budeme nazývat uměleckou intervencí nebo vandalstvím, mě vedla řada událostí, které se v posledních týdnech a měsících dávají do pohybu, bohužel cítím, že Opava jako nevelké město stojí znovu trochu stranou.
Ať už vzpomeneme z mnohého studentské hnutí za klima nebo demonstrace za nezávislost justice, v Opavě se dané události mají tendenci vždy drobit, ne-li ztratit, v přímé úměře se vzdáleností od Prahy. A když jsem uvažoval, kde a co udělat, abych alespoň částečně zčeřil opavskou každodennost, nezbývá moc míst, kde by nějaké gesto mělo možnost rezonovat ve veřejném prostoru. Proto jsem se rozhodl využít plastiku Slunce od Iva Klimeše, které je důležitým místním fenoménem a ke které cítím patřičný respekt. Mým cílem tedy nebylo kouli ničit, naopak usiluji o využití kontextu místa a jeho obsahový posun. Chci vrátit náměstí tolik potřebný dialog, oživit místo jako to, kde se mají předávat zkušenosti, vstupovat do diskuzí a konstruktivních konfliktů a dialogů.
Nápis je navíc vyveden písmem Vojtěcha Preissiga (z písmolijny Františka Štorma), který jej poprvé použil při náboru dobrovolníků do československé armády v průběhu první světové války a jež se sám po návratu do Československa podílel na protifašistickém odboji a byl nakonec umučen v roce 1944 v Dachau.
Efemérností křídového nástřiku chci upozornit, že pokud zůstaneme jen u doufání a vyhlížení lepších zítřků, mohou se tyto rozplynout a jednoduše zmizet. 1. května 2019 to bylo přesně 15 let, kdy jsme vstoupili do Evropské unie, s hesly podobnými tomu na kouli některé strany vstupují do voleb, ale tak jako mohou být příležitosti využity, mohou být také zneužity nebo zůstat nevyužitými. Je proto potřeba upozorňovat na skutečnost, že o lepší budoucnost je potřeba se zasadit a ne letargicky vyčkávat.
Člověk by pak v běhu nedávných a opakovaných demonstrací za klima, za justici, za kulturu atd. rychle mohl nabýt dojmu bezvýchodnosti. Nechci však situaci nahlížet z dystopické perspektivy, chci, abychom o věcech diskutovali, abychom se znovu potkávali ve veřejném prostoru, abychom otevírali často i nepříjemné dialogy. Jen tváří v tvář a ve veřejném prostoru ale nakonec budeme schopni dojít konsenzu a nalézt východiska ze situace. V opačném případě budeme i nadále my a oni a každý ze své perspektivy neohroženě hájit svou. Nakonec podobně jako se to děje s reakcemi na můj nápis „LÉPE BUDE” – málokdo řeší jeho obsah a smysl, proč a co mě vedlo k tomuto činu, naopak jsem v mnoha očích vandal, který nastříkal cosi na opavskou kouli. A tak se neškodný křídový nástřik, který postupem času a působením deště sám zmizí, stal jen dalším problémem a to i přesto, že by jej bylo možné brát optimisticky.
V libereckém Prostoru 228 bude zítra 7. května oficiálně zahájena výstava s názvem Mixed Emotions, ve které se malíř Mirek Kaufman prezentuje díly, která reagují na širokou škálu lidských emocí. Emoce jsou nedílnou součástí naší existence a tento fakt si můžeme snadno ověřit v každém okamžiku. Emocionální projevy jsou velmi rozmanité a běžně můžeme vnímat jejich mnohé kategorie – od smutných a melancholických, přes pocity strachu či studu, až po čirou radost a projevy euforie. Vyšší i nižší emoce jsou provázané s naší mimikou a v těsném sledu zároveň i s dnes tolik frekventovanou řečí těla. „Vztah mezi emocí a mimikou byl spouštěcím momentem i pro mé dlouhodobé uvažování o vnitřním a vnějším v lidské tváři a zároveň i pro vznik série s názvem MIXED EMOTIONS. Tento výběr pěti maleb je středem aktuálně vystaveného celku. Záměrem není ilustrovat nebo dokumentovat jednotlivé emoční polohy – spíše tu jde o dotek, zkratku a esenci, kdy se jednotlivé odstíny pocitů a nálad přelévají a prolínají,“ říká ke své liberecké výstavě Mirek Kaufman a dodává: “Stejně jako otisky prstů, i lidské emoce mají pro každého naprosto jedinečný a nezaměnitelný odstín, který je vyjádřen souřadnicí dané chvíle a našeho niterného rozpoložení.” Výstava potrvá do 30. června.
Od počátku je tvorba Mirka Kaufmana založena na práci s barvou. Jeho doménou je práce na rozsáhlejších malířských cyklech, které mu nabízejí široké pole možností, jak interpretovat svět kolem sebe, konfrontovat všední okamžiky s jevy a událostmi, které nás přesahují. V obrazech se z abstrahovaných tvarů formují krajiny, které jsou vyjádřeny pouze v náznacích či symbolech, vynořují se postavy a zejména tváře. Podoba těchto tváří bývá neúplná s příznačnou nedokonalostí až deformací jako protipól současného kultu krásy. Obrazy nabízejí tvář s její proměnou a křehkostí. K vyznění přispívá i forma, Mirek Kaufman zůstává u tradiční malby na plátno, ale přistupuje k ní naprosto inovativně. Jeho metoda „tekuté malby“ je složitá a časové náročná. Barva na plátně se pomalu mísí a zasychá ve vrstvách, záplava naředěné barvy se pomalým prosycháním mění v mikroskopickou strukturu a zanechává nenápadné kontury.
Výstava MIXED EMOTIONS plynule navazuje na cyklus Pozorovací pole, který Kaufman nedávno představil v pražské Galerii Petr Novotný a soustředil se v něm na rozdíl mezi vědecky přesným a osobně zabarveným vnímáním okolního světa.
Mirek Kaufman se narodil roku 1963 v Žatci. V letech 1983-1989 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byli v té době jeho spolužáky malíři Císařovský, Korpaczewski, Mainer, Placht, Střížek a další, kteří dnes tvoří nepřehlédnutelnou součást české výtvarné scény. V letech 1988 – 1989 studoval na École Nationale Supérieure des Beaux-Arts v Paříži. V devadesátých letech žil v rámci několika stipendijních pobytů ve Francii a Švýcarsku. Nyní žije a pracuje v Praze. Samostatně začal vystavovat od roku 1989, v devadesátých letech měl řadu výstav v Holandsku, Švýcarsku a Francii, kde svou práci představuje dodnes. Pod názvem TÍHA LEHKOSTI měl v roce 2015 velkou přehlídku svých prací v Severočeské galerii výtvarných umění v Litoměřicích. Galerie Petr Novotný v roce 2016 vystavila autorův cyklus FACETIME/ČAS TVÁŘE a v tomto roce nejnovější sérii velkoformátových maleb POZOROVACÍ POLE, na kterou současná liberecká výstava plynule navazuje. Průběžně publikuje své práce v časopise Revolver Revue. K jeho aktivitám patří také malířské dílny rozvíjející tvůrčí schopnosti napříč generacemi, například společný projekt Jamming 2017 v Centru současného umění DOX. Pravidelně vystavuje doma i v zahraničí, kde je zároveň zastoupen v řadě sbírek.
Vyhlašujeme otevřenou výzvu pro výstavní projekty v galerii Mimochodem. Těšíme se na inovativní site-specific projekty využívající malbu, kresbu, fotografii, ale i další média a materiály (počítačovou grafiku, instalaci, textil, ready-made…). Výstavní plochy galerie jsou situovány ve veřejném prostoru, hodí se proto například pro aktuální společensky angažovaná témata. Předpokládaný termín vernisáže vybraného projektu je konec října nebo začátek listopadu 2019.
Určeno
jednotlivcům, uměleckým dvojicím či trojicím
autoři musí být maximálně 7 let po absolutoriu VŠ (SŠ)
Přihláška musí obsahovat
grafický návrh v rozsahu max. 3 stran PDF nebo 3 ks JPEG
název projektu, jméno autora /autorů, popis projektu v rozsahu max. 1000 znaků včetně mezer
předběžný rozpočet projektu
CV, ukázku prací autora (web), kontaktní e-mail a telefon
Galerie poskytne
výstavní prostory
příspěvek na materiál, honorář autora, příspěvek na doprovodný program
zajištění vernisáže
PR servis, fotodokumentaci
Parametry výstavních ploch
galerie se nachází v podchodu do stanice metra B Karlovo náměstí ze Zítkových sadů v MČ Praha 2
jedná se o tři samostatné plochy o rozměrech 548,5 x 173,5 cm; 204 x 273 cm; 784 x 198 cm; přijaty budou pouze návrhy pojednávající všechny tři plochy
podklad – sádrokarton – lze pojednat malbou, kresbou, polepem, vrstvením materiálu, nelze odebírat nebo jinak likvidovat podkladovou plochu
plochy jsou umístěny ve veřejném prostoru, kam má kdokoli nechráněný přístup 24 hodin denně – je nutné počítat s interakcí veřejnosti (včetně negativní), součástí výstavy nemohou být elektronická zařízení (např. ke kontinuální projekci)
autor se zavazuje samostatně zajistit realizaci projektu
jedná se o site-specific dílo, které bude po skončení výstavy zlikvidováno
Termín odevzdání přihlášky: 16. 8. 2019
Prohlídka prostoru: 24. 6. 2019 v 17.00
Přihlášky a dotazy zasílejte e-mailem na adresu: galeriemimochodem@gmail.com
Výsledky open-callu budou zveřejněny na Facebookové stránce www.facebook.com/galerievpodchodu a účastníci budou vyrozuměni e-mailem nejpozději 1. 9. 2019
Vítězný projekt bude realizován a vystaven v termínu listopad 2019–březen 2020. Další zúčastněné návrhy nebudou honorovány. Poskytnuté osobní údaje bezpečně uchováme a použijeme jen pro účely open callu, případně vybrané výstavy.
Další informace a fotografie předchozích výstav najedete na FB stránce www.facebook.com/galerievpodchodu
Erika Miklóšová, Oto Hudec, Filip Jurkovič, Rastislav Sedlačík, Michal Machciník, Rastislav Podoba, Michal Kern / Do divočiny! / Kurátorka: Alexandra Tamásová / Slovenská národná galéria / Schaubmarov mlyn / Pezinok / 11. 5. 2019 — 30. 4. 2020
Do divočiny!
Nová sezóna – nová výstava v Schaubmarovom mlyne v Pezinku
Poďte s nami stráviť začiatok leta v galérii výtvarného umenia v Schaubmarovom mlyne! V nedeľu 12. mája otvoríme sezónu novou výstavou Do divočiny, ktorú budú sprevádzať komentované prehliadky mlyna, workshopy pre rodiny a na svoje si prídu aj fanúšikovia hudby vďaka koncertom zvučných mien alternatívnej slovenskej hudobnej scény, kapelám Noisecut a Longital. To všetko s dobrým jedlom, pitím a atmosférou na čerstvom vzduchu.
Tohtoročný letný program otvorí ako obvykle nová výstava, opäť nadväzujúca na špecifickosť Schaubmarovho mlyna – so zámerom prinášať do mlyna nielen moderné a súčasné umenie a dizajn, ale aj témy, ktoré majú k tomuto miestu vzťah. Po výstavách, ktoré reagovali buď na tradíciu insitného umenia, alebo tradíciu keramickej tvorby v regióne, nás tentokrát zaujíma téma prírody, divočiny, do ktorých sa človek s rôznymi úmyslami navracia. „Výstava Do divočiny sa zameria na moment vstupovania (civilizovaného) človeka – jednotlivca – do (divokej) prírody, do ktorej prichádza z rôznych dôvodov – najmä však preto, aby hľadal a nachádzal stratené vedomie jednoty. Ukáže to, ako ju „používame“, staráme sa o ňu, ničíme ju, ochraňujeme, bojujeme s ňou,“ vysvetľuje kurátorka výstavy Alexandra Tamásová (SNG).
Výstava nakoniec nebude hovoriť ani tak o prírode, ako skôr o ľuďoch a rôznych postojoch, ktoré k nej zachovávajú, prostredníctvom diel najmä slovenských súčasných umelkýň a umelcov (Erika Miklóšová, Oto Hudec, Filip Jurkovič, Rastislav Sedlačík, Michal Machciník, Rastislav Podoba, Michal Kern a ďalší). Predstaví diela zo zbierky SNG, z ktorých niektoré vznikli priamo pre výstavu.
Otvorenie výstavy bude už tradične sprevádzať program pre rodiny s deťmi, komentované (interaktívne) prehliadky a workshopy. Hudobné spestrenie prinesie projekt Noisecut so speváčkou Norou Ibsenovou a kapela Longital, ktorej členovia sú okrem iného zakladateľmi prestížneho slovenského labelu Slnko Records.
Zvyšok roka v Schaubmarovom mlyne bude patriť už niekoľkým stabilným formátom –čakajú vás víkendové vzdelávacie programy pre rodiny s deťmi, diskusie o dobre spravovanom meste Mesto!?., séria Našich trhov, komentované prehliadky aktuálnych výstav, vychádzky do okolia mlyna. Letnú sezónu rozbiehajú veľké kultúrne a spoločenské podujatia, ako sú Noc múzeí a galérií, 3. ročník festivalu poézie Feliber Poetry či 4. ročník vinárskej akcie Vína na mlyne. Medzi programové novinky, do ktorých sa chceme toto leto pustiť, patrí najmä Letné kino– niekoľko večerných premietaní počas júla a augusta – alebo Letné večery venované výstave Do divočiny a lokálnej gastronómii.
Cieľom aktivít Schaubmarovho mlyna je nielen prinášať zážitok z výtvarného umenia a kultúry, ale byť aj miestom, pre ktoré je dôležité pozitívne pôsobiť na svoje okolie, mesto Pezinok a jeho obyvateľov. „V roku 2019 pokračujeme aj v spolupráci s hnutím Slow Food Pressburg pri organizovaní (nielen) potravinových trhov a začíname spolupracovať s Inštitútom cirkulárnej ekonomiky na príprave stratégie udržateľnej prevádzky Schaubmarovho mlyna,“ vysvetľuje programová manažérka Zuzana Palicová.
„Od skorej jari sa venujeme aj práci v sade, starostlivosti oň a jeho ďalšiemu zveľaďovaniu, aby sme ho mohli čoraz častejšie otvárať aj pre verejnosť – dať sad do dobrej kondície nám pomohla najmä úspešná minuloročná verejná zbierka, vďaka ktorej sme vysadili viac ako 30 stromov a približne 100 kríkov.“ Návštevníci môžu tráviť čas v mlyne aj po jeho návšteve alebo len tak po prechádzke z mesta – už niekoľko mesiacov totiž funguje v mlyne aj kaviareň, pravidelne obmieňame a dopĺňame aj ponuku produktov a kníh v našom kníhkupectve. „Pripravujeme aj niekoľko špeciálnych umeleckých projektov – v spolupráci so slovenskými výtvarníkmi a Vysokou školou výtvarných umení,“ uzatvára Zuzana Palicová. Schaubmarov mlyn sa tak zaraďuje na mapu miest Slovenska, kde sa dá umenie nielen vidieť, ale kde sa aj aktívne deje a vzniká.
Program otvorenia sezóny 12. mája 2019
15.00 – 20.00
OTVORENIE VÝSTAVY
15.00 | Slávnostné otvorenie výstavy Do divočiny
Kurátorka: Alexandra Tamásová
Výstava Do divočiny predstaví diela (najmä) súčasných slovenských umelkýň a umelcov, ktorí sa zaoberajú témou divokej prírody. „Príroda“ alebo „divočina“ existujú ako konštrukty ľudskej mysle, ktoré staviame do opozície voči „civilizovanému“, čiže človekom obývanému a stvárnenému prostrediu.
WORKSHOPY PRE RODINY
15.00 – 17.00 | Putovanie svetla workshop pre rodiny s deťmi, dvor a sad
Naším ateliérom bude dvor a záhrada mlyna plná stromov a kríkov, ktoré nám poskytujú tieň pred páľavou slnka. Budeme pozorovať putovanie svetla priestorom a pohyb tieňov. Tento premenlivý jav skúsime vizuálne zachytiť.
15.00 – 17.00 | Škumpa vlasatá
bádateľské aktivity pre rodiny s deťmi, ovocný sad
Dialóg s prírodou sa začína jej poznaním, a preto sme pre rodiny s deťmi pripravili prírodovedecké bádateľské aktivity v našom sade, pri ktorých preskúmate, porovnáte a spoznáte rôzne ovocné stromy a kríky. Ako rozpoznať duly, hrušky, jablone, slivky či marhule? Je bršlen strom či ker? Ako dlho stromy vlastne rastú?
Aká je história Schaubmarovho mlyna? Kto v ňom žil a pracoval? Ako fungovala mlynská technológia? Prevedieme vás minulosťou aj súčasnosťou Schaubmarovho mlyna – mlynskou expozíciou aj galériou.
16.00 – 17.00 | Expres do divočiny
interaktívna prehliadka s deťmi a pre deti
Pošlite svoje deti na expedíciu do divočiny. Deti prevedieme novou výstavou, preskúmame diela na výstave a zistíme, čo všetko je možné zažiť prostredníctvom umenia.
KONCERTY
17.00 | Noisecut
Kapela Noisecut ovládla prvé ročníky Radio_Head Awards a etablovala sa na slovenskej alternatívnej scéne. Jej pôsobenie však nečakane ukončila smrť speváčky Bety K. Majerníkovej.
Po rozlúčkovom koncerte v roku 2012 považovali členovia kapely Noisecut jej existenciu za uzavretú a nad možným návratom nikto nerozmýšľal. To sa veľmi rýchlo zmenilo, keď ich Rádio_FM oslovilo s možnosťou účinkovania na výročnom desiatom ročníku udeľovania cien RHA. Reakcia bola okamžitá – prečo nie, ak by spievala Nora Ibsenová z Fallgrapp? Keďže Nora súhlasila, vystúpenie na udeľovaní cien sa stalo skutočnosťou. Noisecut odohral úspešný koncert a po reakciách publika a fanúšikov nič nebránilo vyskúšať si ďalšie koncerty.
18.00 | Longital
Longital sú stálicou slovenskej a českej hudobnej scény a zároveň zakladateľmi prestížneho slovenského labelu Slnko Records. Za 17 rokov existencie má skupina na konte 12 albumov a koncerty v 12 krajinách Európy, v USA a Kanade.
Koncert predstaví prierez tvorbou Longitalu s dôrazom na aktuálny album Divoko, ktorý vznikol v produkcii legendárneho Ondřeja Ježka (Jámor Studio Praha) a bol nominovaný na cenu Radio_Head Awards v kategórii Album roka. Česká kritika ho zaradila medzi najzaujímavejšie slovenské albumy (Musicserver). Zaznejú aj piesne z pripravovaného albumu Mauna (vychádza v septembri 2019).
O Schaubmarovom mlyne
Schaubmarov mlyn je súčasťou Slovenskej národnej galérie. Ide o jediný zachovalý potočný mlyn na Slovensku s funkčnou mlynskou technológiou. Nájdete tu expozíciu mlynárstva a galériu výtvarného umenia, v ktorej dostáva priestor najmä moderné a súčasné umenie a dizajn.
V mlyne sa venujeme nielen uchovávaniu kultúrneho dedičstva a prezentácii výtvarného umenia. Organizujeme aj množstvo sprievodných podujatí, ktoré súvisia s vizuálnym umením, s prírodou a so životným prostredím, s remeslami a jedlom. Súčasťou areálu Schaubmarovho mlyna je i ovocný sad, ktorý postupne revitalizujeme a plánujeme sprístupniť pre verejnosť.
Počas roka sa môžete zapojiť do workshopov, zúčastniť sa komentovaných prehliadok, koncertov, navštíviť trhy a ďalšie podujatia pre odbornú aj širšiu verejnosť.
Ako sa k nám dostať
Hromadnou dopravou | Spojenie do Schaubmarovho mlyna nie je práve najlepšie. Ak sa predsa len chystáte prísť vlakom a autobusom, tak zastávka je Pezinok-Polesie. Keď vystúpite, treba sa vrátiť o kúsok naspäť v smere do mesta.
Taxi Pezinok |+421 905 426 242 | Cesta z mesta do mlyna stojí 4 €.
Auto & parkovanie | Idete v smere na Pezinskú Babu. Pred Schaubmarovým mlynom je obmedzené množstvo parkovacích miest. Využite parkovisko pri futbalovom ihrisku, v nutnom prípade popri ceste. Ak plánujete ísť aj s kamarátmi, skúste sa zladiť a zviezť sa spoločne. *eko friendly tip:Ak máte voľné miesto v aute a môžete niekoho zviezť, ozvite sa záujemcom v pozvánke na podujatie na Facebooku.
Bicykel | V mlyne nie je problém zaparkovať s bicyklom. Každý, kto príde do mlyna na bicykli, má od nás dobrý pocit!
Osobná účasť ministerky kultúry SR – Ľubice Laššákovej na otvorení výstavy Inverzná romantika (04.04.2019) spustila rad udalostí, ktoré by mali viesť k vzniku samostatnej štátnej príspevkovej organizácie Kunsthalle Bratislava.
Len pár dní predtým (01.04.2019) sa na pôde galérie konalo prvé neverejné stretnutie zástupcov výtvarnej obce Slovenska. Zúčastnili sa ho Blažej Baláž, Jana Kapelová, Dávid Koronczi, Lenka Kukurová, Alexandra Kusá, Róbert Makar, Ilona Németh, Martin Piaček, Lýdia Pribišová, Erik Šille, Maja Štefančíková, Ján Triaška, Nina Vrbanová a Pavol Weiss. Zástupcovia obce spoločným prehlásením požiadali Ministerstvo kultúry o: 1) samostatnosť a právnu subjektivitu Kunsthalle Bratislava, 2) stabilizáciu v priestore Domu umenia na Nám. SNP č. 12 a odovzdanie správy Domu umenia pod Kunsthalle Bratislava, 3) koncepčné riešenie oblasti kreatívneho priemyslu, ktoré nebude na úkor už existujúcich kultúrnych inštitúcií, 4) nevyhnutný otvorený a odborný dialóg pred plánovanými zmenami v oblasti umenia a kultúry. Prehlásenie bolo paralelne zverejnené na Changenet.sk v podobe petície, ku ktorej sa k dnešnému dňu pripojilo takmer 1400 signatárov zo Slovenska i zahraničia.
Na verejnej vernisáži výstavy Inverzná romantika v Kunsthalle Bratislava ministerka kultúry Laššáková upokojila spoločnosť tým, že rezort neplánuje galériu zrušiť a že pôjde len o vymaľovanie a reštaurovanie priestorov, v ktorých Kunsthalle Bratislava pôsobí a vykonáva svoju činnosť. Podľa jej slov by malo byť tzv. Kreatívne centrum Bratislava zriadené s ohľadom na už existujúcu a dobre fungujúcu inštitúciu Kunsthalle Bratislava. O slovo na vernisáži sa prihlásili aj zástupcovia výtvarnej obce – Jana Kapelová a Ján Triaška, ktorí ministerke a početnému publiku prečítali text spoločného prehlásenia a v signovanej forme ho odovzdali do rúk ministerky.
Kunsthalle Bratislava medzitým vytvorila a rozbehla masívnu iniciatívu #Stojím pri Kunsthalle, zameranú na podporu myšlienky inštitucionálneho osamostatnenia a priestorovej stabilizácie Kunsthalle Bratislava. Iniciatívu svojou účasťou a názorom pro bono podporili mnohé osobnosti najmä z oblasti kultúry (umelci, hudobníci, filmári, architekti, spisovatelia, pedagógovia, predstavitelia inštitúcií, občianski aktivisti, a pod.). Aj v týchto dňoch iniciatívna aktívne pokračuje, šíri fotografie osobností spolu s myšlienkami na podporu Kunsthalle Bratislava hlavne v on-line a mediálnom prostredí. Počas letných mesiacov bude možné iniciatívu #Stojím pri Kunsthalle vidieť aj vo verejnom priestore na bilboardových plochách v meste a okolí. Kunsthalle Bratislava za túto možnosť a podporu vďačí mediálnemu partnerovi – spoločnosti euroAWK.
Na iniciatívu a aktivity Kunsthalle Bratislava nadviazala aj Iniciatíva študentky a študenti VŠVU stoja pri KHB, ktorá ako reakciu na predchádzajúce udalosti zorganizovala na pôde VŠVU dňa 08.04.2019 verejnú diskusiu, ktorá niesla názov Ako ďalej s Kunsthalle? Čo s kreatívnymi centrami?. Ako hostí do diskusie, ktorú moderoval Michal Hvorecký, študenti pozvali Ninu Vrbanovú, Ľubicu Laššákovú, Alexandru Kusú, Bohunku Koklesovú, Vieru Dubačovú, Ilonu Németh, Zoru Jaurovú a Michala Bartóka. Počas diskusie na pôde VŠVU ministerka kultúry Laššáková verejne prisľúbila, že podporí vznik samostatnej štátnej príspevkovej organizácie Kunsthalle Bratislava, a že pokiaľ ide o zákon, je to možné urobiť od 01.01.2020.
Na verejný prísľub ministerky obratom reagovala oficiálna žiadosť Niny Vrbanovej o spustenie procesov spojených so zriadením novej organizácie, ktorá bola na MK SR podaná dňa 11.04.2019. Vzápätí bola dňa 12.04.2019 Slovenskej národnej galérii adresovaná žiadosť MK SR o dodanie podkladov súvisiacich s procesom osamostatnenia najneskôr do 10.05.2019. Všetky tieto dokumenty, ako aj plné znenie vypracovaných podkladov zriadenia novej organizácie, ktoré boli prostredníctvom Slovenskej národnej galérie podané dňa 06.05.2019, tvoria prílohu tejto tlačovej správy.
Poverená riaditeľka Nina Vrbanová sa v spoločnosti Ilony Németh a Bohunky Koklesovej stretla na témy spojené s podporou a budúcim fungovaním Kunsthalle Bratislava aj s primátorom mesta Bratislava – Matúšom Vallom dňa 15.04.2019. Výsledkom stretnutia bola písomne formulovaná podpora hlavného mesta, list adresovaný ministerke kultúry, v ktorom mesto deklarovalo svoj záujem a aktívne zapojenie sa v prípade, že rezort kultúry Kunsthalle Bratislava osamostatní a položí mu tak do budúcnosti pevné základy.
Na pôde KHB sa 24. 04. 2019 konalo druhé neverejné stretnutie zástupcov výtvarnej obce Slovenska. Zúčastnili sa ho Alexandra Kusá, Pavol Weiss, Lýdia Pribišová, Maja Štefančíková, Renáta Niczová, Jana Kapelová, Nina Vrbanová a Stanislav Krajči. Na stretnutí sa pojednávalo
o doterajších krokoch podniknutých v snahe o osamostatnenie inštitúcie ako aj o najsledujúcich cieloch a stretégiách.
Umelecká a kultúrna verejnosť Slovenska dodnes nedisponuje transparentnými informáciami o pláne zriadenia tzv. Kreatívneho centra Bratislava, ani o plánovanej rekonštrukcii budovy Domu umenia. O zverejnenie informácií, ktorých držiteľom je Národné osvetové centrum, opätovne požiadala umelkyňa Jana Kapelová oficiálnym listom dňa 25.04.2019.
V aktivitách na podporu Kunsthalle Bratislava pokračuje aj Iniciatíva študentky a študenti VŠVU stoja pri KHB. Do diskusie zapájajú a mobilizujú ďalších študentov z Banskej Bystrice, Košíc a iných miest. Založili vlastnú facebookovú stránku Stojíme pri kultúre, kde koncentrujú a zverejňujú všetky získané informácie, avizujú svoje aktivity. Plánujú zorganizovať ďalšie verejné diskusie, okrem iných aj so zapojením predstaviteľov Ministerstva financií SR. Založenie novej príspevkovej organizácie bude závisieť aj od súhlasu a finančnej podpory tohto rezortu.
Do dnešného dňa KHB stále neboli pridelené prioritné projekty, ktoré boli prostredníctvom SNG vyžiadané od MK SR. KHB spolu žiadala o 180 000 € na tri projekty – celoročný výstavný program na 1. poschodí KHB, na celoročný program v Kunsthalle LAB a Kunsthalle KLUB a na on-line databázu súčasného slovenského vizuálneho umenia. Neistota pridelenia finančných prostriedkov v takto vysokom dátume môže mať dopad na prípravu nadchádzajúcej medzinárodnej výstavy s názvom Orient 2 a taktiež na prezentáciu litovského umelca Žilvinasa Landzbergasa, ktorého dielo si diváci mohli pozrieť aj na uplynulom ročníku prestížneho Bienále v Benátkach.
– – – – –
Kunsthalle Bratislava týmto verejne ďakuje všetkým, ktorý ju doteraz podporili, osobitne:
Jane Alexovej, Zuzane Böhmerovej, Jane Močkovej, Vladimíre Gahérovej, Martinovi Chlebovcovi, Antonovi Vydrovi, Andrei Makýšovej, Eve Jonisovej, Dagmar Hrubšovej, Eme Stanovskej, Barbore Bodákovej, Ivane Komanickej, Danielovi Kazankovi, Blažejovi Balážovi, Jane Kapelovej, Dávidovi Koronczimu, Lenke Kukurovej, Róbertovi Makarovi, Ilone Németh, Martinovi Piačekovi, Lýdii Pribišovej, Erikovi Šillemu, Maji Štefančíkovej, Jánovi Triaškovi, Pavlovi Weissovi, Borisovi Némethovi, Matúšovi Lagovi, Róbertovi Lenártovi a spoločnosti euroAWK, Konrádovi Rigovi, Beate Jablonskej, Mire Sikorovej-Putišovej, Akadémii umení v Banskej Bystrici, Pedagogickej fakulte Trnavskej univerzity v Trnave, Pedagogickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, Fakulte umení na Technickej univerzite v Košiciach, Akademii výtvarných umění v Prahe, Goetheho inštitútu v Bratislave, Asociácii doktorandov Slovenska, Galérii Medium, Iniciatíve študentky a študenti VŠVU stoja pri KHB, Zore Jaurovej, Bohunke Koklesovej, Viere Dubačovej, Matúšovi Vallovi, Rudolfovi Sikorovi, Borisovi Ondreičkovi, Linde Fintorovej, Marekovi Kubošovi, Petrovi Kalmusovi, Ivanovi Gerátovi, Jozefovi Ondzikovi, Danielovi Rabinovi, Ivane Mer, Jakubovi Kuchárekovi, Zuzane Pacákovej, Martinovi Knutovi, Martinovi Bajaníkovi, Lucii Tallovej, Magdaléne Vášáryovej, Dane a Oliverovi Kleinertovým, Uršule a Martinovi Žúži, Michalovi Hvoreckému, Braňovi Kováčovi, Ludvikovi Baginovi, Lacovi Oravcovi, Andrei a Ilja Skočekovým, Olji Triaške Stefanović, Jaroslavovi Pilátovi, Marošovi Hečkovi, Milote Havránkovej, Dorote Sadovskej, Petrovi Barényimu, Katarzii, aukčnej spoločnosti SOGA, Petrovi Rónaiovi, Radovanovi Čerevkovi, Elene Akácsovej a Alene Kunicovej.
Rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze se sídlem v Praze 1, nám. Jana Palacha 80, vypisuje v souladu se zněním § 77 Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů i platným vnitřním předpisem výběrové řízení na místo akademického pracovníka:
Metodik/metodička na Katedře volného umění
Kvalifikační předpoklady:
VŠ vzdělání (minimálně magisterský stupeň) v oboru Teorie a dějiny moderního a současného umění, případně uměleckého oboru z oblasti výtvarného umění
pedagogická nebo odborná praxe
aktivní znalost anglického jazyka
Písemné přihlášky s následujícími přílohami:
úředně ověřené kopie dokladů o nejvyšším dosaženém vzdělání, případně dosažených vědeckých hodnostech
strukturovaný životopis
přehled publikační nebo tvůrčí činnosti
motivační dopis
doklad o předešlém pedagogickém působení a / nebo odborné praxi
kontaktní údaje
zašlete / odevzdejte nejpozději do 10. 6. 2019 na adresu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze k rukám vedoucí personálního oddělení – Ing. Jana Hubičková, MBA (hubickova@vsup.cz).
Předpokládaný nástup: 1. 9. 2019 na zkrácený úvazek 0,5
Zasláním přihlášky do výběrového řízení uchazeč/uchazečka souhlasí s poskytnutím osobních údajů za účelem archivace po dobu 3 let.
Průběh výběrového řízení:
Odborná komise jmenovaná rektorem posoudí platné přihlášky a budou vybráni uchazeči, kteří budou s dostatečným časovým předstihem pozváni k pohovoru, ve kterém komisi stručně představí svou koncepci práce metodika katedry. Po prezentaci uchazeče bude následovat diskuze s odbornou komisí.
Konečné výsledky výběrového řízení budou oznámeny jednotlivým uchazečům nejpozději
15. 7. 2019.
Tisíciletou historii katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie na Pražském hradě představuje kniha Jany Maříkové-Kubkové a kolektivu 17 autorů z řad archeologů, geologů, historiků architektury, umění, liturgie a hudby. Dvousvazkové dílo o rozsahu 928 stran doprovází téměř 1800 publikací, z nichž dvě třetiny jsou publikovány poprvé. Knihu vydává Hilbertinum – Společnost Kamila Hilberta, z.s., a Archeologický ústav AV ČR Praha s podporou manželů Radky a Petra Turkových.
Jednotlivé kapitoly knihy jsou děleny podle hlavních stavebních etap tak, aby vždy vedle sebe stály informace o stavebním vývoji, umělecké výbavě, liturgii a hudbě. V textových boxech a rozšířených popiskách nalezne čtenář informace o mimořádných počinech, významných architektonických celcích a kaplích, zásadních uměleckých dílech či důležitých osobnostech – a to jak z řad tvůrců, tak duchovních správců.
S autorským týmem dále spolupracovaly další dvě desítky odborníků, z nichž velká část se soustředila na shromáždění obrazového materiálu. „Po dobu pěti let se dva fotografové zabývali dokumentací současného stavu katedrály. Vedle toho hledali i způsob, jak co nejlépe přiblížit detaily, kterých si návštěvník nemusí všimnout, či prostory, které jsou přístupné jen ve výjimečných příležitostech nebo vůbec,“ říká editorka a autorka konceptu díla Jana Maříková-Kubková.
Další spolupracovníci se s autory textů věnovali rešerším v archivech paměťových institucí, tiskových agentur či archivech soukromých a shromáždili soubor málo známých nebo často úplně neznámých archivních dokumentů a historických fotografií.
V katedrále nebylo ticho
„Již od samého počátku, od dob založení rotundy sv. Václavem, byl tento prostor v první řadě kostelem, tedy prostorem určeným ke slavení liturgických obřadů, které vždy doprovázela hudba,“ připomíná David Eben, jehož úkolem bylo v knize zrekonstruovat hudební a liturgický aspekt historie katedrály. „V katedrále nebylo ticho a sofistikovaný systém obřadů a zpěvů je naštěstí dobře v našich archivech zachován,“ dodává muzikolog.
Významnou roli mají v publikaci Katedrála viditelná a neviditelná také hmotové modely starších stavebních fází, jež vnikaly na základě archeologické a stavebně historické analýzy ve spolupráci autorů textů, geodetů, modelářů, architektů a malíře.
Výjimečné je dílo i svou bibliografii, která je v současné době nejúplnějším seznamem dostupné literatury o katedrále sv. Víta.
Edita Devínska/ Prague Gallery – Art of Bathrooms / Praha / 10. 5. – 31. 5. 2019
Prague Gallery – Art of Bathrooms zve všechny příznivce umění na výjimečnou výstavu akademické sochařky Edity Devínske. Její mimořádné dílo se vyznačuje užitím reliéfů ve veřejném prostoru i interiérech a experimentováním s užitými materiály. Plastiky z keramiky a porcelánu můžete zhlédnout v Prague Gallery v období od 10. do 31. května 2019. Vernisáž se uskuteční 9. května v 18 hodin.
Návštěvníci galerie budou mít možnost obdivovat keramické a porcelánové plastiky Edity Devínske téměř celý květen. Původně studentka Vysoké školy uměleckoprůmyslové se naplno etablovala na české i mezinárodní výtvarné scéně v 70. a 80. letech minulého století. Patří ke generaci umělců, kteří měli možnost propracovat se k individuálnímu rukopisu. Do jejího mimořádného díla se promítají otázky formy a experimentování s materiálem a také hledání nových cest k tvůrčímu procesu.
Práce Edity Devínske získaly řadu ocenění, a to nejen u nás, ale i v zahraničí, kde se zúčastnila mnohých výstav a soutěží. Její díla můžete vidět například v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ale také v Německu, Itálii i Švýcarsku. Její tvorba často navazuje na architekturu Prahy, jež se pro ni stala výstavní scénou. Již patnáct let působí jako pedagog na Fakultě humanitních studiích UK a na ZŠ Vodičkova. Řada žáků pod jejím vedením uspěla na poli mezinárodních výtvarných soutěží.
Výstavní prostor dvou brněnských galerií Monomach a Dornych se proměňuje v showroom dobrovízského skladu technologicky nejvyvinutějšího internetového prodejce – Amazonu.
Nikol se ve svém díle, které je i její závěrečnou prací na FaVU VUT v Brně, zabývý otázkami práce v jednom z největších globálních prodejců na internetu – Amazonu. V roce 2015 otevřel Amazon distribuční centrum v Dobrovízi nedaleko Prahy a zaměstnává zde tisíce stálých i sezónních pracovníků. Amazon jako ‘’technologická firma,’’ čili v poloautomatizovaný provoz se striktním řádem, dokonale vyvinutou logistikou a z toho vyplývající požadovaná efektivita “lidských” pracovníků. S tím je spojený masivní vývoj stále nových technologií s cílem zrychlit dodávku zboží. Podle Matthewa Stewarta, který přednášel ve VI PER galerii v rámci výstavy Krajina logistiky, Amazon pravidelně aktualizuje svůj seznam patentů na nejnovější technologie. Jedná se v tuto chvíli o víc jak 5800 patentů, které vyvíjí jak pro své nové produkty, tak pro své distribuční zázemí. Na amerických stránkách patentového úřadu se dají tyto patenty detailně projít a podívat se, čím vším může být nebo již je pracovník vybaven. Najdeme tu vybavení jako jsou brýle augmentované reality, rentgenové senzory nebo drony. Pobočka v Dobrovízi patří ale, především kvůli nízké ceně českých zaměstnanců, z hlediska Amazonu k těm méně automatizovaným. Nikol zajímá, co přesně znamená pracovat pro nejbohatšího muže světa? Jaká je za tuto práci odměna a co pro ni musím vykonat? S tím, “jak to v takovém Amazonu chodí“ se autorka seznámila díky podrobné výpovědi bývalé zaměstnankyně, zkušenosti dalších bývalých pracovníků a rešerší na internetu a v literatuře. Prekarizované pracovní podmínky se pochopitelně moc neliší od podmínek v jiných vykořisťujících firmách dneška. Amazon je ale svojí velikostí (a tedy i vlivem na budoucí podobu práce) specifický i v globálním měřítku. Zákazník čili konzument, je zde vždy kladen na to nejvýsostnější místo. Zaměstnanci však pracují v nejistých a striktních pracovních podmínkách. Speciálně zde mluvím o agenturních zaměstnancích, kteří mají sice pevně danou smlouvu na dobu určitou, ale firma se jich ve zkušební době kdykoliv zbaví. Podmínky budou demonstrovány platformou AmazonExperience. Ta se skládá z e-shopu, obsahujícího díla imitující produkty. Tyto produkty těží hlavně ze sloganů firmy, stereotypů práce a zkušeností ze samotného Amazonu a jsou určeny pro potencionální pracovníky. Instalace dvou ‘’showroomů’’ by měla prezentovat tyto produkty, skrze něž se můžeme více dozvědět, na co se připravit.
S působením teroristické sítě ISIS je spojeno také cílené ničení antických uměleckých památek na Blízkém východě jakožto pilířů západní civilizace. Výstava The World between Empires v Metropolitním muzeu v New Yorku, která se zabývá uměleckou produkcí pocházející z tohoto území mezi 1. stoletím př. n. l. a 250 lety n. l., se dotýká nejen otázek ochrany a obnovy těchto památek, ale také nejednoznačností historicko-uměleckého a kulturního rozdělení. Eva Skopalová se v textu mimo jiné kriticky zamýšlí nad tím, proč je pro nás antika stále tak důležitá. „Je to zničení paměti, kterou však v tomto případě sdílíme i s jinými kulturami – a právě proto je problematická a diskuze by měla být pluralitní.“
V newyorském Metropolitním muzeu právě probíhá výstava The World between Empires, která se zaměřuje na uměleckou produkci na Blízkém východě mezi Římskou a Parthskou říší v období 1. století př. n. l. – 250 n. l. Výstava však není ukotvena pouze v minulosti, naopak je pěvně spojená s přítomností – respektive s tím, jak v současnosti minulost ztrácíme kvůli válečným konfliktům na Blízkém východě, se kterými se pojí i cílené ničení antických uměleckých památek. Kloubí tak synchronní i diachronní pohled na dějiny, což je zároveň její silná i slabá stránka. Otázka, která se bezprostředně nabízí, je – proč byla a je antika tolik aktuální? Snad je to proto, že je to pevný základ západní civilizace, bod nula, na kterém stavíme svou vlastní minulost. Je to počátek, který je však problematický, jelikož jeho „objektivní obraz“ je fragmentární a je dnes marginalizován, zdivočelá fantazie je reálnější než realita sama – ačkoli víme, že „bílá“ antika byla jen v 19. století (Johann J. Wincklemann), stále v naší společenské imaginaci minulosti tato myšlenka určitým způsobem přežívá. Trauma tohoto počátku si stále uchováváme a stále na něm stavíme. Při pohledu zpět do 20. století byla antika – jako jakési Nachleben (přežívání) několikrát použita ve jménu propagandy, antika jako gesto (forma) bez konce je součástí politiky i dnes.[1]
Po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum 11. září 2001 v New Yorku byla priorita americké vlády dopadnout organizátora celé akce. Usáma bin Ládin byl dopaden během operace Neptunovokopí v noci z 1. na 2. května o deset let později.[2][3]
Dnes je celý akt plně muzealizovaný a část uniformy, kterou měli vojáci tu noc na sobě, se nachází ve vitríně muzea Memorial 9/11. Ačkoli byl vůdce al-Káidy dopaden a teroristická síť ISIS (The Islamic State of Iraq and Syria) byla oslabena, její fungování je stále aktuální. Od roku 2014 ISIS na Blízkém východě kontinuálně ničí jak východní, tak západní historické památky ve jménu „kulturní očisty“. Z pohledu spekulativní mytografie současnosti jsou to pohanská božstva, která se zde dnes střetávají.[4]
Antický polyteismus personifikoval přírodní síly, které nabývaly na území dnešního Středomoří a Blízkého východu podobná zosobnění pod různými jmény. Tuto problematiku nedávno diskutovala výstava Migration divines (MuCEM, Marseille 2015), která představila téměř malrauxovské proměny bohů, a tedy vzájemné zejména řecko-římsko-egyptské korespondence.[5]
Antické pantheony byly sice svébytné a společně na území koexistovaly, ale také díky kulturní výměně – především díky obchodním stykům – docházelo i k jejich vzájemnému křížení. Výstava The World between Empires zkoumá právě území kulturní výměny kolem tzv. hedvábných cest spojujících jihozápadní Arábii, Nabataeu, Judaeu, Sýrii a Mezopotámii, které vedly až do centrální Asie. Přináší tak pohled na diverzní území, řekněme skrze perspektivu horizontálních dějin umění.[6]
Na výstavě tak můžeme vidět lokální analogie boha Dia jako fragment sochy Dušary (Dushara) ze starověkého města Petra, jež leželo na území dnešního Jordánu, nebo jinak ve formě Jupitera-Heliopolitama z Heliopolis/Baalbeku. Řecko-římské antické tvarosloví zde bylo v kontaktu s lokální uměleckou a intelektuální tradicí, která definovala jeho podobu (k tomu například spojení iónského řádu a animálních motivů v tzv. Sloní hlavici z Petry pocházející z období 1. stol. př. n. l. – raného 1. stol. n. l.). Výstava tak diváka virtuálně provede územím a představí jeho význam ve starověkém světě. Nutno však upozornit, že tato kulturní výměna probíhala po celé délce hedvábné cesty – například území Gandhary na pomezí dnešního Afghánistánu a Pákistánu v sobě pojí prvky helénistického a buddhistického sochařství (tzv. Graeco-Buddhist style).[7]
Tato území problematizují pohled na umělecko-historické narativy. Termín World Art History (světové dějiny) představují globální diskurz dějin umění (dějin v plurálu), který v sobě pojí všechny heterogenní umělecké projevy a konfrontuje je jako ne-hierarchický celek – v tomto smyslu má snad největší přínos kniha Davida Summerse Real Spaces: World Art History and the Rise of Western Modernism (2003). Snad právě tuto diskuzi by měla výstava implikovat, avšak v katalogu doprovázejícím výstavu se stále dočítáme o „romanizaci“ a kategorii stylu, které z mého pohledu v těchto intencích již nedávají smysl.[8]
Mimo tento synchronní rámec výstava zpřítomňuje diachronní skok z přelomu letopočtu do období cca 2003–2017, kdy drtivá většina památek na představeném území zanikla či byla signifikantně poničena. Jednak to bylo působení ISIS, která účelově nechala vybouchnout monumenty v Sýrii a severním Iráku (najdeme mezi nimi starověká města, jako je Palmýra, Hatra atd.), ale byla to také invaze americké armády a koalice do Iráku v roce 2003 a občanská válka v Sýrii, která začala v roce 2011, jež po sobě zanechaly zdevastovaná území. Jako diváci si tak z výstavy odneseme podobnou úzkost, jakou jsme (jako Středoevropané) prožili letos v dubnu při sledování hořící katedrály Notre-Dame v Paříži. Pro pochopení současnosti výstavu doprovází videodiskuze odborníků na antické vykopávky o problematice ochrany a obnovy památek na území. Avšak ti hovoří jen z pozice západních institucí.[9]
Snad je to proto, že aktivity ISIS se neomezují pouze na kontinuální mazání hmotné paměti, ale útočí i na její nositele – například archeolog Khaled al-Asaad, ředitel vykopávek ve starověké Palmýře, byl v roce 2015 veřejně popraven členy ISIS. Je to zničení paměti, kterou však v tomto případě sdílíme i s jinými kulturami – a právě proto je problematická a diskuze by měla být pluralitní.
To, co výstavě chybí a co ze zcela pochopitelných možností ani výstava ukázat nemůže, je téměř dva tisíce let vývoje území a vůbec způsob integrace antického odkazu do intelektuálního rámce jak západní – převážně křesťanské kultury, tak východní – zde islámské kultury. Obě začlenily antický odkaz svým způsobem do svého nábožensko-intelektuálního chápání minulosti – a světa vůbec. Jako příklad by snad mohl posloužit Parthenon v Athénách, jenž byl přeměněn na konci 6. století n. l. na kostel a na konci 14. století se stal mešitou, v roce 1832 byla viditelná část minaretu zničena a díky rozvoji archeologie v 19. století jako vědní disciplíny se Parthenon znovu stal antickou památkou. A snad právě to je moment uvědomění, který výstava The World between Empires postrádá, je to sdílený kulturní odkaz – není žádná distinkce my-oni. Toto nevyřčené přisvojení si území je obsažené v drobném detailu časového označení, které je na výstavě použito: BC tzn. anglické before Christ, tedy před Kristem, by mělo nahradit adekvátnější BCE – before common era, před naším letopočtem. Drobné detaily dělají totiž velký rozdíl a na ploše dva tisíce let je to mávnutí motýlími křídly, které způsobuje bouři na druhém konci světa – nebo jinými slovy, je stálou přítomností antiky v kulturně-politických událostech dneška.
Právě proto bychom si měli blíže prohlédnout sošku Stojící nahé bohyně (1. stol. př. n. l. – 1. stol. n. l.), která zve z billboardů diváky na výstavu. Jedná se o Babylonskou alabastrovou sošku, zdobenou zlatem a rubíny, jež má řecko-římský typ těla Afrodite/Venuše, avšak díky použití rubínů a detailů ve zlacení a díky její provenienci je možné ji spojit s mezopotámskou bohyní Ištar. Z pohledu světových dějin umění, alespoň jak jim rozumím já, bude náležet oběma kulturám rovnocenně. S tím se také rozpadá i v tomto kontextu koloniální kategorie stylu, a vůbec super-imponovaný rámec času a prostoru. Výstava The World between Empires tak zůstává na půli cesty, doslova mezi (between) – a ačkoli se snaží odpovědět na otázku, proč je dnes antika tolik aktuální, zůstává u popisu fragmentů a sumy událostí současných dějin a hlubší politicko-historickou analýzu nepřináší ani katalog výstavy. Místo aby přinesla současný vícestranný pohled ležící skutečně between Empires (který ale úspěšně naplňuje v historické/archeologické rovině), promítá se zde bohužel pouze jediný úhel.
[1] Viz Georges Didi-Huberman, L’Image survivante: Histoire de l’art et temps des fantômes selon Aby Warburg, Paris 2002.
[2] Podle trojzubce, který je součástí insignií U.S. Navy SEALs a který má symbolizovat působení armády na moři, ve vzduchu a na souši.
[4] Alexander Smith – Michele Neubert, UNESCO’s Irina Bokova Laments ISIS’ „Cultural Cleansing“ of Antiquities, in: NbcNews.com, https://www.nbcnews.com/storyline/isis-terror/unesco-boss-irina-bokova-laments-isis-cultural-cleansing-antiquities-n386291, vyhledáno 21/1/2019.
[5] André Malraux, La Métamorphose des dieux, Paris 1957.
[6] Piotr Piotrowski, Towards a Horizontal History of Modern Art, in: Piotr Piotrowski (ed.), Writing Central Europian Art History, Vienna 2008, s. 4. Text byl v přepracované formě publikován v časopise Umění. Piotr Piotrowski, On the Spatial Turn, or Horizontal Art History, in: Umění LVI, č. 5, 2008, s. 378–383.
[7] Oblast také byla poničena během teroristických útoků v březnu 2001, zhruba 6 měsíců před útoky v New Yorku. Michael Falser, The Graeco-Buddhist style of Gandhara – a ‚Storia ideologica‘, or: How a Discourse Makes a Global History of Art, in: Journal of Art Historiography, no. 13, 2015, s. 1–53.
[8] Blair Fowlkes-Childs – Michael Seymour (eds.), The World between Empires: Art and Identity in the Ancient Middle East, New York 2019, s. 5–6.
