Vernisáž výstavy Aňa Jakš: Zadní sedadlo / Galerie Fotografic / Praha / 14. 4. 2019 v 19:00

Příspěvek 14. 4. 2019 / Vernisáž výstavy Aňa Jakš: Zadní sedadlo pochází z Artalk.cz

Od února letošního roku působí ve funkci rektora Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Jindřich Vybíral, historik umění orientující se převážně na dějiny architektury 19. a 20. století. Při této příležitosti vznikl rozhovor, který vedli členové a členky kolektivu Ateliér bez vedoucího, jenž se zaměřuje na alternativní metody uměleckého vzdělávání a působí kriticky ve vztahu k uměleckým a vzdělávácím institucím. Rozhovor se týkal převážně samotné struktury školy, možností její proměny a otázek, kterým v současné době a sociopolitické situaci musí umělecké školství a jeho vedení čelit.

Letos v únoru jste nastoupil na pozici rektora UMPRUM, kde působíte už od roku 1996. Byl jste prorektorem, předsedou Akademického senátu a od roku 2006 jste vedoucím Katedry teorie a dějin umění. Dá se tedy předpokládat, že máte dobré znalosti o chodu této instituce a znáte její potřeby. Mohl byste říci, v čem podle vás pro rektora školy spočívá největší výzva?

UMPRUM má velkou přednost v tom, že se podobně jako jiné české umělecké školy ubránila tlaku na zmasovění studia a zachovala si výběrový charakter. Přednost našich posluchačů nevidím jenom v tom, že jsou dobří ve svém oboru, ale že jejich zájmy přesahují hranice vizuálního umění, že vedle svého výtvarného zaměření dělají třeba hudbu. Z hlediska fungování školy je důležité to, že zůstáváme malou institucí, která se dá racionálně řídit. Raduji se z toho, že jako rektor mohu znát všechny zaměstnance a když se budu snažit, tak zhruba polovinu studentů. Svou výhodu vidím v tom, že pokud nastanou nějaké turbulence, můžu s každým nespokojencem mluvit osobně. To je pro mě na této pozici nejzajímavější. Rektor musí umět naslouchat, měl by mít srdce s uchem.

Umělecké instituce u nás prodělaly první výraznou změnu v porevolučních letech. Dnes se však zdá, že je znovu načase aktualizovat některé principy institucionálního fungování. V čem vy sám vidíte nejpalčivější potřebu změny?

Problém UMPRUM – a domnívám se, že i jiných uměleckých škol v ČR – je atomizace oborů, bariéry mezi ateliéry a katedrami. Já bych si nesmírně přál posílit spolupráci mezi disciplínami a mezi lidmi. Nejsem si jistý, jestli stávající systém ateliérů jako mistrovských škol není sám o sobě překážkou spolupráce a interdisciplinarity. Některé ateliéry se chovají jako uzavřené pevnosti nebo vzájemně se nesnášející sekty místo toho, aby komunikovaly a spolupracovaly. Chci se na toto téma bavit s kolegy ze zahraničních škol, například s rektorem Univerzity užitého umění (Universität für angewandte Kunst) ve Vídni, která se tohoto tradičního systému také drží. Myslím, že umělecké školy jsou v tomto ohledu poměrně konzervativní. Dost pedagogů učí tak, jak se učilo v dobách jejich mládí, a já moc nevidím vůli ke změně. Tento systém se nedá transformovat direktivním způsobem, ale je možné začít se bavit o nových možnostech. Nic není třeba lámat přes koleno. Měl by nám pomoci mechanismus cyklicky se opakujících výběrových řízení, který může zabránit fosilizaci pedagogických přístupů a osobností.

Na katedře volného umění se čas od času projevují tendence vedoucí ke sloučení jednotlivých ateliérů. Tento princip sjednocení různých odvětví volného umění v jeden „Fine art department“ je běžný v zahraničí. Jak se na tuto možnost díváte vy?

To si velmi dobře dokážu představit, přestože jsem se zpočátku trochu bouřil při představě, že by se ateliéry vzdaly svých oborových specifik. Dnes už nikoho nešokuje, že se v Ateliéru fotografie nelpí jen na médiu fotky a v Ateliéru sochařství nedělají jen sochy. Představuji si, že by pedagogové vypsali nabídku zadání a studenti by si mezi nimi vybírali, že by ateliéry byly mnohem propustnější než dnes.

V tiskové zprávě k vašemu zvolení se uvádí, že se chcete mimo jiné zaměřit na témata společenské odpovědnosti. Říkáte, že škola musí sledovat důsledky klimatických změn, rapidní urbanizace, stárnutí populace, ale také význam kreativního průmyslu pro politiku zaměstnanosti. Jak byste si představoval a konkrétně aplikoval témata společenského uvědomění?

Zaměření výuky v ateliérech je v kompetenci jejich vedoucích, do toho nechci zbytečně zasahovat. Rektor ale může dávat impulsy. Takovým podnětem je teď například soutěž „Snížená produkce“, kterou jsme nedávno vyhlásili. Prostřednictvím této soutěže vyzýváme studenty k hledání odpovědi na otázky „Jak myslet radikálně novou dobu? Jak umělecky tvořit, jestliže jedním ze zásadních problémů je nadprodukce věcí?“ Záměrem je iniciovat vznik uměleckých, designérských nebo architektonických projektů reagujících na environmentální krizi a rychle postupující klimatické změny. Skrze zadání, které vymyslely kolegyně z Katedry teorie a dějin umění, hledáme nové scénáře budoucnosti a experimentální řešení problémů.

Jak se pak stavíte k situaci, kdy bylo v Ateliéru průmyslového designu klauzurním zadáním téma „zbraň“, aniž by nějakým způsobem kriticky reflektovalo samotnou produkci zbraní?

Než jsem si prohlédl výsledky, byl jsem hodně naježený. Téma bylo provokativní, ale neměl jsem pocit, že by k němu studenti přistupovali nekriticky. Pojali ho s humorem a navíc drtivá většina zbraní sloužila k sebeobraně. O zadání ovšem probíhaly velké diskuze, což považuji za velmi pozitivní.

Jak tedy veřejnosti ukázat, že se škola k takovým tématům staví na základě kritické analýzy, a tím nabádá ke společenské odpovědnosti?

Víc mě překvapilo semestrální zadání v jednom ateliéru, které bylo zaměřeno na plasty. Tam jsem měl pocit, že chybí reflexe toho tématu. S těmi zbraněmi mi bylo jasné, že nám takové zadání jen tak lehce neprojde. Ale chápal jsem, že studenti na průmyslovém designu nemohou navrhovat jen auta, auta a zase auta. Divil jsem se, že plasty nikdo tak hlasitě nekomentoval.

Dalo by se určitým situacím předcházet nějakými konkrétními opatřeními?

To určitě, já ale nechci nastolit nějaký teror. Rektor může autoritativním rozhodováním způsobit hodně zlého, když pro své představy nezíská pedagogy a studenty. Zásadní otázky by měly být věcí otevřené diskuze.

Existuje v rámci vnitřních školních opatření etický kodex, který by zohledňoval, jakým způsobem máme fungovat v době klimatických změn?

Ano, na tom se pracuje. Etický kodex by měl regulovat, jak se k sobě budeme chovat, aby se všichni na škole cítili dobře. Ale nesmíme se dostat do opačného extrému, aby nevznikla atmosféra přehnaných skrupulí, nebo dokonce strachu, který by bránil svobodnému uvažování a tvorbě. Na uměleckých školách nemůžeme ve jménu politické korektnosti tabuizovat nějaká témata. Rozhodně si nemyslím, že je vše povoleno, ale bylo by nešťastné se před nějakými problémy uzavírat. Věřím ve zdravý rozum.

Běžnou součástí některých evropských uměleckoprůmyslových škol je tzv. sociální design nebo design pro sociální inovaci, kde je důraz kladen na kritickou analýzu předcházející každé výrobě. Nestálo by tedy za zvážení vzniknutí nového oboru, zohledňujícího například recyklovatelnost materiálů a jejich dopad na životní prostředí?

Já bych si to nutně nepředstavoval jako nový obor. Sociální design by se měl stát samozřejmou součástí stávajících oborů. Myslím, že studenti sami cítí takovou potřebu. Když se škola přihlásila k výzvě směřované městskému zastupitelstvu a týkající se vyhlášení stavu klimatické nouze, studenti okamžitě zareagovali vlastní iniciativou. To jsou šťastné momenty, kdy cítím soulad vedení a studentů. Když se nepotkávají iniciativy shora a zdola, nemá to žádný smysl.

Může být ale ideálním způsobem řešení soutěž? Nenapadá vás nějaký déle trvající program, který by mohl současnou krizi řešit udržitelnějším způsobem?

Kampaně jsou mi protivné. Spíš si myslím, že UMPRUM musí vytvářet permanentní tlak správným směrem.

UMPRUM často spolupracuje se soukromými firmami, které jsou významnou složkou financování školy. Tyto spolupráce se také projevují na výběru klauzurních témat a podílejí se na výuce a zaměření studentů a studentek. Jaké jsou principy tohoto výběru?

Mnohé podniky si myslí, že od studentů dostanou rychle a pokud možno za málo peněz nějaký produkt, který zrovna potřebují. Nás ale zajímá, co se studenti při této práci naučí. Vybíráme proto dynamické firmy, které nabízejí zajímavé úkoly. Nejde nám primárně o to, jaký finanční efekt spolupráce přinese. Úkolem školy není vydělávat peníze, ale učit.

Vysoké školy ke své propagaci rády používají termínem excelence. Mohl byste prosím rozvést, co se myslí chystaným programem UMPRUM „platformy excelence“?

Platformy excelence plánujeme jako pracoviště, která budou s podporou školy a veřejných fondů pěstovat špičkový umělecký výzkum. Budou to organizační jednotky navázané na ateliéry, kde se děje něco výjimečného. V současné době máme pár pracovišť, které takovou představu naplňují. Chceme těmto ateliérům vytvořit podmínky, aby se mohly více soustředit na výzkum a aby časem dosáhly na velké granty.

Studenti umění (převážně volného umění) často slýchají otázku „a co po škole?“. Má vedení školy představu o svých absolventech, o jejich životních podmínkách a pracovním uplatnění? Existuje systém podpory absolventů školy (např. ateliéry za zvýhodněné ceny, možnost využití školních dílen aj.)?

Když jsem tady před více než 20 lety začínal učit, nikoho moc nezajímalo, co studenti dělají po absolvování. Situace se změnila až za předchozího rektora Jindřicha Smetany. UMPRUM už několik let sleduje zaměstnanost absolventů a jejich uplatnění na trhu práce. To samozřejmě není úplně jednoduché, protože spousta našich absolventů působí na volné noze. Nedávno jsme udělali další krok a založili Klub absolventů. S bývalými studenty se chceme setkávat, protože právě od nich můžeme dostat nesmírně důležitou zpětnou vazbu.

Abychom stávajícím studentům pomohli k lepšímu uplatnění na trhu práce, využíváme služeb CzechTrade, společnosti navázané na Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ta každý rok organizuje setkání studentů a představitelů aplikační sféry, na nichž studenti ukážou svá portfolia výrobcům, a zpravidla tam vznikne nějaká forma spolupráce. Problémy se zaměstnáním mají spíše studenti volných oborů. Jejich perspektivu může zlepšit pedagogický modul, který teď chceme inovovat, aby končil státní zkouškou. Pro studenty užitého umění připravujeme s podobným záměrem restaurátorský modul.

V nedávné době se začaly ozývat hlasy upozorňující na výrazně nerovné zastoupení žen ve vůdčích pozicích v uměleckém prostředí. Studentky i studenti napříč školami sdíleli také své znepokojující zkušenosti s útlakem a sexisticky motivovanou šikanou vycházející v některých případech dokonce od ateliérových vedoucích. Jak tomu mohou vzdělávací instituce předcházet? A jak by se měly zachovat, pokud se jich taková nařčení týkají?

Nejdřív musím říci, že mi není vůbec milé, jak málo žen je na UMPRUM mezi vedoucími ateliérů. Mám osobní zkušenost, že přítomnost ženského elementu prostředí kultivuje. První rozhodnutí, které jsem udělal po nástupu do funkce, bylo zdvojnásobení počtu žen v Umělecké radě. To byl ale spíš symbolický krok, protože z původních dvou jsme se dostali na čtyři ženy. V současné době probíhá v rámci školy genderový audit, který hledá možnosti zlepšení personální politiky a péče o zaměstnance a zaměstnankyně. Pro mě je ale otázka genderové rovnosti či nerovnosti jen výsečí širší problematiky. Záleží mi na tom, aby mezi pedagogy, zaměstnanci a studenty UMPRUM panovaly férové vztahy, aby tady nikdo nepoznal jakýkoliv útlak. Nechci zavírat oči před problémy, ale myslím, že škola takto funguje. To je jeden z důvodů, proč se cítím na UMPRUM dobře a proč jsem na školu hrdý.

Na Akademii výtvarných umění v Praze právě probíhají snahy o vytvoření školky, poskytující péči o děti studentek, studentů i zaměstnankyní a zaměstnanců školy. Jak takové snahy vnímáte vy?

To je velmi sympatická snaha. Promluvím si s rektorem AVU Tomášem Vaňkem, jestli bychom se na této iniciativě nemohli podílet. Diskuze o genderu někdy působí trochu uměle, ale tento případ ukazuje, že jde o skutečné problémy. Působím v hodně feminizovaném oboru a vím, jak je pro ženy a dívky těžké se prosadit.

Reflektují studenti UMPRUM podmínky svého studia? A pokud ano, tak jakým způsobem?

Určitě reflektují, a když nejsou spokojení, pokoušejí se je změnit. Studenti se vždycky probudí, když škola řeší nějaký vážný problém. Před více než deseti lety akademický senát odvolával rektora a tehdy to z velké části odpracovali právě posluchači. Pak jsme se potkávali na různých demonstracích a taky jako předseda senátu jsem měl velmi dobrý pocit, jak studenti reagovali v různých složitých situacích. Samozřejmě jsou na škole proto, aby studovali. Současně by se ale měli učit přijímat díl zodpovědnosti za chod veřejných věcí.

Jindřich Vybíral (*1960) vystudoval bohemistiku, historii a dějiny umění na univerzitách v Ostravě, Brně a Londýně. Koncem 80. let pracoval na tehdejší Pedagogické fakultě v Ostravě, v letech 1989 až 1997 v Národní galerii v Praze. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové působí již od roku 1996. V letech 1997–2003 byl prorektorem a 2011–2018 předsedou Akademického senátu. Od roku 2006 je vedoucím Katedry teorie a dějin umění. Je členem vědecké rady Národní galerie, Národního památkového ústavu a Ostravské univerzity, členem dozorčí rady Ústavu dějin umění AV ČR, členem redakčních rad časopisů Umění a Journal of Art Historiography (Velká Británie). Věnuje se zejména dějinám architektury 19. a 20. století a metodologii dějin umění. Je autorem desítek odborných knižních studií a publikací, mezi poslední Vybíralovy počiny patří kniha Leopold Bauer. Heretik moderní architektury, již vydalo loni v překladu ve spolupráci s UMPRUM mezinárodní nakladatelství Birkhäuser.

Příspěvek Jindřich Vybíral: Rektor musí mít srdce s uchem pochází z Artalk.cz

bauhausTWINS / kurátoři: Robert K. Huber, Marek Pokorný / PLATO Ostrava / Ostrava / 16. 5. 2019 – 5. 1. 2020

Instalace bauhausTWINS recykluje charakteristické prvky z fasády budovy slavné umělecké školy Bauhaus v Desavě a přetváří je do podoby monumentální prostorové struktury. Architekturu původní budovy navrhl zakladatel školy Bauhaus Walter Gropius. Autory instalace složené z architektonických fragmentů dochovaných po rekonstrukci z roku 1976 jsou Robert K. Huber a členové studia zukunftsgeraeusche. Instalace slouží i jako platforma pro diskuzní a vzdělávací programy. BauhausTWINS se zároveň stává centrálním bodem festivalu re:bauhaus, pořádaném v roce 100. výročí založení Bauhausu.

Projekt je uveden v podobě vestavěné instalace v PLATO, v bývalém hobbymarketu Bauhaus, který galerie dočasně využívá, a to po své úspěšné premiéře v roce 2018 v Postupimi při kongresu federální nadace Baukultur. Na tomto mimořádném místě, které se ironicky a nanejvýš aktuálně odvolává na dědictví Bauhausu, ztělesňuje bauhausTWINS haptické médium zahrnující historický původ, změnu probíhající v čase i aktuální interakci.

bauhausTWINS je průchozí instalací, která využívá prvky z průčelí budovy Atelierhaus z Bauhausu v Desavě, získané při velké poválečné rekonstrukci z roku 1976. Prvky oken a dveří byly demontovány při další renovaci a rekonstrukci fasády Atelierhausu v roce 2011 a zukunftsgeraeusche je získalo od Nadace Bauhaus Dessau.

Konstrukce, otevřená ze všech stran, působí z každého směru jiným prostorovým dojmem a umožňuje odlišný přístup: od měřítka ateliérových místností budovy Atelierhaus až po rozvolněnou strukturu, která otevírá prostor pro širší kontext a reflexi. Prostřednictvím bauhausTWINS se lze ptát na dnešní vnímání toho, jak nakládáme s dědictvím moderny, udržitelným rozvojem a přestavbami našich měst a staveb.

Název bauhausTWINS je hříčkou s anglickým výrazem ‚twinning’, který se pojí nejen s procesem opakovaného používání věcí v novém kontextu. Označuje také zvláštní fenomén paralelní existence dvou verzí prvků z fasády (z rekonstrukcí z let 1976 a 2011). Znamená také partnerství a rovněž se standardně užívá pro spojování ocelových konstrukcí.

zukunftsgeraeusche GbR (zkg) je interdisciplinární výzkumná platforma zaměřená na architekturu, mezioborové vzdělávání, urbanistický a společenský výzkum a udržitelný rozvoj. Byla založena v roce 2005 a sídlí v Berlíně a Mnichově. V roce 2019 zkg založili uprostřed kruhového objezdu na berlínském Ernst-Reuter-Platz nové společenské centrum bauhaus reuse, které zároveň slouží jako městská laboratoř pro vzdělávání, výzkum a performance. Od roku 2009 zkg spolupracuje s Technickou univerzitou Berlín jako její vědecký a vzdělávací partner. Současnými partnery zkg jsou Robert K. Huber a Peter Winter.

Příspěvek TZ: bauhausTWINS pochází z Artalk.cz

Mezinárodní festival re:bauhaus začne 15. května zpřístupněním monumentální instalace od berlínského studia zukunfstgeraeusche v ostravské městské galerii PLATO, která sídlí v bývalém hobbymarketu Bauhaus. Instalace využívá recyklované prvky fasády budovy školy Bauhaus v německé Desavě. Festival je příspěvkem k celosvětovým oslavám 100. výročí založení umělecké školy Bauhaus a inicioval ho německý Goethe-Institut společně s partnery z Prahy, Berlína a Ostravy.

Výročí školy Bauhaus (1919–1933), která radikálně změnila globální přístup k architektuře a designu, si letos připomínají významné instituce po celém světě. Jednou z hlavních událostí v České republice je festival re:bauhaus iniciovaný německým Goethe-Institutem. Festival re:bauhaus se od května do prosince 2019 uskuteční v ostravském PLATO, v berlínském pavilonu bauhaus reuse a ve Veletržním paláci Národní galerie Praha.

Klíčovým tématem série instalací, sympózií, workshopů a debat je dopad fenoménu, který škola Bauhaus v Evropě odstartovala. Festival se zároveň obrací k několika inspirativním aspektům z dob počátků Bauhausu, jako je umělecké vzdělávání, emancipace a na příkladech Výmarské republiky a Československa se věnuje ranému vývoji moderních evropských států. „Nejde nám o rekapitulaci historického Bauhausu, zajímá nás především to, co vedlo ke společenským změnám a k obecnému přijetí myšlenek moderny,“ říká Luisa Rath, programová ředitelka Goethe-Institutu pro střední a východní Evropu.

Centrálním bodem festivalu se stává instalace bauhausTWINS vytvořená berlínským studiem zukunfstgeraeusche. Instalace bude vystavena do konce roku v PLATO, tedy v ostravském „Bauhausu“. Její otevření veřejnosti, které proběhne 15. května, zahájí celý festival nazvaný re:bauhaus. „Realizací této prostorové struktury vznikne ze symbolického hlediska lehce ironická spojnice mezi původním, historickým Bauhausem, peripetiemi jeho ,druhého života’ a prostorem instituce zabývající se současným uměním,“ vysvětluje ředitel PLATO Marek Pokorný.

Architektonická struktura bauhausTWINS využívá části fasády z průčelí Atelierhausu z Bauhausu v Desavě dochované po velké poválečné rekonstrukci z roku 1976. Celkem sedm oken a dvoje dveře využité pro instalaci bauhausTWINS autoři získali od německé nadace Bauhaus Dessau v roce 2011. Ocelová konstrukce asymetricky řešené vestavby je vertikálně rozdělená do dvou úrovní, na kterých je v různých výškách uchyceno devět recyklovaných fragmentů fasády. „Konstrukce je otevřená ze všech stran a působí z každého směru jiným prostorovým dojmem. Umožňuje tak odlišný přístup, a to od měřítka ateliérových místností budovy Atelierhausu až po rozvolněnou strukturu, která otevírá prostor pro širší kontext a reflexi,“ dodává architekt a autor koncepce Robert K. Huber.

Instalace bauhausTWINS slouží i jako scéna pro doprovodné programy festivalu. Hned následující den po vernisáži, 16. května, se v instalaci uskuteční panelová diskuze o právním, politickém a historickém významu Výmarské ústavy (1919–1933) moderovaná publicistou a právníkem Tomášem Němečkem. Jejími hosty budou soudce Josef Baxa, filozof Daniel Kroupa, politička Petra Ernstberger a advokát Radoslav Procházka.

Příspěvek Bauhaus v Bauhausu. Mezinárodní festival inspirovaný stým výročím Bauhausu začíná v Ostravě pochází z Artalk.cz

Do 14. června lze nominovat osobnosti do soutěže Architekt roku. Cenu získává každoročně významný tvůrce, který se v období uplynulých pěti let svým inovativním přístupem významně zasloužil o architekturu v České republice, ať už vynikající architektonickou tvorbou či podporou kvalitní architektury.

Cena Architekt roku chce poukázat na význam a důležitost architektury a vystavěného prostředí pro náš život a kulturní rozvoj společnosti a rovněž na významnou roli architektů, kteří úroveň výstavby mohou ovlivňovat. Zároveň je cílem ceny šířit osvětu a propagovat kvalitní architekturu.

Podle slov architekta Zdeňka Fránka, zakládajícího člena poroty, se jedná o cenu v naší zemi výjimečnou a ojedinělou, která „svým zaměřením skvěle doplňuje mozaiku ostatních cen udělovaných za architektonické počiny nebo celoživotní dílo.“ Zatímco ostatní ocenění udělovaná státní správou či profesními organizacemi jsou zaměřená spíše na zhodnocení práce a staveb realizovaných v průběhu celého života, Architekt roku otevírá dlouhodobě prostor i pro aktuální výjimečné aktivity a počiny na poli architektury.

Ocenění není určeno jen praktikujícím architektům, ale všem, kteří svým počínáním usilují o vznik kvalitní architektury, její propagaci a podporu. Oceněni proto v minulosti byli třeba umělkyně experimentující ve veřejném prostoru Kateřina Šedá, nebo popularizátoři architektury Adam Gebrian a Marcela Steinbachová. Loňským laureátem byl ale jeden z nejvýraznějších architektů na české scéně Petr Hájek.

Na ocenění Architekt roku mohou být nominováni iniciátoři výjimečných tvůrčích počinů, autoři staveb, teoretici, publicisté i další osobnosti, které přispěly k podpoře kvality a projevily angažovanost na poli architektury. Nominace posoudí odborná porota složená z laureátů předchozích ročníků a dalších významných osobností (architekti Adam Gebrian, Petr Hájek, Josef Pleskot, Marcela Steinbachová a umělkyně Kateřina Šedá) a vybere z nich 3-5 finalistů, z nichž vzejde vítěz vyhlášený na slavnostním ceremoniálu 10. září 2019 v Centru architektury a městského plánování (CAMP) v Praze. Porota se snaží o komplexní hodnocení přínosu nominované osobnosti, ať již z pohledu ochrany veřejných zájmů a rozvoje společnosti, profesní a morální integrity, vlivu na vznik kvalitní stavby či veřejného prostoru a krajiny, odborné úrovně práce či použití inovativních řešení apod.

Nedílnou součástí Architekta roku organizovaného společností ABF, a. s., je zvláštní cena Architekt obci, která se snaží upozornit na nutnost dobré spolupráce mezi architektem a samosprávou při tvorbě a plánování obce s důrazem na tvorbu veřejného prostoru. Cenu vyhlašuje Ministerstvo pro místní rozvoj, Svaz měst a obcí ČR a časopis Moderní obec. Soutěž Architekt obci také podporuje funkci městských architektů a má proto přímou vazbu na jeden z cílů Politiky architektury a stavební kultury České republiky, kterým je posilování úlohy městských a obecních architektů. Do soutěže Architekt obci se mohou hlásit obce a města spolu s architekty z celé republiky s projekty týkajícími se urbanismu, územního plánování i s realizací staveb, které mají dopad na veřejný prostor a kvalitu života.

Cena Architekt roku je udělována již od roku 2008. V roce 2013 došlo ke změně jejího statutu: „Rozhodli jsme se upravit statut a zacílit na oceňování a podporu aktivních lidí. Snažíme se tak vyzdvihnout tvůrčí práci architektů a dalších odborníků, kteří se podílejí na vzniku kvalitní výstavby, ale i občanskou angažovanost,“ říká předseda představenstva ABF, a. s., Pavel Sehnal.

SLOŽENÍ ODBORNÉ POROTY – ARCHITEKT ROKU 2019

Adam Gebrian

Vystudoval v roce 2006 Fakultu umění a architektury TU v Liberci (kde rovněž pedagogicky působil) a díky Fulbrightovu stipendiu také absolvoval postgraduální program SCIFI na SCI-Arc v Los Angeles v roce 2008. Studoval a pracoval v Amsterdamu, Rotterdamu, Praze, Paříži i Londýně. Nevěnuje se projektování, ale veškeré úsilí zaměřuje na propagaci kvalitní architektury. Působí jako nezávislý publicista (seriály o současné architektuře pro Lidové noviny, Respekt atd.), podílí se na organizaci Pecha Kucha Nights v Praze, byl členem redakční rady časopisu ERA 21, veřejný prostor komentoval v pořadu Gebrian vs. na Stream.cz, od roku 2009 moderuje vlastní pořad „Bourání“ na Radiu Wave, za který získal Cenu za výjimečný počin v soutěži Česká cena za architekturu 2017. V roce 2015 se stal Architektem roku. Byl kurátorem řady výstav, např. Městské zásahy Praha 2010, Brno 2011, Ostrov pokladů atd. Stál u vzniku první soukromé školy architektury u nás – ARCHIP. Od roku 2013 vyučuje na Prague Institute.

Petr Hájek

Absolvoval Fakultu architektury na Českém vysokém učení v Praze a Školu architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1998 založil společně s Tomášem Hradečným a Janem Šépkou architektonickou kancelář HŠH architekti nyní HXH (kde je stále jednatelem) a v roce 2009 vlastní architektonickou kancelář Petr Hájek Architekti, s. r. o. Od roku 2004 působí jako pedagog na FA ČVUT, kde byl jmenován docentem (2010) a profesorem (2017). Je zakladatelem a předsedou představenstva nadačního fondu na podporu umění a talentu Art-Now a zakladatelem Laboratoře Experimentální Architektury (LEA). Za svůj výzkumný projekt Anastomosis získal v roce 2012 Cenu rektora ČVUT III. stupně za aplikaci výzkumu v praxi. Spisovatele Miloše Urbana inspiroval k napsání románu Urbo Kune (2015), který se odehrává v utopickém městě navrženém studenty jeho ateliéru na FA ČVUT. V roce 2018 se stal Architektem roku.

Josef Pleskot

V roce 1979 absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, kde ještě tři roky působil jako asistent. Poté pracoval až do roku 1990 v Krajském projektovém ústavu v Praze. Roku 1991 založil AP ATELIER. K jeho nejznámějším dílům patří radnice v Benešově, vila ve Vraném nad Vltavou, přírodní stezka v Jelením příkopě a průchod valem Prašného mostu v areálu Pražského hradu, kancelářská budova Palmovka-Park v Praze-Libni, úprava nábřeží řeky Loučné v Litomyšli, obytné domy a rekonstrukce zámeckého pivovaru v Litomyšli, areál ČSOB v Praze-Radlicích, budova vinařství Sonberk nebo obytný dům Procházkova 3 v Praze-Podolí. Josef Pleskot patří mezi nejvýznamnější současné české architekty, je držitelem řady prestižních ocenění včetně Grand Prix architektů. V posledních letech je vysoce hodnocena jeho konverze areálu Vítkovických železáren v Ostravě – za Svět techniky získal cenu Architekt roku 2014.

Marcela Steinbachová

Absolvovala v roce 2003 Akademii výtvarných umění v Praze (Škola architektury Emila Přikryla), kde dokončila i doktorandské studium. Předtím studovala na VŠUP (obor architektura) a na Institutu základů humanitní vzdělanosti FF UK. V roce 2001 založila projekt Kruh, pořádající přednášky o architektuře (shrnuto ve sborníku Texty o architektuře, jehož je editorkou), od roku 2007 působila jako odborná asistentka na škole architektury AVU, ve stejném roce založila architektonické sdružení Skupina. Je držitelkou několika ocenění za architekturu, např. Architekt roku 2016, Cena za výjimečný počin ČCA 2017. Podporuje vzdělávání v architektuře (např. výstava Pokoje – možnosti prostoru, dětské programy o architektuře Kruh+), spoluorganizuje Den architektury, spolupracovala na katalogu Povolání architekt(ka), je dramaturgyní festivalu Film a architektura, členkou redakční rady časopisu ERA 21, kurátorkou ročenky Česká architektura 2016-2017.

Kateřina Šedá

V roce 2005 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze. Česká výtvarnice, jejíž práce má blízko k sociální architektuře, je autorkou mnoha sociálně koncipovaných projektů, které realizovala v České republice i v zahraničí. Letos se stala autorkou projektu na 16. mezinárodním bienále architektury v Benátkách. K vytvoření samostatného projektu ji pozvali např. IHME v Helsinkách, SFMOMA v San Francisku či Tate Modern v Londýně. Její práce obdržela řadu ocenění, např. Cenu Jindřicha Chalupeckého, Magnesii Literu za publicistiku, titul Nejkrásnější české knihy roku a zahraničních cen např. Contemporary Art Society Award, Fluxus Award apod. Uspořádala desítky výstav a vydala přes třicet publikací, v nichž detailně mapuje jednotlivé projekty. Přednáší o nich na školách, v galeriích, ale i v menších městech, kde se snaží svou činnost přiblížit co nejširšímu publiku, a tím ho vyprovokovat k vlastní aktivitě.

ZEPTALI JSME SE POROTCŮ

Zůstává „lidský rozměr“, jako univerzální výchozí bod, stále přítomen v architektuře, nebo se vytrácí? Jakými prostředky ho lze udržet?

Petr Hájek:

Podle mého názoru je v dobré architektuře „lidský rozměr“ nějakým způsobem přítomen vždy a nemyslím tím měřítko. Pro mě má New York lidský rozměr stejně tak, jako altán na naší zahradě, jen v něčem jiném. A tato hodnota tam bude, myslím, napořád.

Kateřina Šedá:

Lidský rozměr se z architektury vytrácí hlavně proto, že lidé jsou neuspokojitelní – potřebují čím dál víc místa, čím dál víc věcí, čím dál víc vztahů. Přitom jsme se všichni ocitli v éře, kdy jediným skutečným výchozím bodem (nejen v architektuře) jsou klimatické změny planety a její budoucí stav. Řešení tak vidím především v ovládání vlastních potřeb, v uvědomění si kolik věcí a místa každý z nás potřebuje a schopnosti toho co nejvíce sdílet.

Josef Pleskot:

„Lidský rozměr“ je pro mě velmi relativní pojem. Jako univerzální výchozí bod se z architektury rozhodně nemůže vytratit. Otázkou však je, jak je vlastně člověk velký? Myslím, že fyzické parametry člověka ovlivňují architekturu mnohem méně, než jeho duchovní rozměr. No a ten duchovní rozměr se dnes nezdá být nic moc velký! Aby se z nás nestali hlodavci, stojí za úsilí se nad tím hluboce zamyslet.

ZASÍLÁNÍ NOMINACÍ

Termín uzávěrky přihlášek Architekt roku 2019: 14. června 2019
Termín uzávěrky přihlášek Architekt obci 2019: 10. června 2019
Pravidla nominací viz www.architektroku.cz / základní informace

Příspěvek Nominujte osobnost na cenu Architekt roku 2019 pochází z Artalk.cz

(citace a stanoviska MK ČR označena kurzívou)

MK ČR: Souhrn faktů a právních důvodů, které vedly dne 18. 4. 2019 k odvolání GŘ Národní galerie Praha a muzea umění Olomouc

(zavádějící titulek tiskové zprávy MK ČR ponechán v původním znění)

V posledních dnech zazněla zejména v médiích kritika ministerstva ohledně způsobu odvolání obou ředitelů, zejména pana docenta Jiřího Fajta, a řada dezinformací a nepravd ohledně důvodů vlastního odvolání. Smyslem tohoto dokumentu je přehledně a věcně shrnout fakta s cílem kritického vhledu do problematiky a vysvětlit důvody, které ministerstvo k tomuto kroku vedly.

MUO: Přehledně a věcně shrnout fakta s cílem kritického vhledu do problematiky je velmi složité, neboť v případě Muzea umění Olomouc (dále jen „MUO“) se jedná o dvanáctiletou systematickou práci, kterou koordinovaly desítky lidí, jež vytvořily stovky dokumentů a učinily tisíce rozhodnutí. Zvládnout popsat tuto problematiku na několika stranách je tak prakticky nemožné. V rámci tohoto dokumentu je uvedeno pouze stanovisko MUO k jednotlivým částem tiskové zprávy MK ČR. Cílem je poskytnout zainteresovaným osobám pohled druhé strany (tedy nejen ze strany MK ČR) a nabídnout tak možnost získat komplexnější vhled do předmětných záležitostí, aby je mohly podrobit kritickému zhodnocení.

Spojení odvolání ředitele MUO s odvoláním ředitele Národní galerie v Praze (dále jen: „NG“) během tiskové konference konané dne 18. 4. 2019 vyvolalo v médiích a u veřejnosti řadu zkreslených dojmů, což bohužel citelně poškodilo jak reputaci osoby ředitele MUO, tak této instituce jako celku. Tohoto nešťastného spojení se bohužel Ministerstvo kultury nevystříhalo ani v následném písemném odůvodnění k odvolání obou ředitelů, které si veřejnost vyžádala. Matoucně a neodborně působil průběh, jakým byly důvody vedoucí k odvolání ředitele MUO opakovaně oddělovány a slučovány s důvody pro odvolání ředitele NG. V žádném případě se MUO nechce, nemůže a ani nebude věnovat důvodům vedoucím k odvolání ředitele NG, nicméně je na první pohled považuje za nesrovnatelné s důvody, které vedly k odvolání ředitele MUO. Jak známo, ministr kultury je oprávněn odvolat ředitele příspěvkových institucí zřízených daným ministerstvem i bez udání důvodu, nicméně vzhledem k odborné veřejnosti a také vzhledem k jeho politické odpovědnosti by bylo nanejvýš vhodné, kdyby tyto své zásadní kroky dostatečně a racionálně odůvodnil.

MUO se ztotožňuje s formulací shrnuté v Petice za odvolání ministra kultury ČR Antonína Staňka: „Je nesporné, že způsob odvolání Jiřího Fajta a Michala Soukupa z funkcí – ať už jde o načasování (těsně před velikonočními svátky a cestou prezidenta republiky a ministra kultury do Číny), způsob a forma (tisková konference oznámená médiím 90 minut před jejím zahájením) – stejně jako deklarované důvody, argumentace a rétorika vykazují znaky plnění politické objednávky a připomínají praxi normalizačního období před rokem 1989.“

MK ČR: Shrnutí událostí předcházejících odvolání ředitelů:

Oba ředitelé byli odvoláni na základě kontrol probíhajících od roku 2017. Ministr kultury A. Staněk se pokoušel opakovaně jednat s oběma řediteli o jejich výsledcích, ale protože oba odmítali jakákoli pochybení a hrozily další finanční ztráty, musel konat.

MUO: Ministr kultury o výsledcích kontrol probíhajících od roku 2017 ředitelem MUO nikdy nejednal

a ani k tomu neměl žádný důvod, protože kontrolní orgán Ministerstva kultury (dále jen: „MK“) nikdy neshledal žádná závažná pochybení v činnosti MUO. Jediné jednání na toto téma proběhlo 11. 2. 2019 k – v té době ještě neuzavřené – veřejnosprávní kontrole na prověření projektu SEFO, kterého se zúčastnili RNDr. Leixner, Ing. Schreier, PhDr. Šíp, Mgr. Žáček a Mgr. Zatloukal. Výsledky této kontroly, která se uskutečnila ve dnech 21. – 25. 1. 2019 a zkoumala dvanáctiletou práci mnoha desítek lidí a dvou ředitelů, MUO skutečně zpochybnilo, a to z důvodu odlišného právního názoru, kdy navíc nebylo detailně odůvodněným Námitkám ze dne 18. 2. 2019, které MUO proti výsledku veřejnosprávní kontroly podalo, vůbec vyhověno.

MUO přesto, že nebyly vyslyšeny jeho připomínky, přijalo v souladu s jemu uloženou povinností opatření, která byla specifikována v dopise ze dne 4. 4. 2019. Ten zároveň obsahoval žádost směrem k MK o sdělení informací pro další postup, neboť MUO mimo zjištění veřejnosprávní kontroly obdrželo pouze ústní pokyn k vypořádání veškerých závazků s projekční kanceláří di5 architekti inženýři, s. r. o. Aby k tomuto kroku mohlo MUO přistoupit, požádalo MK o písemné stanovisko (udělení pokynu či jiný dokument, kterým by MUO mohlo při jednání s di5 architekti inženýři, s. r. o., prokázat, že došlo k situaci odůvodňující ukončení smluvního vztahu) k vypsání architektonické soutěže na podobu Středoevropského fóra Olomouc (SEFO).

Vydání žádaného stanoviska je však patrně v rozporu se závaznou Dokumentací programu 134 14 Péče o národní kulturní dědictví I. Zmíněnou žádost MUO předal ředitel kontrolního auditu přímo ministru kultury s odůvodněním, že takové rozhodnutí překračuje jeho kompetence. Následně se MUO obrátilo na ministra kultury samostatným dopisem ze dne 16. 4. 2019, kde jej žádalo o další součinnost. Bohužel ani na v tomto dopise uvedenou žádost o spolupráci dosud neobdrželo MUO reakci a jediným výsledkem bylo odvolání ředitele z funkce, aniž by ředitel dostal možnost ministrovi kultury vysvětlit své důvody, které dle něj naopak zabraňují vzniku finančních ztrát.

MK ČR: Není proto pravdou, že odvolání bylo nečekané. Sami zástupci MUO na svém webu píší, že „Ministr poslal do MUO auditory, takže vedení muzea se místo přípravy soutěže muselo věnovat zdůvodňování kroků, které učinilo za poslední dekádu.“ Tím potvrzují, že odvolání ředitele předcházela rozsáhlá jednání a pokusy ministerstva o smírčí řešení situace.

MUO: Z pohledu MUO bylo odvolání ředitele skutečně nečekané, a to mimo jiné z důvodu, že bylo učiněno v rozporu s prohlášením ministra kultury učiněným v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR dne 26. 3. 2019, kde před poslancem PČR a hejtmanem Olomouckého kraje Ladislavem Oklešťkem dementoval jakékoli změny v MUO, a to včetně změn personálních. Pokus o smírčí řešení ze strany ministra kultury byl také vysloven na jednání s partnery projektu SEFO na Olomouckém kraji dne 3. 4. 2019. Nic z toho, co zde ministr slíbil, ale nebylo následně dodrženo a na písemný dotaz ze strany MUO z 16. 4. 2019 ohledně ministrových slibů MUO neobdrželo žádnou odpověď, dne 18. 4. 2019 pak jen následovalo odvolání ředitele MUO z funkce.

MK ČR: Hlavní výtky proti bývalému řediteli Soukupovi (MUO):

MUO: Pan Michal Soukup je stále ředitelem MUO, protože odvolání ministrem kultury z funkce ze dne 18. 4. 2019 není z právního hlediska platné.

MK ČR: Veřejná zakázka na projekt SEFO z roku 2009 byla upravena tak, aby vyhovovala předem vybranému zájemci – arch. Sborwitzovi.

MUO: Předně je nutné podotknout, že v roce 2009 nebyl pan Michal Soukup ředitelem MUO. Na výtku ohledně veřejné zakázky na projekt SEFO z roku 2009 má MUO navíc jiný právní názor. Stanovisko MUO k tomuto bodu bylo vysvětleno v Námitkách k protokolu o výsledku veřejnosprávní kontroly na místě (čl. III.) ze dne 18. 2. 2019. Nejedná se o veřejnou zakázku na projekt, ale o veřejnou zakázku malého rozsahu na zhotovení architektonické studie SEFO, kterou pro MUO navíc s ohledem na tehdejší praxi administrovala renomovaná společnost PIIS, s. r. o., a to konkrétně na základě Mandátní smlouvy. Uvedenou veřejnou zakázku tedy zadával i vyhodnocoval třetí subjekt odlišný od MUO a legitimní průběh této veřejné zakázky je zaštítěn uvedenou společností. Tento fakt nebyl kontrolním orgánem MK vůbec reflektován, a to ani v citovaném protokolu o veřejnosprávní kontrole ani v rozhodnutí o podaných námitkách proti uvedenému protokolu.

MK ČR: Při aktualizaci této zakázky v roce 2017 dodal pan Sborwitz muzeu aktualizační dokumentaci den po zveřejnění výzvy, což znamená, že se musel o výzvě dozvědět s předstihem. Zvítězil i v následném výběrovém řízení, kdy byl jediným vyzvaným uchazečem.

MUO: S touto výtkou nelze souhlasit, neboť zcela opomíjí faktor autorských práv. Jednalo se o aktualizaci studie budovy SEFO, kterou zpracoval v roce 2009 architekt Sborwitz a v roce 2017 ji aktualizoval. Pokud by MUO zadalo aktualizaci další osobě, porušilo by práva duševního vlastnictví architekta Sborwitze a postupovalo v rozporu s právním řádem České republiky.

MK ČR: Ředitel Soukup přes opakovaná doporučení neudělal nic pro ukončení nevýhodné smlouvy s DI5, u níž hrozí českému státu značná škoda v případě soudního sporu.

MUO: S touto výtkou nelze souhlasit, neboť MUO má na situaci jiný právní názor, který reflektuje právě obsah zmiňovaného protokolu o veřejnosprávní kontrole, ve kterém je uvedeno a z následně uvedených právních analýz plyne, že již není možné odstoupit od předmětné smlouvy z důvodu nezískání finančních prostředků pro realizaci SEFO. MUO zbývá jako jediný legitimní důvod pro ukončení předmětného závazkového vztahu podstatná změna okolností. V daném případě by takovou podstatnou změnou okolností odůvodňující ukončení předmětné smlouvy o dílo bylo rozhodnutí o vypsání nové architektonické soutěže. O existenci této smlouvy MK vědělo a o jejím vypovězení se začalo hovořit až po ústním požadavku ministra kultury na uspořádání architektonické soutěže v listopadu 2018. Do této doby byla však tato smlouva dokladem vysokého stupně připravenosti projektu SEFO a zároveň součástí závazné dokumentace k připravovanému novému dotačnímu titulu – program 134 14 Péče o národní kulturní dědictví I. Pro český stát je tato smlouva naopak výhodná, neboť v případě jejího plnění bude cena za projektovou dokumentaci o několik milionů nižší a žádný soudní spor nehrozí.

MK ČR: Nikdy také nevysvětlil důvody, které ho vedly k předraženému nákupu parcel, které stály 5x více oproti dobové cenové mapě.

MUO: S touto výtkou nelze souhlasit, neboť tvrzení o údajném předraženém nákupu pozemků, které byly získány v letech 2007-2013, je zcela liché. Veškeré úkony související s jejich získáním byly činěny v úzké součinnosti s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, Ministerstvem financí, MK a Statutárním městem Olomouc. MUO disponuje veškerými kupními smlouvami, a to včetně souhlasů MK a doložek z Ministerstva financí povolujících nákup za danou kupní cenu. Přestože se poslední dvě parcely (č. 458 a 254) v roce 2009 nepodařilo vykoupit, mělo MUO tyto pozemky zajištěno pro budoucí areál SEFO prostřednictvím Smlouvy o výpůjčce a Budoucí kupní smlouvy. Také tyto parcely MUO po čtyřech letech řádně vykoupilo a má k tomu stejné doklady. Kromě toho je nezbytné konstatovat, že v průběhu přípravy SEFO spolupracovaly na jeho projektové žádosti tři projektové týmy MK, které byly spoluodpovědné za její podání v rámci Integrovaného operačního programu. Před vlastním podáním žádosti byl projekt SEFO, včetně předmětných parcel, zkontrolován MK a následně prošel bez jakýchkoli připomínek formálním hodnocením komise včetně Nejvyššího kontrolního úřadu, který smlouvy kontroloval v témže roce. Co se týče návrhu nákupu aktuální parcely, o níž MUO jedná s jejími majiteli již několik let, tak o tomto nákupu byl již před půl rokem informován ekonomický náměstek z MK, který její zakoupení doporučil. Také v tomto případě jsme podmínky jejího nákupu standardně předjednali na Ministerstvu financí, které se zvýšenou cenou souhlasí a v tuto chvíli se čeká na vyjádření MK.

Co se týká cenové mapy, tak ta je tvořena na základě realizovaných cen převodu nemovitostí. V daném případě však ve vzhledem k místu, kde se předmětné pozemky nacházejí (v blízkosti centra Olomouce), nebyl minimálně v posledních několika letech realizován převod vlastnického práva k samostatným pozemkům (s ohledem na charakter zástavby docházelo výhradně k převodům budov, kde je cena pozemku významně zkreslena). Taktéž tržní cena a cena dle cenové mapy se ve většině případů významně rozcházejí (není výjimkou, aby tržní cena mnohonásobně převyšovala cenu dle cenové mapy), jelikož cenová mapa s ohledem na to, jak je tvořena, nemůže reflektovat aktuální stav na trhu.

Není tedy pravdou, že by ředitel Michal Soukup (ve funkci 2013-2019) ani jeho předchůdce Pavel Zatloukal (ve funkci 1990-2013) cokoli zamlčeli, rovněž není pravda, že se jednalo o předražený výkup.

MK ČR: Co bude následovat:

U obou muzeí byli jmenováni dočasní správci a byly zahájeny kroky k vypsání řádných výběrových řízení. V případě MUO byl řízením instituce pověřen pan Ondřej Zatloukal, syn emeritního ředitele instituce pana prof. Pavla Zatloukala, tudíž nařčení o ohrožení muzea, jeho programu či celkového zrušení, je zcela liché.

MUO: Pro neplatnost odvolání ředitele MUO ministrem kultury z funkce ze dne 18. 4. 2019 je také neplatné rozhodnutí ministra kultury ze stejného dne, kdy pověřil dosavadního statutárního zástupce Ondřeje Zatloukala řízením MUO. Ze současné situace není možné odhadnout, jaký bude další vývoj MUO a jaké další kroky budou ze strany MK provedeny.

MK ČR: ZÁVĚR SHRNUTÍ:

Požadavek na odvolání ministra, tím že jedná zodpovědně, a tak jak mu ukládá zákon, může být vyvolán neochotou petentů seznámit se se skutečnými důvody odvolání nebo nedostatkem právního povědomí o komplexnosti celé situaci.

MUO: Otázka ochoty a neochoty petentů není na místě, protože spojení obou odvolání vyvolalo

v řadě následných reakcí médií i veřejnosti zkreslený dojem, že spáchané skutky (včetně dvou trestních oznámení a dalšího tehdy nespecifikovaného) byly učiněny oběma řediteli, což citelně poškodilo jak reputaci ředitele Michala Soukupa, tak bohužel i reputaci MUO. Dále MK nevzalo v potaz Námitky k protokolu o výsledku veřejnosprávní kontroly na místě ze dne 18. 2. 2019 a ani Přijatá opatření a žádost o sdělení informací pro další postup ze dne 4. 4. 2019, ani tyto nezpřístupnilo veřejnosti. MK se dále nikdy nesnažilo široké ani odborné veřejnosti řádně a v celé komplexnosti zdůvodnit svůj úmysl uspořádat architektonickou soutěž. Jediná veřejná debata, která se uskutečnila na toto téma v NG v Praze dne 18. 3. 2019, byla od počátku ze strany MK vedena velmi neprofesionálním způsobem, kdy nadto nebylo umožněno řediteli MUO na debatě vůbec vystoupit.

MK ČR: A. Oba ředitelé byli odvoláni na základě PRÁVNÍHO ROZBORU aktuálních výsledků kontrolní činnosti vykonávané v obou organizacích Ministerstvem kultury od roku 2017 a na základě ZÁKONNÉ POVINNOSTI každého konat, zjistí-li průkazně závažné skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin nebo jiný protiprávní čin (viz příloha č. I výsledky jednotlivých kontrol).

MUO: K tomuto bodu se nelze vyjádřit, protože Příloha č. I. není na webu MK k dispozici. Jinak zodpovězeno ve Shrnutí.

MK ČR: B. Není pravdou, že rozhodnutí ministra odvolat oba ředitele nepředcházela dlouhodobá analýza celkové situace v obou institucích: průběžně probíhalo vyhodnocování situace po stránce ekonomické, právní i personální, a to konkrétně od roku 2017 (viz. Příloha č. II: závěry a výsledky průběžných kontrol MK).

Odvolání obou ředitelů nebylo projevem žádné zvůle ministra kultury, ale bylo učiněno po zralé úvaze na základě právního rozboru tak, jak již bylo uvedeno výše. Předcházelo mu více jak dvouleté období analýz jednotlivých situací a opakovaných doporučeních oběma ředitelům. Sami zástupci muzea na svém webu píší, že „Ministr poslal do MUO auditory, takže vedení muzea se místo přípravy soutěže muselo věnovat zdůvodňování kroků, které učinilo za poslední dekádu.“ Tím sami potvrzují, že odvolání ředitele předcházela rozsáhlá jednání a pokusy ministerstva o smírčí řešení situace.

Bylo učiněno poté, co oba ředitelé neakceptovali jednotlivé výtky, nerespektovali doporučení a rozhodnutí kontrolních orgánů nebrali v potaz a zvůlí tak lze spíše nazvat jejich způsob jednání vůči zřizovateli. Společným jmenovatelem odvolání obou ředitelů tedy bylo vážné hazardování s právními předpisy, jejich nedodržování či porušování, v případě pana docenta Fajta zejména hrubé porušování rozpočtové kázně, řada hospodářských a manažerských pochybení a protiprávně uzavřená autorská smlouva. Vlastní právní důvody jsou obsaženy v samostatných dokumentech (viz. Příloha č. III. a IV.)

MUO: K tomuto bodu se nelze vyjádřit, protože Příloha č. II., III. a IV. není k dispozici. Jinak zodpovězeno ve Shrnutí.

MK ČR: C. Tvrzení o ohrožení institucí je záměrně klamnou a účelově vypuštěnou zprávou. Byla potvrzena kontinuita výstavních programů a plánů obou institucí (vyjma finančně nekrytých projektů, jak tomu může být např. u výstavy Giacometti v NGP). Na místo nového generálního ředitele NGP již byly zahájeny právní kroky k vypsání řádného výběrového řízení, v případě MUO byl řízením instituce pověřen statutární zástupce muzea pan Mgr. Ondřej Zatloukal, syn emeritního ředitele instituce pana prof. Pavla Zatloukala, tudíž nařčení o ohrožení muzea, jeho programu či diskontinuitě, je zcela liché.

MUO: Tato část týkající se MUO je zodpovězena v komentáři č. 5. Dále zodpovězeno v komentáři ke Tvrzení č. 6. Odstavec D se týká NG – proto MUO dále nekomentuje.

MK ČR: E. Odvolání ředitele Muzea umění Olomouc, pana Michala Soukupa:

Média již byla informována, že v případě pana ředitele Soukupa se jednalo zejména o fatální selhání při přípravě a řízení projektu SEFO v období od září 2018 do dubna 2019 a v té souvislosti možného protiprávního jednání, jehož se měl dopustit tím, že ignoroval výtky a zjištění kontrolních orgánů MKČR a aktivně nezjednal jakoukoliv nápravu ve věci ukončení smlouvy s architektonickým studiem DI5, kde hrozí českému státu značná škoda v případě soudní pře. Jaké konkrétní důvody zakládají podezření na možné protiprávní jednání vedení MUO? Podle právního rozkladu výsledku jednotlivých auditů mělo v MUO dojít k následujícím pochybením:

1/ Kontroloři objevili v dokumentaci návrh smlouvy architekta Michala Sborwitze na studii SEFO z roku 2009, který byl datován týden před vyhlášením zakázky. Veřejná zakázka, která pak byla vyhlášena, beze zbytku kopíruje tento návrh včetně finančních limitů. To znamená, že předmět i rozsah veřejné zakázky tak mohl být záměrně dopředu upraven tak, aby vyhovoval předem vybranému zájemci (dodavateli arch. Sborwitzovi), čímž byl jednoznačně porušen Zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Následující týden pak muzeum podepsalo s architektem Sborwitzem smlouvu na studii SEFO.

2/ Podobného porušení zákona se vedení muzea dopustilo znovu v roce 2017, když uveřejnilo výzvu na aktualizaci této zakázky. Stejný architekt jako v prvém případě dodal muzeu aktualizační dokumentaci jen den po zveřejnění výzvy, což je procesně nemožné, pokud by se o výzvě nedozvěděl s velkým předstihem od zadavatelů (vedení muzea). Čtyři dny po zveřejnění byla smlouva podepsána. I zde je zjevné, že mohlo dojít k porušení Zákona o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. a to tak, aby byl upřednostněn jeden jediný.

3/ A konečně, v následném výběrovém řízení z téhož roku 2017, které auditoři ministerstva posoudili rovněž jako zmanipulované, byl opět dopředu vítěz znám a žádný jiný uchazeč ani nebyl k předložení nabídky vyzván. Výběrové řízení podle dokumentace vyhrál opět arch. Sborwitz, který předložil vedením muzea prosazovaný Šépkův návrh.

4/ Ředitel Soukup dále ignoroval všechny výtky, vycházející ze zjištění kontrolních orgánů MKČR a přes doporučení ministerstva aktivně nezjednal jakoukoliv nápravu ve věci ukončení smlouvy s architektonickým studiem DI5, kde hrozí českému státu značná škoda v případě soudní pře. Přitom vlastní smlouva obsahuje ustanovení, kdy objednatel je oprávněn od smlouvy odstoupit v případě, že nedojde k poskytnutí státní finanční podpory na financování předmětné akce. Kontrolou bylo ověřeno, že MUO nikdy nevyzvalo dodavatele k plnění, a to přestože nebyl dodržen smluvní termín stavebního povolení na rekonstrukční práce (únor 2011). MUO po celou dobu účinnosti smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci SEFO, tj. posledních 9 let, nikdy nevyužilo žádnou ze zákonných a smluvních možností odstoupit od smlouvy, jejíž plnění nebylo schopno zajistit, a porušilo tím povinnost plnit určené úkoly nejhospodárnějším způsobem.

MUO: Projekt SEFO připravuje MUO od roku 2007 v úzké součinnosti s osmi ministry kultury (Pavel Dostál jej nepřímo inicioval) a vyvrcholením této přípravy bylo zařazení tohoto významného mezinárodního projektu do Programového prohlášení druhé vlády p. Andreje Babiše a následně do programu 134 14 Péče o národní kulturní dědictví I. (dále jen „PNKD“), který Usnesením č. 53 z 21. 1. 2019 (dále jen „Usnesení“) tato vláda schválila. Pokud by tedy ředitel Michal Soukup (funkční období 2013-2019), ale i jeho předchůdce Pavel Zatloukal (funkční období 1990-2013), při přípravě i řízení projektu SEFO „fatálně selhali“, tak by zcela logicky projekt SEFO nemohl dospět do současné fáze. Součástí výše označeného usnesení je mj. i Dokumentace programu PNKD č. 134 14, která obsahuje i projekt SEFO (podprogram 134V146) dle architektonické studie z roku 2009/2017, nicméně i v této situaci (projekt SEFO byl Usnesením vlády vzat na vědomí a ministr kultury byl pověřen zajištěním finančního krytí) Ministerstvo kultury, respektive pan ministr, však setrvává na provedení nové architektonické soutěže, aniž by tato změna byla během uplynulého šestiměsíčního období reflektována na úrovni vlády z pohledu předmětného Usnesení.

Přesně v den vydání Usnesení o programu PNKD byla v MUO zahájena veřejnosprávní kontrola, která během pouhých pěti dnů shledala pochybení ve dvanáctileté přípravě projektu. Ředitel MUO Michal Soukup s dostatečným předstihem ministra kultury i jeho ekonomického náměstka René Schreiera informoval o rizicích, která jsou spojena s ministrovým osobním rozhodnutím, tj. o prodražení celého projektu, prodloužení termínu zhotovení stavby, případných dalších soudních sporech kolem architektonické soutěže – soutěže o návrh s Českou komorou architektů a samotnými autory schválené studie. Na tuto problematiku se však MUO nedočkalo odpovědi, stejně tak ani na v pořadí již několikátý dopis ze 16. 4. 2019, kde pana ministra MUO žádá o součinnost při řešení složité problematiky SEFO tak, jak ji sám veřejně slíbil při jednání s hejtmanem Olomouckého kraje Ladislavem Oklešťkem v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR dne 26. 3. 2019.

Důvodem, pro který MUO žádalo o informace k dalšímu postupu je ten, že MUO mimo zjištění veřejnosprávní kontroly obdrželo ústní pokyn k vypořádání veškerých závazků se společností di5 architekti inženýři s.r.o. Nicméně pro to, aby mohlo MUO takový krok učinit, muselo získat písemný pokyn ze strany svého zřizovatele týkající se toho, že bude vypsána nová architektonická soutěž, což bylo dle provedených právních analýz a v souladu s výsledky výše označené veřejnosprávní kontroly, jedním z nejrelevantnějších důvodů pro ukončení předmětného smluvního vztahu s minimalizací potenciálních soudních sporů. Z výše uvedeného je však možné dovodit, že písemný pokyn k vypsání nové architektonické soutěže nebyl MUO vydán z důvodu, že takový postup nevede k naplnění výše zmíněného Usnesení Vlády a Dokumentace programu 134 14 Péče o národní kulturní dědictví I. Blíže si MUO dovoluje odkázat na dopis ze dne 25. 3. 2019, který byl adresován ministerskému předsedovi Andreji Babišovi a dalším pěti ministrům včetně pana ministra kultury. MUO však na tento dopis dosud neobdrželo žádnou odpověď. MUO v této situaci nemůže s ohledem na výše uvedené ukončit smluvní vztah s di5 architekti inženýři, s. r. o., aniž by došlo k potencionálnímu porušení právních předpisů a péče řádného hospodáře. Lze uzavřít, že v současnosti nehrozí žádná, natož velká škoda a pokud nebude vypsána nová architektonická soutěž, tak ani žádná škoda (vyjma zmeškaného času a sil) nevznikne.

MK ČR: 5/ Ředitel Soukup dále nikdy nevysvětlil legitimní důvody, které by ho vedly, stejně jako jeho předchůdce prof. Zatloukala, k předraženému nákupu parcel pro budoucí SEFO. Ve svém jednání chtěl navíc pokračovat i nadále (viz Výzva ministrovi kultury z března 2019 se žádostí o výkup poslední parcely za částku o tři miliony Kč vyšší, než stanovil znalecký posudek). Tvrzení vedení MUO, že lukrativní parcely uprostřed historické Olomouce „prostě tolik stojí“ nemůže obstát, jedná-li se o nákup z veřejných prostředků. Pro pochopení: Průměrná nákupní cena za m² parcely č. 458/254 v roce 2013, kterou muzeum pro budoucí stavbu zakoupilo, činila 24.000 Kč za metr čtvereční. Podle tehdejší cenové mapy ale průměrná cena obdobných pozemků v historické zástavbě Olomouce činila maximálně 5.000 Kč za m², tedy pětkrát méně. Svým neuváženým jednáním a vydáním této informace veřejnosti zapříčinili, že stát musel vykupovat jednotlivé pozemky několinásobně dráže na úkor zisku jednotlivých spekulantů v oblasti realit. Ono podezřele nevýhodné a nelogické jednání obou bývalých ředitelů je nyní předmětem šetření ze strany orgánů činných v trestním řízení.

6/ Právní vady mohla obsahovat samotná žádost o evropskou dotaci na projekt SEFO, neboť v době, kdy muzeum žádalo o evropské prostředky, nevlastnilo celý pozemek pro projekt (pouze dílčí parcely). Tímto jednáním tak mohli dotčené orgány uvést v omyl, což vykazuje znaky podvodného jednání podle Trestního zákoníku.

7/ Namísto konkrétních kroků v další přípravě projektu SEFO se aktivita vedení MUO v posledních měsících soustředila takřka výhradně na snahu bojkotovat legitimní požadavek MKČR na vypsání řádné veřejné architektonické soutěže, a to jeho bagatelizací, argumentací o nepotřebnosti, výhrůžkami růstu nákladů a soudním řízením s těmi, které vedení muzea dlouhodobě prosazuje jako jediné možné dodavatele projektu (viz body č. 1-4 výše).

MUO: Tyto důvody musí MUO taktéž odmítnout, a považuje je za zcela mylné, a to z důvodů uvedených výše v odpovědi ohledně nákupu parcel, cenové mapy a dalších.

MK ČR: Následující přehled uvádí pro pořádek ještě výběr 7 mediálních nepřesností i vědomých nepravd, šířených do médií zástupci Muzea umění Olomouc:

MUO: Hodnocení MK tzv. mediálních nepřesností a vědomých nepravd rozdělených na „polopravdy“, „výmysly na hranici poplašné zprávy“ apod. MUO nebude pro neprofesionální způsob komunikace komentovat.

Příspěvek Vyjádření MUO k právním důvodům odvolání ředitele MUO uváděným v tiskové zprávě MK ČR pochází z Artalk.cz

„Myslím, že naše argumentace byla výmluvná a že jsme vyvrátili všechny ty nesmysly a lži šířené ministerstvem kultury na adresu Muzea umění Olomouc a jeho vedení,“ prohlásil po dnešním jednání poslaneckého Podvýboru pro kulturu bývalý ředitel Muzea umění Olomouc Pavel Zatloukal, který na jednání zastupoval nemocného ředitele Michala Soukupa.

Kromě členů Podvýboru pro kulturu se slyšení zúčastnili také odvolaný generální ředitel Národní galerie Praha Jiří Fajt a ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD).

„Jednání ukázalo, že pan ministr Staněk má velké problémy s komunikací, což je u ministra dost podstatná vada. Pokud bych měl vypíchnout jednu věc, tak z diskuse jednoznačně vyplynulo, že ministr Staněk požadoval po řediteli Michalu Soukupovi nevratné právní kroky, ale nebyl schopen mu dát tento příkaz písemně, přestože jej o to ředitel Soukup žádal. Právníci i auditoři totiž ředitele Soukupa upozornili, že bez písemného zadání nemá nic podnikat. Pokud by splnil bez písemného zadání ministrovy požadavky, tak by jej další finanční kontrola obvinila, že nepostupoval s péčí řádného hospodáře,“ uvedl Pavel Zatloukal.

Příspěvek Vyjádření Pavla Zatloukala k dnešnímu jednání na Podvýboru pro kulturu PSP ČR pochází z Artalk.cz

Ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) na dnešním ranním jednání sněmovního podvýboru pro kulturu nově vytkl Národní galerii Praha (NGP) například externí právní smlouvy za zhruba 6,3 milionu korun. Po jednání se setkal na ministerstvu kultury se zástupci petice, jež vyjadřuje nesouhlas s odvoláním ředitelů NGP Jiřího Fajta a Muzea umění Olomouc (MUO) Michala Soukupa a kterou podepsalo necelých 500 lidí. Staněk jim přislíbil, že do konce května zřídí odbornou radu a do konce června bude vypsáno výběrové řízení na nové ředitele. V druhé polovině letošního roku by podle něj mohly instituce mít nové vedení. Situací kolem ministra kultury se bude dnes odpoledne zabývat i užší vedení ČSSD.

Staněk na jednání podvýboru upozornil na nové skutečnosti, mimo jiné problémy kolem externích právních smluv, které NGP uzavírala za zhruba 6,3 milionu korun, i na další kontrakty. Odvolání Fajta obhajoval tím, že po zjištění, že „došlo s největší pravděpodobností k protiprávnímu postupu při uzavření licenční smlouvy“, měl povinnost konat. Podvýbor přijal usnesení, kterým vyjadřuje pochybnost o adekvátnosti a důvodnosti postupu ministra a žádá Staňka o transparentní obsazení pozic ředitelů.

Poté se Staněk sešel se zástupci petentů. Kromě termínů ohledně výběrového řízení se ministr zavázal k tomu, že bude pokračovat v otázce zřizování správních rad, které by stály mezi ním a samotnou institucí a korigovaly podobná řešení do budoucna. Novinářům to řekla ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová.

Pokud by ministr nedodržel termíny zřízení odborné rady a vypsání výběrového řízení, budou petenti znovu usilovat o jeho rezignaci. Autoři druhé petice s téměř 6000 podpisy chtějí okamžitou Staňkovu rezignaci. Podle nich je současný ministr zdiskreditován, nemá důvěru umělců a není považován za partnera pro jednání.

Podle pirátských poslanců je odvolaný ředitel NGP Fajt odborník s velkým mezinárodním renomé. Pokud ale panují pochybnosti o hospodaření galerie, je třeba je prošetřit, řekl Mikuláš Ferjenčík. Stejně jako šéf poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek kritizoval výběr Fajtova dočasného nástupce Ivana Morávka, jenž dříve byl generálním ředitelem firmy Penam Slovakia z holdingu Agrofert, který v minulosti vlastnil premiér Andrej Babiš (ANO). Lidovci kritizovali zejména odvolání ředitele olomouckého muzea Soukupa.

Podle místopředsedkyně Starostů a nezávislých (STAN) Věry Kovářové na dnešním jednání sněmovního podvýboru pro kultury zazněly od Staňka spíše zástupné argumenty. Za Fajtova působení v NGP se podle ní významně zvýšily tržby a návštěvnost, takže po odborné stránce byla galerie vedena dobře.

Staněk v polovině dubna odvolal Fajta a Soukupa po kontrolách v jimi vedených institucích. Na Fajta i dva bývalé ředitele MUO Soukupa a jeho předchůdce Pavla Zatloukala podal trestní oznámení: na Fajta kvůli autorské smlouvě na 1,2 milionu korun či kvůli dlouhodobým nájemním smlouvám uzavíraným NGP, u ředitelů olomouckého muzea se oznámení týká prověření nákupu předražených pozemků v minulosti.

Příspěvek Do konce roku by NGP a MUO mohly mít nové vedení, slibuje Antonín Staněk pochází z Artalk.cz

Americký teoretik a kritik architektury Aaron Betsky v ČR / 15. – 17. 5. 2019

Ve dnech 15.–17. května 2019 navštíví Českou republiku významný teoretik, historik a kritik architektury Aaron Betsky. Ve středu přednese přednášjku v pražském CAMP – Centrum architektury a městského plánování, ve čtvrtek přednášku v Domě umění města Brna na téma své poslední knihy Making it Modern a v pátek se zúčastní diskuse se studenty na Fakultě architektury TUL v Liberci. Betsky navštíví Čr podruhé od roku 2012, kdy zde přednášel o genderu, sexu a architektuře.

Aaron Betsky v devadesátých letech publikoval dvě průlomové knihy: Building Sex a Queer Space. Současně se kriticky věnoval palčivým problémům současnosti, jako byl fenomén urban sprawl nebo vytěžování přírodního dědictví soudobou urbanizací. Věnoval se tvorbě předních architektů a architektek, jako byl Frank O’Gehry, Zaha Hadid nebo studia Miller Hull Partnership či Norihiko Dan and Associates. Zabývá se také holandskou moderní a současnou architekturou. Mezi jeho další významné knihy úpatří Architecture Must Burn! (2000) a Out There: Architecture Beyond Building (2008). V roce 2008 byl hlavním kurátorem 11. Bienále architektury v Benátkách s tématem Architecture Beyond Buildings (Architektura je víc než stavby). Do roku 2014 byl ředitelem Muzea umění v Cinncinati a od roku 2014 je děkanem Školy architektury v Taliesinu (School of Architecture at Taliesin), která naavazuje na slavnou školu Franka Lloyd Wrighta. V českém prostředí přispěl do katalogu výstavy Prostory touhy: Je architektura sexy? (2016) a do tematického čísla časopuisu ERA 21 o architektuře a urbanismu kampusů (2018).

V České republice vystoupí ve středu 15. května 2019 v 18 hodin v pražském CAMP s přednáškou na téma Beyond buildings: Rethinking architecture (Víc než stavby: Přehodnocování architektury). Hned následující den 16. května 2019 v 18 hodin vystoupí v Domě umění města Brna s přednáškou Making it Modern (Dělání modernity) a v pátek 17. května 2019 v 11 hodin vystoupí v diskusi se studenty na TUL v Liberci s názvem Architecture must burn! (Architektura musí hořet!).

Přehled akcí:

Praha: https://www.facebook.com/events/291045478487241/
Aaron Betsky – Víc než stavby: Přehodnocování architektury
Nepotřebujeme už víc staveb. Potřebujeme přehodnotit, nově využít a nově zabydlet stavby, které máme. Architektura by neměla být otázkou zastavování, ale zpochybňování, rozšiřování „odstavování“. Je pro to environmentální důvod: nemůžeme si dovolit mrhat neobnovitelnými zdroji a půdou, abycom vytvářeli nové budovy. Musíme si také uvědomit, že to, co v moderním světě vytváří náš domov, už nejsou stavby, která nás uvězňují uvnitř, ale spíše obrazy, formy a prostory, které nám umožňují být aktivními hráči a zaujmout kritickou pozici v naší společnosti. Přednáška představí nedávné pokusy vysvětlit náš moderní svět prostřednictvím odpovědí, které buď poskytuje disciplína a poznání souznějící s architekturou, nebo odpovědí na problémy architektury.
Úvod přednášky Ladislav Zikmund-Lender

Brno: https://www.facebook.com/events/595062240968094/
Aaron Betsky – Dělání modernity
V míčovně, kde byla vyhlášena Francouzská revoluce, na vídeňské Ringstrase, v dílnách Anglie a na místech, které změnily Spojené státy americké v demokratickou zemi, vznikl koncept otevřeného prostoru. Byl to nový fenomén: abstraktní, tvořený geometrií a technologií a využívaný novou střední třídou. Postupem času dal modernistický prostor vzniknout novému stylu a způsobu stavění, jemuž jsme začali říkat modernismus. Přednáška se vrátí ke kořenům a okolnostem vzniku modernistického prostoru, popíše jeho rozšíření a postupnou krystalizaci a ukáže, jak pronikl do našich životů v globálním měřítku. Nakonec bude hledat odpověď na to, zda moderní prostor stále existuje, a pokud ano, kde a jak.
Úvod přednášky Ladislav Zikmund-Lender

Liberec: https://www.facebook.com/events/620218511738702/
Aaron Betsky – Architektura musí hořet! Diskuse o architektuře, kritice a vzdělávání
Musíme vidět architekturu jako způsob chápání, experimentování a změnou naší fyzické reality. Potřebujeme nový prostor svobody a představivosti a musíme architekturu chápaat jako takové prostředí, které potírá svět bez řádu a bez hodnot, který jsme tak necitlivě vytvořili. Diskuse s teoretikem, kritikem a děkanem Školy architektury v Taliesinu Aaronem Betskym.
V angličtině bez překladu. Moderuje Ladislav Zikmund-Lender

Příspěvek TZ: Americký teoretik a kritik architektury Aaron Betsky v ČR pochází z Artalk.cz

Vernisáž výstavy Linda Čihařová, Richard Kočí: Osídlená abstrakce / Galerie kritiků / Praha / 14. 5. 2019 v 18:00

Příspěvek 14. 5. 2019 / Vernisáž výstavy Linda Čihařová, Richard Kočí: Osídlená abstrakce pochází z Artalk.cz

Ľudmila Machová: TRANSFORMÁCIE / Kurátori: Marianna Brinzová a Andrej Jaroš / Flatgallery / Bratislava / 5. 4. – 1. 5. 2019 

Foto: Michal Huba

Příspěvek Ľudmila Machová vo Flatgallery pochází z Artalk.cz

Ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) nepředpokládá zákonné změny v nynější struktuře památkové péče. Při dnešních sněmovních interpelacích řekl, že ministerstvo by mělo dodržet plán a návrh nového památkového zákona předložit vládě do konce září.

„Ministerstvo kultury při tvorbě návrhu zákona o ochraně památkového fondu vychází ze stávajícího modelu výkonu veřejné správy v oblasti památkové péče,“ odpověděl Staněk na dotaz Piráta Lukáše Černohorského, zda návrh povede ke zjednodušení, a tedy zrušení takzvané dvojkolejnosti památkové péče.

Ministr připomněl nynější stav, kdy státní správu vykonávají zejména obecní úřady s rozšířenou působností a krajské úřady, kontrolu má na starosti památková inspekce a odbornou složkou je Národní památkový ústav. „Ministerstvo kultury tedy nepředpokládá změnu originální struktury památkové péče ani zřízení nových úřadů v oblasti památkové péče,“ dodal.

V minulém volebním období narazil ve Sněmovně s návrhem nového památkového zákona tehdejší ministr Daniel Herman (KDU-ČSL). Část poslanců předloze vyčítala právě mimo jiné to, že nepřináší systémové změny, a naopak zachovává nynější koncepci a neřeší kritizovanou dvojkolejnost památkové péče.

Příspěvek Staněk nepředpokládá změny v nynější struktuře památkové péče pochází z Artalk.cz

Teoretik designu Roman Novotný navazuje ve svém příspěvku na komentář Kláry Pelouškové, který byl věnován „human-centered designu“, tedy designu zaměřenému na člověka. Peloušková ve svém textu argumentuje, že potřeby uživatelů a na ně navázané uvažování o designu do velké míry podléhají principům ekonomické využitelnosti a trhu. Novotný se ale v reakci snaží „human-centered design“ uchopit jako určitou strategii v širokém slova smyslu a zaměřit se i na jiné než lidské aktéry, podle jejichž kritérií jsou procesy v současném světě navrhovány a plánovány. Uživatel totiž „není definován svojí (lidskou, nebo jakoukoliv jinou) podstatou, ale aktérstvím a tím, že je možné na něj ukázat,“ píše Novotný.

Jaká je hegemonie designu zaměřeného na člověka

Ernesto Laclau a Chantal Mouffe píšou: „Althusser říkával, že za Platónovou filosofií je řecká matematika, za racionalismem sedmnáctého století galileovská matematika a za Kantovou filosofií newtonovská teorie.“^[1]

Političtí filosofové hlásící se k postmarxismu tím myslí, že každá podstatná změna ontického obsahu nějaké výzkumné oblasti jde ruku v ruce se změnou ontologického paradigmatu. Jinými slovy, existuje zpětná vazba mezi tím, jakým objektům přisuzujeme objektivní existenci (jsme schopni je myslet) a obecnými ontologickými kategoriemi. Když tuto poněkud abstraktní teorii vztáhneme k příkladu uváděném Laclauem a Mouffe, je v současnosti a v kontextu dnešní společnosti ovládané informačními technologiemi nemožné artikulovat jakoukoliv marxistickou politickou strategii v duchu jejich původních ontologických paradigmat – tj. hegelovského a naturalistického. Realita je dnes úplně jiná a obsah pojmů jako třída nebo výrobní prostředky se diametrálně (byť v lecčems možná nedostatečně artikulovaně) liší, či jsou tyto pojmy spojovány s minulými totalitárními režimy.

Skrze tento lehce komplikovaný úvod chci v určité rovině navázat na kritiku „human-centered designu“ (HCD) z článku Kláry Pelouškové. Nejdříve chci podotknout, že HCD považuji za velmi validní a přínosný přístup, který sám využívám. Od jeho počátků spojených se jménem teoretika Donalda Normana po jeho zevrubnou a několikanásobnou konceptualizaci mezinárodní firmou IDEO prošel design zaměřený na člověka řadou změn. Dnes lze HCD aplikovat v různých škálách od malých start-upů či neziskovek po nadnárodní korporáty, a pokud jej využijete, výsledky se zaručeně dostaví. „Design zaměřený na člověka vám teď může pomoci zlepšit život lidí žijících za méně než 2 $ na den,“ píše se v jedné z obecnějších příruček od IDEO.^[2]

HCD, human-centered design, Hear-Create-Deliver – designový proces, který se stal v mnoha odvětvích businessu i veřejné sféry mantrou (především v zahraničí) a v mnoha ohledech se konceptualizoval s různým počtem kroků, ať už je to dvojitý diamant od Design Councilu, či stanfordský přístup a mnohé další. Všechny mají až na maličkosti společný průběh – poznání problémů a potřeb cílové skupiny uživatelů pomocí často sociologických metod, analýza dat prostřednictvím person či empatické mapy, ideační a prototypovací fáze tvořící spolu s uživateli 3D modely, mock-upy nebo wireframy řešení, a nakonec fáze testování, na jehož základě se prototyp upraví. A samozřejmě, je třeba iterovat (tj. vracet se v procesu stále na začátek a zjišťovat, zda výsledné řešení nezastarává, nevyvíjí se cílové skupiny atd.). Design je inkluzivní i exkluzivní v ten samý okamžik a není možné v procesu myslet na všechny sociální skupiny. Samotným designováním možná i nějakou skupinu vytvoříme, protože bude svou nezjištěnou povahou z užívání služby či produktu vyloučena.

Designér v tomto případě není géniem jdoucím za voláním své intuice, není Dieterem Ramsem, ba ani Stevem Jobsem, je průvodcem vedoucím uživatele od popisu problému až k tomu nejlepšímu řešení, které ale rovněž nepřichází od něj, ale od uživatelů samotných. Není pochyb o tom, že HCD je přístup přinášející demokratizaci, a kdyby jej veřejná sféra v České republice zaznamenala, možná bychom se časem i dočkali adekvátních a odpovídajících služeb kupříkladu České pošty.

Na druhou stranu ale HCD v mnoha ohledech (možná i ze své velmi demokratické podstaty) replikuje dominantní socioekonomické modely a často navzdory všem narativům o inovativnosti pouze potvrzuje status quo. Klára Peloušková vedle toho píše, že „[d]nes už sice HCD nestojí na abstrakci a průměru, zacílení designu na jednotlivce jde však ruku v ruce s hyperindividualizací marketingu, distribuce a spotřeby, na níž je dnešní trh do velké míry založen. Zpětnovazebné algoritmy, které na základě našich předchozích voleb utváří naše digitální spotřebitelské já, jsou jádrem HCD a zároveň motorem konzumerismu. Člověk se v tomto modelu stává cennou informací s exaktní hodnotou, již lze velmi efektivně zpeněžit. Jinak řečeno: existuje důvod, proč je design „human-centered“.

Dominance designu zaměřeného na člověka způsobila, že momentálně existujeme ve virtuální sféře nad světem, nad planetou a přírodou, která ale v designovém procesu nemá místo, přestože ji my i vlivem designu spotřebováváme. Čím je ale způsobena tato aktuální dominance? Tím se vracíme zpět k úvodnímu odstavci. Na co narážím, a Klára to rovněž zmiňuje, je problém hegemonie HCD. Pokud se dnes řekne design, vybaví se nám automaticky HCD, sociologický výzkum, uživatel jako člověk, prototypování, weby, peníze a další. Laclau a Mouffe tomuto říkají řetězec ekvivalencí. Různé řetězce tvoří danou hegemonii, a to výhradně diskurzivně. Podívejme se například na pojem socialismus, jeho řetězec ekvivalencí v našem kontextu je politický útlak, perzekuce, nesvoboda, vláda jedné strany apod. Z toho důvodu postmarxisté v rámci budování jakéhokoliv budoucího levicového projektu říkají – a propůjčují si k tomu Husserlovu terminologii –, že je nutné pojmy a koncept marxismu reaktivovat pro dnešní realitu.

Protože je podle mého názoru design pořád hlavně hybatelem nějaké změny a řešitelem problémů, domnívám se, že stejně tak my, designéři nebo teoretici, bychom si dnes tváří v tvář největším problémům současnosti měli položit několik závažných otázek o tom, jestli je naše pojetí designu odpovídající. Dokážeme se dnes vypořádávat s novými konflikty mezi cloudovými platformami a národními státy vyvěrajícími z kolizí tradiční horizontální politické geografie a té vertikální, nazývané Benjaminem Brattonem jako „Stack“? Jsme schopni uchopit v rámci přemýšlení o designu fakt, že z kódu vytvořeného člověkem emergentně vznikne jakási cizí racionalita a dva facebookoví boti si vytvoří vlastní komunikační jazyk? A snad i největší problém současnosti – klimatickou změnu – již nemůžeme dnes řešit v rámci mikroskopických designových procesů.

Co to ale znamená reaktivovat design a jeho pojmy? Výše zmiňovaný Benjamin Bratton (a nejen on) říká, že považovat za uživatele pouze člověka může být v mnoha ohledech špatné. V rámci „Stacku“ a jeho asambláží může pro Brattona být uživatelem cokoliv, co je opatřeno adresou, adresa (představme si ji klidně jako klasickou IP adresu) je ontickou prerekvizitou, podmínkou existence. Adresovatelní tak mohou být lidé stejně jako zvířata, stroje (chytrá auta a obecně to, co dnes chápeme jako periferie tzv. internetu věcí) nebo umělé inteligence (boti). Lze například považovat za uživatele i klimatický proces? Uživatel není definován svojí (lidskou nebo jakoukoliv jinou) podstatou, ale aktérstvím a tím, že je možné na něj ukázat. Takový pohled vycházející z ploché ontologie sice zdánlivě sesazuje člověka z výsostné pozice uživatele, na druhou stranu ale rozšíření uživatelské obce, s níž lze designovat, může být pro člověka cestou, jak se naučit pracovat se změnami klimatu tím způsobem, že se jim bude snažit porozumět na daleko materiálnější úrovni.

Znovupromýšlení pozice uživatele může být prvním krokem k reaktivaci designu. Nejde ale jen o uživatele, náš svět potřebuje i novou metodologii, která by počítala s daleko širšími škálami, než je firma, nebo dokonce stát. Současně lze promýšlet vůbec prostory a kontexty, v jejichž rámci designujeme. HCD přineslo do oblasti designu pragmatickou složku procesu, v němž je na začátku identifikace problému a na druhé návrh řešení. Jaké problémy ale máme řešit, jakým způsobem a s čí pomocí, to je jsou otázky, které bychom si dnes měli pokládat.

^[1] LACLAU, Ernesto a Chantal MOUFFE. Hegemonie a socialistická strategie: za radikálně demokratickou politiku. Praha: Karolinum, 2014.

^[2] HCD: design zaměřený na člověka: soubor nástrojů. 2. vyd. Brno: Flow, 2013, s. 15.

Ilustrační obrázek: Reliéfní mapa města Bassano del Grappa, zdroj: pxhere.com

Příspěvek Jaká je hegemonie designu zaměřeného na člověka pochází z Artalk.cz

Lucia Tallová / I’m the Land, You are the Sea / SODA Gallery / Bratislava / 18. 4. – 10. 5. 2019 

Foto: Adam Šakový

Příspěvek Lucia Tallová v Galérii SODA pochází z Artalk.cz

Prague Biennale Projekt: Magic Carpets 2019 KOMPILACE SKUTEČNOSTÍ / Praha / 10. 5. 2019

Magic Carpets je evropská kreativní platforma tvořená třinácti organizacemi z třinácti zemí EU, včetně Nadace Prague Biennale. Smyslem projektu je realizace výměnných pobytů umělců a jejich zapojení do lokálních kulturních aktivit spolu s místními umělci a komunitami.

Projekt se zaměřuje na zviditelnění mladých talentů a podporu začínajících umělců a kurátorů, kteří pracují v oblasti sociálně angažovaného a společensky odpovědného umění.

Nadace Prague Biennale letos vyslala do zahraničí Jiřího Suchánka, který odjede do rakouského Openspace.Innsbruck a umělecké duo ​COSA.CZ – Markéta Mráčková a Barbora Šimonová absolvují uměleckou rezidenci v Rustavi v Gruzii pořádanou Centre of Contemporary Art, Tbilisi.

Druhý ročník projektu v Praze je koncipován jako série menších výstav a akcí, které současně proběhnou ​od 24. května do 8. června 2019​ na čtyřech místech:

Kampus Hybernská Jedna dva tři Gallery, Petrohradská kolektiv Kasárna Karlín (A)VOID Floating Gallery

Jaký druh reciprocity je charakteristický pro vztah mezi veřejným a soukromým? Jakým způsobem prostor formuje denní rituály jeho uživatelů? Jakou roli plní umění ve veřejném prostoru? Jak vznikají monumenty a manifestace kolektivní paměti?

Koncepce kurátorky Elis Unique vychází z článku Anselma Franke ​Magic Circles pro Manifesta Journal 7 z roku 2009, kde známý německý kurátor píše: ​“(…) prostory vytvářejí zóny kontaktu mezi subjekty a „světy“. Scénáře, které tento kontakt formulují, předurčují své aktéry (jako zákazníky, návštěvníky, pasažéry) prostřednictvím generických fantomových profilů, čímž se vytvářejí subjektivní kouzelné kruhy, které čekají, jako negativní formy, aby se vyplnily. “ Vstupem do těchto prostorů zprostředkování, jenž jsou zároveň jazykovým systémem a obrazovým prostorem, ztělesňujeme scénáře, určené dnešním geopolitickým mocenským uspořádáním.

Proslulý dánský architekt Jan Gehl říká, že veřejný prostor by měl poskytnout lidem příležitost pro setkávání se a denní aktivity, možnost si užít společnosti jiných lidí, poznat jejich názory a jednání v rozličných situacích. Ale domnívá se, že moderní města upřednostnila praktickou a obslužnou stránku na úkor kvality lidského života. Možná proto ho často vnímáme jako tranzitní prostranství, které často míjíme zrakem, aniž bychom čerpali potěšení z přítomnosti našich spoluobčanů či vnímali městské dispozice jako místo pro seberealizaci.

Výzvou projektu pro letošní ročník je nabídnout několik pohledů na rozhraní mezi veřejným a soukromým, osobním a sdíleným prostorem – místem i mentálním rozpoložením, a pokusit se o to vnímat město jako obrazový prostor a jazykový systém, který do jisté míry programuje naše životy.

Rezidenční čtyřicetidenní pobyt v Praze absolvuje audiovizuální umělec italského původu, žijící a pracující ve Vídni, ​Benjamin Tomasi​. Jeho tvůrčí praxe často vychází z uměleckého výzkumu lokálního socio-kulturního kontextu a je inspirovaná situacionismem. Často používá sociologických postupů, jako je shromažďování individuálních výpovědí a příběhů. V rámci zvoleného tématu ho zajímá transfer mezi fyzickým veřejným prostorem a digitálním prostředím, fenomén ​fake news či anonymita a prefabrikované formy komunikace v digitálním prostředí.

Zúčastnění umělci​: Benjamin Tomasi, Milan Mikuláštík, Jolana Havelková, Darina Alster feat. Mothers Artlovers, Michal Kindernay feat. Deana Kolenčíková, Tereza Bonaventurová, Pavel Karous, Ateliér Intermédií FAVU VUT pod vedením Pavla Sterce a další.

Záměrem projektu je zapojit do uměleckého dění obyvatele vybraných lokalit a společně s nimi se pokusit odpovědět na otázky podob a využívání veřejného i osobního prostoru. Nepůjde nám ani tak o to, aby se umění dostalo blíže k lidem, spíše budeme chápat umění jako katalyzátor diskuse, případně jako impuls k občanskému jednání. Z tohoto důvodu je v​elký důraz kladen na ​doprovodný program​, který zahrnuje workshopy, veřejné debaty, autorské čtení, performance, happeningy, koncerty či promítání filmu. Kompletní program akcí na ​https://www.magiccarpets.cz/program​.

Dvoudenní mezioborové sympozium se uskuteční ​27. a 28. května 2019 v Kampusu Hybernská. Nabídne zajímavé podněty studentům humanitních a uměleckých oborů k přemýšlení o podstatě veřejného prostoru a možnostech, jak zlepšit jeho kvalitu. Hlavními tématy sympozia budou obrazový prostor a jazykový systém města a s tím spojený řad, vizuální smog, pražská koncepce tvorby veřejných prostranství, aktuální situace umění ve společenském životě, management kulturních institucí, umělecká díla ve veřejném prostoru, fenomén městských komunit v kontextu současného umění a kulturní politika evropského společenství.

Příspěvek TZ: Prague Biennale Projekt: Magic Carpets 2019 pochází z Artalk.cz

David Koller Band & Bára Poláková, Tata Bojs a další hudebníci vystoupí v pondělí 20. května od 18 hodin v proluce Muzea umění Olomouc na koncertu podporující petici www.nekulturniministr.cz. Unikátní prostor, který byl více než půl století pro veřejnost uzavřen, ožije protestem proti počínání Antonína Staňka na postu ministra kultury České republiky.

Ještě nikdy v polistopadové historii se žádný ministr nechoval tak nepřátelsky k institucím, které ministerstvo kultury zřizuje, jako právě Antonín Staněk. Tento protestní koncert je vyjádřením vůle po jeho odvolání z důvodu nekompetence a selhání ve funkci nejvyššího vládního představitele pro oblast kultury. „Politická zvůle, kam oko dohlédne! Když to člověk zažije na vlastní kůži, tak ví, kolik energie se musí na spravedlivý boj použít, aniž by měl záruku, že to dobře dopadne! Podporuji zaměstnance olomouckého Muzea umění! Cítím s Vámi!“ napsala pěvkyně Dagmar Pecková, která bude jednou účinkujících.

Kromě Dagmar Peckové přijedou podpořit Muzeum umění Olomouc, autory petice z Centra pro současné umění DOX i všechny příznivce kultury tyto kapely
a interpreti:

Tata Bojs
ASPM Jana Spáleného
David Stypka & Bandjeez
Nylon Jail
David Koller Band & Bára Poláková

Koncert zahájí ředitel DOX Leoš Válka a v jeho průběhu vystoupí s krátkými projevy další známé osobnosti z řad signatářů petice.

Velké poděkování patří kapelám, které odehrají koncert v Olomouci bez nároku na honorář. Navíc někteří účinkující museli kvůli narychlo zorganizované akci měnit již dohodnutý program. Náklady na financování technické podpory neponese Muzeum umění Olomouc, ale sponzoři i někteří zaměstnanci Muzea umění.

Vstup na koncert bude zdarma.

Příspěvek Sbohem, pane ministře – koncert na podporu petice za odvolání ministra Antonína Staňka pochází z Artalk.cz

Vasil Artamonov, Štěpán Brož, Jakub Dvořák, Marie Fiedlerová, Martin Gračka, Tomáš Hlavenka, Veronika Kubátová, Vojtěch Luksch, Katarína Maceňková, Šárka Pelikánová, Kateřina Rafaelová, Anna Straková, Přemysl Procházka / Ateliér malířství 1 Fakulty výtvarných umění VUT v Brně / Revitalizace / Kulturní a řemeslný prostor ZNAK / Praha / 4. 4. – 24. 4. 2019

Foto: Peter Fabo

Příspěvek Ateliér malířství 1 FaVU VUT v Galerii Znak pochází z Artalk.cz

Kryštof Strejc / Guči Tuning / kurátor: Viktor Čech / Karlin Studios / Praha / 29. 3. – 5. 5. 2019

Foto: Tomáš Souček

Příspěvek Kryštof Strejc v Karlin Studios pochází z Artalk.cz

XAO – ILUSTRACE/ GRAFIKY/ KNIHY / Photogether gallery / Zlín / 31. 3. – 4. 5. 2019

Příspěvek XAO – ILUSTRACE/ GRAFIKY/ KNIHY ve Photogether gallery pochází z Artalk.cz

Přednáška Aaron Betsky: Making It Modern / Dům umění města Brna / Brno / 16. 5. 2019 v 18:00

Příspěvek 16. 5. 2019 / Přednáška Aaron Betsky: Making It Modern pochází z Artalk.cz