Alberto Giacometti / kurátorky: Julia Tatiana Bailey (NGP), Catherine Grenier (Fondation Giacometti), Serena Bucalo-Mussely (Fondation Giacometti) / Veletržní palác / Národní galerie Praha / 18. 7. 2019 – 1. 12. 2019

Foto: David Stecker, Jakub Přecechtěl

Příspěvek Alberto Giacometti v Národní galerii pochází z Artalk.cz

Art Index Pop Up / Dům U Zlatého hroznu / Praha / 6. 9. – 11. 9. 2019

ART INDEX POP UP – přehlídka toho nejlepšího, co v současné době v umění vzniká. Od 6. září mají návštěvníci Prahy možnost navštívit zdarma unikátní výstavu české umělecké špičky.

Již tradičně připravuje J&T BANKA unikátní žebříček popisující vývoj současné výtvarné scény v České republice – Art Index. Letos již pošesté. Poprvé ho však spojí i s výstavou jednotlivých autorů a jejich uměleckých děl. Přehlídka toho nejlepšího, co v současnosti vzniká v českém umění, bude k vidění od pátku 6. září do středy 11. září v Domě U Zlatého hroznu na pražském Malostranském náměstí.

Aktuální novinky od největších hvězd současného českého umění na jednom místě a dostupné pro každého. Tak by se dala shrnout připravovaná výstava J&T BANKA Art Index Pop Up. Mezi vystavenými díly budou i ty od předních českých autorů – Krištofa Kintery, Pavly Scerankové, Vladimíra Kokolii či Vladimíra Houdka a Jana Nálevky. Dostane se i na Evu Koťátkovou, která v letošním žebříčku Art Index vystřídala Jiřího Kovandu na první příčce. „Chceme představit to nejlepší, co v současném umění vzniká, tedy nejen díla, ale také špičkové české umělce, kteří jsou mnohdy známější v zahraničí než u nás. Plánujeme představit na 100 děl zhruba od 36 autorů,“ popisuje akci Anna Pulkertová, kurátorka výstavy a odbornice na oblast umění z J&T Banky, a dodává: „Vzhledem k tomu, že Češi si cestu k současnému umění hledají a stále více touží po originalitě, jsou vystavovaná díla vybírána tak, aby se hodila svým rozměrem do domácností. Na výstavě si tak bude možné vystavená díla zakoupit, získat kontakt na galeristy i umělce.“

Výstava Art Index Pop Up bude otevřena veřejnosti od 6. září zdarma. Umělecká díla budou rozmístěna celkem ve čtyřech patrech historických prostor Domu u Zlatého Hroznu v Praze. Pro návštěvníky budou připraveny také komentované prohlídky, workshopy či besedy s umělci. „Cílem plánované výstavy je souborně představit to, co v českém uměleckém prostředí vzniká, a současně ukázat, že investice do českého umění je investicí rozumnou a dosažitelnou pro širší veřejnost. Proto chceme, aby Art Index Pop Up byl veřejnosti otevřen zdarma a oslovil co nejširší skupinu těch, kteří se o umění zajímají. Potenciálním sběratelům a investorům zvažujícím nákup současného umění tak opět dáváme možnost zorientovat se na současné výtvarné scéně,“ vysvětluje Monika Veselá z J&T Banky.

Příspěvek TZ: Art Index Pop Up pochází z Artalk.cz

Česko-americký malíř MAXIM se rok po úspěšném Alchymistovi vrací do Prahy s výstavou Time Traveler / Studio Charakter / Praha / 9. 8. – 9. 10. 2019

Známý česko-americký malíř MAXIM, který žije v kalifornském Los Angeles, představí svá aktuální díla na výstavě Time Traveler v pražském studiu CHARAKTER (Štěpánská 59). Vernisáž je na programu ve čtvrtek 8. srpna od 19 hodin, o originální audio zážitek se postará MAXIMOVO dvojče, renomovaný hudební skladatel Karel Havlíček. Pozoruhodná výstava bude k vidění do 9. října.

Time Traveler – Cestovatel časem – navazuje na úspěšnou výstavu Alchymista z loňského léta, jejíž slavnostní zahájení si v OD Kotva nenechalo ujít přes 700 návštěvníků. MAXIM se při tvorbě nové kolekce nechal inspirovat svou vášní pro vesmír a přírodu a zkoumáním lidských hodnot. Podle něj je snadné cestovat v čase, máte-li k tomu ten správný prostředek. Pro MAXIMA jsou tím prostředkem obrazy.

„Pomocí vzpomínek cestujeme do minulosti a pomocí snů a tužeb si můžeme vytvářet budoucnost už teď v přítomnosti. Time Traveler hledá kořeny toho, co bylo a proč jsme takoví, jací jsme, co nás formovalo v minulosti, a jak nám to může pomoci s vytvářením naší budoucnosti. V mých obrazech jsou mé vzpomínky, všechny zážitky, kterými jsem si kdy prošel, okolní vlivy i má rozhodnutí a zároveň je tam i budoucnost, kterou jsem si představoval, když jsem obrazy maloval. Jsou tam zachycené sny a tužby, naděje a přání…,“ konstatuje MAXIM a dodává: „Myslím, že prolínání toho starého a nového je na kolekci hodně znát. Na obrazy jsem použil jasnější barvy, které pro mě mají až nostalgickou hodnotu, nové materiály i techniky, ale zároveň jsem do jejich tvorby zapojil i přes sto let staré rodinné poklady, které jsem tak pomyslně navždy zakonzervoval do svých obrazů. Nechybí ani má oblíbená a pro mě charakteristická kaligrafie.“

MAXIM, dvojče známého hudebního skladatele Karla Havlíčka, se narodil v Praze v době komunistického režimu. Jeho umělecký tvůrčí život začal už v dětství. V půdním ateliéru jeho strýce ve staré Praze se ztrácel v labyrintech velkých pláten a obdivoval jejich barevnost a velikost. Navštěvoval grafickou průmyslovku v Hellichově ulici na Malé Straně, kde si osvojil základy grafického designu, fotografie, litografie, kaligrafie a tisku. Během studií absolvoval několik kurzů kresby a malby.

Ve 24 letech odešel do Spojených států, veden touhou po dobrodružství a dosahování nových horizontů. Prvními zastávkami byly San Francisco, následovalo Chicago, kde strávil několik let a stal se úspěšným designérem se skvělými referencemi od významných představitelů chicagské kulturní scény. Syrovou podobou a dynamickou vibrací jej však nakonec přitáhlo Los Angeles, kde našel svůj nový domov. V LA se naplno ponořil do syrové městské scény a začal se soustředit výhradně na malování.

Touha po nových zkušenostech a inspiraci jej přivádí na místa po celém světě, kde se podílí na nejrůznějších multikulturních projektech. Jeho práce je silně ovlivněna životem lidí a jejich příběhy. Inspiruje se studiem dějin, přírody, kosmologie, fyziky a sociálně-ekonomických a politických událostí (minulosti a současnosti). Používá smíšená média: plátno, papír, akrylátové barvy, olejové barvy, olejové pastely, dřevěné uhlí, inkousty, len, mramor, písek, hlínu, pastelky, tužky a další materiály. Rád zkouší experimentální techniky, které dávají umění jedinečnou podobu. Pro jeho práce je typická těžká textura, symbolismus, volná forma a nekompromisní svoboda projevu.

Má za sebou mnoho samostatných i skupinových výstav v USA a v roce 2018 si získal Prahu evropskou prmiérou sólové výstavy Alchymista. Ve stejném roce ve svém rodném městě zanechal dvě velkoformátové nástěnné malby: v Bibloo patře OD Kotva a v holešovickém Vnitroblocku.

Příspěvek TZ: Česko-americký malíř MAXIM se rok po úspěšném Alchymistovi vrací do Prahy s výstavou Time Traveler pochází z Artalk.cz

Ministerstvo kultury předložilo na počátku července 2019 k projednání novou verzi návrhu památkového zákona s názvem „zákon o ochraně památkového fondu.“ Návrh není zásadně odlišný od jeho podoby zamítnuté poslaneckou sněmovou v červenci 2017, neliší se tedy ani stanovisko ČKA. Na úvod konstatujeme, že nepovažujeme za vhodné návrh tohoto  zákona projednávat nyní, několik měsíců před tím, než bude zahájeno projednání paragrafového znění připravovaného stavebního zákona a souvisejících právních předpisů. Obě úpravy jsou provázány a měly by být tedy připravovány a projednávány koordinovaně.

ČKA v březnu 2018 předložila pět tezí, o které by se měla opírat právní úprava památkové péče. Jedná se v první řadě o požadavek, aby každý chráněný objekt či území bylo popsáno z hlediska své památkově chráněné hodnoty tak, aby bylo možné s předmětem dále pracovat a rozvíjet ho, aniž by přitom byla hodnota ohrožena.  ČKA dále požaduje, aby zákon jasně popsal jednotlivé stupně památkové ochrany z hlediska požadavků, které jsou na nakládání s předmětem ochrany kladeny. To je zásadní z hlediska právní jistoty, která je v současné době pro vlastníky nemovitých kulturních památek při jejich obnově nepřijatelně nízká. Jsme navíc názoru, že aby bylo možné lépe chránit skutečné hodnoty nemovitých kulturních památek, je třeba uvolnit spodní hranici méně hodnotných památek.  ČKA ve svých tezích dále požaduje zajištění rovnováhy práv a povinností vlastníka. Památková ochrana výrazně zasahuje do vlastnických práv. Rozhodne-li se stát chránit určité hodnoty, měl by společně s vlastníkem nést náklady a odpovědnost za toto rozhodnutí. Pro vlastníky památkově chráněných staveb je dále zásadní zajištění předvídatelností rozhodování orgánů památkové ochrany. Přestože není možné stanovit všechna pravidla pro stavebníky předem, je zapotřebí, aby o to stát usiloval a zejména ve výkladové praxi sjednotil přístup k podobným případům. Stávající situaci doprovází nízká míra důvěry stavebníků v odbornost orgánů památkové péče a vede k nesystematickému postupu metodou „pokus – omyl.“ S tím souvisí rovněž požadavek na úroveň a rychlost rozhodnutí.

Po seznámení s novým návrhem zákona bohužel konstatujeme, že z hlediska výše vytyčených cílů ČKA není předložený návrh zákona vyhovující.

Návrh se soustředí na údržbu a konzervaci památkově chráněných objektů a opomíjí skutečnost, že nemovité kulturní památky jsou užívány a z tohoto hlediska jsou kladeny nároky na jejich funkčnost, které odpovídají soudobým požadavkům. Památkově chráněné stavby nelze pouze konzervovat a chránit; naopak v historii bylo běžné, že na ně byly přidávány vrstvy, aniž by to bylo na újmu konečnému výsledku (viz např. katedrála sv. Víta v Praze). Památkový zákon by měl tento fakt lépe reflektovat.

Zůstává bohužel zachována zásadní disproporce mezi právy a povinnostmi vlastníka; vlastník především nemá nárok na finanční příspěvek (jeho poskytování je fakultativní). Vlastník má nárok na odbornou pomoc, avšak i z dalšího textu plyne, že podstatné výkony související s památkou bude vždy povinen si obstarat na své náklady sám, resp. v součinnosti s profesně odpovědnými osobami.

Zcela vypuštěna byla ustanovení o pořizování stavebně historických průzkumů a jejich rámcového obsahu – zřejmě v reakci na výtky, jichž se zpracovatelům návrhu předchozí předlohy dostalo ze strany zpracovatelů těchto průzkumů. Namísto nápravy vhodnou formou byla ustanovení o klíčové součásti výkonu památkové péče jednoduše vypuštěna. Nejsou zmíněny ani odkazem uvedeny souvislosti s urbanistickým plánováním a s projektováním a prováděním staveb, jakkoliv se jedná o zcela zásadní součást památkové péče.

Ze všech výše jmenovaných důvodů se ČKA přiklání k zásadní revizi předloženého návrhu zákona.

Příspěvek TZ: Stanovisko ČKA k návrhu zákona o ochraně památkového fondu pochází z Artalk.cz

Rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze se sídlem v Praze 1, nám. Jana Palacha 80, vypisuje v souladu se zněním § 77 Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů i platným vnitřním předpisem výběrové řízení ve studijním programu Výtvarná umění (obor Design) na místo akademického pracovníka:

Asistent/asistentka  vedoucí Ateliéru K.O.V. Koncept – Objekt – Význam

Kvalifikační předpoklady:

• VŠ vzdělání (minimálně magisterský stupeň) v uvedeném oboru;
• oborová praxe;
• znalost anglického jazyka;
• pedagogická praxe vítána.

Písemné přihlášky s následujícími přílohami:

• úředně ověřené kopie dokladů o nejvyšším dosaženém vzdělání, případně dosažených vědeckých hodnostech
• strukturovaný životopis
• motivační dopis
• portfolio – zaslat elektronicky, příp. v tištěné podobě
• ocenění osvědčující úspěchy na mezinárodní i domácí výtvarné scéně (kopie)
• kontaktní údaje
• v případě pedagogické praxe požadujeme doklad o předešlém pedagogickém působení a / nebo odborné praxi.

zašlete / odevzdejte nejpozději do 2. 9. 2019 na adresu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze k rukám vedoucí personálního oddělení – Ing. Jana Hubičková, MBA (hubickova@vsup.cz).

Předpokládaný nástup:

1. 10. 2019 na plný úvazek (1,0)

Zasláním přihlášky do výběrového řízení uchazeč/uchazečka souhlasí s poskytnutím osobních údajů za účelem archivace po dobu 3 let.

Průběh výběrového řízení:

K osobnímu pohovoru budou vybráni uchazeči, kteří splní formální požadavky (v případě velkého počtu zájemců posoudí platné přihlášky odborná komise jmenovaná rektorem). S dostatečným časovým předstihem budou uchazeči pozváni k pohovoru, ve kterém komisi stručně představí svou koncepci spolupráce asistenta s vedoucím Ateliéru. Po prezentaci uchazeče bude následovat diskuze s odbornou komisí.

Konečné výsledky výběrového řízení budou oznámeny jednotlivým uchazečům nejpozději do 27. 9. 2019.

Příspěvek Výběrové řízení na asistenta/asistentku vedoucí Ateliéru K.O.V. pochází z Artalk.cz

3Kurátorky – Architektura / Invalidovna / Praha / 9. 8. – 1. 9. 2019

V karlínské Invalidovně bude 8. srpna 2019  od 18 hodin zahájena výstava ARCHITEKTURA, která se uskuteční pod záštitou kreativní platformy 3Kurátorek. Výstava oživí sérii Ateliérových pop-upů, které probíhají od června do konce srpna a mají za cíl prezentovat práce studentů uměleckých vysokých škol, vystaveny budou práce techničtějšího rázu, kterým ale umělecky tvůrčí přesah nemůže být odepřen. Výstava prezentuje výběr diplomových prací studentů Architektury a stavitelství na Stavební fakultě ČVUT v Praze. 

Po sérii výstav vzniklých ze spolupráce s čistě uměleckými ateliéry pražských i mimo pražských vysokých škol, 3Kurátorky připravily výstavu s lehce odlišnou tématikou. Do chátrající barokní budovy, karlínské Invalidovny, jsme se rozhodly vnést kontrast s moderní současnou architekturou v podobě prací studentů architektury na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. V rámci výstavy bude prezentován průřez aktuálně nejzajímavějších architektonických projektů v tomto akademickém roce: oceněné bakalářské práce, diplomní projekty a finalisté mezinárodní studentské architektonické soutěže Inspireli Awards, pořádané ve spolupráci Katedry architektury a Ministerstvem zahraničních věcí ČR.

Inspireli Awards je jednou z největších studentských architektonických soutěží ve světě, které se za předešlé čtyři roky zúčastnili studenti, mladí architekti, z více jak 125 zemí. Soutěž založil Václav Havel, profesor Bořek Šípek a psycholog architektury Karel Smejkal. Veškerá organizace soutěže spadá pod České vysoké učení technické v Praze a Slovenskou technickou univerzitu v Bratislavě. Cílem čtvrtého ročníku soutěže bylo zpracovat architektonický návrh objektu zastupitelského úřadu České republiky v Addis Abebě, hlavním městě Etiopie.

Architektonické řešení výstavy mají na starosti přímo prezentovaní studenti.

Výstava potrvá od 9.8. do 1.9. 2019. Otevírací doba duplexu 3Kurátorek je čtvrtek až neděle od 15 do 19 hodin. Západní křídlo Invalidovny, kde se výstavní prostory nachází, naleznete na adrese Sokolovská 24/ 136, Praha 8 (vstup je za rohem vpravo od hlavního vstupu do Národního památkového ústavu).

Příspěvek TZ: 3Kurátorky – Architektura pochází z Artalk.cz

Katharina Mercedes Marszewski / Kosmos Open Hours / kurátorka: Veronika Čechová / Pragovka Gallery / Praha / 17. 7. – 10. 9. 2019

Foto: Marcel Rozhoň

Příspěvek Katharina Mercedes Marszewski v Pragovka Gallery pochází z Artalk.cz

Jonáš Czesaný / Ex-Post-In / kurátor: Petr Vaňous / Galerie U Bílého jednorožce / Galerie Klatovy / Klenová / 29. 6. – 1. 9. 2019

Foto: Marcel Rozhoň, Jiří Strašek

Příspěvek Jonáš Czesaný v Galerii U Bílého jednorožce pochází z Artalk.cz

Martin Netočný / Šamani obětovali velbloudy / kurátor: Tomáš Hrůza / Galerie Jelení / Centrum pro současné umění Praha / 19. 7. – 25. 8. 2019

 

Foto: Michal Czanderle

Příspěvek Martin Netočný v Galerii Jelení pochází z Artalk.cz

V souvislosti s padesátým výročím vstupu člověka na Měsíc vzniklo napříč Amerikou a Evropou několik výstav, které tuto událost připomínají. Eva Skopalová navštívila tu, která se odehrává v Metropolitním muzeu v New Yorku a zaměřuje se především na proměny našeho vnímání Měsíce v souvislosti s fotografickým obrazem. Recenzentka se se zamýšlí nad mytologií spojenou s představami neznámých míst a Měsíce, politickými souvislostmi nebo vůbec nad smyslem tohoto připomenutí v době nejisté budoucnosti Země: „Fotografie, jež je ve svém principu médium závislé na odraze světla z exponovaného předmětu, a tedy i situovanosti fotografa tím, že mění perspektivu na mimozemskou, vypovídá také o potřebě člověka měnit svou situovanost v době ekologické krize, kdy je osud Země – výchozího bodu veškerého lidského pozorování – nejistý.“

Za dvě minuty dvanáct

Aby M. Warburg, hamburský historik umění, se v roce 1913 zastavil v krátkém textu u tapisérie z Palazzo Doria v Římě. V centrální části je výjev zobrazující Alexandra Velikého v železné kleci držícího v každé ruce pochodeň. Klec je nadnášena čtyřmi gryfy. Alexandr se však na tapisérii objevuje ještě jednou na její levé a pravé straně, je oděný v plné zbroji a pod vodní hladinou. Nepřekvapí nás, že Warburg příznačně pojmenoval svůj text Vzducholoď a ponorka ve středověké imaginaci.[1] Výjevy pak vysvětluje na základě textu Jeana Wauquelina, který popisoval Alexandrův život a jeho cesty na doposud neznámá území abstraktně jako cesty na nejvyšší horu a na dno moře,[2] kde potkal stvoření a monstra žijící na konci Země (za hranicemi známého světa, jež popsal například Marco Polo). Ačkoli tapisérie zobrazuje Alexandra Velikého a středověkou imaginaci cesty do nepoznaného (a tedy vzdáleného) světa, Newyorské Metropolitní muzeum k padesátiletému výročí přistání člověka na Měsíci představilo výstavu Apollo’s Muse (Apolónova Múza), která se zaměřuje právě na způsob, jakým se mění naše percepce světa (fotografie) ve vztahu k rozšiřujícím se hranicím poznaného universa.

Podtitul výstavy Měsíc ve věku fotografie napovídá, že námětem výstavy není jen Měsíc, ale samotný pohled na něj a mytologie – imaginace o viděném, avšak nedosažitelném. Klíčovým momentem koncepce výstavy je proto představení vynálezu fotografie Françoise Aragem v roce 1839, jenž podotkl, že jeho přístroj může být potenciálně využit pro mapování povrchu Měsíce. Projekt „rozšířeného vidění“ (expanded vision) nakonec našel svoji podobu ve Fotografickém atlase Měsíce (Maurice Loewy a Pierre Puiseaux, Paříž, 1896-1910). Fotografie jako nástroj vidění (ne)skutečného stála na hranici reality a fantazie. Na jednu stranu jsou to studijní fotografie měsíce mapující jeho povrch a na druhé straně je to fantaskní montáž představující Měsíčňany (obyvatele měsíce), která našla i svou hmotnou a zcela reálnou podobu v dnešních zábavních lunaparcích (první byl otevřen v roce 1903 na pláži Coney Island v New Yorku). Imaginace druhé poloviny 19. a počátku 20. století zahrnující vědeckofantastické romány Julese Verna (Ze Země na Měsíc, 1865), H. G. Wellse (První lidé na Měsíci, 1901) a filmy Georgese Melièse (Cesta na Měsíc, 1902) byla jen kulminací několik století dlouhého vývoje představ o cestě a životě na Měsíci (o tom podrobněji v textu Tomáše Dvořáka[3]), která je také součástí politických mytologií současnosti.

Politické mytologie – „metafory, jimiž žijeme“[4] – jsou ideologie, jež popisuje americký filosof a politolog Fredric Jameson. Ideologie má podle něj dvojí schopnost kombinovat dualitu subjektu a objetu, duše a těla, materialismu a idealismu – leží mezi jednotlivcem a společností a jejím fundamentálním mechanismem je alegorie.[5] Interpretace výstavy v Metropolitním muzeu tak dle mého názoru může být jedině skrze ideologie (v Jamesonově smyslu), jelikož ta shlukuje dualitu skutečného a neskutečného, jednotlivce a společnosti (ve smyslu „malý krok pro člověka, velký pro lidstvo“).

Výstava Apollo’s Muse představuje právě ideologie: je to jednak ideologie fotografie a také ideologie samotné cesty na Měsíc. Fotografie je centrálním motivem výstavy, jež má však velmi ambivalentní povahu jako zobrazení skutečnosti – její otisk (ikon), ale také zobrazení neskutečného, je fantastickým symbolem spojeným s imaginací, ale také určitým druhem konvence (např. konvenční zobrazení Měsíčňana). Zobrazovala fotografie, jež dohlédla až na Měsíc, skutečnost nebo fikci? A vidíme na fotografické montáži člověka na Měsíci fikci nebo skutečnost? Svým způsobem je fotografie obojí, jelikož je to ideologie, ideologie zobrazení, která v sobě kloubí otisk reality, ale také fantazijní aranžované portréty. Přestože může být povrch Měsíce věrně zachycen na fotocitlivém papíře, bude pro nás všechny, kdo na něj nikdy nevstoupíme, nic víc než představou.

Výstava vedle sebe představuje nejprve daguerrotypie různých fází Měsíce (mezi nimi najdeme například vícenásobnou expozici Samuela Dwight Humphreyho z roku 1849, jež je zobrazením pohybu nebeského tělesa, nebo také dvanáct měsíčních fází vyfocených Austinem Augustem Turnerem v roce 1863) po boku aranžovaných fotografiích na srpku jako osobní imaginární cesty na Měsíc.

Snad by se mohlo zdát, že kvazi fantazijní a kvazi reálné spekulace o Měsíci utlumil Loewyho a Puiseauxův první fotografický atlas měsíčního povrchu (jež vystavilo Metropolitní muzeum v plné podobě). Nicméně Měsíc zůstával a zůstává i nadále enigmou. První fotografické snímky odvrácené strany Měsíce, která je ze zemského povrchu nepozorovatelná (resp. pouze z 9%) pořídila sovětská sonda Luna 3 v roce 1959 a první přistání sondy na povrchu odvrácené strany proběhlo právě na počátku tohoto roku (čínská sonda Čchang-e 4). Fotografie, jež je ve svém principu médium závislé na odraze světla z exponovaného předmětu, a tedy i situovanosti fotografa tím, že mění perspektivu na mimozemskou, vypovídá také o potřebě člověka měnit svou situovanost v době ekologické krize, kdy je osud Země – výchozího bodu veškerého lidského pozorování – nejistý.

Ideologie cesty na Měsíc je tak stále naší přítomností. Prvotní americký projekt Mercury měl za cíl dopravit člověka do vesmíru. Jeho jméno je symbolické (ideologické?), jelikož Merkur (Hermés) byl antický bůh obchodu, výřečnosti, zpráv, komunikace, cestování a hranic. Snad všechny tyto charakteristiky najdeme i v mezinárodních vztazích Spojených států amerických a Sovětského svazu v době eskalace studené války (1953-1962, projekt Mercury 1958-1963). Merkur je příbuzný s latinským slovem merx (obchodník) a mercarī (obchodovat), a nepřekvapivě také s řeckým οὖρος (analogie k Arctúros/Ἀρκτοῦρος) jako „strážce hranic“. Hermés (Merkur) podle řecké mytologie dostal od Apollóna magickou hůlku, jež se stala slavným caduceem (hůl obtočená dvěma hady), jenž je součástí ikonografie obchodníků. Z pohledu dneška je to snad i symbolické poděkování Apollóna Hermovi (Merkurovi), protože bez projektu Mercury by přistání na Měsíci nebylo možné.

V tiskové zprávě vydané 14. července 1969 NASA vysvětlila název Apollo, jenž v roce 1960 vymyslel Abé Silverstein, který měl na mysli obraz „Apollóna řídící svůj vůz přes Slunce“, což mu přišlo příhodné pro význam celého projektu.[6] Projekt Apollo (1969-1972) byl později dedikován prezidentu J. F. Kennedymu, který si předeslal dostat člověka na Měsíc a bezpečně zpět, což pronesl ke Kongresu 25. května 1961. Snad ale vlastní název projektu skýtá více významu, než zasněný pohled na oblohu: Apollón je považován za ochránce mořských cest, jelikož přeplul na delfínu z Kréty do Delf. Moře jako takové bylo domovem Sirén, které se později staly Múzami[7], v jejichž čele je právě Apollón. Múzy jsou prostřednice hudby sfér (harmonie universa, neslyšitelné hudby nebeských planet), jak se můžeme dočíst například v Macrobiově Komentáři k Cicerově Somnium Scipionis. Snad právě potřeba hledání rovnováhy stála i za Apollem 11 v době studené války.

Výstava v Metropolitním muzeu tak představuje ideologie, ve kterých žijeme a které jsou součástí naší každodennosti. Co však znamená, že podobné výstavy proběhly a stále probíhají napříč Amerikou i Evropou (např. také nedávná výstava La Lune v pařížském Grand Palais)? Není to snad právě proto, že k expanzi dochází v momentu krize, v momentě potřeby odejít jinam – najít jinou cestu? Podobně tomu bylo v pozdním středověku v napjaté Evropě, během studené války, kdy hodiny Posledního soudu v roce 1953 ukazovaly za dvě minuty dvanáct (USA a SSSR provedli termonukleární testy těsně po sobě) nebo i nyní, kdy čelíme klimatické změně. Snad právě tato nevědomá pohnutka stojí i za výstavou Apollo’s Muse, aby nám připomněla možný výhled do budoucna s potenciální hrozbou nutnosti planetu opustit. Cílem aktuálního projektu Artemis, jež byla sestrou bájného Apollóna, je dostat na Měsíc ženu. Artemis, bohyně lovu a Měsíce, totiž nezahájila jen hon na měsíční povrch, ale na povrch i dalších potenciálně obyvatelných planet. Výstava v Metropolitním muzeu úspěšně ukázala změnu percepce, kterou způsobila fotografie Měsíce. Dovolím si však tvrdit, že společně s tím bezděčně ukázala i něco děsivého: odcizení se vlastní situovanosti člověka, a tím podnítila myšlenku, že bychom se měli více soustředit na Zemi.

[1] Aby M. Watburg, Airship and Submarine in the Medieval Imagination, in: Julia Bloomfield – Kurt W. Foster – Harry F. Malgrave – Michael S. Roth, Salvatore Settis (eds.): The Renewal of Pagan Antiquity: Contributions to the Cultural History to the European Renaissance, Los Angeles 1999, 333-337.

[2] Ibidem, 334-335.

[3] Tomáš Dvořák, Cesty na Měsíc (a zpět), in: Art+Antiques, 7+8, 2019, 58-64.

[4] George Lakoff – Mark Johnson, Metafory, kterými žijeme, Brno 2014, 75.

[5] Fredrick Jameson, Allegory and Ideology, London 2019, 15, 17, 21.

[6] Release 36-69 [Tisková zpráva], in: NASA, https://www.nasa.gov/centers/glenn/about/history/apollo_press_release.html, vyhledáno 31/7/2019.

[7] Peirre Boyancé, Muses et l’harmonie, in: Félix Grat (ed.), Mélangées dédiés à la mémoire de Félix Grat, Paris 1946, 3-16.

Apolónova Múza: Měsíc ve věku fotografie / Metropolitní muzeum umění / New York / 3. 6. – 22. 9. 2019

Příspěvek Za dvě minuty dvanáct pochází z Artalk.cz

Program Galerie Klatovy / Klenová září 2019 / 5. 8. 2019

Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech

Výstava do 1. 9. 2019
Jonáš Czesaný / EX-POST-IN
Jonáš Czesaný (1972), absolvent již reformované pražské Akademie (malba u prof. Františka Hodonského, grafika u prof. Vladimíra Kokolii) je představitel generace, jež vystoupila na scénu v 90. letech. Malba Jonáše Czesaného má charakter mimovolně objevovaných paměťových asociací, které se vynořují v obraze během pracovního procesu. Někde se tyto asociace pouze mihnou, oslabí a zmizí, jinde jsou podrženy, polapeny a vypěstovány do čisté, krystalické podoby, nebo zmetaforizovány do obecnějších poloh evokace či výpovědi. Jsou to věcné stavy, konkrétní předměty, nebo předmětné konstelace (včetně starých fotografií či novinových ilustrací), které provokují a probouzejí paměť.

6. 9. 2019 od 18 hodin
vernisáž výstavy CITY MEJKAP
Autoři/-rky:  Erik Binder, Michal Černušák, Pavlína Fichta Čierna, Viktor Frešo, Marek Kvetan, Ján Kekeli,
Martin Kochan, Zorka Lednárová, Erik Šille, Olja Tiaška Stefanovič.
Výstavní projekt s názvem CITY MEJKAP se soustředí na fenomén města a urbanistické kultury v současném slovenském umění. Jde o široký záběr problematiky od sociálně-politických otázek, kritického pohledu k osobité estetice a vizualitě městských struktur.

Kostel sv. Vavřince v Klatovech

Markéta Jáchimová / Před branami
Markéta Jáchimová (1988) pochází z Domažlicka, vystudovala pražskou UMPRUM a v současné době působí v KALI Gallery v Luzernu. Její dlouhodobé téma je čas. Čas jako moment v tomto světě a paralelně čas neexistující, bezčasí či věčnost a jejich prostupné hranice ji vzrušují stejně jako tělesnost, skrze niž je zakoušíme. Symbolicky s těmito mohutnostmi souvisejí organické fragmenty, jež často začleňuje do svých děl. Dalším důležitým momentem pro její tvorbu, jsoujsou lesy, ty zdejší sehrály vpečeťující roli v jejím dětství, a dětství samo je pro ni důležité východisko tvorby. Přírodní a minimalistické prvky se v instalaci pro  kostel sv. Vavřince propojují s quazibarokním tvaroslovím jejích obrazů – objektů. Fascinace napětím mezi smrtelností těla a věčností, projevující se obdobně jako v baroku rozličnými vstupy v nekonečný prostor, nachází zde hluboce symbolický výraz.

Galerie Klenová

Do 1. 9. 2019, zámek Klenová
Martin Kuriš / Pohřížen do svého blízkého okolí
Na poli současné malby je malíř, ale také řezbář a autor her pro loutkové divadlo a ve všech oborech své činnosti bytostný vypravěč příběhů Martin Kuriš (1973) poněkud exotickým zjevem. Tajemství prochází celým jeho dílem a propojuje všechny jeho projevy. Z výtvarné tvorby převažuje především figurální malba, čas od času prolehčená krajinou. Žije v Sudetech, krajině krásné i tvrdé, poznamenané poválečným vysídlením a dodnes sociálně bezútěšné. Maluje zdejší louky, mokřiny, remízky, zimní nehostinnost, rozházené domy, a sem zasazuje své příběhy. Odtud se posiluje jemu blízká baladičnost i sociální ladění. Tady nachází dřevo pro své sochy. Výstava představí všechna odvětví Kurišovy tvorby v celé jejich poetice.

7. 9. 2019 od 16 hodin, zámek Klenová
vernisáž výstavy
Pavel Opočenský / Nucleus
Výstava, jejíž název odkazuje k jádru, představí respektovaného sochaře Pavla Opočenského (1954) výhradně prostřednictvím kreseb barevnými pastelkami. Rovná stovka precizních prací na papíře představuje tří roky intenzívní práce. Zahrnuje geometrizující kompozice, které volně vycházejí ze skic ke šperkům a sochařským realizacím, ale i biologické struktury inspirované pozorováním prostřednictvím historických mikroskopů. Společným znakem všech je, stejně jako v případě prakticky veškeré jeho tvorby, zájem o transparentnost, optické iluze a tajemství vnitřního prostoru. Výstava potrvá do 31. 10. 2019.

Do 1. 9. 2019, purkrabství hradu Klenová
Bedřich Grünzweig / New York
(1910, Brno – 2009, New York)
Výstava představí autorovy fotografie z New Yorku, kam v roce 1939 přicestoval z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava (jako jedinému z celé rodiny se mu podařilo uniknout před holocaustem). New York, kde prožil značnou část života, představoval pro Bedřicha Grünzweiga zpočátku záhadné město – byl ohromen jeho zvláštním půvabem, architekturou, směsicí ras a někdy až vyčerpávajícím tempem života. Snímky z New Yorku prostupují celou Grünzweigovou tvorbou, fotografoval ale také například na svých pozdějších pracovních i soukromých cestách (Izrael, Španělsko, Belgické Kongo). Živé snímky Bedřich Grünzweig nikdy nemanipuloval, fotografoval s pochopením a s ohledem na situaci. Podstatné pro něj bylo zachytit atmosféru prostředí a propojit ji s vlastním prožitkem.

7. 9. 2019 od 15 hodin, zámek Klenová
vernisáž výstavy
Jiří Hrbek / Setkání okamžiků
Jiří Hrbek (1957, Třebíč)  se pohybuje v oblasti reportážní a dokumentaristické fotografie. Portréty z převážně uměleckého světa doplňují Hrbkovu tvorbu více než pětadvacet let (první snímek vnikl v roce 1992). Postupně soubor rozšiřuje o fotografie výjimečných osobností – muzikantů (Eva Turnová), umělců (Olaf  Hanel) či spisovatelů (Jáchym Topol). Hrbkovy fotografie se objevují na přebalech knih, v katalozích či na bookletech hudebních alb.
Výstava potrvá do 31. 10. 2019.

Do 31. 10. 2019, sýpka Klenová
Faust – komiksové česko-německé sympozium
Cílem v pořadí již třetího komiksového sympózia je zcela jedinečné uchopení velkého literárního fenoménu – Goethova rozsáhlého veršovaného románu Faust, románu, jenž je stejně dobře znám a stejně tak často citován jak v Čechách, tak v Německu. Jedinečnost tohoto komiksového zpracování tkví v záměru rozdělit román Faust do devíti částí, jež budou zpracovány vybranými devíti komiksovými kreslíři. Jedná se tedy o projekt, který se od předešlých ročníků liší pevně danou námětovou látkou a dějovou linkou. Umělci, kteří se projektu účastní, jsou: Marie Kohoutová, Marek Berger, Karel Osoha, Viktor Svoboda, Anna Kucharčíková, Janna Klävers, Antonia Kühn, Milena Kaszuba a Jörg Hartmann.

Akce

Výtvarná dílna
7. 9. 2019, 14:00, sýpka Klenová
Výtvarná dílna ro rodiče s dětmi k výstavě Faust – komiksové česko-německé sympozium. Dílna je zaměřená na děti od 5 let v doprovodu rodičů. Předmětem naší tvorby bude ilustrace pohádkového příběhu.

21. 9. 2019, 14:00, sýpka Klenová
Výtvarná dílna pro mládež a dospělé k výstavě Faust – komiksové česko-německé sympozium. Dílna určená mládeži od 14 let a dospělým. Naší inspirací bude detektivní příběh, který opatříme netradičními ilustracemi.

Příspěvek TZ: Program Galerie Klatovy / Klenová září 2019 pochází z Artalk.cz

Počátkem léta vybrala odborná porota pět finalistů soutěže Architekt roku 2019. Jedná se o architekty, kteří se v období uplynulých pěti let svým přístupem významně zasloužili o architekturu v České republice, ať již vynikající tvorbou či podporou kvalitní architektury a profese. Slavnostní vyhlášení výsledků již jedenáctého ročníku soutěže proběhne 10. září 2019 v prostorách CAMP v Praze.

Cena Architekt roku poukazuje na význam a důležitost architektury pro náš život a kulturní rozvoj společnosti a rovněž na výjimečnou roli architektů, kteří úroveň výstavby mohou ovlivňovat. Zároveň je cílem ceny šířit osvětu a propagovat kvalitní architekturu. „Cena Architekt roku by neměla být udělována za celoživotní dílo, ani zdůrazňovat životní jubilea. Měla by ocenit významný počin v oblasti architektury z posledních pěti let“, připomněl statut soutěže na červnovém jednání odborné poroty architekt Josef Pleskot. S ním o desítce osobností nominovaných na udělení ceny rozhodovali ještě další porotci – architekti Adam Gebrian, Petr Hájek, Marcela Steinbachová a umělkyně Kateřina Šedá.

NOMINACE – ARCHITEKT ROKU 2019

Mezi nominovanými se objevili projektující architekti, ale i teoretici či pedagogové a další angažovaní odborníci: Ateliér RAW – Tomáš Rusín a Ivan Wahla, Ellement, Stanislav Fiala, Zdeněk Fránek, Osamu Okamura, Petr Pelčák, Martin Rajniš, Petr Stolín a Alena Mičeková, Lucie Vogelová, Petr Všetečka.

FINALISTÉ – ARCHITEKT ROKU 2019

Snahou poroty je komplexní hodnocení jednotlivých nominovaných. „Kromě zásadního vstupu na českou architektonickou scénu v posledních pěti letech jsme u finalistů sledovali také jejich celkový přínos pro společnost, profesní a morální integritu, vliv na vznik kvalitní architektury a rozvoj prostředí i osobní nasazení,“ vysvětluje člen poroty Petr Hájek. Do finále postoupilo pět osobností. Porota v září udělí také jedno čestné uznání.

● Ellement / Jitka Ressová, Hana Maršíková, Helena Víšková, Jan Pavézka

Odůvodnění poroty: Architektonicko-designérské studio Ellement vzniklo v roce 2002 a je známé nejen tvorbou kvalitní architektury, ale i snahou o společenský přesah. Působí ve Zlíně – mimo hlavní centra – kde se snaží o popularizaci místní architektury mimo jiné i prostřednictvím občanského sdružení aArchitektura. Zaměřuje se na baťovské domky, provozuje infopoint, vydává publikace, pořádá výstavy a přednášky. V tomto městě vznikla i jejich výrazná oceňovaná realizace – revitalizace Gahurova prospektu ve Zlíně, u níž dokázali proměnit nenápadný kus města v oblíbené a vyhledávané místo odpočinku. Aktivně spolupracují s výtvarníky i sociology a jejich prioritou není jen krásná stavba ve skvělých proporcích, ale především to, aby v ní lidem bylo skutečně dobře.

Činnost ateliéru: Studio vzniklo díky spolupráci na projektu vstupní budovy firmy Sporten v Novém Městě na Moravě v roce 2002. Následovala především práce na rekonstrukcích bytů a rodinných domů, kde bylo výhodou, že má ateliér ve svém týmu kromě architektek i designéra. Příkladem může být oceňovaná rekonstrukce baťovského půldomku v Lesní čtvrti ve Zlíně, k nejznámějším realizovaným projektům patří revitalizace spodní části Gahurova prospektu ve Zlíně. Společnou zkušeností většiny zakládajících členů je pedagogická činnost, které se paralelně s navrhováním věnovali až do roku 2011. Jejich spolek aArchitektura se zaměřuje na popularizaci architektury pro laické publikum a je také řešitelem připravovaného Zlínského architektonického manuálu.

● Stanislav Fiala

Odůvodnění poroty: Existují stovky různých způsobů jak vykonávat řemeslo architekta. Stanislav Fiala ovládá jeden z nejnáročnějších, tudíž ne tak často provozovaných. Disponuje neuvěřitelnou schopností improvizace na stavbě, ochotou bavit se s řemeslníky a společně se vydat na cestu za neznámým, nečekaným, neodhadnutelným. Je to častokrát velké dobrodružství s nejistým koncem, ale zdá se, že to je cesta radostná, na kterou zúčastnění i s odstupem času rádi vzpomínají. Nedávno dokončil v centru Prahy palác DRN na Národní třídě a dokončení se blíží palác Špork poblíž náměstí Republiky. Je fascinující vidět, jak se plody těchto improvizačních schopností projevují i u staveb velikého měřítka. To je totiž skutečně mimořádné, nezvyklé a snadno srozumitelné komukoliv z nejširší veřejnosti. Stačí mít otevřené oči a uvidíte, že někdo tvrdě pracuje, přemýšlí nad každým detailem a s citem sobě vlastním nachází nečekaná řešení stovek problémů, které se na každé stavbě vynořují. Stanislav Fiala je tvůrcem originálního světa, který si s prací nikoho jiného v Česku nespletete.

Stručný životopis: Stanislav Fiala se narodil v roce 1962 v Mostě. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT a Školu architektury na AVU v Praze. V devadesátých letech byl společníkem známého D.A. Studia, později ateliéru D3A, od roku 2009 je jednatelem společnosti Fiala+Nemec. Má za sebou desítky realizací, řada z nich získala ocenění u nás i v zahraničí. V roce 2000 se dostal s administrativní budovou MUZO v pražských Strašnicích mezi finalisty prestižní evropské ceny Mies van der Rohe Award. Mezi nejvýznamnější realizace z posledních let patří Palác Špork, Palác DRN, Bytový dům Puškinova v Praze, Golfklub Čertovo břemeno v Alenině Lhotě, výrazné jsou také jeho stavby pro společnost SIPRAL – továrna, sídlo a vzorkovna.

● Zdeněk Fránek 

Odůvodnění poroty: Zdeněk Fránek je výraznou osobností české architektonické scény, je její jistou stálicí. Jeho úhel pohledu na jakýkoliv problém architektury (na jakýkoliv úkol) je vítaný, vždy s napětím očekávaný a osvěžující. Jeden úkol dokáže úspěšně řešit i několika způsoby. Je to zřejmě tím, že jeho vnímání architektury směřuje k umělecké volnosti a kreativnosti, k výkonům, kterými cíleně hodlá přesahovat pragmatickou dimenzi architektury. Tomuto pojetí bytostně věří. Prokázal to i v letošním roce, kdy podruhé suverénně uspěl při řešení ostře sledovaného domu U Milosrdných v Praze 1, tzv. Maršmelounu. Jeho současná výstava v Domě umění v Českých Budějovicích odkazuje k úvahám o plasticitě objektů a sochařskému pojetí architektury. Fránkovy církevní stavby bezesporu patří k těm nejlepším, které byly na našem území realizovány po roce 1989. Pozoruhodný zájem v poslední době projevuje o ekologické pojetí staveb.

Stručný životopis: Narodil se roku 1961 v Boskovicích. Po studiích na Fakultě architektury VUT v Brně působil na ÚHA v Blansku, v roce 1989 založil firmu Fránek Architects. V současné době se věnuje projekční, publikační, přednáškové a pedagogické činnosti doma i v zahraničí. Jako pedagog působil na FA VUT Brno, na VŠB Ostrava, na ARCHIP Praha a na TU v Liberci, kde byl rovněž děkanem FUA. Mezi jeho nejvýznamnější realizace patří modlitebny Církve bratrské v Černošicích a Litomyšli, zámek ve Velkých Opatovicích, Energetická ústředna No. 6 a pavilon v Ostravě-Vítkovicích, Výzkumné centrum Liko-Noe ve Slavkově u Brna, na které navázal letošní kolaudací unikátní zelené výrobní haly Liko-Vo. Realizovat se bude také jeho vítězný soutěžní návrh na vstupní areál Botanické zahrady hl. m. Prahy.

● Petr Stolín a Alena Mičeková

Odůvodnění poroty: Petr Stolín a Alena Mičeková jsou autorskou dvojicí, jejichž realizace z posledních let, vznikající na lokální úrovni, nelze přehlédnout. Mezi nejvýraznější stavby patří nekonvenční Mateřská škola Nová Ruda ve Vratislavicích nad Nisou a ZEN-houses v Liberci. Jejich architektura získává prostřednictvím rafinovaného použití běžných stavebních materiálů silný estetický náboj. Stavby jsou proto často zveřejňovány a recenzovány ve významných českých i zahraničních publikacích a přispívají k dobrému jménu české architektury.

Činnost ateliéru: Ateliér PETR STOLÍN ARCHITEKT, s. r. o. vznikl v roce 2008. Esprit Petra Stolína tvoří auru celého ateliéru, jeho renomé je v Liberci zapsáno již od raných 90. let. Se svým bratrem sochařem Janem Stolínem jsou výraznými tvůrčími osobnostmi severu. Současná spolupráce s Alenou Mičekovou funguje jako autorský tandem, jenž se skvěle doplňuje. Důkazem je průlomová realizace experimentálních domů ZEN-houses, za kterou získali hlavní cenu v prvním ročníku České ceny za architekturu. Společně se věnují také výuce architektury vedením ateliéru analogového modelování na Fakultě architektury TUL.

● Petr Všetečka

Odůvodnění poroty: Architekti nejsou živi pouze návrhy novostaveb, neméně důležitou (ne-li v našem prostředí důležitější) součástí jejich práce jsou rekonstrukce, adaptace, dostavby, konverze a úpravy již existujícího. Na začátku každé takové práce stojí poctivá analýza, pochopení a porozumění kvalitám již existujícího. Petr Všetečka se této náročné činnosti systematicky a poctivě věnuje dlouhé roky, ale ten letošní je pro něj přeci jen speciální. Dotáhl do úspěšného konce mimořádně náročnou výzvu, svou erudicí, zapálením a prací nejvýrazněji přispěl ke znovuotevření Památníku Tomáše Bati ve Zlíně a umožnil tak navštívit toto geniální Gahurovo dílo každému, kdo o ně jeví zájem.

Stručný životopis: Petr Všetečka se narodil v roce 1968 v Brně. Vystudoval FA VUT v Brně, poté působil jako památkář ve SPÚ v Brně. Od roku 1997 vede ateliér TRANSAT architekti a autorsky spolupracuje s Robertem Václavíkem. Tvorbu architektury, urbanismu a krajiny společně chápou jako odkrývání vztahů a významů a tvůrčí práci s nimi. Píše články i knihy o architektuře, spolupracuje na metodických publikacích NPÚ a je členem jeho poradních sborů. Z realizací stojí za připomínku obnova baťovské architektury Zlína (Památník Tomáše Bati, restaurování a expozice Baťova mrakodrapu, expozice a supervize projektu 14|15 Baťova institutu), Jurkovičova vila v Brně, nová expozice a přestavba mauzolea v Národním památníku na Vítkově, v realizaci je obnova Gočárových Automatických mlýnů v Pardubicích.

NOMINACE NA CENU ARCHITEKT OBCI 2019

Soutěž Architekt roku organizuje společnost ABF, a. s., již jedenáctým rokem. Její nedílnou součástí je také ocenění Architekt obci – titul udělovaný Ministerstvem pro místní rozvoj, Svazem měst a obcí a časopisem Moderní obec.

„Cílem soutěže není jen ocenění tandemu architekt a obec, ale i vyzdvihnutí jejich rolí při procesu výstavby a podpoření přístupu samosprávy, která nepřemýšlí pouze v horizontu svého volebního období, ale dívá se do budoucna. Uvažuje, jak by měla obec vypadat za dvacet třicet let, hledá cesty, aby zůstala krásná, malebná, aby se v ní dobře žilo,“ říká František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČR. „Je nezbytné podporovat spolupráci mezi architekty a samosprávou obcí, vytvářet mezi nimi symbiózu, při níž hledají společnou řeč a pohled na to, jak z hlediska územního plánování, tak estetické koncepce řešit uspořádání sídla. Každá obec je unikátní a při pochopení jejích hodnot lze podtrhnout její architektonické dědictví, navázat na ně a zabývat se budoucím rozvojem, aniž by došlo k narušení kontinuity vývoje“, dodává František Lukl.

Odborná porota soutěže Architekt roku 2019, ve spolupráci s vypisovateli soutěže Architekt obci 2019, nominovala městské architekty, jejichž působení považuje za zásadní. Z těchto pěti nominací vzejde v září 2019 vítěz soutěže Architekt obci 2019:

● Ondřej Busta – Český Krumlov

Odůvodnění poroty: Existují města, která měla kdysi slavnou minulost, dodnes jsou nádherná, hojně navštěvovaná, památkově chráněná, ale to neznamená, že by byla bez problémů. Právě naopak. Problémů mají celou řadu a vyrovnat se s nimi není vůbec snadný úkol. Jedním z takových měst je nepochybně Český Krumlov. Úkolem jakéhokoliv městského architekta je důvěrně znát prostředí, ve kterém působí, své město milovat a dokázat nasadit všechny své síly k tomu, aby jeho budoucnost byla lepší než přítomnost. Zároveň musí mít ochotu a schopnost naslouchat ostatním, pojmenovávat problémy a vyzývat k práci pro město architekty, kteří v něm dosud nepůsobí. Všemi těmito vlastnosti disponuje architekt Ondřej Busta.

● Eva Brandová Kováříková – Klatovy

Odůvodnění poroty: Architektka Eva Brandová Kovaříková je absolventkou Fakulty architektury ČVUT v Praze. Po studiích zasvětila část své profesní kariéry kultivaci města Klatovy, kde působí od roku 2009 jako městská architekta. V roce 2012 iniciovala úspěšný architektonický workshop „10×10 Nápady pro Klatovy“, který přinesl řadu zajímavých podnětů pro další rozvoj města. V roce 2016 ve spolupráci s městem Klatovy publikovala Kouzelnou krajinou Klatovska – edici provázející turisty barokní krajinou za doprovodu kulturních památek.

● Milan Košař – Vysoké Mýto, Poděbrady, Ústí nad Orlicí

Odůvodnění poroty: Architekt a urbanista Milan Košař má za sebou úspěšnou kariéru na pozici městského architekta (do konce roku 1992 byl hlavním architektem města Pardubic, 25 let působil jako externí městský architekt ve Vysokém Mýtě, od roku 2017 je na stejné pozici v Poděbradech, v současné době působí také v Ústí nad Orlicí). Z významných akcí lze jmenovat rekonstrukci Šemberova divadla ve Vysokém Mýtě po odsunu sovětských vojsk, inicioval rekonstrukci náměstí Přemysla Otakara II., pod jeho autorským dozorem byla zahájena realizace Vaňorného náměstí včetně nasvícení chrámu sv. Vavřince. V poslední době se podařilo ve Vysokém Mýtě uspořádat několik veřejných architektonických soutěží. V Ústí nad Orlicí se např. podílel na prosazení odkoupení území bývalé textilky Perla do vlastnictví města a iniciování vypsání veřejné urbanisticko-architektonické soutěže na celou lokalitu.

● Petr Kropp – Karlovy Vary

Odůvodnění poroty: Většinu své profesní kariéry žil v Německu a Nizozemí, kde se v kanceláři Benthem Crouwel Architects podílel na realizaci řady staveb. Namátkou lze zmínit Výzkumný institut válečných dějin v Amsterdamu, novostavby Port City 2, 3 v Rotterdamu atd. V roce 2018 vyhrál výběrové řízení na ředitele Kanceláře architektury města Karlovy Vary, z níž vybudoval důstojné pracoviště, které pod jeho vedením začalo významně ovlivňovat podobu plánů na obnovu budov a rehabilitaci veřejných prostor města. Čtyři dny v týdnu žije v Nizozemsku, tři dny v Karlovarském kraji. Ve spolupráci s Fakultou architektury ČVUT v Praze uspořádal v roce 2019 workshop a výstavu Teplá-Ohře.

● Jan Mužík – Litoměřice

Odůvodnění poroty: Působí na katedře urbanismu a územního plánování Fakulty stavební ČVUT v Praze. Současně pracuje od roku 1992 jako externí městský architekt pro město Litoměřice, kde analyzoval hodnoty a problémy města, podílel se na formulování vizí jeho optimálního budoucího rozvoje. Podílel se na modernizaci Kapucínského a Kostelního náměstí, uličních prostorů Palachovy a Dalimilovy ulice, založení i obnovu parků Václava Havla a Jiráskových sadů, modernizaci prostoru autobusového nádraží atd. Kromě působení v Litoměřicích je také členem komise rozvoje Městské části Praha 6 a Městské části Praha–Nebušice. Jeho zásadou je, že ve městě, kde působí jako městský architekt, nemá sám zpracovávat projekty, ale má vytvářet prostor pro kolegy architekty a v diskusi s nimi utvářet obraz města.

SLAVNOSTNÍ VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ – 10. 9. 2019

Slavnostní ceremoniál s předáním cen laureátům ocenění Architekt roku 2019 a Architekt obci 2019 se uskuteční 10. září 2019 od 18 hodin v prostorách Centra architektury a městského plánování (CAMP, IPR Praha, Vyšehradská 51, Praha 2). Cenu Architekt roku 2019 předá loňský laureát Petr Hájek. Moderátorkou akce bude Daniela Písařovicová, ČT.

Příspěvek Pět finalistů ceny Architekt roku 2019 pochází z Artalk.cz

Brněnské Kino Art se po rekonstrukci vrací zpět do budovy v Cihlářské ulici. Opravy měly trvat jen několik měsíců, nakonec se kvůli nálezu azbestu protáhly na dva roky. Kino slavnostně otevře v pátek 13. září promítáním němého filmu Východ slunce za doprovodu živé hudby smyčcového kvarteta IQ a klavíru Jany Nevoralové, sdělil v tiskové zprávě Jan Gerych z Turistického informačního centra města Brna.

Kino Art fungovalo v době rekonstrukce v náhradních prostorách v Pekařské ulici, poté se ještě přesunulo do Galerie Turistického informačního centra v Radnické ulici. Zde však promítání nekončí, budou se v něm konat nepravidelné projekce, například při různých festivalech.

V nově opravené budově Kina Art se mohou návštěvníci těšit na přebudovaný foyer s novou pokladnou či na nové toalety. V malém sále je nově klimatizace. Vrátí se i kavárna Café Art a celé kino je plně bezbariérové.

Po znovuotevření a projekci filmu v pátek 13. září bude ve 22:00 následovat filmový maraton, který skončí o půlnoci z neděle na pondělí a divákům nabídne 100 hodin filmu. „Číslo není náhodné, v roce 1919 začal Art promítat vůbec poprvé, a proto těchto 100 let oslavíme právě 100 hodinami filmu,“ uvedl vedoucí kina Milan Šimánek.

Diváci budou mít možnost zakoupit si akreditaci na celý maraton i na jednotlivé filmy. Ti, kteří stráví v sálech nejvíce času, mohou vyhrát permanentku do kina. V programu maratonu se objeví oblíbené české i zahraniční snímky, jako je Bohemian Rhapsody, Casablanca nebo Kouř.

Příspěvek Kino Art v Brně se po opravách vrací do budovy v Cihlářské pochází z Artalk.cz

Koláž. František Jugas (1944–1992) a Petr Nápravník (1986) / Kurátorka: Barbora Klímová / Kulturák Archa / Lubná u Poličky / 20. 7. – 20. 8. 2019

Výstava Koláže František Jugas (1944–1992) a Petr Nápravník (1986) vznikla na základě inspirativní souhry náhod. V roce 2019 Petr Nápravník jako student Fakulty výtvarných umění VUT v Brně našel ve svém podnájmu rozsáhlou pozůstalost Františka Jugase, která kromě korespondence a básnického díla ve strojopisech obsahuje velké množství koláží z let 1971–1985. Petr Nápravník se shodou okolností sám věnuje především kolážím, v nichž používá různě degradovaný materiál. Proto také nejprve zvažoval recyklaci nalezeného díla. Poté, co jsme jej společně nahlédli a rozluštili autogram autora, mě jméno navedlo k předchozím osobním sondám do brněnského kulturního života 60.–90. let 20. století. Jeho dosud nezpracovanou kapitolu představuje fenomén tzv. Brněnské bohémy, jejímž byl Jugas kmenovým účastníkem.

Členové tohoto společenství se postupně sdružovali především díky výrazné generační zkušenosti. Většina se narodila za druhé světové války či krátce po ní, do roku 1950. V dětství prošli stalinistickým školstvím. Přesto, anebo právě proto se v otevřenější atmosféře 60. let této minulé zkušenosti vymykali. Otevírali se současnosti, měli povědomí o aktuálních uměleckých hnutích. Zajímali se o duchovní orientální proudy. Inspirovala je filozofie existencialismu a absurdity, patafyzika i dadaistická hravost. Prvky absurdna a patafyziky vyjadřovali členové Brněnské bohémy ve svých dílech, a především právě v rámci neodadaisticky pojatého uskupení. Jako styčnou osobnost, jakéhosi maskota, si vybrali Jana Nováka, literárně činného dělníka, který měl za sebou nedokončené studium na filozofické fakultě tehdejší Univerzity J. E. Purkyně. Svým sveřepým, levicově orientovaným pohledem na svět, jehož normám se zásadně vymykal, a zároveň zcela do sebe zahleděnou perspektivou vyhovoval duchu tohoto hnutí a inspiroval jeho aktivity. V průběhu šedesátých let to byla především různá setkání, akce, veřejné proklamace textů, výlety, prohlášení apod. Vše se pohybovalo na hraně mikrokomunity. Až na výjimky nebyly události dokumentovány. Dnes přežívají v podobě legend, které navíc umocnilo autorské zpracování jakési kroniky tohoto uskupení Pavlem Řezníčkem v románu Hvězdy kvelbu a jeho pokračováních.

Fenoménu Brněnské bohémy, stejně jako dílům řady jejích členů, nebyla dosud věnována adekvátní pozornost. Téměř zapomenuto zůstalo například právě dílo Františka Jugase. Ten byl civilním zaměstnáním autoklempíř. Dělnická profese jej spojovala nejen s dalšími členy Brněnské bohémy, ale také s dalšími současníky, jako byl např. Vladimír Boudník. Výtvarné i literární dílo Františka Jugase se prolínají, většina jeho děl se vejde do formátu A4 a má literární podtext.

Petr Nápravník naproti tomu nerad pracuje s fixním formátem. Jeho koláže vychází z okouzlení estetickými kvalitami zašlého materiálu, často se od koncentrovaného středu odvíjí k asymetrickým okrajům, které mají potenciál dále se rozvíjet do prostoru. Je fascinován hranicí ornamentu a narace. I když se vyjadřuje současným jazykem, stále si udržuje odstup od nového, využívá archaických forem i materiálů.

V tomto ohledu naše výstava překlenuje zajímavý oblouk času, kdy na jedné straně Jugas pracoval s omezenou škálou dostupných tiskovin, které jej jistě ve své tehdejší exkluzivitě fascinovaly. Je třeba si uvědomit, že to bylo v době, kdy barevné tisky nechodily běžně jako spam do schránek, kdy reklama a vizuální smog nebujely jako v současnosti. A na druhé straně Nápravník, který v současnosti pracuje s často příbuzným materiálem z přibližně stejné doby. Většinou ho ale nalézá u kontejnerů jako odpad.

Na výstavě se kromě Petra Nápravníka dále podíleli, Martin Hurych, Eva Machová.

Autorka textu a kurátorka výstav: Barbora Klímová

Příspěvek TZ: Koláž (František Jugas a Petr Nápravník) pochází z Artalk.cz

Tomáš Ruller / Vybílení / kurátorka: Kateřina Lenzová / Pragovka Gallery / Praha / 17. 7. – 10. 9. 2019

Foto: Marcel Rozhoň

Příspěvek Tomáš Ruller v Pragovka Gallery pochází z Artalk.cz

Zorka Wollny / Tichý príliv / Galéria Jozefa Kollára / Banská Štiavnica / 7. 8. – 20. 10. 2019

Srdečne vás pozývame na vernisáž výstavy

ZORKA WOLLNY
Tichý príliv

Vernisáž
Streda, 7.8.2019, 18:00 – 21:00

Galéria Jozefa Kollára
Nám. Sv. Trojice 8, Banská Štiavnica

Trvanie výstavy

7.8. – 20.10.2019

Výstava je výstupom rezidencie autorky v Banskej Štiavnici v rámci programu TROJICA AIR, ktorú v rámci Mesta kultúry 2019 organizuje Banská St a nica Contemporary s finančnou podporou Fondu na podporu umenia. Zvuková inštalácia Tichý príliv v Galérii Jozefa Kollára je súčasťou projektu Zlaté časy, ktorý tu počas roka 2019 organizuje Galéria HIT.

Záhadné hlasy a zvláštne tóny neznámeho pôvodu znejúce tmavými úzkymi chodbami bývalej štôlne. Podzemný koncert v krajine tmy, vo svete vytesanom ľudskými ambíciami a hladom po zlate, obývanom salamandrami a ochraňovanom permoníkmi.

The exhibition is an outcome of the author´s residency in Banská Štiavnica within the program TROJICA AIR. The residency is organized by Banská St a nica Contemporary within the City of Culture 2019, realized with financial support by Slovak Arts Council. The sound installation Silent Tide in the Jozef Kollár Gallery is part of a year long project Golden Times, organized by the HIT Gallery.

Příspěvek TS: Zorka Wollny pochází z Artalk.cz

Posílit právní jistoty vlastníků a dalších subjektů působících v památkové péči či zpružnit a zefektivnit systém památkové péče chce návrhem památkového zákona ministerstvo kultury. Stanovuje práva a povinnosti vlastníků kulturních památek a nemovitostí v památkových územích, nově je také pojat systém náhrad. Zákon také stanoví kritéria poskytování dotací ze státního rozpočtu. Vyplývá to z předkládací zprávy, jejíž připomínkové řízení skončilo minulý týden. Návrh kritizovala Česká komora architektů nebo opoziční Piráti, kteří připravili vlastní novelu.

Stát by podle vládního návrhu nově mohl kompenzovat náklady vlastníkům nemovitostí v památkových územích vzniklé omezením jejich vlastnických práv. Nynější podoba zákona to neumožňuje, na peníze od státu mají nárok přímo jen majitelé nemovitostí prohlášených za kulturní památku. Ministerstvo se změnou předpokládá zvýšené nároky na státní rozpočet, podle úřadu je nutné posílit rozpočet resortu kultury o zhruba 320 milionů ročně s trvalým dopadem od roku 2022.

Zákon zároveň zavádí nástroje, kterými lze reagovat na neplnění povinností vlastníka kulturní památky či nemovitosti v památkovém území uložením opatření k nápravě. Návrh také posiluje pravomoci Památkové inspekce, jejímž prostřednictvím ministerstvo provádí kontrolní činnost. Umožňuje též jednotné prohlašování památkových území opatřením obecné povahy, čímž se podle ministerstva zvyšuje podíl veřejnosti při jeho vymezování. Nově by byl možný i soudní přezkum, uvádí resort v překládací zprávě.

Podle ministerstva nynější podoba zákona vlastníkům nemovitostí v památkových územích ukládá řadu omezení bez možnosti poskytnout za ně náhradu z prostředků státu, přestože nemovitosti nejsou kulturními památkami. „Stávající právní úprava neřeší situaci, kdy je kulturní památka ohrožena nebo poškozena nikoli protiprávním jednáním vlastníka (ať již činností nebo naopak nečinností), ale nečinností třetí osoby (neprovádění údržby na sousední nemovitosti atp.),“ vytýká také současnému zákonu úřad. Dále poukazuje na přílišnou administrativní zátěž při obnově památkového fondu.

Podle České komory architektů by se měl návrh upravit. Poukázala například na nepoměr mezi právy a povinnostmi vlastníků nemovitostí a na to, že se návrh soustřeďuje jen na údržbu a konzervaci památkově chráněných objektů. Komoře se nelíbí ani to, že majitel památkově chráněné budovy nemá nárok na peněžitý příspěvek v případě její opravy.

S návrhem podle serveru E15.cz nesouhlasí ani Národní památkový ústav. „Nevím, jaké bylo zadání, ale oslabení role Národního památkového ústavu je zjevné,“ řekla serveru generální ředitelka ústavu Naděžda Goryczková. Podle ní by se nově ústav například neměl vyjadřovat ke všem památkám a zásahům v památkových územích jako dosud, ale jen k vybrané části, uvedla E15.

Piráti chtějí na podzim předložit vlastní novelu zákona o státní památkové péči. Návrh ministerstva má podle nich řadu nedostatků. Závazná stanoviska ke stavebním záměrům by měl podle jejich záměru vydávat nynější Národní památkový ústav přeměněný na Státní památkový úřad. Nyní jsou stanoviska ústavu jen doporučující, což podle poslance Lukáše Černohorského vede k možnému poškození nebo i demolici památek.

V minulém volebním období narazil ve Sněmovně s návrhem nového památkového zákona tehdejší ministr Daniel Herman (KDU-ČSL). Část poslanců předloze vyčítala mimo jiné to, že nepřináší systémové změny.

Příspěvek Resort kultury předložil očekávaný návrh památkového zákona pochází z Artalk.cz

Příspěvek TS: Stanovisko Kunsthalle Bratislava k dohode s Ministerstvom kultúry SR pochází z Artalk.cz

Oldřich Tichý / kurátor: Ivan Neumann / Galerie Nová Síň / Praha / 18. 9. – 29. 9. 2019

V malbě Oldřicha Tichého se nejedná o zpodobování věcí, ale o hledání jejich promluvy, o poukazování k tomu, že svět je nositelem tajemství, nebo ještě spíše, že svět a život jsou tajemstvím neseny. Jeho tvorba uvádí k uvědomění, že v každé věci tohoto světa, se kterou se potkáme se skrývá nabídka nikoli definujícího vědění, ale rozumění.

Příspěvek TZ: Oldřich Tichý pochází z Artalk.cz

Výstava JIŘIČNÁ končí již za týden, zhlédlo ji více než 40 tisíc návštěvníků / Centrum současného umění DOX / Praha / 6. 8. 2019

V Centru současného umění DOX končí v pondělí 12. srpna rozsáhlá retrospektivní výstava věnovaná světově proslulé architektce a designérce Evě Jiřičné. 

Eva Jiřičná oslavila v březnu letošního roku významné životní jubileum a při této příležitosti byla v Centru DOX ve spolupráci s architektonickým ateliérem AI•Design zahájena výstava JIŘIČNÁ, která mapuje profesní dráhu první dámy české architektury od 60. let do současnosti. Do dnešního dne ji navštívilo více než 40 tisíc lidí, řada návštěvníků se zúčastnila také bohatého doprovodného programu včetně komentovaných prohlídek. Poslední komentovaná prohlídka se uskuteční v neděli 11. 8. od 16 hodin s lektorem Centra DOX, výstavu JIŘIČNÁ mohou návštěvníci zhlédnout naposledy v pondělí 12. 8. od 10 do 18 hodin.

Expozice nabízí ukázky originální projektové dokumentace i architektonické modely řady významných realizací Evy Jiřičné. Těžištěm výstavy je monumentální skleněné schodiště vytvořené v roce 1994 pro interiér pařížské pobočky sítě obchodů Joan & David. Po uzavření pobočky na jaře roku 1998 bylo schodiště demontováno a převezeno do České republiky. Po více než dvaceti letech bylo zrestaurováno přímo pro účely výstavy v Centru DOX.

Součástí výstavy JIŘIČNÁ byl také bohatý doprovodný program nejen v Centru DOX. Pro obyvatele britské metropole, kde Eva Jiřičná od roku 1968 působí, byla připravena přednáška ve spolupráci s Českým centrem Londýn, návštěvníci se mohli projít Oranžerií Pražského hradu s architektem Zdeňkem Lukešem, v panelové diskusi probrat postavení architektek nebo v rámci cyklu Jaká je vize Prahy rozebrat vliv Evy Jiřičné na současnou architekturu. Téměř tisíc posluchačů se zúčastnilo dvou přednášek konaných v sále DOX+, při nichž Eva Jiřičná seznámila publikum se s významnými projekty své profesní dráhy i zatím posledním projektem Centrum Nového Žižkova, s nímž uspěla v mezinárodní architektonické soutěži.

Na youtubovém kanálu DOX Prague si mohou diváci připomenout v řadě videí celou výstavu, kterou je provede přímo Eva Jiřičná, příběh schodiště z obchodu Joan & David nebo zamyšlení kurátora a ředitele Centra DOX Leoše Války o osobnosti Evy Jiřičné.

Výstava JIŘIČNÁ v číslech

126 dní výstavy
více než 40 000 návštěvníků
11 druhů doprovodných programů
8 komentovaných prohlídek
téměř 1 000 posluchačů na dvou přednáškách
6 videí z výstavy na YouTube
25 modelů ve výstavě
1 zrekonstruované schodiště

Příspěvek TZ: Výstava JIŘIČNÁ končí již za týden, zhlédlo ji více než 40 tisíc návštěvníků  pochází z Artalk.cz