Jiří Kuděla / Chce zmizet, ale nezmizí / Galerie Millennium / Praha / 15. 5. – 9. 6. 2019
Výstava ostravského malíře Jiřího Kuděly Chce zmizet, ale nezmizí, je komorním nahlédnutím do tvůrčí dílny, jejíž obsahovou platformou je podobizna, respektive figura. K vidění je v malostranské galerii Millennium od 15. 5. do 9. 6. 2019.
Formální ukotvení klasických výtvarných žánrů je autorem podrobováno reduktivním i transpozičním přístupům. Výsledný obraz tak může být materiálovou variací odkazující k informelním principům nebo se jeví jako nehmotná stopa polarizovaného světla. Bravurní charakter finálních realizací Kudělových maleb je však nejednou konfrontován inspirací vycházející také z vizuální databáze insitního výtvarného projevu.
Pozoruhodnou součástí širokého spektra autorovy tvorby je volba symptomatických vizuálních rejstříků jednotlivých historických epoch jako média pro jejich figurální reinterpretaci. Divák se tak může setkat s bezhlavými monstry oděnými v jakýsi kvazi-kyrys, anebo se dívá do očí krystalu krajky límce kabátce bez těla.
Jak si je možno z předešlého domysleti, případný návštěvník Kudělova malířského ateliéru se nepochybně také stane součástí malířské hry s dějinnými obsahy portrétní tvorby sublimující výsledným tvarem, jemuž je možno rozumět jako echům portrétů Diega Velázqueze, buřince Reného Magritta či tubismu Fernanda Légera a v neposlední řadě i úsměvu Marilyn Monrou z dílny Andyho Warhola.
Klára Horáčková / Reality Check / kurátor: Michal Vaníček / Galerie U Prstenu / Praha / 16. 5. 2019 – 14. 6. 2019
Klára Horáčková, umělkyně a designérka, představuje v Galerii U Prstenu výstavu svých nejnovějších prací nazvanou Reality Check, která nabízí velmi zajímavý vhled do autorčiny široké tvorby. Výstava tak návštěvníkům nabídne jak množství prostorových objektů, tak konceptuální a prostorové instalace.
Série skleněných objektů Evolution, které Klára Horáčková vytvořila z tyčovitých skleněných prefabrikátů, příznačně balancují na hraně mezi designem a sochou a svojí exaktní, avšak dynamickou estetikou evokují jak vyvřelé čedičové skalní útvary, tak modely soudobých architektonických konstrukcí. Tohoto mnohostranného vyznění umělkyně dosahuje zejména použitím černých či transparentních skleněných komponentů, jejichž jasně definovaný tvar za použití různých technik deformuje či naopak systematickým zmnožováním a spojováním jejich přísnost umocňuje.
Tato konfrontace přírodního a umělého, užitého a volného, exaktního a organického je pro tvorbu Kláry Horáčkové příznačná. Dokazuje to i další série děl nazvaná Spirit Levels, která symbolicky staví do juxtapozice nepravidelné přírodní struktury a přísně geometrické umělé konstrukce. Skleněné libely, tradičně známé z bublinkových vodováh, autorce slouží jako nástroj zachycení kontrastu mezi nespoutaností organických rostlinných tvarů a jasně definovaných pravoúhlých rámů, určených k přesnému vymezení a ohraničení prostoru. Zároveň na nich umělkyně názorně demonstruje fakt, že naše často dogmatické myšlení je nezřídka v rozporu s přirozenými přírodními a fyzikálními zákony.
Site specific instalace Linie, kterou umělkyně připravila speciálně pro prostory galerie, symbolickým způsobem vizualizuje naše vnímání času a nabádá návštěvníka k zastavení a uvědomění si přítomného okamžiku. Dílo využívá přirozených optických vlastností skleněných tabulí, a odkrývá tak divákovi zdánlivě nekonečný průhled prostorem, v němž se pozorovatel zároveň v mnoha rovinách sám odráží. Pohled různými směry skrze tato skleněná pole znázorňuje také (ne)možnost vhledu do naší vlastní minulosti či budoucnosti. I zde můžeme nalézt pro umělkyni typickou konfrontaci přesného a nahodilého, v tomto případě řady totožných dokonale hladkých průzračných desek a nepravidelného potemnělého podzemního prostoru galerie.
Klára Horáčková se narodila v Praze. Absolvovala v Ateliéru skla prof. Vladimíra Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde zároveň docházela i do Ateliéru sochařství. Na stejné škole byla v letech 2008-2013 i vedoucí sklářské dílny a od roku 2011 působí jako odborná asistentka Ateliéru skla u prof. Ronyho Plesla. Svá díla v posledních letech vystavila např. v Londýně, v Eindhovenu, v Paříži a samozřejmě také v Praze.
Monstrozita, touha a smrt: Rozhovor mezi Margrit Shildrick a Kateřinou Kolářovou / FAMU, učebna U2 / Praha / 16. 5. 2019 v 18:00
Moderuje Hana Janečková
Monstrozita, touha a smrt je konverzací mezi dvěma předními feminickými akademičkami – Margrit Shildrick a Kateřinou Kolářovou. Margrit Shildrick (Stockholmská univerzita) se věnuje celé šíři témat, mezi něž patří psychoanalýza, studia a historie vědy a technologií, etika dotyku či teorie monstrozity a jinakosti. Kateřina Kolářová (Univerzita Karlova) je českou vědkyní v oblasti disability, crip a queer studií, afektivních teorií a biomedicíny. Její nejnovější výzkumy se zabývají historií HIV a AIDS ve státním socialismu i v postsocialistickém Československu, a také analýzou postsocialistické transformace z feministických, queer a crip pozic. V tomto rozhovoru, který moderuje kurátorka a teoretička Hana Janečková, se Shildrick a Kolářová zaměří na myšlenky, které spojují monstrozitu s touhou, či eutanazii s politikou umírání v globálním kapitalismu.
Konverzace je součástí projektu Multilogues on the Now: Technologie těla, který se soustředí na průniky genderu, rasy a koloniálních struktur moci a jejich působení na naše tělo. Kdo a jakým způsobem může zasahovat do naší tělesné zkušenosti, a jakou roli zde hraje všudypřítomnost digitálních technologií? Ptá se, jaké limity a bariéry tyto podmínky vytváří a reprodukují, ale také nabízí pozice a artikulace jejich vědomého zpochybňování radikálními přístupy k péči a mezigenerační solidaritě.
V Benátkách dnes začal 58. ročník bienále, prestižní přehlídky současného výtvarného umění. Hned na úvod mezinárodní porota udělila ceny Zlatý lev pro nejlepšího umělce i pro nejpůsobivější expozici z jednotlivých vystavujících zemí. Získali je americký filmař a uznávaný tvůrce videoartu Arthur Jafa a litevský pavilon, který díky práci tří umělkyň pravidelně ožívá představeními plážové opery o plíživém konci světa.
Porota pod vedením Stephanie Rosenthalové, ředitelky berlínské galerie Martin-Gropius-Bau, vybrala z osmi desítek tvůrců vystavujících v rámci hlavní expozice Jafův film nazvaný The White Album (Bílé album) pojednávající o rasismu a násilí. Kromě toho udělila ještě Stříbrného lva pro nejlepšího slibného mladého umělce Kypřance Harise Epaminondaové.
Kromě jednotlivců vybraných letošním kurátorem Američanem Ralphem Rugoffem vystavuje až do listopadu v Benátkách řada umělců i v rámci jednotlivých národních expozic. Česko letos reprezentuje dvaadevadesátiletý sochař Stanislav Kolíbal.
Zlatého lva pro nejlepší vystavující zemi porota přiřkla Litvě, která diváky ohromila ještě před oficiálním zahájením bienále. Pobaltská země se prezentuje v jednom z benátských paláců operní performancí nazvanou Sun&Sea (Marina), která vznikla ve spolupráci tří umělkyň: režisérky Rugile Barzdžiukaitéové, autorky divadelních her Vaivy Grainytéové a hudební skladatelky Liny Lapelytéové. Zpěvohra se odehrává na pláži, na kterou návštěvníci shlížejí z výšky, a mohou tak pozorovat opalující se rekreanty v plavkách, kteří relaxují u moře a u toho během jednotlivých árií přemítají nad drobnostmi, které jim kazí život.
Porotci ocenili experimentální formu, kterou Litva upozorňuje na palčivá ekologická témata, aniž by sklouzla k poučování, strašení nebo patosu. Zpěváci, kteří lamentují nad nedostatkem sněhu na Vánoce nebo nad lidmi, kteří odhazují odpadky, podle umělkyň mají diváky upozornit na to, že každá krize začíná nenápadně. A také na to, že svět může skončit v troskách kvůli tomu, že jeho obyvatelé odvracejí zrak a nejsou ochotni slevit ze svého pohodlí a lenosti.
Předseda ČSSD a místopředseda vlády Jan Hamáček bude chtít po ministru kultury Antonínu Staňkovi (ČSSD) vysvětlení, proč dostal odvolaný ředitel Národní galerie Praha (NGP) Jiří Fajt nabídku zastávat post finančního ředitele NGP. Hamáček to dnes řekl v České televizi, která o nabídce informovala. Fajtovi ji podle ČT zaslal prozatímní ředitel galerie Ivan Morávek.
V dopise, který prozatímní šéf NGP Fajtovi adresoval, dostal podle ČT nedávno odvolaný ředitel galerie nabídku na místo kurátora sbírky moderního a současného umění nebo místo finančního ředitele.
Fajta odvolal Staněk v polovině dubna po kontrole v NGP, odvolání zdůvodnil závažnými pochybeními v hospodaření. Na Fajta ministr podal trestní oznámení kvůli autorské smlouvě na 1,2 milionu korun či kvůli dlouhodobým nájemním smlouvám uzavíraným NGP. Staněk odvolal také ředitele Muzea umění Olomouc (MUO) Michala Soukupa.
Hamáček dnes v ČT řekl, že ho překvapilo, že „někdo nabídne člověku, který má takové problémy, post finančního ředitele“. Označil to za manažerskou chybu. Dodal, že neví, proč Morávek nabídku zaslal, zda Fajtovi musel nabídnout všechny volné funkce. Od ministra kultury bude chtít vysvětlení.
Proti Fajtovu odvolání se postavili nejen představitelé kulturní obce, požadují kvůli němu konec Staňka ve funkci. Užší vedení sociální demokracie ve čtvrtek Staňkovi uložilo připravit do konce května výběrová řízení na šéfy obou institucí. Staněk dostal také za úkol zklidnit situaci v kultuře.
Hamáček se dnes v České televizi ministra kultury zastal, pokud jde o odvolání postupoval podle něj správně. Odmítl říct, zda by uvítal Staňkovu demisi. Za jeho hlavní úkol označil, aby podle výzvy vedení ČSSD připravil výběrové řízení na šéfa NGP. Kdyby úkol nezvládl, Hamáček to bude řešit.
Kino-pátek a diskuze: Just Do It: Příběh novodobých psanců (Velká Británie, 2011) / PLATO Ostrava / Ostrava / 17. 5. 2019 v 19:00
Svět environmentální přímé akce byla až doposud uzavřený. Režisérka Emily James strávila více jak rok v aktivistických skupinách jako jsou Climate Camp a Plane Stupid, aby zdokumentovala jejich tajné aktivity.
Režie a kamera: Emily James
Film v anglickém jazyce s českými titulky, 91 min
Po filmu bude následovat diskuze.
Pořádá hnutí Limity jsme my v rámci sympózia Artikuluj klimatickou změnu.
Vstup na projekce je součástí vstupného do galerie.
Workshop nejen pro rodiče s dětmi: Planeta Aerocén / PLATO Ostrava / Ostrava / 19. 5. 2019 v 10:00
Katastrofické zprávy o plastech nás neodradí, abychom z plastových sáčků vyrobili třeba novou planetu! Když se totiž do sáčků vpustí horký vzduch a sáčky spojí, vznikne objekt kolosálních měřítek. Čím více nás bude, tím větší „planetu“ vytvoříme. Kapacita workshopu, tentokrát nejen pro rodiny s dětmi, je proto výjimečně neomezena.
Pořádá hnutí Limity jsme my v rámci sympózia Artikuluj klimatickou změnu.
František Drtikol / Vše z nitra / Tibet Open House / Praha / 24. 5. – 29. 6. 2019
V pražském prostoru Tibet Open House bude 23. května zahájena výstava ucelené sbírky grafiky Františka Drtikola s názvem Vše z nitra. Součástí vernisáže bude i křest knihy Jana Lípy s titulem Učení Fráni Drtikola – všemocná hadí síla. V rámci výstavy, která potrvá až do 29. června, je naplánováno i několik doprovodných přednášek věnovaných tématům blízkým Drtikolově učení.
Praha, 3. 5. 2019 Výstavu Vše z nitra tvoří nově vytvořené tisky z dochovaných a pečlivě restaurovaných zinkových desek, jež se našly v Drtikolově pozůstalosti. Původní kovové matrice, ze kterých se tisklo naposledy před téměř sto lety, byly důkladně vyčištěny a šetrně restaurovány. Pro tisk portfolia nových leptů bylo použito holandského ručního papíru a francouzských hlubotiskových barev Charbonnel. Náměty pro tato díla čerpal autor ze svých kreseb z let 1917–1919, tedy z doby 1. světové války, kdy se nemohl věnovat fotografické tvorbě.
František Drtikol (1883 – 1961), jeden z nejslavnějších českých fotografů, se věnoval grafické tvorbě především v první polovině 20. let minulého století. Byl mistrem starých uměleckých technik, tzv. tvárných procesů. Používal techniku ušlechtilých tisků – pigmentu, olejotisku, gumotisku, uhlotisku, bromolejotisku. Přišel také se svým vlastním reprodukčním procesem fotolitografií. Využíval nejvíce techniku leptu a litografii, známy jsou i práce vytvořené suchou jehlou a heliogravurou.
Drtikolova grafická i kreslířská tvorba se opírá o dvě hlavní témata, a to Golgoty a Matky Země. Dalšími tématy jsou Cesta, Vanitas, Salome a také taneční motivy spojené s antickými příběhy, egyptské stylizace a variace na téma bohyně a její uctívání. Jde o reminiscence témat symbolismu z konce 19. století a doznívající secese, avšak s novým moderním přístupem. V kompozicích se objevuje výrazné propojení ženy a krajiny, ve kterých se Drtikol vrací na pomyslný začátek vývoje moderního umění.
František Drtikol ve svém díle zhmotňuje nesčetné variace představ svého nitra, které z něj tryskají jako ze zdroje elementární síly. Nechává nás nahlédnout do mystéria prostoru a času, kde se postupně odkrývají různé příběhy a duchovní sdělení. Vše se jeví jako substance – látka – bytí, vstup do éterického světa a jeho spirituální podoby. Drtikol, dodnes trochu skrytý patriarcha českého Buddhismu, i dnes udivuje svým nevyčerpatelným inspiračním bohatstvím a hloubkou uměleckého sdělení.
Mark Ther – Jesus Maria, hoří /kurátorky: Ivana Komanická a Juliana Sokolová / Východoslovenská galéria / Košice /17. 5. 2019 – 15. 09. 2019
MARK THER – JESUS MARIA, HOŘÍ Východoslovenská galéria, kultúrna inštitúcia v zriaďovateľskej pôsobnosti Košického samosprávneho kraja, pozýva na otvorenie výstavy MARK THER – JESUS MARIA, HOŘÍ, ktoré sa uskutoční 16.5.2019 o 18:00 v budove na Hlavnej 27.
názov výstavy: Mark Ther – Jesus Maria, hoří
kurátorky: Ivana Komanická a Juliana Sokolová
otvorenie výstavy: 16.5.2019 o 18:00
trvanie výstavy: 17.5.2019 – 15.09.2019
miesto: Hlavná 27
Výstava Marka Thera „Jesus Maria, horí“ bude rekonštrukciou a konfrontáciou s vytesňovanou predvojnovou estetickou skúsenosťou a žitou kultúrou bývania Heimatstilu či Heimatschutzarchitectur. Autor pokračuje v otváraní historických a sexuálnych tabu,
v materializovaní skúsenosti a historickej pamäte sudetských Nemcov, ktorá sa najviac odrážala v oblasti návrhu rodinného domu, v záhradnej architektúre, či pri ochrane pamiatok. Výstava plánuje byť výpravným príspevkom k romantickej moderne, k jednej jej lokálnej verzii so všetkými politicko-historickými dôsledkami a miniatúrnymi detailami. Inštalácia interiérového priestoru plného nábytku, umenia a rôznych doplnkov pripomínajúca filmové ateliéry, s ich aurou obohatenou atmosférou počítačových hier, v ktorej sa autorovými slovami „něco děje, nebo se neděje vubec nic. Někdo se třeba nedívá, nebo jen větrá. Dívá se někdo cizí.“ V „Jesus Maria, horí“, v idiolekte sudetských Nemcov sú interiéry pripravené a čakajú na nejakú apokalyptickú príležitosť.
Mark Ther (1977) je český umelec. Po prarodičoch z otcovej strany má sudetonemecké korene a k problematike sudetských Nemcov a ich odsunu, sa opakovane vyjadruje vo svojich videofilmoch. Vyštudoval na Akadémii výtvarných umení v Prahe (1998-2005), kde z pôvodného maliarstva (ateliér Vladimíra Skrepla) prešiel na Nová Médiá I. (Michael Bielická). V roku 2004 odišiel do New Yorku, kde študoval na Cooper Union for the Advancement of Science and Art. Videotvorbe sa venuje už vyše 11 rokov, jeho tvorba bola prezentovaná na celej rade výstav. V roku 2011 sa stal so svojim videofilmom Das wandernde Sternlein (Putujúca hviezdička), tematizujícím okrem sudetonemeckej problematiky tiež homosexuálnu pedofíliu a oživujúcim zaniknutý dialekt, laureátom Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Dominik Skutecký / Zreštaurované – Stála expozícia Dominika Skuteckého / Reštaurátor: Miroslav Slúka / Kurátorka: Katarína Baraníková / Stredoslovenská galéria / Banská Bystrica / 18. 5 . – 30. 11. 2019
ZREŠTAUROVANÉ– Stála expozícia Dominika Skuteckého
18. 5. 2019 o 19:00 hod.
V súvislosti s výročiami maliara Dominika Skuteckého (14. 2. 1849 Gajary – 13. 3. 1921 Banská Bystrica) iniciovala Stredoslovenská galéria, ktorá spravuje umelcovu expozíciu v Banskej Bystrici, dva rozsiahlejšie projekty. Od minulého roka prebieha projekt zameraný na hlbší výskum tvorby umelca a reštaurovanie malieb z galerijnej kolekcie. Od marca 2019 do začiatku roka 2020 budú v priestoroch Vily Dominika Skuteckého postupne odhaľované zreštaurované obrazy a prezentované výsledky analýz vybraných malieb.
Výstavu zreštaurovaných obrazov Skuteckého zo stálej expozície umelca uvádzame v rámci galerijnej výstavnej edície „Zreštaurované diela“.Reštaurovanie diel bolo realizované v spolupráci so Slovenskou národnou galériou, všetky diela odborne vyčistil a ošetril reštaurátor Mgr. art. Miroslav Slúka. Výstava zahŕňa spolu 14 doteraz zreštaurovaných obrazov z galerijnej kolekcie, ktoré sú v rámci stálej expozície označené štítkom ZREŠTAUROVANÉ. Úvodne bolo v marci odhalené najznámejšie dielo Skuteckého z roku 1889 „Trh v Banskej Bystrici“. Umelcov ikonický obraz priťahuje pozornosť svojím pútavým príbehom, históriou, interpretáciou námetu a identifikáciou ústredných postáv, ale hlavne bravúrnym maliarskym podaním. V súčasnosti je možné predstaviť túto 120 ročnú maľbu po vyčistení a odbornom ošetrení v jej takmer pôvodnej farebnosti. Skuteckého maľby v zreštaurovanej podobe ožívajú vo svojej farebnej pestrosti, sviežosti a detailoch, ktoré doteraz skresľovali dlhoročné nánosy prachu a časom zožltnuté vrchné laky.
V nadväznosti na výskum a reštaurovanie diel sa rozbieha aj druhý projekt zameraný na rekonštrukciu vily a reinštaláciu stálej expozície umelca s využitím potenciálu maliarovej vily ako autentického prostredia jeho tvorby a rodinného života. Okrem doplnenia expozície malieb plánujeme aj dotvorenie dobovým mobiliárom a dokumentáciou. Vďaka finančnej podpore Banskobystrického samosprávneho kraja boli začiatkom roka 2019 už zrenovované podlahy expozície.
Projekty reštaurovania, výskumu a reinštalácie Stálej expozície Dominika Skuteckého z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia. Projekty vo Vile Dominika Skuteckého sú realizované vďaka finančnej podpore Banskobystrického samosprávneho kraja.
Galérie Jána Koniarka v Trnave pozýva na Noc múzeí a galérií 2019 / 18. 5. 2019
Noc múzeí a galérií 2019
Deň otvorených dverí pri príležitosti Medzinárodného dňa múzeí a galérií – aktuálne výstavy, stále expozície a sprievodné podujatia pre verejnosť prístupné bezplatne. 18.5.2019 (sobota) od 13.00 – 23.00
Kopplova vila, Zelený kríček 3, Trnava
Synagóga – Centrum súčasného umenia, Halenárska 2
otvorené od 13:00 – 23.00
/vstup voľný/
PROGRAM:
Aktuálne výstavy: Jiří Černický: ObrazoBOREC
Výstava výrazného predstaviteľa českého intermediálneho umenia s preferovaním práce s obrazovým poľom maľby.
Kurátor: PhDr. Vladimír Beskid
Trvanie výstavy: 4. 4. – 2. 6. 2019 Kopplova vila, Zelený kríček 3, Trnava
Diana Cencer Garafová, Nikola Šušovicová: Jedno bez druhého
Spoločná výstava dvoch maliarok – absolventky doktorandského štúdia na VŠVU v Bratislave a študentky magisterského štúdia na VŠVU.
Kurátorka: MgA. Marianna Brinzová
Trvanie výstavy: 04. 04. – 02. 06. 2019 Nové krídlo Kopplovej vily, Zelený kríček 3, Trnava
Jozef Pilát: ŠuňaWood
Výstava vizuálneho umelca Jozefa Piláta je prierezom jeho tvorby posledných rokov. Prezentuje maľby, kresby, priestorové objekty, inštalácie a videoinštalácie.
Kurátorka: Dominika Chrzanová
Trvanie výstavy: 11.04. (Št) – 26.05. (Ne) 2019 Synagóga – Centrum súčasného umenia, Halenárska 2, Trnava
Stála expozícia v Kopplovej vile:
Galéria portrétov
Výber diel z kolekcie portrétneho žánru reprezentujúcich vývoj portrétneho maliarstva od konca 18. storočia po súčasnosť zo zbierok GJK Kopplova vila, Zelený kríček 3, Trnava
Sprievodné podujatia: 13:00 – 17:00
Tvorivé výtvarné aktivity a animačné hry pre deti
Organizované v spolupráci s Katedrou pedagogiky výtvarného umenia Trnavskej univerzity v Trnave.
Podujatie z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia. Fond na podporu umenia je hlavným partnerom projektu. Kopplova vila, Zelený kríček 3, Trnava
13:00 – 23:00
Prechádzka vo virtuálnej realite s názvom LUNA, ponúka návštevníkom nový otvorený svet, v ktorom sa môžu voľne pohybovať. Projekt LUNA prezentuje prirodzený lom svetla na farebné spektrum a jeho cestu rôznymi prostrediami. Prehliadka bude sprostredkovaná za pomoci špeciálnych 3D virtuálnych okuliarov za asistencie autora. Synagóga – Centrum súčasného umenia, Halenárska 2, Trnava
16:00
Komentovaná prehliadka k výstave Jozef Pilát: ŠuňaWood za účasti autora. Synagóga – Centrum súčasného umenia, Halenárska 2, Trnava
18:00
Komentovaná prehliadka k výstave Jiří Černický: ObrazoBOREC za účasti kurátora. Kopplova vila, Zelený kríček 3, Trnava
19:00
Komentovaná prehliadka k výstave Diana Cencer Garafová, Nikola Šušovicová: Jedno bez druhého za účasti kurátorky. Nové krídlo Kopplovej vily, Zelený kríček 3, Trnava
20:00
koncert Peter Adamov – slovenský spevák, skladateľ, textár a multiinštrumentalista Synagóga – Centrum súčasného umenia, Halenárska 2, Trnava viac »
Mikuláš Huba: Dve tváre veľkých priehrad / tranzit.sk, Beskydská 12, Bratislava / 16. 5. 2019, 18:00
Prednáška v rámci výstavy Tekuté obzory sa kriticky pozrie na problematiku priehrad a vodných diel. Mikuláš Huba zároveň osobne predstaví na výstave prezentované dokumenty zo svojho archívu, ako aj aktivity a aktivizmus ekológov a ochrancov prírody z obdobia konca socializmu a po ňom – (nielen) v súvislosti s výstavbou vodného diela Gabčíkovo. Veľké priehrady, okrem pozitív, predstavujú aj veľa negatív: zaberajú často najúrodnejšie pôdy, ich výstavbou i prevádzkou sa ohrozujú priľahlé zásoby podzemných vôd, obetujú sa kvôli nim lesy a ďalšie prírodné ekosystémy, neraz sa likvidujú celé sídla.
Prof. Mikuláš Huba, geograf, environmentalista, krajinný ekológ a občiansky aktivista. Absolvent Prírodovedeckej fakulty UK a vedecký pracovník Geografického ústavu SAV, priebežne prednáša na viacerých univerzitách. Od r. 1975 pôsobí v ochranárskom hnutí doma i v zahraničí. Iniciátor vzniku medzinárodného Dunajského vyhlásenia a vedúci kolektívu tvorcov návrhu Národného parku Podunajsko.
Prokop Bartoníček & Benjamin Maus, Anetta Mona Chişa & Lucia Tkáčová, Juraj Gábor, Simona Gottierová & Martina Mäsiarová, Handa Gote research & development, Ema Kopincová & Matej Kopinec, Michal Machciník, Milan Mikuláštík, Peter Moosgaard & Vaporfolk, Veronika Vojtušová, Nina Závodská a neznámi autori muzeálnych exponátov / Vedúca skamenelina / Kurátorka: Ivana Rumanová / Architektúra výstavy: Jakub Kopec / Nová synagóga / Žilina / 8. 5. – 14. 7. 2019
Vedúca skamenelina / otvorenie výstavy
Budúce vykopávky na výstave Vedúca skamenelina
V Novej synagóge v Žiline otvorili v stredu 8. mája 2019 novú výstavu. Nájdete na nej diela súčasných umelcov aj detí, muzeálne exponáty a kultové predmety aj kus najnovšej robotickej techniky. Podľa kurátorky výstavy Ivany Rumanovej ide o akúsi časovú kapsulu so súborom predmetov, ktoré by po nás mohli nájsť v ďalekej budúcnosti. “Pojem vedúca skamenelina (Index Fossil) označuje kultúry, ktoré sa za relatívne krátky čas rozšírili po veľkej časti povrchu Zeme, ale pomerne rýchlo zanikli. Rozprával nám o tom nedávno geológ Ján Madarás z SAV a bol si istý, že ľudstvo sa stane vedúcou skamenelinou, že už je na ceste k tomu. Predstava budúcej archeológie nás už nepustila a stala sa východiskom tejto výstavy. Chceme v nej uvažovať o tom, akú stopu zanecháme v zemskej kôre, ako raz budú naše artefakty interpretované budúcimi kultúrami. Mohli by sme teda túto výstavu nazvať aj špekuláciou”, hovorí Ivana Rumanová.
Výstava prepája výpočtové aj paleo-technológie, geometriu aj fosílie, neurónové siete aj vzorce z kameňov, deep learning a deep time, korporátne logá aj fetiše. To všetko na architektúre z desiatok starých výstavných soklov, ktoré do Novej synagógy zapožičali Považské múzeum v Žiline, Turčianska galéria v Martine, Vlastivedné múzeum v Považskej Bystrici a Národné osvetové centrum. Autorom konceptu je architekt Jakub Kopec, pracuje s prvkami, ktoré sa pri vystavovaní súčasného umenia takmer nepoužívajú. “Sokle skôr odkazujú na modernistický prístup, snahu vytrhnúť vec z jej prirodzeného kontextu a zaradiť ju do systému klasifikácií a do akéhosi ideálneho laboratórneho prostredia. V Novej synagóge však z nich vzniká labyrint, ktorý orientáciu divákov skôr komplikuje. Sokle sú staré, obité a nedokonalé, štruktúra a presná geometria výstavy sú zrejmé až pri pohľade zhora”, dodáva Jakub Kopec.
Naše technológie budú raz zrejme rekonštruované z rovnakej vzdialenosti a s porovnateľnými dohadmi a neistotami, s akými dnes pristupujeme k pästným klinom. Akú materialitu po sebe zanecháme? Aké chemické zlúčeniny, zhluky vecí, symbolov a toxicity budú raz charakterizovať „naše časy“? Naše artefakty aj nemusia v budúcnosti vôbec nikoho zaujímať, alebo budú vydávané ako odstrašujúci príklad – ako emblémy kultúry závislej na fosílnych palivách a antidepresívach. Je tu aj možnosť, že tri pruhy, nahryznuté jablko a ďalšie korporátne symboly budú raz budúcimi archeológmi nazerané ako globálne kulty, náboženstvá či fetiše, ktorými sa naša vrstva bude hemžiť takmer na ktoromkoľvek mieste planéty. “Ak sa totiž nevie, čo archeologický nález je, označí sa ako kultový predmet – dozvedeli sme sa od jednej správkyne archeozbierok vyťahujúc z krabičky označenej evidenčným číslom kamenný polmesiac. Nefunkčnosť alebo absencia známej funkčnosti ako jeden zo znakov magického zaobchádzania má na výstave aj podobu dreveného notebooku, siporexového wifi-rooteru, USB z mydla, čokoládových totemov. O komentovanú prehliadku výstavy sme na otvorení požiadali riaditeľa Považského múzea Michala Jureckého, ktorý hovoril o dielach a predmetoch na výstave, ako by sme boli na muzeálnej expozícii“, dopĺňa Ivana Rumanová.
Samostatne na balkóne je ako súčasť výstavy umiestnené robotické dielo s názvom Jller dvojice autorov Prokop Bartoníček a Benjamin Maus. Ide o obrovský stroj, ktorý triedi kamene z rovnomennej nemeckej rieky podľa ich geologického pôvodu. “Pôvodne nás zaujímalo, čo sa stane, keď s pomocou aktuálne najdokonalejších priemyselných technológií, z ktorých sa vyrábajú výrobné linky, postavíme nástroj, ktorý nerobí relativne nič zásadné“, hovorí o robote Jller Prokop Bartoníček. “Uvažovanie o stále sa zdokonaľujúcej schopnosti strojov učiť sa a rozlišovať však v kontexte Novej synagógy dostáva aj ďalší rozmer. Možno zreteľnejšie než inde odkazuje na to, že selekcia a klasifikácie obsahujú moment násilia, ktorý je priamo vpísaný do histórie našej budovy”, dodáva Ivana Rumanová.
Prokop Bartoníček & Benjamin Maus, Anetta Mona Chişa & Lucia Tkáčová, Juraj Gábor, Simona Gottierová & Martina Mäsiarová, Handa Gote research & development, Ema Kopincová & Matej Kopinec, Michal Machciník, Milan Mikuláštík, Peter Moosgaard & Vaporfolk, Veronika Vojtušová, Nina Závodská a neznámi autori muzeálnych exponátov
Kurátorka:
Ivana Rumanová
Architektúra výstavy:
Jakub Kopec
Sprievodné akcie:
pondelok 27. 5. 2019, 18.00
Mamoru Okuno: Dlhá cesta možného príbehu medzi Japonskom, Holandskom a niečo naviac. Performatívna prednáška o neznámych príbehoch zo 17. storočia a o kolonializme, ktorý nikdy neskončil.
streda 12. 6. 2019, 18.00
Martin Mikoláš: Kauza hlucháň hôrny. Prednáška žilinského vedca a ochranára o tom, či čelíme šiestemu veľkému vymieraniu druhov.
streda 19. 6. 2019, 18.00
Erik Sikora: Vznášajúce sa kamene. Performatívna prednáška o prírodnom úkaze zo znečisteného jazera na jednom z košických sídlisk.
streda 19. 6., 19.30
Interpretačný raj. Stretnutie s výstavou v sprievode Juraja Gábora.
Výstava vznikla vďaka podpore:
Fond na podporu umenia, Rakúske kultúrne fórum, Nadácia Tatra banky
www.novasynagoga.sk/financovanie
Vzdelávací program Na vlastné oči pre školy v Novej synagóge podporuje:
Marián Mudroch / Kurátor: Juraj Mojžiš / Galéria umenia Ernesta Zmetáka v Nových Zámkoch / 16. 5. – 22. 6. 2019
Galéria vo svojom výstavnom programe venuje zvláštnu pozornosť členom skupiny A – R, ktorých predstavila na samostatných výstavách (M. Bočkay, K. Bočkayová, L. Čarný, V. Kordoš, O. Laubert, M. Meško, I. Minárik, Monogramista T. D.), alebo v rámci tematických projektov (Za Malevičom, Koány, Varianty na mail art, Poct Kassákovi3). Marián Mudroch (1945), patrí k umelcom, o tvorbu ktorého sa intenzívne zaujíma. Súbor jeho prác pod názvom Potichu smerom do vnútra, mal premiéru v galérii v roku 2004.
Aktuálna výstava glosuje kľúčové momenty jeho tvorby. Načrtáva metaforický oblúk od raných prác z čias štúdií na Vysokej škole výtvarných umení (1965 – 1971) – po nedávne diela. Pripomenie si akčno-konceptuálne experimenty raného obdobia (Farbenie ovzdušia II.,1970), materiálové a tvarové štúdie (Nehybnosť pohybu, 1970), interpretácie z dejín umenia (Ilúzia ilúzie, 1998), sústreďuje sa na originálne narábanie so svetlom a (post)konceptuálne úvahy o tvorbe. Fenomén svetla je nosným prvkom Mariána Mudrocha, prekračuje rolu bežného výrazového prostriedku, nadobudol meditatívny a transcendentálny rozmer. Autor zviditeľňuje neviditeľné, efemérne a neuchopiteľné, prekračuje hranice rôznych médií, skúma hranice umenia ako formy znásobenej ilúzie, „krásneho klamu“, vizuálneho paradoxu a nástroja poznania. Podnázov výstavy – „Zrkadlenie tmy“ – odkazuje na rolu dvoch nerozlučných protikladov: svetla a tmy – ktorých vzájomné prelínanie, súperenie a hry sa tiahnu dejinami umenia i tvorbou autora.
Linda Čihařová, Richard Kočí / Osídlená abstrakce / kurátorka: Vlasta Čiháková Noshiro / Galerie kritiků / Praha / 14. 5. – 1.6. 2019
Výstava akvarelů Lindy Čihařové a prostorových plastik Richarda Kočího je založena na analýze vizuálních představ o fungování světa, a zároveň také procesu tvorby, jež se malířka i sochař snaží vědomě reflektovat. U Kočího se jedná o geometrizující abstrakci, vyjadřující elementární události prostorového tvaru jakožto významového znaku, u Čihařové o malířský výraz znakových ekostruktur v elementárním řádu světa.
Linda Čihařová (nar. 1982 v Praze) se ve své tvorbě pravidelně vrací k tématům, spojených se zázračným okamžikem, kdy se neživá hmota proměňuje v živou a následuje další organický vývoj. V současné době se autorka zaměřuje na vlastnosti aminokyselin, jakožto skrytých tendencí v přírodě, z nichž je poskládaná DNA, stavba a životní cyklus bakterií, nejmenších živých tvorů, sídlících i v našem těle. Teoretickou oporu pro své mikrobiologické zkoumání nachází autorka v konzultacích s odborníkem, dr. Tomášem Větrovským, a týkají se buněčných základů života těchto nejjednodušších organismů. Autorka si pro jejich zobrazení vybírá inspirativní jevy, jež mají reálný význam i v našem fyzickém životě. Technicky tyto jevy zpracovává v akvarelových obrazech, jež navazují na její trvalý zájem o základní stavební prvky přírody, ekosystém a krajinu. Nechává volně asociovat svou mysl gestickou tvorbou skvrn, kterou doplňuje více či méně dodatečnou formální úpravou. Svou objevnou hrou tak hledá hranici, kde určitý útvar může být vnímán jako živý tvor a zároveň není ničím víc než pouhou skvrnou. To úzce souvisí s autorčinou základní úvahou, zda jsme schopni určit hranice živé a neživé přírody, či je-li otázka složitější, vázaná na hlediska, pomocí nichž ji sledujeme. V tomto je umělkyni další oporou odborná pomoc Doc. Vladimíra Vondrejse, zakladatele genového inženýrství přírodovědecké fakulty UK, jehož vědecká práce má rozpětí od molekulární biologie ke geometrickým konstrukcím tensegritů. Stejně jako umělkyni ho fascinuje schopnost lidského mozku domýšlet viděnou realitu, kde základem je poznávání vzorů analytického myšlení a snaha vytvořit si konkrétní představu o fungování světa. Je to z důvodu, že chceme-li rozumět sami sobě, musíme porozumět především těm našim nejmenším organickým částem, jež mají rovněž svou strukturu, pohyb a funkční vývoj.
Richard Kočí (nar. 1954 v Praze) pracuje dlouhou dobu na abstraktních plastikách ze dřeva, morfologicky vyjadřujících neviditelnou základní stavbu prostoru. Jeho počáteční tvorba byla charakterizována geometrickými tvary v oblých křivkách – koulí, kuželem, polokoulí, vrtulí apod., každopádně prvky oblouku ve vzájemném prolínání jejich prostorové konfigurace. Provedení plastik z přírodního materiálu leštěného dřeva pak zdůraznilo měkkost kresebných tvarů, obdařených určitým poetickým vyzněním, jež jim přidávalo na dynamickém účinku otevřených struktur. Za účelem spoutání mnohotvárnosti významu své sochařské představy umělec postupně redukoval objem svých plastik na úsporné minimalistické vyjádření, jejichž vnější tvarové prvky si však uchovávaly možnost uchopení ambivalence a mnoha významových konotací, vrstvících se v procesu našeho vnímání. Autor se snažil vyjádřit „jádro věci“ ve struktuře a stavbě prostoru, avšak zároveň tušil, že mu jeho význam bude vždy unikat někam dál, do blíže neurčeného a pohyblivého pole dění.
V tomto smyslu byly sochy Richarda Kočího vždy obrazem věčného sváru mezi fyzickým a duchovním, hmatatelným a neuchopitelným, viditelným a neviditelným. Později se jeho projekty zaměřily na digitální vize soch, jež se od předešlých lišily. Zůstala sice křivolaká linie jako nosná forma tvaru, protože autor používal moderní materiály jako polymery a pryskyřice, sochařská tvorba však nabyla především na morfologické hravosti a koloritu. Autor se potřeboval posunout o trochu dál, zároveň ovšem ztratil kontrolu nad vlastní výrobou svých soch. Proto se v poslední době opět vrátil ke dřevu jako hlavnímu materiálu a zrodily se nové objekty, jež sice navazují na ty předešlé, ale zase jsou úplně jiné. Autor je osvobodil od zátěže objemu, který už tak postupně odlehčoval a ponechal jim jen jakési obrysové kontury, připomínající kresbu v prostoru. Zajímavé v této nové tvorbě je, že tyto subtilní objekty vznikly jako inspirace z obrazů, které sochař souběžně maloval. Jednoho dne si údajně uvědomil, že chce jejich minimalistické vyjádření nějak přenést do prostoru. V minulosti to ovšem bývalo naopak, jeho obrazy vznikaly z geometrie plastik. Tyto nové objekty tudíž zřetelně navazují na sochy předešlé, zároveň však obsahují v sobě malířskou lehkost a splývají s prostorem, jako by se staly jeho součástí. To je pro autora novým cenným zadostiučiněním.
