On-line přednáška Elise Misao Hunchuck: Air (Architectures of Nature: 2020 Lecture Series) / Galerie VI PER / Praha / 1. 12. 2020 v 18:00
Galerie VI PER zve ke sledování on-line přednášky a diskuse, která se uskuteční 1. 12. 2020 od 18.00 přes Zoom na tomto odkaze: https://cesnet.zoom.us/j/ 97657945084. Meeting ID: 976 5794 5084 .
Architektury přírody
Se sílícími otázkami okolo klimatických změn a působení člověka v přírodě jsme se rozhodli zaměřit přednáškový cyklus v roce 2020 na související témata. Koncepci a výběr přednášejících připravil pro galerii VI PER filosof Lukáš Likavčan. V rámci cyklu s názvem Architektury přírody se uskuteční tři večery s příspěvky současných teoretiků architektury, pro něž Likavčan vybral jednotné téma: Jak do konstruování přírody promlouvá architektura. Půda. Voda. Vzduch.
Náměstí Slovenského národního povstání v Bratislavě bylo v minulosti místem konání nespočtu protestních i zábavních akcí. V roce 2013 slovenská umělkyně Ilona Németh zahalila jeho prostranství do husté mlhy, čímž dala vzniknout dříve nepoznané změně atmosféry tohoto místa, a to jak doslova, ve fyzickém smyslu, tak i přeneseně, ve smyslu psychologickém. Koneckonců, změna klimatu získává v naší současné situaci také dvojí význam: může odkazovat na změnu kolektivního ideologického či mentálního nastavení stejně tak jako na geofyzikální drama, kterým prochází celá naše planeta. Otevřenou otázkou zůstává, jak pojímat tyto změny v atmosféře jakožto následky záměrných či náhodných zásahů mimo jiné ve sféře designu a architektury. Jakým způsobem architektura usměrňuje teplotu, náladu či ambientnost, samotnou politiku atmosféry? Dokáže se dotknout onoho nejprchavějšího živlu přirozené architektury, tedy vzduchu?
V tomto rozhovoru se k nám připojí Elise Misao Hunchuck, která v současnosti vyučuje v ateliéru ADS7 na Královské vysoké škole umění (RCA) v Londýně. Objasní nám jak svůj přístup ke vzájemným vztahům mezi architekturou a atmosférou, tak i pozici svých kolegů a studentů. Návrhy ateliéru ADS7 vyjadřují nebojácné chápání současné situace, díky němuž lze věřit, že „něco je skutečně ve vzduchu“: konkrétně tedy změna atmosféry na poli navrhování zastavěného prostředí.
Elise Misao Hunchuck je berlínská badatelka, editorka a pedagožka, která vystudovala krajinnou architekturu, filozofii a geografii. Její mezioborový výzkum, který ji zavedl do Kanady, Japonska, Číny, Evropy, Ruska či Ukrajiny, zahrnuje metody založené na mapách, fotografiích i textech, díky nimž dokumentuje, zkoumá a archivuje vztahy mezi materiály, zdroji, infrastrukturami, přírodními procesy, lidmi i více-než-lidmi. Je profesorkou na londýnské Bartlett School of Architecture, vyučuje i na zdejší RCA či na Torontské univerzitě, a je členkou redakční rady časopisu Scapegoat.
Lukáš Likavčan se věnuje filosofii technologií, politické ekologii a teorii médií. Je studentem doktorského programu na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Absolvoval několik zahraničních stipendií, mj. na Strelka Institutu v Moskvě a na Polytechnic University v Honkongu. Pravidelně publikuje v ČR i v zahraničí, jako editor se podílel na přípravě knihy Mysl v terénu: Filosofický realismus v 21. století (AVU, Praha 2018), nedávno vydal knihu Introduction to Comparative Planetology (Strelka, Moscow 2019). Působí jako pedagog na FAMU a kurátor prostoru Display.
In Vitro – výstava ve vitrínách / Antikvariát a klub Fiducia / Ostrava / 30. 11. 2020 – 28. 2. 2021
Srdečně vás zveme na výstavu ve vitrínách bývalého obchodního domu Ostravica-Textilia. Sedm kurátorů (pedagogů) ze Střední umělecké školy, Ostrava představí v sedmi vitrínách práci sedmi umělců (studentů a absolventů) v rámci projektu IN VITRO, který jsme připravili jako součást oslav třiceti let této významné ostravské umělecké školy. Výstava, jež bude k zhlédnutí od 30.11., se kvůli epidemiologickým opatřením uskuteční bez vernisáže. Připravujeme ale Kurátorské slovo on-line, které zveřejníme ve čtvrtek 10. prosince v 18:0 na webu klubu Fiducia https://klubfiducia. cz/fiducia-online/ a na stránce internetové vzdělávací televize LucernaTV.
Střední umělecká škola v Ostravě byla založena jako vůbec první střední odborná umělecká škola na severní Moravě právě před 30 lety. V rámci oslav výročí naší školy (výrazně ztížených aktuální situací) jsme ve spolupráci s Antikvariátem a klubem Fiducia připravili výstavní koncept pro vitríny bývalého obchodního domu Ostravica-Textilia. I v době, kdy jsou (více či méně) zavřeny nejen školy, ale i galerie, mají všichni možnost seznámit se s tím zajímavým, co za zdmi (za sklem) školy, v ateliérech, dílnách a učebnách vnikalo a vzniká.
Sedm pedagožek a pedagogů – Katarína Szanyi-Hudečková (malba), Gabriela Maňáková (keramika), Josef Mladějovský (malba), Jaroslav Kocián (fotografie), David Vojtuš (ilustrace), Hana Furmančíková (grafický design) a Jakub Šmerda (produktový design) vybralo a oslovilo sedm žákyň a žáků nebo absolventek a absolventů školy k tomu, aby pro vitríny spolu se svými (bývalými nebo současnými) učiteli připravili prezentace své výtvarné tvorby, a to s jedním jediným omezením – prezentace nebo výtvarná intervence každého z nich se musí vměstnat do rozměrů jedné z vitrín. Mezi autory figurují jak současní žáci školy (např. Anna Pelikánová, Zuzana Sekerová), tak její absolventi (Jiří Bosák, Jan Drobisz, Natálie Teperová, Petr Szyroki, Markéta Blažková). Každý přitom pojednal vymezený prostor svým vlastním osobitým způsobem. Mozaika vystavených děl – malby, objekty, fotografie, instalace, grafika – tak vytváří sice zkratkovitý, přesto však plastický obraz o širokém spektru přístupů, s nímž autoři spojení se Střední uměleckou školou v Ostravě pracují.
Prostředí školy a to, co se v něm odehrává, můžeme i pod dojmem výstavy vnímat jako jakousi specifickou a jedinečnou laboratoř, ve které za účasti rozličných faktorů a vlivů, z nichž nejdůležitější jsou vždy osobnosti žáka a jeho učitele, probíhá kultivace něčeho velmi jedinečného, křehkého a zvláštního, co jsme si zvykli označovat slovy „talent“ či „nadání“.
IN VITRO – ve skle či za sklem, v chráněném ale zároveň transparentním prostředí – dochází k rozvoji osobnosti nadaných žákyň a žáků. Sedmkrát za sklem je pak na principu pars pro toto možno uvidět, jakými možnými směry mladí grafici, ilustrátoři, animátoři, malíři, designéři, fotografové a keramici svůj talent uplatňují, jak přemýšlejí a tvoří a jak díky své kreativitě otevírají další (často netušené) možnosti pro kultivaci života nás všech.
Mgr. Martin Mikolášek, ředitel SUŠ v Ostravě
Škola je zřizována Moravskoslezským krajem.
CO UVIDÍTE VE VITRÍNÁCH:
1. JIŘÍ BOSÁK / KURÁTORKA HANA FURMANČÍKOVÁ
V rámci školy jsem obklopena žáky a pedagogy, kolegy a absolventy. Tento fakt mě zavedl k úvaze nad všemi rolemi, které v průběhu a mnohdy za běhu přejímáme či odmítáme, od kterých si držíme odstup, ze kterých vypadáváme a kterých se zuby nehty držíme. A s některými z nich se ztotožníme, některé padnou a drží.
Jiří Bosák (*1982) je absolvent, výtvarník, muzikant a pedagog. A býval také žákem. — Jiří jako absolvent a výtvarník dále studuje, animuje a vystavuje.
— Jirka jako muzikant je vlastně modrý.
— Pedagog Bosák.
— Jura pozoruje a na okraje zaznamenává.
V tomto dřevěném rámci naleznete bohatý poznámkový aparát. Zakonzervovaný ve školních sešitech. In vitro.
Hana Furmančíková – grafická designérka, pedagožka na SUŠ v Ostravě, působí na oboru Grafický design.
2. JAN DROBISZ / KURÁTOR DAVID VOJTUŠ
Páchnoucím obvazem omotané zápěstí, dech nasáklý pivem a v koutcích se tvořící pěna po nekonečné smršti slov. Nemáte se kam schovat a čeká vás zážitek, který chcete znovu a znovu prožít. Jan otevře bránu své fantazie a jako brčkem vás nasaje do svých myšlenek. Zprvu jste ztracení, motáte se v neurčitém antigravitačním prostoru a zmocní se vás pocit, že už není cesty zpět. Poté si zvyknete a začnete se pomalu orientovat. Hltáte vše, co z něj vypadává, a on přidává. Cítíte se plně, ale nezbývá než pokračovat. Nakonec se Jan přeci jen unaví a zanechá vás někde jako použitou gumu se vzorkem svého já. Takhle nějak bych odpověděl každému, co jej čeká po vzájemné konfrontaci s Janem Drobiszem (*1993).
Jan u nás studoval ilustraci, a přestože jsme se potkávali ve vztahu učitel/žák pouhý rok, znal jsem ho už léta z on-line prostoru. Po škole jsem napínavě vyhlížel, čím nás překvapí, a dlouho nic. Nakonec jsem se dočkal minulý rok, když dostal výstavní příležitost v Kalerii s čupr uměním Saigon. Od té doby neúnavně pracuje na svých linorytech a já s nadšením sleduji, jak se posouvá. Takže vážené kurátorky a kurátoři, věnujte Janovi pozornost, neb se jedná o pozoruhodného začínajícího umělce.
David Vojtuš – vizuální umělec, pedagog SUŠ v Ostravě (a také její absolvent), působí na oborovém zaměření Kresba a ilustrace.
3. MARKÉTA BLAŽKOVÁ / KURÁTOR JAKUB ŠMERDA
Markéta Blažková (*2001) je absolventkou oboru Průmyslový design. Nyní studuje Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni, obor Design nábytku a interiéru. Během jejího studia na střední škole jsem oceňoval její touhu produkt přibližovat k dokonalosti tím, že vždy brala v úvahu možnosti výroby, užití zajímavých materiálů, tvarů a spojů nebo možnost jeho úplné individualizace. Každý z produktů, ať už jsou navrženy ve dřevě, papíru či plastu, je v jejím podání zcela odlišný, avšak i přesto jsou si velmi podobné. Tím, co je v podání Markéty Blažkové spojuje, je myšlenka na přírodu a přírodní procesy, a to nejen v použitých materiálech a jejich recyklaci, ale i zpracovaných tématech. U vystavené stolní lampy posun stínidla simuluje východ a západ slunce. Ptačí budka zase splyne s okolím a papírový obal se po zasazení rozloží v zemině, čímž nenaruší přírodu a stane se její součástí.
Jakub Šmerda – designér, pedagog SUŠ v Ostravě (a také její absolvent), působí na oborových zaměřeních Design výrobků a Design obalů.
Natálie Teperová (*1997), mladá malířka, absolvovala naši školu v roce 2016. V současnosti působí na FAVU v Brně, v ateliérech malířství Luďka Rathouského a Petra Kvíčaly. Natka je velmi zapálený člověk. Do své práce vkládá obrovskou dávku energie a nasazení. Měla jsem vždy pocit, že se s ní potřebuje ztotožnit, propojit, dostat se k samotné prapodstatě malby. Její nový cyklus nazvaný „Kabátohábity“ je toho pro mě důkazem. Malířka se vzdává klasického tahu štětcem a mění se v jakousi alchymistku. Plátna polévá barvou, nechává napospas větru, dešti, znovu maluje, propíjí. Pracuje se skvrnou, která se stává malířským gestem namísto klasického tahu štětcem. Plátna dále sešívá. Vytváří lineární kresby pomocí jehly, nití a stuhy. Mizí zde pravoúhlost a přesnost, obraz se stává objektem, jakýmsi amorfním tělem samotné malby.
Natčina houževnatost a hledání správného zachycení viděného, prožitého jsou intenzivně cítit i v její současné tvorbě. „Kabátohábity“ ve vitríně chátrajícího obchodního domu Ostravica-Textilia proto fungují jako memento smysluplnosti, síly a snad i budoucí resuscitace stavby.
Katarína Szanyi-Hudečková – malířka a pedagožka SUŠ v Ostravě, působí na oboru Užitá malba.
5. ZUZANA SEKEROVÁ / KURÁTOR JOSEF MLADĚJOVSKÝ
Vybral jsem Zuzku Sekerovou (*2002).
Vnímám u ní velký a setrvalý zájem o obor, který právě studuje, tedy o užitou malbu. Samozřejmě jí fandím v jejím snažení. Zuzka Sekerová studuje na Střední umělecké škole v Ostravě už ve 4. ročníku a má v plánu se malbě věnovat i v dalších letech. Cením si její schopnosti se učit a nenechat se odradit momentálním neúspěchem nebo dílčí chybou. Říká, že si z konzultací s učiteli vždy vezme to, co ji může posunout dál. To je podle mě ta nejlepší cesta k tomu, jak si udržet svěží chuť do tvorby. Věřím, že tato výstava Zuzku povzbudí do další tvorby, a těším se, až uvidím, kam se v budoucnu bude nejen profesně vyvíjet.“
Josef Mladějovský – malíř a vizuální umělec, pedagog SUŠ v Ostravě (a zároveň její absolvent), působí na oboru Užitá malba, vyučuje také ICT.
6. ANNA PELIKÁNOVÁ / KURÁTOR JAROSLAV KOCIÁN
Aničku (*2002) jsem potkal loni hned při svém nástupu na SUŠ Ostrava. Ovšem jen na velmi krátkou dobu. Začal jsem vyučovat předmět Výtvarná příprava v druhém ročníku na oboru Fotografie a média. Pamatuji si, že Anička byla snad jen na mém prvním několikahodinovém bloku a poté už asi dva nebo tři měsíce do školy nechodila. Ne že by byla nějakým způsobem nezodpovědná a chodit nechtěla. Do jejího života přišlo něco, s čím se jen velmi těžko vyrovnává a vyžaduje to čas na zahojení.
Anička svůj soubor na téma tvořila na chatě, v prostředí, kde strávila velkou část svého dětství. Reflektuje v něm svou ztrátu milované osoby, se kterou zde trávila mnoho času. Jemně barevné fotografie vznikaly na negativní film. Výběr tohoto média (kromě obsahu samotného) ještě více umocňuje pocit pomíjivosti. Sama Anička ovšem v obhajobě své práce píše: „Teprve pohledem zpátky vidím příběh a vše ve mně vyvolává příjemný hladivý pocit, že je vše v pořádku a vždy bude.“
Jaroslav Kocián – fotograf, pedagog SUŠ v Ostravě, působí na oboru Užitá fotografie a média.
7. PETR SZYROKI / KURÁTORKA GABRIELA MAŇÁKOVÁ
Pocta křemeni
Tři bloky kamene
Žulové vejce na mramorovém polštáři
Vybrala jsem Petra Szyrokého (*1991). Ve své volné tvorbě se zabývá figurativním sochařstvím, ale i abstrahovanějšími formami. Dalším jeho zájmem je kresba. Kniha Struska (básnická sbírka Ivana Motýla v komiksu), jejímž je spoluautorem, se umístila na druhém místě v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2019. Jeho nejnovější realizací je památník obětem komunistických monstrprocesů na Čapkově sokolovně v Moravské Ostravě, který je výsledkem veřejné soutěže.
Konceptem naší vitríny je hold hmotě obecně i hmotě jako takové – surovinám, které tvoří součást keramické hlíny, horninám, nerostům a zároveň základním principům plastického vnímání. Křemen je pro mě skryt ve skle, hlíně, kameni. Všude se dá najít svým způsobem „povalující se“ křemen. Přetransformovaný se tedy u mě válí do válců s dalšími materiály a zanechává stopy při procesu. Petr přistupuje k materiálu jinak. Využitím tradičních technik se snaží s nadsázkou navodit iluzi ušlechtilého materiálu. Jeho práce vychází z principů, které používal Marius Kotrba, který byl přitom mým pedagogem. Já se naopak celým svým dílem jaksi snažím Mariovým tendencím „utíkat“, snad i z toho důvodu, že žák nechce tvořit stejně jako jeho učitel. A tak zde vzniká a cyklí se zajímavý paradox: můj žák se bez skrupulí vrací k principům tvorby mého učitele.
Gabriela Maňáková – sochařka, pedagožka na SUŠ v Ostravě ( a také její absolventka), působí na oboru Keramický design.
Humboldtovo fórum v Berlíně oslaví své otevření online – Bolívijské ministerstvo kultur a turismu se přejmenovalo na ministerstvo kultur, dekolonizace a depatriarchalizace – Kulturní scéna v USA doufá, že si s novým prezidentem polepší – Německá vláda schválila rekordní částku z rozpočtu na kulturu – V utažské poušti se objevil záhadný kovový monolit
1/ Humboldtovo fórum v Berlíně oslaví své otevření online
Dlouhodobě očekávané otevření Humboldtova fóra v Berlíně se uskuteční 16. prosince online. Živý stream zahájený v 19. hodin představí jednotlivé výstavní prostory. Podle původního plánu mělo být Humboldtovo fórum otevřeno veřejnosti 17. prosince. Slavnostní inaugurace byla nakonec zrušena v návaznosti na vládní omezení v Německu reagující na současnou epidemiologickou situaci, která potrvají do 22. prosince. Otevření instituce veřejnosti se přitom mělo konat již v roce 2019 a bylo odsunuto z důvodu požáru v části budovy i kritiky nedostatečné reflexe koloniální minulosti v rámci činnosti instituce vlastnící rozsáhlé sbírky mimo evropského umění. „Fyzická návštěva paláce není v tuto chvíli možná, přesto bychom rádi oslavili dokončení Humboldtova fóra,“ komentoval situaci jeho ředitel Hartmut Dorgerloh. Stavba bývalého královského paláce v centru Berlína byla navržena v 18. století architektem a sochařem Andreasem Schlüterem a v roce 1945 výrazně poničena. Současný italský architekt Franco Stella vytvořil novou modernistickou fasádu směrem k řece Sprévě a zrekonstruoval trojici barokních fasád směřujících do Lustgarten, Schlossfreiheit a na Schlossplatz. Obnova a dostavba berlínského paláce o rozloze zhruba 450 000 čtverečních stop nakonec vyšla na 700 mil. dolarů. Humboldtovo fórum v současné chvíli spravuje Stadtmuseum Berlin (Muzeum města Berlína), Ethnologisches Museum (Etnografické muzeum) a Museum für Asiatische Kunst (Muzeum asijského umění). Jeho součástí je i tzv. Humboldtova laboratoř zastřešená Humboldtovou univerzitou. Kdy se fórum fyzicky otevře pro návštěvníky není v tuto chvíli jasné.
2/ Bolívijské ministerstvo kultur a turismu se přejmenovalo na ministerstvo kultur, dekolonizace a depatriarchalizace
V Bolívii bylo znovuobnoveno ministerstvo kultur a turismu, nově přejmenované na ministerstvo kultur, dekolonizace a depatriarchalizace. Vládou byla do čela nového ministerstva jmenována Sabina Orellana, která rovněž zastupuje Národní konfederaci domorodých rolnických žen v Bolívii. Cílem ministerstva je snaha „zvrátit nerovnost mezi jednotlivými kulturami i pohlavími,“ jak uvedla vláda ve svém prohlášení. Neklidná politická i pandemická situace v Bolívii se odrazila i na fungování samotného ministerstva kultur a turismu, které bylo zřízeno v roce 2009. V návaznosti na pandemii COVID-19 bylo 4. června 2020 přesunuto pod ministerstvo vzdělávání z důvodu šetření, což vyvolalo širokou vlnu protestů proti tehdejší prezidentce Jeanine Áñez. (více zde) S nástupem nově zvoleného prezidenta Luise Arce bylo však ministerstvo opět obnoveno a přejmenováno.
3/ Kulturní scéna v USA doufá, že si s novým prezidentem polepší
Joe Biden při své prezidentské kampani v roce 2019. Zdroj: Wikimedia Commons
Odborná veřejnost a kulturní instituce v Americe oslavují úspěšné zvolení Joe Bidena v prezidentských volbách. Zároveň si kladou otázku: „Jak bude vypadat kulturní politika v nabité agendě nového amerického prezidenta? Do jaké míry se bude snažit řešit dalekosáhlé dopady pandemie koronaviru na kulturní odvětví?“ Narozdíl od svého předchůdce Donalda Trumpa, který volbu stále neuznal, nový prezident zahrnul umění a kulturu do svých předvolebních plánů. Podle deníku The Art Newspaper „existují dokonce náznaky, že by kultura mohla mít ústřední roli v jeho nové administrativě, přičemž se diskutuje o kanceláři v Bílém domě věnované umění a humanitním vědám.“ Od dob administrativy prezidenta Regana existoval v Americe prezidentský výbor pro umění a humanitní vědy, který radí prezidentovi v kulturní politice. Každá nová vláda pak výboru složenému z osobností soukromého i veřejného sektoru musela obnovit funkční období. Prezident Trump po rezignaci členů výboru reagujících na jeho výroky během bělošského rasistického shromáždění v Charlottesville ve Virginii v roce 2017, nechal výbor zaniknout. Očekává se, že prezident Biden, který nastoupí do úřadu 20. ledna výbor opět obnoví a přidělí mu větší pravomoce, než měl doposud. Kancelář schválená kongresem v Bílém domě by mohla být užším poradním hlasem prezidenta a zajistit větší rozpočet na tvorbu politiky v oblasti umění a kultury. V současné chvíli se rovněž očekává, jakým způsobem nová vláda podpoří kulturu zasaženou celosvětovou pandemií. Erika Malin, výkonná ředitelka programu Aspen Institute Arts poukazuje na to, že řada umělců fyzicky přišla o živobytí a „pět milionů kreativních pracovníků v Americe by mělo být považováno za součást revitalizace ekonomiky“ podobně jako jiná zasažená odvětví. Současné politické kroky Joe Bidena a jeho viceprezidentky Kamaly Harris naznačují větší podporu kultury, jak je očekáváno. Do svého týmu pro kontrolu agentur a výbor pro umění a humanitní vědy byli osloveni dva bývalí členové Obamova úřadu pro vědu a technologii v Bílém domě a řada odborníků z oblasti kultury jako například David Skorton, bývalý sekretář Smithsonian Institution.
4/ Německá vláda schválila rekordní částku z rozpočtu na kulturu
Rozpočtový výbor německé dolní komory parlamentu schválil dosud nejvyšší rozpočet federální kultury ve výši 2,1 miliardy EUR na rok 2021. Rozpočet počítá s renovací divadla Bayreuth Festspielhaus, program na ochranu budov berlínského muzea i projekty zaměřené na výzkum koloniální minulosti země. Ačkoliv většina finančních prostředků na kulturu v Německu pochází ze 16 spolkových států, výdaje spolkové vlády na kulturu se v posledních letech zvyšovaly. Rozpočet na příští rok představuje navýšení o celých 155 mil. EUR. „Rozhodné uznání parlamentu o zásadním významu kultury a médií je důležitým signálem v těchto obtížných dobách,“ uvedla ve svém prohlášení současná ministryně kultury Monika Grüttersová. Téměr 85 mil. EUR je přitom určeno na renovaci divadla v Bayreuthu postaveného Richardem Wagnerem pro uvedení jeho oper. Dalších 76 mil. EUR je plánováno na renovaci budov patřících k Pruské nadaci kulturního dědictví, spravující berlínská muzea. Židovské muzeum v Berlíně obdrží finanční prostředky ve výši 3,2 mil. EUR, které mu dovolí opustit vstupné pro návštěvníky a finanční podporu obdrží také dvojice velkých německých muzeí – Německé historické muzeum v Berlíně a Haus der Geschichte v Bonnu k obnově a modernizaci jejich stálých expozic. Další finanční podpora je určena výzkum německé koloniální historie. (více zde)
5/ V utažské poušti se objevil záhadný kovový monolit
Uprostřed pouště v Utahu objevili biologové záhadný monolit připomínající dílo sochaře Johna McCrackena nebo rekvizitu ze sci-fi kultovního filmu 2001: Vesmírná odysea. Biologové spatřili monolit nejdříve z helikoptéry při rutinním počítání ovcí tlustorohých. Jeho přesné umístění nebylo dosud zveřejněno, média se podle publikovaných snímků krajiny domnívají, že se jedná o kaňon s červenými skalami na jihu Utahu. První reakce na sociálních sítích upozorňovaly, že se jedná o dílo amerického minimalistického umělce Johna McCrackena, který žil do své smrti v roce 2011 mezi nedalekým Novým Mexikem a New Yorkem. David Zwirner, který spravuje umělcovo dílo pro The Art Newspaper uvedl: „I když se nejedná o dílo zesnulého amerického umělce Johna McCrackena, máme podezření, že jde o dílo jiného umělce vzdávajícího McCrackenovi poctu.“
Metalurgická malba i pohledy skrz a dovnitř galerie v Pragovce / Pragovka Gallery / Praha / 18. 11. 2020
Vysočanská Pragovka Gallery i na poslední měsíc letošního roku přichystala další z řady online vernisáží výstav, které navíc doplní interaktivními 3D prezentacemi, kde si bude možné názorně prohlédnout jednotlivá díla. V úterý 1. 12. od 18:00 tak na facebookovém profilu Pragovka Gallery proběhne nejprve zahájení projektu LOOKING TROUGH slovenské umělkyně Lucie Tallové, po kterém bude následovat zahájení výstavy LOVE or FIGHT Ladislava Vlny. První z výstav bude koncipovaná tak, aby si ji bylo kdykoli možno prohlédnout skrze okna galerie. S odstupem několika dní budou obě výstavy přístupné také formou 3D varianty na webu Pragovky. Pokud vláda uvolní situaci provozu galerií, okamžitě naše galerie otevřeme.
Projekt LOOKING THROUGH představí nejnovější díla mladé a úspěšné slovenské umělkyně Lucie Tallové (*1985), která v Pragovce vytvoří site-specific instalaci koncipovanou speciálně tak, aby si ji návštěvník mohl prohlédnout zvenčí skrze z převážné části prosklenou stěnu galerie Entry, k čemuž výmluvně poukazuje již samotný název projektu.
Základním principem výstavy bude architektonicky odvážné řešení, v němž Lucia Tallová do industriálního prostoru galerie umístí na míru vytvořené – jakoby regálové – dřevěné konstrukce, opakující svým rozvržením rastr původních oken budovy. Toto dělení prostoru pak určí umístění maleb, drobných, niterně laděných instalací, tvořených z předmětů intimní povahy: starých, nalezených fotografií i fotografických alb, knih či třeba porcelánu.
Východiska Lucie Tallové tak můžeme spatřovat v přímých odkazech k muzeálnímu výstavnictví a expozicím vzácných sbírkových předmětů. Hlavním tématem výstavy Lucie Tallové je však paměť, uchovávání a vytrácení vzpomínek a jejich proměna či manipulace v čase. Kurátorka výstavy Lucie Miklošková dodává: „Lucie Tallová usiluje o propojení mezi rozpracovanými tématy a materiálem. Téma archivu odkazuje nejen ke sbírání starých fotografií, alb, pohlednic, ale i knih, porcelánu, kamenů, různých bizarních objektů či nábytku. Ty se stávají pracovním materiálem, z kterého vznikají nové příběhy, kombinující realitu a fikci. Do maleb a objektů vstupuje použitím symbolů ženskost, nostalgie a sentiment.“ Výstava potrvá v Pragovka Gallery Entry od 1. 12. do 31. 12. a bude přístupná k pohledu zvenčí 24 h denně a také v online variantě na stránkách Pragovky.
Výstava LOVE or FIGHT představí nejnovější tvorbu malíře a rezidenta Pragovky Ladislava Vlny (*1976). Ladislav Vlna pracuje vlastní jedinečnou technikou “metalurgické malby”, kterou zdokonaluje a vyvíjí posledních 15 let. „Obrazy se do ocelových desek vypalují ohněm bez přidání jakýchkoli jiných materiálů. Kresba se ručně vyrývá a barvy jsou žíháním dobývány ze samého nitra oceli a její podstaty. Iluze vznikající odrazem světla od povrchu takto zpracovaného ocelového materiálu vytváří pravdivý a komplexní obraz o složitosti a vnitřní kráse znázorněného objektu,“ dodává Ladislav Vlna. Kurátorem výstavy bude Petr Hájek. Ladislav Vlna (*1976) pochází z Třebíče, vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a poté pražskou Akademii výtvarných umění.
V případě obou výstav se můžeme těšit kromě zahájení formou online streamingu také na doprovodný online program ve formě rozhovorů s umělci a kurátorskou prohlídkou, který v průběhu výstavy bude postupně uveřejňován na facebooku Pragovka Gallery.
V Pragovce také již od 4. 11. do 31. 12. probíhá výstava Kryštofa Kaplana (*1987) s názvem Korporealita, jejíž 3D model si můžete prohlédnout zde: http://www.pragovkaonline.com/korporealita/
Zahájení prvních dvou výstav můžete shlédnout na facebookovém profilu Pragovka Gallery: https://www.facebook.com/pragovkagallery
S odstupem zhruba týdne budou výstavy po zahájení přístupné navíc také v 3D variantě na stránkách Pragovky: http://www.pragovka.com/en/online-gallery
Sirény #12 #o Humpolci v Humpolci / 8smička / Humpolec / 2. 12. 2020 v 16:00
Sirénové holky Anna & Jana se s Vámi chtějí podělit o všechno, co vědí o Humpolci a co se naučily společně s vámi během letošních i loňských Sirén. Připravily si pro vás malou bojovku a posílají vás vstříc ruchu (malo)města aneb 11 faktů o Humpolci v Humpolci. Vzhůru po stopách výlepních ploch aneb hurá na procházku zimním městem.
SIRÉNY = program o vnímání umění ve městě, který pořádá zóna pro umění 8smička 1x měsíčně, vždy první středu v měsíci.
Start / 16.00 8smička – zóna pro umění, Kamarytova 97
Cíl / vědět vše o Humpolci a jeho veřejném prostoru
První středu v měsíci houkají sirény a my se s vámi několik hodin na to potkáváme ve městě a hledáme / vnímáme (nejen umění) ve veřejném prostoru. Tentokrát každý sám, víme všichni proč.
Spolu okolo stolu #2 / 8smička / Humpolec / 6. 12. 2020, 11:00 – 12:00
Druhá adventní neděle a s ní druhé setkání u velkého stolu aneb Vánoce se slaví i v 8smičce! A když v domě máme pekařské a cukrářské duo Bára Lamačová & Ivana Tošerová z Cafe 8smička, musíme toho náležitě využít. Před polednem vás zveme na nejlepší polévku široko daleko – tentokrát na domácí bramboračku rodiny Tošerovy. Přijďte se zahřát a dát si něco teplého do bříška. Polévka v 8smičce = nejlepší vánoční neděle.
A protože délka koronavirových prázdnin je nevyzpytatelná (stejně jako vláda) jsme připraveni na obě varianty – tedy polévka venku aka to go anebo uvnitř, když pánbůh dá. Kromě polévky se těšte i na malý vánoční dárek od nás pro vás – recept na vybrané cukroví od Báry. Kdo jednou ochutnal její dortíky, je navždy ztracen a žádné jiné nechce.
Veselé Vánoce s 8smičkou!
*Spolu okolo stolu je součástí akce Humpolecké Vánoce 2020!*
Duch, který pracuje. Architektura a česká politika 1918–1945 / Uměleckoprůmyslové museum v Praze: Dům U Černé Matky Boží / Praha / 15. 10. 2020 – 17. 1. 2021
Nakolik může politika ovlivňovat architekturu a její vývoj? Tuto otázku si kladl tým odborníků z Katedry teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Výsledky jejich výzkumu lze vidět na výstavě Duch, který pracuje. Architektura a česká politika 1918-1945 v domě U Černé Matky Boží.
Autoři vychází z analýzy politických konceptů, které hýbaly společností v období první Československé republiky a druhé světové války. Sledují, jak se tyto koncepty promítaly do dobové architektonické produkce financované z veřejných zdrojů – reprezentativních budov správních institucí, zahraničních zastupitelstev, vzdělávacích, zdravotních a dalších staveb.
„Při bádání bylo zajímavé sledovat vývoj hledání architektonického jazyka, jež měl vyjadřovat hodnoty demokratického státu a zároveň vypovídat o jeho hospodářských a kulturních úspěších. Osobně mě překvapil stupeň prvorepublikového pragocentrického pojetí organizace státní správy. Očekávala jsem, že stát projevil vyšší míru odhodlání umístit některé správní úřady například do Brna. Brněnskou výstavbu představujeme především jako výsledek modernizačních snah městské samosprávy. Všímali jsme si i vstupů českých architektů na území Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Zde vznikaly projekty na vybudování nových správních center i na novou sociální infrastrukturu“, popisuje dobu předválečného Československa kurátorka výstavy Dita Dvořáková.
Výstava zahrnuje i výběr budov, jimiž stát a obce podporovaly dosažení sociálního smíru, zejména obytné stavby. Období Protektorátu se do expozice promítá zařazením nerealizovaných návrhů na přestavbu Prahy, které aplikovaly urbanistické postupy nacistického totalitního režimu.
Při volbě exponátů autoři výstavy primárně nekladli důraz na otázky slohu a estetickou hodnotu staveb. Naopak zařazují i méně známé návrhy a realizace, které zcela neodpovídají uměleckohistorickým nárokům, ale tvoří nedílnou součást modernizačního projektu prvorepublikové demokratické společnosti či protektorátní okupační správy.
Atmosféru doby a vzájemné propojení mezi politikou a architekturou podrobně rozebírá také k výstavě vydaná stejnojmenná publikace „Duch, který pracuje / Česká architektura a politika 1918-1945“, kterou editovala Vendula Hnídková. Na problematiku nahlíží a vysvětluje ji konfrontací politologické teorie a architektury.
Výstavní projekt je jedním z výstupů, které vznikly v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity (NAKI). Souběžně s ním probíhá v Galerii UM výstava „Síla i budoucnost jest národu národnost, která na expozici „Duch, která pracuje“ tematicky navazuje. Tato druhá expozice se zaměřuje na vztah architektury a politiky v českých zemích 19. století.
Síla i budoucnost jest národu národnost. Architektura a česká politika v 19. století / Galerie UM / Praha / 16. 10. – 12. 12. 2020
Jak se promítal nacionalismus do české architektury? A jak se v ní odrážel vztah občanů ke státu či koruně? Výstava v Galerii UM je prvním výstupem projektu Architektura a česká politika, na kterém už několik let pracuje tým odborníků Katedry teorie a dějin umění UMPRUM.
Projekt zkoumá úlohu architektury v procesu integrace moderního českého národa, ale představuje i širší spektrum politických zájmů, jimž česká architektura měla v 19. století sloužit. „Vystavená díla zejména ukazují, jak architektura formovala národní kulturní identitu, jak naopak demonstrovala loajalitu k dynastii nebo jak přispívala k politické a sociální diferenciaci společnosti“, stručně shrnuje autor výstavy prof. Jindřich Vybíral.
Výstava sama bude koncipovaná jako ateliér – studio s pracovními deskami, na kterých si návštěvníci mohou prohlížet reprodukce původních historických plánů budov a fotografií. Do kontrastu s těmito materiály bude postaven soubor fotografií současného fotografa Tomáš Zumra.
Mimo tyto materiály expozice nabídne i originální kresby zapůjčené Národní galerií Praha a sádrové odlitky stavebních prvků Národního divadla a Národního muzea, zapůjčené z Národního technického muzea. Za raritu této výstavy lze označit ohořelou část lustru, která se zachovala po požáru Národního divadla.
Tři monumentální slavobrány s hudebním doprovodem písní s národním podtextem zastupují a dokreslují politickou situaci a její vliv na dění v architektuře.
Téma celé expozice dopodrobna rozebere stejnojmenná publikace „Síla i budoucnost jest národu národnost“, kterou připravil prof. Jindřich Vybíral se svými kolegy. Kniha stejně jako výstava zkoumá různé podoby interakcí architektury a politiky. Sleduje, jak architektonické formy reprezentovaly ideologické a sociálně- psychologické obsahy, nebo jak spoluvytvářely mocenské vztahy a politické pozice. Zaměřuje se i na funkci monumentální architektury a její funkci v budování loajality občanů vůči státu či dynastii.
Souběžně s výstavou „Síla i budoucnost jest národu národnost“ probíhá v domě U Černé Matky Boží, jednom z výstavních prostor Uměleckoprůmyslového musea v Praze, výstava „Duch, který pracuje“. Ta na téma vztahu politiky a architektury v Českých zemích navazuje a rozebírá situaci v době od vzniku Československa po konec 2. světové války. Obě akce vznikly v rámci společného projektu v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI II.
Alžběta Cibulková píše o knize Jak namalovat vejce. Příběh Josefa Šímy, jež cílí na dětské čtenáře a která vyšla letos jako doprovodná publikace k umělcově výstavě v Moravské galerii v Brně (výstava Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře se konala v Místodržitelském paláci na přelomu let 2018/2019). Kromě této publikace přibližuje Cibulková i další knížky pro děti, které pojednávají o umění a jeho historii, a podotýká, že také naučná literatura zaměřená na děti může překračovat ustálený kánon dějin umění.
Kniha Jak namalovat vejce. Příběh Josefa Šímy. Foto: archiv MG
Dějiny umění pro děti
Jsou různé způsoby, jak lze seznamovat děti s uměním, uměleckými díly a jejich historií. Pro mnohé byla formující návštěva galerie nebo muzea, pro jiné setkání s uměním ve veřejném prostoru, pro někoho to může být prohlížení knihy. Pro mě samotnou to bylo listování v dnes už klasické a možná i trochu deformující Pijoanově sérii Dějin umění, ve které jsem si zpočátku a po dlouhou dobu pouze prohlížela reprodukce uměleckých děl. Výklad a text pro mě nebyl lákavý a důležitý. Hltala jsem knihu vizuálně, tehdy bez možnosti vidět díla naživo. Možná se ale odehrálo moje setkání s uměleckým dílem ještě dřív, například, když jsme v plzeňské ZOO prolézali sochou Medvědi od Břetislava Holakovského. Že jde o umělecké dílo ve veřejném prostoru, nás však tehdy vůbec nenapadlo.
Způsoby, jak lze zprostředkovat umění dětem, se dnes zabývají pedagogové, lektoři, ale v některých případech i umělci či kurátoři stále více. Na většině výstav ve větších institucích se setkáme s propracovanými doprovodnými programy pro děti a k dispozici je také stále větší množství publikací, které dětského čtenáře seznamují s dílem a životem daného umělce. Jednou z nich je také kniha Jak namalovat vejce? Příběh malíře Josefa Šímy vydaná v letošním roce Moravskou galerií, nebo dvě menší publikace Medek a Rembrandt / Obrazy do kapsy zpracované lektorským oddělením Národní galerie v Praze, dále knihy o dějinách umění (Hysterie umění, 2019), o nejčastějších otázkách týkajících se umění a jeho vnímání (Proč umění?, 2020), o tom, jak fungují galerie (Jak se dělá galerie, 2018), nebo o umění ve veřejném prostoru (Ahoj socho, 2018). Pokud bychom se pak podívali na knižní produkci pro děti, která se zaměřuje na design nebo architekturu, nemůžeme vynechat nakladatelství Jakost, které vydalo knihy Domek, Design nebo Zahrady, ale také knihu K čemu jsou architekti, kterou pro Artalk recenzovala Karolína Vojáčková (zde). K historii architektury pak vyšla nově velkoformátová ilustrovaná kniha Archistorie od varšavské teoretičky a architektky Magdaleny Jeleńske.
Publikace Rembrandt – Obrazy do kapsy. Foto: archiv NGP
Tento výčet nezahrnuje všechno, co u nás v této oblasti vyšlo, jisté ale je, že je tato knižní produkce oproti jiným zemím, kde má již dlouholetou tradici, teprve v plenkách. Pokud bychom se soustředili na knihy z oblasti historie umění pro děti, výrazným počinem je již zmíněná výpravná publikace Jak namalovat vejce?, jejíž editorkou je Silvie Šeborová, komiksově laděnou obrazovou část zpracoval Jiří Franta a vyšla tento rok v Moravské galerii v návaznosti na retrospektivní výstavu česko-francouzského malíře Josefa Šímy. Jeho příběh je zde vyprávěn skrze Šímovo vzpomínání dvěma „zvědavým studentům“ na vernisáži jeho velké samostatné výstavy v Musée national d’art moderne v Paříži v roce 1968. Na základě jeho bohatého životního příběhu se zde velmi dobře a nenuceně daří nastínit dobový kontext a pozadí převratných historických událostí, jako byla například první světová válka, kterou Šíma prožil na východní frontě, pobyt v multikulturní Paříži plné významných uměleckých osobností včetně Pabla Picassa, jenž Šímu fascinoval, nebo i druhá světová válka, umělcův život v Nice a působení v odboji. Tyto události jsou zprostředkovány zábavnou a živou formou v podobě komiksu, který se plynule prolíná s naučnými, vysvětlujícími částmi a zároveň s děním na vernisáži a vyprávěním již zasloužilého umělce Šímy. Důležitý je důraz na zásadní události v autorově životě, které ovlivnily jeho uvažování a především tvorbu samotnou. Srozumitelně se zde tak odkrývají zásadní souvislosti mezi podobou jeho děl, životním příběhem a osobními formujícími událostmi, jako bylo studium matematiky a raná záliba v moderních technologiích, přátelství s Pietem Mondrianem a nalezení vlastního přístupu k abstrakci, členství ve skupině Vysoká hra a přátelství s básníkem Pierrem Jeanem Jouvem, které jej přivedlo k otázce nevědomí, řeči mýtů a symbolů; nebo také intenzivní zážitek ze setkání s kulovým bleskem, díky kterému se začal zabývat světlem, jeho možným zobrazením, a s tím související pozdní práce na vitrážích katedrál.
I přesto, že se jedná o poměrně tradiční představení života a díla jednoho umělce, díky tomuto širšímu pohledu, ale také výtvarnému a grafickému zpracování, přináší objemnější vhled do historie moderního umění se srozumitelným dobovým kontextem, který nenudí. Vzhledem k tomu, že je kniha určena pro děti starší devíti let, může být trochu odpuzující temné pojetí ilustrací především u komiksových částí knihy, ale také specifická podoba obličejů postav, které mají většinou vytřeštěné oči a vyceněné zuby, což je poměrně výrazný a matoucí prvek. Také je poněkud matoucí, že středoškolští studenti zde působí jako starší dospělí lidé. Jistě, jde o autorský projev a styl Jiřího Franty, ale vždy – a zvláště u knih pro děti – je dobré, když je vizuální stránka přitažlivá a srozumitelná. Nahrává mi to v myšlence, že mnoho současných ilustrovaných knih pro děti míří spíše na jejich rodiče, kteří jsou schopni ocenit současný trendy styl nebo umělecký experiment. Na druhou stranu nechci podceňovat dětský pohled, který je otevřenější než můj, a možná by mi některé z dětí vysvětlilo, že nejsou vytřeštěné oči a vyceněné zuby nebo nosy jako kolíky odpudivé nebo děsivé, ale naopak vtipné a zábavné.
Jak namalovat vejce. Příběh Josefa Šímy. Foto: archiv MG
Metod, kterými lze zábavně představit témata dějin umění dětem, je více. Velmi často je zřejmá snaha o reálné přiblížení a polidštění umělce, jako je to také v případě knihy o Šímovi, kde je zmíněno také jeho dětství: „Kluk s bujnou fantazií, blokem a tužkou a nosem zavrtaným do románů Julese Verna, milovník vynálezů, techniky a umění. Pepík Šíma.“ Podobně se pracuje s postavou Mikuláše Medka v publikaci zpracované lektorským oddělení Národní galerie v Praze, která vyšla doprovodně se současnou retrospektivní výstavou tohoto umělce. V malé knížce Medek do kapsy nás uvede fotografie z dětství Mikuláše Medka převlečeného za Mikuláše. Většina místa je pak ponechána reprodukcím jeho obrazů nebo detailům, které doprovází krátké citace, komentáře nebo otázky: „Má obraz střeva, nebo „mechaniku“? nebo „Jak to asi vypadá, když se z nitra obrazu derou barvy na povrch?“ Nejde o žádný obsáhlý výklad jeho života a díla, ale spíše zastavení se u jednotlivých momentů a otázek, které nás mohou napadnout. Knížka nemá tendenci poučovat, ale spíše vybízí k hravému uvažování, což je podpořeno také důmyslným grafickým zpracováním, kdy si z přebalu knížky můžete udělat plakát na zeď. Hravost a vtipné postřehy se týkají také knížky Ahoj socho vydané Galerií hlavního města Prahy v roce 2018, kde je zřejmý důraz na interaktivitu s knížkou, která vybízí k různým procházkám nebo experimentům v souvislosti s uměním ve veřejném prostoru. Nakonec bych zmínila publikaci Hysterie umění od Martiny Schoellové v edici Fresh Eye z nakladatelství Labyrint, která vznikla mimo galerijní instituce, ale je výrazným příspěvkem a svým způsobem i kritickým komentářem k mnohdy zapšklým výkladům a učebnicím dějin umění. S humorem a lehkostí převádí dějiny umění do současného světa a zapojuje je do širšího kontextu vizuální kultury a mohla by být vynikající pomůckou pro učitele a žáky základních i středních škol.
Všechny zmíněné knihy jsou určitě přínosné už tím, že zprostředkovávají jednotlivá témata dějin umění srozumitelným a mnohdy inovativním způsobem (zdařile propojují historický kontext s životním příběhem a tvorbou umělce, vybízí k zajímavým otázkám i úkolům nebo vytváří hravé spojitosti mezi tradičními dějinami umění a současnou vizuální kulturou či popkulturou). Na druhou stranu se i přesto stále drží zaběhlých uměleckohistorických kánonů. Dějiny umění byly ve škole pro mnohé z nás nezáživným předmětem, držícím se stále stejných klasických příběhů dějin umění, což se mohlo opakovat od základní školy přes střední až po vysokou. Už od prvního setkání s dějinami umění by přitom nejvíce pomohlo, pokud by otevíraly nové pohledy a odkrývaly opomíjená témata, včetně tvorby ne tak známých umělců – a především umělkyň. Pokud bychom uvedli příklad, stále se učíme o prvních abstrakcích Františka Kupky nebo Vasilije Kandinského či Kazimira Maleviče, ale málokdo zmíní švédskou umělkyni Hilmu af Klint, jejíž tvorba byla stejně zásadní, ale zkrátka se nedostala do učebnic klasických dějin umění. Je tedy stále na čem pracovat tak, aby dějiny umění (nejen) pro děti naplno rozvinuly potenciál k přehodnocování a objevování zásadních a dříve přehlížených témat už od začátku a přispěly k hodnotnějšímu kritickému vzdělávání a vůbec lepšímu porozumění světa kolem nás.
Silvie Šeborová (koncept, text, odborná redakce), Jiří Franta (ilustrace), Jak namalovat vejce. Příběh Josefa Šímy, Brno: Moravská galerie v Brně, 2020, 104 stran.
Program Novej synagógy / Nová synagóga / Žilina / 1. – 31. 12. 2020
30. 9. – 6. 12.
výstava laureátky a ďalších finalistov ceny pre mladých umelcov
Cena Oskára Čepana 2020
Nová synagóga je opäť otvorená ako galéria a ste vítaní na výstave finalistiek a finalistov Ceny Oskára Čepana, ktorú lockdown zamkol a počas celoplošného testovania ste z nej mohli vidieť len kúsok, aj to v strese počas čakania na výsledok. Príďte teraz v kľude. Vieme už aj, kto má tento rok na Čepana! Šance boli rovnaké, ale medzinárodná porota rozhodla 13. 11. 2020, že laureátkou 25. ročníka je Daniela Krajčová. Gratulujeme. Uvidíte aj diela ďalších troch finalistov – Ludmily Hrachovinovej, Jozefa Piláta a Kristiána Németha. Do konca výstavy v nedeľu 6. 12. 2020 môžete svojím hlasom rozhodnúť o tom, kto dostane divácku cenu. Súťaženie v umení nie je jednoduché a aj o tom vám rada povie Simona Gottierová, ktorá pripravila koronové individuálne komentované prehliadky Čepana – Jeden na jedného.
Otváracie hodiny: utorok – nedeľa, 13.00 – 19.00
10. 11. – 6. 12.
individuálne komentované prehliadky výstavy
Jeden na jedného
V tomto špeciálnom čase vás pozývame navštíviť aktuálnu výstavu finalistiek a finalistov Ceny Oskára Čepana formou komentovanej prehliadky alebo tvorivej dielne pre jedného návštevníka, dvojicu či rodinu. Sprevádzať vás bude vizuálna umelkyňa Simona Gottierová, ktorá v Novej synagóge lektoruje vzdelávacie programy pre škôlky, školy aj dospelú verejnosť – Na vlastné oči. Simona tentokrát namieša prehliadku výstavy len a len pre vás – osobne a individuálne. Môžete spolu s ňou filozofovať a interpretovať jednotlivé inštalácie štyroch finalistov Čepana alebo sami niečo vytvárať, vítané sú aj deti.
Objednajte sa vopred na tel. 0918 104 294 alebo emailom na simona.gottierova@gmail.com.
8. 12. 2020 – 3. 1. 2021
work in progress
Pripravovanie Sphéry
Na budúci rok pripravujeme veľké dielo. Bude o neviditeľnej Sphére, ktorá je pod kupolou Novej synagógy. Čiastočne a na jeden rok ju zviditeľníme a pozveme do nej umelcov a vás.
Juraj Gábor už na pripravovaní Sphéry robí niekoľko rokov. Začiatok fyzického rastu diela v Synagóge je spojený so zbieraním energie a materiálu. Celý proces vzniku Sphéry bude otvorený verejnosti a galéria bude počas inštalácie otvorená. V decembri namiesto vianočných trhov do centra Synagógy privezieme prvých 12 kubíkov dreva z Jurajovho štyri roky starého diela Vertikálna gradácia, monumentáneho schodiska vytvoreného pre galériu Kostka v pražskej Meet Factory.
Vertikálnu gradáciu o postupnom stúpaní a klesaní, raste i úpadku, presúvame pod kupolu, aby rozšírila naše možnosti putovania do inej Sphéry. Od hmoty, jej váhy a špecifickej povahy materiálu sa postupne prostredníctvom celoročného programu chceme dostať opäť k jej nehmotnému a abstraktnému rozmeru.
Stretnutie a diskusia s autorom Jurajom Gáborom: sobota 19. 12., 17.00
sobota 26. 12., 17.00
20 obrázkov x 20 sekúnd naživo
Pecha Kucha Night Žilina, štefanský survival set 2020
20 obrázkov x 20 sekúnd z roku 2020 – to znie ako dobrý a pozitívny match. A presne takých ľudí pozývame a hľadáme na výročnú Pecha Kucha Night, keďže z nej už zostalo len toto sviatočné vydanie. Stretneme sa tu my, čo k tomuto mestu a miestu patríme najmä pobytom či rodným listom. Mimoriadne kvôli pandemickým obmedzeniam to bude bez tlačenice v podkroví Stanice so sedením na preskáčku a v každom druhom rade na veľkej ploche Novej synagógy. A kvôli nápojom obmedzeným na terasu s mrazivými teplotami a večierkou o desiatej posúvame začiatok na podvečer. Napriek tomuto všetkému sľubujeme optimistický line-up tvorivých ľudí, ktorých poznáte alebo ktorých chcete poznať, pretože v kríze poznáš priateľa. Pretože to nejak prežili, tvorili, robili veci, makali a vyšlo im to, a ak im to aj nevyšlo, skrachovali s gráciou a nielen s výhovorkou, že za to môže kovid. Ak viete o niekom, kto by určite nemal v programe štefánskej surviválskej Pecha Kucha noci chýbať, prihláste sa/ho/ju na info@stanica.sk.
Nová synagóga Žilina
Kultúrny priestor Nová synagóga prevádzkuje občianske združenie Truc sphérique. Otvorené je od utorka do nedele v čase od 13.00 do 19.00 h a počas večerných akcií. Viac info aj aktuálne o programe na www.novasynagoga.sk.
Sngg Studio
Štúdio sa nachádza v infocentre pri Novej synagóge na Hurbanovej ulici č. 11, v pôvodnom priestore galérie Plusmínusnula. Slúži ako rezidenčný ateliér pre hosťujúcich umelcov.
Adela Arentová, Igor Benca, Mikuláš Galanda, Viktor Hermély, Igor Hudcovič, Jozef Kostka, Rudolf Krivoš, Ján Mudroch, Mikuláš Palko, Peter Rónai, Veronika Rónaiová, Dominik Skutecký, Martin Martinček, Ester Šimerová-Martinčeková, Imrich Weiner-Kráľ / Ako na umenie… 3 (portrét a figúra) / Koncepcia projektu a kurátor výstavy: Martina Martincová / Stredoslovenská galéria / Banská Bystrica / 4. 12. 2020 – 28. 3. 2021
Ako na umenie 3 (portrét a figúra)
Sprístupnenie 4. 12. o 10:30
7 820 000 000
To je približný počet obyvateľov našej planéty z roku 2020. Ale toto číslo znamená aj rovnaký počet rozmanitých ľudských príbehov a pováh. Ani jeden z nás nie je identický. Líšime sa od seba vonkajšou podobou, povahovými črtami, ale tiež intenzitou prežívania, empatiou a emocionálnou inteligenciou. V rôznych životných situáciách môžeme pociťovať rozdielne radosť, smútok, hnev i strach. Odrážajú sa na našej tvári, v geste, pohybe, intenzite hlasu, ale i v konaní a samotných skutkoch. Niektoré z nich dokážu v sekunde prekvapiť, iné zasa prežívame dlhodobo. Byť celý život šťastný, spokojný a vyrovnaný je pútavou predstavou a cieľom pre väčšinu z nás. Avšak konfrontovať sa s opačnými pocitmi (ako je zármutok alebo disharmónia) môže pre človeka zohrávať dôležitú úlohu, či už v utváraní komplexnejšej predstavy o živote ako takom, jeho odtieňov, ale i v jasnejšom vnímaní reality.
Edukatívno-prezentačná výstava Ako na umenie… 3 (portrét a figúra) realizovaná v Stredoslovenskej galérii pracuje s témou človeka práve v širších významových kontextoch. Nejde tu o klasický kurátorský výber diel v snahe mapovať vývoj portrétu a figurálnej tvorby. Ide skôr o predstavenie rôznych tematických okruhov, ktoré sú späté s námetom človeka a jeho existencie (fyziognómia, tvarové odlišnosti a metamorfózy, žena v pozícii dievčaťa a matky, pocity a emócie, motív masky, figúra a možnosti jej stvárnenia), predstavených v dielach autorov rôznych umeleckých prúdov. Návštevníka podnecujú a vťahujú prostredníctvom aktívnej hry s pomocou rozmanitých edukatívnych a zmyslových pomôcok k tvorivému myšlienkovému procesu. Cez rôzne interpretačné metódy a formy smerujú k hľadaniu a skúmaniu vzájomných vzťahov a súvislostí, poskytujú priestor na vlastnú tvorivosť, konfrontujú s „inakosťou“, ale tiež dávajú impulz k uvažovaniu o vlastnej identite, posúvajú k sebareflexii, sebahodnoteniu a nabádajú na toleranciu voči druhým.
Výstava zároveň pracuje s prezentovanými dielami vizuálneho umenia ako s nástrojmi vzdelávania. Nájsť vhodné metódy a formy práce so súčasným divákom je jednou z aktuálnych výziev pre galérie. „Galérie dneška“ nie sú už len zbierkotvorné inštitúcie, inštitúcie slúžiace na prezentáciu umenia, ale čoraz častejšie a významnejšie zastávajú funkciu vzdelávaciu s dôrazom na oblasti percepcie, recepcie a interpretačnej re-kreácie výtvarného umenia.
Z hľadiska kurátorského výberu je na výstave predstavených približne 60 diel od približne 40 umelcov. Ide prevažne o staršie, ale tiež novšie akvizície z oblasti maľby, kresby, grafiky, fotografie a plastiky, ktoré sú súčasťou rozsiahlej galerijnej zbierky. Zbierkový fond Stredoslovenskej galérie, ktorý aktuálne disponuje takmer 14 000 zbierkovými predmetmi, umožnil bohatý výber diel autorov pôsobiacich od polovice 19. storočia až po súčasnosť. Ide prevažne o umelcov nielen s regionálnym, ale i celoslovenským významom. V rámci odbornej prípravy výstavy prešlo reštaurátorským zásahom celkovo 24 artefaktov od 17 autorov.
Výstava Ako na umenie… 3 (portrét a figúra) je pokračovaním série tzv. edukatívnych výstav realizovaných úsekom galerijnej pedagogiky umenovedného oddelenia Stredoslovenskej galérie, ocenených i Cenou Rady galérií SR Biela kocka – 1. miesto za vzdelávací projekt Ako na umenie… 2 /príroda a krajina/ (2019/2020).
Martina Martincová
Počas trvania výstavy plánujeme realizovať rôzne sprievodné akcie ako komentovanú prehliadku, odborné prednášky a tematické workshopy. Návštevník má na výstave tiež možnosť v rámci knižného kútika nahliadnuť do ponuky zaujímavých knižných titulov.
Usporiadateľ: Stredoslovenská galéria
Názov výstavy: Ako na umenie… 3 (portrét a figúra)
Zastúpení autori: Adela Arentová, Igor Benca, Mikuláš Galanda, Viktor Hermély, Igor Hudcovič, Jozef Kostka, Rudolf Krivoš, Ján Mudroch, Mikuláš Palko, Peter Rónai, Veronika Rónaiová, Dominik Skutecký, Martin Martinček, Ester Šimerová-Martinčeková, Imrich Weiner-Kráľ a iní.
Miesto konania: Bethlenov dom (1. poschodie), Dolná 8, Banská Bystrica
Sprístupnenie výstavy: 4. december 2020 o 10,30 hod. (piatok)
Trvanie výstavy: 4. december 2020 – 28. marec 2021
Koncepcia projektu a kurátor výstavy: Martina Martincová
Odborná spolupráca: Michal Patarák, Renáta Pondelíková
Reštaurátorská spolupráca: Peter Ližbetin, Miroslav Slúka
Grafický vizuál výstavy a dizajn edukatívnych pomôcok: Patrik Ševčík
Realizované s finančnou podporou Banskobystrického samosprávneho kraja.
Výstavu, sprievodné aktivity a nákup knižných titulov z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.
Reštaurovanie 24 diel bolo realizované vďaka finančnej podpore Banskobystrického samosprávneho kraja. Realizované s finančnou podporou Ministerstva kultúry SR a Mesta Banská Bystrica.
Bratislava Design Week 2020 / Premena / Apponyiho Palác, Zoya Gallery / Bratislava / 3. – 7. 12. 2020
Bratislava Design Week 2020 / PANDEMIC EDITION
Najintenzívnejší festival súčasného dizajnu na Slovensku sa bude konať napriek všekým nepredvídaným prekážkam aj v roku 2020 Hlavná téma: PREMENA / Transformácia
Meníme sa my, mení sa svet, menia sa pravidlá.
Premena je v dizajne permanentne prítomná. V roku 2020 je ale prítomná oveľa nástojčivejšie. Máme strach. Všetko je neisté. Spoznali sme izoláciu. Technológie nahradzujú realitu. Svet sa ale hýbe ďalej a dizajnéri tvoria, premýšľajú aj pomáhajú.
Tému reflektujeme v našich kurátorských výstavách, diskusiách aj vizuáli. Dotkla sa aj naších výstavných priestorov. VÝSTAVY BADW
BADW má 2 centrály, v dvoch mestských palácoch. APPONYIHO PALÁC – sídlo Múzea historických interiérov na Radničnej 1 / kurátorska výstava TRANS FORM ZOYA GALLERY, Erdődyho palác na Ventúrskej 1 /inštalácie OPEN CALL a kurátorské výstavy
Jednou z premien v organizovaní festivalu je nová centrála. Hlavná medzinárodna kurátorska výstava TRANS FORM sa bude konať v nádhernom Apponyiho paláci, kde je na dvoch poschodiach inštalovaná expozícia Múzea historických interiérov (MMB). Súčasné experimentálne dizajnérske práce akcentujúce “future thinking” infiltrujeme a konfrontujeme s historickým mobiliárom a interiérmi. Kurátorkami výstavy sú Silvia Sukopová a Ľubica Hustá v spolupráci s Gabrielou Smetanovou. Na výstave sa prezentujú diela dizajnérov zo 7 krajín a výstava obsadí obidve výstavné poschodia paláca.
V Zoya Gallery sa predstavia dizajnéri, študenti dizajnu a dizajnérske štúdia z OPEN CALL, ale aj výstavy VIAC je VIAC – ktorá predstaví výber najzaujímavejších ukážok súčasného úžitkového skla, porcelánových objektov a keramiky slovenských dizajnérov. Kurátorom výstavy je Patrik Illo. Okrem toho výstava rakúskeho dizajnéra Klemensa Schillingera tématizujúca závislosti na súčasných technológiách.
V edícii Majstri BADW v Zoya Gallery predstaví výtvarníka a majstra keramickej monumentálky Imricha Vaněka (1931_2015) na výstave Zlatá horúčka v kurátorskej koncepcii Svätopluka Mikytu a Zuzany Bodnárovej.
Zároveň v premiére predstavíme formou video inštalácie autorské profily slovenských dizajnérov v réžii Štefánie Lovasovej, ktoré vznikli pre BADW 2020.
Výstavy si budete môcť pozrieť aj online, formou video prehliadok.
V exteriéri Starom meste uvedieme v premiére experimentálnu digitálno typografickú interaktívnu inštaláciu SHOT Juraja Sukopa vo výkladoch OD Dunaj (BOHÉMA), na rovnakom mieste aj inštaláciu SYSTÉM DYI dizajnérky Andrey Ďurianovej.
ONLINE TALKS BADW
Živé stretnutia nahradí ONLINE PROGRAM – z improvizovaného BADW štúdia v Apponyiho paláci.
Medzi hosťami sú: James Shaw (GB), kurátorka Alice Stori Liechtenstain (IT- AT), Klemens Schillinger (AT), PriestmanGood (GB), Crafting Plastic, kurátorka MAK Viedeň Marlis Wirth (AT), Tadeáš Podracký (CZ), kurátorka Marta Janovíčková (MMB), Sylvia Jokelová a Patrik Illo (SK), Matej Gavula, Svatopluk Mikyta, Národná cena za komunikačný dizajn a ďalší….
Nové publikácie JKS: AMA. Ľubomír Ďurček, Květoslava Fulierová, Július Koller a amatérski výtvarníci a Subjektívne histórie, Seba-historizácia ako umelecká prax v stredovýchodnej Európe a JÚLIUS KOLLER. ONE MAN ANTI SHOW Dokumentation / Documentation / Dokumentácia.
The Július Koller Society predstavuje dve nové publikácie AMA. Ľubomír Ďurček, Květoslava Fulierová, Július Koller a amatérski výtvarníci a Subjektívne histórie. Seba-historizácia ako umelecká prax v stredovýchodnej Európe. Opäť v distribúcií je aj obmedzený počet publikácie JÚLIUS KOLLER. ONE MAN ANTI SHOW Dokumentation / Documentation / Dokumentácia.
Knihy sú k dispozícii v Martinus, ale aj iných knihkupectvách.
„AMA” je prvé kritické spracovanie dlhodobej osvetovej činnosti Ľubomíra Ďurčeka (1948), Květoslavy Fulierovej (1932) a Júliusa Kollera (1939 — 2007). Rozsiahla fotografická dokumentácia spoločne s výberom kľúčových textov predstavuje ich osobitý program pedagogického pôsobenia medzi amatérskymi výtvarníkmi v rokoch 1968 až 1998. Ako lektori pôsobili pod záštitou bratislavských obvodných kultúrnych stredísk. Kniha v slovenskom a anglickom jazyku je zostavená z dosiaľ nepublikovaných materiálov so zameraním na alternatívne metódy vzdelávania. Kultúrne situácie, iniciované Júliusom Kollerom, poukazujú na odhodlanie týchto autorov rozvíjať slobodne vlastný program, do ktorého rovnocenne zapojili účastníkov letných amatérskych sústredení. Nech táto publikácia motivuje súčasných mladých odborníkov k neprofesionalizmu a budúcich profesionálov k umeleckému amatérizmu.
Publikácia je venovaná umeleckým metódam seba-historizácie, seba-archivácie a utvárania alternatívnych inštitucionálnych rámcov v kontexte mocenských a ideologických štruktúr ovládajúcich sféru umenia v období komunistických režimov stredo-východnej Európy. Jednotlivé príspevky v podobe prípadových štúdií približujú neo-avantgardné, post-avantgardné a súčasné umelecké projekty z Poľska, Maďarska, bývalej Juhoslávie, Rumunska, Česka a Slovenska.
JÚLIUS KOLLER. ONE MAN ANTI SHOW Dokumentation / Documentation / Dokumentácia
Zostavili: Daniel Grúň, Kathrin Rhomberg, Georg Schöllhammer
Vydal: Július Koller Society, mumok – Museum moderner Kunst Stiftung Ludwig Wien, 2017
Táto publikácia dokumentuje výstavu Július Koller. One Man Anti Show vo viedenskom mumoku, realizovanú v rokoch 2016-17. Výstava je výsledkom viacro ného výskumného projektu venovaného tvorbe a obrovskému archívu slovenského umelca Júliusa Kollera, ústrednej osobnosti európskeho povojnového umenia, ktorý zomrel v roku 2007.
Maroš Rovňák: Čiara na dlani môjho otca / Kurátorka výstavy: Ivana Komanická / Šopa Gallery / Košice / 4. 12. 2020 — 15. 1. 2021
MAROŠ ROVŇÁK – ČIARA NA DLANI MÔJHO OTCA
Kurátorka výstavy: Ivana Komanická
Sprístupnenie výstavy: 3. 12. 2020 o 18.00 hod.
Trvanie výstavy: 4. 12. 2020 — 15. 1. 2021
Otváracie hodiny: PO – PIA / 16.00 – 18.00
Šopa Gallery, Hlavná 40, Košice
Pozývame vás na sprístupnenie výstavy Maroša Rovňáka, ktorá je zároveň premiérou jeho nového filmu. Keďže naša priestorová kapacita je značne obmedzená na 4 návštevníkov v jednom čase, pripravili sme pre vás rezervačný systém, kde si sami zvolíte ten váš. Posledný vstup je naplánovaný na 21.00 hod. Tešíme sa na vás!
Malá samostatná výstava Maroša Rovňáka „Čiara na dlani môjho otca“ dostala názov podľa autorovho nového experimentálneho denníkového filmu. Film, ktorý kombinuje autorské fotografie a fotografie z rodinného archívu, denníkové záznamy, spravodajské šoty, found footage videa a autorskú hudbu, je hlboko osobným, a predsa ponúka divákovi istú formu univerzálneho zážitku, možnosť zažiť transcendenciu a empatiu. Film sa sústreďuje na tému umierania, starostlivosti o umierajúcich a možnosti pohrebných rituálov a rituálov trúchlenia počas koronavírusovej pandémie, v ktorej sa smrť dezinfikovala. Autorova dlhoročná fascinácia kultúrou Benátok sa stáva fatálnou, Benátky sa stávajú zdrojom apokalyptickej nákazy. Do tohto nového sociálneho a politického prostredia prichádza umierajúci otec.
Film bude premiérovaný aj online v rámci otvorenia výstavy, od 21.00 – 24.00 hod. na facebookovej stránke Šopa Gallery.
Maroš Rovňák je multimediálny umelec, pracujúci so zvukom, videom a fotografiou. Téma smrti je konštantne prítomná v jeho tvorbe. V posledných rokoch sa venoval umeleckému výskumu posunu vnímania smrti v období osvietenstva, ktoré poskytlo základ pre zrod moderných cintorínov v Európe. Performancia In Absentia (2019 – 2020) je venovaná mladej slovenskej archeologičke Martine Kušnírovej zavraždenej spolu s jej snúbencom, investigatívnym novinárom Jánom Kuciakom. Jeho performancie a divadelné hry boli prezentované na festivaloch experimentálnej tvorby New Poetry Form (Košice 2018), Žižkovská noc (Praha 2019), Festival KioSK Žilina-Záriečie (2015). Holandské vydavateľstvo Waanders & De Kunst zaradilo jeho prácu Korzety (2001) do historickej publikácie „Queer!? Beeldende kunst in Europa 1969-2019 mapujúcej zrod a vývoj gay a queer umenia v Európe. Žije a tvorí v Banskej Bystrici, kde pôsobí ako riaditeľ Stredoslovenskej galérie.
Výstavy tejto galérie z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.
Fond na podporu umenia je hlavným partnerom projektu.
Ďalej je projekt realizovaný s finančnou podporou Mesta Košice.
Umění je vydržet – Prodejní výstava na podporu činnosti Galerie Emila Filly / Galerie Emila Filly / Ústí nad Labem / 7. 12. – 22. 12. 2020 (do 30. 12. online)
Zveme Vás na prodejní výstavu, která je pořádána na podporu činnosti Galerie Emila Filly. Svá díla věnovalo přes 30 umělců a umělkyň, jejichž tvorba byla v galerii prezentována a je s galerií úzce spjatá. Přehlídka umění je doplněna expozicí práce desítky designérů. Podařilo se nám tak vytvořit unikátní kolekci hodnotných uměleckých děl respektovaných osobností české výtvarné scény, designérských výrobků, artefaktů s příběhem, kterou nabízíme Vám, divákům a fanouškům Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem – můžete podpořit galerijní činnost, a ještě si odnést hodnotné umělecké dílo.
Galerie Emila Filly funguje v Ústí nad Labem už více než 30 let, za tu dobu jsme mnohokrát měnili místo. Důvody byly různé, ale snažili jsme se je vždy překonat, využít změnu k novým krokům a představovat v konkrétním prostoru specifické projekty výtvarného umění. Rok 2020 je rokem extrémních změn a situací. Rekonstruovali jsme již v pořadí pátý galerijní prostor a do toho bojovali s uzavřením galerie, jak se to dotklo i ostatních kulturních institucí. A proto zcela poprvé, galerie prosí o Vaši podporu. Ústecké divácké publikum je zcela výjimečné – nejen že se vzájemně přeléváme na téměř všech kulturních akcích, kterých není málo, ale diváci umí podržet svoji kulturu.
Zveme vás nejen na přehlídku dobrých autorů, ale především vám nabízíme to, co Fillovka dělá právě těch 30 let v Ústí nad Labem – kvalitní umění, které časem potvrzuje svou hodnotu. Věříme, že takovou investici nepromeškáte. A taky se na Vás už těšíme.
Ve čtvrtek začíná Přehlídka filmové animace a současného umění – PAF Olomouc. 19. ročník mezinárodního festivalu se koná od 3. do 6. prosince 2020 a jeho program se uskuteční formou online streamu a výstav ve veřejném prostoru v Olomouci.
Tématem letošního ročníku přehlídky je domino a mezi jejími účinkujícími jsou mj. skladatel Billy John Bultheel, umělec a hudebník Jesse Kanda, divadelní kolektiv D’epog, hudební producenti Relax Kevin, Lol K a ssaliva, filmař Andrew Norman Wilson nebo umělkyně Barbora Kleinhamplová a Natália Trejbalová. Festivalový stream čítá na čtyři desítky programových bloků a kombinuje živě přenášené audiovizuální performance, online projekce, diskuse a radiové show. Přímo v Olomouci se v rámci PAFu uskuteční devět výstav současného umění, které návštěvníky zavedou mj. do vozů místní hromadné dopravy a zasáhnou také přímo do veřejného prostoru města.
Celý program festivalu je letos poprvé přístupný zcela zdarma, podpořit jej můžete darováním libovolné částky skrze platformu darujme.cz.
Online domino
Téma a název letošního ročníku – Domino – si organizátoři vypůjčili z klasické deskové hry založené na poklidné koncentraci, logických kombinacích a mnohých proměnách. Pro PAF Olomouc se stává ústředním tématem i kurátorským gestem, a to proto, že jeho přesný řád lze hravě obrátit vzhůru nohama a pracně sestavené kameny vyslat jediným cvrnknutím vstříc euforickému pádu. Festival si tak v podstatě každý návštěvník složí sám – nejen z výstav a bohatého online programu.
„PAF Olomouc byl vždy založený na různorodé dramaturgii, která překračovala hranice žánrů současného umění pohyblivého obrazu a zvuku, a také neustále se rozrůstající komunitě návštěvníků i umělců, přičemž tyto dvě skupiny se často překrývaly. Letos poprvé nemáme festivalové centrum a skrze online stream tak prozkoumáváme, zda a jakým způsobem je možné tyto jedinečné aspekty PAFu přenést do digitálního prostoru,“ říká programový ředitel přehlídky Martin Mazanec.
Čtyřdenní stream a online premiéry na 2020.pifpaf.cz
Letos se uskuteční čtyři desítky živě streamovaných programových bloků, které budou moci diváci zdarma sledovat na svých počítačích či mobilních zařízeních na festivalovém webu 2020.pifpaf.cz a na streamovacích platformách Facebook Live a Twitch.
Kontinuální stream bude probíhat od čtvrtka 3. 12. do neděle 6. 12. vždy po poledni do půlnoci. Součástí programu je také video-on-demand sekce FILM/VIDEO, kterou diváci najdou rovněž na festivalovém webu a v rámci které bude možné vybrané projekty streamovat kdykoliv.
Denní program sleduje jasnou strukturu – začíná popoledním vysíláním festivalového rádia, po němž vždy následuje blok vysílání zaměřeného na děti a rodiče. Odpolední program je věnovaný diskusím a přednáškám, s přicházejícím večerem pak ve streamu dostanou místo speciální online projekce a živě streamované performance, na hraně noci pak program uzavřou klubová a hudební vystoupení. Vše ihned po načtení stránky 2020.pifpaf.cz. Stream bude primárně audiovizuální, nicméně organizátoři vybízejí i k pouhému poslechu. V rámci vysílání na platformách Facebook, Twitch a Zoom pak bude možné se zapojit do živé diskuse s ostatními diváky a tvůrci.
Mezi nejvýraznější body streamovaného programu patří premiéra soutěžní sekce Jiné vize CZ 2020, jejichž deset finalistů – autorů vybraných děl pohyblivého obrazu – bude soutěžit o hlavní cenu poroty a cenu diváků. Finalisty vybírali kurátoři letošní edice Jiných vizí Lumír Nykl a Tina Poliačková. Videa bude možné zhlédnout kdykoliv v průběhu festivalu na webu 2020.pifpaf.cz ve formě online výstavy, jejíž součástí bude i systém diváckého hlasování.
V rámci programu se uskuteční také světová premiéra hudební performance skladatele Billyho J. Bultheela, prozaicky nazvaná The Minutes of Olomouc. Streamovaná bude z barokní kaple Božího těla, jako jediná akce tak bude přenášena fyzicky z místa, které je pro PAF Olomouc už řadu let stěžejní. Koncert vychází z Bultheelova výzkumu středověké a barokní polyfonie, archetypů metalové kultury nebo současné elektronické kompozice. Vizuální umělec Andrew Norman Wilson představí snímek In the Air Tonight nesoucí název ikonické skladby z debutového alba Phila Collinse, který stírá hranice mezi realitou a fikcí. Jeden z nejprogresivnějších českých divadelních souborů D’epog připravuje ve spolupráci s multimediálním umělcem Martinem Blažíčkem nový projekt PES VZOR PÁN, kombinující aspekty manipulovaného pohyblivého obrazu a divadelní performance. Několik performancí a vstupů chystá Televize Estráda – kolektiv loutkového divadla adaptovaného pro generaci Z. Belgický postklubový producent ssaliva představí performance Greenery – vystoupení, ke kterému vedlo několikaleté shromažďování fotografií opuštěných a záhadných míst. Velká pozornost je věnována historii československé animace a jejím průnikům do současnosti. Koncept této dramaturgické linie vychází z velké podzimní retrospektivní výstavy 100 let československé animace uspořádané ve vídeňském Filmmuseum. Vybraná pásma filmů budou dostupná v sekci FILM/VIDEO.
Každý den bude jeden odpolední blok streamu věnovaný dětem a rodičům, vysílat se budou mj. animované filmy pro děti z Katedry animovaného filmu pražské FAMU nebo interpretace knihy Nádherné úterý Daisy Mrázkové, kterou připravuje hudební duo Salvia. Kolektiv Ateliéru Duchů spřízněný s Ateliérem herních médií brněnské FaVU VUT představí projekt Videoherní občasník, jehož cílem je svobodomyslně rozšířit spektrum herní publicistiky u nás.
→ Kompletní denní program online streamu festivalu najdete na 2020.pifpaf.cz v sekci Program
Výstavy na místě budoucího Středoevropského fóra i na internetu
Umělecké instalace a výstavy letošního ročníku PAFu budou rozprostřené po celé Olomouci. Bezpochyby nejviditelnějším vizuálním vstupem festivalu do struktury města je výstava tvůrce digitálních obrazů, v Tokiu usazeného japonsko-kanadského umělce a hudebníka, Jesseho Kandy, který se na PAF vrací po dvou letech. V místech plánované stavby diskutovaného Středoevropského fóra připravil výstavní projekt pokrývající 35metrovou plochu ohrady. Výstava byla zahájena již na konci listopadu a obrazy božských bytostí společně se speciální květinovou výzdobou se ihned staly předmětem veřejné diskuse.
Zakladatelka experimentální umělecké platformy Institut úzkosti Barbora Kleinhamplová chystá instalaci pro pouliční galerii Vitrína Deniska a švédský digitální umělec Jacob Broms Engblom pak v rámci PAFu připravuje hned dvě výstavy – pro obrazovky galerie 9:16pm ve výlohách Muzea umění Olomouc a v online galerii spořičů obrazovek ScreenSaverGallery. V Itálii usazená slovenská umělkyně Natália Trejbalová chystá výstavu pro Galerii XY, kterou v online prostoru zastoupí speciálně upravená fotodokumentace, fungující jako online výstava.
Na šesti citylightech v centru Olomouce budou instalovány fotografie brooklynského fotografa Davida J. Barrona. Zachycují vyprázdněné ulice současného New Yorku a modelku oblečenou do kolekce s názvem DOMINUS XX, kterou pro PAF Olomouc navrhl v New Yorku usazený návrhář Alexander Campaz. Všechny kousky kolekce bude možné zakoupit online na festivalovém webu 2020.pifpaf.cz.
Umění v pohybu: výstavy v olomouckých tramvajích
Od 23. listopadu jsou ve vozech tramvají Dopravního podniku města Olomouce k vidění výstavy The Oblivion Seekers Julie Daňhelové, Beata Kristiny Fingerland, Keratin Matěje Slámy a Doma no (zvířata) kolektivu Nýbrž. Výstavy najdou cestující uvnitř tramvajových vozů v prostoru standardně vyhrazeném pro reklamu. Festival PAF tak ukazuje nové způsoby, jak současným uměním kultivovat veřejné prostory města.
→ Více informací k jednotlivým výstavám najdete v příloze této tiskové zprávy a na festivalovém webu 2020.pifpaf.cz v sekci Výstavy
Účinkující PAF Olomouc 2020
Marwa Arsanios, David J. Barron, dj bingo, Jan Boháč, Nela Britaňáková, Billy J. Bultheel, Alexander Campaz, Ceiba, Fanny Chaiyarach, Pavlína Fichta Čierna, Julie Daňhelová, Marek Delong, D’epog, Đa búp đỏ, Ateliér Duchů, Kryštof Hlůže, Suza Husse, Jacob Broms Engblom, Televize Estráda, Kristina Fingerland, Naomi Rincón Gallardo, Jakub Gawlowski, Valentýna Janů, LOL K, Tomáš Kajánek, Jesse Kanda, Relax Kevin, Barbora Kleinhamplová, Konstanet, Filip Kopecký, Jana Kořínková, Štěpán Krahulec, Jan Matýsek, Maguey, Jurij Meden, New Magic Media, Ink Midget, Phuong Linh Nguyen, Lumír Nykl, Nýbrž, Marisa Olson, Lea Pagáčová, Martina Pachmanová, Ana Peraica, Tina Poliačková, Lukáš Prokop, Qirnefîl, Francesco Urbano Ragazzi, Riesenschilf, Salvia, Ina Röder Sissoko, Anna Slama, Matěj Sláma, Slowmotiondancer, ssaliva, Matěj Strnad, David Střeleček, BCAA system, Roman Štětina, Veronika Švecová, Nora Štrbová, Natália Trejbalová, Psí víno, Andrew Norman Wilson, Anna Zemánková, Anna Zett, Isama Zing
→ Biografie všech účinkujících najdete na webu 2020.pifpaf.cz v sekci Účinkující
PAF je kurátorská platforma, mezi jejíž hlavní aktivity patří pořádání festivalů (PAF Olomouc, PAF New York, PAF Ostopovice, PAF Praha), koncertů, výstav a projekcí, ale také publikační a distribuční činnost (Edice PAF, PAF Aport). V průběhu uplynulých dvou dekád se PAF rozvinul v label zahrnující mezinárodní síť umělců, kurátorů a událostí. Mezi prvotní východiska patří vztah filmové animace, vizuálního umění a hudby, pohyblivý obraz filmu a videa (od avantgardního filmu přes expanded cinema až po rozšířené pole internetu nebo klubové hudby). Souběžně s akcelerujícím vývojem audiovizuálního umění v uplynulých dvou dekádách se přidaly fenomény spjaté s virtuálním prostorem, performativním uměním, herním designem nebo módou.
Ve čtvrtek se v Česku po více než šesti týdnech zčásti otevřou muzea a galerie, lidé také mohou jít na prohlídku památek, které se v zimním čase otevírají. Galerie a muzea nabídnou výstavy, které byly přerušené uzavřením institucí, i nové, jež připravily v době bez návštěvníků. Limitován bude počet lidí, kteří mohou najednou být v daných prostorách, návštěvníci budou muset dodržovat rozestupy a nosit roušky. Zavřená pro diváky ale i nadále zůstávají divadla a kina.
Pro muzea a galerie platí, že mohou využít čtvrtinu své kapacity. Národní muzeum ve čtvrtek otevře svou Historickou a Novou budovu, České muzeum hudby a Náprstkovo muzeum. Láká především na velkou výstavu Sluneční králové, která dokumentuje archeologické objevy českých egyptologů spjaté s výzkumem egyptského Abúsíru, starověkého královského pohřebiště. Přibyly nové výstavy Slavní čeští skladatelé, Lvem mě nazývají, 1620. Cesta na Horu, Hudební zvěřinec nebo Korona v muzeu!. Vstupenky lze zakoupit i on-line na webu Národního muzea.
Národní galerie Praha zve hlavně na výstavu Rembrandt: Portrét člověka, která se koná v paláci Kinských. Galerie pro ni prodlouží otevírací dobu od pondělí do neděle od 09:00 do 21:00. Ostatní výstavy a expozice budou otevřeny v běžné otevírací době úterý až neděle od 10:00 do 18:00, ve středu do 20:00. Vstupenky nelze předem rezervovat.
Ve Valdštejnské jízdárně, Veletržním paláci a Anežském klášteře se až do konce ledna prodlouží výstava Mikuláše Medka a od 11. prosince bude přístupná nová expozice Staří mistři II ve Šternberském paláci.
Muzeum hlavního města Prahy od čtvrtka zpřístupní Petřínskou rozhlednu, tamní bludiště, Prašnou bránu či obě mostecké věže. Od 4. prosince se návštěvníkům otevře Zámecký areál Ctěnice a od 5. prosince bude přístupný i dům U Zlatého prstenu a Müllerova či Rothmayerova vila. Podskalská celnice na Výtoni zůstává nadále uzavřena. Na Petřínskou rozhlednu bude moci najednou až 30 lidí, do většiny dalších objektů deset.
Postupně se zpřístupní také židovské památky. Od čtvrtka bude otevřen proslulý Starý židovský hřbitov a Židovská obec v Praze zpřístupní Staronovou synagogu. Od 16. prosince se pak po rekonstrukci otevře i Španělská synagoga s novou expozicí o dějinách českých a moravských Židů v 19. a 20. století. Ostatní památky bude Židovské muzeum Praha otevírat postupně v závislosti na vývoji epidemiologické situace.
Galerie Rudolfinum ve čtvrtek otevře výstavu Unplugged, prodloužila ji do 6. prosince. Podobně jako hudební interpreti hrají unplugged, tedy výlučně na akustické hudební nástroje místo elektrických, připravila desítka umělců z několika zemí své projekty za minimálního užití energií na jejich výrobu i transport a s důrazem na ruční práci.
Národní technické muzeum otevře pět stálých expozic včetně Dopravní haly a zlevní vstupné. V den 150. výročí narození slavného architekta Adolfa Loose zahájí muzeum výstavu o něm streamovanou vernisáží. Několik výstav otevře i Uměleckoprůmyslové muzeum, jednu z nich v Domě U Černé Matky boží, kde bude výstava Duch, který pracuje o vztazích mezi českou politikou a architekturou mezi lety 1918 a 1945.
